ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1285.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 1285/2013-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. ledna 2014 o dovolání obviněné D. M. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 7. 2013 sp. zn. 10 To 194/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 185/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné D. M. odmítá .
Odůvodnění:
Nejprve je třeba uvést, že Okresní soud v Hradci Králové v této trestní věci rozhodoval již podruhé, neboť původní odsuzující rozsudek ze dne 27. 4. 2012 sp. zn. 5 T 185/2011 zrušil k odvolání obviněné Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 10. 2012 sp. zn. 10 To 249/2012 podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. a věc vrátil podle §259 odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně.
Obviněná D. M. byla poté rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2013 sp. zn. 5 T 185/2011 uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zák.), jehož se dopustila tím, že v období od 31. 5. 2004 do 2. 2.2009 v H. K. jako členka výboru Společenství vlastníků jednotek (dále SVJ) domu v ulici P., H. K., mající dispoziční a podpisové právo k bankovnímu účtu SVJ v Komerční bance a.s. s úmyslem získat finanční prostředky a s vědomím, že bez spolu-souhlasu a spolu-podpisu předsedkyně výboru SVJ Evy Urbánkové nemůže s finančními prostředky nakládat, celkem ve 49 případech na výběrních lístcích padělala podpis předsedkyně výboru Evy Urbánkové a tyto následně předkládala Komerční bance a.s. pobočka Hradec Králové, Náměstí osvoboditelů 798/2, která na základě toho pak obviněné vyplatila různě vysoké finanční částky, které použila pro svoji potřebu a to v konkrétně zde uvedených případech v celkové výši 823.700,- Kč, čímž Společenství vlastníků jednotek domu P., H. K., se sídlem H., P. způsobila škodu ve výši nejméně 711.700,- Kč, když částku ve výši 112.000,- Kč SVJ vrátila zčásti formou vkladu na běžný účet vedený u Komerční banky a.s., a zčásti vkladem do hotovostní pokladny SVJ .
Za to jí byl podle §250 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.
Odvolání obviněné směřující proti tomuto rozsudku zamítl podle §256 tr. ř. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 7. 2013 sp. zn. 10 To 194/2013.
Proti tomuto usnesení obviněná podala prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatelka naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v existenci extrémního nesouladu mezi jednotlivými provedenými důkazy a právním hodnocením učiněným oběma soudy v míře opodstatňující, aby se věcí zabýval dovolací soud. První okruh jejích námitek směřuje k hodnocení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo vypracovaný Mgr. Alešem Čulíkem, který podpisy na výběrních lístcích, jejichž prostřednictvím obviněná činila neoprávněné výběry z účtu SVJ, rozdělil do tří skupin – střední pravděpodobnost, nižší pravděpodobnost a podpisy, u kterých nelze spolehlivě rozhodnout. Nalézací soud tak nesplnil závazný pokyn odvolacího soudu k vypořádání se s pochybnostmi ohledně pravosti podpisu na předmětných výběrních lístcích, když nezdůvodnil, z jakého důvodu považoval za pravé podpisy i ty, které znalec označil za podpisy „v nižší pravděpodobnostní rovině“, případně podpisy, u kterých „nelze spolehlivě rozhodnout mezi variantami pravých podpisů a variantami padělků vyhotovených podle vzoru“. Nalézací soud tento závazný pokyn obešel jen doplněním krátkého odstavce v odůvodnění svého rozsudku, v němž pouze popsal činnost znalce, ale nijak se nevypořádal se závěrem odvolacího soudu, že konkrétně neodůvodnil, v čem shledává naplnění jednotlivých znaků stíhaného trestného činu, včetně zavinění obviněné. Soud prvního stupně tak zcela abstrahoval od zásady in dubio pro reo, ačkoliv byl na nutnost dodržení této zásady odvolacím soudem výslovně upozorněn .
V druhém okruhu námitek obviněná vyslovila nesouhlas s hodnocením znaleckého posudku z oboru účetnictví vypracovaný Ing. Josefem Michálkem. Z tohoto posudku podle obviněné jednoznačně vyplývá, že SVJ neprovádělo žádné kontroly, ačkoliv jednal celý výbor, nejen obviněná, se kterou navíc nebyla uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti, a celá ekonomika poškozeného byla založena na náhodě (viz konstatování nalézacího soudu co do důvtipu člena SVJ JUDr. Lindy). Dovolatelka cituje části výpovědi znalce Ing. Michálka, z nichž vyplývá, že při zpracování svého znaleckého posudku nedisponoval žádnými údaji z let 2004 až 2007, ačkoliv vyvinul maximální úsilí k jejich zjištění, nemohl tudíž zpracovat důvěryhodný znalecký posudek za celé období, pro nějž je obviněná stíhána, protože účetní evidence je kontinuální fenomén a nelze exaktně konstatovat jakékoliv výsledky bez informací, které předcházejí sledované období . Z důvodu absence relevantních informací nemohl být tento znalecký posudek vypracován tak, aby mohly být odstraněny všechny pochybnosti, čehož si byl vědom i odvolací soud, když původní odsuzující rozsudek nalézacího soudu zrušil a nařídil mu doplnit dokazování. Toto doplnění však vneslo podle obviněné do věci více pochybností, než existovaly před vydáním zrušujícího usnesení odvolacího soudu. Vady v řízení soudu prvního stupně pak neodstranil ani odvolací soud, který posléze odvolání obviněné zamítl, aniž by se hlouběji celou věcí zabýval. Rozhodnutí obou soudů se proto neopírá o důkazy, ale toliko o konstrukci vytvořenou na základě představ a domněnek.
Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 7. 2013 sp. zn. 10 To 194/2013, a podle §265 l tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněné v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. uvedl, že tato v zásadě napadá pouze dva z celé škály důkazních prostředků, které měl soud prvního stupně k dispozici při objasňování skutečného stavu věci, přičemž písmoznalecký posudek zpochybňuje pouze z hlediska jeho hodnocení soudem, zatímco posudek týkající se účetnictví poškozeného Společenství vlastníků jednotek domu v ulici P. v H. K. napadá i co do jeho obsahové správnosti. V tvrzených nesprávnostech v hodnocení těchto dvou posudků pak spatřuje existenci tzv. extrémního nesouladu, který v této souvislosti může mít pouze podobu nepřijatelných diferencí mezi obsahem provedených důkazů a jejich hodnocením a skutkovými či právními závěry z nich vyvozenými. Navíc hodnocení důkazů soudem by muselo být nakolik vadné, že by je nebylo možné akceptovat při žádném z logických způsobů výkladu důkazů, které mohou připadat v úvahu. Musí se tedy jednat o vadu tak zásadní povahy, že jí zatížené rozhodnutí nemůže obstát z hlediska zachování základních práv obviněné, jak jsou zakotvena nejen v kodexu trestního práva, ale i v normách práva ústavního. Státní zástupce konstatoval, že rozsudek soudu prvního stupně tak zásadní vadou, jež by v uvedeném smyslu napadené rozhodnutí zcela diskvalifikovala, netrpí. Uvedené rozhodnutí a zejména jeho odůvodnění je jasné, logické a přesvědčivé a soud v souladu s procesními předpisy náležitě zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, nevykazuje proto vadu označovanou jako extrémní nesoulad či rozpor (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 380/2013). Tento závěr platí tím spíše, že znalecký posudek z obecného pohledu nemá oproti jiným důkazním prostředkům žádnou vyšší „váhu“ či „průkazní sílu“. Jedná se o důkaz jako každý jiný a posouzení jeho významu pro správné skutkové a právní hodnocení věci náleží pouze soudu. Navíc v této věci je jednání obviněné doloženo množstvím jiných hodnotných důkazů, mezi nimiž oba zmiňované znalecké posudky nezastávají ani pozici primus inter pares, a v zásadě korespondují částečnému doznání obviněné k trestnému jednání, jež jí je kladeno za vinu.
Námitky dovolatelky tudíž podle státního zástupce neukazují na existenci extrémního nesouladu, nýbrž nepřekračují meze prosté polemiky s tím, jak oba znalecké posudky hodnotil - v souvislosti se všemi dalšími provedenými důkazy - nalézací soud. Taková výhrada ovšem nemůže naplnit deklarovaný důvod dovolání, neboť nejde ani o výtku nesprávného právního posouzení skutku, ani o námitku jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Dovolání obviněné tedy ve skutečnosti směřuje ke zpochybnění výsledků dokazování a k nastolení alternativního skutkového stavu, který by mohl pro obviněnou vyznít příznivěji. Námitky takového druhu ovšem samy o sobě důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit nemohou a neodpovídají ani jiným zákonným důvodům dovolání.
Státní zástupce nad rámec svého vyjádření považoval za vhodné zmínit správný postup soudu prvního stupně, pokud v popisu skutku odlišil výši škody jako znaku skutkové podstaty respektive okolnosti podmiňující užití vyšší trestní sazby (jež v daném případě bez ohledu na „vracení" peněz obviněnou činí 823.700,- Kč, čili škodu značnou), a výši škody, jež přičiněním obviněné reálně vznikla poškozenému subjektu snížením jeho majetku a o niž se pachatelka obohatila (opět správně určenou nalézacím soudem na částku 711.700,- Kč) a o níž by bylo možno rozhodovat v adhezním řízení, pokud by nároky poškozeného subjektu nebyly zhojeny ještě před vyhlášením odsuzujícího rozsudku.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 7. 2013 sp. zn. 10 To 194/2013 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněná je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněná podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud je nucen připomenout, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí taktéž posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákoníku a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Jakkoliv však skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí mimo jiné případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny - srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny - srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další) a v neposlední řadě se dále jedná o případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
Obviněná sice v dovolání formálně deklarovala existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy, z nich zjištěných skutkových okolností, a právními závěry učiněnými soudy nižších stupňů, avšak ve skutečnosti nikterak nespecifikovala, které právní závěry mají být nesprávné a z jakého důvodu. Z dovolací argumentace je patrné, že obviněná své námitky soustředila výlučně na polemiku se znaleckými posudky zabývajícími se účetnictvím SVJ a pravostí podpisů na výběrních lístcích, o nichž tvrdí, že jsou nesprávného obsahu anebo nebyly správně vyhodnoceny oběma soudy, a předkládá svou vlastní verzi jejich hodnocení, jež vyznívá v její prospěch.
Tyto znalecké posudky však oba soudy nehodnotily osamoceně, ale především nalézací soud je logicky hodnotil ve vzájemné souvislosti s částečným doznáním obviněné, která sama popsala způsob, jakým neoprávněně čerpala finanční prostředky z bankovního účtu SVJ pro své potřeby, dále zejména s výpovědí předsedkyně výboru SVJ Evy Urbánkové, jejíž podpisy na výběrních lístcích padělala obviněná, když by jinak tyto peníze neobdržela, a taktéž mimo jiné s výpověďmi svědků H. F., J. J., JUDr. L. L. a P. M. Obviněná navíc ad absurdum namítá nesprávnost a neúplnost vedeného účetnictví, ačkoliv tento stav minimálně spoluzavinila sama svým jednáním, kdy falšovala bankovní výpisy, aby nedošlo k odhalení jejích neoprávněných výběrů z předmětného účtu, které předkládala jen v kopiích SVJ i Správě nemovitostí Hradec Králové, p. o., která vedla SVJ účetnictví, když mimo jiné nepravdivě tvrdila, že originály ztratila při malování, a jinak se snažila mařit řádné vedení účetnictví. Obviněná rovněž důsledně a systematicky mařila pokusy ostatních osob zjistit faktický stav uvedeného bankovního účtu, popřípadě osob snažících se upozornit na její nestandardní manipulaci s penězi SVJ.
Z dovolání obviněné je proto zcela zřejmé, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje námitky směřující výlučně do oblasti skutkových zjištění, které deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají, a námitku tzv. extrémního nesouladu nijak obsahově nevyargumentovala konkrétními skutečnostmi. Nelze k nim proto přihlížet. V této souvislosti je třeba uvést, že soudy obou stupňů se zabývaly důkazní situací a v důsledku toho i skutkovou stránkou věci, kdy soud prvního stupně v hlavním líčení provedl stěžejní důkazy potřebné pro rozhodnutí ve věci. V tomto ohledu lze odkázat na odůvodnění jeho rozhodnutí, v němž provedené důkazy hodnotí jednotlivě i v jejich souhrnu, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tomu pak odpovídá i právní kvalifikace užitá na prokázané jednání obviněné v podobě předmětného trestného činu, s níž se zcela ztotožnil i odvolací soud, a která z hmotně právního hlediska námitkami uplatněnými v podaném dovolání zpochybněna nikterak nebyla.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů podle ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné D. M. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť se svým pojetím dovolání v celém jeho rozsahu ocitla mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c