ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.1168.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 1168/2023-805
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2024 o dovolání, které podal obviněný Š. K. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 8 To 225/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 4/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 6. 2023, sp. zn. 4 T 4/2023 , uznal obviněného Š. K. vinným ze spáchání přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku v bodě 1, přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku v bodě 2, přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 28. 6. 2022, v bodě 3, přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku v bodě 4 a jednak zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v bodě 5. Podle relevantní části skutkové věty pod body 2, 4, 5, vůči kterým obviněný směřoval své odvolání i dovolání se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
2) v období od měsíce prosince 2021 nejméně do 10. 5. 2022 bez omluvy či vážného důvodu nedocházel na kontroly do Městské protialkoholní a protidrogové ordinace v Brně na adrese XY XY, ačkoli mu bylo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2010 pod sp. zn. 89 T 198/2010, které nabylo právní moci dne 27. 1. 2011, uloženo ochranné léčení protitoxikomanické ve formě ústavní, které bylo na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2019 pod sp. zn. 3 Nt 52/2018, s nabytím právní moci dne 21. 5. 2019, změněno na ochranné léčení protitoxikomanické ve formě ambulantní, které započalo dne 9. 8. 2019, a takto činil i přesto, že byl dostatečně seznámen s povinností chodit na kontroly v pravidelných termínech jedenkrát měsíčně i bez předvolání, což potvrdil svým podpisem dne 9. 8. 2019,
4) nejméně v době od měsíce února 2022 do 10. 5. 2022 na různých místech v Brně poškozenou K. F., nar. XY, téměř s denní četností vyhledával mimo jiné na adrese jejího bydliště na ulici XY XY a dále na noclehárně a azylovém domě na ulici XY XY, kam se dne 18. 3. 2022 odstěhovala, přičemž ji opakovaně kontaktoval osobně, hlasovými zprávami a přes aplikaci Messenger, kdy jí vyhrožoval, že ji zabije, pokud s ním nebude, že zabije i celou její rodinu, že na to doplatí, docházel na ulici XY XY a z chodníku vykřikoval, že chce jenom pomstu, zabít ji a dožadoval se osobního setkání, v důsledku čehož poškozená nevycházela kvůli obavám z obžalovaného ven, dále ji kontaktoval písemně nejméně 15 dopisy, ve kterých jí vyhrožoval zabitím, dále se ji snažil kontaktovat prostřednictvím dalších jí neznámých osob, které ji posílaly za ním, dále na svém profilu "S. K." na Facebooku zveřejnil výhrůžky poškozené, v nichž uvedl, že jí plánuje ublížit, že je to její chyba, že nebere jeho slova vážně, že jen odpočítává čas, varoval ji, že odejde s ním, že zabije ji i sebe, že umřou společně, loučil se s ní i s rodinou, čímž u poškozené s ohledem i na jeho předchozí jednání, kdy ji opakovaně fyzicky napadal, pod vlivem drog ji přemlouval a následně s ní vykonával různé sexuální praktiky, vzbudil důvodnou obavu o zdraví a o život, a také důvodnou obavu o zdraví a o život jí blízkých osob,
5) dne 10. 5. 2022 v době kolem 15:00 hodin v Brně před domem na ulici XY XY na volně přístupném prostranství přiměl poškozenou K. F., nar. XY, sednout si vedle něj na lavičku a za přítomnosti nejméně 3 dalších osob po hádce, výhrůžkách zabitím a fyzickém napadení údery do hlavy a rukou, tuto bodnul kuchyňským nožem o celkové délce 33 cm do její pravé paže z vnější strany, čímž jí způsobil bodnořeznou ránu v délce 2 cm na kůži a hloubce rány cca 10 cm s otokem pravé paže, přičemž toto zranění si vyžádalo lékařské ošetření poškozené v Nemocnici U Svaté Anny v Brně a v jeho důsledku byla poškozená citelně omezena v obvyklém způsobu života po dobu 11 dnů bolestivostí poranění, nemožností používat horní končetinu a ztíženou hygienou, avšak popsaným způsobem napadení mohlo dojít k poranění pažní tepny s následným krvácivým šokem a úmrtím poškozené, přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 10 T 100/2015, s nabytím právní moci dne 16. 7. 2016, odsouzen pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku.
2. Za trestné činy pod body 1 a 3 a dále za sbíhající se zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c), f) tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2022, sp. zn. 88 T 6/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 7 To 253/2022, a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2021, sp. zn. 89 T 136/2021, který nabyl právní moci téhož dne, uložil obviněnému podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výroky o trestech z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2022, sp. zn. 88 T 6/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 7 To 253/2022, a dále z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2021, sp. zn. 89 T 136/2021, který nabyl právní moci téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené M. M. škodu ve výši 1 491 Kč.
3. Za trestné činy pod body 2, 4 a 5, a dále za sbíhající se přečin vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle §324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 20. 3. 2023, sp. zn. 1 T 17/2023, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 3 To 79/2023, uložil obviněnému podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest propadnutí věci (kuchyňského nože s délkou čepele 20 cm). Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku současně zrušil výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 20. 3. 2023, sp. zn. 1 T 17/2023, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 3 To 79/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
4. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku (co do viny proti skutkům uvedeným pod body 2, 4 a 5) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 8 To 225/2023 , jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 29. 8. 2023 [§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Ponížila dovoláním, v němž odkázal na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. e), g), h) a l ) tr. ř.
6. Ke skutku uvedenému pod bodem 2 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný namítl, že soudy nezjistily, jak měl nastaven konkrétní individuální léčebný režim ve smyslu §85 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Po dobu jednoho a půl roku probíhající léčby docházel do ordinace podle termínů určených MUDr. Ivanem Weinbergerem. Nestanovoval si tedy léčbu sám s frekvencí jednou za měsíc. Vždy se do ordinace osobně dostavoval a s tímto lékařem bez komplikací spolupracoval. Byl připraven se dostavovat i na další lékařské kontroly. Po změně lékaře mu lékařské zařízení nestanovilo žádný termín návštěvy, ani ho nikdo nekontaktoval. S MUDr. Ivanem Weinbergerem navíc jednal o tom, že léčba bude ukončena. Tomu odpovídala i následná souslednost událostí, kdy ho žádný z lékařů ohledně další návštěvy již nekontaktoval. Domnívá se, že léčebný režim nijak neporušil, natož aby tak učinil vědomě a úmyslně. Soudům vytkl, že důkazy hodnotily selektivně. Konkrétně poukázal na výpověď svědkyně R. P., z níž si soudy vybraly pouze pasáž, která konvenovala obžalobě. Rovněž uvedl, že záznam o povinnostech pacienta ze dne 9. 8. 2019 nebyl v rozporu s §85 odst. 3 zákona o specifických zdravotních službách podepsán zdravotnickým pracovníkem ani nestranným svědkem. Tím, že soudy nepostupovaly v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a jejich skutková zjištění jsou v rozporu s provedeným dokazováním, došlo k naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. K důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) a l ) tr. ř. namítl, že jeho jednáním nemohlo dojít k naplnění objektivní ani subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku, jelikož jeho jednání nelze posoudit jako závažné a úmyslné. Jeho jednání nedosáhlo takové intenzity, aby byla uplatněna odpovědnost podle trestních předpisů, proto měly soudy postupovat v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku.
7. Obviněný soudům dále vytkl, že jeho trestní stíhání pro skutek uvedený pod bodem 4 výroku o vině, právně kvalifikovaný jako přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, bylo nepřípustné. Poškozená K. F. totiž vzala svůj souhlas s trestním stíháním zpět. Současně nebyly naplněny podmínky trestního stíhání bez jejího souhlasu. Namítl, že k aplikaci §163a odst. 1 písm. d) tr. ř. nestačí obecné přesvědčení soudů, teoretická možnost či hypotetický úsudek s odkazem na jiná řízení o tom, že mohlo dojít k ovlivnění poškozené. Taková skutečnost by musela vyplývat z konkrétních důkazů provedených v daném trestním řízení. Žádný důkaz o tom však v řízení proveden nebyl. Nejsou jím podle obviněného skutečnosti uváděné státním zastupitelstvím, jelikož poškozená vzala svůj souhlas zpět dne 12. 7. 2022 a státní zástupce své opatření učinil na základě poznatku ze dne 18. 8. 2022, tedy po více jak jednom měsíci. Oporu v provedeném dokazování nemá ani závěr soudů o údajných sklonech poškozené k ovlivnění ze strany třetích osob a účelové změně výpovědi. Navíc i Policie České republiky navrhovala trestní stíhání pro daný skutek zastavit. V této souvislosti obviněný odkázal na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1121/2016, podle nichž nelze případnou účelovou motivaci poškozeného ke zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněného bez dalšího posoudit jako zpětvzetí souhlasu v tísni. Jelikož orgány činné v trestním řízení vedly jeho trestní stíhání pro skutek, pro který bylo bez souhlasu poškozené nepřípustné a mělo být zastaveno, došlo k naplnění důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) a l ) tr. ř.
8. Naplnění všech uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e), g), h) a l ) tr. ř. spatřoval obviněný v případě skutku popsaného v napadeném rozsudku nalézacího soudu v bodě 5 výroku o vině. Poukázal na to, že ze znaleckého posudku MUDr. Bc. Milana Votavy ve spojení s jeho výslechem u hlavního líčení vyplynul jediný jednoznačný závěr – totiž, že poškozené K. F. bylo způsobeno lehké zranění na základě jednoho bodnutí, v jehož důsledku byla omezena v obvyklém způsobu života po dobu jedenácti dní. Zbylé závěry znalce jsou podle obviněného v rovině hypotéz. Znalec sice uvedl, že při bodnutí nožem do paže mohlo dojít k poranění pažní tepny, nebyl ale schopen určit pravděpodobnost takového poranění. Současně nevyloučil, že si poškozená mohla způsobit zranění sama, jak o tom vypovídala u hlavního líčení. Přesto soudy bez konkrétních důvodů upřednostnily její výpověď z přípravného řízení a věrohodnost její výpovědi u hlavního líčení nevyhodnotily dostatečně. Verzi obhajoby dále potvrzují i výpovědi svědků K. Š. a T. L. Soudům proto vytkl, že provedené důkazy hodnotily jednostranně a selektivně a jimi učiněná skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování. Z provedeného dokazování pak podle názoru obviněného nevyplývá, že měl v úmyslu poškozené K. F. způsobit zranění. I pokud by to bylo bez důvodných pochybností prokázáno, skutečně zjištěné zranění by mohlo naplňovat nanejvýš právní kvalifikaci podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Trestní stíhání pro takový trestný čin však podléhá souhlasu poškozené ve smyslu §163 odst. 1 tr. ř., který ale byl vzat zpět dne 12.7.2022. Jeho trestní stíhání pro daný skutek proto mělo být jako nepřípustné zastaveno. V opačném případě byl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
9. Na závěr dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2023, č. j. 8 To 225/2023-745, i řízení mu předcházející, dále aby zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2023, č. j. 4 T 4/2023-692, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku. Odvolací soud se podle jejího názoru se všemi námitkami obviněného velmi podrobně vypořádal. V případě přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku odkázala zejména na listinu označenou „Povinnosti pacienta v ochranné ambulantní protialkoholní a protitoxikomanické léčbě“, kterou obviněný podepsal dne 9. 8. 2019 a zavázal se plnit zde uvedené pokyny a docházet ve stanovených termínech na lékařské kontroly, a to bez písemného předvolání minimálně jedenkrát měsíčně, a na zprávu Městské psychiatrické organizace, s. r. o., podle níž obviněný nespolupracoval a na kontroly se nedostavoval. Obhajoba obviněného, že léčba byla ukončena, byla vyvrácena tím, že nařízené ochranné léčení není oprávněn ukončit lékař, nýbrž soud na jeho návrh. V případě uznání viny obviněného zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný jednoznačně usvědčen výpovědí poškozené K. F. z přípravného řízení, v níž logicky a jednoznačně popsala, za jakých okolností ji obviněný bodl. Tato výpověď poškozené z přípravného řízení koresponduje se všemi dalšími důkazy, které byly provedeny, ať už se jedná o výslechy svědků či závěry soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Z výpovědi znalce sice vyplývá, že poškozená byla v důsledku tohoto zranění omezena citelně v obvyklém způsobu života po dobu jedenácti dní, avšak mohlo dojít k poranění pažní tepny a v důsledku toho se mohl rozvinout krvácivý šok, případně mohlo dojít k vykrvácení poškozené, čímž by byl ohrožen i její život. Pokud jde o souhlas poškozené s trestním stíháním, pak s ohledem na právní kvalifikaci jednání obviněného v daném případě tento postup nepřicházel v úvahu. Podle státní zástupkyně není meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání.
11. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
12. Obviněný Š. K. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
13. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo v souvislosti s jednotlivými výhradami vznesenými v dovolání rovněž zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e), g), h) a m) tr. ř., na které obviněný v dovolání odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případech, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Jde o situace, kdy ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1, 2 a 5 tr. ř. nebo v §11a tr. ř. Podle §11 odst. 1 písm. l ) tr. ř. nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Obviněný odkázal rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Z dovolací argumentace je však patrné, že odkazoval na znění trestního řádu účinné do 31. 12. 2021. V důsledku novely trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb. je uvedený dovolací důvod s účinností od 1. 1. 2022 upraven v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Jeho naplnění předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
19. Obviněný směřoval své výhrady pouze do skutků uvedených v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně pod body 2, 4, a 5 výroku o vině. Po seznámení s argumentací uvedenou v dovolání a s obsahem napadených rozhodnutí lze již na tomto místě předeslat, že dovolací námitky obviněného jsou opakováním jeho obhajoby uplatňované prakticky od počátku trestního stíhání. Stejné výhrady uplatnil již v řízení před nalézacím soudem i v řádném opravném prostředku. Oba soudy se s nimi zevrubně a přiléhavě vypořádaly, proto lze na příslušné pasáže napadených rozhodnutí v podrobnostech a nad rámec dále uvedeného odkázat.
20. Přitom lze konstatovat, že napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně ani Městského soudu v Brně netrpí žádnými vadami důkazního řízení, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (zejména body 23 – 27 rozsudku nalézacího soudu a bod 9 rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
21. V případě skutku uvedeného pod bodem 2 výroku o vině lze výhrady obviněného podřadit pod jím deklarované důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. jen s jistou dávkou tolerance. Ke skutkovému podkladu napadených rozhodnutí sice poukázal na zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů, ve skutečnosti jeho námitky nepřesahovaly prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů a snahu o prosazení vlastní verze skutkového děje. Dovolatel v podstatě nezpochybnil skutková zjištění soudů, toliko prosazoval tezi, že na základě probíhajícího ochranného léčení a způsobu spolupráce s MUDr. Ivanem Weinbergerem očekával další „osobní“ předvolání, k němuž po výměně lékařů již nedošlo, nadto očekával i ukončení ochranného léčení z předchozího příslibu lékaře. V řízení provedené důkazy však obhajobu obviněného, že individuální léčebný režim vědomě neporušil, vyvrátily. Povinnost dodržovat v rámci soudem uloženého ochranného léčení ambulantního léčebný režim a docházet minimálně jedenkrát měsíčně na lékařské kontroly pro obviněného vyplývala z jím podepsané listiny označené „Povinnosti pacienta v ochranné ambulantní protialkoholní a protitoxikomanické léčbě“ (č. l. 440). Obviněnému lze přisvědčit, že uvedená listina nebyla v rozporu s úpravou §85 odst. 3 zákona o specifických zdravotních službách podepsána také zdravotnickým pracovníkem a dalším svědkem. V daných souvislostech je ale takové formální pochybení bez významu. Smyslem podpisu těchto osob je osvědčit, že k seznámení pacienta s jeho právy a povinnostmi skutečně došlo. Sám obviněný ovšem podpis listiny nezpochybnil, ani nerozporoval, že byl tímto způsobem se svými povinnostmi seznámen. Byl pak povinen plnit svou docházkovou povinnost bez ohledu na způsob spolupráce s dosavadním lékařem, který i mohl obviněného průběžně v předchozím období např. telefonicky sám kontaktovat a předvolávat. Obviněnému však rozhodně nebylo možné uvěřit, že byl na základě sdělení MUDr. Ivana Weinbergera přesvědčen o ukončení svého ochranného léčení. Jak vyplynulo z výpovědi svědkyně R. P., uvedený lékař nikdy pacientům nesděloval, že je léčba ukončená a že už se k ochrannému léčení nemusí dostavovat. Přestože svědkyně hovořila o telefonickém sdělení, z podstaty jejího vyjádření je zřejmé, že k tomu nemohlo dojít ani při osobním setkání. Pokud by totiž bylo dosaženo účelu ochranného léčení, podal by MUDr. Ivan Weinberger příslušný návrh vždy soudu, který jako jediný mohl o propuštění z ochranného léčení rozhodnout (srov. §99 odst. 6 tr. zákoníku, §353 tr. ř.). Obviněný tedy věděl, že má povinnost docházet minimálně jedenkrát měsíčně na kontroly, přesto se do zdravotnického zařízení bez omluvy či vážného důvodu nedostavil nejméně od prosince 2021 do května 2022. Jeho jednání naplnilo po objektivní i subjektivní stránce (v potřebné úmyslné formě zavinění) všechny znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku, a to včetně zákonem vyžadované závažnosti takového jednání. Nejenže ochranné léčení nebylo po dobu šesti měsíců vykonáváno, ale nelze si ani představit, jak by mohl být naplněn jeho účel, když se k němu obviněný po tak dlouhou dobu vůbec nedostavoval a se zdravotnickým zařízením nijak nekomunikoval. Za této situace nelze souhlasit s obviněným, že došlo k porušení zásady subsidiarity trestní represe. Její porušení totiž obviněný spojil výhradně s hodnocením svého jednání jako nikoliv závažného, a to na základě své setrvalé obhajoby. K výkladu §12 odst. 2 tr. zákoníku o zásadě subsidiarity trestní represe, včetně výkladu pojmu společenská škodlivost činu a výkladu principu ultima ratio lze odkázat na výkladové stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Uplatnění této zásady není v projednávaní věci namístě. Jednání obviněného naplnilo všechny obligatorní znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku. Způsob provedení činu, směřující proti samotné podstatě ochranného léčení, doba páchání a úmyslná forma zavinění vylučují úvahu o tom, že by posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídal běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.
22. Přisvědčit nelze ani výhradě obviněného ohledně nepřípustnosti jeho trestního stíhání pro skutek popsaný ve výroku odsuzujícího rozsudku pod bodem 4 a právně kvalifikovaný jako přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku (s ohledem na uplatněné dovolací důvody a obsah dovolání je zřejmé, že obviněný skutková zjištění ani použitou právní kvalifikaci nijak nerozporoval). Jedná se sice o trestný čin uvedený §163 odst. 1 tr. ř. a poškozená svůj původně daný souhlas s trestním stíháním obviněného vzala zpět ve smyslu §163 odst. 2 tr. ř. Uplatnila se zde ovšem výjimka upravená v §163a odst. 1 písm. d) tr. ř., podle které souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v §163 odst. 1 tr. ř. není třeba, pokud je z okolností zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.
23. Otázku zastavení trestního stíhání obviněného pro zpětvzetí souhlasu poškozené řešil jako předběžnou otázku (§9 odst. 1 tr. ř.) již v přípravném řízení dozorový státní zástupce. Na základě tehdy zjištěných okolností dospěl k závěru, že poškozená vzala svůj souhlas s trestním stíháním obviněného zpět v tísni vyvolané nátlakem ze strany sourozenců obviněného a závislostí vyvolanou tím, že je osobou bez stálého bydlení i příjmu a s malým dítětem, odkázaná na pomoc rodinných příslušníků, mimo jiné obviněného a jeho rodiny. Vedle výpovědi poškozené z přípravného řízení (č. l. 179) považoval za podstatné zjištění zachycené v úředním záznamu ze dne 18. 8. 2022 (č. l. 46). Tehdy se do budovy státního zastupitelství dostavil bratr obviněného L. K. společně s poškozenou a státnímu zástupci sdělil, že poškozená je mladá a pomatená a nevěděla, co mluví, proto za ni bude mluvit on. Navrhoval, aby byla poškozená okamžitě vyslechnuta a vše popravdě sdělila. Pokud se poškozená pokoušela cokoliv říct, hrubě na ni reagoval a nenechal ji domluvit. Obdobně byla poškozená doprovázena bratrem obviněného v budově soudu i při vazebním zasedání ze dne 11. 8. 2022. Státní zástupce rovněž poukázal na výčet trestních věcí, ve kterých v minulosti došlo k zastavení trestního stíhání obviněného z důvodu změny výpovědi poškozených či neudělení souhlasu s jeho trestním stíháním ze strany rodinných příslušníků (č. l. 94 – 95).
24. Tuto otázku řešil po podání obžaloby k námitkám obviněného také nalézací soud (viz body 24. a 25. odůvodnění jeho rozsudku), jakož i soud odvolací (viz bod 9. odůvodnění jeho usnesení), přičemž se mohly opřít nejen o již státním zástupcem popsané okolnosti, ale také o vlastní možnost okresního soudu slyšet poškozenou v rámci hlavního líčení. Její výpověď u hlavního líčení (od č. l. 617 verte) přitom vyhodnotil jako jednoznačně účelovou a směřující k tomu, aby byl obžalovaný vyviněn z trestné činnosti, které se na poškozené dopustil. Na základě uvedeného rozhodně nelze souhlasit s obviněným, že by soud prvního stupně neměl dostatečný podklad podepřený obsahem trestního spisu pro posouzení dané procesní otázky. Odůvodněně dospěl k závěru, že souhlasu poškozené s trestním stíháním obviněného není ve smyslu §163a odst. 1 písm. d) tr. ř. třeba, jelikož je z okolností zřejmé, že souhlas vzala zpět v tísni vyvolané nátlakem rodinných příslušníků obviněného a její závislostí na něm a jeho rodině, přičemž jde o závislost psychickou i materiální. Tato je ilustrována zejména tím, jak byla poškozená dovedena bratrem obviněného k státnímu zástupci za účelem změny výpovědi ve prospěch obviněného a prezentována jako v podstatě nezpůsobilá vyjadřovat se sama za sebe, aniž by objektivně takový deficit osobnosti byl zjištěn. Není zde příhodný poukaz obviněného na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1121/2016, podle něhož, zkráceně vyjádřeno, nelze utilitární pohnutky poškozeného k zpětvzetí souhlasu s trestním stíhání obviněného (když upřednostní konfliktní soužití s obviněným před jeho trestním stíháním) považovat za splnění podmínek §163a odst. 1 písm. d) tr. ř. Zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněného nebylo v této konkrétní trestní věci projevem svobodné vůle poškozené, nýbrž evidentním výsledkem přímého a bezprostředního nátlaku ze strany bratra obviněného a dalších členů jeho rodiny, navíc za situace, kdy byla poškozená jako matka malého dítěte, uživatelka drog a osoba bez bydliště snadno ovlivnitelná pro svoji psychickou i majetkovou závislost na rodině obviněného. V tomto kontextu je třeba akcentovat i další část odůvodnění dovolatelem zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle níž ustanovení §163a odst. 1 písm. d) tr. ř. chrání zájmy poškozených osob, jež z důvodu závislosti na pachateli trestného činu vůbec nejsou schopny vyhodnotit následky uplatnění trestněprávní odpovědnosti vůči obviněnému. Přesně o takový případ se pak v dané věci s ohledem na výše popsané okolnosti jednalo, jak správně dovodil v přípravném řízení státní zástupce a jak opakovaně správně vyhodnotily soudy obou nižších stupňů.
25. Nebylo možno přisvědčit ani námitce dovolatele, že by uvedené skutečnosti nevyplývaly z konkrétních důkazů provedených v tomto trestním řízení. Oba soudy nižších stupňů shodně relevantně odkázaly na zjištění plynoucí z výpovědi poškozené v přípravném řízení, přičemž okolnosti soužití s obviněným a jeho rodinou, jakož i s tím související nátlakové působení na obsah její výpovědi poškozená podrobně popsala ve výpovědi ze dne 12. 5. 2022 (č. l. 179 a násl.). Tato pak byla v důsledku podstatných odchylek od obsahu výpovědi u hlavního líčení postupem podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. soudem prvního stupně čtena, tedy jako důkaz provedena (č. l. 618 verte). Nadto popsané procesně relevantní skutečnosti (viz bod 23. výše) vyplynuly z příslušných úředních záznamů státního zástupce založených do spisu již v přípravném řízení. Nutno tedy i zdůraznit, že přípustnost vedení trestního stíhání v návaznosti na zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním obviněného byla vyřešena a rozhodnuta státním zástupcem již v přípravném řízení, takový postup následně soudy k námitkám obviněného toliko přezkoumaly, aniž byly nutně povinny vést ohledně polemiky dovolatele s povahou zpětvzetí poškozené samostatné dokazování. To je nakonec ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. primárně určeno ke zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností, nikoli pro ověření procesních náležitostí vedení trestního stíhání, u nichž nelze požadovat formálně shodně striktní důkazní řízení, jako u zjišťování skutkového stavu věci. Soudy důsledně námitky obviněného přezkoumaly na základě poznatků plynoucích spolehlivě ze spisového materiálu a pokud dospěly k pozitivnímu závěru o splnění zákonných podmínek §163a odst. 1 písm. d) tr. ř., jejich postup tak konvenuje i zákonné dikci, podle níž „souhlasu poškozeného s trestním stíháním…není třeba, pokud je z okolností zřejmé , že souhlas…byl vzat zpět v tísni…“.
26. Pochybnosti nevzbuzují ani skutkové a právní závěry soudů vztahující se ke skutku popsaném ve výroku odsuzujícího rozsudku pod bodem 5. Obviněný byl usvědčen především na základě podrobné výpovědi poškozené z přípravného řízení, kterou soud v hlavním líčení přečetl za podmínek podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. a podle níž ji obviněný bodl nožem do ruky poté, co seděli na lavičce na ulici a on na ni křičel, vyhrožoval jí, že ji zabije, že udělá, co přísahal. Tato její výpověď koresponduje s dalšími důkazy – výpověďmi policistů zasahujících na místě činu, svědků, ohledáním místa činu, zdokumentovaným zraněním poškozené a prohlídkou těla, nožem znečištěným krví vydaným obviněným i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Naopak výpověď obviněného, podle které došlo ke zranění poškozené nešťastnou náhodu, když se přetahovali o nůž, neodpovídala podle závěru znalce charakteru zjištěného poranění poškozené. Znalec vyloučil náhodné bodnutí a zevní bodnutí samotnou poškozenou považoval za nepravděpodobné. Za nelogickou a nevěrohodnou označily soudy také výpověď poškozené u hlavního líčení. Poškozená nově tvrdila, že „se bodla sama, protože už na obviněného neměla nervy“. Takový popis události nejen odporuje zjištěním znalce ohledně mechanismu zranění, ale neodpovídá ani obhajobě samotného obviněného. Proto je třeba rozhodná skutková zjištění soudů o tom, že obviněný poškozenou bodl, považovat za plně korespondující s obsahem provedených důkazů, aniž šlo o bodnutí náhodné při přetahování o nůž, či že se bodla poškozená sama. V těchto souvislostech je třeba upozornit na hloubku bodnutí cca 10 cm, která sama o sobě výrazně zpochybňuje skutkové varianty nabízené rozporně obviněným i poškozenou u hlavního líčení.
27. Pokud jde o poranění poškozené, jednalo se o bodněřeznou ránu ve střední třetině pravé paže, s délkou rány na kůži 2 cm a hloubkou cca 10 cm. Poranění poškozenou citelně omezilo v obvyklém způsobu života po dobu 11 dní. Podle vyjádření znalce však tímto způsobem mohlo dojít k poranění pažní tepny s následným krvácivým šokem, kdy mohlo dojít i k úmrtí poškozené. Nebylo tak možné přehlédnout, že k závažnějšímu následku v podobě těžké újmy na zdraví podle §122 odst. 2 tr. zákoníku nedošlo jen shodou náhod a již bez možnosti ovlivnění obviněným. Přitom není rozhodující míra pravděpodobnosti, s jakou k zasažení tepny mohlo dojít, jak v dovolání prosazuje obviněný, ale to, zda taková eventuální skutečnost byla pokryta zaviněním obviněného. Obviněný zde jednal přinejmenším v úmyslu eventuálním podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jelikož věděl, jakým nožem (celkové délky 33 cm) a do jaké části těla poškozené bodnutí nožem vede, jakou razancí, způsobující hloubku bodného kanálu cca 10 cm, a musel být srozuměn s tím, že může způsobit poškození pažní tepny (lhostejno, že fakticky tento následek nenastal). Jeho jednání tak bylo správně posouzeno jako pokus zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. S ohledem na tuto právní kvalifikaci jsou pak bezpředmětné úvahy obviněného týkající se souhlasu poškozené s jeho trestním stíháním, jelikož zvlášť závažný zločin podle §145 tr. zákoníku nepatří do výčtu trestných činů, uvedených v §163 odst. 1 tr. ř., trestní stíhání o nichž je souhlasem poškozeného podmíněno. V tomto ohledu se tedy dovolatel snažil vlastní neadekvátní skutkovou konstrukcí docílit odlišného právního závěru stran kvalifikace činu, která by pak vyžadovala k vedení trestního stíhání obviněného souhlasu poškozené. Takovému postupu však s ohledem na výše uvedené nebylo možno přisvědčit.
28. Obviněný rovněž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Z jeho argumentace je zřejmé, že dovolací důvod uplatnil ve variantě, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech e), g) a h) tr. ř. Jelikož na základě dovolací argumentace obviněného nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající uvedené důvody dovolání, nemohl být opodstatněný ani poukaz obviněného na §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
29. Vzhledem k tomu, že formálně relevantně uplatněnými dovolacími námitkami obviněného nebyly označené dovolací důvody naplněny, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 27. 2. 2024
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu