ECLI:CZ:NSS:2020:7.AZS.176.2020:25
sp. zn. 7 Azs 176/2020 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: X, zastoupen JUDr. Anitou
Pešulovou, advokátkou se sídlem Klimentská 36, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020, č. j. 13 Az 65/2018 - 53,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna ustanovené advokátky JUDr. Anity Pešulové, se u rču je částkou 3 400 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále též „žalovaný“), rozhodnutím
ze dne 4. 10. 2018, č. j. OAM-93/ZA-ZA05-K01-PD1-2015, neprodloužilo žalobci doplňkovou
ochranu podle §53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též
„zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji zamítl
shora označeným rozsudkem, jenž je přístupný (stejně jako všechna dále uvedená rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu) na www.nssoud.cz, a kasační soud na něj pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce („stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Stěžovatel nesouhlasil se závěry městského soudu. Městský
soud se dle stěžovatele dostatečně nevypořádal s námitkami obsaženými v žalobě. Stěžovatel trvá
i na oprávněnosti uplatněných žalobních námitek. Podle stěžovatele nebyl rovněž řádně zjištěn
skutkový stav stran situace v zemi původu. Podle stěžovatele správní orgán i soud řádně
nezohlednili i situaci stěžovatele a jeho rodiny, resp. důsledky jejich rozhodnutí. Z uvedených
důvodů stěžovatel navrhl zrušení kasační stížností napadeného rozsudku městského soudu a vrácení
věci městskému soudu k dalšímu řízení.
IV.
[4] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém neshledal kasační námitky
důvodnými. Navrhl kasační stížnost zamítnout.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je její
přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu projednání
kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany veřejného
subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit právní názor
k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů stěžovatele
je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě, že se kasační stížnost týká
právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu
nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také tehdy, pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové pochybení se může jednat především tehdy,
nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu, a nelze navíc vyloučit, že k tomuto
nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním případě hrubě
pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, č. 1143/2007 Sb. NSS, ze dne
22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 30, č. 933/2006 Sb. NSS.
[7] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících případech:
(1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí
krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního
postavení stěžovatele.
[8] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího
správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud neshledal
důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Městský soud se nedopustil ani zásadního
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. Městský soud
posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší správní soud důvod
se odchýlit. Nepřijatelnost lze přitom vztáhnout i na neprodloužení doplňkové ochrany
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2018, č. j. 2 Azs 200/2018 - 36, ze dne
15. 11. 2018, č. j. 1 Azs 188/2018 - 29, ze dne 20. 2. 2020, č. j. 5 Azs 257/2019 - 40 atp.).
[9] Ve vztahu k námitkám poukazujícím na nepřezkoumatelnost odkazuje Nevyšší správní soud
např. na rozsudky ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 - 26, ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, č. 638/2005 Sb. NSS, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62,
ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne
21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 75, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015 - 45, ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44,
č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52). Zdejší soud je názoru,
že jak rozhodnutí správního orgánu (žalovaného), tak i rozhodnutí městského soudu požadavkům
této judikatury plně dostála. Z rozhodnutí jednoznačně vyplývá, z jakých důvodů nebyla stěžovateli
doplňková ochrana prodloužena. Argumentace městského soudu a žalovaného je srozumitelná
a plně přezkoumatelná. Pokud pak stěžovatel poukazoval na námitky obsažené již v žalobě,
konstatuje soud, že důvody kasační stížnosti musí směřovat proti napadenému rozhodnutí soudu,
neboť podstatou řízení o kasační stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí (§102 s. ř. s.). Obecný
odkaz na argumentaci v předchozím podání v řízení před krajským (městským) soudem, nesplňuje
zákonné požadavky na kasační stížnost. Je na stěžovateli, aby upřesnil každý důvod, o který svou
kasační stížnost opírá, a to po stránce právní i skutkové. Řízení o kasační stížnosti není
pokračováním řízení o žalobě, ale je samostatným řízením o mimořádném opravném prostředku
za procesní situace, kdy řízení před krajským soudem již bylo pravomocně skončeno
(viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 - 351,
odst. 140, ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 34/2012 - 64, odst. 21, či ze dne 15. 2. 2017,
č. j. 1 Azs 249/2016 - 38).
[10] Jestliže pak stěžovatel namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu, odkazuje ho Nejvyšší
správní soud na svou konstantní judikaturu, např. na rozsudky ze dne 20. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, č. 181/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 48,
ze dne 17. 6. 2004, č. j. 3 Azs 23/2004 - 63, ze dne 25. 10. 2004, č. j. 5 Azs 162/2004 - 42,
ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67,
či ze dne 27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66, č. 181/2004 Sb. NSS, ze dne 25. 3. 2015,
č. j. 3 Azs 259/2014 - 26, ze dne 4 . 8. 2015, č. j. 6 Azs 113/2015 - 30, ze dne 15. 1. 2015,
č. j. 7 Azs 265/2014 - 17. Podle názoru Nejvyššího správního soudu správní orgán postupoval
v souladu s uvedenou judikaturou. V nyní posuzovaném případě nebyla stěžovateli prodloužena
doplňková ochrana, která mu byla přiznána z důvodu bezpečnostní situace na Ukrajině.
K doplňkové ochraně viz judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. na rozhodnutí ze dne
20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 Azs 31/2010 - 69, ze dne
26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 21. 5. 2008, č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne 30. 9. 2008,
č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, či ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68, č. 1849/2009 Sb. NSS.
Žalovaný i městský soud postupovali v souladu s uvedenou judikaturou. Řádně odůvodnili, z jakého
důvodu pominuly důvody pro další prodloužení doplňkové ochrany stěžovateli. Ostatně stěžovatel
jejich závěry konkrétně nezpochybňuje. Stěžovatel obecně namítal, že se nedostatečně zabývali
aktuální situací na Ukrajině. Nejvyšší správní soud se již mnohokrát vyjádřil k bezpečnostní situaci
na Ukrajině, viz např. usnesení ze dne 7. 3. 2018, č. j. 1 Azs 440/2017 - 27, ze dne 24. 9. 2018,
č. j. 5 Azs 55/2017 - 27 atp. Z judikatury vyplývá, že situaci na Ukrajině nelze „klasifikovat jako
„totální konflikt“, neboť probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje takové intenzity, že by každý civilista z důvodu
své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Nutno upozornit, že se jedná
o konflikt izolovaný pouze na východní části Ukrajiny, přičemž jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně
kolísá.“ Obdobně viz i nedávná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu – např. ze dne 6. 5. 2020,
č. j. 4 Azs 64/2020 - 42, ze dne 20. 2. 2020, č. j. 5 Azs 257/2019 - 40 atp. Podle názoru Nejvyššího
správního soudu správní orgán i městský soud postupovali v souladu s uvedenou judikaturou.
Správní orgán si obstaral aktuální informace o zemi původu. Stěžovatel ostatně žádnou konkrétní
listinu, ze které by měla vyplývat jiná situace, než vyplývající z listin obstaraných správním orgánem,
ani neoznačil. Stejně tak nezpochybňuje konkrétní argumentaci v listinách, o které se opíral správní
orgán. Správní orgán se přitom zabýval i situací v oblasti, ze které stěžovatel pochází (viz str. 4
a násl. jeho rozhodnutí), jakož i stěžovatelem akcentovanými důsledky předmětného rozhodnutí
pro stěžovatele a jeho rodinu (viz str. 7 a násl. rozhodnutí). Judikatura se takovými důsledky již
opakovaně zabývala (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2009,
č. j. 2 Azs 66/2008 - 52, ze dne 21. 4. 2010, č. j. 6 Azs 5/2010 - 57, ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 3 Azs 226/2005 - 68, ze dne 26. 7. 2007, č. j. 2 Azs 30/2007 - 69, či usnesení ze dne 30. 6. 2009,
č. j. 8 Azs 25/2009 - 77 atp.). Obdobně lze poukázat i na rozsudek městského soudu, který
se stěžovatelem uváděnými skutečnostmi rovněž zabýval (viz str. 4 a násl. rozsudku). Nejvyšší
správní soud se se závěry žalovaného a městského soudu plně ztotožnil, v důsledku čehož nemohl
shledat důvodnou případnou obecnou polemiku stěžovatele s jejich argumentací. K uvedeným
obecným námitkám soud dodává, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční.
Obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti předurčují obsah, rozsah a kvalitu následného soudního
rozhodnutí. Je-li tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné
činnosti soudu, ale i obsah rozsudku soudu. Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty
za stěžovatele. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli
advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 4 As 3/2008 - 78 a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012,
č. j. 1 Afs 57/2011 - 95, ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Ads 21/2014 - 20, ze dne 27. 10. 2010,
č. j. 8 As 22/2009 - 99, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/2007 - 46, ze dne 17. 12. 2008,
č. j. 7 As 17/2008 - 60). Pokud pak stěžovatel poukazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 5. 2018, č. j. 5 Azs 34/2018 - 29, konstatuje soud, že v něm nebyla řešena identická
situace, jako v nyní projednávané věci, a proto městský soud nepochybil, pokud jeho závěry
neaplikoval na danou věc. Nejvyšší správní soud dodává, že dostatečně prejudikovanou otázkou je i
tzv. možnost vnitřní ochrany, resp. možnost vnitřního přesídlení (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 3. 3. 2006, č. j. 4 Azs 164/2005 - 56, ze dne 23. 5. 2006,
č. j. 4 Azs 336/2005 - 59, ze dne 3. 8. 2006, č. j. 6 Azs 307/2005 - 87, č. 978/2006 Sb. NSS,
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007 - 93, č.1551/2008 Sb.
NSS).
[11] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost odmítl
jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[13] Stěžovateli byla již v řízení o žalobě ustanovena zástupkyně – advokátka JUDr. Anita
Pešulová, která stěžovatele zastupuje i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové
výdaje zástupce a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud jmenované zástupkyni určil odměnu za jeden úkon právní služby (písemné
podání ve věci samé – kasační stížnost) ve výši 3 100 Kč podle §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1
písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a dále náhradu hotových
výdajů - režijní paušál ve výši 1 x 300 Kč podle §13 odst. 4 uvedené vyhlášky. Nejvyšší správní
soud tedy zástupkyni stěžovatele určil odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů ve výši
3 400 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2020
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu