ECLI:CZ:NS:2012:23.ND.370.2011.1
sp. zn. 23 Nd 370/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce P. C., zastoupeného PhDr. Miloslavou Jebavou, bytem v Jilemnici, Zahradní 660, s adresou pro doručování Praha 7, Janovského 15, proti žalované Ing. J. H., zastoupené JUDr. Miroslavem Maškem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 3/319, o vydání věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 33/2005 a u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 4 Nd 296/2011, o vyloučení soudců Nejvyššího soudu České republiky, takto:
Soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. František Hrabec, JUDr. Jiří Pácal a JUDr. Danuše Novotná nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 4 Nd 296/2011.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 20. září 2011, sp. zn. Nco 114/2011, jež bylo doručeno Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dne 29. září 2011, předložila předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Hana Voclová Nejvyššímu soudu České republiky podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 22 C 33/2005 k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze vznesenou žalobcem.
Jak vyplývá ze spisového materiálu, spis byl s námitkou podjatosti v souladu s rozvrhem práce přidělen k projednání a rozhodnutí senátu 4 Nd Nejvyššího soudu ve složení JUDr. František Hrabec, JUDr. Danuše Novotná a JUDr. Jiří Pácal, přičemž tato věc je u tohoto senátu vedena pod sp. zn. 4 Nd 296/2011.
V podáních ze dne 24. března 2011 (č. l. 565 – 589), ze dne 19. dubna 2011 (č. l. 636 – 659), ze dne 20. dubna 2011 (č. l. 660 – 690) a ze dne 9. května 2011 (č. l. 693 – 714), vznesl žalobce kromě námitky podjatosti soudců Obvodního soudu pro Prahu 1 a soudců Vrchního soudu v Praze též námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu, kteří byli členy nebo kandidáty KSČ, kteří by měli rozhodovat o jeho námitce podjatosti, včetně soudců JUDr. Františka Hrabce, JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala. Žalobce v tomto podání při odůvodňování námitky podjatosti soudců, kteří byli členy nebo kandidáty KSČ, uvedl, že podjatým soudcem je každý soudce, který jako člen KSČ sloužil nelidské komunistické diktatuře a ruské vojenské okupaci, proti nimž žalobce bojoval a byl za to touto komunistickou justicí pětkrát uvězněn. Vzhledem k tomu, že před rokem 1989 vyznávali komunističtí soudci ideologii nenávisti vůči disidentům, mezi něž patřil i žalobce, je zcela nemožné, aby dospělí lidé, kteří v době komunistické totality měli sníženou citlivost k lidským právům (čehož výrazem bylo jejich členství v KSČ), byli dnes považováni za osoby s náhle již zcela dostačující citlivostí k lidským právům a mohli soudit bývalého disidenta a bývalého politického vězně bez jakékoliv averze vůči němu, nepodjatě a nezávisle, když nadto žalovaná je bývalá členka KSČ, tj. osoba, s níž bývalí komunističtí soudci sdíleli komunistickou ideologii. Bývalí komunisté tedy dodnes smýšlejí v duchu komunistické ideologie. Každý soudce, který se stal členem KSČ, měl takové povahové vlastnosti a takové morální zásady a takové hodnotové orientace, které samy o sobě zakládají jejich podjatost vůči žalobci, který byl odpůrcem komunismu a který byl pronásledován za své politické přesvědčení právě tím režimem, jemuž soudci – bývalí komunisté sloužili. V dalších podáních ze dne 3. prosince 2011 a ze dne 5. prosince 2011 svou námitku podjatosti zopakoval, přičemž v těchto podáních uvedl „první seznam soudců rusko-české justice, pracujících s nejvyšší možnou pravděpodobností, hraničící s jistotou, pro ruské tajné služby KGB/GRU“, přičemž mezi tyto soudce zařadil i soudce Nejvyššího soudu JUDr. Františka Hrabce, JUDr. Danuši Novotnou a JUDr. Jiřího Pácala a žádal, aby z důvodu podjatosti byli tito soudci vyloučeni z rozhodování.
Dle vyjádření členů tohoto senátu JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala nemají jmenovaní soudci k účastníkům, případě jejich zástupcům žádný vztah, rovněž nemají žádný poměr k věci a není jim známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich nepodjatosti. Rovněž JUDr. František Hrabec nemá podle svého vyjádření k věci, účastníkům či jejich zástupcům žádný vztah a tudíž se osobně podjatý necítí. Dal pouze v úvahu, že v jiné věci žalobce P. C. a žalovaných Ing. J. H. a Ing. L. Š., vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 65/2002, byl v obdobné problematice usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 4 Nd 309/2008, vyloučen.
Podle §14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 4 téhož ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). v případě soudce Nejvyššího soudu rozhoduje jiný senát Nejvyššího soudu.
Předem je nutné podotknout, že v souladu s ustanovením §15a odst. 3 o. s. ř. je nepřípustné, aby účastník řízení bez dalšího namítal podjatost celého soudu, když podstatnou náležitostí námitky podjatosti je přesné označení soudce (přísedícího), proti němuž námitka směřuje, a uvedení důkazů prokazujících takové tvrzení účastníka řízení. Případná podjatost je výsledkem osobního vztahu soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, proto je tento poměr nutno zjišťovat individuálně u každého soudce zvlášť.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. K vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti je důvodné pochybovat, zda bude moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Nepochybně se jedná o případy, kdy je soudce současně na straně účastníka řízení či svědka, resp. kdy by mohl být v řízení dotčen na svých právech; shodně to platí, má-li soudce k účastníkům řízení příbuzenský nebo obdobný vztah, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 33, ročník 2000; shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 77). Vždy se však musí jednat o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
V posuzované věci je námitka podjatosti uvedených soudců Nejvyššího soudu opřena pouze obecně o jejich bývalé členství v KSČ, aniž by žalobce uvedl konkrétní skutečnosti nasvědčující namítané podjatosti. Takto odůvodněnou námitkou podjatosti se Nejvyšší soud opakovaně zabýval již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 4 Nd 417/2011, usnesení ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 397/2011, usnesení ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 4 Nd 231/2011, usnesení ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Nd 159/2011, usnesení ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 4 Nd 107/2011, usnesení ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 11 Nd 52/2011). Rovněž Ústavní soud se danou problematikou zabýval při rozhodování o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací (srov. např. usnesení ze dne 20. 1. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2905/11, usnesení ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3617/11, usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. III. ÚS 2017/11, usnesení ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. I. ÚS 2293/11, usnesení ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 2612/11, usnesení ze dne 19. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1844/11, usnesení ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 1260/11, usnesení ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2189/11, usnesení ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. I. ÚS 1448/11, usnesení ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. III. ÚS 860/11, usnesení ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 536/11, usnesení ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. II. ÚS 3268/10). Všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu přitom respektují závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10. Ústavní soud v tomto nálezu mimo jiné vyhodnotil námitky stěžovatele poukazující na členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 tak, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. k s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu.
V citovaném nálezu Ústavní soud rovněž konstatoval, že smyslem základního práva na informace (na poskytnutí údaje o členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989) není a nemůže být snaha - v rozporu s tzv. lustračním zákonem - (např.) zbavit soudce - členy KSČ ke dni 17. listopadu 1989 jejich funkce. Podmínkou funkce soudce není neexistence soudcova členství v KSČ. V tomto nálezu stejně jako v jiných rozhodnutích (viz např. sp. zn. IV. ÚS 682/09, sp. zn. III. ÚS 2336/08) o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací Ústavní soud totiž poukázal na to, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu.
Uvedený zákon, resp. z něj vyvoditelný princip, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by vylučovala mimo jiné soudce z rozhodovacího procesu, Ústavní soud chápe a musí respektovat jako výsledek společenského konsenzu stran vypořádání se s minulostí. Proto není možno z právního hlediska akceptovat tezi žalobce, že by soudci - dřívější členové KSČ - věc žalobce nemohli rozhodovat. Například ve svém výše citovaném usnesení sp. zn. IV. ÚS 682/09 Ústavní soud dovodil, že z bývalého členství určité osoby v KSČ nelze bez dalšího dovozovat, že by nemohla nezaujatě posoudit restituční případy.
Nejvyšší soud přistoupil k posouzení konkrétních okolností daného případu za účelem zjištění, zda by žalobcem namítané skutečnosti mohly mít vliv na rozhodování uvedených soudců Nejvyššího soudu, a dospěl k závěru, že skutečnost, že žalobce jako odpůrce komunismu bojoval proti komunistickému zřízení a za to byl tehdejší komunistickou justicí pětkrát uvězněn, nelze považovat za takovou okolnost, která by sama o sobě působila na soudce do té míry, že by nebyli schopni věc žalobce spravedlivě rozhodnout. Případný závěr o podjatosti uvedených soudců Nejvyššího soudu by se totiž musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovaného zájmu na výsledku řízení. Takovým objektivním důvodem zpochybnění nepodjatosti soudce však nemůže představovat politická angažovanost žalobce v minulosti. Stejně tak nic nevypovídá o vztahu soudce k účastníkům řízení a k projednávané věci skutečnost, že soudce byl členem bývalé KSČ, a nelze rovněž dovozovat, že by to v obecné rovině mohlo bez dalšího ovlivnit jeho rozhodování. Nejvyšší soud hodnotí stejně jako ve svých předchozích shora citovaných rozhodnutích výklad §14 odst. 1 o. s. ř. tak, jak jej prosazuje žalobce, jako nepřípustně extenzivní.
Z výše uvedeného vyplývá, že shora uvedené okolnosti namítané žalobcem nemohou objektivně založit podjatost jmenovaných soudců Nejvyššího soudu.
Rovněž námitka žalobce, v níž odkázal na blíže nespecifikovaný „první seznam soudců rusko-české justice, pracujících s nejvyšší možnou pravděpodobností, hraničící s jistotou, pro ruské tajné služby KGB/GRU, kteří se neváhají svým jménem podepsat, pod sebe zločinnější soudní rozhodnutí“, přičemž mezi tyto soudce zařadil i dotčené soudce Nejvyššího soudu, neobsahuje žádné tvrzení, jež by bylo relevantní z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.
Z uvedených závěrů je zřejmé, že nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Nd 296/2011 byli vyloučeni shora jmenovaní soudci Nejvyššího soudu. Za tohoto stavu Nejvyšší soud rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu