Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.04.2020, sp. zn. 4 Tdo 68/2020 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.68.2020.1

sp. zn. 4 Tdo 68/2020- 12742 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2020 o dovoláních obviněných M. T. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v Heřmanicích, J. F. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v Heřmanicích, L. T. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební Věznici Praha-Pankrác, a M. K. , nar. XY ve XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 2 To 89/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 77 T 3/2014, takto: I. Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá . II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. T. a M. K. odmítají . III. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. T. odmítá . Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2018, sp. zn. 77 T 3/2014, byli obvinění J. F., M. T., L. T. a M. K. (dále jen „obvinění“) společně se spoluobviněnými Z. M., L. T., J. E. a J. K. uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku (jednání pod bodem I), kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že: I. J. F., nar. XY, M. T., nar. XY, Z. M., nar. XY a L. T., nar. XY, společně s L. T. , nar. XY, v období nejméně od 1. 2. 2010 do 20. 6. 2010 , přičemž do 12. 5. 2010 rovněž společně s A. Ch., nar. XY a M. K., nar. XY, a v období od 12. 5. 2010 do 20. 6. 2010 společně s J. E., nar. XY a J. K., nar. XY, v XY a jinde na území České republiky, se záměrem zkrátit český stát na spotřební dani a dani z přidané hodnoty a sebe neoprávněně obohatit, - ve vztahu ke spotřební dani , vědomi si toho, že u minerálních olejů, uvedených pod kódem nomenklatury XY a XY, které jsou dle ustanovení §45 odst. 3 písm. d) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění, předmětem spotřební daně a vzniká u nich v souladu s ustanovením §45 odst. 4 zákona o spotřebních daních povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň při jejich uvedení do volného oběhu tehdy, pokud jsou tyto určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla, dopravili z Polské republiky na daňové území České republiky pro odběratele T.-E., IČ: XY, se sídlem Bořivojova XY, fakticky působícího z kanceláře na adrese XY v XY, minerální oleje kódu nomenklatury XY a XY, které dále prodali na území České republiky jako motorovou naftu pro pohon motorů, aniž společnost T.-E. přiznala a zaplatila správci daně spotřební daň, - ve vztahu k dani přidané hodnoty , vědomi si toho, že dle ustanovení §21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění, je plátce povinen přiznat daň na výstupu ke dni uskutečněného zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, jenž nastane dříve, za společnost T.-E., registrovanou u Finančního úřadu pro Prahu III jako čtvrtletního plátce daně z přidané hodnoty, v přiznáních k dani z přidané hodnoty za příslušná zdaňovací období roku 2010 úmyslně nepřiznali a neodvedli daň z přidané hodnoty z uskutečněných zdanitelných plnění, spočívajících v dodání minerálních olejů nomenklaturního zařazení XY a XY s místem plnění v tuzemsku, přičemž k zastření skutečnosti, že minerální oleje uvedli do volného oběhu na území České republiky jako motorovou naftu pro pohon motorů, zavedli do účetnictví společnosti T.-E. účetní doklady deklarující, že společnost T.-E. prodala minerální oleje do jiného členského státu Evropské unie, konkrétně na Slovensko, ve vzájemné součinnosti a po předchozím rozdělení úloh, dle kterých obžalovaný Z. M., jako jediný jednatel společnosti T.-E., poté, co byl obžalovaným J. F., na kterého jej nakontaktoval obžalovaný L. T., obeznámen s možností obchodovat s minerálními oleji kódu nomenklatury XY a XY, vyráběnými v Polské republice, udělil obžalovanému J. F. plnou moc k zastupování společnosti T.-E. při obchodování s minerálními oleji a zároveň sám uzavřel jménem společnosti T. -dne 2. 2. 2010 se společností C. L., se sídlem XY, smlouvu č. 5TIEX/02/2010 na dodávku minerálního oleje výrobního označení FORMEX E, nomenklaturního zařazení XY, polského výrobce BIOEKO Sp. z o.o., se sídlem Stalowa 16, 41-506 Chorzów, Polská republika, -dne 11. 3. 2010 s firmou S. P. W., se sídlem XY, zastoupenou L. L., smlouvu č. 1/2010 na dodávku minerálního oleje nomenklaturního zařazení XY, výrobního označení OSNL-100, -dne 10. 5. 2010 se společností B. S., se sídlem XY, (dále také B. S.) zastoupenou P. Ż., smlouvu na odběr minerálního oleje nomenklaturního zařazení XY, výrobního označení RUST CLEANER, a dne 1. 2. 2010 se společností J., se sídlem XY, IČ: XY, zastoupenou P. J., uzavřel nájemní smlouvu o užívání skladu na adrese XY, kde společnost T.-E. skladovala z Polské republiky odebrané minerální oleje, svým podpisem dále odsouhlasil a k zaúčtování do účetnictví společnosti T.-E. dokládal účetní a daňové doklady, a to jednak objednávky na dodávky minerálního oleje a faktury na odběr minerálního oleje kódu celní nomenklatury XY nebo XY, vystavené pro odběratele T.-E., dodavatelskými firmami B.-E., S. P. W., B., CH. se sídlem XY, NIP XY a S.-O. se sídlem XY, NIP XY, jednak nepravdivé doklady, které vyhotovoval obžalovaný J. F., a to zejména smlouvy o dodávkách minerálního oleje, faktury, výdejky, dodací listy, mezinárodní nákladní listy a doklady o příjmu hotovostních plateb za dodávky minerálních olejů deklarující, že z Polské republiky odebrané minerální oleje prodala společnost T.-E. odběratelům v jiných členských zemích Evropské unie - konkrétně společnosti B., IČ: XY, se sídlem XY, IČ: XY, se sídlem XY a S., IČ: XY, se sídlem XY, a disponoval s finančními prostředky na účtu č.XY, majitele společnosti T.-E-., z něhož byly prováděny úhrady za odběry minerálního oleje společnosti C. L., obžalovaný L. T., jako zaměstnanec společnosti T.-E., poté, co zprostředkoval prvotní kontakt mezi obžalovanými J. F. a Z. M., průběžně mezi nimi zajišťoval komunikaci a výměnu informací ohledně obchodování s minerálními oleji, od obžalovaného J. F. zejména v Ostravě přebíral a obžalovanému Z. M. zejména v XY k odsouhlasení a podpisu předával účetní doklady, a to jednak objednávky na dodávky minerálního oleje a faktury, vystavené pro odběratele T.-E. společnostmi B.-E., S. P. W., B., CH. a S. O., dokladující, že společnost T.-E. odebrala minerální oleje celní nomenklatury XY nebo XY, jednak nepravdivé doklady, vyhotovované obžalovaným J. F., a to zejména smlouvy o dodávkách minerálního oleje, faktury, výdejky, dodací listy, mezinárodní nákladní listy a doklady o příjmu hotovostních plateb za dodávku minerálních olejů deklarující, že z Polské republiky odebraný minerální olej prodala společnost T.-E. odběratelům v jiných členských zemích Evropské unie - konkrétně společnostem B., R. a S., a tyto doklady po jejich odsouhlasení obžalovaným Z. M. průběžně předával k zaúčtování do účetnictví společnosti T.-E., disponoval s finančními prostředky na účtu č.XY, majitele společnosti T.-E., z něhož byly prováděny úhrady za odběry minerálního oleje společnosti C. L., obžalovaný J. F. , jako osoba jednající za společnost T.-E. na základě plné moci, udělené mu jednatelem společnosti T.-E., obžalovaným Z. M., vyhledal pro společnost T.-E. v Polské republice dodavatele minerálních olejů kódu nomenklatury XY nebo XY, a to firmy B.-E., S. P. W., B., CH., a S.– O. , dojednal konkrétní podmínky pro dodávky minerálních olejů, sjednal uzavření smlouvy č. 5TIEX/02/2010 na dodávku minerálního oleje FORMEX E výrobce B.-E., smlouvy č. 1/2010 na dodávku minerálního oleje OSNL-100 výrobce S. P. W. a smlouvy na dodávky minerálního oleje RUST CLEANER výrobce B., rozhodoval o provedení jednotlivých dodávek minerálního oleje, vyhotovoval a polským dodavatelům zasílal objednávky na dodávky minerálních olejů, vyhledal a zajistil místo pro uskladnění minerálních olejů na území České republiky, a to sklad majitele společnosti J. v XY č. XY, koordinoval jednotlivé dodávky minerálních olejů, které z Polské republiky do skladu v XY prováděly autocisterny polských přepravců, zajištěné dodavatelskými společnostmi a udílel M. K., obsluhujícímu sklad v XY, pokyny, týkající se jejich vyskladnění a následné nakládky do cisternových souprav přepravce společnosti H. a přepravce společnosti P. P., kteří na základě jeho objednávky takto uskladněné minerální oleje dále distribuovali jako motorovou naftu do sítě čerpacích stanic a skladů pohonných hmot na celém území České republiky, když jako původce této nafty uváděl společnosti č. o. s., IČ: XY, se sídlem XY, za kterou sám jednal, a T. S. IČ: 28101561, se sídlem XY a zároveň na počítači v místě svého bydliště na adrese XY, vyhotovoval nepravdivé účetní doklady, a to zejména smlouvy o dodávkách minerálních olejů, faktury, výdejky, dodací listy, mezinárodní nákladní listy a doklady o příjmu hotovostních plateb za dodávku minerálních olejů deklarující, že z Polské republiky odebrané minerální oleje prodala společnost T.-E. odběratelům v jiných členských zemích Evropské unie, a to konkrétně společnosti B., R. a S., za něž rovněž předstíral, že jedná a tyto doklady buď sám, nebo prostřednictvím obžalovaného L. T. předával k odsouhlasení, podpisu a zavedení do účetnictví společnosti T.-E. obžalovanému Z. M., obžalovaný M. T., koordinoval jednotlivé dodávky minerálních olejů, které pro příjemce společnost T.-E. z Polské republiky na území České republiky prováděly autocisterny polských přepravců do skladu v XY a podílel se na zajišťování následné distribuce minerálních olejů jako motorové nafty pro pohon motorů do sítě čerpacích stanic na území celé České republiky, udílel M. K., který obsluhoval sklad v XY pokyny, týkající se jak naskladňování minerálních olejů, tak následného vyskladňování minerálních olejů do cisternových souprav přepravce společnosti H. a přepravce společnosti P. P., kterými byla uskutečňována prostřednictvím nekontaktních společností č. o. s., IČ: XY, se sídlem XY, za kterou sám jednal, a T. S. IČ: XY, se sídlem XY, distribuce minerálních olejů, deklarovaných již jako motorová nafta, do sítě čerpacích stanic a skladů pohonných hmot na celém území České republiky, a část těchto minerálních olejů prodával na čerpacích stanicích provozovaných společností T. r., se sídlem XY, IČ: XY, jejímž byl jediným jednatelem a společníkem, obžalovaný L. T., koordinoval jednotlivé dodávky minerálních olejů, které pro příjemce společnost T.-E. z Polské republiky na území České republiky do skladu v XY prováděly autocisterny polských přepravců, zajištěné dodavatelskými společnostmi a zajišťoval následnou distribuci minerálních olejů jako motorové nafty pro pohon motorů do sítě čerpacích stanic na území celé České republiky prostřednictvím nekontaktních společností č. o. s. a T. S., udílel M. K., který obsluhoval sklad v XY, pokyny k zajištění jak naskladnění minerálních olejů z cisteren polských dopravců, tak k zajištění jejich následného vyskladnění do cisternových souprav přepravce společnosti H. a přepravce společnosti P. T. P., které rozvážely minerální oleje dle jeho pokynů na čerpací stanice, disponoval účetními doklady a používal razítka a matrice razítek společnosti T. S. k vyhotovování dokladů, s jejichž pomocí minerální oleje jako motorovou naftu uváděl do volného oběhu, zemřelý obžalovaný A. Ch., koordinoval jednotlivé dodávky minerálních olejů, které pro příjemce společnost T.-E. z Polské republiky na území České republiky do skladu v XY prováděly autocisterny polských přepravců, zajištěné dodavatelskými společnostmi a podílel se na zajišťování následné distribuce minerálních olejů jako motorové nafty do sítě čerpacích stanic na území celé České republiky, osobně ve skladu v XY dohlížel jak na naskladňování minerálních olejů, tak na jejich následné vyskladňování do cisternových souprav přepravce společnosti H. a přepravce společnosti P. T. P., kterými byla uskutečňována distribuce minerálních olejů, deklarovaných již jako motorová nafta, do sítě čerpacích stanic na celém území České republiky prostřednictvím nekontaktní společnosti č. o. s. a rovněž M. K., který obsluhoval sklad v XY, osobně udílel pokyny, týkající se vyskladnění a následné nakládky minerálních olejů, pro společnost č. o. s. zajišťoval odběr minerálního oleje označeného již jako motorová nafta, a to prostřednictvím společnosti S., IČ: XY, se sídlem XY, jejímž byl jednatelem a jejímž jménem sjednával koncové odběratele těchto olejů, do účetnictví společnosti S. zakládal faktury a další doklady o fiktivních dodávkách motorové nafty od společnosti č. o. s. jednal s koncovými odběrateli minerálních olejů vydávaných za motorovou naftu, přijímal objednávky na dodání tohoto zboží, vystavoval faktury a další účetní doklady k dodávkám tohoto zboží, zajišťoval vedení účetnictví společnosti S. a komunikoval s účetní společnosti, nabízel minerální oleje jako motorovou naftu koncovým odběratelům a jinak zajišťoval odběr minerálních olejů v podobě motorové nafty pro pohon motorů a zastíral původ tohoto zboží a dával obžalované M. K. pokyny k vyhotovování účetních dokladů, jimiž bylo deklarováno, že společnost S. odebírá motorovou naftu od nekontaktní společnosti č. o. s., obžalovaná M. K., jako zaměstnankyně společnosti S. a zároveň družka obžalovaného A. Ch. se osobně účastnila ve skladu v XY jak naskladňování minerálních olejů, které pro příjemce společnost T.-E. z Polské republiky na území České republiky do skladu v XY prováděly autocisterny polských přepravců, zajištěné dodavatelskými společnostmi, tak vyskladňování minerálních olejů již jako motorové nafty pro odběratele společnosti S. do sítě čerpacích stanic na celém území České republiky, do účetnictví společnosti S. zakládala faktury a další doklady o fiktivních dodávkách motorové nafty od společnosti č. o. s., jednala s koncovými odběrateli minerálních olejů vydávaných za motorovou naftu, přijímala objednávky na dodání tohoto zboží, vystavovala faktury a další účetní doklady k dodávkám tohoto zboží, zajišťovala vedení účetnictví společnosti S. a komunikovala s účetní společnosti a jinak zajišťovala odběr minerálních olejů v podobě motorové nafty pro pohon motorů a zastírala původ tohoto zboží, obžalovaný J. E., jako osoba jednající jménem společnosti T. S., poté, co jej obžalovaný L. T. seznámil s obžalovaným M. T., sjednal společně s obžalovanými M. T., L. T. a J. K. podmínky distribuce minerálních olejů pod označením motorová nafta ze skladu v XY do sítě čerpacích stanic na území České republiky prostřednictvím společnosti T. S. a následně tuto distribuci jménem společnosti T. S. zajišťoval a koordinoval, uděloval pokyny M. K., který obsluhoval sklad v XY, dojednal s M. K. způsob odběrů minerálních olejů, označených jako motorová nafta ze skladu, dojednával odběratele na minerální oleje, označené jako motorová nafta, toto zboží jim nabízel a sjednával s odběrateli cenu zboží a pro tyto odběratele vystavoval faktury, kterými deklaroval, že společnost T. S. jako dodavatel dodává odběratelům motorovou naftu, od obžalovaného L. T. přebíral jím vystavené faktury na dodávky minerálních olejů, deklarovaných na fakturách jako motorová nafta, přebíral a nakládal s finanční hotovostí, kterou z účtu majitele T. S. č. XY vybírala na základě pokynů obžalovaného J. K., M. B., a která pocházela z plateb od společností, které odebíraly od společnosti T. S. minerální olej pod označením motorová nafta, do účetnictví společnosti T. S. zakládal faktury a další doklady o dodávkách motorové nafty od společnosti č. o. s., jednal s koncovými odběrateli minerálních olejů vydávaných za motorovou naftu, přijímal objednávky na dodání tohoto zboží, vystavoval faktury a další účetní doklady k dodávkám tohoto zboží, zajišťoval vedení účetnictví společnosti T. S. a jinak zajišťoval odběr minerálních olejů v podobě motorové nafty pro pohon motorů a zastíral původ tohoto zboží, obžalovaný J. K. , jako jednatel a společník společnosti T. S. poté, co jej obžalovaný L. T. seznámil s obžalovaným M. T., sjednal společně s obžalovanými M. T., L. T. a J. E. podmínky distribuce minerálních olejů pod označením motorová nafta ze skladu v XY do sítě čerpacích stanic na území České republiky prostřednictvím společnosti T. S. a následně tuto distribuci jménem společnosti T. S. zajišťoval a koordinoval, zejména pak s M. K., který obsluhoval sklad v XY, domluvil způsob odběrů minerálních olejů, označených jako motorová nafta ze skladu, dojednával odběratele na minerální oleje, označené jako motorová nafta, od obžalovaného L. T. přebíral jím vystavené faktury na dodávky minerálních olejů, deklarovaných na fakturách jako motorová nafta, u přepravní společnosti H. osobně objednával přepravu motorové nafty z XY do sítě čerpacích stanic a skladů pohonných hmot na území České republiky, dne 2.6.2009 uzavřel Smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu u Komerční banky a.s., číslo účtu XY a dne 11.5.2010 uzavřel Smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu u téže banky, číslo účtu XY, jejichž byl disponentem, přičemž tyto účty používal pro realizaci plateb z obchodování s minerálními oleji a zároveň umožnil nakládat s finančními prostředky na těchto účtech prostřednictvím internetového bankovnictví i obžalovaným L. T. a J. E., z účtů prováděl hotovostní výběry a udílel pokyny k výběrům hotovosti z účtu číslo XY M. B., které k účtu udělil dispoziční právo, do účetnictví společnosti T. S. zakládal faktury a další doklady o dodávkách motorové nafty od společnosti č. o. s., jednal s koncovými odběrateli minerálních olejů vydávaných za motorovou naftu, přijímal objednávky na dodání tohoto zboží, vystavoval faktury a další účetní doklady k dodávkám tohoto zboží a jinak zajišťoval odběr minerálních olejů v podobě motorové nafty pro pohon motorů a zastíral původ tohoto zboží, a takto realizovali nejméně 61 přeprav minerálních olejů nomenklaturního zařazení XY a XY z Polské republiky na daňové území České republiky, a to - od polského výrobce společností B.-E.. minerální olej výrobního názvu FORMEX E v celkem 8 zásilkách v objemu nejméně 196.950 kg, tj. 234.854 l v celkové ceně 145.546,05 EUR, to je 3.784.197 Kč - dne 11. 2. 2010 na základě faktury č. 01/02/TE/2010 - 25.430 kg, tj. 30.398 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce W., v ceně 18.792,77 EUR, - dne 15. 2. 2010 na základě faktury č. 02/02/TE/2010 - 25.180 kg, tj. 30.020 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce W., v ceně 18.608,02 EUR, - dne 17. 2. 2010 na základě faktury č. 03/02/TE/2010 - 19.910 kg, tj. 23.723 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce B.-E. D. W., v ceně 14.713,49 EUR, - dne 22. 2. 2010 na základě faktury č. 04/02/TE/2010 - 25.380 kg, tj. 30.183 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce W., v ceně 18.755,82 EUR, - dne 24. 2. 2010 na základě faktury č. 05/02/TE/2010 - 25.250 kg, tj. 30.136 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce W., v ceně 18.659,75 EUR, - dne 25. 2. 2010 na základě faktury č. 06/02/TE/2010 - 25.240 kg, tj. 30.115 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce T. P. i H. W. C., v ceně 18.652,36 EUR, - dne 25. 2. 2010 na základě faktury č. 07/02/TE/2010 - 25.230 kg, tj. 30.112 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce B.-E. D. W., v ceně 18.644,97 EUR, - dne 27. 2. 2010 na základě faktury č. 08/02/TE/2010 - 25.330 kg, tj. 30.167 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce B.-E. D. W., v ceně 18.718,87 EUR, - od polského výrobce společnosti S. O.., prostřednictvím slovenské společnosti T., se sídlem č.p. XY, XY, DIČ: XY, minerální olej výrobního názvu Olej smarowy v celkem 2 zásilkách v objemu nejméně 48.050 kg, tj. 57.407 l v celkové ceně 36.000,-EUR, to je 927.180 K - dne 22. 2. 2010 na základě dokladu č. 6/S/02/2010 - 24.110 kg, tj. 28.805 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce T., v ceně 18.000 EUR, - dne 22. 2. 2010 na základě dokladu č. 7/S/02/2010 - 23.940 kg, tj. 28.602 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce T., v ceně 18.000 EUR, - od polského výrobce společnosti S. P. W. L. L., minerální olej výrobního názvu OSNL – 100 v celkem 29 zásilkách v objemu nejméně 701.186 kg, tj. 837.424 l v celkové ceně 550.575,82 EUR, to je 14.039.683 Kč - dne 29. 3. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00019 – 23.623 kg, tj. 28.277 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.189,71 EUR - dne 30. 3. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00020 – 24.393 kg, tj. 29.231 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce T. Z. U. t. E. L., v ceně 18.782,61 EUR, - dne 22. 4. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00057 - 23.459 kg, tj. 28.112 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.063,43 EUR, - dne 26. 4. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00062 - 23.474 kg, tj. 28.079 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.309,72 EUR, - dne 28. 4. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00070 - 23.443 kg, tj. 28.022 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.285,54 EUR, - dne 29. 4. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00071 - 25.150 kg, tj. 30.084 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce T. Z. U. t. E. L., v ceně 19.617 EUR - dne 30. 4. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00074 - 23.492 kg, tj. 27.963 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.323,76 EUR - dne 4. 5. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00076 - 25.207 kg, tj. 30.005 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce T. Z. U. t. E. L., v ceně 19.661,46 EUR, - dne 5. 5. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00080 - 23.563 kg, tj. 28.048 l cisternovou soupravou RZ XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.379,14 EUR, - dne 6. 5. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00081 - 25.233 kg, tj. 30.032 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce T. Z. U. t. E. L., v ceně 19.681,74 EUR, - dne 7. 5. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00083 - 23.600 kg, tj. 28.088 l cisternovou soupravou RZ:XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.408,-EUR, - dne 11. 5. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00090 - 23.576 kg, tj. 28.000 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.625,04 EUR, - dne 13. 5. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00095 - 23.605 kg, tj. 28.068 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.647,95 EUR, - dne 15. 5. 2010 na základě na faktury č. FUE/10/MB/00098 - 23.443 kg, tj. 27.951 l, cisternovou soupravou RZ:XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.519,97 EUR, - dne 18. 5. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00099 - 23.468 kg, tj. 27.981 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.539,72 EUR, - dne 20. 5. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00103 - 23.523 kg, tj. 28.047 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.583,17 EUR, - dne 22. 5. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00111 - 23.269 kg, tj. 27.917 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.382,51 EUR, - dne 24. 5. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00115 - 24.419 kg, tj. 29.297 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce T. Z. U. t. E. L., v ceně 19.291,01 EUR, - dne 25. 5. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00116 - 23.311 kg, tj. 27.924 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.415,69 EUR, - dne 26. 5. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00120 - 24.421 kg, tj. 29.163 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce T. Z. U. t. E. L., v ceně 19.292,59 EUR, - dne 27. 5. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00121 - 23.329 kg, tj. 27.972 l cisternovou soupravou RZ: XY,XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.429,91 EUR - dne 28. 5. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00126 - 24.515 kg, tj. 29.345 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 19.366,85 EUR, - dne 29. 5. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00130 - 23.396 kg, tj. 27.949 l cisternovou soupravou RZ :XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.482,84 EUR, - dne 1. 6. 2010 na základě faktury č. FUE/20/MB/00136 - 26.885 kg, tj. 31.979 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 21.239,15 EUR, - dne 1. 6. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00137 - 25.553 kg, tj. 30.395 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce T. Z. U. t. E. L., v ceně 20.186,87 EUR, - dne 2. 6. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00144 - 25.798 kg, tj. 30.914 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 20.380,42 EUR, - dne 2. 6. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00143 - 23.299 kg, tj. 27.920 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 18.406,21 EUR, - dne 2. 6. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00141 - 25.157 kg. tj. 30.006 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 19.874,03 EUR, - dne 7. 6. 2010 na základě faktury č. FUE/10/MB/00145 - 25.582 kg, tj. 30.655 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce S. P. W. L. L., v ceně 20.209,78 EUR, - od polského výrobce společnosti B., minerální olej výrobního názvu RUST CLEANER v celkem 20 zásilkách v objemu nejméně 492.948 kg , tj. 589.127 l v celkové ceně 389.030,10 EUR, to je 9.920.268 Kč - dne 13. 5. 2010 na základě faktury č. 87/UE/2010 - 24.833 kg, tj. 29.616 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce „W.“, v ceně 19.343,99 EUR, - dne 14. 5. 2010 na základě faktury č. 88/UE/2010 – 24.874 kg, tj. 29.665 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce „W.“, 19.375,10 EUR, - dne 17. 5. 2010 na základě faktury č. 91/UE/2010 - 24.894 kg, tj. 29.735 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce „W.“, v ceně 19.390,79 EUR, - dne 17. 5. 2010 na základě faktury č. 90/UE/2010 - 23.992 kg, tj. 28.657 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce „W.“, v ceně 18.688,66 EUR, - dne 19. 5. 2010 na základě faktury č. 98/UE/2010 - 24.994 kg, tj. 29.897 l cisternovou soupravou RZ:XY, XY, přepravce G. T. P. H.-U.-P., v ceně 20.217,55 EUR, - dne 19. 5. 2010 na základě faktury č. 95/UE/2010 - 24.273 kg, tj. 29.035 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce „G. T.“ P. H.-U.-P., v ceně 19.634,34 EUR, - dne 25. 5. 2010 na základě faktury č. 106/UE/2010 - 24.032 kg, tj. 28.716 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce „G. T.“ P. H. –U. –P., v ceně 19.200,09 EUR, - dne 25. 5. 2010 na základě faktury č.102/UE/2010 - 24.874 kg, tj. 29.722 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce W., v ceně 19.872,13 EUR, - dne 25. 5. 2010 na základě faktury č.101/UE/2010 - 24.934 kg, tj. 29.808 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce W., v ceně 19.920,09 EUR, - dne 26. 5. 2010 na základě faktury č. 109/UE/2010 - 25.214 kg, tj. 30.128 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce „S.“, v ceně 20.143,88 EUR, - dne 28. 5. 2010 na základě faktury č. 115/UE/2010 - 25.294 kg, tj. 30.227 l cisternovou oupravou RZ: XY, XY, přepravce „S.“, v ceně 20.207,96 EUR, - dne 28. 5. 2010 na základě faktury č. 114/UE/2010 - 25.715 kg, tj. 30.730 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce „G. T.“ P. H. U. –P., v ceně 20.543,93 EUR, - dne 28. 5. 2010 na základě faktury č. 113/UE/2010 - 25.074 kg, tj. 29.962 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce W., v ceně 20.031,99 EUR, - dne 1. 6. 2010 na základě faktury č. 126/UE/2010 - 24.052 kg, tj. 28.753 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce „G. T.“ P. H. –U. –P., v ceně 18.735,74 EUR, - dne 1. 6. 2010 na základě faktury č. 125/UE/2010 - 24.894 kg, tj. 29.760 l cisternovou soupravo u RZ: XY, XY, přepravce G. T. P. H. –U. –P., v ceně 19.390,72 EUR, - dne 2. 6. 2010 na základě faktury č. 127/UE/2010 - 24.740 kg, tj. 29.615 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce T. P. i H. C. W., v ceně 19.297,13 EUR, - dne 4. 6. 2010 na základě faktury č. 132/UE/2010 – 23.111 kg, tj. 27.625 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce T. P. i H. C. W., v ceně 18.002,38 EUR, - dne 4. 6. 2010 na základě faktury č. 131/UE/2010 - 24.980 kg, tj. 29.900 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce T. P. i H. C. W., v ceně 19.484,34 EUR, - dne 7. 6. 2010 na základě faktury č. 138/UE/2010 - 22.700 kg, tj. 27.141 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce T. P. i H. C. W., v ceně 17.705,97 EUR, - dne 7. 6. 2010 na základě faktury č. 136/UE/2010 - 25.474 kg, tj. 30.435 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce T. P. i H. C. W., v ceně 19.843,32 EUR, - od polského výrobce společnosti CH., minerální olej výrobního názvu „CERAMICZNY D“ v celkem 2 zásilkách v objemu nejméně 49.540 kg, tj. 58.986 l v celkové ceně 36.164,20 EUR, to je 940.269 Kč - dne 4. 6. 2010 na základě faktury č. 352/06/2010 - 24.740 kg, tj. 29.457 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce P. –P., v ceně 18.060,20 EUR, - dne 8. 6. 2010 na základě faktury č. 365/06/2010 - 24.800 kg, tj. 29.529 l cisternovou soupravou RZ: XY, XY, přepravce P. –P., v ceně 18.104 EUR, a následně předstírali, že minerální oleje ze skladu v XY dopravili mimo daňové území České republiky, a to nekontaktním společnostem B., R., S. , což deklarovali fiktivními doklady vystavenými: - pro odběratele B. : - faktura č. 2010003 ze dne 11. 2. 2010 na dodávku 25.430 kg FORMEX E, včetně mezinárodního nákladního listu č. 10021201, - faktura č. 2010004 ze dne 15. 2. 2010, na dodávku 25.180 kg FORMEX E, včetně mezinárodního nákladního listu č. 10021601, - faktura č. 2010005 ze dne 17. 2. 2010, na dodávku 19.910 kg FORMEX E, včetně mezinárodního nákladního listu č. 10021801, - faktura č. 2010006 ze dne 22. 2. 2010, na dodávku 25.380 kg FORMEX E, včetně mezinárodního nákladního listu č. 10022301, - faktura č. 2010007 ze dne 24. 2. 2010, na dodávku 25.250 kg FORMEX E, včetně mezinárodního nákladního listu č. 10022501, - mezinárodní nákladní list č. 10042501 ze dne 26. 2. 2010 bez faktury na dodávku 24.840 kg FORMEX E, - mezinárodní nákladní list č. 10042501 ze dne 26. 2. 2010 bez faktury na dodávku 25.330 kg FORMEX E, - mezinárodní nákladní list č. 10042501 ze dne 28. 2. 2010 bez faktury na dodávku 22.380 kg FORMEX E, - faktura č. 2010009A ze dne 1. 3. 2010, na dodávku 25.330 kg FORMEX E, včetně mezinárodního nákladního listu č. 10030101, - faktura č. 2010009 ze dne 6. 3. 2010, na dodávku 22.380 kg FORMEX E, včetně mezinárodního nákladního listu č. 1409933, - faktura č. 2010008 ze dne 7. 3. 2010, na dodávku 24.840 kg FORMEX E, včetně mezinárodního nákladního listu č. 1409934, - faktura č. 2010027 ze dne 26. 4. 2010 na dodávku 5.250 kg FORMEX E a 19.540 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu č. 10042501, - faktura č. 2010028 ze dne 28. 4. 2010 na dodávku 23.570 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 28. 4. 2010, - faktura č. 2010029 ze dne 30. 4. 2010 na dodávku 24.660 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 30. 4. 2010, - faktura č. 2010033 ze dne 3. 5. 2010 na dodávku 24.135 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 3.5.2010, - faktura č. 2010034 ze dne 5. 5. 2010 na dodávku 25.098 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 5. 5. 2010, - faktura č. 2010035 ze dne 6. 5. 2010 na dodávku 24.854 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 6. 5. 2010, - faktura č. 2010036 ze dne 7. 5. 2010 na dodávku 25.471 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 7. 5. 2010, - faktura č. 2010037 ze dne 10. 5. 2010 na dodávku 24.500 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 10. 5. 2010, - pro odběratele R. : - faktura č. 2010010 ze dne 30. 3. 2010 na dodávku 23623 kg OSNL -100, - pro odběratele S.: - faktura č. 2010038 ze dne 11. 5. 2010 na dodávku 23.592 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 11. 5. 2010, - faktura č. 2010039 ze dne 12. 5. 2010, na dodávku 23.418 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 12. 5. 2010, - faktura č. 201040 ze dne 13. 5. 2010 na dodávku 23.715 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 13.5.2010, - faktura č. 2010041 ze dne 14.5.2010 na dodávku 23.280 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 14.5.2010, - faktura č. 2010042 ze dne 14. 5. 2010 na dodávku 24.820 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 14.5.2010, - faktura č. 2010043 ze dne 17. 5. 2010 na dodávku 23.324 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 17. 5. 2010, - faktura č. 2010044 ze dne 19. 5. 2010 na dodávku 23.966 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 19. 5. 2010, - faktura č. 2010045 ze dne 19.5.2010, na dodávku14.280 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 19. 5. 2010, - faktura č. 2010046 ze dne 20. 5. 2010 na dodávku 25.524 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 20. 5. 2010, - faktura č. 2010047 ze dne 21. 5. 2010, na dodávku 23.807 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 21. 5. 2010, - faktura č. 2010048 ze dne 21. 5. 2010 na dodávku 25.520 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 21. 5. 2010, - faktura č. 2010049 ze dne 21. 5. 2010 na dodávku 27.020 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 19. 5. 2010, - faktura č. 2010050 ze dne 25. 5. 2010 na dodávku 23.160 kg OSNL-100, - faktura č. 2010051 ze dne 25. 5. 2010 na dodávku 24.460 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 25. 5. 2010, - faktura č. 2010052 ze dne 26. 5. 2010 na dodávku 27.560 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 26. 5. 2010, - faktura č. 2010053 ze dne 26. 5. 2010 na dodávku 26.740 kg RUST CLEANER, - faktura č. 2010054 ze dne 27. 5. 2010 na dodávku 26.620 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 27. 5. 2010, - faktura č. 2010055 ze dne 27. 5. 2010 na dodávku 12.740 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 27. 5. 2010, - faktura č. 2010056 ze dne 27. 5. 2010 na dodávku 23.180 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 27. 5. 2010, - faktura č. 2010057 ze dne 27. 5. 2010 na dodávku 24.220 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 27. 5. 2010, - faktura č. 2010058 ze dne 28.5.2010 na dodávku 23.080 kg OSNL -100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 27.5.2010, - faktura č. 2010059 ze dne 29. 5. 2010 na dodávku 25.480 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 29. 5. 2010, - faktura č. 2010060 ze dne 31. 5. 2010 na dodávku 24.740 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 31. 5. 2010, - faktura č. 2010061 ze dne 31. 5. 2010 na dodávku 23.160 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 31. 5. 2010, - faktura č. 2010062 ze dne 31. 5. 2010 na dodávku 25.040 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 31. 5. 2010, - faktura č. 20100063 ze dne 2. 6. 2010 na dodávku 23.720 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 2. 6. 2010, - faktura č. 20100064 ze dne 2. 6. 2010 na dodávku 24.480 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 2. 6. 2010, - faktura č. 20100065 ze dne 3. 6. 2010 na dodávku 26.620 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 3. 6. 2010, - faktura č. 20100066 ze dne 4. 6. 2010 na dodávku 27.620 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 4. 6. 2010, - faktura č. 20100067 ze dne 4. 6. 2010 na dodávku 26.780 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 4. 6. 2010, - faktura č. 20100068 ze dne 5. 6. 2010 na dodávku 27.070 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 5. 6. 2010, - faktura č. 20100069 ze dne 7. 6. 2010 na dodávku 27.740 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 7. 6. 2010, - faktura č. 20100070 ze dne 7. 6. 2010 na dodávku 27.480 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 7. 6. 2010, - faktura č. 20100071 ze dne 8.6.2010 na dodávku 27.540 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 8.6.2010, - faktura č. 20100072 ze dne 8. 6. 2010 na dodávku 16.520 kg RUST CLEANER, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 8. 6. 2010, - faktura č. 20100073 ze dne 8. 6. 2010 na dodávku 24.500 kg CERAMICZNY, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 8. 6. 2010, - faktura č. 20100074 ze dne 9. 6. 2010 na dodávku 25.200 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 9. 6. 2010, - faktura č. 20100075 ze dne 18. 6. 2010 na dodávku 25.550 kg OSNL-100, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 18. 6. 2010, - faktura č. 20100076 ze dne 22. 6. 2010 na dodávku 24.440 kg CERAMICZNY, včetně mezinárodního nákladního listu bez číselného označení ze dne 22. 6. 2010, přičemž deklarované dodávky minerálního oleje společnostem B., S. a R. nikdy neuskutečnili, minerální oleje ponechali na daňovém území České republiky a ze skladu v XY je prostřednictvím jednak nekontaktní společnosti č. o. s., jednak nekontaktní společnosti T. S., jejichž jmény byly vystaveny faktury pro další odběratele, uvedli jako motorovou naftu do volného oběhu na čerpací stanice a do skladů pohonných hmot na území České republiky pro pohon motorů takto: - jménem společnosti č. o. s. nejméně 21 zásilek minerálního oleje označeného jako motorová nafta takto: - dne 12. 2. 2010 na základě faktury č. 007010 ze dne 12. 2. 2010 na dodávku 30.229 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H. dodali 12.419 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele H., 9.435 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele H. a 8.470 litrů na čerpací stanici Č., N., provozovatele Č., - dne 16. 2. 2010 na základě faktury č. 008010 ze dne 16. 2. 2010 na dodávku 30.308 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H. dodali 10.148 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele H. a 20.160 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele T. R., - dne 20. 2. 2010 na základě faktury č. 010010 ze dne 20. 2. 2010 na dodávku 24.165 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 24.165 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele T. R., - dne 22. 2. 2010 na základě faktury č. 011010 ze dne 22. 2. 2010 na dodávku 28.803 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 28.803 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele T. R., - dne 24. 2. 2010 na základě faktury č. 013010 ze dne 24. 2. 2010 na dodávku 32.708 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce P. T. P., dodali 20.054 litrů na čerpací stanici v XY, provozovatele P. R. a 12.664 litrů do skladu pohonných hmot v XY, provozovatele P. T. P., - dne 24. 2. 2010 na základě faktury č. 014010 ze dne 24. 2. 2010 na dodávku 25.088 motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 25.088 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele T. R., - dne 25. 2. 2010 na základě faktury č. 015010 ze dne 25. 2. 2010 na dodávku 30.278 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce P. T. P., dodali 30.278 litrů na čerpací stanici v XY, provozovatele P. T. P., - dne 3. 3. 2010 na základě faktury č. 017010 ze dne 3. 3. 2010 na dodávku 29.559 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce P. T. P., dodali 29.559 litrů na čerpací stanici v XY, provozovatele P. R., - dne 6. 3. 2010 na základě faktury č. 013010 ze dne 6. 2. 2010 na dodávku 26.022 l motorové nafty pro odběratele T. R., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 26.405 litrů na čerpací stanici ve XY, provozovatele T. R., - dne 7. 3. 2010 na základě faktury č. 014010 ze dne 8. 3. 2010 na dodávku 29.481 l motorové nafty pro odběratele T. R., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 29.481 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele V. – T., - dne 31. 3. 2010 na základě faktury č. 030010 ze dne 31. 3. 2010 na dodávku 27.940 l motorové nafty pro odběratele T. R., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 28.075 litrů na čerpací stanici ve XY, provozovatele T. R., - dne 25. 4. 2010 na základě faktury č. 021010 ze dne 26. 4. 2010 na dodávku 26.938 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 26.973 litrů na čerpací stanici Č. v XY, provozovatele Č., - dne 28. 4. 2010 na základě faktury č. 022010 ze dne 28. 4. 2010 na dodávku 27.572 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 27.932 litrů na čerpací stanici D. v XY, provozovatele D., - dne 29. 4. 2010 na základě faktury č. 023010 ze dne 29. 4. 2010 na dodávku 27.806 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 7.047 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele Z., 5.333 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele Z. a 15.466 litrů na čerpací stanici provozovatele A., - dne 3. 5. 2010 na základě faktury č. 024010 ze dne 3. 5. 2010 na dodávku 28.122 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 11.885 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele H. a 16.258 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele H., - dne 5. 5. 2010 na základě faktury č. 025010 ze dne 5. 5. 2010 na dodávku 29.048 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 11.082 litrů na čerpací stanici A.-A. T. T. v obci XY, provozovatele A., 11.023 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele H. a 6.943 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele H., - dne 6. 5. 2010 na základě faktury č. 026010 ze dne 6. 5. 2010 na dodávku 29.445 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 15.346 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele P. a 14.099 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele B., - dne 7. 5. 2010 na základě faktury č. 027010 ze dne 7. 5. 2010 na dodávku 29.861 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 15.285 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele P. a 14.576 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele P., - dne 10. 5. 2010 na základě faktury č. 028010 ze dne 10. 5. 2010 na dodávku 28.068 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 7.057 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele J., 5.030 litrů na čerpací stanici v XY, provozovatele J. a 15.981 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.-T., - dne 11. 5. 2010 na základě faktury č. 029010 ze dne 11. 5. 2010 na dodávku 27.803 l motorové nafty pro odběratele S., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 27.803 litrů do skladu pohonných hmot v obci xy, provozovatele T., - dne 5. 6. 2010 na základě faktury č. 059010 ze dne 5. 6. 2010 na dodávku 32.159 l motorové nafty pro odběratele T. R., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 32.106 litrů na čerpací stanici firmy T. R. v XY, provozovatele T. R., - jménem společnosti T. S. nejméně 33 zásilek minerálního oleje označeného jako motorová nafta takto: - dne 12. 5. 2010 na základě faktury č. 2010421 ze dne 12. 5. 2010 na dodávku 27.776 l motorové nafty pro odběratele Z. K. K., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 27.845 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.-T., - dne 13. 5. 2010 na základě faktury č. 2010422 ze dne 14. 5. 2010 na dodávku 29.452 l motorové nafty pro odběratele Z. K. K., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 29.474 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.-T., - dne 14. 5. 2010 na základě faktury č. 2010423 ze dne 14. 5. 2010 na dodávku 27.617 l motorové nafty pro odběratele Z. K. K., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 27.740 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.-T., - dne 17. 5. 2010 na základě faktury č. 2010424 ze dne 17. 5. 2010 na dodávku 27.781 l motorové nafty pro odběratele Z. K. K., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 27.821 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.-T., - dne 17. 5. 2010 na základě faktury č. 2010426 ze dne 17. 5. 2010 na dodávku 29.676 l motorové nafty pro odběratele Z. K. K., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 29.682 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.-T., - dne 19. 5. 2010 na základě faktury č. 2010427 ze dne 19. 5. 2010 na dodávku 25.000 l motorové nafty pro odběratele Z. K. K., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 5.151 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele P., 5.049 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele P. a 14.944 litrů na čerpací stanici v XY, provozovatele B., - dne 19. 5. 2010 na základě faktury č. 2010428 ze dne 20. 5. 2010 na dodávku 17.140 l motorové nafty pro odběratele H., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 8.045 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele H. a 9.095 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele H., - dne 20. 5. 2010 na základě faktury č. 2010429 ze dne 20. 5. 2010 na dodávku 34.206 l motorové nafty pro odběratele Z. K. K., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 34.304 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.-T., - dne 21. 5. 2010 na základě faktury č. 2010432 ze dne 21. 5. 2010 na dodávku 32.895 l motorové nafty pro odběratele Z. K. K., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 32.450 litrů na čerpací stanici D. v XY, provozovatele D., - dne 25. 5. 2010 na základě faktury č. 2010434 ze dne 25. 5. 2010 na dodávku 29.344 l motorové nafty pro odběratele Z. K. K., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 29.298 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.-T., - dne 25. 5. 2010 na základě faktury č. 2010433 ze dne 25. 5. 2010 na dodávku 28.045 l motorové nafty pro odběratele Z. K. K., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 28.045 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele P., - dne 26. 5. 2010 cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 19.041 litrů na čerpací stanici o. ve XY, provozovatele o. a 13.966 litrů na čerpací stanici o. v obci XY, provozovatele o., - dne 27. 5. 2010 na základě faktury č. 2010441 ze dne 28. 5. 2010 na dodávku 15.258 l motorové nafty pro odběratele H., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 15.302 litrů na čerpací stanici A. – A. T. T. v XY, provozovatele A. – A. T. T., - dne 27. 5. 2010 na základě faktury č. 2010436 ze dne 27. 5. 2010 na dodávku 32.053 l motorové nafty pro odběratele Z. K. K., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 32.241 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.-T., - dne 27. 5. 2010 na základě faktury č. 2010437 ze dne 27. 5. 2010 na dodávku 31.988 l motorové nafty pro odběratele S. G. C., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 32.016 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele R. O., - dne 28. 5. 2010 na základě faktury č. 2010440 ze dne 28. 5. 2010 na dodávku 27.681 l motorové nafty pro odběratele Z. K. K., cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 27.760 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.-T., - dne 28. 5. 2010 cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 30.085 litrů do skladu pohonných hmot ve XY, provozovatele D., - dne 31. 5. 2010 cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 30.311 litrů na čerpací stanici A. p., provozovatele A. p., - dne 31. 5. 2010 cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 29.170 litrů na čerpací stanici A. p., provozovatele A. p., - dne 31. 5. 2010 na základě faktury č. 2010446 ze dne 1. 6. 2010 pro odběratele S. G. C. na dodávku 29.650 l motorové nafty, cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 29.534 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele R. O., - dne 1. 6. 2010 na základě faktury č. 2010446 ze dne 1. 6. 2010 pro odběratele P. na dodávku 28.525 l motorové nafty, cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 28.660 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T., - dne 1. 6. 2010 na základě faktury č. 2010444 ze dne 1. 6. 2010 pro odběratele P. na dodávku 27.711 l motorové nafty, cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 27.864 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.- T., - dne 2. 6. 2010 cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 28.454 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T. –T., - dne 2. 6. 2010 cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 29.403 litrů do skladu pohonných hmot v XY, provozovatele D. p. m. J., - dne 3. 6. 2010 cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 31.828 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.-T., - dne 4. 6. 2010 na základě faktury č. 2010451 ze dne 4. 6. 2010 pro odběratele E. S. S. na dodávku 33.006 l motorové nafty, cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 32.600 litrů na čerpací stanici v XY, provozovatele Z., - dne 5. 6. 2010 cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 32.023 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.-T., - dne 7. 6. 2010 cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 33.008 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.-T., - dne 8. 6. 2010 cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 32.711 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.-T., - dne 8. 6. 2010 na základě faktury č.2010455 ze dne 8. 6. 2010 pro odběratele S. G. C. na dodávku 30.521 l motorové nafty a na základě faktury dosud nezjištěného čísla pro odběratele H. na dodávku 2.332 l motorové nafty cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., dodali 30.521 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele S. a 2.332 litrů na čerpací stanici v obci XY, provozovatele H., - dne 8. 6. 2010 cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H., přepravovali 32.964 litrů, když toto zboží bylo dne 9.6.2010 zajištěno rozhodnutím Celního úřadu Olomouc č.j. 9556/10-136100-024 a rozhodnutím Celního úřadu Praha I ze dne 22.11.2011 bylo pod č.j. 22135-3/2011-1760100-021 rozhodnuto o zabrání věci, - dne 9. 6. 2010 na základě faktury č. 2010457 ze dne 9. 6. 2010 pro odběratele S. G. C. na dodávku 30.099 l motorové nafty, cisternovou soupravou XY, XY přepravce H., dodali 30.216 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele R. O., - dne 20. 6. 2010 cisternovou soupravou RZ: XY, XY přepravce H. dodali 26.934 litrů do skladu pohonných hmot v obci XY, provozovatele T.-T., a takto, ačkoliv minerální oleje kódu nomenklatury XY a XY, které společnost T.-E. v objemu nejméně 1.488.674 kg, to je 1.777.798 litrů pořídila od polských dodavatelů, uvedli do volného oběhu na území České republiky a prodali pro pohon motorů, čímž vznikla společnosti T.-E. v souladu s ustanovením §46 písm. c) zákona o spotřebních daních povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň z minerálních olejů, za společnost T.-E. spotřební daň z minerálních olejů ve výši 19.466.888 Kč, nepřiznali a neodvedli, a ačkoliv společnost T.-E. jako plátce daně z přidané hodnoty uskutečnila zdanitelná plnění, spočívající v dodání zboží - minerálních olejů kódu nomenklatury XY a XY v tuzemsku, v rozporu s ustanovením §21 odst. 1 a ustanovením §108 odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty v přiznáních k dani z přidané hodnoty za příslušná zdaňovací období roku 2010 daň z přidané hodnoty ve výši nejméně 9.815.697 Kč z uskutečněných zdanitelných plnění nepřiznali a neodvedli, čímž zkrátili obžalovaní J. F., Z. M., L. T., M. T. a L. T. daň v celkové výši 29.282.585 Kč ke škodě státu, obžalovaní A. Ch. a M. K. zkrátili daň v celkové výši 10.446.038 Kč , ke škodě státu, a obžalovaní J. E. a J. K. zkrátili daň v celkové výši 18.836.547 Kč ke škodě státu. 2. Spoluobvinění Z. M. a L. T. byli dále uznáni vinnými ze spáchání přečinu nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle §349 tr. zákoníku (jednání pod bodem II), kterého se podle skutkové věty daného rozsudku dopustili tím, že II. v XY, v rodinném domě na ulici XY, v kanceláři č. XY, kterou na základě nájemní smlouvy č. 103512, uzavřené dne 29. 10. 2009 mezi pronajímatelem společností Lesy České republiky s.p., se sídlem Hradec Králové 8, ulice Přemyslova 1106 a nájemcem společností T. E. se sídlem XY, užívali výhradně obv. Z. M. jako jednatel společnosti T. E. a obv. L. T. jako zaměstnanec společnosti T. E., v době od blíže nezjištěného dne do 24. 5. 2011, kdy byla provedena v těchto kancelářských prostorách celním orgánem Odboru pátrání a dohledu Celního ředitelství Olomouc prohlídka jiných prostor, úmyslně přechovávali bez právního důvodu razítka, ačkoli věděli, že nejsou jejich oprávněnými držiteli a uživateli, a to - kulaté razítko s vyobrazením malého státního znaku, obsahující text JUDr. Jana Dolanová, notářka v Praze 2, - kulaté razítko s vyobrazením malého státního znaku, obsahující text Finanční úřad v Bruntále – 55, - kulaté razítko s vyobrazením malého státního znaku, obsahující text Finanční úřad v Bruntále – 2, - razítko s vyobrazením malého státního znaku, obsahující text Tato kopie je shodná s předloženým originálem listiny – Finanční úřad v Bruntále, - razítko obsahující text Petra Kotoučková, notářská tajemnice pověřená JUDr. Janou Dolanovou notářkou v Praze. 3. Za uvedený zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby uložil Krajský soud v Ostravě obviněnému J. F. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně tomuto obviněnému uložil podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru koupě a prodej a zprostředkování, a to jako fyzická osoba, tak jako statutární orgán právnické osoby a jako zmocněnec či na základě jiné smlouvy o zastupování, na dobu 8 let. 4. Obviněnému M. T. uložil podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ho pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice s ostrahou. Dále podle §70 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti zajištěné při domovní prohlídce u obviněného M. T.: - 21 ks bankovek v hodnotě 5 000 Kč, tj. celkem 105 000 Kč - 1 ks bankovky v hodnotě 2 000 Kč, - 2 ks bankovek v hodnotě 5 eur, tj. celkem 10 eur. 5. Obviněným L. T. a M. K. za shora uvedený zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby uložil Krajský soud v Ostravě podle §240 odst. 3 tr. zákoníku každému trest odnětí svobody v trvání 5 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pro výkon uložených trestů zařadil tyto obviněné do věznice s ostrahou. 6. Obviněnému Z. M. pak uložil podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon zařadil obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále mu podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru koupě a prodej a zprostředkování, a to jako fyzická osoba, tak jako statutární orgán právnické osoby a jako zmocněnec či na základě jiné smlouvy o zastupování, na dobu 6 let. Obviněnému L. T. uložil stejný trest odnětí svobody jako spoluobviněnému Z. M. Obviněnému J. E. uložil podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí v trvání 5 let a 6 měsíců. Pro výkon trestu pak tohoto obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému J. K. za zvlášť závažný zločin a za sbíhající se trestné činy podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a trestný čin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 21 T 35/2014, ze dne 4. 11. 2014, a trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 3 T 4/2016, ze dne 23. 9. 2016, který nabyl právní moci dne 25. 1. 2017, uložil soud podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně byly podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušeny výroky o trestech z rozsudků, ke kterým byl ukládán souhrnný trest, jakož i výroky na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 7. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2018, sp. zn. 77 T 3/2014, podali obvinění M. T., J. F., M. K., L. T. a spoluobvinění Z. M. a L. T. odvolání. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 2 To 89/2018, tak, že podle §256 tr. ř. všechna podaná odvolání zamítl. 8. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 2 To 89/2018, podali obvinění M. T., J. F., L T. a M. K. prostřednictvím svých obhájců dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 9. Dovolatel M. T. podal mimořádný opravný prostředek prostřednictvím obhájců JUDr. Ivy Kremplové a JUDr. Alfréda Šrámka. 10. V dovolání vypracovaném JUDr. Ivou Kremplovou napadá obviněný usnesení soudu druhého stupně, konkrétně výrok o vině a trestu z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 11. Následně dovolatel namítá chybné hodnocení důkazů a neprovedení všech navržených důkazů. Ve vztahu k chybnému hodnocení důkazů poukazuje na výpověď svědků I. B., P. P. a J. D., e-mailovou komunikaci mezi společností T. r. a Č. o. s. Ohledně výpovědi svědka I. B. tvrdí, že nemá ve vztahu k jeho osobě žádnou relevanci, nepotvrzuje jakoukoliv spojitost mezi ním a společností Č. o. s. Za zcela absurdní považuje závěr soudů o nemožnosti náhody zaměstnání tohoto svědka, jednak Č. o. s., jednak firmou T.-E. Zdůrazňuje, že je povinností soudů skutečnost prokázat, nikoliv lakonickým tvrzením o nemožnosti náhody odvodit, že se tvrzená skutečnost musela stát, jak dovozuje tento soud. Z výpovědi svědka J. D. nevyplývá jeho spojitost s Č. o. s., naopak že za ní jednal zemřelý A. Ch. Přesto soud tvrdí, že za ní jednal (dovolatel). Za naprosto směšný a absurdní považuje obviněný závěr, že by zasílal sám žádost o zaslání atestů za předpokladu jeho přímé osobní účasti ve společnosti Č. o. s. (korespondence mezi společností T. r. a Č. o. s.). Dále rozporuje závěry soudů o udílení pokynů týkajících se vyskladňování minerálních olejů do cisternových souprav přepravců – H. a P. P., když navíc uvádí, že vůbec nevěděl o dalším osudu minerálních olejů, myslel si, že minerální oleje opouštějící sklad budou dodány smluvním odběratelům společnosti T.-E. O skutečnosti, že tyto oleje skončí na čerpacích stanicích na území České republiky neměl povědomí. Z provedeného odposlechu akce XY XY nelze automaticky dovodit, že se dopouštěl protiprávního jednání, když sice pokyny M. K. udílel prostřednictvím telefonu J. F., ovšem z tohoto nelze dovodit páchání protiprávní činnosti jeho osobou. 12. Dále namítá nevěrohodnost výpovědi svědka M. a spoluobviněného L. T. Výpověď svědka M. považuje za tendenční a účelovou, neboť sám svědek se ocitl v nebezpečí trestního stíhání, kdy svou výpověď upravil ve svůj prospěch (viz prvotní tvrzení o převzetí zboží a následně žádné zboží společnostmi odebíráno nebylo). Poukazuje na skutečnost, že většinu zboží na trhu nelze pořídit přímo od dodavatele, neboť každý nesplňuje podmínky pro odběr zboží v určitém objemu. Konstatuje, že sám svědek byl povinen uhradit spotřební daň, což ovšem z provedeného dokazování nevyplývá, tedy nevyplývá, že by daň uhradil a z tohoto dovozuje obviněný účelovost výpovědi svědka. Stran výpovědi spoluobviněného L. T. uvádí, že jeho výpověď byla vedena snahou snížit svoji trestní odpovědnost. Navíc stojí jeho výpověď zcela osamoceně a je vyvrácena výpovědí svědka M. K., který vypověděl, že s ním jednal výhradně (dovolatel) jako zástupce společnosti T.-E., nikoliv jménem Č. o. s. Akcentuje, že úkolem soudů je se podrobně zabývat věrohodností usvědčujícího důkazu a opatřit maximální množství důkazů nepřímých umožňující výpověď hodnotit v objektivním světle (usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 1195/17, ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. II. ÚS 4025/12). Současně poukazuje na výpovědi svědků P. Ch., která nepotvrzuje výpověď spoluobviněného L. T. 13. Ohledně údajného naskladnění předmětných dodávek minerálních olejů na čerpací stanice na území ČR se dovolatel neztotožňuje se závěry soudů, jež je vystavěly pouze na vlastních domněnkách namísto ucelené argumentace podpořené souvislým řetězcem důkazů. V neposlední řadě dále namítá opomenutí navržených důkazů, konkrétně protokolů celních úřadů o provedených kontrolách skladu v XY. Zdůrazňuje, že součástí transportu zboží byly vždy doklady k minerálním olejům nikoliv naftě. Těmito důkazy chtěl dokázat, že v žádném případě nezaměňoval doklady ke zboží, a to ani ve skladě v XY, ani po odvozu zboží ze skladu. Postup soudů, které odmítly provést navržené důkazy, podle jeho názoru zakládá nepřezkoumatelnost a protiústavnost napadeného rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 6 Tdo 725/2017). Skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou tak zatížena nejasností a neúplností. Postupem ze strany obecných soudů došlo k porušení zásady presumpce neviny a zásady in dubio pro reo. 14. Na závěr navrhuje, aby bylo zrušeno usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 2 To 89/2018, a věc byla vrácena soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí. 15. Podáním ze dne 20. 9. 2019 byla Nejvyššímu soudu ze strany této obhájkyně sdělena zřejmá nesprávnost v identifikaci vazební věznice dovolatele. Dne 27. 11. 2019 bylo dále doplněno dovolání podané prostřednictvím JUDr. Kremplové ze dne 16. 9. 2019, kdy rozsah dovolání a jeho důvody podle názoru obviněného zůstávají v duchu §265f odst. 2 tr. ř. nezměněny. Doplnění dovolání spočívá v argumentaci týkající se spotřební daně a DPH. Dále obhájkyně doplnila své dovolání dne 10. 3. 2020, když sdělila, že v návaznosti na vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, uvádí, že se dovolatel dožaduje toho, aby orgány činné v trestním řízení podrobně identifikovaly komplexní řetězec zúčastněných společností a v něm specifikovaly článek, kterým došlo k protiprávnímu jednání mající znaky trestného činu. Podle ní totiž není zřejmé, kterému subjektu vznikla povinnost odvést daň a jakým mechanismem tento subjekt měl dosáhnout zatajení daňové povinnosti. Dále doplnila, že orgány činné v trestním řízení nijak nekonkretizovaly jeho tvrzenou účast na páchání trestné činnosti. 16. Prostřednictvím obhájce JUDr. Alfréda Šrámka podali dovolání společně obviněný M. T. a J. F. z dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Oba obvinění předně namítají, že nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, tedy naplnění úmyslu krátit nebo podílet se na krácení daně. Následně vymezují skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a poukazují na skutečnost, že úmysl se musí vztahovat i na to, že daň je zkracována. Na takový úmysl je třeba usuzovat z celého jednání pachatele, přičemž důležitými signály o jeho úmyslném zavinění mohou být různé formy a způsoby zásahu do účetnictví, způsob vedení a uschovávání účetních a jiných dokladů, projevy ústní i písemné učiněné ke státním orgánům nebo obchodním partnerům apod. Jelikož se nejedná o tzv. blanketní dispozici, je potřebné subjektivní stránku tohoto trestného činu prokazovat stejně jako každý jiný znak skutkové podstaty. Za relevantní judikaturu považuje nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 139/05, ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 3 Tdo 1430/2018, ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 9 Afs 333/2017. 17. Dovolatelé se vymezují proti tomu, co je jim kladeno za vinu, a poukazují na některé rozhodné skutečnosti. Obviněný J. F. zdůrazňuje, že byl na základě plné moci Z. M. oprávněn jednat za společnost T.-E. se všemi dodavateli a odběrateli minerálních olejů, kdy byl na základě této plné moci oprávněn uzavírat jednotlivé smlouvy, vyhotovovat účetní doklady, výdejky, dodací listy, mezinárodní nákladní listy apod. Nicméně soudy nižší instance nebylo žádným přímým ani nepřímým důkazem prokázáno, že by se podílel na vyhotovování nezákonných dokladů či dal někomu jinému pokyn k jejich vyhotovení. Zároveň neměl vědomost o tom, že zboží (minerální oleje) nedorazily k jednotlivým odběratelům, neboť neměl v moci udělovat dopravní pokyny a tedy ovlivňovat, kde bude zboží složeno a o skutečnosti, že minerální oleje měly skončit na čerpacích stanicích v České republice, nevěděl, a nesvědčí o tom ani jeden důkaz. 18. Ve vztahu k dovolateli M. T. je zdůrazňováno, že žádným důkazem nebylo prokázáno, že by dovolatel koordinoval jednotlivé dodávky minerálních olejů a nebyla prokázána ani distribuce minerálních olejů do sítě čerpacích stanic v České republice. Rovněž rozporuje závěry soudů nižší instance, že udílel M. K. pokyny v jiném rozsahu, než sám ve své výpovědi připustil. Namítá, že žádným přímým ani nepřímým důkazem nebylo prokázáno, že by věděl, že dopravci nedodají minerální oleje odběratelům společnosti T.-E., ale že tyto minerální oleje budou stočeny na českých čerpacích stanicích. 19. Dovolatelé jsou toho názoru, že neohrozili zájem chráněný shora citovanou skutkovou podstatou zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a že nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky daného zločinu, když provedenými důkazy nebylo ani dokázáno, že by o zkrácení daní věděli, natož aby dovolatelé byli vedeni přímým úmyslem daň zkrátit. Současně namítají, že obhajoba opakovaně navrhovala důkazy, které nebyly ze strany soudů obou stupňů provedeny, a upozorňuje na tzv. opomenuté důkazy (protokoly celních úřadů o provedených kontrolách). 20. Obvinění dále tvrdí, že vzhledem ke shora uvedeným závěrům nemohli ke škodě státu zkrátit daň v rozsahu popsaném soudem prvního a druhého stupně, když nebyla prokázána jejich účast na distribuci a umisťování minerálních olejů. Ve vztahu k tzv. opomenutým důkazům, absenci subjektivní stránky a absenci jejich úmyslu podílet se jakkoliv na krácení spotřební daně a DPH poukazují na nález ústavního soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. III. ÚS 139/05, a ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17. Zároveň upozorňují na jednotlivé skutkové závěry soudu druhého stupně, které rozporují (viz bod IV dovolání). Zdůrazňují, že nevěděli, že zboží, které opouští sklad jako minerální oleje, není dále dopravováno podle dokladů, nevyhotovovali žádné nepravdivé doklady, nevěděli, že zboží nedorazilo k jednotlivým odběratelům, kterým je firma T.-E. měla dodávat podle uzavřených smluv. Současně je zdůrazňováno, že obviněný J. F. nejednal se společností B., R., a S. Poukazují i na pořízené odposlechy, které podle jejich názoru prokazují jejich nevinu (viz pokyn předložit v případě celní kontroly doklady). Opětovně namítají neprovedení všech požadovaných dokladů – celní spisy. Zpochybňují i hodnocení výpovědi spoluobviněných L. T. a M. K., přičemž zároveň odkazují na výpověď svědka H., který uvedl, že je nezná, což podporuje jejich obhajobu, že dopravu minerálních olejů žádným způsobem neovlivňovali. Dále poukazují na výpověď svědka M. K., který nikdy nevypověděl, že by mu někdo dával doklady k naftě. 21. Dovolatelé posléze akcentují, že soud druhého stupně zcela nekriticky směšuje a překrývá časová období. V závěru podaného dovolání navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudkem zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 2 To 89/2018. 22. Obviněná M. K. podala dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Sokola z dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolatelka především namítá, že skutkové závěry a právní závěry jsou v extrémním rozporu, byla porušena zásada in dubio pro reo a presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 6 odst. 2 Úmluvy, a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, č. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva). Odvolací soud se podle mínění dovolatelky ani nevypořádal se všemi jejími námitkami a nedůvodně se přiklonil ke skutkové verzi, která byla pro ni více zatěžující, a to za situace, kdy její verze události nebyla vyvrácena. Rovněž je přesvědčena, že soud prvního stupně použil nesprávnou právní kvalifikaci skutku v rozporu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř. 23. Ve vztahu k extrémnímu rozporu dovolatelka uvádí, že provedené důkazy jsou v rozporu se skutkovými zjištěními soudů nižšího stupně a poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016 a ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011 ohledně možnosti přezkumu skutkových zjištění v rámci dovolacího řízení. Pro závěr o její vině soudy zvolily variantu pro ni nepříznivou a cituje nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 520/16, potažmo nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, a ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15, dovozuje, že Nejvyšší soud je povinen se zabývat porušením základních práv dovolatele bez ohledu na striktní vymezení dovolacích důvodů, a to z pohledu práva na spravedlivý proces. Dovolatelka je přesvědčena, že byla souzena za následek, nikoliv za trestněprávně relevantní jednání spojené s úmyslným zaviněním. Poukazuje zejména na skutečnost, že byla v soudním řízení označována jako „družka“ A. Ch. Podle jejího názoru jediným důvodem, proč byla odsouzena, není to, že by se vědomě a úmyslně podílela na páchání trestné činnosti, ale její partnerský vztah s obviněným Ch. 24. Zdůrazňuje, že se nemůže spokojit s tvrzením soudů, že o všem věděla a na všem se aktivně podílela. Podle ní soudy zcela rezignovaly na jakékoliv prokazování jejího úmyslného zavinění. Takové hodnocení důkazů nemůže obstát podle zásad obecné logiky ani v konfrontaci s §2 odst. 6 tr. ř. Obviněná je přesvědčena, že důkazy v neprospěch jednoho nesvědčí automaticky i v neprospěch dalšího. Nesouhlasí se závěry soudu, že nalezené materiály v bytě Ch. musí náležet oběma spoluobviněným, tedy i jí. Jedná se o pouhou spekulaci, která nemá oporu v provedeném dokazování a o nesmyslnou úvahu, když naprosto ničím nebylo prokázáno, že by o nalezených listinách vůbec věděla. Podle obviněné odposlechy týkající se obav z celníků nemohou nic vypovídat o jejím povědomí o trestné činnosti, neboť se jednalo o důvodnou obavu z celní správy pro její nikoliv výjimečně excesivní postupy v podobě preventivního zabavování zboží. Stran námitky extrémního rozporu s provedeným dokazováním doplňuje, že ji má usvědčovat její vlastní výpověď, ovšem její vina z její výpovědi nevyplývá. Pouhé tvrzení soudů nemůže nahradit logickou úvahu, jejíž vyjádření požaduje zákon a judikatura v souvislosti s hodnocením důkazů. Dále rozporuje závěry soudů, že z výpovědí svědků M. K. a P. J. vyplývá, že o trestné činnosti věděla. Ba naopak, z těchto výpovědí nic nevyplývá o vědomém a úmyslném podílení se na trestné činnosti kladeném jí za vinu. Obdobně je tomu i u výpovědi svědka M. P. Naopak tyto výpovědi potvrzují to, co sama uvedla v přípravném řízení. 25. Ve vztahu k porušení zásady in dubio pro reo cituje nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05. Ohledně nevypořádání se s námitkami soudem druhého stupně poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3324/15. Soud druhého stupně nepředkládá prakticky ani jednu úvahu o neodůvodněnosti odvolacích námitek a podle názoru obviněné se jedná pouze o pouhé tvrzení „prostě je to tak“. Dovolatelka rovněž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 1104/08. Z tvrzení soudů, které operují pouze s její osobou jako s družkou obviněného Ch., dle mínění dovolatelky jasně vyplývá jejich předem zaujatý přístup k její osobě. Soud druhého stupně pouze mechanicky odmítá její argumentaci. Bez adekvátní reakce na její námitky dochází k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 9 odst. 1 Úmluvy. 26. Stran námitky neexistující právní kvalifikace poukazuje dovolatelka na ustanovení §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, kterým byla uznána vinnou, a které je v rozporu s §120 odst. 3 tr. ř. Rozporuje tak právní kvalifikaci skutku, neboť skutková podstata ustanovení §240 tr. zákoníku ve třetím odstavci je tvořena písm. a) a písm. b). Odkaz na odstavec 3 bez uvedení písmena neobsahuje žádnou specifikaci znaků trestného činu, který by měl tvořit kvalifikovanou skutkovou podstatu a který by odůvodňoval zvolenou trestní sazbu. Jedná se tak o nezákonný rozsudek soudu prvního stupně a soud druhého stupně takovou vadu pouze přešel. 27. Na závěr obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 2 To 89/2018, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2018, sp. zn. 77 T 3/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. 28. Obviněný L. T. zastoupený Mgr. Martinem Sadílkem podal dovolání z dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání bylo podáno proti výroku o vině a trestu, když podle obviněného rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde. 29. Dovolatel pak v návaznosti na uplatněný dovolací důvod poukazuje na porušení práva na spravedlivý proces, jehož porušení je podřaditelné pod zvolený dovolací důvod. Stran námitky na porušení práva na spravedlivý proces uvádí, že v dovolacím řízení je nutné přihlížet i k závažným vadám řízení, jež zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí (např. opomenutí důkazů, porušení základních zásad trestního řízení). Podle názoru obviněného došlo k porušení zásady oficiality podle §2 odst. 4 tr. ř., zásady materiální pravdy a zásady vyhledávací podle §2 odst. 5 tr. ř. Pochybení spatřuje v procesním postupu soudu druhého stupně, který nenapravil pochybení soudu prvního stupně a ani nevydal závazný pokyn k jejich napravení, zejména ohledně neprovedených důkazů. Dovolatel tvrdí, že z protokolu o domovní prohlídce ze dne 24. 5. 2011 vyplývá dobrovolné vydání věci – notebooku Acer Aspire, flashdisku a mobilního telefonu Nokia X6. K provedení dokazování těmito důkazy orgány činnými v trestním řízení však nedošlo, byť je i sám navrhoval k provedení. Záměrně tak došlo k opomenutí klíčových důkazů, konkrétně dat na datových nosičích, které mohly prokázat jeho nevinu, čímž došlo ke zkrácení práva na obhajobu. Ve vztahu k opomenutým důkazům současně poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17 a rovněž III. ÚS 61/64, III. ÚS 569/03 a III. ÚS 359/05. Ohledně neakceptování důkazního návrhu dále argumentuje tím, že jej lze založit pouze třemi důvody (tvrzená skutečnost nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, důkaz neověřuje ani nevyvrací tvrzenou skutečnost, nadbytečnost důkazu). O takovou situaci se v případě neprovedených důkazů nejednalo. 30. Současně rozporuje zjištěný skutkový stav věci, neboť se nejedná o skutkový stav bez důvodných pochybností a popsaného skutku se nedopustil. Zdůrazňuje, že byl zaměstnancem firmy T. S. a o probíhající trestné činnosti ostatních obviněných nevěděl a nemohl vědět. O nelegální činnosti se dozvěděl až na základě kontaktu ze strany policie, která mu nabídla beztrestnost v případě spolupráce při vyšetřování. Následně vysvětluje, že z tohoto důvodu použil tuto obhajobu až u odvolacího řízení a neuplatnil ji v řízení před soudem prvního stupně, neboť byl vzhledem ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení přesvědčen, že nemá důvod být trestně stíhán. Teprve po vydání překvapivého odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně se začal bránit a navrhovat důkazní prostředky prokazující jeho nevinu. 31. Ve vztahu k popření základních práv dovolatele před soudem prvního i druhého stupně argumentuje za pomoci odkazů na jednotlivá rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 55/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 791/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 3 Tdo 992/2016, nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96). Z citovaných rozhodnutí podle názoru dovolatele vyplývá povinnost soudů poskytovat ochranu základních práv a svobod podle čl. 4 Ústavy a Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení má vykládat dovolací důvody v souladu ústavně konformním výkladem podústavních norem a věcně přezkoumat dovolání, i když námitka obsahově na první pohled nemusí spadat pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. 32. Dovolatel rovněž akcentuje, že rozhodující vliv na právní kvalifikaci měly zejména výpovědi svědků, přičemž důkazní prostředky prokazující jeho nevinu nebyly soudem prvního stupně ani částečně provedeny. Tuto vadu nenapravil ani soud druhého stupně. Dále má dovolatel za to, že nedošlo ke splnění povinnosti zakotvené v §10 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, zabezpečení movitých věcí vydanými obviněným nebo jemu odňatých), když nebyl zabezpečen obsah na datových nosičích, čím byla dovolateli výrazně snížena možnost se domáhat ochrany svých práv před soudem a prokázat svou nevinu. Podrobně dovolatel rozebírá §80 odst. 1 tr. ř., když dovozuje, že jím dobrovolně vydané věci měly být použity jako důkaz, neboť se jednalo o věci důležité pro trestní řízení, a měl být zjištěn obsah informací na datových nosičích. V opačném případě měly být vráceny označené důkazní prostředky tak, aby mohl zvážit jejich navržení jako důkazů. Dovolatel tak rozporuje postup soudů, neboť nemohl být zjištěn skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Poukazuje na skutečnost, že soudy pochybily tím, že připustily, aby bylo úmyslně zasaženo do důkazního materiálu a soud prvního stupně takové pochybení orgánů činných v trestním řízení nesankcionoval ani nezohlednil. K mazání obsahu informací na datových nosičích podle obviněného došlo v době konání domovní prohlídky, když byl pod dozorem orgánů činných v trestním řízení. Podle názoru obviněného měl být zjištěn obsah informací na datových nosičích znaleckým zkoumáním nebo odborným přezkumem. Na datových nosičích byla jeho komunikace s kapitánem Z. a bylo z ní zřejmé, že tento byl informován o probíhajícím trestním řízení a že byl instruován, jak se má chovat. Pokud by to bylo prokázáno, tak by jeho jednání nemohlo být považováno za trestné. 33. Na závěr navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2019 (správně 21. 5. 2019) sp. zn. (bez konkrétního uvedení sp. zn., dovolatel zřejmě opomněl doplnit 2 To 89/2018) a podle §265m tr. ř. sám ve věci rozsudkem rozhodl tak, že se dovolatel zprošťuje obžaloby v plném rozsahu. 34. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 25. 11. 2019, sp. zn. 1 NZO 1031/2019, nejprve uvedl, jaké uplatnili obvinění dovolací důvody a v jakých skutečnostech spatřují jejich naplnění. 35. K dovoláním J. F. , M. T. a M. K. uvádí, že zčásti spadají uplatněné námitky pod zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož prostřednictvím tito obvinění namítají absenci naplnění zákonných znaků subjektivní stránky daných trestných činů, z jejichž spáchání byli uznáni vinnými, resp. v případě obviněné M. K. také v námitce nesprávné aplikace §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku jako údajně „fakticky neexistující“ trestněprávní kvalifikace. Jedná se však o pouhé opakování námitek, s nimiž se odvolací soud správným a dostatečným způsobem vypořádal v rámci svého rozhodnutí. Takto vznesené námitky jsou podle konstantní judikatury nedůvodné a zjevně neopodstatněné (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002 či sp. zn. 4 Tdo 1258/2016). 36. Za společný znak dovolání obviněných J. F. , M. T. a M. K. považuje státní zástupce okolnost zpochybnění správnosti skutkových zjištění soudů obou stupňů, pokud jde o naplnění subjektivní stránky daného trestného činu, resp. naplnění znaku subjektivní stránky v podobě úmyslného zavinění. Souhlasí s obviněnými, že jednotlivé soudem provedené důkazy je zásadně neusvědčují přímo, ale usvědčují je dostatečnou měrou nepřímo. Konstatuje, že závěr o vině každého z obviněných vychází z řetězce převážně nepřímých důkazů, které ve svém souhrnu a vzájemném kontextu nejenže tvoří logický celek, ale navíc ani nevyvolávají žádné důvodné pochybnosti o správnosti takovéhoto závěru. Poukazuje na vytrhování z kontextu vybraných důkazů dovolateli se zbylými provedenými důkazy. Je rovněž toho názoru, že dovolatelé následně tyto vybrané důkazy hodnotí izolovaně, takže dospívají k jiným závěrům. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství však považuje hodnocení důkazů soudy obou stupňů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř., když tyto soudy hodnotily důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu nejen jednotlivě, nýbrž i právě v jejich vzájemném souhrnu. 37. V případě námitek obviněných J. F. a M. T., se státní zástupce dále vyjadřuje k námitce existence tzv. opomenutých důkazů, jež spočívá v tom, že soudy neprovedly dokazování správními spisy celních orgánů, když v tomto směru odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně, který se s tímto důkazním návrhem poměrně podrobně a přesvědčivě vypořádal a označil důkazní návrh za nadbytečný. Státní zástupce plně souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že ve věci z provedeného dokazování vyplývá jednoznačný závěr o vědomosti těchto obviněných stran skutečného okruhu odběratelů, faktického způsobu deklarování zboží těmto odběratelům. Zdůrazňuje, že obviněnými navrhované důkazy by ani žádné nové světlo do věci nevnesly, neboť protokoly celních orgánů o těchto kontrolách již byly k důkazu provedeny (viz rozsudek soudu prvního stupně). 38. Stran námitek obviněné M. K. tvrdí, že pro závěr o úmyslném zavinění svědčí logický a uzavřený řetězec převážně nepřímých důkazů. Státní zástupce se přiklání k závěrům o vině vyslovené soudy nižší instance, které jej založily na pečlivém uvážení a zhodnocení všech relevantních skutkových okolností převážně objektivní povahy, o čemž svědčí podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího. Státní zástupce zastává názor, že si obviněná musela být vědoma skutečnosti, že nejedná s žádnými oprávněnými osobami, které by podle obchodního rejstříku měly vystupovat za společnost Č. o. s. Jako klíčové se podle jeho názoru jeví i další zjištění, podle nějž k distribuci minerálních olejů na území České republiky (motorové nafty) docházelo za cenu bez spotřební daně, a tudíž s plným vědomím zúčastněných osob o krácení jak této daně (spotřební), tak i daně z přidané hodnoty. Cena, za kterou pak bylo zboží dodáváno do čerpacích stanic, byla deformována jednak absencí zápočtu spotřební daně, a jednak přidáním zisku obviněnými, a sice s takovou kalkulací výše zisku, aby cena dodávaného zboží byla na jednu stranu nižší než cena zboží řádně daněného, ale na druhou stranu stanovena tak, aby výnosy z této trestné činnosti byly maximální. Státní zástupce dále jako podstatný důkaz akcentuje obsah telefonních hovorů, zaznamenaných provedenými odposlechy, jež jednoznačně dokládají, že obviněná věděla o tom, že z dané komodity není odvedena spotřební daň. Pokud se týká těchto telefonních hovorů, tak se je sice snaží obviněná v rámci své dovolací argumentace bagatelizovat, ale jejich obsah je zcela přesvědčivý. Poukazuje i na množství minerálních olejů dovezených z Polské republiky v poměrně krátkém časovém období, které by nespotřebovaly ani největší stavební firmy tuto komoditu používající, pročež i z tohoto pohledu by prodej takto dovezené komodity nebyl úspěšný a obviněným by nemohl přinést předpokládaný finanční efekt. 39. Dále odkázal na rozhodnutí soudu druhého stupně, který zcela důvodně poukázal na skutečnost, že obviněná byla jedinou zaměstnankyní obchodní společnosti S., ovládané tehdejším druhem obviněné A. Ch., v níž prováděla operace spojené s obchodováním s motorovou naftou, prováděla přepočítávání váhy dodané komodity na litry, fakturovala dodavatelům a odběratelům, a byla též přítomna na stáčišti dovozu minerálního oleje polskými přepravci cisternami bez příslušného označení, jakož i následného odvozu prováděného českou firmou s příslušným označením převážené komodity jako přeprava paliva k pohonu motorů. Závěry soudů považuje za věcně správné, logické a přesvědčivé, mající plnou oporu v soudem prvního stupně provedených důkazech. Proto nelze než jako zcela neopodstatněné odmítnout i další dva okruhy námitek obviněné. 40. Jako zcela zjevně neopodstatněnou námitku posuzuje státní zástupce námitku směřující proti trestněprávní kvalifikaci skutku, z jehož spáchání byla obviněná uznána vinou. Jak totiž vyplývá z popisu skutku, obviněná se měla trestné činnosti, z jejíhož spáchání byla uznána vinnou, dopustit v první polovině roku 2010, tedy za účinnosti trestního zákoníku před novelou provedenou zákonem č. 47/2016 Sb., která s účinností od 1. 7. 2016 upravila znění odstavce 3 zákonného ustanovení §240 do jeho nynější podoby. V době spáchání skutku, tj. v této době do 30. 6. 2016 včetně, tak bylo možné jednání obviněné posoudit pouze jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku v souladu s ustanovením o časové působnosti trestního zákoníku, zejména §2 odst. 1 tr. zákoníku. Přitom trestněprávní posouzení skutku, jehož se nyní obviněná domáhá, tj. jeho posouzení podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 47/2016 Sb., není pro obviněnou příznivější (v porovnání s trestním zákoníkem ve znění účinném v době spáchání činu), ale v jistém smyslu by mohlo být nahlíženo na jeho použití dokonce jako pro obviněnou ještě přísnější. S ohledem na učiněná tvrzení považuje trestněprávní kvalifikaci skutku za správnou a při důsledném zachování zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku. 41. Argumentaci dovolatele L. T. státní zástupce považuje za směřují výlučně proti úplnosti provedeného dokazování, a tudíž ryze proti procesnímu postupu odvolacího soudu, a jako taková se tudíž nacházející zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 817/2014). Ve vztahu k základu dovolací argumentace postavené na námitce tzv. opomenutých důkazů uvádí, že se nejedná o opomenuté důkazy vzhledem k postupu soudů nižších stupňů (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 778/2015). Podle názoru státního zástupce se soudy s návrhy na doplnění dokazování dostatečně vypořádaly, přičemž odkazuje v této spojitosti jednak na odvolacím soudem akcentovaná skutková zjištění, z nichž zcela jednoznačně vyplývá závěr o úmyslném zavinění tohoto obviněného, a dále též na odvolacím soudem prezentovaný závěr, podle něhož výtka obviněného poukazující na údajnou manipulaci či odstranění důkazů neznámým policistou je výtkou irelevantní a neuchopitelnou. 42. S ohledem na shora uvedené navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněných J. F., M. T. a M. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněného L. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného stanoviska Nejvyššího soudu. 43. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství následně ve vyjádření ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 1 NZO 1031/2019, zareagoval na doplnění dovolání obviněného M. T. 44. Po seznámení se s obsahem tohoto doplňujícího podání státní zástupce uvádí, že ani nejnovější uplatněná argumentace obviněného nemůže nic změnit na závěrech, které byly obsaženy v písemném vyjádření státního zástupce ze dne 25. 11. 2019 sp. zn. 1 NZO 1031/2019. Odkazuje na odůvodnění odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, který se s otázkou vzniku povinnosti přiznat a zaplatit spotřební daň v posuzovaném případě podrobně zabýval, jak v rovině skutkové, tak i v rovině právní, kdy svá skutková zjištění zasadil do právního rámce úpravy vzniku daňové povinnosti ke spotřební dani dle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. Dále poukazuje na skutková zjištění, podle nichž se všichni obvinění dané trestní věci dopustili, přičemž obviněný se na dokonání činu podílel činností, která tvořila část řetězce jednání, jimiž byla naplněna výše uvedená skutková podstata v úmyslu zkrátit jak spotřební daň, tak zároveň i daň z přidané hodnoty, a všichni obvinění takto jednali s plným vědomím, že se na krácení daní podílejí. Stran hodnocení důkazů ještě dodává, že soudy na podkladě komplexního zhodnocení celého řetězce všech ve věci provedených důkazů, tyto hodnotily v rozsahu potřebném pro svá rozhodnutí a předepsaným způsobem, jaký jim ukládají ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Naproti tomu obviněný ve svém podání akcentuje toliko jím vybraná dílčí skutková zjištění, která vytrhává z kontextu ostatních ve věci učiněných zjištění, načež se prostřednictvím takto izolovaně nahlížených vybraných dílčích skutkových zjištění snaží demonstrovat správnost svého deklarovaného právního názoru, podle něhož mu zkrácení spotřební daně nelze přičítat. 45. Státní zástupce rovněž konstatuje, že některá tvrzení obviněného obsažená v jeho podání sama o sobě působí poněkud rozporuplně. Další výhrady obviněného vůči rozhodnutím soudů prvního a druhého stupně nemají jakékoliv věcné opodstatnění a odkaz obviněného na rozhodnutí Nejvyššího soudu nepovažuje v tomto směru za případný. Stejné stanovisko zaujímá k námitce obviněného poukazující na údajně nedostatečný popis skutku ve vztahu k otázce vzniku daňové povinnosti ke spotřební dani a odkazuje na ustálenou judikaturu, podle níž podrobná konkretizace obchodování daňového subjektu není pro účely výroku o vině daným trestným činem nezbytná (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1149/2016). Státní zástupce slovní vyjádření popisu skutku, kterým byl obviněný v daném případě uznán vinným, považuje za odpovídající zákonným požadavkům, ale i požadavkům vyplývajícím z rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť zahrnuje popis všech rozhodných skutečností. 46. S ohledem na shora uvedené závěry a dřívější vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 25. 11. 2019 sp. zn. 1 NZO 1031/2019, navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného M. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného stanoviska Nejvyššího soudu. 47. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována u obviněných M. T., L. T. a M. K. 48. Nicméně na tomto místě je nezbytné uvést, že Nejvyšší soud jako soud dovolací přihlíží pouze k podáním, jež byla podána obviněným prostřednictvím obhájce v rámci dvouměsíční lhůty podle §265e odst. 1 tr. ř., přičemž rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit pouze po dobu trvání lhůty k podání dovolání podle §265f odst. 2 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 7 Tdo 405/2008). Dodatečná modifikace již podaného dovolání, a to, pokud jde o rozsah, v němž je napadáno některé z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., tak i co do důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř. je možné pouze po dobu dovolací lhůty. Rozsah, ve kterém je rozhodnutí dovoláním napadáno, se týká toho, kolik výroků a v kterých směrech dovolatel napadá, resp. zda napadá určitý výrok celý nebo jen jeho část. Tento rozsah pak může být zúžen, nebo naopak rozšířen. Pokud jde o změnu důvodů dovolání, dovolatel je oprávněn nahradit stávající důvod nebo některý z nich jiným důvodem nebo doplnit dovolání novým, dosud neuvedeným důvodem. I po dodatečných modifikacích dovolání podle §265f odst. 2 musí zůstat zachovány obligatorní obsahové náležitosti dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. Změny dovolání podle §265f odst. 2 tr. ř. je dovolatel oprávněn činit jen do uplynutí své dvouměsíční dovolací lhůty podle §265e tr. ř. Změny provedené poté jsou bez jakéhokoli právního významu a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. 49. S ohledem na uvedené, Nejvyšší soud nemůže přihlížet k podáním podaným po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro podání dovolání, a to konkrétně k doplněnému dovolání obviněného M. T. podaného prostřednictvím obhájkyně JUDr. Ivy Kremplové ze dne 27. 11. 2019 (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 698/2020) a současně ani k dovolání obviněného J. F. podaného obhájcem JUDr. Alfrédem Šrámkem dne 17. 9. 2019, které představovalo společné dovolání tohoto dovolatele a obviněného M. T., když důvody tohoto postupu ve vztahu k obviněnému J. F. budou rozvedeny níže. 50. Jak již bylo naznačeno, dovolání kromě jiných náležitosti (§265f tr. ř.), musí být podáno včas, a proto musí Nejvyšší soud v prvé řadě vždy posoudit, zda obviněnými byla podána předmětná dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je namístě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. 51. K běhu dovolací lhůty, ale i lhůty podle §265h odst. 1 tr. ř. (lhůta k odstranění vad podaného dovolání) je ještě vhodné uvést, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den. 52. Podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, že v případě, když se rozhodnutí soudu druhého stupně doručuje kromě obviněného též dalším subjektům oprávněným k jeho zastoupení, tedy obhájci, případně zákonnému zástupci, je nutné stanovit pro situaci rozdílného okamžiku doručení těmto subjektům počátek běhu lhůty daný doručením nejpozdějším. V případě vícerého doručení témuž subjektu (např. obviněnému na adresu trvalého i přechodného bydliště, nebo nejdříve uložením zásilky s fikcí doručení a poté osobně) je rozhodný okamžik doručení prvního (srov. přiměřeně R 41/1989-III., dále R 54/2005 a NS 25/2004-T 582.). 53. V předmětné věci je třeba konstatovat, že z obsahu trestního spisu je zřejmé, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo doručeno jednak obviněnému J. F. a jednak jeho obhájci JUDr. Alfrédu Šrámkovi. Na č. l. 12346 je založena doručenka napadeného usnesení soudu druhého stupně doručena obviněnému J. F. dne 10. 7. 2019 osobním převzetím. Na č. l. 12412 je ve vztahu k tomuto obviněnému založeno potvrzení o dodání a doručení do datové schránky zvolenému obhájci JUDr. Alfrédu Šrámkovi. Z písemnosti se podává, že došlo k doručení fikcí dne 14. 7. 2019, neboť usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo do datové schránky dodáno dne 4. 7. 2019, přičemž podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), k doručení došlo 10. dnem (14. 7. 2019). 54. Doručení 10. dnem vyplývá z dikce zákona o elektronických úkonech. Z §17 odst. 1 tohoto zákona se podává, že umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. Obhájce JUDr. Alfréd Šrámek datovou schránku zřízenu měl, a proto mu do ní bylo zcela správně usnesení Vrchního soudu v Olomouci doručováno. Dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu (§17 odst. 3 téhož zákona). Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty. V projednávané věci tak došlo k doručení usnesení Vrchního soudu v Olomouci fikcí, a to 14. 7. 2019. Zde je ještě vhodné zdůraznit, že fikce doručení byla možná, když předmětné rozhodnutí soudu druhého stupně nebyl rozsudek, nýbrž usnesení, takže doručení uložením je možné [§64 odst. 1 písm. b), 4 tr. ř.]. 55. Současně bylo z předloženého trestního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 77 T 3/2014, zjištěno, že obhájci JUDr. Alfrédu Šrámkovi bylo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 2 To 89/2018, do datové schránky odesláno ještě jednou, a to dne 17. 7. 2019, kdy došlo i k doručení dokumentu ve smyslu zákona o elektrických úkonech. 56. Pro běh lhůty pro podání dovolání je ovšem s ohledem na shora uvedené závěry rozhodné datum, kdy došlo k prvému doručení obhájci, byť fikcí, a to den 14. 7. 2019, od něhož začala běžet dvouměsíční dovolací lhůta, když obviněnému J. F. bylo doručeno rozhodnutí soudu druhého stupně dříve. V dané věci se ještě sluší podotknout, že vzhledem k ustanovení §60 odst. 3 tr. ř. poslední den lhůty k podání dovolání připadl na 15. 9. 2019 (14. 7. 2019 totiž připadl na neděli). Popsaná zjištění podle Nejvyššího soudu odůvodňují závěr, že v posuzované trestní věci bylo s ohledem na shora naznačené závěry dovolání obviněného J. F. proti usnesení soudu druhého stupně, jež bylo podáno dne 17. 9. 2019 prostřednictvím datové schránky Krajskému soudu v Ostravě (č. l. 12595 tr. spisu) opožděně, tedy až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. 57. Nejvyšší soud považuje za nutné ještě zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat. 58. Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. F. jako opožděné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. 59. S ohledem na odmítnutí dovolání obviněného J. F. pro opožděnost podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., se Nejvyšší soud bude dále zabývat dovoláními pouze obviněných M. T., L. T. a M. K. a to těmi, které byly podány v zákonné lhůtě (viz body 48, 49). 60. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. 61. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). 62. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatelé vytýkají neúplnost provedeného dokazování. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. 63. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). 64. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněných M. K., M. T. a L. T. Obviněná M. K. 65. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněná M. K. uplatnila námitky částečně právně relevantním způsobem. Za právně relevantním způsobem uplatněné námitky lze považovat argumentaci týkající se naplnění subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku a nesprávného použití právní kvalifikace z toho důvodu, že ustanovení §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku neexistuje. 66. Nicméně v obou případech se jedná o námitky liché a Nejvyšší soud považuje za nutné naznačený závěr blíže rozvést. 67. Především se nelze ztotožnit s námitkou obviněné stran toho, že ve vztahu k ní byla použita nesprávná právní kvalifikace, neboť její jednání bylo kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, který ovšem neexistuje. Obviněná, stejně jako ostatní spoluobvinění, byla uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku (skutek pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně). Zde je nezbytné zdůraznit, že obviněná se měla dopustit tohoto trestného činu v období od 1. 2. 2010 do 12. 5. 2010. Podle tehdy platného znění trestního zákoníku se trestného činu podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku dopustil pachatel, který ve větším rozsahu zkrátil daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vylákal výhodu na některé z těchto povinných plateb a čin spáchal nejméně se dvěma osobami a spáchal takový čin ve velkém rozsahu, kdy za takový trestný čin byl pachatel ohrožen trestem odnětí svobody od 5 let do 10 let. Odstavec 3 tohoto ustanovení v době spáchání trestného činu nebyl dále členěn na jednotlivá písmena a obsahoval pouze kvalifikovanou skutkovou podstatu spočívající ve spáchání činu uvedeného v odst. 1 ve velkém rozsahu. Tato zákonná úprava platila od 1. 1.2010 až do 30. 6. 2016, kdy novelou č. 163/2016 Sb. došlo k rozšíření odst. 3 na písmeno a) a b), přičemž pod písmeno a) bylo zakotveno právě spáchání činu ve velkém rozsahu a pod písmeno b) zákonodárce vložil kvalifikovanou skutkovou podstatu v podobě spáchání shora citovaného trestného činu ve značném rozsahu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Citovaná novela tr. zákoníku pak dále kodifikovala nově pod odst. 4 trestnost přípravy trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby. 68. Ve vztahu ke kvalifikaci trestného činu podle právní úpravy účinné v době spáchání trestného činu je dále nutno uvést několik poznámek o časové působnosti trestního zákoníku. Podle §2 odst. 1 tr. zákoníku platí, že „ trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.“ Úprava časové působnosti trestních zákonů vychází ze zákazu retroaktivity trestních zákonů k tíži pachatele, přičemž je zde vyjádřena zásada, že zákony nepůsobí nazpět, a proto se zásadně použije toho zákona, který byl účinný v době spáchání trestného činu. Podle pozdějšího zákona se trestnost činu posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Úprava časové působnosti trestního zákoníku v §2 odst. 1 koresponduje rovněž s článkem 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že „trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; pozdější zákon se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.“ Obsahově je §240 odst. 3 tr. zákoníku účinného do 30. 6. 2016 a §240 odst. 3 písm. a) účinného od 1. 7. 2016 zcela totožný. Trestní sazba u obou citovaných variant ustanovení je rovněž zcela shodná. Přesto je třeba mít za to, že změna platná od 1. 7. 2016 ve svých důsledcích nebyla totožná s předchozí právní úpravou, naopak je přísnější, když na rozdíl od předchozí právní úpravy zakotvila trestnost přípravy k tomuto trestnému činu. Vzhledem ke shora naznačenému závěru je možno uzavřít, že soud prvního stupně v době rozhodování o vině obviněné, jakož i dalších spoluobviněných, neměl důvod postupovat podle právního předpisu pozdějšího, tj. podle tr. zákoníku účinného po 30. 6. 2016 – v době řízení před soudem prvního stupně, potažmo stejně i v odvolacím řízení soud druhého stupně. 69. Z dikce obviněnou poukazovaného ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. se podává, že „výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu“ . Zde je třeba uvést, že soud prvního stupně expresivně vyjádřil jednak přesné určení trestného činu jak z požadavku zákonného pojmenování ustanovení účinného v době spáchání trestného činu [§240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3, který v roce 2011 nebyl dále členěn na jednotlivá písmena] a zároveň i určení druhu trestného činu (zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby), když ve výroku o vině, konkrétně v právní větě expressis verbis označil, že trestný čin byl spáchán ve velkém rozsahu. 70. Lze připustit, že soud prvého stupně měl pro úplnost ve výroku výslovně uvést, že postupoval podle právní úpravy účinné v době spáchání skutku, nicméně nejedná se o takovou vadu soudního rozhodnutí ani pochybení soudu, které by vyžadovalo zrušení předmětného pravomocného rozhodnutí. 71. Ve vztahu k otázce naplnění subjektivní stránky považuje Nejvyšší soud za vhodné především konstatovat, že tuto námitku uplatnili všichni dovolatelé již v rámci předchozích fází trestního řízení. Dovolatelé shodně prohlašovali, že nevěděli, že dochází k záměně minerálních olejů po stočení na stáčišti v XY a po jejich vyskladnění na motorovou naftu, která byla následně dodávána do čerpacích stanic na území České republiky. Z pohledu této argumentace je nutno obecně ve vztahu ke všem dovolatelům uvést, že soudy nižších stupňů se těmito námitkami zabývaly a s těmito se řádně vypořádaly a věnovaly jim náležitou pozornost v rámci odůvodnění svých rozhodnutí. Je nutno podotknout, že v rámci svého postupu respektovaly zásady formální logiky a ohledně jejich závěrů nevznikají žádné pochybnosti ve vztahu k správnosti skutkových zjištění popsaných v rozsudku soudu prvního stupně, ale zejména otázce subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. 72. Nejvyšší soud obecně z pohledu námitky obviněné stran subjektivní stránky podotýká, že posouzení formy zavinění, je součástí aplikace trestního zákoníku, tedy hmotněprávního předpisu. Případný nedostatek v tomto posouzení lze proto úspěšně namítat prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož se může jednat o nesprávné hmotněprávní posouzení. 73. Obecně platí, že závěr o zavinění musí být vždy prokázán výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplývat (srov. R 19/1971). Zavinění se chápe jako vnitřní, psychický stav pachatele k podstatným složkám trestného činu (P. Šámal a kol., Trestní zákoník: Komentář I., 1. vydání, Praha: C. H. Beck, s. 165) a musí být dán v době činu. Závěr o zavinění, tedy zda na straně pachatele je dáno zavinění a v jaké formě, je nepochybně závěrem právním. Zavinění má dvě formy, úmysl (§15 tr. zákoníku) a nedbalost (§16 tr. zákoníku). V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že při posuzování zavinění nelze vycházet jen z výpovědi samotné obviněné, ale je třeba hodnotit všechny provedené důkazy a závěr o zavinění presumovat právě na základě provedených důkazů, které je třeba hodnotit nikoliv izolovaně, ale v jejich vzájemných souvislostech, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. V dané souvislosti lze konstatovat, jak již bylo naznačeno, že jak soud prvního stupně, tak i soud druhého stupně se ve svých rozhodnutích otázce zavinění věnovaly v dostatečné míře. 74. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku nebo jiné povinné platby podle §240 tr. zákoníku se vyžaduje z hlediska zavinění úmysl, když postačí i úmysl nepřímý [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Platí, že o zavinění ve formě úmyslu přímém dle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se jedná tehdy, pokud pachatel věděl, že způsobem uvedeným v trestním zákoně poruší nebo ohrozí zájem chráněný takovým zákonem nebo alespoň věděl, že může uvedený zájem porušit nebo ohrozit, a chtěl takové porušení nebo ohrožení způsobit. O zavinění ve formě nepřímého úmyslu se dle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku jedná tehdy, pokud pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s ním srozuměn. Srozumění pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Způsobení takového následku však není přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Na takové srozumění se pak usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku , který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného. Trestní zákoník v §15 odst. 2 stanoví, že srozuměním ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoníku může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Pro eventuální úmysl postačuje pouhá představa možnosti výsledku, kterou pachatel uskutečnil svým jednáním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1010/2014). 75. K dovolací argumentaci ve vztahu k naplnění subjektivní stránky je nutno především poukázat na skutečnost, že obviněná jako ostatní spoluobvinění (T. a J. F.) především prezentuje pouze svůj pohled na průběh skutkového děje, když především zpochybňuje otázku hodnocení důkazů a závěr soudů o její aktivní a vědomé účasti na páchání trestné činnosti. Jak již bylo uvedeno, otázkou subjektivní stránky se zabýval u každého obviněného již soud prvního stupně, který dospěl k závěru, že všichni obvinění, tedy i obviněná M. K. jednali v úmyslu přímém (viz str. 187, bod 219. rozsudku soudu prvního stupně). S jeho závěry se ztotožnil i soud druhého stupně, který subjektivní stránku jednotlivých obviněných vysvětluje např. v bodě 46. a 48. usnesení, na jehož závěry pro stručnost Nejvyšší soud odkazuje. 76. Bez ohledu na tento závěr, je nezbytné uvést, že subjektivní stránka nejen obviněné M. K., nýbrž všech obviněných, vyplývá i z jejich motivace, kterou byla ziskuchtivost, pro kterou se zapojili do předmětného řetězce obchodů s nezdaněnou komoditou a zkrácením českého státu na daních. Zde je vhodné poukázat i na závěry soudu druhého stupně, který správně dospěl k závěru, že vzhledem k množství dovezených minerálních olejů z Polské republiky na naše území v poměrně krátkém časovém období, je nepochybné, že by ani největší stavební firmy nemohly spotřebovat tuto komoditu, takže z tohoto pohledu byl dovoz minerálních olejů, pokud neměl sloužit k páchání předmětné trestné činnosti, zcela nelogický a bezdůvodný. V tomto směru je třeba zdůraznit, že obviněná, jak sama připouští, že byla zaměstnankyní firmy S., jejímž jediným vlastníkem a jednatelem byl právě její druh A. Ch., přičemž tato firma s naftou obchodovala, takže jí jako zaměstnankyni této firmy obchodování s naftou bylo známo, včetně skutečností, jaká je reálná cena nafty na trhu a jak má být postupováno při vyplňování dokladů. Zde je nezbytné zdůraznit, že již samotná nízká cena nafty by v ní musela vyvolat podezření z nelegálnosti těchto obchodů, když také nelze pominout další okolnosti vzájemných obchodů, na které poukazují soudy nižších stupňů. Skutečně také nelze ani pominout, že obviněná jednala s osobami, které podle obchodního rejstříku nebyly oprávněny jednat za společnost Č. o. s., ačkoliv se jednalo o obchody ve vysokých částkách. Z pohledu těchto skutečností je nepochybné, že obviněná věděla, že ve skutečnosti dochází k přeměně minerálních olejů dovážených z Polska a uskladněných v XY na motorovou naftu a jejímu dodávání do čerpacích stanic v České republice a že faktury od firmy Č. o. s., jsou fiktivní a že se tak činí z důvodu zkrácení spotřební daně a daně z přidané hodnoty. Navíc skutečně nelze pominout ani obsahy pořízených záznamů telekomunikačního provozu, ze kterých se vědomost obviněné o krácení daní podává (viz např. akce XY - str. 155 rozsudku soudu prvního stupně, XY - str. 153 rozsudku soudu prvního stupně), ale i skutečnost, že z e-mailové komunikace je zřejmé, že některé firmy odmítly se společností S., obchodovat, protože nebyla schopna hodnověrně doložit původ zboží – nafty (viz str. 115 rozsudku soudu prvního stupně). Současně je třeba odkázat na doklady nalezené v rámci domovní prohlídky v bytě, který užíval jak spoluobviněný A. Ch., tak i obviněná M. K. Pokud obviněná namítá nesprávné hodnocení obsahu telekomunikačního provozu ve vztahu k její osobě, jedná se o námitku do způsobu hodnocení důkazů. Obecně z pohledu námitek obviněné je třeba zdůraznit, že na rozdíl od ní soudy nižších stupňů při posuzování subjektivní stránky vycházely ze všech provedených důkazů, které hodnotily jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Obviněná totiž vytrhává jednotlivé provedené důkazy z kontextu ostatních provedených důkazů a na základě tohoto postupu prezentuje svoji verzi události. Takový postup jednak směřuje do způsobu hodnocení důkazů, jednak odporuje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., podle něhož musí soudy při hodnocení důkazů hodnotit provedené důkazy, jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu, což soudy nižších stupňů na rozdíl od obviněné činily. 77. Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud ještě zdůrazňuje, že pro posouzení subjektivní stránky je skutečně nezbytné hodnotit všechny provedené důkazy v jejich vzájemném kontextu, když právě tento postup umožňuje vytvořit si ucelený obraz o jednání všech obviněných, které se nepochybně vyznačovalo koordinovaností a plánovitostí a směřovalo k tomu, aby došlo ke zkrácení DPH a dani z přidané hodnoty. Stran námitky naplnění subjektivní stránky je dále vhodné uvést, že zásadním momentem pro subjektivní stránku je taková cena prodávané komodity, která byla o 1 Kč až 1,50 Kč pod vyhlašovanou cenu Čepra, přičemž již z této skutečnosti si všichni obvinění museli být vědomi skutečnosti, že ze zboží není odváděna spotřební daň a pouze tímto způsobem lze libovolně s cenou manipulovat tak, aby byla kdykoli pod hranicí ceny vyhlašované Čeprem. 78. Nejvyšší soud v kontextu s podanou argumentací obviněné M. K. ještě uvádí, že není stíhána a odsouzena pro svůj vztah s podnikatelem Ch., nýbrž pro svou aktivní účast na trestném jednání. Subjektivní stránka byla naplněna úmyslným jednáním obviněné, které spočívalo v tom, že jako jediná zaměstnankyně společnosti S., prováděla operace spojené s obchodováním s naftou pro pohon motorů, osobně byla na stáčišti přítomna dovozu minerálních olejů polskými dopravci a odvozu těchto olejů českou společností s příslušnými označeními jako přeprava paliva k pohonu motorů pro odběratele společnosti S. do sítě čerpacích stanic na celém území České republiky. Nelze také opomenout, že prováděla přepočet váhy dočasné komodity na litry a fakturovala dodavatelům a odběratelům a přicházela do styku s dalšími obviněnými. V jednu chvíli dokonce disponovala plnou mocí jednatelství za firmu S. Rovněž jako jediná zaměstnankyně vedla účetnictví společnosti S. - zakládala faktury a další doklady o fiktivních dodávkách motorové nafty od společnosti Č. o. s. Současně je nutno poznamenat, že sama jednala s koncovými odběrateli minerálních olejů vydávaných za motorovou naftu, přijímala objednávky na dodání tohoto zboží, vystavovala faktury a další účetní doklady k dodávkám tohoto zboží a jinak zajišťovala odběr minerálních olejů v podobě motorové nafty pro pohon motorů a zastírala původ tohoto zboží. Zde je nezbytné zdůraznit, že jednání této obviněné zapadalo do kontextu jednání ostatních spoluobviněných, když všichni obvinění hráli v celém procesu svou roli, byť se navzájem všichni neznali a nejednali všichni mezi sebou osobně přímo, když ovšem alespoň jeden znal další dva zúčastněné a ti zase jednali s dalšími obviněnými. Vytvořili tak poměrně široký okruh osob podílejících se na trestné činnosti a řetězec jejich jednání směřoval k tomu, aby se mohla trestná činnost realizovat a aby se zatajilo, že došlo k prodeji minerálních olejů na našem území jako nafty a bez odvedení příslušných daní, kdy součástí tohoto jednání bylo vytvoření fiktivních dokladů o tom, že minerální oleje byly vyvezeny z území České republiky a vytvoření fiktivních dokladů o dodávkách nafty od firmy Č. o. s. pro firmu S. 79. Soud prvního stupně tedy jednání obviněné M. K., jakož i ostatních obviněných kvalifikoval zcela správně jako jednání v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť tito si byli vědomi toho, že na území České republiky distribuují minerální oleje nakupované bez spotřební daně a DPH, protože byly určeny na vývoz do jiného státu Evropské unie. Následně však byly tyto minerální oleje rozprodány do čerpacích stanic na území ČR jako pohonné hmoty spalovacích motorů, když je nepodstatné, zda koncové články tohoto řetězce obchodování ze svých obchodů příslušnou daň odvedly či neodvedly, neboť obvinění při nákupu zjevně věděli, že nakupují komoditu neurčenou k pohonu spalovacích motorů nezatíženou daněmi a pod oficiální cenou určovanou oficiálním distributorem pohonných hmot spalovacích motorů v ČR. Jinak vyjádřeno, všichni obvinění bez výjimky, tedy i obviněná M. K., jednali s úmyslem přímým podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť obviněná věděla, že se dopouští porušení zájmu chráněného trestním zákonem a chtěla shora uvedeným způsobem Českou republiku zkrátit na platbě spotřební daně a DPH. Všichni obvinění tak společným jednáním ve velkém rozsahu zkrátili daň, každý z nich čin spáchal nejméně se dvěma dalšími spoluobžalovanými v na sebe navazujícím řetězci, a proto bylo možné vytýkané jednání obviněné podřadit pod kvalifikovanou skutkovou podstatu úmyslného zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku platného do 30. 6. 2016. 80. Obecně v souvislosti s další dovolací argumentací obviněné je nezbytné zdůraznit, že podstata této argumentace spočívá v tom, že obviněná zpochybňuje hodnocení důkazů a skutková zjištění soudů nižších stupňů, se kterými vyslovuje nesouhlas, byť tyto námitky váže k naplnění subjektivní stránky. Takto formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, neboť ve své podstatě směřují do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. 81. Bez ohledu na tento závěr považuje Nejvyšší soud za vhodné se vyjádřit k určitým argumentům obviněné, byť tyto nenaplňují zvolený dovolací důvod. Obviněná namítá existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem. Obecně ve vztahu k namítané existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovým stavem týkajícím se výroku o vině, považuje Nejvyšší soud za nutno zdůraznit následující. Vzhledem ke konstantní judikatuře Ústavního soudu, který opakovaně uvedl, že s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09), může existence extrémního rozporu naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006 sp. zn. ÚS II. 669/05, obdobě např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. 8 Tdo 1482/2014), a proto je třeba se touto námitkou zabývat. Nestačí ovšem pouhé tvrzení této skutečnosti, existence extrémního rozporu musí být prokázána. Extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Zároveň je nutné zdůraznit, že §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009 sp. zn. 3 Tdo 55/2009). 82. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu námitek lze konstatovat, že obviněná ve vztahu k namítané existenci extrémního rozporu toliko vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důkazů soudy prvního a druhého stupně. Zde je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně k náležitému objasnění věci provedl všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., přičemž následně tyto hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., nikoliv izolovaně, jak to činí obviněná. Rovněž odůvodnění jeho rozhodnutí odpovídá §125 tr. ř. Obdobně postupoval soud druhého stupně. Zde se sluší poznamenat, že existenci extrémního rozporu nelze dovozovat jen z toho, že soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že obviněná se trestné činnosti dopustila. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišně než obviněná, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014). 83. Přesto považuje Nejvyšší soud z pohledu námitek uplatněných obviněnou v podaném dovolání, které směřují z části do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněné skutečně nejde o případ tzv. extrémního nesouladu, v jeho výkladu Ústavním soudem, za nutné uvést, že soud prvního stupně v dané věci provedl rozsáhlé dokazování, přičemž důkazy neprováděl selektivním způsobem, když prováděl důkazy jak navržené obžalobou, tak i důkazy navržené obhajobou a pokud neprovedl všechny požadované důkazy, tak svůj postup zdůvodnil. V tomto směru lze poukázat na přesvědčivé písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 183-188, bod 199. – 219. rozsudku soudu prvního stupně). Tento soud hodnotil každý provedený důkaz jak zvlášť, tak následně ve vzájemném kontextu s dalšími důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., přičemž zjistil takový skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí. Zde je třeba zdůraznit, že velkou pozornost i věnoval výpovědi svědků, když následně řádně odůvodnil, jaké skutečnosti z výpovědi jednotlivých svědků dovodil, včetně hodnocení jejich věrohodnosti (viz např. svědek H., svědek K.) a tyto poté hodnotil v kontextu dalších provedených důkazů. 84. Soud druhého stupně se pak ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně s odkazem na ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., když zároveň rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které obviněná uplatnila v rámci podaného odvolání a jež jsou totožné s námitkami uplatněnými v podaném dovolání (viz str. 26-28, bod 8., str. 39-43, bod 44. – 49. usnesení soudu druhého stupně), tak jak to vyžaduje ustanovení §134 odst. 2 tr. ř. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů zároveň nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že na případ, kdy dovolatel v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky, jako v podaném odvolání, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné.“ O takovou situaci se v dané věci jedná. 85. Nejvyšší soud považuje za vhodné podotknout, že uváží-li se způsob, jakým se soudy s jednotlivými ve věci provedenými důkazními prostředky vypořádaly, neshledal v postupu soudů nižších stupňů vady a zjistil, že jejich rozhodnutí jsou logická a postrádají prvky svévole, podané závěry jsou předvídatelné a rozumné, korespondují s fixovanými závěry soudní praxe a nejsou výrazem svévole (libovůle). Výkladu, jejž soudy k jednotlivým výhradám obviněné podaly, nechybí smysluplné odůvodnění ani nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů, resp. není v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, neboť vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/10). Nejvyšší soud proto uzavírá, že v projednávané věci se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)]. Soudy ve věci stanovený rozsah provedeného dokazování je dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností, a opatřené důkazy vinu obviněné v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. 86. Nejvyšší soud se nemůže ztotožnit ani s námitkou obviněné, že soudy nižší instance postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo, presumpcí neviny a práva na spravedlivý proces. Namítané pochybení soudů nižších stupňů, které uvádí obviněná ve svém dovolání, spočívající v nesprávné aplikaci ryze procesních zásad, jakými jsou základní zásady trestního řízení ve smyslu §2 tr. ř., princip in dubio pro reo, práva na spravedlivý proces, vůbec neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitka porušení zásady in dubio pro reo směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů nižších stupňů a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Platí, že jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok (nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 36/98). Jinak vyjádřeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, aj.). Současně je třeba zdůraznit, že existence rozporů mezi důkazy ale sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným předmětným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo, tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. V tomto směru je třeba odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které odpovídá §125 odst. 1 tr. ř. Jinak vyjádřeno, Nejvyšší soud musí konstatovat, že soudy nižší instance se nezpronevěřily zásadě in dubio pro reo , neboť verze, kterou obviněná preferovala, byla provedeným dokazováním vyvrácena ve smyslu pravidel stanovených v §125 tr. ř. 87. Na závěr ohledně namítaného porušení práva na spravedlivý proces obviněnou lze uvést, že rovněž tato uplatněná námitka nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obecně je ovšem třeba zdůraznit, že vzhledem k výkladu Ústavního soudu porušení práva na spravedlivý proces může zakládat naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz Stanovisko Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014, bod 14. a 26., rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. ÚS II. 669/05). O takový případ se ovšem v dané věci nejedná, když lze konstatovat, že soudy nižších stupňů ohledně této obviněné provedly dokazování v nezbytném rozsahu, přičemž skutkové závěry soudů mají oporu v provedených důkazech, kdy při jejich hodnocení nedošlo k žádné deformaci provedených důkazů, tyto byly hodnoceny v souladu s ustanovením §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., takže skutkový stav byl zjištěn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a odůvodnění rozhodnutí soudů ve vztahu k této obviněné pak odpovídá §125 tr. ř. Nad rámec shora uvedeného je dále nutno uvést, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám dovolatelky. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Tyto zásady byly v daném řízení dodrženy a respektovány. Obviněný M. T. 88. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněný M. T. uplatnil námitky rovněž částečně právně relevantním způsobem, když za právně relevantním způsobem uplatněnou námitku lze považovat argumentaci týkající se subjektivní stránky, byť s velkou dávkou tolerance, neboť převážná část zvolené argumentace míří do hodnocení důkazů, neboť obviněný primárně zpochybňuje skutková zjištění soudu prvního stupně, se kterými se ztotožnil soud druhého stupně. Bez ohledu na částečnou skutkovou povahu těchto námitek je třeba uvést, že soud prvního stupně výslovně uvedl, že obviněný jednal v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (viz bod 219. rozsudku soudu prvního stupně). 89. Obecně je třeba uvést, že obviněný předně rozporuje závěry soudů o úmyslném spáchání trestné činnosti, kladenému za vinu. Namítá, že neměl v úmyslu zkrátit daň a rovněž, že nevěděl o osudu minerálních olejů a pokynech k vyskladňování. 90. Nejvyšší soud se naplněním subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby věnoval již v rámci odůvodnění ve vztahu k obviněné M. K. Pro stručnost proto Nejvyšší soud na učiněné závěry odkazuje (viz bod 71. – 74., 76. – 77., 79. tohoto usnesení). 91. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že z provedeného dokazování je nepochybné, že obviněný M. T. společně s J. F. byl hlavní osobou, která organizovala zkrácení České republiky na spotřební dani a DPH ve vztahu k distribuci minerálních olejů, potažmo motorové nafty. Byl to právě tento obviněný, který koordinoval jednotlivé dodávky minerálních olejů polskými přepravci pro společnost T.–E. z Polské republiky na území České republiky do skladu v XY, přičemž se následně podílel na zajišťování distribuce minerálních olejů jako motorové nafty pro pohon motorů do sítě čerpacích stanic na území celé České republiky, udílel dalším osobám pokyny spočívající v naskladňování minerálních olejů a následného vyskladňování minerálních olejů do cisternových souprav přepravce společnosti H. a přepravce společnosti P. T. P. Právě těmito přepravci byla uskutečňována distribuce minerálních olejů, deklarovaných již jako motorová nafta do sítě čerpacích stanic a skladů pohonných hmot na celém území České republiky prostřednictvím nekontaktních společností Č. o. s., když část těchto minerálních olejů poté prodával na čerpacích stanicích provozovaných společností T. r., jejímž byl jediným jednatelem a společníkem. 92. S ohledem na zjištěný skutkový stav a dovolací námitky je zřejmé, že obviněný M. T. prezentuje pouze svůj pohled na průběh skutkového děje a svoji verzi skutkového děje. Zde je na místě konstatovat, že soud prvního stupně se subjektivní stránkou jednání obviněného M. T. zabýval důsledně, což dokládá i skutečnost, že s jeho závěry se ztotožnil i soud druhého stupně. S naplněním subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve vztahu k obviněnému se soudy nižšího stupně tedy náležitě vypořádaly (viz např. str. 40, bod 5., rozsudku soudu prvního stupně). V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že obhajoba obviněného je vyvrácena např. výpovědí spoluobviněného T., obviněné K., ale i jednotlivých svědků, když soud ve vztahu k výpovědi každého svědka uvádí, jaké skutečnosti z jeho výpovědi vyplývají, když posuzuje, jak již bylo naznačeno, i věrohodnost těchto svědků, dále listinnými důkazy zajištěnými při domovních prohlídkách, záznamy telekomunikačního provozu, ale i cenou, za kterou bylo zboží nakupováno a následně prodáváno, když se jednalo o cenu pod cenou oficiálně určovanou distributorem pohonných hmot na území ČR (ČEPRO) a další. Zde je třeba opětovně zdůraznit, že při posuzování subjektivní stránky jednání obviněného je nezbytné všechny provedené důkazy hodnotit v jejich vzájemném kontextu, včetně vazeb mezi jednotlivými obviněnými. 93. Soud prvního stupně v případě obviněného M. T. zcela správně dospěl k závěru, že obviněný jednal v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť si byl vědom, že se na území České republiky distribuují minerální oleje nakupované bez spotřební daně a DPH, protože byly určeny na vývoz do jiného státu Evropské unie, přičemž následně však byly rozprodány do čerpacích stanic jako pohonné hmoty spalovacích motorů a je skutečně nepodstatné, zda koncové články tohoto řetězce obchodování ze svých obchodů příslušnou daň odvedly či neodvedly. Nejvyšší soud zde pro stručnost odkazuje na bod 85. tohoto usnesení vztahujícímu se k hodnoticím úvahám soudů nižších stupňů. 94. Obviněný dále namítá, že soudy nižšího stupně neprovedly jím navrhované důkazy, a to vyžádání zpráv celních úřadů. V souvislosti s touto námitkou Nejvyšší soud považuje za vhodné předestřít některá obecná východiska tykající se tzv. opomenutých důkazů. Z dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu ohledně nevyhovění důkaznímu návrhu plyne, že neakceptování důkazního návrhu obviněného ze strany obecného soudu lze založit co do věcného obsahu odůvodnění toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (nálezy sp. zn. I. ÚS 733/01, III. ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03). 95. Obecně lze tedy tzv. opomenuté důkazy charakterizovat jako důkazy, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Za opomenuté důkazy se v rozhodnutích Nejvyššího soudu považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009 a další). Z judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu zároveň ovšem vyplývá, že se však nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1352/2014). Jinak řečeno, o případ tzv. opomenutých důkazů se nejedná tehdy, když se soudy zabývaly důkazním návrhem, přičemž rozhodly tak, že další dokazování v tomto směru nebudou provádět, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu žádný vliv (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 4 Tdo 1347/2013) a svůj postup dostatečným způsobem zdůvodní. 96. Ve vztahu k neprovedení důkazu zprávami celního úřadu o jednotlivých provedených kontrolách přepravovaného zboží, je třeba uvést, že tento návrh byl uplatněn již před soudem prvního stupně. Uvedený soud návrh na doplnění dokazování neignoroval, nýbrž ho zamítl z důvodu nadbytečnosti (viz str. 183, bod 200. rozsudku soudu prvního stupně). K tzv. opomenutým důkazům se vyjádřil rovněž soud druhého stupně v bodu 45. usnesení, který odkázal na rozsudek soudu prvního stupně v rámci hodnocení důkazů prováděného od strany 183. rozsudku, když se se závěry soudu prvního stupně ohledně nadbytečnosti provedení tohoto důkazů ztotožnil. Lze tedy uzavřít, že z tohoto pohledu se nejedná o tzv. opomenutý důkaz a Nejvyšší soud pro stručnost na přesvědčivé zdůvodnění soudu prvního stupně odkazuje (viz str. 183-184, bod 200. rozsudku soudu prvního stupně), když navíc se soud s některými protokoly o celní kontrole srozuměl. 97. Obecně je třeba s požadavky obviněného na další doplnění dokazování za nezbytné zdůraznit, že dokazování nemůže být procesem bezbřehým, v němž by bylo nutné provést všechny navrhované důkazy, které mají s projednávanou věcí jakoukoli souvislost, meze dokazování jsou zákonem nastaveny v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. tak, že orgány činné v trestním řízení, tedy i soud, mají povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodování, o což se v tomto případě jedná. Předmětné povinnosti soudy nižších stupňů zcela dostály. 98. Především, jak již bylo naznačeno (bod 88. tohoto rozhodnutí), však obviněný M. T. v rámci zvolené dovolací argumentace brojí proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, se kterými vyslovuje nesouhlas, konktrétně zejména hodnocení výpovědi svědků I. B., P. P., J. D., e-mailové korespondence mezi společností T. r. a Č. o. s. či hodnocením věrohodnosti svědků M. a obviněného T. Takto formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, neboť ve své podstatě směřují do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Přesto pokud obviněný zpochybňuje výpověď svědka M. je třeba uvést, že soud prvního stupně k jeho výpovědi přistupoval a hodnotí její význam z pohledu obhajoby obviněného opatrně, když tento svědek jistým způsobem ztratil paměť, když ovšem jeho výpověď zapadala do kontextu dalších důkazů (viz str. 107, bod 23. rozsudku soudu prvního stupně). 99. Na podporu závěru, že ani v případě obviněného M. T. nejde o případ tzv. extrémního nesouladu, který ani nenamítá, v jeho výkladu Ústavním soudem, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil. Uvedený soud velmi podrobně rozvedl, na základě kterých důkazů má obhajobu obviněného za vyvrácenou a které důkazy ho usvědčují společně s dalšími obviněnými. V tomto směru lze poukázat na písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 183-188, bod 199. – 219. rozsudku soudu prvního stupně), potažmo odůvodnění soudu druhé stupně viz str. 39-43 bod 44. – 50. usnesení soudu druhého stupně), s jehož závěry se tento soud ztotožnil a své úvahy náležitě rozvedl. Zde je také třeba zdůraznit, že soud prvního stupně se i zabýval otázkou, kdo byl povinen daň z příjmu a DPH přiznat a za jakých předpokladů (viz str. 184-186, body 205. a 210. rozsudku soudu prvního stupně). 100. Současně je nezbytné podotknout, že obviněný uplatnil v podaném dovolání stejné námitky jako v rámci odvolacího řízení, byť trochu v zúžené podobě. Jak již bylo naznačeno, Nejvyšší soud shledal, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry, přičemž své závěry řádně odůvodnily v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. Proto odkazuje Nejvyšší soud na bod 84. tohoto usnesení, které se zabývá opakováním stejných námitek v rámci odvolaní a dovolání. 101. Obecně je v souvislosti s hodnocením důkazů třeba připomenout, že provádění dokazování je doménou především soudu prvního stupně jako soudu nalézacího, a to s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu – zejména samotnou vyslýchanou osobou). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vést k vynesení rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. vydání. Praha: Leges, 2016, str. 166 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu, což nachází odraz v latinském přísloví „quod non est in foro, non est in mundo“ (co není před soudem, není na světě), oproti dřívějšímu inkvizičnímu řízení s principem založeným na písemném řízení s vyjádřením „quod non est in actis, non est in mundo“ (co není ve spise, není na světě). 102. Nad rámec uvedeného ve vztahu k obviněnému M. T. Nejvyšší soud dodává, že obviněný v rámci podaného dovolání vytrhával jím zmíněné svědecké výpovědi a další důkazy z celkového kontextu a nehodnotil je tak jako soudy nižší instance ve vzájemném souladu. Je nutno opětovně připomenout, že i tento obviněný byl odsouzen na základě řady, byť nepřímých, důkazů, které však společně tvořily plynulý řetěz v jednotlivých článcích na sebe navazující. Na základě takto provedených a vyhodnocených důkazů podle §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. byl zjištěn náležitě skutkový stav, o němž nepanují důvodné pochybnosti a za takové jednání byl obviněný společně s dalšími obviněnými ve věci uznán vinným z předmětného trestného činu. 103. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že obvinění M. K. a M. T. uplatnili námitky částečně právně relevantním způsobem ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když tyto jsou ovšem zjevně neopodstatněné. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněných, rozhodl o nich způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích obviněných v neveřejném zasedání. Obviněný L. T. 104. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněný L. T. námitky formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak tyto pod zvolený dovolací důvod nelze podřadit. 105. Namítaná pochybení soudů nižších stupňů, která uvádí obviněný ve svém dovolání, spočívající v nesprávné aplikaci ryze procesních zásad, neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný touto dovolací argumentací fakticky míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jeho námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení, ale toliko do otázky nakládání se zabavenými datovými nosiči a hodnocení jednotlivých důkazů. Takto formulované dovolací námitky nemohou naplňovat dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný a nemohou založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. 106. Přesto považuje Nejvyšší soud z pohledu práva na spravedlivý proces, jehož porušení by mohl naplnit zvolený dovolací důvod (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010) za vhodné uvést následující. 107. Obviněný především namítá, že jednal ve spolupráci s Policií ČR a že jí pomáhal při objasňování spáchané trestné činnosti ostatních spoluobviněných. V prvé řadě hned na úvod je nutné poznamenat, že obviněný argumentaci ohledně napomáhání policejnímu orgánu uplatnil až v rámci odvolacího řízení. Nejvyšší soud, přestože respektuje, že záleží zcela na obviněném, jakou zvolí v průběhu trestního řízení obhajobu, při posuzování relevance této námitky a nutnosti jejího podrobnějšího zkoumání, nemůže nechat bez povšimnutí, že obviněný měl obhájce již od přípravného řízení, kdy ještě před zahájením trestního stíhání (viz usnesení policejního orgánu Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality, Ostrava vydaného podle §160 odst. 1 tr. ř. dne 4. 10. 2012, č. j. KRPT-125533-154/TČ-2012-070082) využíval služeb advokáta Mgr. Martina Sadílka a dne 23. 11. 2012 mu byl ve smyslu §36 odst. 3 tr. ř. soudkyní Okresního soudu v Ostravě ustanoven obhájce JUDr. Roman Nováček, sp. zn. 0 Nt 7535/2012 (č. l. 2797), jehož právních služeb v rámci práva na obhajobu využíval do konce odvolacího řízení (dovolání bylo podáno prostřednictvím Mgr. Martina Sadílka). Z protokolu o domovní prohlídce je pak patrné, že Mgr. Martin Sadílek byl přítomen části domovní prohlídky na adrese XY. 108. Jak již bylo naznačeno, obviněný o údajné spolupráci s Policií ČR začal hovořit až v rámci odvolacího řízení (č. l. 12148). Z pohledu tvrzení obviněného uplatněného v rámci dovolání je třeba zdůraznit, že dovolatel využíval právní služby advokáta ještě před zahájením trestního stíhání, v tzv. přípravném řízení po zahájení úkonů trestního řízení, když po zahájení trestního stíhání mu byl obhájce ustanoven, takže nepochybně jeho právo na obhajobu bylo v průběhu trestního řízení plně respektováno. Obecně je třeba uvést, že obhájce je erudovanou osobou, která by měla vědět, jak tvrzenou spolupráci s Policií ČR, potažmo celním orgánem, v rámci trestního řízení využít ve prospěch obviněného (svého klienta). Za takové situace se jeví jako zcela kontraproduktivní a pochybné tvrzení obviněného, že si myslel, že nemá z důvodu své spolupráce s Policií ČR být důvod trestně stíhán. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že takovou představu by snad mohl mít do okamžiku zahájení trestního stíhání, ale v žádném případě poté, co byla na něho podána obžaloba. Přesto poprvé uplatnil tuto námitku až v rámci odvolacího řízení, což by bylo zcela logické, když jiné věci vydal a to i z pohledu jeho nyní tvrzené spolupráce s Policií ČR. Navíc nelze pominout, že obviněný ani není schopen uvést nějaké bližší údaje o této spolupráci, když pouze obecně zmiňuje o kapitánovi Z., bez nějaké bližší specifikace. Za takové situace nelze soudu druhého stupně vytýkat nějaké pochybení, pokud doplnění dokazování v tomto směru odmítl (viz str. 39, bod 44. usnesení soudu druhého stupně) a z tohoto pohledu se nemůže jednat o tzv. opomenutý důkaz. Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na úvahy tohoto soudu, se kterými se zcela ztotožňuje. Tvrzení obviněného nelze považovat za věrohodné, když nebyly zjištěny žádné další skutečnosti, které by jeho verzi potvrzovaly, a za takové situace lze souhlasit se závěry soudu druhého stupně ohledně nedůvodnosti požadavků na doplnění dokazování v tomto směru. 109. Stran námitky nevrácení některých zajištěných věcí tohoto obviněného a manipulace s důkazy bylo zjištěno následující. Především je třeba uvést, že se jedná o procesní námitky (vrácení věci vydané v průběhu trestního řízení upravuje trestní řád), když samotné případné porušení ustanovení o vrácení věci vydané v průběhu trestního řízení nenaplňuje zvolený dovolací důvod, ale ani žádný jiný. Bez ohledu na tento závěr je třeba uvést, že na základě příkazu k domovní prohlídce soudkyně Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 0 Nt 2141/2011 (č. l. 1733-1735), byla v nemovitosti užívané obviněným L. T. provedena domovní prohlídka bytu č. XY v 5. podlaží bytového domu na adrese XY, včetně prostor a objektů přináležejících (garáže, sklepního prostoru) Celním ředitelstvím Praha, o níž byl vytvořen protokol o domovní prohlídce ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. OL-1331/TS-18/2010 (č. l. 1736-1743). Obviněný po poučení a k výzvě k vydání věcí důležitých pro trestní řízení podle §83 odst. 1 tr. ř. uvedl, že ví, o jakou činnost se jedná a že se v bytě nachází listinné dokumenty, které souvisí s trestnou činností a tyto dokumenty dobrovolně vydává. Tedy neuvedl, že by se v bytě nacházely nějaké jiné věci důležité pro trestní řízení. Obviněný byl během domovní prohlídky v bytě přítomen, když zavolal nynějšímu obhájci Mgr. Martinu Sadílkovi, který přislíbil účast při konání domovní prohlídky, aby mohl svému klientovi poskytnout právní pomoc, který se i okolo 7:25 hod. do bytu obviněného dostavil. Obviněnému a obhájci byla umožněna konzultace a následně advokát Mgr. Martin Sadílek opustil místo konání domovní prohlídky. 110. Ze shora citovaného protokolu o domovní prohlídce je pak zřejmé, že nynější obhájce obviněného byl domovní prohlídce zprvu přítomen, až po poradě s klientem sám dobrovolně byt obviněného opustil. Zde je důležité poznamenat, že dle protokolu o předmětné domovní prohlídce byly obviněným dobrovolně vydány pouze listinné dokumenty a datové nosiče pak byly následně až během domovní prohlídky zajištěny pověřeným celním orgánem, přičemž obviněný během domovní prohlídky neuplatnil námitku, že by snad do vydaných datových nosičů bylo nějak přítomnými policisty zasaženo (viz tvrzení obviněného v dovolání), ačkoliv se domovní prohlídky účastnila nezúčastněná osoba. 111. Předmětný protokol o domovní prohlídce obsahuje seznam dobrovolně vydaných věcí obviněným L. T., když současně došlo k zajištění věcí důležitých pro trestní řízení, mezi nimiž byl i namítaný flash disk (stopa č. 2), notebook ACER ASPIRE 7520 G, č. XY, tmavé barvy a flash disk černé barvy (stopa č. 9.), a mobilní telefon NOKIA X6, černé barvy (stopa č. 12). 112. Poté se Policie ČR pokusila zajistit obsah dat na datových nosičích obviněného včetně flash disků, notebooku Acer Aspire a mobilního telefonu NOKIA X6 na základě odborných vyjádření a znaleckého posudku. Ve vztahu k notebooku ACER Aspire (stopa č. 9) požádal policejní orgán – Celní ředitelství Olomouc dne 8. 6. 2011, č. j. OL-1331/TS-18/2010–2. PC, podle §105 odst. 1 tr. ř. Policii ČR, KŘP MsK – OKTE SKPV o podání odborného vyjádření v oboru kriminalistická technika, odvětví počítačová expertízy (č. l. 5510-5511). V žádosti se explicitně uvedlo, že zajištěné věci nebylo možno přesně identifikovat, nebylo možné prověřit obsah stop, neboť byly zapečetěny z důvodu zabránění jakékoliv manipulace s nimi před provedením odborného vyjádření. Výslovně byl stanoven rovněž požadavek, aby byly v případě zjištění informací datového charakteru na počítačových systémech pořízeny zálohy. Citovaná žádost byla dne 8. 2. 2012 zrušena (č. l. 5512). Na stejném principu požádal policejní orgán – Celní ředitelství Olomouc dne 9. 6. 2011, č. j. OL-1331/TS-18/2010–3. mob, podle §105 odst. 1 tr. ř. Policii ČR, KŘP MsK – OKTE SKPV, o podání odborného vyjádření v oboru kriminalistická technika, odvětví počítačová expertíza (č. l. 5522-5523) ve vztahu k mobilním telefonům a flash diskům, mezi nimiž byl i flash disk stříbrné barvy s nápisem UniCredit Group (skupina 6, stopa č. 2) a mobilní telefon NOKIA X6 (skupiny 6, stopa č. 12) obviněného. Žádost obsahovala stejné pokyny k zajištění obsahu dat a zálohy informací datového charakteru. Rovněž i tato žádost byla posléze zrušena (č. l. 5524). 113. Následně ve vztahu k notebooku ACER Aspire (skupina 6, stopa č. 9) požádal policejní orgán – Celní ředitelství Olomouc dne 8. 2. 2012, č. j. OL-1331/TS-18/2010–2. PC, podle §105 odst. 1 tr. ř. Policii ČR, KŘP MsK – OKTE SKPV o podání odborného vyjádření v oboru kriminalistická technika, odvětví počítačová expertíza (č. l. 5529-5530) s pokyny jako v předchozí žádosti. Na č. l. 5533-5546 trestního spisu se pak nachází odborné vyjádření ve smyslu §105 odst. 1 tr. ř. obor kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat ze dne 31. 7. 2012, č. j. OL-133/TS-18/2010 zpracované Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, odbor kriminalistické techniky a expertíz. Z odborného vyjádření bylo zjištěno, že předmětný notebook byl zkoumán jako položka č. 4 a společně s ním byl dodán i USB flash disk zn. Protec o velikosti 4 GB, oboje uloženo v černé brašně zapečetěné lepicí páskou a opatřené podpisy. Předmětné odborné vyjádření obsahuje popis zálohy obsahu disku, flash disku a dalších médií a následný popis vykopírování uživatelských souborů. Po provedeném zkoumání byly zkušební položky vráceny nepoškozeny a zabaleny společně s přílohami. 114. S ohledem na skutečnosti uvedené v předchozím bodě je více než zřejmé, že s notebookem a flash diskem nemohlo být od zapečetění nikterak manipulováno a současně byl stanoven přísný postup, jak postupovat při zálohování dat z těchto médií, aby nedošlo ke ztrátě dat. Navíc obviněný sám v dovolání tvrdí, že k mazání dat mělo docházet v době, kdy byla prováděná domovní prohlídka. 115. Vybrané zajištěné věci z domovních prohlídek byly pak podrobeny znaleckému zkoumání Ing. Jindřicha Balajky ve znaleckém posudku č. 125/2013 ze dne 3. 11. 2013 (5564-5572). U flash disku obviněného L. T. (skupina 6 – stopa č. 2) bylo konstatováno, že se na disku nachází soubory, které nesouvisí s trestnou činností a mělo následně dojít k vrácení, obdobně jako mobilní telefon NOKIA X6 (skupina 6 – stopa č. 12), který si však policie ponechala. Záloha dat byla provedena na CD nosič. 116. S ohledem na shora uvedené závěry je pak zřejmé, že se policejní orgán snažil nalézt data na zabraných datových nosičích i za pomoci znaleckého zkoumání, nicméně k zjištění žádných relevantních informací nedošlo. V kontextu takového závěru a rovněž obecných východisek učiněných k tzv. opomenutým důkazům v bodech 94., 95. a 97. tohoto usnesení, je nutno konstatovat, že se nejedná o opomenuté důkazy, neboť by do věci nepřinesly žádné nové skutečnosti, které by měly vliv na posouzení viny dovolatele. 117. Nad rámec tohoto závěru z pohledu dovolací argumentace je nezbytné uvést, že je zcela absurdní, že by policejní orgán během domovní prohlídky data na nosičích smazal a obviněný by toto v rámci domovní prohlídky nenamítal, když nelze skutečně pominout ani okamžik uplatnění této námitky obviněným. 118. Současně je nezbytné dále zdůraznit, že na základě usnesení předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2018, sp. zn. 77 T 3/2014, tedy ještě před rozhodnutím soudu druhého stupně o podaném odvolání, byly podle §80 odst. 1 tr. ř. vráceny obviněnému L. T. věci zajištěné při domovní prohlídce a to stopa č. 9 flash disk šedé barvy – původně vložen v zajištěném notebooku ACER Aspire 7520 G, č. XY, a stopa č. 12 mobilní telefon Nokia X6, černé barvy. Obviněnému byly vráceny věci na základě jeho žádosti doručené Krajskému soudu v Ostravě dne 31. 7. 2018 (č. l. 12165). Flash disk stříbrné barvy s nápisem UniCredit Group – stopa č. 2 byl obviněnému vrácen již na základě usnesení Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odbor hospodářské kriminality, Ostrava, ze dne 14. 11. 2013, č. j. KRPT-125533/TČ-2012-070082 (č. l. 5445-5446), jakož i notebook ACER Aspire 7520G 74009730616 vč. nabíječky a brašny (stopa č. 9) na základě usnesení Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odbor hospodářské kriminality, Ostrava, ze dne 23. 1. 2014, č. j. KRPT-125533/TČ-2012-070082 (č. l. 5481). 119. Z pohledu dalších námitek obviněného týkajících se vrácení věci vydaných v průběhu trestního řízení je možno uvést, že podle §80 odst. 1 tr. ř. podle něhož (věty první) platí, že není-li věci, která byla podle §78 tr. ř. vydána nebo podle §79 tr. ř. odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jsou-li obě výše uvedené podmínky splněny, je možné rozhodnout o vrácení nebo vydání věci, a to neprodleně poté, kdy již věci není třeba k dalšímu řízení. S vrácením věci důležité pro trestní řízení není nutno vyčkávat až do skončení trestního stíhání. Věc se především vrátí tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Byla-li ovšem doličná věc předložena, popř. odňata, za účelem předložení příslušnému orgánu (§78 odst. 1 první věta před středníkem, §79 odst. 1 první věta per analogiam), příslušný orgán činný v trestním řízení (zejména policejní orgán) ihned poté, co věc ohledal, popř. identifikoval, ji vrátí tomu, kdo ji předložil, resp. komu byla odňata. Vrácení věci se vztahuje i na vydání nebo odnětí věci v širším smyslu. 120. Lze připustit, že v předmětné věci obviněného nebyly tomuto ihned po odborném zkoumání či znaleckém zkoumání odňaté věci vráceny, když došlo k jejich vrácení až po skončení řízení u soudu prvního stupně na základě jeho žádosti zaslané Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím obhájce. Nicméně nelze opomenout, že v projednávaném případě došlo při domovních prohlídkách k zabavení rozsáhlého množství důkazního materiálu nejen u obviněného, ale rovněž i dalších osmi spoluobviněných, kdy navrácení zpět všech těchto věcí logicky nějakou dobu trvalo. Nadto je nutné zdůraznit, že trestní řád výslovně nestanovuje konkrétní lhůtu, během níž musí být věci vráceny. Jedná se o jistý nedůsledný postup orgánů činných v trestním řízení, který ovšem nenaplňuje zvolený dovolací důvod. 121. S ohledem na shora uvedené závěry tak nedošlo u obviněného k porušení základních zásad trestního řízení ve smyslu §2 tr. ř., resp. konkrétně namítané zásady oficiality, materiální pravdy a zásady vyhledávací, když z předloženého trestního spisu nebylo žádné takovéto pochybení orgány činnými v trestním řízení zjištěno a argumentace obviněného je toliko obecná. Přesto je nezbytné zdůraznit, že policejní orgán se pokusil obsah na datových nosičích zjistit, když ovšem z těchto se nepodařilo žádnou relevantní informaci získat, když v současné době již zajištěné věci byly navráceny zpět obviněnému. V kontextu zajištěných médií tak nedošlo k porušení trestního zákona ani práv obviněného. 122. Ani námitku porušení práva na spravedlivý proces neshledal Nejvyšší soud důvodnou a pro stručnost odkazuje na bod 87. odůvodnění tohoto usnesení, v němž se Nejvyšší soud relevancí porušení práva na spravedlivý proces věnoval již ve vztahu k dovolání obviněné M. K., přičemž stejné závěry lze vztáhnout i na dovolání obviněného L. T. Nad rámec shora uvedeného je dále opětovné připomenout, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám dovolatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04), přičemž tyto zásady byly v daném řízení dodrženy a respektovány. 123. S ohledem na shora uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného L. T. je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „ v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí . “ Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 22. 4. 2020 JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu