ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.587.2023.1
3 Tdo 587/2023-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 o dovolání, které podal obviněný P. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2022, sp. zn. 4 To 503/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 29/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soud v Litoměřicích ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 24 T 29/2020 byl obviněný P. H. pod body 1) - 7) uznán vinným zločinem přijetí úplatku podle §331 odst, 1, 3 písm. b) tr. zákoníku ve znění platném do 30. 11. 2011, a pod body 8) – 11) přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že:
1) dne 21.6.2010 v době 9.03 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY č.p. XY, obžalovaný P. H. jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného V. P., narozený XY, neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, který si poté dal do kapsy u kalhot, a to v souvislosti s rozhodováním o pobytovém režimu cizinců, které V. P. zastupoval na XY na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný P. poskytl obžalovanému H. v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech jím zastupovaných cizinců.
2) dne 21.6.2010 v době 10.28 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY č.p. XY, obžalovaný P. H. jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného V. (dříve I.) L., narozený XY, neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, který si poté dal do kapsy u kalhot, a to v souvislosti s rozhodováním o pobytovém režimu cizinců, které V. L. zastupoval na XY na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný L. poskytl obžalovanému H. v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech jím zastupovaných cizinců.
3) Dne 30.6.2010 v době 09.17 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY č.p. XY, obžalovaný P. H. jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného N. A., narozeného XY, neoprávněné peněžité plnění v nezjištěné hodnotě, a to v souvislosti s rozhodováním o pobytovém režimu cizinců, které zastupoval na XY na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný A. poskytl obžalovanému H. v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech jím zastupovaných cizinců.
4) Dne 7.7.2010 v době 08.18 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY čp. XY, obžalovaný P. H. jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného P. B., narozeného XY, igelitovou tašku s lahvemi nezjištěného druhu, kterou si následně obžalovaný H. vložil do své igelitové tašky a odnesl, a to v souvislosti s rozhodováním o pobytovém režimu cizinců, které P. B., zastupoval na XY na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný B. poskytl obžalovanému H. v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech jím zastupovaných cizinců.
5) Dne 18.8.2010 v době 10.47 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY č.p. XY, obžalovaný P. H. jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného J. P., narozený XY, 2 bankovky po 1.000, Kč, které J. P. nejdříve vložil mezi listy novin, odkud si je poté P. H. vložil do pravé kapsy u kalhot a následně v 15.53 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY č.p. XY, P. H. jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od J. P., balíček obsahující lék pro rybičky, který mu na jeho žádost J. P. obstaral a který poté vložil do své aktovky, a to vše v souvislosti s rozhodováním o pobytovém režimu cizinců, které J. P. zastupoval na XY na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný P. poskytl obžalovanému H. v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech jím zastupovaných cizinců.
6) Dne 6.9.2010 v době 15.19 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY č.p. XY, obžalovaný P. H. jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného J. P., narozený XY, dvě bankovky v nezjištěné hodnotě, které J. P. nejdříve vložil do brožury, a poté finanční hotovost s brožurou schoval pod stůl, a to v souvislosti s povolováním a prodlužováním pobytu neustanovených cizinců, které J. P. zastupoval na XY na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný P. poskytl obžalovanému H. v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech jím zastupovaných cizinců.
7) Dne 20.9.2010 v době 9.55 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY č.p. XY, obžalovaný P. H. jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného J. P., narozený XY, dva CD disky s nahrávkou nezjištěné hudební skupiny, a to v souvislosti s povolováním a prodlužováním pobytu osoby O. CH., narozený XY, jehož spis je na XY veden pod č.j. CPUL-07542/CI-2010-044063.
8) Dne 21.6.2010 v době 13.25 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY č.p. XY, obžalovaný P. H. provedl na žádost V. L., narozený XY, na počítači IP adresy XY dotaz do cizineckého informačního systému na osobu M. T., narozený XY, a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil V. L.
9) Dne 21.6.2010 ve době 14.45 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY č.p. XY, obžalovaný P. H. provedl na žádost doposud neustanovené osoby vietnamské národnosti na počítači IP adresy XY dotaz do cizineckého informačního systému na osobu T. V. P., narozený XY, a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil této neustanovené osobě.
10) Dne 23.6.2010 v 08.28 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY č.p. XY, obžalovaný P. H. provedl na žádost P. B., narozený XY na počítači IP adresy XY dotaz do cizineckého informačního systému na všechny osoby trvale hlášené na adrese XY, ulice XY č. XY, a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil P. B.
11) Dne 23.6.2010 v 08.51 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY č.p. XY, obžalovaný P. H. provedl na žádost V. L., narozený XY na počítači IP adresy XY dotaz do cizineckého informačního systému na osobu M. T., narozený XY, a údaje z tohoto informačního systému neoprávněně sdělil V. L., přičemž obžalovaný P. H. jednáním popsaným pod body 1) – 11) jednal v rozporu jednak s obsahem služebního slibu podle §17 odst. 3 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, jednak v rozporu s povinnostmi příslušníků ozbrojených bezpečnostních sborů podle §45 odst. 1 písm. a), b) a §46 odst. 1 téhož zákona a v bodech 29 – 61 v rozporu s ustanovením §80 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii ČR a v rozporu s ustanovením §159 odst. 2, 10 zák. č. 326/1999 Sb.,
2. Za toto jednání byl podle §331 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.
3. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 3.000 Kč, tj. celkem 300.000 Kč (tři sta tisíc korun českých).
4. Obviněnému byl rovněž uložen trest propadnutí věci podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a to bankovky nominální hodnoty á 2 000, - Kč, sériového čísla C 54570546, bankovky nominální hodnoty á 2 000,- Kč, sériového čísla C 33800981, bankovky nominální hodnoty á 1 000,- Kč, sériového čísla G 33037544, bankovky nominální hodnoty á 100 €, sériového čísla N 16095658116.
5. Zároveň bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného V. L. [za skutek popsaný pod bodem 2) výroku o vině], V. P. [za skutek popsaný pod bodem 1) výroku o vině], J. P. [za skutky popsané pod body 5) – 7) výroku o vině], P. B. [za skutek popsaný pod bodem 4) výroku o vině] a N. A. [za skutek popsaný pod bodem 3) výroku o vině].
6. Zároveň podle §226 písm. a) tr. ř. bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby P. H., pro jednání spočívající v tom, že od S. S. [skutky popsané pod body 1) a 2) zprošťujícího výroku], F. K. [skutky popsané pod body 3) a 4) zprošťujícího výroku], V. K. [skutek popsaný pod body 5) zprošťujícího výroku] či V. L. [skutky popsané pod body 6) -16) zprošťujícího výroku], I. H. [skutek popsaný pod bodem 18) zprošťujícího výroku], Y. P. [skutek popsaný pod bodem 19) zprošťujícího výroku], V. P. [skutky popsané pod body 20) – 21) zprošťujícího výroku], A. M. T. [skutek popsaný pod bodem 22) zprošťujícího výroku] převzal neoprávněně peněžité plnění, láhev, či blíže nezjištěné věci v igelitové tašce, a to v souvislosti s rozhodováním o pobytovém režimu cizinců, povolováním či prodlužováním pobytu, čímž měl spáchat dílčí skutek přijetí úplatku podle §331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, přičemž jednotlivé skutky jsou podrobně popsány v bodech 1) - 16), 20) – 22) zprošťujícího výroku. Dále byl zproštěn pod bodem 17) pro jednání spočívající v tom, že dne 6.9.2010 v době 15.13 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY č.p. XY, obžalovaný P. H. jako vedoucí tohoto pracoviště, v přítomnosti obžalovaného K. S., narozeného XY navedl obžalovaného V. L., narozeného XY, aby v souvislosti s vyřízením žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu osoby, kterou V. L. zastupoval na základě plné moci, koupil policistovi K. S., „flašku" za to, že tuto žádost vyřídí přednostně a dále byl K. S. svědkem toho, že V. L., slíbil, že za vyřízení této žádosti koupí policistovi K. S. třeba i dvě „flašky", a přestože se tímto hodnověrným způsobem dozvěděl, že se V. L. dopustil tímto jednáním trestného činu „Podplacení" podle §332 odst. 1 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a P. H. návodu k tomuto trestnému činu podle ust. §24 odst. písm. b) trestního zákoníku, uvedené skutečnosti neoznámil ani státnímu zástupci, ani policejnímu orgánu, ani svému nadřízenému, v čemž byl spatřován návod k trestnému činu podplácení podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Rovněž byl zproštěn obžaloby, pro jednání spočívající v tom, že měl na žádost P. B. [skutky popsané pod body 23), 27), 31), 40), 42) zprošťujícího výroku] V. L. [skutky popsané pod body 24) - 25), 28) – 30), 32), 36), 41), 46) – 48) zprošťujícího výroku], N. T. L. [skutky popsané pod body 24)- 25) zprošťujícího výroku], F. K. [skutek popsaný pod bodem 33) zprošťujícího výroku], T. L. D. [skutek popsaný pod bodem 37) zprošťujícího výroku], S. N. T. [skutek popsaný pod bodem 38) zprošťujícího výroku], V. A. [skutek popsaný pod bodem 39) zprošťujícího výroku]. J. P. [skutek popsaný pod bodem 43) zprošťujícího výroku], N. A. [skutky popsaný pod body 44), 49) a 50) zprošťujícího výroku] , A. M. T. [skutek popsaný pod bodem 45) zprošťujícího výroku] či dosud neustavených osob [skutek popsaný pod bodem 35) zprošťujícího výroku] provést na počítači IP adresy XY dotaz do cizineckého informačního systému na rozličné osoby a údaje z informačního systému neoprávněně sděloval osobám, které jej o to požádaly, v čemž byly spatřovány dílčí skutky přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž podrobný popis jednotlivých skutků je obsažen v bodech 23) - 50) zprošťujícího výroku. Zároveň bylo rozhodnuto o zproštění obviněných V. P., V. L., P. B. a N. A. za výše popsané jednání.
7. Proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 24 T 29/2020, podali odvolání obviněný P. H. a spoluobvinění V. L., V. P., P. B., N. A., a to do výroků o vině i trestu jich se týkajících. Odvolání podal i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích, a to v neprospěch obviněného P. H. do výroku o vině, ve prospěch tohoto obviněného do výroku o trestu a v neprospěch spoluobviněných do výroků o uložených trestech.
8. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 12. 2022, sp. zn. 4 To 503/2021, a to tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněného P. H. ve výroku o vině pod body 1) – 7) a ve výroku o trestu, ohledně spoluobviněných V. L., V. P., P. B. a N. A. ve výroku o vině a ve výroku o trestu a ohledně spoluobviněného J. P. ve výroku o trestu.
9. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněného P. H. uznal pod body 1) – 7) výroku o vině vinným zločinem přijetí úplatku podle §331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění platném do 30. 11. 2011 a přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění platném do 30. 11. 2011, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že 1) dne 21. 6. 2010 v době 9.03 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY č. p. XY, v kanceláři č. XY v XY. patře této budovy, obžalovaný P. H. jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného V. P. neoprávněné plnění nezjištěného charakteru, které si poté dal do kapsy u kalhot, a to v souvislosti s rozhodováním o pobytovém režimu cizinců, které obžalovaný V. P. zastupoval na XY na základě plné moci, kdy toto plnění obžalovaný P. poskytl obžalovanému H. v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech jím zastupovaných cizinců;
2) dne 21. 6. 2010 v době 10.28 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY č. p. XY, v kanceláři č. XY v XY. patře této budovy obžalovaný P. H. jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného V. L. neoprávněné plnění nezjištěného charakteru, které si poté dal do kapsy u kalhot, a to v souvislosti s rozhodováním o pobytovém režimu cizinců, které obžalovaný V. L. zastupoval na XY na základě plné moci, kdy toto plnění obžalovaný L. poskytl obžalovanému H. v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech jím zastupovaných cizinců;
3) dne 30. 6. 2010 v době 09.17 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY č. p. XY, v kanceláři č. XY v XY. patře této budovy obžalovaný P. H. jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného N. A. neoprávněné plnění nezjištěného charakteru, a to v souvislosti s rozhodováním o pobytovém režimu cizinců, které zastupoval na XY na základě plné moci, kdy toto plnění obžalovaný N. A. poskytl obžalovanému P. H. v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech jím zastupovaných cizinců;
4) Dne 7.7.2010 v době 08.18 hod., v budově XY – pracoviště XY, ulice XY čp. XY, obžalovaný P. H. jako vedoucí tohoto pracoviště, převzal od obžalovaného P. B., narozeného XY, igelitovou tašku s lahvemi nezjištěného druhu, kterou si následně obžalovaný H. vložil do své igelitové tašky a odnesl, a to v souvislosti s rozhodováním o pobytovém režimu cizinců, které P. B. zastupoval na XY na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný B. poskytl obžalovanému H. v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech jím zastupovaných cizinců;
obžalovaný P. H. jako vedoucí XY – pracoviště XY, v kanceláři č. XY v XY. patře budovy v XY, ulice XY č. p. XY,
5) dne 18. 8. 2010 v době 10.47 hod. převzal od obžalovaného J. P., narozeného XY, 2 bankovky po 1 000 Kč, které J. P. nejdříve vložil mezi listy novin, odkud si je poté P. H. vložil do pravé kapsy u kalhot a následně v 15.53 hod. na témže místě převzal od obžalovaného P. balíček obsahující lék pro rybičky, který mu na jeho žádost obžalovaný J. P. obstaral a který poté vložil do své aktovky, a to vše v souvislosti s rozhodováním o pobytovém režimu cizinců, které obžalovaný J. P. zastupoval na XY na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný J. P. poskytl obžalovanému H. v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech jím zastupovaných cizinců;
6) dne 6. 9. 2010 v době 15.19 hod., převzal od obžalovaného J. P., narozeného XY, dvě bankovky v nezjištěné hodnotě, které obžalovaný J. P. nejdříve vložil do brožury, a poté finanční hotovost s brožurou schoval pod stůl, a to v souvislosti s povolováním a prodlužováním pobytu neustanovených cizinců, které J. P. zastupoval na XY na základě plné moci, kdy toto peněžité plnění obžalovaný J. P. poskytl obžalovanému H. v úmyslu docílit snazšího průběhu řízení ve věcech jím zastupovaných cizinců;
7) dne 20. 9. 2010 v době 9.55 hod. převzal od obžalovaného J. P., narozeného XY, dva CD disky s nahrávkou nezjištěné hudební skupiny, a to v souvislosti s povolováním a prodlužováním pobytu osoby O. CH., narozený XY, jehož spis je na XY veden pod č. j. CPUL-07542/CI-2010-044063;
přičemž obžalovaný P. H. jednáním popsaným pod body 1) - 7) jednal v rozporu s obsahem služebního slibu podle §17 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a v rozporu s povinnostmi příslušníků ozbrojených bezpečnostních sborů podle §45 odst. 1 písm. a), b) a §46 odst. 1 téhož zákona.
10. Za to a za přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění platném do 27. 6. 2022, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 8) - 11) nezměněn, byl obviněný odsouzen podle §331 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění platném do 30. 11. 2011, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.
11. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 1.000 Kč, tj. celkem 100.000 Kč (jedno sto tisíc korun českých).
12. Zároveň bylo rozhodnuto nově rozhodnuto i o vině a trestu spoluobviněného V. L. [za skutek popsaný pod bodem 2) výroku o vině], V. P. [za skutek popsaný pod bodem 1) výroku o vině], P. B. [za skutek popsaný pod bodem 4) výroku o vině] a N. A. [za skutek popsaný pod bodem 3) výroku o vině] a o trestu J. P.
13. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
14. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2022, sp. zn. 4 To 503/2021, podal obviněný P. H. dovolání (č. l. 437-447), ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech.
15. Obviněný je přesvědčen, že soudy ve věci vybočily z mezi volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a dostatečným způsobem se nevypořádaly s provedenými důkazy z hlediska jejich skutečné vypovídající hodnoty, a tak zcela odporují zásadám formální logiky. Považuje odůvodnění rozhodnutí jako strohé, nedostačující a prosté úvah odvolacího soudu. Není tak zjevné, z jakých důvodů shledal odvolací soud rozhodnutí nalézacího soudu správným a úplným. Soud se v řešení věci nedostatečně zabýval zjištěnými skutečnostmi a tvrzenými námitkami, čímž založil nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí, přičemž takový postup vykazuje znaky libovůle a nelze jej akceptovat. Místo vypořádání se s podrobnými námitkami obsaženými v odvolání či vyjádření k němu pouze odkázal na odůvodnění rozhodnutí prvního stupně, což obviněný považuje za postup v příkrém rozporu s požadavky stanovenými judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
16. Soudy v projednávané věci rovněž nesprávně posoudily skutek, když výrok o vině opřely o skutková zjištění v příkrém rozporu s provedeným dokazováním. Soud prvního stupně totiž hodnotil důkazy jednostranně a jednotlivě, nikoliv jak měl ve vzájemných souvislostech, a vyvodil z nich nelogické závěry, což odvolací soud nijak nenapravil.
17. Zdůraznil, že prakticky jediným a osamoceným důkazem jeho viny je záznam o prostorovém sledování. Z nekvalitního kamerového záznamu, který podle znalců nelze zkvalitnit ani přiblížit soudy dospěly k závěru o jeho vině. Podle něj je možné hodnotit jako konspirativní spíše chování odvolacího soudu, který za konspirativní označil chování obviněného a dalších osob na záznamu, když k předávání peněz, případně nezjištěných plnění nedocházelo přirozeným způsobem. Taková úvaha však nemůže být podkladem výroku o vině dovolatele.
18. Obviněný dále polemizuje se závěry soudů nižších stupňů u jednotlivých skutků. K bodu 1 výroku o vině uvedl, že v kanceláři dne 21. 6. 2010 v 9:03, kdy měl být spáchán čin je vedle obviněného a spoluobviněného P. přítomna ještě další policistka. Na záznamu je patrné pouze společná diskuse zúčastněných a není jasně patrné předání jakéhokoliv plnění.
19. Ve vztahu k bodu 2 výroku o vině obviněný namítl, že na záznamu není nikomu z přítomných ničeho rozumět. Je sice patrný kontakt rukou obviněného a spoluobviněného L., ale není zřejmé předání jakéhokoliv plnění. Po tomto kontaktu obviněný nikam nic neukládá ani neodkládá. V případě obdržení úplatku by si je však samozřejmě někam uložil a nedržel jej celou dobu v ruce. Nic takového však na záznamu viditelné není.
20. U bodů 3 a 4, jež měly být spáchány se spoluobviněným A. 30. 6. 2010 a se spoluobviněným B. 7. 7. 2010 je také výklad záznamů nejednoznačný. Je mu velmi málo rozumět, a není patrné, zda došlo k předání čehokoliv nebo k debatě o úplatku za konkrétní činnost. Ze záznamů je patrné pouze nahlížení do listin a dokumentů, aniž by bylo zřejmé, co je jejich obsahem. Výklad nalézacího soudu, na něž odkazuje soud odvolací však z nich rozhodně nevyplývá.
21. V případě skutku č. 5 obviněný akcentuje, že soudy neuvedly přesný čas, kdy měl bankovky v novinách převzít, pokud tam vůbec byly. V záznamu tento moment obsažen není. V 10:47 měly být mezi listy spoluobviněným P. vloženy dvě bankovky. V čase 10:49 si je obviněný vezme ale není patrné, že bych z nich něco bral, sahá si sice do kapsy ale se slovy o kapesníku, přičemž do ní nic nedává a v danou chvíli nic nedrží. V 10:52 je hází stranou a znovu bere až v čase 12:23 aniž by si dával cokoliv do kapsy. Není proto vůbec zřejmé, z čeho soudy vyvozují jistotu, že bankovky nevyndal z novin někdo jiný. Podle obviněného tak není možné dojít k závěru, že spáchal trestný čin. Pokud jde o předání léku pro rybičky v 15:53 jakožto tvrzeného úplatku tak obviněný tuto část skutku označuje jakožto zcela absurdně vymezenou, neboť by musel být asi ten nejhloupější uplácený na světě, aby ovlivňoval pobytový režim cizinců za lék na rybičky, který navíc sám zaplatil. Jednalo se totiž pouze o pomoc známého nesouvisející nijak s úřední činností obviněného.
22. Obdobnou argumentaci pak obviněný uplatnil u skutku č. 6. kdy uvedl, že spoluobviněný P. do brožury sice něco vkládal, ale nebylo zřejmé o co se jedná. O dvě minuty později dal obviněný brožuru pod stůl, nic z ní po celou dobu záznamu nebere ani ji nikam neodnáší, není tak zřejmé, kdy si měl obviněný údajný úplatek převzít ani zda se jednalo o peníze. Převzetí úplatku pak zůstává pouhou spekulací soudu.
23. Stran skutku č. 7 pak obviněný namítl, že platí obdobná argumentace jako u ostatních skutků, a že se spoluobviněným P. stýkali poměrně často a pravidelně v rámci výkonu jeho činnosti. Je logické, že při vzájemné hovoru došlo i na situace nepracovního charakteru. Obviněný v tomto ohledu zdůrazňuje, že lék na rybičky rozhodně nebyl úplatkem, když celá záležitost neměla s jeho pracovní činností žádnou souvislost.
24. Dále obviněný poukazuje na tvrzení nalézacího soudu, který uznává, že je záznam nekvalitní, ale zároveň z něj s jistotou vyvozuje skutková zjištění jako by o nich nebylo pochyb. Skutečnosti, co jsou na záznamech vidět a slyšet se však neshodují s popisem soudu prvého stupně. Přestože na tyto skutečnosti obviněný poukazoval již v podaném odvolání, tak odvolací soud nedostál své přezkumné povinnosti, nevyvrátil jeho obhajobu ani neuvedl, proč považuje hodnocení soudu prvého stupně za správné. Namísto toho odkázal na rozhodnutí soudu prvního stupně s výjimkou skutků 1) až 3), kde konstatoval, že není možné s jistotou určit, zda došlo k předání bankovky, čímž není automaticky vyloučeno předání jiného plnění. Takový závěr se však míjí s povinností soudů prokazovat vinu nade vší rozumnou pochybnost, kdy odvolací soud své hodnocení založil zjevně na spekulacích. Obviněný považuje za lichou úvahu odvolacího soudu, že přes nízké rozlišení záznamu z něj lze vycházet, neboť je z něj patrná vzájemná verbální a neverbální komunikace jeho i ostatních spoluobviněných. To však obviněný nikdy nepopíral a není mu tak zřejmé, kam má tato úvaha směřovat. Podstatné je, že po opakovaném přehrání záznamu není možné učinit jednoznačný závěr o tom, že by měl převzít úplatek. Skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu kladeného mu za vinu jsou nepochybně ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
25. Dále obviněný uvedl, že pakliže převzal hotovost, tak ji použil na nákup kolků, což bylo potvrzeno výpovědí obviněného P., L.a dalších. Poukazuje na výpověď svědkyně CH., která na oddělení zbraní prodávala kolkové známky, která potvrdila, že za ní chodili zaměstnanci cizinecké policie kupovat kolky, svědkyně H., podřízená obviněného uvedla, že také přebírala peníze v hotovosti stejně jako někteří další policisté cizinecké policie. Tyto výpovědi podporují výpověď obviněného, že pokud peníze přijal byly určeny na nákup kolků. Stejně tak této verzi nasvědčuje to, že údajné úplatky nikdy nepřevýšily 2.000 Kč. S ohledem na výpovědi svědků, kdy konkrétně poukazuje opět na výpověď svědkyně H., rozporuje závěr odvolacího soudu, že jeho obhajoba není důvěryhodná, neboť obviněný nevykonával činnost na přepážce a bankovky s otisky některých obviněných se nacházely u něj doma, neboť peníze přebírali i policisté mimo přepážky. K bankovkám s otisky ostatních spoluobviněných pak uvedl, že je možné, že se přijaté bankovky na nákup kolků promíchaly s jeho osobní hotovostí, kdy mohl kolky zaplatit omylem svou bankovkou a nikoliv bankovkou, kterou na to dostal. I v tomto případě tedy považuje závěry soudů nižších stupňů za spekulativní a rozporné s provedeným dokazováním.
26. Rovněž kritizuje postup soudů ve věci, které se podle něj nevypořádala s významnou výpovědí svědka G. vysvětlující zdroj peněz, jenž měl k dispozici. Dále poukazoval na výpovědi svědků Š., D. a R., kteří vypověděli, že od něj nezaznamenali nestandardní požadavky a rozhodovali vždy podle zákona. Nelze tedy dovozovat žádné ovlivňování řízení o pobytovém režimu cizinců z jeho strany. Pokud nalézací soud uvedl, že jeho vina je prokázána výpověďmi svědků, tak není zřejmé, o které svědky by se mělo jednat.
27. Obviněný dále namítá, že jak v usnesení o zahájení trestního stíhání, tak v podané obžalobě není jasně vymezeno, jaké konkrétní věci veřejného zájmu měl v souvislosti s tvrzeným přijímáním úplatků obstarávat. Do procesu vyřizování žádostí bylo zapojeno několik různých policistů. Pakliže by neovlivnil současně činnost všech zapojených osob, tří policistů, nemohlo dojít k požadovanému výsledku. Podle provedené kontroly spisů navíc vyšlo najevo, že žádný ze spisů nezpracovával on. Ani z odůvodnění rozhodnutí soudů se nepodává zásadní skutečnost, za co měl přijmout úplatek a co tedy měl konkrétně ovlivnit, když žádné spisy v inkriminovaném období nevedl a podřízeným neudílel žádné nestandardní pokyny. Pouhé obecné konstatování odvolacího soudu, že obecným zájmem bylo zvýhodnění v řízení o pobytovém režimu, nemůže obstát, A to i s ohledem na to, že se jedná o znak skutkové podstaty trestného činu přijetí úplatku. Soudy se tak dostávají do sporu s judikaturou Ústavního soudu, podle které musí být z odůvodnění patrné, že bylo prokázáno naplnění všech znaků trestného činu.
28. K údajnému provádění dotazů do cizineckého informačního systému, jež je mu rovněž kladeno za vinu uvádí, že na podkladě provedených důkazů nelze dovodit, že reagoval na ústní žádosti konkrétních osob lustrací a bezprostředním sdělením svých zjištění. Nalézací soud založil takové skutkové zjištění na podkladě nekvalitního záznamu o prostorovém sledování ve spojení s výstupy dat Policejního prezídia. Ani pak však podle obviněného nebylo postaveno najisto, že skutečně prováděl neoprávněné lustrace. Skutková zjištění jsou tak pouhou domněnkou či hypotézou nemající oporu v provedeném dokazování.
29. Podle obviněného selhal odvolací soud ve své úloze, když nereagoval na rozpor provedených důkazů se závěry soudu prvního stupně. Namísto toho se spokojil s jeho neúplnými, zkreslujícími a nepřesvědčivými úvahami. Dovolatel je proto přesvědčen, že rozhodování soudů v projednávané věci vykazuje prvky svévole, kde došlo k jednostrannému a účelovému opomíjení důkazů v jeho prospěch a v důsledku toho porušení zásady presumpce neviny a principu in dubio reo . Soudy nenaplnily zákonný požadavek prokázání viny mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, když svou argumentaci založily na jediném důkazům, a to nekvalitním, téměř nic neříkajícím záznamu o prostorovém sledování.
30. S ohledem na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud za podmínek daných ustanovením §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2022, sp. zn. 4 To 503/2021 a přikázal v souladu s ustanovením §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
31. K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 13. 6. 2023, sp. zn. 1 NZO 372/2023.
32. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a východiska pro uplatněné dovolací důvody, uvedl, že dovolatelem namítanou existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze v projednávané věci shledat. Obviněný zpochybňuje kvalitu záznamu prostorového sledování, ale současně interpretuje vlastním způsobem události na něm zachycené. Nenamítá přitom, že by skutkové závěry soudů z tohoto důkazu logickým způsobem nevyplývaly, ale pouze tento důkaz hodnotí odlišným způsobem, z čehož však podle státního zástupce existenci zjevného rozporu soudy učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy ovšem v žádném případě dovozovat nelze. K námitce obviněného, že jeho trestná činnost není prokazována svědeckými výpověďmi, státní zástupce uvedl, že se zcela míjí s obsahem odůvodnění rozhodnutí ve věci. Nalézací soud výslovně připustil, že se nepodařilo ze svědeckých výpovědí zjistit konkrétní skutečnosti, když poměrně logicky nebyli osobně přítomni jednání obviněného s osobami poskytujícími úplatky. Poukazy na výpovědi svědků Š., D. a R. státní zástupce hodnotí jako nedůvodné, neboť tyto výpovědi se netýkaly skutečností rozhodných pro naplnění znaků zločinu přijetí úplatku podle §331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku ve znění platném do 30. 11. 2011. Zároveň obviněný zcela pomíjí výpověď spoluobviněného J. P., který v přípravném řízení svou trestnou činnost doznal a potvrdil předání úplatků v případě útoků označených pod body 5) a 6) výroku o vině. Ač jeho výpověď v hlavním líčení takto jednoznačná nebyla, tak připustil, že nechával obviněnému v časopise nějaké peníze jako odměnu „ za jeho čas a nějaké ty informace“. Ve vztahu ke skutkovém základu přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku státní zástupce uvedl, že i zde se obviněný pokouší toliko o přehodnocení provedených důkazů, a to zejména záznamů prostorového sledování, a to přestože hodnocení tohoto důkazu na str. 31 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu nevzbuzuje důvodné pochybnosti.
33. K námitce obviněného zpochybňující v absenci znaku trestného řinu přijímání úplatku podle §331 trestního zákoníku spočívajícího v „ souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu “, státní zástupce uvedl, že odpovídá svým obsahem spíše dovolatelem neuplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zároveň však poukázal na to, že i pokud by zmíněný dovolací důvod byl obviněným uplatněn nejednalo by se o důvodnou námitku. Obviněný jako vedoucí XY v XY přijímal úplatky v souvislosti s vyřizováním agendy pobytového režimu cizinců, tedy nepochybně v souvislosti s obstaráváním věci veřejného zájmu jako úřední osoba. Obhajoba obviněného, že nebyly prokázány zásahy do konkrétních řízení, kdy bylo vždy postupováno standardně, podle státního zástupce je zcela bez významu, neboť o přijetí úplatku by šlo i pokud by poskytnuté plnění bylo odměnou za řádné a bezproblémové vyřizování cizinecké agendy a vstřícný přístup pracovníků uvedeného inspektorátu k cizincům.
34. Dále státní zástupce zpochybnil právní kvalifikaci jednání obviněného jakožto zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť ve skutkových větách nejsou uvedeny skutečnosti odpovídající tomu, že se obviněný se podílel na rozhodování o pobytovém režimu cizinců způsobem odporujícím právnímu předpisu. Proti této kvalifikaci však obviněný žádné konkrétní námitky nevznáší, resp. tento trestný čin v rámci své argumentace ani nezmiňuje. Státní zástupce v tomto ohledu zdůraznil, že není posláním jeho ani Nejvyššího soudu za obviněného domýšlet argumentaci, navíc za situace, kdy příslušný dovolací důvod ani neuplatnil.
35. Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 písm. a), c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
III.
36. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
37. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2022, sp. zn. 4 To 503/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
38. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. H. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
39. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
40. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je "pouze" zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy .
41. Námitky obviněného žádné z těchto tří situací neodpovídají. Námitku procesní nepoužitelnosti důkazů ani námitku tzv. opomenutých důkazů obviněný nevznáší. Jeho argumentaci nelze vyhodnotit ani jako námitku zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, přestože na uvedenou variantu předmětného dovolacího důvodu výslovně poukazuje. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního rozporu. Takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy tedy nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Na existenci zjevného rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak poškozených, se soudy přiklonily k verzi uvedené poškozenými, resp. obžalobou. Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
42. Vady, které by bylo možno zařadit do kategorie tzv. extrémního rozporu obviněný nepopisuje. Obviněný namítal, že provedené dokazování nebylo dostačující pro vyslovení závěru o jeho vině bez důvodné pochybnosti. V tomto směru napadal způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, a to zejména záznam o prostorovém sledování a výpovědi svědků M. Š., J. D., J. R., A. CH. a O. G.. Obviněný nastínil vlastní hodnocení některých těchto důkazů, a tím de facto vlastní skutkové závěry podle kterých mu není možno klást za vinu jakoukoliv trestnou činnost. Námitky obviněného tak nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Nadto se jedná o námitky, které uplatňuje po celou dobu trestního řízení, a se kterými se již přesvědčivým způsobem vypořádaly soudy nižších stupňů, jak bude uvedeno dále.
43. Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
44. Je možno shrnout, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje polemiku s konkrétními provedenými důkazy a jejich hodnocení soudy, ale cílí na nápravu jen nejtěžších procesních vad při zjišťování skutkového stavu, popřípadě zcela zjevných logických deficitů při hodnocení provedených důkazů. V posuzovaném případě však Nejvyšší soud žádný takový zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Litoměřicích, korigovanými Krajským soudem v Ústí nad Labem, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal. V projednávané věci mají skutková zjištění soudů zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Byť nalézací soud objasnění skutkového stavu věnoval náležitou pozornost, tak u skutků popsaných pod body 1) až 3) výroku o vině odvolací soud s ohledem na výsledky provedeného dokazování přistoupil k dílčí korekci popisu zmíněných skutků tak, že místo předání „ neoprávněného peněžitého plnění v nezjištěné hodnotě upravil popis skutků tak, že bylo předáno „ neoprávněné plnění nezjištěného charakteru“ (srov. body 28 až 30, 36. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V bodě 4 výroku o vině pak napravil zřejmé pochybení nalézacího soudu pravděpodobně vzniklé nedopatřením, který „ navzdory prokázanému předání igelitové tašky s lahvemi nezjištěného druhu mezi obžalovanými uvedl, v jakémže úmyslu bylo „toto peněžité plnění“ poskytnuto“ (bod 36 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) . Ani jednou z těchto úprav však nebylo zasaženo výrazným způsobem do zjištěného skutkového stavu ani do právní kvalifikace jednání obviněného.
45. Pro stabilizaci skutkových zjištění byl určující zejména záznam o prostorovém sledování z období od 10. 6. 2010 do 21. 9. 2010, z nějž však s ohledem (jak ostatně zdůraznil nalézací soud v bodu 27. odůvodnění svého rozsudku) pro zjišťování skutkového stavu bylo možné vycházet pouze do data 8. 7. 2010 >1< . S tímto důkazem obviněný v podaném dovolání rozsáhle polemizuje a staví na této polemice drtivou většinu své argumentace. Kvalitě obrazového a zvukového záznamu a skutečnostem z něj vyvozených byla věnována mimořádná pozornost ze strany obou soudů, mimo jiné byl zadán znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví fonoskopie a odvětví zkoumání videozáznamů, který byl za souhlasu stran přečten u hlavního líčení dne 25. 8. 2020. Byla vylepšena kvalita zvukového záznamu za účelem zlepšení srozumitelnosti. Požadavek soudu na zlepšení kvality obrazového záznamu však z technických důvodů nebylo možné vyslyšet. Jak ale shodně uvedly soudy obou stupňů nízké rozlišení předmětného obrazového záznamu rozhodně neznamená, že by z něj nebylo možné vycházet. Na záznamu jsou patrné prvky verbální i nonverbální komunikace (bod 26. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 27 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Skutková zjištění, která z tohoto důkazu vyplynula popisuje v bodě 27. odůvodnění svého rozsudku, závěry poté shrnul v bodě 30. Vysvětlil, které důkazy považoval za důležité pro prokázání viny. V případě jednání popsaného v bodech 1) – 4) výroku o vině soudy považovaly za stěžejní důkaz již zmíněný záznam o prostorovém sledování. Jak nalézací soud v bodě 27 odůvodnění rozsudku, tak soud odvolací v bodě 25. – 29. odůvodnění dochází k přesvědčivému názoru o předávání blíže nezjištěného plnění (v bodě 1-3 výroku o vině podle nalézacího soudu peněžitých prostředků, což ovšem korigoval odvolací soud na „neoprávněné plnění nezjištěného charakteru“, jak je ostatně uvedeno již výše). Ve vztahu ke skutkům 5) – 7) prokazuje vinu obviněného, vyjma výše uvedeného záznamu o prostorovém sledování, zejména výpověď spoluobviněného J. P., který se k trestné činnosti popsané v bodech 5) – 7) výroku o vině doznal a popsal opakované setkání s obviněným, a to, včetně důvodů, způsobu komunikace a předání bankovek, CD. U hlavního líčení dne 11. 9. 2012 potvrdil, že peníze předal jako pozornost za vděčnost a za čas, který mu obviněný věnoval, a že se o obviněném vědělo, že bere úplatky a jeho poskytnutí má zajisti hladký průběh procesu při udělování pobytového režimu. Vina obviněného v případě bodů 8) - 11) výroku o vině spočívající v neoprávněných lustrací v systémech Policie ČR a následné předávání těchto informací je vedle záznamu o prostorovém sledování prokazována spolehlivě i výstupy dat Policejního prezidia ČR, Centrální informatiky, Odboru provozu, komunikací a technické podpory IT, které jsou ve spojení se záznamy o prostorovém sledování více než způsobilé propojit konkrétní dotazy provedené obviněným na jeho pracovním počítači s požadavky konkrétních osob v inkriminovaných dnech. Logicky přesvědčivým způsobem pak je možno, jako to učinily soudy v projednávané věci, dospět k závěru, že obviněný na ústní žádost určitých osob reagoval provedenou lustrací (dotazem do cizineckého informačního systému), jejíž výsledek žadatelům bezprostředně po tomto zjištění ústně sdělil, čímž se zachoval v rozporu se svojí pravomocí úřední osoby. Neoprávněnost jednotlivých lustrací pak podrobně popsal v závěru bodu 30. odůvodnění rozsudku nalézací soud tak, že „ výslechy slyšených svědků O. M. a jejího manžela M. T. bylo prokázáno, že neudělovali žádnou plnou moc obžalovanému L., aby za ně v rámci cizineckého řízení jednal, takže obžalovaný H. příslušné zjištěné informace předával V. L. neoprávněně .“ T. T. T. dokonce spadala do kompetence Cizinecké policie v Praze, a nebyl tak dán jakýkoliv obhajitelný důvod k její lustraci.
46. K námitce obviněného, že jeho vina nevyplývá z výpovědí svědků nelze přisvědčit, neboť se zcela míjí s textem odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. V bodě 28. nalézací soudu uvádí, že „ z výpovědí slyšených svědků ani z dalších provedených důkazů včetně důkazů listinných se nepodařilo zjistit žádné konkrétní skutečnosti, což je vcelku logické. Svědci nebyli pochopitelně osobně přítomni jednání obž. H. s dalšími osobami nebo alespoň těm jeho částem, kdy mělo docházet k předávání úplatků a jednáním o průběhu jednotlivých režimů pobytu cizinců, takže z jejich výpovědí nebylo možno nic konkrétního zjistit. Podplácení je logicky zpravidla činností, při níž se nacházejí v kontaktu většinou jen dvě osoby, tedy ten, který úplatek dává a ten, jenž ho přijímá.“ Určitou výjimku v tomto ohledu tvoří výpovědi spoluobviněného J. P., který se k trestné činnosti popsané v bodech 5) – 7) výroku o vině doznal či výpovědí svědků M. T. a O. M., kteří byli předmětem neoprávněné lustrace ze strany obviněného. K námitce obviněného, že nijak nezasahoval do konkrétních věcí, což ostatně potvrzují výpovědi svědků Š., D. a R., je nutné podotknout, že to obviněnému ani za vinu kladeného není. Nic takového nevyplývá ani ze skutkové věty ani z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Nadto se ani nejedná o skutečnost, jež by byla určující pro naplnění skutkové podstaty zločinu přijetí úplatku podle §331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku ve znění platném do 30. 11. 2011, jež je obviněnému kladeno za vinu. Tato skutková podstata je totiž naplněna již tím, že obviněný jako úřední osoba ve smyslu §127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku přijímal úplatky v souvislosti s obstarávání věci obecného zájmu. Pro její naplnění není vyžadováno, aby k reálnému ovlivnění udílením nezákonných pokynů došlo. Skutečnost, že obviněný svým podřízeným neudílel nezákonné pokyny, jej proto nemůže nijak vyvinit.
47. Nezbývá než uzavřít, že i když byl předmětný záznam o prostorovém sledování nepochybně důkazem významným nejednalo se rozhodně o důkaz osamocený, který byl podpořen dalšími důkazy ve věci. Je možno konstatoval, že skutkový stav věci byl zjištěn v rozsahu potřebném pro objektivní a spravedlivé rozhodnutí, tedy v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. V bodě 36. odůvodnění rozsudku pak nalézací soud zjištěný skutkový stav zastřešil příslušnou právní kvalifikací, která zůstala nezměněna i po drobné korekci skutkové věty v bodech 1) – 4). Odvolací soud se se závěry nalézacího soudu ztotožnil. Zaujal stanovisko, že řízení předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně netrpělo žádnými vadami a důkazy byly provedeny řádně a v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř.
48. Ve vztahu k námitce obviněného zpochybňující naplnění znaku v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu vystavené na polemice s provedeným dokazováním Nejvyšší soud ve shodě se státním zástupcem podotýká, že se jedná o námitku nepodřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jež jako jediný dovolatel uplatnil. Úkolem dovolacího soudu není, aby za obviněného domýšlel, v jakém směru se má obecně uplatněná námitka v konkrétnosti projevit při posuzování důvodnosti podaného dovolání. Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby namísto obviněného takovou právní argumentaci dotvářel či dokonce vytvářel, případně domýšlel právní konstrukci, kterou snad obviněný hodlal uplatnit a na které hodlal stavět svoji obhajobu. Přesto však Nejvyšší soud uvádí, že i pokud by odvolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatněn byl a uvedená námitka pod něj byla korektním způsobem podřazena, jednalo by se o námitku zjevně nedůvodnou.
49. Konkrétněji je k tomu možno uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení .
50. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Obviněný namítl, že právní kvalifikace skutku je vadná, neboť ani v podané obžalobě ani v rozhodnutích soudů obou stupňů není uvedeno, jak měl naplnit znak skutkové podstaty v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu, resp. že není zjevné, jak konkrétně měl ovlivňovat obstarávání věci veřejného zájmu.
51. Nejvyšší soud připomíná, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu není možné polemizovat se skutkovými závěry soudu, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz je pro skutkové zjištění více důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr, jak činí dovolatel.
52. Východiskem pro existenci předmětného dovolacího důvodu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Předpokladem existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tedy nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný v tomto směru namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů či vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, jak například rozvedeno výše v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nikoli však podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
53. V návaznosti na uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že je třeba odmítnout námitky dovolatele, jejichž prostřednictvím napadá hodnocení důkazů soudu prvního, a potažmo druhého stupně jako tendenční, činěné výlučně v její neprospěch. Obviněný akcentuje především skutečnost, že soudy hodnotily důkazy v jeho neprospěch, resp. v rozporu se zásadou in dubio pro reo , neboť „ v případě, že existují důvodné pochybnosti ohledně skutku nebo viny obviněného, musí být ve prospěch obviněného rozhodnuto “, a orgány trestního řízení by neměly jako v tomto případě vycházet z předem přijatého přesvědčení, že obviněný spáchal trestný čin, který mu je přičítán . Nejvyšší soud připomíná, že tato zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného , jakožto subprincip zásady presumpce neviny vyjádřené v §2 odst. 2 tr. ř., neznamená, že stojí-li proti sobě dvě odlišné výpovědi – obžalovaného a poškozeného, je třeba vždy rozhodnout ve prospěch obžalovaného , ale je zárukou pro obviněného, že v případě, že po provedení a zhodnocení veškerých dostupných důkazů nebude možné se jednoznačně přiklonit k jedné nebo druhé verzi skutkového děje, bude vždy rozhodnuto ve prospěch obviněného (nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02). K tomuto lze odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu – např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1533/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1504/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 291/2017). V projednávaném případě však taková situace nenastala. Odlišné hodnocení obžalobou a obhajobou bez dalšího porušení této zásady nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1358/2015). Tato zásada přichází v úvahu za situace, kdy není možné žádným dokazováním odstranit pochybnosti o skutkové otázce podstatné pro rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Pouhé odlišné hodnocení obviněného tedy ani v případě, kdy by bylo konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačuje pro závěr o pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017). Nelze současně opomenout, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že došlo k výše rozvedenému rozšíření dovolacích důvodů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021, nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. III. ÚS 581/22).
54. Nejvyšší soud připomíná, že trestného činu přijetí úplatku podle §331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění platném do 30. 11. 2011, jímž byl obviněný uznán vinným se dopustí ten, kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek , nebo kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek a spáchá takový čin jako úřední osoba.
55. Objektem trestného činu přijetí úplatku je zájem na řádném, nestranném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu, tedy na ochraně čistoty veřejného života a zájem na ochraně podnikatelských vztahů před korupcí.
56. Obstarávání věcí obecného zájmu je činnost, která souvisí s plněním úkolů týkajících se věcí obecného zájmu, tedy nejen rozhodování orgánů státní moci a správy. Nepochybné je, že obstaráváním věcí obecného zájmu bude veškerý výkon veřejné moci. Mezi úplatkem a obstaráváním věcí obecného zájmu nebo podnikáním pachatele nebo „jiného“ musí být souvislost. Proto úplatek musí mít vztah k činnosti, která spadá pod obstarávání věci obecného zájmu (srov. R 1/1978-I.). Bude tomu tak tehdy, jestliže přijatý nebo slíbený úplatek má vztah k činnosti osoby, která věci obecného zájmu sama obstarává, nebo osoby, která přitom spolupůsobí. Souvislost s obstaráváním věcí obecného zájmu nemusí být jediným, či dokonce výlučným důvodem poskytnutí úplatku, postačí i souvislost částečná . Tato souvislost je dána i v případě, pokud byl úplatek poskytován tzv. z vděčnosti či jako poděkování nebo projev uznání či úcty až po skončení vyřízení záležitosti, neboť i takovým projevem se ovlivňuje chování pro případ budoucích podobných záležitostí, přičemž na souvislost nemá vliv, že k jednání došlo až po vyřízení záležitosti. Obecně platí, že souvislost je dána, když je úplatek přijímán před vyřízením nebo při vyřizování záležitosti, ale i po jejím skončení, je-li zde odůvodněn předpoklad, že i v budoucnu se opět mohou pachatel i poskytovatel znovu v souvislosti s obstaráváním věci veřejného zájmu setkat.
57. Skutečnost, že přijetí úplatku nebo slibu úplatku neovlivnilo osobu obstarávající věci obecného zájmu, je z hlediska právní kvalifikace jejího jednání podle tohoto ustanovení bez významu. Jestliže úplatek nebo slib úplatku měl vliv na jednání pachatele, zvyšuje tato okolnost závažnost trestného činu.
58. Úplatek je poté neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě a na kterou nemá nárok (§334 odst. 1). Zpravidla jde o zvýhodnění, které se dostává uplácenému nebo s jeho souhlasem jiné osobě, spočívající zejména v přímém majetkovém prospěchu, např. finančním nebo materiálním. Z hlediska naplnění tohoto znaku není rozhodující výše úplatku. Zákon nestanoví žádnou hodnotovou hranici ( Trestní zákoník, 3. vydání, 2023, s. 4147-4166: P. Šámal, S. Rizman, L. Bohuslav).
59. Z výše popsaných teoretických hledisek jednoznačně vyplývá naplnění skutkové podstaty trestných činů kladených obviněnému za vinu. V tomto směru je možné odkázat zejména na výpověď spoluobviněného P., že uvedené pozornosti rozličného charakteru byly běžné a že se o obviněném vědělo, že je přijímá. Ať už se jedná o láhve, lék pro rybičky nebo jiná neoprávněná plnění blíže nezjištěného charakteru, tedy o o úplatky nízké hodnoty je v souladu s výše řečeným bez významu. Podstatné je, že k předávání úplatků docházelo v přímé souvislosti s pracovní činností obviněného jako úřední osoby ve smyslu §127 odst. 1 písm. e) tr. zákoník, který jako vedoucí pracoviště XY v XY, rozhodoval o pobytovém režimu cizinců v rámci výkonu veřejné moci, a tedy v souvislosti s obstaráváním věci veřejného zájmu. Jak bylo zmíněno již výše pro naplnění této skutkové podstaty nejsou vyžadovány aktivní zásahy ze strany pachatele v souvislosti s obstaráváním věci veřejného zájmu. Úplatek může být přijat jako pozornost za čas upláceného či pouze zajištění řádného průběhu řízení. Tedy i pokud by obviněný přímo žádné z řízení aktivně neovlivnil, ale pouze dostával úplatky za svůj čas, informace o průběhu řízení či případné upozornění na problémy v projednávané věci, stále se jedná o naplnění všech znaků předmětného trestného činu přijetí úplatku. Jak uvedl nalézací soud v bodě 36. odůvodnění rozsudku obviněný „ v souvislosti s přijetím těchto úplatků zajišťoval po všech stránkách bezproblémové řízení a vstřícnost, jak ze své strany, tak ze strany svých podřízených, což vedlo v řadě případů ke zjevnému porušování správního řádu i zákona o pobytu cizinců, které bylo konstatováno závěry kontrolního řízení ze strany KŘP Ústí nad Labem– odboru cizinecké policie.“ S uvedenou právní kvalifikací jeho jednání jako zločinu přijetí úplatku se plně ztotožnil i odvolací soud v bodě 37. odůvodnění rozhodnutí, který konstatoval, že se nalézací soud „ důsledně zabýval právním posouzením jednání obžalovaných“. Nejvyšší soud tedy shrnuje, že i pokud by tato námitka byla řádně uplatněna v rámci správného dovolacího důvodu, nebylo by možné jí přisvědčit.
60. Zcela mimo rámec dovolacích důvodů stojí námitka, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je nedostatečné a z velké části pouze odkazem na odůvodnění rozsudku soudu nalézacího. Je třeba upozornit, že podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Zákonná úprava připouští dovolání jen z výslovně stanovených a taxativně vypočtených důvodů, které jsou obsaženy v §265b tr. ř., jak bylo rozvedeno výše. Námitka, že nebylo ze strany odvolacího soudu dostatečně reagováno na jednotlivé námitky, neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. Nutno uvést, že rozhodnutí odvolacího soudu je podrobné a detailní. Dle ustálené praxe Ústavního soudu, vyjádřené např. v rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1153/16 „ Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (srov. rozsudek ESLP ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59-60) .“ V rozporu s tím tedy není, jestliže Krajský soud v Ústí nad Labem na odvolací námitky obviněné reagoval též odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně. Byť je tedy součástí práva na spravedlivý proces požadavek na dostatečné odůvodnění rozhodnutí soudů, nelze tento požadavek interpretovat v podobě povinnosti soudu uvést ve svém rozhodnutí detailní odpověď na každý argument obviněného (srov. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 415/11). Napadený rozsudek nelze posuzovat izolovaně, nýbrž jedině v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří celek. Je-li tento celek posuzován komplexně, pak požadavkům na přezkoumatelnost obstojí a obviněný v něm odpověď na své námitky najde (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 11 Tdo 970/2022, ze dne 30. 8. 2016. sp. zn. 6 Tdo 1107/2016, rovněž usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08). Skutečnost, že se nejedná o odpovědi, která by konvenovaly jeho představám však nelze považovat za právně relevantní.
61. Nejvyšší soud tedy dovolání obviněného nepřiznal jakékoli opodstatnění.
IV.
62. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
63. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu _______________________________________________________
Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo<
1) Ústavní soud totiž svým nálezem ze dne 8.6. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 3/09, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů 8. 7. 2010, zrušil ustanovení §83a odst. 1 části věty první a věty druhé tr. ř., což znamená, že ode dne vyhlášení tohoto nálezu ve sbírce zákonů bylo nutné k nařízení prohlídky jiných prostor vyžadovat předchozí souhlas a soudce, nikoliv pouze souhlas státního zástupce. Tento nález stejně jako jeho důsledky pro projednávaný případ jsou pečlivě rozebrány v bodu 2 a 3 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu.