ECLI:CZ:NS:2014:23.ND.130.2014.1
sp. zn. 23 Nd 130/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. J. Š., proti žalovanému Městskému soudu v Praze, Praha 2, Slezská 9, PSČ 120 00, o vyloučení pohledávky z konkurzní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 5/2013 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cmo 8/2014, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., JUDr. Iva Novotná a JUDr. Jiří Goldstein nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 15 Cmo 8/2014.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Městského soudu v Praze návrh, který označil jako 1. Žalobu o vyloučení pohledávky z konkurzní podstaty úpadce PYYRR, s.r.o. (správně PYRR, s.r.o.), a 2. Žalobu o úhradu vícenákladů, přičemž za žalovaného označil Městský soud v Praze, Slezská 9, 120 00 Praha 2.
Usnesením ze dne 16. prosince 2013, č. j. 58 Cm 5/2013-9, Městský soud v Praze odmítl žalobu o vyloučení pohledávky z konkurzní podstaty úpadce PYRR, s.r.o. (výrok pod bodem I), odmítl žalobu o úhradu vícenákladů (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
Toto usnesení napadl žalobce odvoláním ze dne 10. února 2014 na č. l. 18. Z tohoto podání a souvisejících podání ze dne 7. února 2014 na č. l. 21 a ze dne 8. února 2014 na č. l. 22 vyplývá, že žalobce vznáší námitku podjatosti vůči senátu Vrchního soudu v Praze 15 Cmo, který bude rozhodovat o jeho odvolání a o jeho námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze. Podjatost soudců senátu Vrchního soudu v Praze, tj. JUDr. Františka Kučery, JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D., JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina odůvodnil žalobce svým nesouhlasem s postupem Vrchního soudu v Praze při vyřizování jeho námitky podjatosti soudců v jiných řízeních, zejména v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 K 49/2000. Žalobce namítá, že jeho námitka podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze vznesená v citovaném řízení měla být předložena nadřízenému soudu – tj. Nejvyššímu soudu České republiky a neměla ji posuzovat žádná osoba z Vrchního soudu v Praze, věc neměla být přidělena senátu JUDr. Kučery, JUDr. Zelenky, JUDr. Novotné a Mgr. Dörfla, když tito soudci po dvou letech rozhodli bez uvedení odůvodnění o zaslání této námitky do spisu Městského soudu v Praze ke sp. zn. 79 K 49/2000 k zažurnalizování.
Vrchní soud v Praze předložil námitku podjatosti Nejvyššímu soudu České republiky spolu se spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 58 Cm 5/2013 (u Vrchního soudu v Praze je věc vedena pod sp. zn. 15 Cmo 8/2014) a s písemným vyjádřením JUDr. Františka Kučery, JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D., JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina, členů senátu č. 15 Cmo, kterému bylo podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze pro rok 2014 odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2013, č. j. 58 Cm 5/2013-9, přiděleno k rozhodnutí. Jmenovaní soudci ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že nemají žádný poměr k účastníkům či jejich zástupcům v řízení, v němž mají rozhodnout o odvolání žalobce, ani jim není znám žádný důvod, pro který by bylo možné pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
K důvodům vyloučení soudce podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. K vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti je důvodné pochybovat, zda bude moci nezávisle a nestranně rozhodnout.
Nepochybně se jedná o případy, kdy je soudce současně na straně účastníka řízení či svědka, resp. kdy by mohl být v řízení dotčen na svých právech; shodně to platí, má-li soudce k účastníkům řízení příbuzenský nebo obdobný vztah, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 33, ročník 2000; shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 77). Vždy se však musí jednat o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Takový vztah přitom nelze – oproti mínění žalobce – dovodit ani z okolností, které uvedl v námitce podjatosti.
Tyto okolnosti totiž žalobce zjevně spatřuje v předchozím postupu Vrchního soudu v Praze v konkurzním řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 79 K 49/2000. Jde tedy typově právě o ty okolnosti, jež zákon z okruhu způsobilých námitek podjatosti výslovně vylučuje v ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., podle něhož platí, že důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Pouhý odkaz na jiná soudní řízení učiněný žalobcem proto sám o sobě nemohl založit podjatost soudců Vrchního soudu v Praze. K prověření výhrad účastníka proti správnosti postupu soudu v řízení slouží za zákonem stanovených podmínek řádné a mimořádné opravné prostředky, důvod podjatosti rozhodujícího soudce samy o sobě založit nemohou.
Námitku podjatosti dovozuje žalobce u JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D., a JUDr. Ivy Novotné také z jejich údajného bývalého členství v KSČ, aniž by žalobce uvedl konkrétní skutečnosti nasvědčující namítané podjatosti. Takto odůvodněnou námitkou podjatosti se Nejvyšší soud opakovaně zabýval již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 4 Nd 417/2011, usnesení ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 397/2011, usnesení ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 4 Nd 231/2011, usnesení ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Nd 159/2011, usnesení ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 4 Nd 107/2011, usnesení ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 11 Nd 52/2011). Rovněž Ústavní soud se danou problematikou zabýval při rozhodování o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací (srov. např. usnesení ze dne 20. 1. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2905/11, usnesení ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3617/11, usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. III. ÚS 2017/11, usnesení ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. I. ÚS 2293/11, usnesení ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 2612/11, usnesení ze dne 19. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1844/11, usnesení ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 1260/11, usnesení ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2189/11, usnesení ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. I. ÚS 1448/11, usnesení ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. III. ÚS 860/11, usnesení ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 536/11, usnesení ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. II. ÚS 3268/10). Všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu přitom respektují závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10. Ústavní soud v tomto nálezu mimo jiné vyhodnotil námitky stěžovatele poukazující na členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 tak, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. k s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu.
V citovaném nálezu Ústavní soud rovněž konstatoval, že smyslem základního práva na informace (na poskytnutí údaje o členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989) není a nemůže být snaha - v rozporu s tzv. lustračním zákonem - (např.) zbavit soudce - členy KSČ ke dni 17. listopadu 1989 jejich funkce. Podmínkou funkce soudce není neexistence soudcova členství v KSČ. V tomto nálezu stejně jako v jiných rozhodnutích (viz např. sp. zn. IV. ÚS 682/09, sp. zn. III. ÚS 2336/08) o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací Ústavní soud totiž poukázal na to, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu.
Uvedený zákon, resp. z něj vyvoditelný princip, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by vylučovala mimo jiné soudce z rozhodovacího procesu, Ústavní soud chápe a musí respektovat jako výsledek společenského konsenzu stran vypořádání se s minulostí.
Nejvyšší soud ze všech shora uvedených okolností neshledal důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 15 Cmo 8/2014 byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2014
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu