ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.1159.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 1159/2011-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2011 o dovolání obviněné H. V. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2011 sp. zn. 12 To 16/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 10/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná H. V. byla rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2011 sp. zn. 3 T 10/2010 uznána vinnou v bodu I. pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustila jedenácti útoky v období od roku 2002 do listopadu 2006 a v bodu II. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., který spáchala deseti útoky v období od června 2007 do září 2009.
Za to byla obviněná odsouzena podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let se zařazením do věznice s dozorem podle §56 odst. 3 tr. zákoníku.
Dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody poškozeným, přičemž se zbytkem svých nároků byli poškození odkázáni podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Zároveň byly jmenované poškozené odkázány se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 1 tr. ř.
Proti uvedenému rozsudku podala obviněná odvolání, o kterém rozhodoval Vrchní soud v Praze. Ten napadené rozhodnutí svým rozsudkem ze dne 26. 4. 2011 sp. zn. 12 To 16/2011 podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že
A)
obviněná je vinna tím, že
I.
1. v přesně nezjištěné době roku 2003 poblíž obce U. v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od M. B. finanční částku 120.000 Kč, kterou obviněné předal R. B., pod slibem jejího zhodnocení na částku 400.000 Kč nákupem a následným prodejem akcií, což však neučinila a ani neměla v úmyslu učinit, finanční prostředky nevrátila a užila je pro svou potřebu, čímž způsobila poškozené B. škodu ve výši 120.000 Kč,
2. v dnech 1. 2., 28. 3., 1. 9. a 1. 12. 2003 v K. v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od L. H., pod záminkou koupě a provozování benzinové čerpací stanice částky 500.000 Kč, 700.000 Kč, 100.000 Kč a 200.000 Kč s tím, že peníze vrátí nejpozději do 31. 3. 2006, což neučinila, benzinovou čerpací stanici neprovozovala, peníze užila pro svoji potřebu, čímž způsobila poškozené L. H. škodu v celkové částce 1.500.000 Kč,
3. v přesně nezjištěné době od září 2004 do dubna 2005 v P. i jinde v úmyslu získat finanční prostředky vylákala pod příslibem zhodnocení peněz od L. K., částku nejméně 900.000 Kč, když na návrh obviněné nejprve dne 17. 9. 2004 zastavila svůj rodinný dům s tím, že obdrží částku 1.000.000 Kč, přičemž skutečně obdržela pouze 100.000 Kč a poté, co poškozená prostřednictvím obviněné dne 6. 4. 2005 nemovitost prodala P. A. ke slíbenému zhodnocení a vrácení peněz nedošlo, čímž způsobila poškozené K. škodu v celkové výši nejméně 900.000 Kč,
4. dne 27. 9. 2005 v T. v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od manželů M. K., a M. K., pod záminkou koupě benzinové čerpací stanice částku 500.000,- Kč, na kterou poškozeným dojednala úvěr u společnosti Leasing - Star, s.r.o. s tím, že úvěr bude za poškozené splácet, což neučinila, čímž způsobila manželům K. škodu ve výši 500 000,- Kč,
5. ve dnech 22. 3. až 28. 6. 2006 v K. v úmyslu získat finanční prostředky pod záminkou výhodného nákupu Eur a výhodného investování finančních prostředků s výnosem až 30% vylákala od MUDr. H. B., celkem finanční hotovost ve výši nejméně 507.400,- Kč, Eura v dohodnutém termínu nepředala, žádné výhodné investice nerealizovala, peníze nevrátila a tyto užila pro svou potřebu, čímž způsobila poškozené MUDr. B. škodu ve výši 507.400 Kč, po mnoha urgencích s velkým časovým odstupem vrátila poškozené celkem 110. 000,- Kč,
6. dne 18. 10. 2006 a 26. 10. 2006 v K. v úmyslu získat finanční prostředky pod záminkou nutnosti půjčit peníze svým známým vylákala od J. Š., nejprve finanční částku 60.000 Kč a poté 46.000 Kč s tím, že mu peníze vrátí do 27. 11. 2006 s navýšením 9.000 Kč, což neučinila, peníze užila pro svou potřebu, čímž způsobila poškozenému Š. škodu ve výši 106.000 Kč, později mu vyplatila navýšení 9.000,- Kč a v roce 2009 mu vrátila 75.000,- Kč,
7. v době od října 2006 do listopadu 2006 v K. v úmyslu získat finanční prostředky pod slibem zajištění úvěru ve výši 30.000.000 Kč postupně vylákala od V. V., částku v celkové výši nejméně 833.000,- Kč s tím, že je nutné uhradit poplatek k vyřizovanému úvěru, přičemž k získání úvěru nedošlo, peníze podle dohody nevrátila a užila je pro svou potřebu, čímž způsobila poškozené V. V. škodu ve výši 833.000,- Kč.
II.
1. v blíže nezjištěné době v červnu až červenci roku 2007 v H. L., okr. M. B., v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od L. J., finanční hotovost ve výši nejméně 80.000 Kč pod záminkou, že jí finanční prostředky zhodnotí a do jednoho roku vrátí částku 160.000 Kč, což neučinila, peníze užila pro svou potřebu, po urgencích vrátila pouze částku 30.000,- Kč a způsobila tak poškozené J. škodu ve výši 50.000 Kč,
2. dne 30. 6. 2008 v K. v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od J. H. částku ve výši 116.000 Kč, na kterou poškozené dojednala úvěr v pobočce Komerční banky a. s. s tím, že peníze včetně poplatků a úroků jí do jednoho měsíce vrátí, což však neučinila, čímž způsobila poškozené H. škodu ve výši 116.000 Kč,
3. dne 18. 8. a 20. 8. 2008 v M. a jinde v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od Mgr. O. K. celkovou finanční částku 250.000 Kč pod slibem výhodného nákupu cizí měny, což neučinila, peníze nevrátila a užila je pro svoji potřebu, čímž způsobila poškozené Mgr. K. škodu ve výši 250.000 Kč,
4. dne 22. 1. 2009 v M. B. v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od J. J. finanční hotovost ve výši 900.000 Kč pod záminkou výhodného nákupu Eur, které však nekoupila, peníze v dohodnuté lhůtě nevrátila a užila je pro svou potřebu, čímž způsobila poškozené J. škodu ve výši 900.000 Kč,
5. dne 2. 7. a 13. 7. 2009 v K.,, v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od V. Z. finanční hotovost ve výši 70.000 Kč a 250.000 Kč, na které poškozené dojednala úvěry na pobočce ČS, a.s., pod záminkou zaplacení zálohy na koupi bytu s tím, že půjčky bude platit, což neučinila vyjma několika splátek v celkové výši 7.363,-Kč, peníze nevrátila a užila je pro svoji potřebu, čímž způsobila poškozené Z. škodu ve výši 312.637.,-Kč,
6. dne 26. 8.2009 v K. v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od M. K. finanční hotovost ve výši 250.000 Kč, na kterou poškozené dojednala úvěr na pobočce ČS, a.s., pod záminkou nákupu kuchyňských linek, přičemž kuchyňské linky nekoupila, peníze nevrátila a užila je pro svou potřebu, čímž způsobila poškozené K. škodu ve výši 250.000 Kč,
7. dne 16. 9.2009 v Ch. v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od D. B. finanční hotovost ve výši 300.000 Kč, na kterou mu dojednala úvěr u pobočku ČS, a.s., pod záminkou provozování hospice, který však neměla v úmyslu provozovat, peníze ve stanovené lhůtě nevrátila a užila je pro svoji potřebu, čímž způsobila poškozenému D. B. škodu ve výši 300.000,- Kč,
čímž obviněná spáchala ad I. trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a ad II. trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., za což byla odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců. K výkonu tohoto trestu byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.
Dále byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněné uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným M. B., částku 100.000,- Kč, manželům M. K. a M. K., částku 550. 000,- Kč, MUDr. H. B., částku 397.400,- Kč, J. Š., částku 22.000,- Kč, V. V., částku 833.000,- Kč, L. J., částku 50.000,- Kč, Mgr. O. K., částku 250.000,- Kč, J. J., částku 900.000,- Kč, V. Z., částku 312.637,- Kč, D. B., částku 300.000,- Kč.
Podle §229 odst.2 tr. ř. byli poškození M. B., manželé M. a M. K., MUDr. H. B., J. J., V. V. a V. Z. se zbytkem svého nároku odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. l tr. ř. byly poškozené L. H. a L. K., odkázány se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
B)
Podle §226 písm. a) tr. ř. byla obviněná zproštěna obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2010 sp.zn. 2 KZV 19/2010 pro skutky, že
I.
- v přesně nezjištěné době roku 2002 v K., okr. Ch., v úmyslu získat finanční prostředky pod slibem zajištění úvěru ve výši 500.000,- Kč postupně vylákala od S. S. finanční částku 80.000,- Kč pod záminkou nutnosti zaplacení nákladů v souvislosti s vyřízením úvěru, který však v domluvené době nezajistila a ani neměla v úmyslu zajistit, peníze užila pro svou potřebu, až po naléhání poškozené jí vrátila 5.000,- Kč, čímž způsobila poškozené S. S. škodu ve výši 75.000,- Kč,
- nejméně ve dnech 22. 10., 29. 10., 6. 11., 16. 11. 2003, 13. 1. a 13. 7. 2004 K., okr. Ch., i jinde v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od H. H. postupně finanční hotovost v částkách 110.000,- Kč, 50.400,- Kč, 100.000,- Kč, 50.000,- Kč, 100.000,- Kč, 33.000,- Kč, 60.000,- Kč a 98.016,- Kč, které poškozená získala u různých bankovních domů, pod záminkou jejich zhodnocení a slibem, že splátky bude hradit, ke zhodnocení peněz ani placení nedošlo, peníze užila pro svou potřebu, čímž způsobila poškozené H. H. škodu nejméně ve výši 601.416,- Kč,
- dne 30. 11. 2005 v T. v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od M. B. pod záminkou koupě továrny částku 700.000,- Kč, na kterou poškozené dojednala úvěr u společnosti Leasing-Star, s.r.o. s tím, že z výnosu získaného v souvislosti s provozem či nákupem a následným prodejem továrny peníze do května 2006 vrátí, továrnu nekoupila, peníze ve stanoveném termínu nevrátila a užila je pro svou potřebu, čímž způsobila poškozené M. B. škodu ve výši 700.000,- Kč,
- v přesně nezjištěnou dobu roku 2006 v K., okr. Ch., v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od H. H. finanční hotovost nejméně ve výši 150.000,- Kč pod záminkou jejich zhodnocení, což neučinila, peníze nevrátila a užila je pro svou potřebu, čímž způsobila poškozené H. H., škodu ve výši 150.000,- Kč,
čímž se měla dopustit pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odst. l, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku,
II.
- ve dnech 6. 5., 14. 7., 8. 11. a 24. 11. 2008 v K., okr. Ch., v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od MUDr. H. B. celkem finanční hotovost ve výši 58.000,- Kč, pod záminkou investování a zhodnocení peněz, což však neučinila, finanční prostředky nevrátila a užila je pro svou potřebu, čímž způsobila poškozené MUDr. H. B., škodu ve výši 58.000,- Kč,
- dne 2. 10. 2008 v K., okr. Ch., v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od O. H. nejprve finanční částku 400.000,- Kč, následně dne 3. 3. 2009 částku 345.000,- Kč, dne 27. 3. 2009 částku 285.000,- Kč, dne 20. 4. 2009 částku 252.000,- Kč a dne 30. 7. 2009 částku 150.000,- Kč, vždy pod záminkou výhodného investování a nákupu EUR, což neučinila, ve sjednané lhůtě peníze nevrátila a užila je pro svoji potřebu, čímž způsobila poškozenému O. H. škodu ve výši 1.432.000,- Kč,
- dne 23. 10. 2008 v Ch. v úmyslu získat finanční prostředky vylákala od R. D. nejprve částku 150.000,- Kč a dále 220.000,- Kč, na které poškozenému dojednala úvěry u poboček ČSOB, a.s. a Komerční banky, a.s., pod záminkou jejich zhodnocení, přičemž finanční prostředky nezhodnotila, nevrátila je a užila je pro svou potřebu, čímž způsobila poškozenému R. D. škodu ve výši 370.000,- Kč,
čímž se měla dopustit pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. l, odst. 3 písm. b) tr. zák.,
neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla obviněná stíhána.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byli poškození S. S., H. H., M. B., MUDr. H. B., O. H., odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2011 sp. zn. 12 To 16/2011 podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že napadá rozhodnutí soudu druhého stupně v plném rozsahu, přičemž odmítla úvahu odvolacího soudu o tom, že se nikdy k trestné činnosti nedoznala, že své závazky neplnila – že sama půjčovala peníze dalším osobám nebo že vrácení zapůjčených peněz jí zabránilo zadržení policií. Taktéž se neztotožňuje s tím, že se pro ni tzv. řetězící „vypůjčování” peněz bez jejich vrácení stalo dlouhodobým způsobem života, když vypůjčené peníze nechtěla vůbec vrátit, případně že měla být od počátku srozuměna s tím, že tyto peníze nevrátí. Dále odmítla tvrzení, že pokud vracela peníze nebo složila první splátku za úvěr pro poškozené, jednalo se pouze o technické manévry k dosažení cíle vylákání větší částky či uchlácholení poškozeného s cílem případně znovu získat jeho důvěru a vylákat od něj další peníze. Závěr soudu ohledně toho, že obviněná vylákané peníze využila k životu nad poměry, není podle ní doložen objektivními fakty a jde o zavádějící úvahu soudu prvního stupně, kterou neopodstatněně převzal do svého rozhodnutí i soud odvolací v napadeném rozhodnutí. Odvolací soud sice měl podle dovolatelky snahu objektivizovat její postavení jako obviněné při hodnocení tvrzení poškozených o výši způsobené škody, ale tento svůj přezkumný postup zcela a jasně neuzavřel. Obviněná kvituje závěr odvolacího soudu o tom, že nalézací soud v některých případech přecenil tvrzení poškozených v situaci, kdy tato tvrzení byla v rozporu s tvrzením obviněné a zároveň tato tvrzení nebyla objektivizována dalším důkazem, z něhož by bylo možné přesvědčivě dovodit tok finančních prostředků od jednotlivých poškozených k obviněné. Takovým postupem pak odvolací soud došel pouze k závěru, že jde o „tvrzení proti tvrzení”, kdy nepřímé důkazy dokládají maximálně skutečnost, že byla obviněná v kritické době s daným poškozeným ve styku a poškozený měl eventuálně i příslušné finanční prostředky k dispozici, ale nelze s naprostou jistotou vyloučit, že jednotliví poškození uvedli ať již v omylu či úmyslně nesprávné údaje ohledně výše předaných částek. Odvolací soud také dospěl k závěru, že chování poškozených odporuje i běžným zvyklostem při nakládání s finančními prostředky a zásadám elementární opatrnosti zejména s přihlédnutím k částkám, o které se mělo jednat ve vazbě na ekonomicko-sociální situaci jednotlivých poškozených.
V dané situaci považuje obviněná za rozhodující samu důkazní situaci a to i při uplatnění základní zásady trestního řízení in dubio pro reo . Jelikož odvolací soud započal přezkoumávat tvrzení jednotlivých poškozených, je podle obviněné na místě v tom pokračovat. Dovolatelka požaduje odstranění rozporů ve výpovědích jednotlivých svědků a předložení listinných důkazů prokazujících jejich tvrzení. Konkrétně obviněná upozorňuje na rozpory či nepředložení dostatečně věrohodných důkazů ohledně tvrzení poškozené L. H., L. K., M. a M. K., MUDr. H. B., J. Š., V. V., J. H., Mgr. O. K., J. J., V. Z. a poškozeného D. B., u nichž obviněná nesouhlasí s jejich výpověďmi, potažmo se zjištěným skutkovým stavem a uvádí zde své vlastní skutkové závěry s poukazem na důkazy, jimiž by svou verzi skutkového stavu prokázala. V souvislosti s uvedenými poškozenými dále obviněná upozorňuje na jejich finanční požadavky, které proti obviněné vznesli a jak se podle dosud provedených důkazů tyto nároky „zredukovaly”. M. B. požadovala úhradu 2.500.000,- Kč, zatím jí bylo přiznáno 120.000,- Kč, manželé K. požadovali uhradit 1.215.000,- Kč a zatím jim bylo přiznáno 750.000,- Kč, MUDr. H. B. požadovala úhradu 794.400,- Kč a zatím jí bylo přiznáno 507.400,- Kč a V. V. požadovala uhradit 1. 800.000,- Kč a zatím jí bylo přiznáno 833.000,- Kč. K objasnění důkazní situace by podle obviněné významnou měrou přispěly její kalendáříky, kde si dělala průběžně poznámky o jednotlivých finančních transakcích s poškozenými, jakož i její notebooky Siemens Fujitsu a Asus spolu s flash diskem, kde se také nacházely její poznámky k této situaci. I když jí byly tyto věci zabaveny v přípravném řízení, tak nebyly dosud předloženy, i když o jejich předložení opakovaně žádala.
Dovolatelka dále namítá, že s ohledem na uvedenou argumentaci, kdy nedošlo k objektivnímu posouzení celé důkazní situace, resp. některé důkazy nebyly vůbec provedeny, je nepochybné, že následně i samo rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutků, ze kterých byla obviněna. Dále jsou podle názoru obviněné některé ze skutků (týkající se poškozené M. B. a L. H.) již promlčeny. Jiné byly řešeny cestou občanskoprávní (poškozená M. K. a V. V.) či jsou občanskoprávní cestou řešitelné jako půjčky, u nichž je obviněná ochotna peníze vrátit (poškozené L. J., Mgr. O. K., J. J. a V. Z.) a to zřejmě postupnou úhradou podle dalších dohod s poškozenými.
Obviněná v závěru svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2011 sp. zn. 12 To 16/2011, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2011 sp. zn. 3 T 10/2010 a s ohledem na ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k věci se písemně vyjádřila. Ve svém vyjádření uvedla, že vzhledem k možnosti přezkumu napadeného rozhodnutí vymezeném dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž obviněná opřela své dovolání, musí dovolací soud zásadně vycházet ze skutkových zjištění, které učinily soudy obou stupňů v předcházejícím řízení. Dovolací soud není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, proto se nemůže od učiněného skutkového zjištění odchýlit a je jím vázán. Dovolacímu soudu totiž nepřísluší v rámci daného dovolacího důvodu hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování nebo se zabývat otázkou hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Proto je s odkazem na tento dovolací důvod možné vytýkat pouze vady právní. Námitky, které se týkají skutkových zjištění (především hodnocení důkazů a neúplnosti dokazování), podle státní zástupkyně povahu právně relevantních námitek nemají.
Státní zástupkyně sice připouští, že lze učinit zásah do skutkového zjištění i v rámci dovolacího řízení, avšak pouze tehdy, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde především tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají žádnou obsahovou návaznost na důkazy, jestliže skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, pokud jsou skutková zjištění opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna a podobně. Takový rozpor může nastat i tehdy, jsou-li skutková zjištění soudu založena výlučně nebo v rozhodující míře na takovém úkonu, který je v důsledku podstatné vady jako důkaz nepoužitelný a zbývající důkazy nejsou způsobilé být podkladem učiněných skutkových zjištění. O takový případ se však podle státní zástupkyně v posuzovaném případě nejedná.
Státní zástupkyně konstatovala, že obsah dovolání obviněné je zaměřen výlučně na polemiku se skutkovými zjištěními, ke kterým dospěl odvolací soud, a obviněná je v dovolání označila za nepravdivá. Námitkám uplatněným obviněnou proto nelze přiznat povahu právně relevantních námitek. Kromě toho, že obviněná zpochybňuje podvodný úmysl v rámci vylákání peněz od poškozených, brojí nad to především proti tomu, že soudy vycházely z výpovědí svědků poškozených, které podle názoru obviněné nebyly dostatečným způsobem prověřeny a v tomto směru nebyla vyvrácena její obhajoba. Takto pojaté dovolací námitky však nejsou primárně založeny na skutkovém stavu věci zjištěném soudem prvního a druhého stupně, ale na jiném skutkovém zjištění, jehož změny se obviněná domáhá. Obviněná v uvedeném ohledu dovolání neopřela o námitky právní, ale o námitky ryze skutkové, které z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle státní zástupkyně obstát nemohou. Totéž lze vztáhnout i na námitky, v nichž obviněná hodnotí provedené dokazování jako neúplné.
Za jedinou právní námitku považuje státní zástupkyně argumentaci obviněné týkající se jejího tvrzení, že byla stíhána i pro skutky, které již byly promlčeny, případně pro skutky, které byly řešeny občanskoprávní cestou. Skutečnost, že některé půjčky již byly řešeny občanskoprávní cestou, v žádném směru nebrání podle státní zástupkyně tomu, aby byla obviněná stíhána a odsouzena pro trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. Pokud tím současně naplnila zákonné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, a to především tím, že osobu, od které si finanční prostředky půjčovala, uvedla v omyl o tom, kdy, z čeho a jak půjčku vrátí ve zřejmém úmyslu takto neučinit, nic nebránilo k vyvození trestněprávní odpovědnosti. Právě tyto skutečnosti byly provedeným dokazováním jednoznačně zjištěny. Obviněná nemá podle státní zástupkyně pravdu ani v tom, že některé ze skutků, pro které byla stíhána, již byly promlčeny. Státní zástupkyně zdůraznila, že obviněná byla stíhána pro pokračující trestný čin podvodu, u něhož promlčecí doba začíná běžet od okamžiku, kdy byl takový trestný čin dokončen, tedy od okamžiku, kdy byl proveden poslední útok (dílčí akt). Teprve od takového okamžiku je možné počítat promlčecí lhůty tak, jak jsou uvedeny v §67 tr. zák. První trestný čin podvodu obviněná dokončila v listopadu 2006 a druhý trestný čin podvodu dne 16. 9. 2009. Jestliže promlčecí doba činila podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. pět let, je třeba dospět k závěru, že trestní stíhání promlčeno nebylo. Námitku obviněné je tedy třeba vyhodnotit jako zjevně neopodstatněnou.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť trestné jednání obviněné tak, jak bylo soudem zjištěno, bylo správně právně kvalifikováno. Současně navrhla, aby dovolací soud takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněné proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2011 sp. zn. 12 To 16/2011 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněná podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelkou spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl obviněný odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že obviněný měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. ( tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Obviněná ve svém dovolání oběma soudům především vytýká, že nesprávně zjistily skutkový stav věci, dále polemizuje s hodnocením provedených důkazů (zejména se svědeckými výpověďmi poškozených) a domnívá se, že soudem nebyly provedeny důkazy, které jí byly zabaveny v přípravném řízení, i přesto, že obviněná jejich provedení opakovaně navrhovala (kalendáře s poznámkami obviněné o transakcích mezi ní a poškozenými, notebooky Siemens Fujitsu a Asus a flash disk, na němž byly uloženy další poznámky sepsané obviněnou vztahující se k předmětné věci). Obviněná se tak dovoláním především domáhá toho, aby Nejvyšší soud přezkoumal tvrzení jednotlivých poškozených a došlo k provedení dalších důkazů, které sama navrhuje tak, aby dovolací soud pokračoval v přezkumu důkazů a dospěl k závěru, že skutky popsané ve skutkových větách odsuzujícího rozsudku se nestaly tak, jak jsou zde popsány, a vzniklá škoda, kterou obviněná způsobila, je mnohem nižší.
Nejvyšší soud po prostudování dovolání obviněné shledal, že obviněná sice podala dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítla nesprávnost právního posouzení skutku, ale fakticky napadla výhradně soudy učiněná skutková zjištění s tím, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav, když nesprávně hodnotily provedené důkazy a neprovedly další důkazy, jež obviněná opakovaně navrhovala a provedené dokazování je podle ní neúplné. Výhrady obviněné se tedy v převážné části soustředily jen proti správnosti zjištění, že se obviněná skutečně dopustila vytýkané trestné činnosti. Konkrétně obviněná napadá závěr soudů zejména v tom, zda se jednání tak, jak je popsáno ve skutkových větách odsuzujícího rozsudku, vůbec dopustila, že ji k tomu vedl podvodný úmysl vypůjčené peníze nevrátit, že pro ni bylo takové půjčování peněz dlouhodobým způsobem života a pokud peníze vracela, jednala tak jen z toho důvodu, že chtěla znovu získat důvěru poškozených, aby od nich mohla vylákat další peníze či vyšší částky.
Lze tudíž prohlásit, že obviněná v dovolání uplatnila svoji verzi průběhu skutkového děje, protože ve skutečnosti ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedla námitky vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. ke skutkovému stavu zjištěnému oběma soudy a z charakteru jejích námitek je evidentní, že jí vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Dovolatelka tedy vůči rozhodnutí odvolacího soudu fakticky namítá pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku nesprávného vyhodnocení provedených důkazů a neúplně provedeného dokazování. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Nejvyšší soud poukazuje na to, že jakkoli skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, tuto zásadu ale nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí mimo jiné případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. US 413/02, IV. ÚS 219/03 a další), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další) a v neposlední řadě se dále jedná o případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
Nejvyšší soud však v této souvislosti podotýká, že pokud obviněná v dovolání namítá neprovedení důkazů, které podle svého tvrzení opakovaně navrhovala (kalendáře s jejími poznámkami, notebooky Siemens Fujitsu a Asus a flash disk, které by měly obsahovat rozhodné skutečnosti k „objasnění důkazní situace“), je nutné zdůraznit, že ke zjištění obsahu těchto notebooků zajištěných při domovní prohlídce bytu obviněné byl přibrán znalec Ing. Aleš Zrostlík, jenž vypracoval dva znalecké posudky ze dne 20. 3. 2010 (notebook značky Asus F5GL, č. l. 144-159) a ze dne 20. 3. 2010 (notebook značky Amilo (Fujitsu - Siemens, č. l. 160 - 174), které byly oba přečteny podle §211 odst. 5 tr. ř. v hlavním líčení (viz protokol o hlavním líčení, č. l. 886) a obviněná k nim neměla žádné připomínky. Taktéž byla podle §213 odst. 1 tr. ř. přečtena vyhodnocení domovní prohlídky k zajištěným notebookům (č. l. 187-188 a č. l. 189), z kterých vyplývá, že notebooky neobsahují soubory vztahující se k předmětné trestné činnosti vyjma souboru M. (č. l. 188), k čemuž obviněná také neměla žádné připomínky. Nalézací soud pak ve svém rozhodnutí na straně 25 uvádí, že podle znaleckého posudku z oboru kybernetika vyplynulo, že zde nebyla zjištěna žádná zájmová data vztahující se k projednávané trestné činnosti. Z usnesení Služby kriminální policie a vyšetřování Odboru HK - 2. oddělení PČR KŘP Ústeckého kraje ze dne 1. 6. 2010 č. j. KRPU-9248-222/TČ-2009-040082-MŠ (č. l. 190-193) vyplývá, že USB flash disk zn. Microsoft (zde veden pod poř. č. 133) byl spolu s rozličnými diáři, kalendáři, příp. zápisky zajištěnými během domovní prohlídky podle §80 odst. 1 tr. ř. obviněné vrácen, neboť jich nebylo k dalšímu trestnímu řízení třeba. Navíc z protokolů o hlavním líčení, protokolu o veřejném zasedání a z jiných listin obsažených ve spisu je zřejmé, že obviněná nenavrhovala doplnění těchto důkazů, příp. k nim neměla žádné připomínky. Nejvyšší soud proto konstatuje, že se soud prvého stupně těmito důkazy náležitě zabýval, což vyplývá z odůvodnění odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu (viz výše). V žádném případě se tak nemůže jednat o opomenuté důkazy, které by mohly zdůvodňovat průlom do zásady, že dovolací soud nemůže přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Nejedná se tedy o případ, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04).
Jedinou námitku obviněné, kterou je možno subsumovat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tak její tvrzení o tom, že je trestnost činu, co do skutků týkajících se poškozené M. B. a L. H., promlčena.
Je na místě uvést, že totožnou námitku vznesl již tehdejší obhájce obviněné Mgr. Bc. Ladislav Kočka ve své závěrečné řeči (viz protokol o hlavním líčení ze dne 20. 1. 2011, č. l. 936) a s touto obhajobou se soud prvního stupně vypořádal (viz strana 19 rozsudku nalézacího soudu), přičemž ji odmítl, protože v posuzované věci jde o pokračující trestný čin, jehož následek nastal až po dokonání posledního útoku, kdy byla trestná činnost ukončena. Podle nalézacího soudu je také nutné zohlednit, že škoda, kterou svým jednáním obviněná způsobila a tedy trestní sazba, podle níž je skutek trestným činem, v podstatě vylučuje promlčení jednotlivých útoků v době kratší než patnáct let podle §34 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Tutéž argumentaci zopakoval i současný obhájce obviněné JUDr. František Diviš v odvolacím řízení (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 26. 4. 2011, č. l. 1025). Odvolací soud ve svém rozsudku na straně 12 uvedl, že takovou námitku, kterou obviněná uplatnila již před nalézacím soudem, nelze akceptovat, protože se jedná o pokračující delikty s promlčecí dobou pěti let od spáchání, respektive dokonání a odkázal na ustanovení §67 odst. 1 písm. c), odst. 2, odst. 3 tr. zák.
Nejvyšší soud potvrzuje správnost závěru odvolacího soudu, že u pokračujícího trestného činu začíná běžet promlčecí doba od okamžiku, kdy byl takový trestný čin dokončen. Při pokračování v trestném činu je trestný čin dokončen v okamžiku, kdy byl proveden poslední útok (dílčí atak). Ze skutkové věty pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že prvý pokračující trestný čin podvodu byl dokončen v listopadu 2006 a druhý pokračující trestný čin podvodu (skutková věta pod bodem II.) byl dokončen dne 16. 9. 2009. Vzhledem k tomu, že obviněná byla u obou pokračujících trestných činů ohrožena trestní sazbou, jejíž horní hranice v souladu s §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. činí osm let, je promlčecí doba u těchto trestných činů podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. pětiletá. Je tedy zcela zřejmé, že k promlčení trestního stíhání nedošlo a trestnost činů tak nezanikla. Nejvyšší soud tudíž dospěl ke zjištění, že výhrada obviněné ohledně promlčení trestního stíhání, obsažená opakovaně v dovolání, nemá opodstatnění, neboť rozsudek odvolacího soudu vytýkanou vadou netrpí.
Nejvyšší soud se proto s právním hodnocením jednání obviněné tak, jak je učinil odvolací soud, ztotožňuje a podotýká, že uvedený soud se náležitě, pečlivě a svědomitě vypořádal se všemi skutečnostmi, které v řízení vyšly najevo, o čemž svědčí i revize rozsudku soudu prvního stupně v tom směru, že pro části pokračujících skutků byla obviněná obžaloby zproštěna. Soud druhého stupně rovněž v souladu se zákonem vyložil a řádně odůvodnil všechny rozhodné závěry z hlediska jím použité právní kvalifikace a v jednání obviněné zcela správně shledal naplnění skutkových podstat pokračujících trestných činů podvodu podle 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů podle ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné H. V., jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., což učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 15. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c