ECLI:CZ:US:2016:3.US.3739.15.1
sp. zn. III. ÚS 3739/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Martiny Jeřábkové, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou, sídlem Olomoucká 36, Mohelnice, proti příkazu "k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor" vydanému soudcem Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. listopadu 2015 č. j. 1 Nt 1014/2015-4 a jinému zásahu orgánu veřejné moci Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Šumperk, Oddělení hospodářské kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, za účasti Okresního soudu v Šumperku a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Šumperk, Oddělení hospodářské kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Šumperku, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu "k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor", neboť dle jejího názoru jím byla porušena její základní práva garantovaná ustanoveními čl. 10, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále navrhla, aby Ústavní soud nadepsanému policejnímu orgánu zakázal pokračovat v porušování uvedených práv a přikázal mu obnovit stav před jejich porušením tím, že jí vydá věci zabavené při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor provedené dne 9. 12. 2015, specifikované v protokolech o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor sepsaných téhož dne pod č. j. KRPM-23149-72/TČ-2015-140981, resp. sp. zn. KRPM-23149/TČ-2015-140981.
2. Policejní orgán (Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Územní odbor Šumperk, Oddělení hospodářské kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování) záznamem o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), zahájil úkony trestního řízení ve věci podezření z přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník").
3. Okresní soud v Šumperku ústavní stížností napadeným příkazem s poukazem na ustanovení §82 odst. 1 a 2, §83 odst. 1 a §83a odst. 1 tr. řádu nařídil "domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor", a to 1) rodinného domu a příslušenství domu v A1, katastrální území Mohelnice, list vlastnictví č. A2, parcela A3, bytových jednotek č. A4 až 6, náležející do vlastnictví stěžovatelky, Ing. Vojtěcha Sýkory a Marty Sýkorové, a dále 2) kanceláře užívané stěžovatelkou, nacházející se v katastrálním území obce Mohelnice, list vlastnictví č. B1, parcela č. B2, v přízemí bytového domu č. B3.
4. Příkaz Okresní soud v Šumperku odůvodnil podezřením, že se v označených prostorách může nacházet účetnictví společnosti BSZ služby, s. r. o., které podezřelý Ing. Jan Jeřábek i přes výzvu doručenou mu dne 30. 3. 2015 "odmítá do současnosti vydat".
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že je vlastníkem bytové jednotky č. A6 a uživatelkou kanceláře na výše označených adresách. Policejní orgán jí doručil rubrikovaný příkaz dne 9. 12. 2015 v ranních hodinách. Nevyslechl ji, pouze ji poučil podle §85 tr. řádu. Prohlídku provedl rovněž v bytové jednotce č. A5, kde bydlí její děti. Nesepsal s ní protokol (sepsal jej s Ing. Janem Jeřábkem) a nevydal písemné potvrzení o výsledku úkonu ani opis protokolu, jak vyžaduje §85 odst. 4 tr. řádu.
6. Soud neodkladnost prohlídky ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu odůvodnil nebezpečím zničení předmětů a chemikálií sloužících k výrobě pervitinu, pro které úkon nesnese odkladu do doby, než bude zahájeno trestní stíhání. Stěžovatelka tyto předměty a chemikálie nikdy nevlastnila, v označených prostorách se nikdy nenacházely, policejní orgán je nehledal a ani neodňal. Na odůvodnění neodkladnosti se proto patří nahlížet, jako na chybějící.
7. Stěžovatelka k protokolu připojila své vyjádření, a to jak k údajné neodkladnosti z důvodu nutnosti zajistit věci a chemikálie pro výrobu pervitinu, tak i ke znemožnění výkonu činnosti daňového poradce.
8. Příslušníci Policie České republiky do kanceláře stěžovatelky vnikli násilím, aniž by ji vyzvali k předložení klíčů, což považuje za nepřiměřené, šikanózní a dotýkající se její osobní cti, vážnosti a dobré profesní pověsti. Nerespektovali ani její návrh, aby v průběhu prohlídky byla přítomna nezúčastněná osoba - zaměstnankyně Městského úřadu Mohelnice.
9. Stěžovatelce byly odňaty počítače s veškerou agendou všech klientů, databázemi, software ke zpracování přiznání a dalších podání, účetní software atd. Do hlavního počítače se automaticky při připojení k internetu stahuje e-mailová pošta, je z něj přístup do elektronického bankovnictví a jsou do něj ukládány dokumenty došlé a odeslané prostřednictvím datové schránky. Naprostá většina se týká různých klientů, které stěžovatelka zastupuje a poskytuje jim své služby daňového poradce. To naprosto ochromilo jakoukoli pracovní činnost stěžovatelky jako daňového poradce, a to včetně neodkladných úkonů (omluvy a žádosti o prodloužení lhůty z důvodů nemoci atd.). Od prohlídky nejsou k nalezení přístupové údaje pro datové schránky. Tyto jsou sice zálohovány v počítačích, avšak k těm stěžovatelka pro jejich odnětí nemá přístup. Uvedený stav povede ke vzniku škod, za které stát ponese odpovědnost.
10. Příkaz označuje stěžovatelku za účetní podezřelého, a tedy přehlíží, že je daňovým poradcem již od roku 1995. Opomíjí tudíž úpravu obsaženou v zákoně č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zejména povinnost daňového poradce zachovat mlčenlivost ve smyslu ustanovení §6 odst. 8 tohoto zákona. Upozorňuje, že advokáti a daňoví poradci jsou v daňovém řízení podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, postaveni naroveň a mají společné označení "poradce". Současně odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (219/2010 Sb., N 121/57 SbNU 495). Místem podnikání stěžovatelky je přitom i její bydliště.
11. Stěžovatelce byla výzva policejního orgánu k vydání věci důležité pro trestní řízení řádně doručena do datové schránky dne 6. 12. 2015, tedy až 10 dnů po vydání příkazu soudem. Stěžovatelka tentýž den na výzvu odpověděla, že z přípisu nejenže není patrné, kdo má být podezřelý, ale ani to, jaké věci mají být vydány, tedy není možné s ohledem na zákonem uloženou mlčenlivost jí jako daňové poradkyně situaci posoudit, zda, vůči komu a jak na případ dopadá. Po upřesnění by stěžovatelka věci vydala, policejní orgán nicméně ke specifikaci nepřistoupil.
12. Stěžovatelka s poukazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ze dne 28. 4. 2005 ve věci Buck v. Spolková republika Německo, stížnost č. 41604/98, dovozuje, že ve fázi trestního řízení, kdy ještě nebylo zahájeno trestní stíhání, je nutno velmi pečlivě a s rozmyslem při nařizování domovní prohlídky zvažovat také kritérium proporcionality zásahu do práva na nedotknutelnost obydlí. K tomuto posuzování pravděpodobně vůbec nedošlo, přičemž stěžovatelka nebude obviněna, a tedy se jí neotevře možnost uplatňovat práva v navazujícím trestním řízení.
13. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka zdůraznila, že z napadeného příkazu není zřejmé, jaké věci mají být zajištěny, přičemž odebrání počítačů a následné procesní postupy orgánů činných v trestním řízení ohrožují její činnost daňové poradkyně, brání jejímu synovi ve studiu a nesplňují požadavek na přiměřenost omezení základních práv a svobod.
III.
Procesní předpoklady projednání návrhu
14. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání, je zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a vyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje; ústavní stížnost proto byla shledána přípustnou (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
15. Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
16. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
17. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce [srov. nálezy ze dne 6. 6. 1996 sp. zn. I. ÚS 46/96 (N 43/5 SbNU 363) a ze dne 24. 2. 2000 sp. zn. IV. ÚS 582/99 (N 30/17 SbNU 221)], za - všeobecně - nepřípustné, případně nežádoucí [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), usnesení ze dne 6. 9. 1999 sp. zn. IV. ÚS 316/99, ze dne 11. 12. 2001 sp. zn. I. ÚS 486/01, ze dne 21. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 213/03, ze dne 30. 6. 2003 sp. zn. IV. ÚS 262/03 a další]. Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic "podústavního" práva, jež jsou povahy extrémní. Jinak řečeno, "kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit" (srov. usnesení ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05).
18. Zdrženlivost v zásazích proti příkazu k domovní prohlídce, resp. prohlídce jiných prostor a pozemků Ústavní soud prolomil pro mimořádné situace, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování, a to rovněž ve vztahu k názorům, jež k významu uvedených procesních institutů Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyjádřil.
19. Ačkoli, jak bylo řečeno, kategorie "správnosti" sama o sobě není referenčním kritériem ústavněprávního přezkumu, požadavek respektu k principům, zakotveným ve stěžovatelkou namítaných ustanoveních Listiny, je zde úzce spjat s dodržením pravidel, jež jsou právě k jejich ochraně stanoveny v příslušných ustanoveních trestního řádu.
20. Ustanovení §82 a násl. a §160 odst. 4 tr. řádu poskytují soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení; vyložit v nich zakotvené klíčové pojmy [viz jmenovitě pojem "důvodnost podezření", že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, obsažený v §82 odst. 1 tr. řádu, resp. úkonu, který vzhledem k "nebezpečí" jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, jak stanoví §160 odst. 4 tr. řádu] nelze zpravidla zcela úplně a bezezbytku, resp. objektivně verifikovatelně.
21. Obecně platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod ustanovení §82 a násl. a §160 odst. 4 tr. řádu. Naopak, jak bylo výše předznačeno, Ústavnímu soudu do této působnosti soudů zasahovat zásadně nepřísluší, stejně jako mu nepřísluší podávat výklad tzv. podústavního práva. Jeho možnosti jsou pak specificky zúženy v režimu tzv. uvážení (diskrece), jenž se právě v dané věci prosazuje; důvodem k zásahu Ústavního soudu je tu až stav, kdy příslušnými orgány přijaté právní závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či jiného excesu (kupříkladu logického, v podobě vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu; teprve tehdy lze mít za to, že bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému, neboť takové závěry ignorují předvídatelné judikaturní standardy a zakládají stav nepřípustné libovůle.
22. I kdyby okresním soudem zjištěné skutečnosti a vyvozené závěry, že v předmětných prostorách "může být" věc důležitá pro trestní řízení, byly hodnotitelné i jinak, o zjevné (excesivní) vybočení z limitů stanovených trestním řádem v dané věci však nejde; nelze dospět k závěru, že ústavněprávně přípustné meze dovozeného uvážení [inherentní podmínce "důvodného podezření" a "nebezpečí" ve smyslu §82 odst. 1, 2 a §160 odst. 4 tr. řádu] zde byly překročeny.
23. Dostatečně zřejmý závěr, že v rozhodných souvislostech soud použil toliko všeobecných argumentů, aniž měly oporu v existenci okolností konkrétních [způsobilých odůvodnit "podezření" přítomnosti věci důležité pro trestní řízení a "nebezpečí" zmaření úkonu, zničení nebo ztráty důkazu předvídané §82 odst. 1, 2 a §160 odst. 4 tr. řádu], k dispozici není.
24. Co do námitky nedostatečného odůvodnění příkazu k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor je nutné především vyjít z toho, že k jeho vydání postačí, jak bylo výše uvedeno, "důvodné podezření", že v předmětných prostorách "je věc ... důležitá pro trestní řízení"; odtud se odvíjí adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" (srov. mutatis mutandis usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03). Ústavněprávní roviny nedosahuje spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako o odůvodněnosti závěru o "důvodnosti" vymezených "podezření"; meze uplatňování takových požadavků jsou dány účelem, jemuž příkaz slouží.
25. Ohledně této námitky stojí za připomenutí usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07, podle kterých "ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu dle §78 odst. 1 tr. řádu nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle §85 odst. 3 ve spojení s §79 odst. 5 tr. řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná."
26. O protiústavnost (ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny) jde i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení bylo způsobilé se promítnout (stěžovatelce negativně) do jeho výsledku. Je evidentní, že okresní soud odkaz na "předměty a chemikálie sloužící k výrobě pervitinu" zařadil do odůvodnění svého rozhodnutí pouze písařskou chybou; tento nedostatek však ústavněprávní roviny nedosahuje. V širších souvislostech stojí za připomenutí nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 835/14 (N 154/74 SbNU 317).
27. Ústavní soud má za to, že orgány činné v trestním řízení v posuzované věci naplnily podmínky, které jsou na jejich postup z hlediska ústavněprávního přezkumu kladeny. Okresní soud v Šumperku dostatečně vysvětlil existenci důvodného podezření ze spáchání přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku. Účelem provedení prohlídky mělo být především zajištění účetnictví společnosti BSZ služby, s. r. o., což se konstatuje na str. 2 v odst. 2 a 3 příkazu. Jak vyplývá z protokolů o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor, právě označení této obchodní společnosti neslo značné množství zabavených listinných materiálů.
28. Byť je zřejmé, že tyto materiály význam pro trestní řízení mít nemusejí, oslabuje se tím přesvědčivost v ústavní stížnosti otevřené polemiky stran postupu orgánů činných v trestním řízení, neboť se naznačuje, že o svévoli ze strany orgánů činných v trestním řízení nejde. Jakkoli napadený příkaz obsahuje výčet věci, kvůli kterým se prohlídka nařizuje, zčásti relativně obecný a zčásti chybný (viz výše), je z něj dostatečně zřejmé, které dokumenty a informace mají být během prohlídky zajištěny, a tedy z jakého důvodu byla prohlídka nařízena. V této souvislosti je třeba opět připomenout usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07. Současně nelze ztrácet ze zřetele kontext (charakter) trestné činnosti, v rámci jejíhož prošetřování byl napadený příkaz vydán; zjevně se totiž má jednat o trestnou činnost ekonomického charakteru, jež se vyznačuje mj. tím, že - cum grano salis - na poškozené straně nefigurují (a to často i nepřímo) žádné konkrétní fyzické osoby, které by měly efektivní možnost (zájem) tuto trestnou činnost indikovat, a tedy i oznámit.
29. K námitce stěžovatelky, že prohlídka proběhla v jí užívaných prostorách, ačkoli nespadá mezi podezřelé subjekty, dlužno připomenout, že Ústavní soud kupř. v usnesení ze dne 11. 1. 2012 sp. zn. II. ÚS 2831/11, ze dne 12. 2. 2015 sp. zn. I. ÚS 2343/13 a ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 2159/15 neshledal ústavněprávní deficit v případě prohlídky u stěžovatele, který "není podezřelý".
30. Pokud jde o otázku neurčitosti výrokové části příkazu, Ústavní soud považuje za rozhodující, že závěr o totožnosti předmětných prostor lze učinit z dalších údajů, resp. jejich vzájemnou kombinací. Na danou věc tudíž nejsou bezprostředně aplikovatelné závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271), týkající se domovní prohlídky v obydlí třetí osoby.
31. Ústavní soud připouští, že v okamžiku, kdy má být příkaz k prohlídce vydán, existuje zpravidla málo "procesně fixovaných" informačních zdrojů a soudce je beztak mnohdy odkázán na stručné a fragmentární informace poskytnuté mu policejními orgány a státním zastupitelstvím; na důkladnou prověrku těchto informací nemá soudce v této fázi řízení dostatek času a prostředků [srov. odlišné stanovisko soudců Jana Musila a Michaely Židlické k nálezu ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (219/2010 Sb., N 121/57 SbNU 495), odst. 40].
32. Aniž by Ústavní soud aproboval tzv. fishing expedition (srov. rozsudek ESLP ze dne 2. 4. 2015 ve věci Vinci Construction a GTM Génie Civil et Services v. Francie, stížnosti č. 63629/10 a 60567/10, souhlasné stanovisko soudců Zupančiče a De Gaetana), rovněž v této souvislosti lze připomenout výše uvedené závěry (srov. odst. 28 až 30) ohledně zabavení věcí se vztahem k inkriminovaným subjektům.
33. Rovněž ve vztahu k námitce týkající se neprovedení "předchozího výslechu" nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že nedosahuje ústavněprávní dimenze (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 2460/13). Smyslem předchozího výslechu před provedením domovní prohlídky, prohlídky jiných prostor a pozemků a osobní prohlídky jako vážného, byť za zákonem stanovených podmínek legálního, zásahu do ústavně zaručeného základního práva, je - v případě dobrovolného vydání věci v průběhu tohoto výslechu - tento zásah odvrátit (Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 1142).
34. Policejní orgán v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor konstatoval, že "předchozí výslech" stěžovatelky neprovedl z důvodu neodkladnosti úkonu, resp. že po ní vydání věcí požadoval již výzvou doručenou dne 1. 12. 2015, "na kterou však odmítla předmětné věci vydat". Z protokolu o provedení domovní prohlídky vyplývá, že policejní orgán provedl předchozí výslech Jana Jeřábka (§84 tr. řádu), který sdělil, že účetnictví BSZ služby, s. r. o. "nemá a nevydá", neboť "se nachází v luftě a je to pro něj mýtické", přičemž stěžovatelka (která byla v průběhu prohlídek přítomna) se v ústavní stížnosti nevyjádřila, zda se inkriminovaná část účetnictví dochovala, resp. zda ji bylo možné vydat. Policejní orgán stěžovatelku poučil podle §85 odst. 1 tr. řádu, a příkaz stěžovatelce doručil. Pokud jde o předání potvrzení o odebrání věcí, postup policejního orgánu neodporuje závěrům usnesení ze dne 9. 7. 2015 sp. zn. IV. ÚS 1112/15.
35. Není přitom důvod upírat validitu konstatování, že orgány činné v trestním řízení by měly učinit výzvu k vydání věci vůči daňovému poradci až tehdy, pokud existuje podezření, že se nachází v jeho držení, a nikoli v dispozici klienta. Stojí za zmínku, že daňový poradce je povinen dokumenty klientovi vrátit dle jeho požadavku a není oprávněn uplatňovat kupř. zadržovací právo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007 sp. zn. 21 Cdo 694/2006).
36. Stěžovatelce lze přisvědčit, že daňové poradenství je povolán poskytovat rovněž advokát, a to na podkladě zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, který oproti zákonu č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje bližší úpravu ochrany informací zachycených v listinné podobě. Určité rozdíly v úrovni ochrany informací v případech daných profesí (srov. zejména §78 odst. 2, §85b a §99 tr. řádu, resp. §255 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád) však ve sledovaných souvislostech ústavněprávní diskrepanci nezakládají. Lze připomenout nález sp. zn. III. ÚS 486/98 (N 12/13 SbNU 79) a usnesení 28. 3. 2002 sp. zn. IV. ÚS 2/02 (U 11/25 SbNU 385), ze dne 15. 8. 2008 sp. zn. I. ÚS 3045/07, ze dne 1. 4. 2014 sp. zn. II. ÚS 309/14 a ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3676/15.
37. Pokud jde o otázku ochrany práv klientů stěžovatelky, patří se zdůraznit, že ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby, či v zájmu ochrany veřejných zájmů, podat nelze; zákon o Ústavním soudu nepřipouští tzv. actio popularis [k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 1999 sp. zn. I. ÚS 74/99 (U 34/14 SbNU 329)]. Sluší se zaznamenat, že Ústavní soud v nálezu ze dne 21. 1. 1999 sp. zn. III. ÚS 486/98 (N 12/13 SbNU 79) a v usnesení ze dne 28. 3. 2002 sp. zn. IV. ÚS 2/02 (U 11/25 SbNU 385) zohlednil orgánům činným v trestním řízení zákonem uloženou povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozví v souvislosti s výkonem své pravomoci.
38. Orgány činné v trestním řízení neporušily zásadu zdrženlivosti, jestliže před vydáním předmětného příkazu nevyužily instituty trestního řízení, jež více šetří základní práva podezřelých osob, jmenovitě upravené v ustanoveních §78 a §79 tr. řádu. Takové postupy se totiž zjevně příčí smyslu prohlídky coby úkonu neodkladného; ve vztahu k věcem, které měly být při prohlídce zjištěny, hrozilo - v případě dalšího vyčkávání, zda budou dobrovolně odevzdány - jejich odstranění, resp. ztráta příslušných důkazů (srov. kupř. usnesení ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 3906/12).
39. Jestliže jde o námitku stran omezení syna stěžovatelky v řádném studiu, patří se zopakovat, že zákon o Ústavním soudu nepřipouští tzv. actio popularis.
40. Je-li domovní prohlídka či prohlídka jiných prostor a pozemků nařízena ve fázi před zahájením trestního stíhání jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 trestního řádu, jde v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno. Z příkazu by v takovém případě mělo být, alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, seznatelné, z jakých důvodů považoval soud daný úkon za neodkladný nebo neopakovatelný [viz nález ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297)]. Ústavní soud má za to, že okresní soud související odůvodnění situoval do obecné roviny (resp. zatížil jej chybným vymezením věcí, které mají být zajištěny), nicméně i odtud lze jednoznačně seznat, v čem neodkladnost předmětného úkonu ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu po skutkové stránce spočívá, tj. že hrozí ukrytí či zničení důkazního materiálu významného z hlediska prověřované věci, který se v prostorách nachází; tyto důvody jsou nadto z okolností případu zřejmé [srov. usnesení ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07, ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 349/09, ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 3906/12 a ze dne 15. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3414/12, dále též mutatis mutandis nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. Prohlídku za neodkladný a neopakovatelný úkon označuje též výše specifikovaný protokol.
41. Ústavní soud v recentní judikatuře dává najevo, že stěžovatel, který brojí ústavní stížností proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci v podobě tvrzeného porušení základních práv v souvislosti s prováděním domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků, by před jejím podáním měl - zásadně - vyčerpat veškeré procesní prostředky, jež mu jsou k dispozici, v daném případě tedy postupovat ve smyslu ustanovení §174 odst. 2 písm. b) tr. řádu (blíže viz odůvodnění usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14), případně žádat o vrácení vydaných či odňatých věcí (§78 a §79 tr. řádu ve spojení s §80 téhož zákona). Ze sdělení Okresního státního zastupitelství v Šumperku vyplývá, že stěžovatelka procesní prostředky podle §174 odst. 2 písm. b) tr. řádu uplatnila.
42. Jestliže ústavněprávní konformita napadeného soudního příkazu nebyla relevantně zpochybněna, je totéž namístě vztáhnout i k postupu policejního orgánu, pakliže jednal v souladu s ním, pročež není třeba se zabývat otázkou, zda je v případě prohlídky již ukončené dán znak "aktuálního, trvajícího zásahu orgánu veřejné moci" (v podrobnostech srov. usnesení ze dne 18. 8. 2011 sp. zn. III. ÚS 1651/11), a hodnocení návrhu stěžovatelky, aby Ústavní soud policejnímu orgánu uložil obnovit stav před "porušením" jejích základních práv, resp. vydal zabavené věci, je tomu konsekventní. Dlužno zaznamenat, že stěžovatelka ústavní stížnost nemodifikovala v návaznosti na rozhodnutí policejního orgánu o vrácení věcí ze dne 27. 1. 2016.
43. Ústavní soud je tudíž názoru, že stěžovatelkou oponovaný zásah sledoval cíle definované v čl. 12 odst. 3 Listiny (mj. odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku) i čl. 8 odst. 2 Listiny (ochrana pořádku a předcházení zločinnosti). Z hlediska otázky, zda zásah byl "nezbytný v demokratické společnosti", Ústavní soud má za to, že důvody uvedené v příkazu okresního soudu mohou být považovány za odpovídající sledovaným legitimním cílům této prohlídky. Z uvedeného nutno dovodit, že v projednávaném případě nebyl dán ani jakýkoliv důvod pro vyhovění požadavku stěžovatelky na obnovení stavu před "porušením" jejích základních práv, resp. vydání zabavených věcí. Ústavní soud neshledal, že by vydáním příkazu a provedením prohlídky před zahájením trestního stíhání orgány činné v trestním řízení vybočily z mezí stanovených ústavním pořádkem, zejména čl. 12 Listiny, resp. čl. 8 Úmluvy.
44. Je tak namístě shrnout, že stěžovatelce se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo. Ústavní soud proto její ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v senátu (mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků) odmítl.
45. O stěžovatelčině návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti (§39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud zvláště nerozhodoval, jelikož mu fakticky vyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu