ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.558.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 558/2023-517
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2023 o dovoláních, která podali obvinění M. B., a M. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 5 To 434/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 52 T 83/2020 takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 věta první trestního řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 5 To 434/2022, a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 52 T 83/2020 ve výrocích o trestech obviněných M. B. a M. B.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Chomutově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněný M. B. nebere do vazby.
V. Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněná M. B. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 52 T 83/2020 , byli obvinění M. B. a M. B. uznáni vinnými zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku, kterého se dopustili tím, že „nejméně od září 2017 do 16. 1. 2020 v bytě v XY, XY, okres XY, syna obžalované M. B., AAAAA (pseudonym), nar. XY, opakovaně, někdy každý den po dobu celého měsíce, nechávali klečet na kolenou s rukama nataženýma před sebou, na kterých měl nezletilý v některých případech položenou násadu od koštěte, dále jej opakovaně bili rukama i vařečkou do obličeje, hlavy a hýždí, odpírali mu dát stravu, kdy například na místo oběda jej nechali klečet do večera, a poškozený obdržel oběd až k večeři, nepřiměřeně na něho křičeli, a svým jednáním mu způsobili poškození kůže na kolenou a hematomy po těle, kdy v důsledku tohoto jednání spoluzavinili u chlapce zvýšenou úzkost, určitou opožděnost vývoje osobnosti a lehkou mentální nedostačivost.“ Za to byl každý z obviněných podle §198 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu majetkové škody.
2. O odvoláních obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 6. 12. 2022 sp. zn. 5 To 434/2022 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 6. 12. 2022 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli dovoláními obvinění M. B. i M. B.
4. Obviněný M. B. uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) trestního řádu. Namítl, že žádný z provedených důkazů nebyl natolik průkazný, aby z něho bylo možné usoudit, že spáchal skutky, za které byl odsouzen. Téměř výlučným usvědčujícím důkazem je výpověď poškozeného učiněná v přípravném řízení a soudem provedená podle §102 odst. 2 trestního řádu v rozporu se zásadou ústnosti a bezprostřednosti. Výpovědi školských pracovnic O. Š., K. C. a Z. C. nejsou přímými důkazy, ale líčí události, které mají svědkyně pouze z doslechu. Soudy pochybily, když zamítly jeho návrhy na doplnění dokazování přesto, že znalec v oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie a psychologie neměl podle svého vyjádření v době vypracování znaleckého posudku ohledně obecné i speciální pravdomluvnosti poškozeného všechny potřebné informace. Soudy rovněž nezohlednily výpověď bratra poškozeného AAAAA ani zprávy dětských lékařek MUDr. Šubrtové, MUDr. Grimmové a MUDr. Dobiášové, ze kterých vyplynulo, že poškozený nepůsobil jako týrané dítě. Neprovedením navržených důkazů a nepřihlédnutím k důkazům svědčícím ve prospěch obviněného došlo k porušení práva na spravedlivý proces.
5. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 21. 6. 2022 sp. zn. 52 T 83/2020 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6.12.2022, č. j. 5 To 434/2022-406, a věc vrátil soudu k novému doplnění a projednání.
6. Obviněná M. B. opřela své dovolání o důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) trestního řádu. Obviněná namítla, že poškozený, jehož výpověď byla pro soudy stěžejním důkazem, byl procesně použitelným způsobem vyslechnut pouze v přípravném řízení. V hlavním líčení pak byla jeho výpověď provedena podle §102 odst. 2 trestního řádu, ačkoliv s jejím přečtením obviněná nesouhlasila. S ohledem na citlivost celé věci měl být poškozený podle obviněné v hlavním líčení znovu vyslechnut. Jestliže soudy výslech poškozeného neprovedly, bylo tím vedle §102 odst. 2 trestního řádu porušeno také právo obviněné na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále došlo k porušení zásad ústnosti a bezprostřednosti, které jsou jakožto základní zásady trestního řízení zakotveny v §2 odst. 11 trestního řádu a §2 odst. 12 trestního řádu. Obviněná dále namítla, že soudy bezdůvodně zamítly její návrh na doplnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, přestože z dokazování vyplynuly podstatné skutečnosti, které znalec neměl k dispozici při zpracování znaleckého posudku a přitom mohly ovlivnit jeho závěry. Pokud jde o uložený trest odnětí svobody, považuje jej obviněná za nepřiměřeně přísný. Při jeho ukládání soudy vůbec nepřihlédly k tomu, že dovolatelka má v péči dvě nezletilé dcery, BBBBB (pseudonym), nar. XY, a CCCCC (pseudonym), nar. XY, které vychovává ve společné domácnosti s obviněným M. B. Biologický otec neprojevuje o dcery zájem již léta, není s nimi v kontaktu a ani nemá podmínky pro to, aby byl schopen se o ně postarat.
7. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2022, č. j. 5 To 434/2022-406, a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne ze dne 21. 6. 2022, č. j. 52 T 83/2020-375, a aby podle §265l odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu v Chomutově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Opisy dovolání obviněných byly předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslány k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovoláním uvedla, že obviněný M. B. svými námitkami napadal především způsob hodnocení důkazů, stejně tak jako ve svém odvolání, přičemž odvolací soud se s nimi náležitě a správně vypořádal. Jeho námitky věcně neodpovídají jím uplatněným dovolacím důvodům a neodpovídají ani žádným důvodům, pro které lze dovolání podat. Rovněž obviněná M. B. zpochybnila úplnost provedeného dokazování a hodnocení provedených důkazů způsobem, kterým dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnila. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu odpovídá poukaz obviněné na údajně procesně nepoužitelný důkaz, kterým by měla být svědecká výpověď nezletilého poškozeného realizovaná v přípravném řízení podle §102 odst. 2 trestního řádu a přečtená v hlavním líčení za situace, kdy oba obvinění požadovali v hlavním líčení provést výslech poškozeného. S touto otázkou se však podle státní zástupkyně řádně vypořádaly již soudy obou stupňů. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, ani k němu obviněná neuplatnila nad rámec zpochybnění skutkových zjištěni žádné argumenty zpochybňující správnost samotného právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení. K námitce obviněné, že jí byl uložen trest nepřiměřeně přísný, zvláště s ohledem na skutečnost, že má v péči další dvě nezletilé děti, státní zástupkyně uvedla, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody doživotí, je možné v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) trestního řádu. V dovolacím řízení by mohl být výrok o trestu přezkoumán pouze z toho hlediska, pokud by uložený trest byl tak extrémně přísný, že by se jednalo o porušení ústavního principu proporcionality trestní represe a zásah do ústavně zaručeného práva obviněného na ochranu před zasahováním do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V posuzované trestní věci soud ukládal trest odnětí svobody obviněné s přímým výkonem při vědomosti skutečnosti, že je matkou pečující o dvě nezletilé děti, přičemž uvedenou skutkovou okolnost zvážil proti dalším konkurujícím si zájmům, jako je závažnost činu, jeho následky, stejně tak jako skutečnost, že v roli matky obviněná selhala, neboť trestného jednání se dopouštěla na svém vlastním dítěti, navíc na dítěti, které naopak potřebovalo péči zvýšenou. Byť nebylo prokázáno, že by se vůči svým dvěma nezletilým dcerám chovala obdobně jako k nezletilému poškozenému, skutečností zůstává, že její výchovná způsobilost je narušená, neboť způsob zacházení s nezletilým přenesla i do vzorců chování svých dcer. Výrok o trestu proto podle názoru státní zástupkyně netrpí žádným deficitem, na který by bylo třeba v řízení o dovolání reagovat, a to i s ohledem na věk dcer obviněné.
9. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu a dovolání obviněné M. B. podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
10. Obvinění M. B. i M. B. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadají pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředky (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byly jim uloženy tresty.
12. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které se dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody, na které je v dovoláních odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu). Obviněný M. B. odkázal na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) trestního řádu. Obviněná M. B. označila důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) trestního řádu. V případě obviněné je vzhledem k obsahu konkrétních výhrad zřejmé, že odkázala na znění dovolacích důvodů k právnímu stavu účinnému do 31. 12. 2021, ovšem mířila na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) trestního řádu ve nyní účinném znění.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
15. Odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) trestního řádu lze vady spočívající v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) trestního řádu.
17. Obvinění koncipovali svá dovolání způsobem, ze kterého není zcela patrné, jaká část jejich dovolací argumentace směřuje k tomu kterému jimi deklarovanému důvodu dovolání. Obviněný M. B. zaměřil svoji argumentaci pouze k otázce viny. Obviněná M. B. rovněž nesouhlasila se závěrem soudů o její vině a dále brojila i proti uloženému trestu. Pokud jde o otázku viny, výhrady obou obviněných jsou v podstatě shodné. Obvinění soudům vytýkají, že ohledně rozhodných skutkových zjištění vyšly z výpovědi poškozeného učiněné v přípravném řízení a provedené v hlavním líčení pouze podle §102 odst. 2 trestního řádu, aniž by byl poškozený v řízení před soudem znovu vyslechnut. A dále nesouhlasí se zamítnutím jejich návrhu na doplnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, přestože z dokazování vyplynuly podstatné skutečnosti, které znalec neměl k dispozici při zpracování znaleckého posudku a přitom mohly ovlivnit jeho závěry. Tyto výhrady obviněných lze sice považovat za relevantní z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, jelikož obvinění namítají, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu a nedůvodně nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy, nelze jim však přisvědčit.
18. Skutečnost, že výslech poškozeného z přípravného řízení (postupu před zahájením trestního stíhání) byl v hlavním líčení proveden podle §102 odst. 2 trestního řádu, a obvinění neměli možnost se výslechu poškozeného účastnit ani mu klást otázky, sice do jisté míry omezuje právo obviněných podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ovšem pouze z důvodu jeho kolize s právem na zvláštní ochranu dětí, zaručeným v čl. 32 odst. 1 větě druhé Listiny základních práv a svobod a v Úmluvě o právech dítěte (publikované pod č. 104/1991 Sb.). Ustanovením §102 odst. 2 trestního řádu se realizuje zvýšená ochrana dětí a představuje výjimku ze zásad ústnosti a bezprostřednosti uvedených v §2 odst. 11, 12 trestního řádu. Výslech osoby mladší než osmnáct let je zpravidla prováděn již v přípravném řízení, v dalším řízení může být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných případech. Postup podle §102 odst. 2 trestního řádu proto nelze podmiňovat jen hlediskem práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V projednávané věci soudy pečlivě zvažovaly, zda bylo nutné provést výslech poškozeného znovu v řízení před soudem, přičemž dospěly k závěru, že nikoliv. Konfrontaci s obviněnými ani speciální výslech nedoporučili znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, ani klinický psycholog, který poškozeného vyšetřoval. S přihlédnutím k těmto odborným doporučením, jakož i k dalším ve věci provedeným důkazům, dospěl nalézací soud k závěru, že opětovný výslech nezletilého, který již byl ve věci vyslechnut náležitým a procesně použitelným způsobem, je nadbytečný a z hlediska dalšího, zejména psychického, vývoje nezletilého nevhodný. Omezení práv obhajoby ve směru k výslechu poškozeného bylo v řízení kompenzováno především účastí obhájce obviněného M. B. při výslechu poškozeného v přípravném řízení a možností účasti obhájce obviněné M. B. u výslechu po řádné vyrozumění o jeho konání, a dále tím, že skutkový stav byl bez pochybností prokázán i dalšími důkazy, kterých se omezení obhajovacích práv obviněných nedotklo. Na výpověď nezletilého poškozeného proto rozhodně nelze pohlížet jako na procesně nepoužitelný důkaz.
19. Nalézací i odvolací soud se také podrobně vypořádaly s návrhy obviněných na doplnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, učiněné v návaznosti na vyjádření znalce ohledně možnosti ovlivnění závěru znaleckého posudku v případě prokázání skutečnosti, že nezletilý poškozený pravidelně kradl. Nic takového však podle závěrů soudů z provedeného dokazování nevyplynulo. Poškozený se sice dopustil v jednom období drobných krádeží ve snaze opatřit si sladkosti či peníze na sladkosti, které doma neměl, nicméně ke krádeži se následně přiznal, jednání litoval a takové jednání se po projednání u výchovné komise již neopakovalo. Naopak tvrzení obviněných, že se v případě nezletilého jednalo o problematického, těžko zvladatelného a konfliktního chlapce, který vyvolával spory mezi spolužáky a často lhal, bylo vyvráceno výpověďmi třídních učitelek, asistentek i výchovné poradkyně školy. Soudy proto hodnotily návrh obviněných na doplnění dokazování v kontextu všech provedených důkazů a přesvědčivě vysvětlily, proč stávající závěry znalce považovaly pro rozhodnutí v dané věci za dostačující. Soudy se vypořádaly i s dalšími výhradami obviněných a přehledně vyložily, proč neuvěřily obhajobě obviněných, a naopak vyšly především z výpovědi poškozeného a dalších důkazů, které ji podporovaly. Lze proto uzavřít, že z hlediska viny při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu soudy rozhodně nevybočily ze zákonného rámce. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu. Napadená rozhodnutí proto nejsou zatížena žádnou vadou, která by odpovídala důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
20. Pokud jde o obviněnými uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, žádné výhrady, jimiž by poukazovali na nesprávné právní posouzení skutku v té podobě, jak byl zjištěn soudy a zachycen v napadených rozhodnutí, obvinění v dovoláních neuvedli.
21. Obviněná M. B. dále s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) trestního řádu [byť nesprávně označila §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021] namítla, že uložený trest odnětí svobody považuje za nepřiměřeně přísný a že při jeho ukládání soudy vůbec nepřihlédly k tomu, že má v péči dvě nezletilé dcery. K tomu lze v obecné rovině uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39, §41 a §42 trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 trestního řádu (rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr.). V řízení o dovolání není zásadně možné přezkoumávat ani dodržení §38 trestního zákoníku. Uložení konkrétního druhu a výše trestu v rámci zákonem stanovených možností je výsledkem volné úvahy soudu, do níž nelze zasahovat cestou zmíněného mimořádného opravného prostředku. Výjimkou z tohoto pravidla jsou případy vybočení ze zákonných mezí této diskrece trestního soudu při ukládání sankcí, představující porušení základních práv a svobod obviněného. Zásah Nejvyššího soudu z důvodu nedodržení citovaných ustanovení trestního zákoníku upravujících obecné zásady pro ukládání trestů (trestních sankcí) je tak možný za situace obdobné té, v níž by nápravu zjednal Ústavní soud (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 6 Tdo 353/2017, či ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018, či nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17). Jedním z faktorů, který musí soud zvažovat při hodnocení rodinných poměrů pachatele v rámci ukládání trestu (§38 odst. 1 trestního zákoníku, §39 odst. 1 trestního zákoníku), je i nejlepší zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17). V tomto ohledu lze proto považovat za relevantní námitku obviněné, podle které soudy při ukládání trestu odnětí svobody vůbec nezohlednily, že má v péči dvě nezletilé dcery.
22. Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání obviněné M. B., přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů souvisejících s uloženým trestem, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
23. Výklad čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte v kontextu s ukládáním trestu pachateli trestného činu podal Ústavní soud komplexně v nálezu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19. Z hlediska nejlepšího zájmu dítěte se rozlišuje mezi různými kategoriemi právních řízení podle typu dopadu na dítě. První kategorii tvoří řízení, jejichž účelem je upravit přímo práva či povinnosti dítěte právě jakožto dítěte (typicky řízení o péči o dítě a o styku s ním). Druhou kategorii představují řízení, jejichž účelem je upravit práva a povinnosti dítěte, která se však bezprostředně nedotýkají jeho statusu dítěte (např. řízení o soukromoprávních závazcích, trestní řízení proti mladistvému pachateli atd.). Do třetí kategorie spadají řízení, jejichž účelem není přímo zasáhnout do právního postavení dítěte (přímo rozhodovat o jeho právech a povinnostech), ale které mají na dítě zprostředkovaný právní dopad, neboť jejich výsledek je nutně a nepominutelně spojen s navazující změnou právního postavení dítěte (např. řízení o vyhoštění jeho pečující osoby, na něž buď navazuje řízení o změně péče o dítě či vycestování dítěte za pečující osobou a změna jeho trvalého pobytu). Čtvrtá kategorie obsahuje řízení, jejichž účelem není přímo zasáhnout do právního postavení dítěte ani na ně nemají zprostředkovaný právní dopad, ale dopadají na něj pouze fakticky (např. řízení o výpovědi z pracovního poměru rodiče pečujícího o dítě, v jehož důsledku se právní postavení dítěte nemění, ale fakticky se může měnit např. ekonomický status jeho rodiny).
24. Ukládání trestu odnětí svobody rodiči pečujícímu o nezletilé dítě patří do třetí kategorie. Ačkoliv je trest ukládán jiné osobě než dítěti a dítě není ani procesním subjektem, uložení tohoto druhu trestu má nezpochybnitelný přímý dopad i na život dítěte. Nejlepší zájem dítěte je zde zásadním kritériem, které musí soud podle §38 odst. 1 trestního zákoníku a §39 odst. 1 trestního zákoníku zohlednit, nicméně může být převážen jiným konkurujícím zájmem, typicky veřejným zájmem na ochraně společnosti. Zohlednění nejlepšího zájmu dítěte tedy neznamená, že by nebylo možné uložit jeho rodiči trest odnětí svobody. Soudy však při ukládání tohoto druhu trestu musí k nejlepšímu zájmu dítěte přihlížet a přiznat mu náležitou váhu. Přitom je třeba vycházet i z toho, že trest odnětí svobody je nejpřísnějším trestem, který lze uložit podle českého trestního práva. Nikdy proto jeho uložení nesmí být bráno na lehkou váhu a trestní soudy k němu smí sahat pouze jakožto k prostředku ultima ratio v systému trestů (§38 odst. 2 trestního zákoníku). Nejlepší zájem dítěte jako faktor pro neuložení nepodmíněného trestu odnětí svobody jeho rodiči (či jiné pečující osobě) zesilují a zeslabují zejména kritéria jako je míra péče obviněného o dítě (zejména jde-li o výlučnou pečující osobu, či nikoliv), míra faktické závislosti dítěte na obviněném (s ohledem na věk, zvláštní potřeby dítěte atd.), hloubka emočního vztahu dítěte k obviněnému, míra, v jaké byl čin spáchán vůči dítěti, míra ohrožení řádného vývoje dítěte v případě, že rodič zůstane na svobodě atd. Skutečnost, že trestní soud vzal nejlepší zájem dítěte v úvahu a opravdu se jím zabýval, musí být materiálně obsažena v odůvodnění odsuzujícího rozsudku (rovněž srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/23).
25. V nyní projednávané věci takto soudy nepostupovaly a nevěnovaly patřičnou pozornost nejlepšímu zájmu dvou dcer obviněné, nezletilých BBBBB a CCCCC, které spolu obvinění vychovávali ve společné domácnosti. Jak vyplývá z napadených rozhodnutí, nalézací soud při úvahách o uložení trestu sice podrobně popsal okolnosti mající význam pro posouzení povahy a závažnosti činu obviněných, včetně jeho dopadů na nezletilého poškozeného či absence náhledu obviněných na vlastní trestnou činnost, ovšem z hlediska rodinných poměrů obou obviněných neuvedl nic, co by zachycovalo vztah obviněných k dalším dvěma nezletilým dcerám obviněné. Není zde žádným způsobem hodnocena situace obou nezletilých dcer, která by na jedné straně charakterizovala jejich vztahy zejména s obviněnou, s obviněným a s dalšími rodinnými příslušníky a na druhé straně popisovala reálný dopad uložení nepodmíněného trestu odnětí oběma obviněným na jejich život, a tedy umožňovala určit jejich zájem na zachování dosavadního rodinného prostředí, péče a kontaktu s jejich matkou, eventuálně s obviněným. Přitom teprve na tomto podkladě by bylo možné identifikovat nejlepší zájem obou nezletilých dcer, zasadit jej mezi ostatní kritéria uvedená v §39 trestního zákoníku pro stanovení konkrétního druhu a výměry ukládaného trestu a následně mu přidělit odpovídající váhu v souladu se zásadami proporcionality a subsidiarity trestních sankcí ve smyslu §38 trestního zákoníku. Pochybení nalézacího soudu nenapravil ani soud odvolací, který se k námitce obviněných proti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, odůvodněnou tím, že pečují o další nezletilé děti, vyjádřil pouze stručně a toliko v obecné rovině, aniž by skutečný nejlepší zájem dcer vůbec mohl zvažovat pro absenci odpovídajícího skutkového podkladu. Z uvedených důvodů bylo třeba přisvědčit obviněné, že napadená rozhodnutí jsou ve vztahu k výroku o uloženém trestu zatížena takovou vadou, pro kterou nemohla v dovolacím přezkumu obstát.
26. Přestože na pochybení soudů při ukládání trestu spočívající v absenci posuzování nejlepšího zájmu nezletilých dcer poukázala ve svém dovolání pouze obviněná M. B., musel se dovolací soud zabývat otázkou uplatnění beneficia cohaesionis ve vztahu k obviněnému M. B., jelikož oba obvinění žijí ve společné domácnosti a o obě nezletilé společně pečují. Jelikož z důvodu chybějících skutkových zjištění nelze pouze na základě obecné úvahy vyloučit, že by zohlednění nejlepšího zájmu nezletilých dcer obviněné v rámci úvah soudu o uložení trestu nemohlo prospívat i obviněnému M. B., nezbylo dovolacímu soudu, než rozhodnout i v jeho prospěch za použití §261 trestního řádu.
27. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 5 To 434/2022, a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 52 T 83/2022, ve výrocích o trestech obviněných M. B. a M. B., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu v Chomutově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek §265l odst. 4 trestního řádu současně rozhodl tak, že obviněné nebere do vazby. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
28. Věc se tak vrací do stadia, kdy Okresní soud v Chomutově bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu). Jde v podstatě o to, aby si soud ujasnil význam zvažování nejlepšího zájmu dítěte při rozhodování o ukládání trestu. Následně aby si opatřil potřebný skutkový podklad pro zjištění nejlepšího zájmu nezletilých BBBBB a CCCCC, zejména se zaměřením na vztahy obou nezletilých k obviněným, k jejich otci, příp. širší rodině, a také na to, jaký reálný dopad na výchovu a vývoj nezletilých by mělo jejich oddělení od matky a obviněného M. B. v důsledku výkonu nepodmíněného trestu u jednoho či obou obviněných, do jakého prostředí by byly děti umístěny a kdo by o ně pečoval. Takto zjištěný nejlepší zájem nezletilých dcer bude třeba zasadit s odpovídající vahou mezi ostatní kritéria zvažovaná soudem při stanovení druhu a výměry ukládaných trestů ve smyslu §39 trestního zákoníku a při respektování zásad proporcionality a subsidiarity trestních sankcí podle §38 trestního zákoníku. Nejvyšší soud tímto kasačním rozhodnutím v nepředjímá, že není na místě uložit obviněným nebo některému z nich nepodmíněný trest odnětí svobody. Taková úvaha náleží především nalézacímu soudu. Je však třeba, aby výrok o trestech, ať už bude jakýkoliv, byl náležitě odůvodněn a bylo z něj patrné, že soud vzal v úvahu i nejlepší zájem obou nezletilých dcer obviněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 26. 7. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu