ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.838.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 838/2023-498
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 10. 2023 o dovolání, které podala obviněná K. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 6. 2023, sp. zn. 5 To 65/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 9 T 147/2019 takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 6. 2023, č. j. 5 To 65/2023-470 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 10. 2022, č. j. 9 T 147/2019-439.
II. Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Děčíně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 9 T 147/2019, byla obviněná K. P. uznána vinnou ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byla podle §148 odst. 1 trestního zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců.
2. O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 8. 6. 2023, sp. zn. 5 To 65/2023 , jímž jej podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 8. 6. 2023 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním , v němž uplatnila důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Obviněná namítla, že výpověď poškozeného vykazuje značné rozpory a že si ji poškozený spletl. Soudy se řádně nevypořádaly s námitkou, že náplast na vpichu byla jiná, než jakou disponovalo dané oddělení nemocnice. Obviněná rovněž nesouhlasí s hodnocením výpovědí svědků, které považuje za tendenční. Dále poukázala na výpovědi znalců, kteří připustili, že hematom nemusel vzniknout jako přímý důsledek vpichu injekcí. Závěr soudů o snížení věrohodnosti svědků považuje obviněná za paušální a v rozporu s provedenými důkazy.
4. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 6. 2023, č. j. 5 To 65/2023-470 a aby podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a dále podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
5. Opis dovolání obviněné byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními není extrémní rozpor, který není dán jen tím, že obviněná není spokojena s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, jestliže mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. S výhradami obviněné k věrohodnosti poškozeného se soudy podle státního zástupce dostatečně vypořádaly. Soudy učinily přesvědčivé závěry o aplikaci injekce poškozenému obviněnou jako příčině hematomu s nutností následných chirurgických operací.
6. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
7. Obviněná K. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Jedná se o takové vady zjišťování skutkového stavu věci, které bylo s ohledem na právo na spravedlivý proces možné uplatňovat již před 1. 1. 2022, a to s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu v tehdejším znění. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz představují jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
12. Zatímco naplnění deklarovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu obviněná nepodpořila žádnou dovolací argumentací, ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu relevantně uvedla konkrétní výhrady proti zjevnému rozporu mezi skutečným obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními dovozenými nalézacím soudem a akceptovanými soudem odvolacím.
13. Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že dovolání je důvodné.
14. Podle výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně se obviněná přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 trestního zákoníku dopustila v podstatě tím, že jako všeobecná zdravotní sestra na neurologickém lůžkovém oddělení nemocnice v nočních hodinách reagovala na žádost poškozeného (pacienta) o pomoc od bolestí hlavy a bez informování lékaře a bez jeho pokynu poškozenému sama intramuskulárně aplikovala injekci s nezjištěnou látkou, kterou aplikovala nad doporučeným místem pro aplikaci intramuskulární injekce, v důsledku čehož v místě vpichu došlo následně k vytvoření hematomu, který musel být postupně v průběhu následujícího měsíce odstraněn dvěma chirurgickými zákroky spojenými s pobytem na lůžku. Poškozenému tedy měla z nedbalosti ublížit na zdraví tím, že porušila důležitou povinnost vyplývající z jejího zaměstnání a funkce.
15. Pokud jde o jednotlivé výhrady, obviněná v dovolání rozporovala prakticky veškeré rozhodné skutkové závěry soudů. Z velké části ovšem její argumentace nepřesahovala prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů. Obviněné nelze přisvědčit, že by provedeným důkazům neodpovídal závěr soudů, podle kterého to byla právě obviněná, kdo poškozenému aplikoval injekci. Byť v této otázce proti sobě stojí do značné míry protichůdně vyznívající důkazy, nalézací soud logicky a přesvědčivě vysvětlil, proč dospěl k závěru, že injekci poškozenému aplikovala obviněná. Vyšel přitom nejen z výpovědi poškozeného, která byla v této části konzistentní, a listinných důkazů, ale mohl se opřít i o výpověď svědkyně P. B., která popsala spontánní reakci poškozeného při první konfrontaci s obviněnou v den následující po sporné události. Za odůvodněný lze považovat rovněž závěr, že hematom v gluteálních svalech se u poškozeného rozvinul jako důsledek aplikované injekce, byť významnou roli zde sehrál zdravotní stav poškozeného a zejména užívání léků proti srážlivosti krve. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí a zejména tam uvedená vyjádření znalců MUDr. Lubomíra Martínka a MUDr. Ivana Počepcova.
16. Naopak dostatečnou oporu v provedeném dokazování nemá okolnost zachycená ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, podle které obviněná injekci aplikovala mimo místo k tomu určené. Soudy se v této souvislosti nevypořádaly s odbornými závěry prezentovanými znalcem MUDr. Ivanem Počepcovem, podle nichž byla injekce aplikována v oblasti gluteálních svalů naprosto správně. S jeho názorem koresponduje i pohled vrchní sestry na pracovišti obviněné, že injekce byla aplikována v zevním kvadrantu, ve vyšší části, ale pořád ještě v tom kvadrantu, kde se aplikovat může. Proti tomu stojí jen vyjádření znalkyně Mgr. Ivany Dvořáčkové, Ph.D., že místo vpichu bylo vybráno nad bezpečnou oblastí pro aplikaci injekce, která ovšem zdůraznila, že vycházela pouze z nekvalitní fotodokumentace. Skutková věta je navíc formulována způsobem, jako by nesprávné umístění vpichu injekce bylo (jedinou) příčinou vzniku hematomu, ačkoliv z výpovědí slyšených znalců spíše vyplývá, že konkrétní umístění vpichu zde nehrálo roli, ale rozvinutí hematomu souviselo s užíváním léků proti srážlivosti krve.
17. Nepodložené jsou také úvahy nalézacího soudu, že aplikace injekce způsobila u poškozeného prakticky přes noc zhoršení zdravotního stavu projevujícího se omezenou hybností a brněním nohy. Podle znaleckého posudku MUDr. Lubomíra Martínka ovšem tyto projevy bezprostředně po aplikaci s injekcí nesouvisely, nýbrž odrážely degenerativní změny v oblasti bederní a křížové páteře a degenerativní změny na kyčelním kloubu. Znalec vysvětlil, že v předním horním kvadrantu hýžďové oblasti neprobíhají nervová vlákna, jejichž mechanické poškození by vedlo k zásadní poruše hybnosti dolní končetiny. Pokud byl vpich v příčinné souvislosti s újmou na zdraví poškozeného, pak se podle znalce jedná především o nutnost absolvovat dva chirurgické zákroky v anestezii, bolestivost a sníženou hybnost po dobu rekonvalescence. Další zdravotní komplikace poškozeného s případnou aplikací injekce podle názoru znalce žádným způsobem nesouvisí. Také na tomto základě se proto jeví jako nepřípadné en bloc odmítnutí výpovědi doc. MUDr. Marie Filipové, CSc., která stejné projevy omezené hybnosti a brnění popisovala u poškozeného na základě opakovaného setkání s ním na jednotce intenzivní péče a přijímání k léčbě.
18. Dovolací soud považuje za nejpodstatnější pochybení nalézacího soudu spočívající v nedostatečném rozsahu zjišťování skutečností nezbytných zejména pro posouzení subjektivní stránky trestného činu. Nalézací soud se otázce zavinění v napadeném rozhodnutí vůbec nevěnoval. Odvolací soud toliko ve stručnosti uvedl, že obviněná jednala zaviněně ve formě vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť „věděla, že svým jednáním může porušit zájem chráněný trestním zákonem (zájem na ochraně lidského zdraví), ale bez přiměřených důvodů spoléhala, že takové porušení nezpůsobí (jednalo se o zkušenou zdravotní sestru, která věděla, že aplikace injekce bez indikace lékařem není bez rizika)“. Obviněná tedy podle odvolacího soudu jednak znala všechny skutečnosti rozhodné pro možné způsobení následku, a jednak nedostatečně vyhodnotila riziko spojené s aplikací injekce bez indikace lékařem. Pokud je ovšem obviněné vytýkáno porušení potřebné míry opatrnosti, je třeba je hodnotit z hlediska subjektivního i objektivního. Z objektivního hlediska proto mělo být obviněné vytýkané jednání (porušení povinností spočívajících v rozhodnutí o aplikaci injekce proti bolesti bez indikace lékařem) postaveno do protikladu s řádným postupem, tedy patrně přivoláním službu konající lékařky k žádosti poškozeného a teprve na základě jejího rozhodnutí podání léků proti bolesti, a to eventuálně intramuskulárně (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 6 Tdo 1065/2014). Nalézací soud měl proto zjišťovat, zda bylo injekční podání léků proti bolesti za dané situace adekvátním způsobem řešení potíží poškozeného, který by lege artis zvolila ošetřující lékařka, anebo se jednalo o postup, který byl vzhledem ke zdravotnímu stavu poškozeného nevhodný a rizikový. Nalézací soud si tyto otázky vůbec nekladl. Přitom podle odborného názoru znalce MUDr. Ivana Počepcova byla injekce obviněnou podána správně a ve správné indikaci. Znalec MUDr. Lubomír Martínek odhadl riziko krvácivých komplikací u diagnózy, kterou měl poškozený, přibližně na 10 %, aniž by však z jeho vyjádření bylo možné dovodit, zda u dané diagnózy šlo o kontraindikaci k intramuskulární aplikaci léků. Pokud by vyjádření znalce MUDr. Ivana Počepcova o správnosti indikace bylo možné přijmout jako skutkový závěr, mělo by to nepochybně dopad na obsah a míru zavinění obviněné, potažmo na otázku její trestní odpovědnosti. Její pochybení by pak totiž spočívalo „pouze“ v tom, že by jednala bez odpovídající kompetence (§4 vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků), ovšem příčinný vztah mezi takto porušenou povinností a nastalým následkem by nebyl kryt (zcela nebo zčásti) jejím zaviněním.
19. Shora popsané vady rozsudku nalézacího soudu v rámci přezkumu řádného opravného prostředku nezjistil a nenapravil ani odvolací soud. Lze tedy shrnout, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je stiženo vadou odpovídající důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, když vychází ze skutkového podkladu, který zčásti neodpovídá provedenému dokazování. Současně soud v rozporu s §2 odst. 5 trestního řádu nezjistil skutkový stav věci v takovém rozsahu, aby mohl ve věci rozhodnout. Jestliže za této situace odvolací soud odvolání obviněné podle §256 trestního řádu zamítl jako nedůvodné, naplnil svým postupem dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu.
20. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 6. 2023, č. j. 5 To 65/2023-470 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 10. 2022, č. j. 9 T 147/2019-439, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu v Děčíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání. Věc se tak vrací do stadia, kdy Okresní soud v Děčíně bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu). Jde v podstatě o to, aby provedené důkazy hodnotil v souladu s jejich skutečným obsahem jednotlivě i v jejich souhrnu, a teprve poté činil závěry o významu jednotlivých důkazů pro svá skutková zjištění. Současně bude muset doplnit dokazování ve směru zjištění adekvátnosti aplikace intramuskulární injekce zdravotnímu stavu poškozeného. Teprve takto zjištěný skutkový stav věci bude možné podrobit právnímu posouzení, přičemž se soud bude muset zaměřit na řádné vymezení jednání obviněné a rovněž na otázku naplnění znaku zavinění, a to ke všem ostatním znakům skutkové podstaty daného trestného činu, včetně příčinné souvislosti mezi jednáním vytýkaným obviněné a nastalým následkem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 11. 10. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu