ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.608.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 608/2019-1296
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2019 o dovolání obviněného D. H. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 5 To 431/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 72/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1 . Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2018, byl obviněný D. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku (v bodech 1., 2., 3., 4., 5., 6., 8., 9., 10., 14), přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 1.), přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 1.), přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (v bodech 6., 8., 11., 13., 16.), přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 11.) a přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku (v bodech 12., 15.), a to na podkladě skutkových zjištění v rozsudku blíže uvedených. Za toto jednání byl obviněný podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3,5 (tří a půl) roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 roků. Podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 7 rozsudku. Zároveň bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody poškozeným, tak jak je blíže uvedeno na str. 7 a 8 rozsudku.
2. Oproti tomu byl obviněný podle §226 písm. a), b), c) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 18. 5. 2018, sp. zn. 1 ZT 129/2017, pro skutky blíže popsané na str. 8–11 rozsudku.
3. Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného M. K.
4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali jednak obviněný D. H., jednak v neprospěch tohoto obviněného státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 5 To 431/2018 tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného D. H. v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil celý výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 9 T 113/2017-129 ze dne 17. 10. 2017 a dále výrok o vině pod body 1), 3), 4D) a trestu u odsouzeného D. H. z rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 11 T 118/2017-200 ze dne 15. 2. 2018, jakož i další výroky, které mají v uvedených výrocích o vině svůj podklad (níže označeny pod body 3., 6., 8.). Současně obviněného D. H. uznal vinným tím, že:
ačkoliv byl rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 11 T 30/2017 - 66 ze dne 27. 4. 2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 7 To 226/2017 - 87 ze dne 29. 6. 2017 odsouzen za přečin krádeže dle §205 odstavec 2 trestního zákoníku a dále za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odst. 1 tr. zákoníku (jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Brno-venkov č. j. 2 T 216/2016 - 34 ze dne 30. 12. 2016) k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, a dále k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 42 měsíců, tak přesto:
1.
v přesně nezjištěné době od 23:30 hodin dne 1. 3. 2017 do 7:15 hodin dne 2. 3. 2017 ve XY na ulici XY dosud nezjištěným způsobem bez zjevného poškození vnikl do oploceného a uzamčeného areálu stavebnin P., poté se neuzamčenými dveřmi dostal do rodinného domu na ulici XY, kde ke škodě E. Č. odcizil z předsíně tohoto domu kabelku z lesklé černé umělé kůže, ve které byla tmavě hnědá kožená peněženka s finanční hotovostí ve výši 2150 Kč, platební kartou Komerční banky vedenou na společnost Č. s. r. o. (pomocí které následně dne 2. 3. 2017 v době od 2:44:35 hod. do 2:47:37 hod. provedl výběr z bankomatu ve XY na ulici XY u Obchodního domu A. ve výši 45.000 Kč), dále platební kartou České spořitelny uživatelky E. Č., občanským průkazem, řidičským průkazem a kartou Všeobecné zdravotní pojišťovny (vše na jméno E. Č.), a dále ke škodě S. Č. odcizil z předsíně domu černou koženou tašku nezjištěné značky (ve které byl modrý pracovní diář formátu AS, plnicí pero Schaeffer černé barvy a zavírací nůž zn. Vitorinox černé barvy), když ze skladu domu odcizil ke škodě S. Č. řetězovou elektrickou pilu zn. Narex modré barvy a ke škodě společnosti Č. jízdní kolo zn. MRX Elite 29r nezjištěného výrobního čísla, rok výroby 2012, průměr kol 19 palců, černobílé barvy, přičemž tímto svým jednáním způsobil E. Č., nar. XY škodu ve výši nejméně 2 890 Kč, S. Č. nejméně 15 900 Kč a společnosti Č.., IČ: XY nejméně 61.050 Kč,
2.
v přesně nezjištěné době od 23:50 hodin dne 7. 4. 2017 do 8:00 hodin dne 8. 4. 2017 v Brně na ulici XY z travnaté plochy vedle domu č. XY odcizil zde zaparkované osobní motorové vozidlo tov. zn. Audi A6 Avant, modré barvy, reg. zn. XY, když využil toho, že vozidlo nebylo uzamčeno a klíče byly ve spínací skříňce, přičemž z místa činu odjel na neznámé místo, přičemž ve vozidle se nacházela navigace zn. MIO stříbrné barvy nezjištěné značky a výrobního čísla, 2 kurtny na upevnění nákladu Gedna oranžové a druhá žluté barvy), drobné nářadí (šroubováky, kleště), osvědčení o registraci vozidla a doklad o pojištění (tzv. zelená karta) k tomuto vozidlu, včetně osvědčení č. XY o registraci přívěsného vozíku nezjištěného typu a registrační značky, čímž způsobil majiteli vozidla J. M., nar. XY jeho odcizením (včetně dokladů, klíčů a střešní antény) škodu ve výši nejméně 14 200 Kč a uživateli vozidla Z. R., nar. XY, odcizením věcí z vozidla (včetně osvědčení o registraci přívěsného vozíku) škodu ve výši nejméně 3.100 Kč,
3.
v době od 17:00 do 17:05 hodin a následně v době od 17:55 do 17:57 hodin dne 25. 5. 2017, ve volně přístupném areálu užívaného společností M A V, s. r, o., v prostoru vedle budovy č. XY na ul. XY v XY, kam přijeli společně s již odsouzeným M. K., nar. XY, osobním motorovým vozidlem zn. Škoda Roomster, reg. zn. XY, tmavé barvy, kdy vozidlo řídil ulicemi města Brna obžalovaný D. H., postupně odcizili a společně do vozidla naložili 12 ks volně položených nových dřevěných palet EPAL o rozměru 120x80 cm v hodnotě á 242 Kč a dva kusy ohradníků na palety v hodnotě á 157 Kč, když palety a další věci následně zpeněžili ve výkupu, a takto způsobili poškozené společnosti M A V, s. r. o., IČ: 25551698, se sídlem Veslařská 837, 637 00 Brno, celkovou škodu ve výši 3218 Kč (skutek pod bodem 3. rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 11 T 118/2017-200 ze dne 15. 2. 2018),
4.
v přesně nezjištěné době od 16:00 hod do 20:35 hodin dne 25. 5. 2017 v Brně na ulici XY, u obchodního centra A. u druhého vchodu do obchodního domu T. vedle krytého stání pro nákupní vozíky, nezjištěným způsobem bez zjevného poškození pootevřel okno pravých zadních dveří osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Superb černé metalické barvy, reg. zn. XY a následně ze zadního sedadla odcizil fialovou sportovní tašku s nápisem NIKE (ve které byly uloženy osobní věci, nabíječky k telefonům I Phone pro typy 4, 5 a 6 a nezjištěný počet spodního prádla, mikina zn. NIKE šedé barvy, mikina zn. Pólo Club černé barvy a obálka s nápisem RPG byty s finanční hotovosti ve výši 8 000 Kč), čímž tak způsobil F.M., nar. XY, škodu ve výši nejméně 11.000 Kč,
5.
v přesně nezjištěné době od 12:21 hodin do 12:56 hodin dne 27. 5. 2017 v XY na ulici XY, v obchodním domě H., odcizil noční krém nezjištěné značky, bazén zn. Tampa, parfém zn. Adidas, parfém zn. Playboy, pánev na smažení, dopisní obálky a přípravky na holení (a to tak, že zboží naložil do košíku a následně prošel přes pokladní zóny bez zaplacení), čímž způsobil společnosti Ahold Czech Republic, a. s., IČ: 44012373, škodu ve výši nejméně 5.589 Kč,
6.
v době kolem 15:40 hodin dne 29. 5. 2017 přijeli společně s již odsouzeným M. K. osobním motorovým vozidlem zn. Škoda Roomster, reg. zn. XY, tmavé barvy, na parkoviště u obchodního domu B. na ul. XY v XY, kdy předmětné vozidlo řídil ulicemi města Brna obžalovaný D. H., kde z vozidla následně vystoupili a společně do jeho zavazadlového prostoru naložili 4 ks volně vystavených židlí zn. Maja, barvy antracit, v hodnotě á 2.290 Kč, a dále stůl, přičemž z místa poté bez zaplacení odjeli, čímž způsobili poškozené společnosti BAUHAUS, k. s., IČ: 49435388, se sídlem Strážní 852, 639 00 Brno, celkovou škodu ve výši 9.160 Kč (skutek pod bodem 1. z rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 11 T 118/2017-200 ze dne 15. 2. 2018),
7.
v přesně nezjištěné době od 12:49 hodin do 12:51 hodin dne 8. 6. 2017 v XY na ulici XY, před prodejnou D., společně s již odsouzeným M. K. zde z volně přístupného prostranství odcizili vystavený nafukovací kajak zn. ITIWIT 3, šedooranžové barvy, č. artiklu XY tak, že jej uvolnili od kovové konstrukce, vyfoukli, smotali a naložili do vozidla tov. zn. Ford Focus, modré barvy, reg. zn. XY, kterým sem přijeli, a následně odjeli na dosud neustanovené místo, přičemž vozidlo řídil obžalovaný D. H., čímž způsobili společnosti DECASPORT s. r. o., IČ: 28972350, škodu ve výši nejméně 6.499 Kč,
8.
dne 19. 6. 2017 v době kolem 9:00 hodin z Brna do Karviné a v odpoledních hodinách zpět z Karviné do Brna po předchozí vědomé aplikaci psychotropní látky pervitin, mající negativní vliv na koncentraci, pozornost, rychlost rozhodování, rychlost reakce na podnět, odhad času, vzdálenosti a rychlosti, v Ostravě - Porubě ve 20:50 hodin po pozemních komunikacích, a to při nejmenším po ulicích XY a XY, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Ford Focus, modré barvy, reg. zn. XY, když následně v Ostravě - Porubě byl na ulici XY poblíž benzínové čerpací stanice O. stavěn a kontrolován policejní hlídkou, přičemž orientační zkouškou uskutečněnou v rámci této kontroly prostřednictvím testeru Drugwipe 5S byla v jeho slinách detekována přítomnost látek ze skupiny metamfetaminů/ amfetaminů, která byla objektivizována následným toxikologickým vyšetřením biologického materiálu podezřelého, a to krve odebrané dne 19. 6. 2017 ve 23:45 hodin, kdy v krevním séru byla objektivizována přítomnost metamfetaminu o koncentraci 1418 ng/ml a amfetaminu o koncentraci 86 ng/ml, přičemž v důsledku objektivizované hladiny uvedených návykových látek, vzhledem k jejich aktuálním účinkům na centrální nervový systém člověka, se nacházel ve stavu akutního ovlivnění těmito látkami, tedy ve stavu neslučitelném s bezpečným řízením motorového vozidla (skutek z rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 9 T 113/2017- 129 ze dne 17. 10. 2017, následně převzatý jako bod 4D. do rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 11 T 118/2017-200 ze dne 15. 2. 2018),
9.
dne 29. 8.2017 v době mezi 18:31 hodin až 18:36 hodin v XY na ulici XY z parkoviště před domem č. XY odcizil osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Beetle barvy bílé, reg. zn. XY, ve kterém byly uloženy osvědčení o registraci vozidla, mobilní telefon zn. Huawei P8 Lite, zlatobílé barvy, parfém zn. Burberre a riflová bunda světle modré barvy (když vozidlo nastartoval pomocí klíčů, které mu téhož dne předal M. D., nar. XY v místech, kde je nalezl, tedy v blízkosti takto zde zaparkovaného předmětného vozidla), přičemž s tímto vozidlem poté jako řidič odjel D. H. společně s jíž odsouzeným M. K. z XY do XY, čímž způsobil majitelce vozidla H. K., nar. XY, škodu ve výši nejméně 67.730 Kč,
10.
v době od 23:00 hodin do 23:50 hodin dne 20. 9. 2017 v Brně na ulici XY, na odstavné ploše před sídlem firmy A., společně s již odsouzeným M. K., bez zjevného poškození vnikli do uzamčeného osobního motorového vozidla tov. zn. Fiat Marea, modré barvy, reg. zn. XY, vozidlo prohledali, když z jeho zavazadlového prostoru vyjmuli hever, pomocí kterého postupně demontovali a následně odcizili 4 elektronové disky zn. AEZ včetně letních pneumatik zn. Nexen 195/60 R 15, které naložili do dosud nezjištěného vozidla typu Pick Up (s největší pravděpodobností do osobního motorového vozidla tov. zn. Opel Combo, barvy bílé, reg. zn. XY, se kterým na místo činu jako řidič přijel a po krádeži i odjel na dosud nezjištěné místo obžalovaný D. H.), čímž majiteli vozidla J. P., nar. XY, způsobili odcizením těchto věcí škodu ve výši nejméně 11.880 Kč a dále poškrábáním laku na pravém zpětném zrcátku vozidla škodu ve výši 1.800 Kč,
11.
v přesně nezjištěné době od 7:00 hodin do 8:05 hodin dne 21. 9. 2017 v k. ú XY, okres Brno-venkov se vloupal do bývalé trafostanice (v níž je dosud veden rozvod pro osvětlení naváděcích světel pro přistávání letadel), a to tak, že nezjištěným předmětem odstranil a pak odcizil visací zámek na vstupních dveřích, vnikl do objektu, kde nic neodcizil ani nepoškodil, čímž tak společnosti Letiště Brno a. s., IČ: 26237920 způsobil škodu ve výši nejméně 245 Kč,
12.
v přesné nezjištěné době od 17:30 hodin dne 27. 10. 2017 do 7:00 hodin dne 28. 10.2017 v XY naproti rodinného domu č. XY s úmyslem se obohatit, nezjištěným způsobem odstranil a odcizil visací zámek zn. Fab z plechového kontejneru na uskladnění stavebního nářadí, poté vnikl dovnitř a odcizil zde 1 ks motorové řetězové pily zn. Dolmar, výr. č. XY, červenočerné barvy a 1 ks motorové pily zn. Dolmar nezjištěného výrobního čísla, čímž společnosti PORR a. s., IČ: 43005560 způsobil škodu ve výši nejméně 23.000 Kč,
13 .
dne 28. 10. 2017 v době kolem 9:00 hodin v Brně, nejméně na ulici XY a XY, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, červené barvy, reg. zn. XY, a to po vědomém požití metamfetaminu, kdy v rámci kontrolní činnosti byla hlídkou Policie ČR při orientační zkoušce na přítomnost omamných a psychotropních látek soupravou Drugwipe 5S zachycena v jeho slinách přítomnost amfetaminu, resp. metamfetaminu (které dle přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. patří mezi psychotropní látky), přičemž následně provedenou analýzou jeho krve jež mu byla odebrána dne 28. 10. 2017 v 9:53 hodin) bylo v této zjištěno 793 ng/ml metamfetaminu a 129 ng/ml amfetaminu, když toto množství zcela vylučuje bezpečné řízení a ovládání motorového vozidla,
14.
dne 28. 10. 2017 v době kolem 09:10 hodin v Brně, nejméně na ulici XY a XY, vědomě přechovával pro svou potřebu v osobním motorovém vozidle tov. zn. Škoda Fabia, červené barvy, reg. zn. XY, a to v černé koženkové složce na podlaze před spolujezdcem vpředu, v zatavené injekční stříkačce 11,460 g pervitinu, jenž obsahoval 8,486 g báze metamfetaminu (který dle přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. patří mezi psychotropní látky),
15.
dne 5. 11. 2017 od přesně nezjištěné doby z Brna z ulice XY směrem ke kruhovému objezdu po ulici XY a dále po silnici č. 50 směrem do obce XY řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Škody Fabia, červené barvy, reg. zn. TRJ 65-83, načež byl ve 13:15 hodin v obci XY před domem č. XY zastaven hlídkou Policie ČR,
16.
v přesně nezjištěné době od 10:00 hodin dne 1. 11. 2017 do 15: 18 hodin dne 20. 11. 2017 v obci XY, okr. Brno-venkov, na ulici XY za garáží č. XY, GPS souřadnice s. Š. XY a v. d. XY, s úmyslem odebírat elektrickou energii zadarmo, nezjištěným způsobem odstranil visací zámek na plechových dvířkách skříně elektroměru, když do zásuvky za elektroměrem poté napojil svůj prodlužovací kabel, jenž následně navedl a připojil k elektrickému okruhu v garáži č. XY (kterou měl v té době v užívání), čímž způsobil majiteli této skříňky V. O., nar. XY jejím poškozením a následným neoprávněným odběrem elektrické energie škodu ve výši nejméně 1.137 Kč,
17.
v přesně nezjištěné době nejméně do 15:40 hodin dne 21. 11. 2017 v garáži na adrese XY č. XY v obci XY, která je součástí pozemku parc. č. XY (zapsaného na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, k. ú. XY u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště XY), vědomě přechovával pro svou potřebu části sušených rostlin konopí o hmotnosti 73,63 g, přičemž jejich odborným zkoumáním bylo zjištěno, že tato rostlinná hmota obsahuje průměrně 6,56 % Delta-9-THC (delta-9-tetrahydrokanabinolu), když při přepočtu na celkovou hmotnost této rostlinné hmoty (tj. 73,63 g) to představuje 4.83 g Delta-9- tetrahydrokanabinolu, přičemž Delta-9-THC patří dle přílohy č. 5 nařízení vlády č. 63/2013 Sb. mezi psychotropní látky a je obsažen jako přirozená složka v konopí (které dle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. patří mezi omamné látky),
18.
v přesně nezjištěné době nejméně do 16:30 hodin dne 21. 11. 2017 v prvním patře objektu k bydlení na adrese XY v obci XY jenž je součástí pozemku parc. č. XY (zapsaného na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, k. ú. XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště XY), vědomě přechovával pro svou potřebu 103,7 g sušené rostlinné hmoty, přičemž jejím odborným zkoumáním bylo zjištěno, že tato rostlinná hmota obsahuje v přepočtu na celkovou hmotnost 14,68 g Delta-9-THC (delta-9-tetrahydrokanabinolu), když Delta-9-THC patří dle přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. mezi psychotropní látky a je obsažen jako přirozená složka v konopí (které dle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. patří mezi omamné látky),
19.
dne 21. 11. 2017 nejméně od 15:05 hodin do 15:18 hodin řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, červené barvy, reg. zn. XY, a to ze XY po ulici XY, když poté najel na silnici č. 11/430 směrem k motorestu R., přičemž 100 metrů po odbočení směrem na Vyškov byl zadržen hlídkou Policie ČR.
Za toto jednání krajský soud obviněného uznal pod body 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, pod bodem 1. přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 1. přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 3.,6.,7.,8., přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 8. přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, pod body 9., 10., 11., 12., 16., přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, pod body 9., 10., 13., 15., 19., přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 13. přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a pod body 14., 17., 18. přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Za to obviněného odsoudil:
I. za přečin krádeže (pod body 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7.), přečin porušování domovní svobody, přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (pod body 3., 6., 7., 8.) a přečin ohrožení pod vlivem návykové látky (pod bodem 8.), podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 40 (čtyřiceti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku obviněnému uložil též trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 10 a 11 rozsudku. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu dále uložil společný trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, na dobu 5 (pěti) roků.
II. za přečin krádeže (pod body 9., 10., 11., 12., 16.), přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (pod body 9., 10., 13., 15., 19.), přečin ohrožení pod vlivem návykové látky (pod bodem 13.) a přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu, podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, na dobu 3 (tří) roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř., a §229 odst. 1, 2 tr. ř. rovněž rozhodl o náhradě škody poškozeným, tak jak je blíže uvedeno na str. 11–12 rozsudku.
Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného D. H. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání obviněného
5. Citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 5 To 431/2018, napadl obviněný D. H. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj., že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněný v podrobnostech zrekapituloval dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů. Ve vlastním dovolání, jímž napadá výroky o vině pod body 1., 2., 9. a 14. napadeného rozsudku a dále výrok o uloženém trestu odnětí svobody, předně namítá, že odvolací soud ohledně jeho viny přejal skutkové závěry soudu prvního stupně.
6. Poukazuje, že ohledně skutku pod bodem 1./ je usvědčován pouze kamerovým záznamem z bankomatu, kde podle pouze menší odkryté části obličeje pachatele není evidentní, že se jedná o jeho obličej. Pokud jde o právní hodnocení jako přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, i odvolací soud pominul, že žádný jiný důkaz o jeho přítomnosti na místě činu v domě na ulici XY ve XY, případně při manipulaci s platební kartou, nebyl zajištěn. Nebyl proveden ani žádný jiný, a to ani nepřímý důkaz, který by jej ze spáchání tohoto skutku usvědčoval, když ani znamení na jeho pravé ruce není v tomto směru soudy nijak konkretizováno. Z odůvodnění napadeného rozsudku tak není zřejmé, podle jakých kritérií či znaků soud ztotožnil postavu pachatele s jeho osobou. Pokud jde o skutek pod bodem 2./, odvolací soud nad rámec závěrů nalézacího soudu uvedl, že je velmi nepravděpodobné, že by se biologická stopa na hrušce řadicí páky v předmětném vozidle uchovala po tak dlouhou dobu až do jeho zajištění policejním orgánem. Není ovšem zřejmé, o jak dlouhou dobu by se mělo jednat, ani nebylo prokázáno, že by v mezidobí mezi cestou do Ostravy a zajištěním vozidla, bylo toto kýmkoli jiným užíváno. Je tedy usvědčován toliko biologickou stopou na řadicí páce vozidla, přičemž se jedná opět o jediný, osamocený důkaz, který nemůže vést k závěru o jeho vině. Ke skutku pod bodem 9./ obviněný namítá, že ze skutkové věty napadeného rozsudku není seznatelná jeho vědomost o okolnosti, že mu M. D. předává klíče od předmětného vozidla, které předchozího dne nalezl, případně jakým způsobem měl být obeznámen s okolností, že šlo o klíče nalezené. Takto popsaný skutek mu tedy nemůže být kladen za vinu jako přečin krádeže z důvodu absence subjektivní stránky tohoto přečinu. V návaznosti na to namítá rozpor s ust. §120 odst. 3 tr. ř. Ohledně skutku pod bodem 14./ obviněný namítá, že oproti nalézacímu soudu, který uvádí, že jeho obhajoba byla vyvrácena výpovědí svědka P. Z., odvolací soud konstatuje, že jeho trestná činnost je prokazována nejen výpovědí tohoto svědka, ale i svědka P. K. Odvolací soud se rovněž nevypořádal s jeho námitkou stran hodnocení zjištění nalézacího soudu, že v době, kdy policisté začali P. Z. „šacovat“, se jej údajně zeptal, jestli by si nemohl stříkačku schovat do jeho taštičky, když tuto skutečnost neuvádí ani zasahující policista P. K. Ani v tomto bodě mu tedy nemohla být vina prokázána. Má tedy za to, že se oba soudy nedostatečně vypořádaly s provedenými důkazy, přičemž v předchozím řízení před soudem prvního i druhého stupně bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a princip presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“), jakož i z nich vyplývající zásada in dubio pro reo. Rovněž konstatuje, že učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými právními závěry. S ohledem na výše uvedené taktéž namítá, že nemůže obstát ani úvaha soudu ohledně uloženého trestu.
7. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2019, č. j. 5 To 431/2018-1202, a podle §265 1 odst. 1 tr. ř. soudu druhého stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
9. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
10. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
11. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
IV.
Důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že dovolání obviněného je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit. Obviněný ve skutečnosti námitkami, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení, uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání tak mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci a nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů (konkrétně tvrzením, že soudy učinily závěr o jeho vině v bodě ad 1./ toliko na základě kamerového záznamu bankomatu, když ani znamení na jeho ruce nebylo soudy konkretizováno, že není zřejmé, podle jakých kritérií či znaků postavy jej soudy ztotožnily jako pachatele, že v bodě ad 2./ je usvědčován pouze biologickou stopou na řadicí páce, ohledně jednání v bodě 14./ zpochybňuje závěry odvolacího soudu, že jeho obhajoba byla vyvrácena výpovědí nejen svědka P. Z., ale i policisty P. K.), a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (zejména tvrzením, že nebylo prokázáno, že by se namítaného jednání dopustil). Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutků v tom smyslu, že se trestné činnosti kladené mu za vinu, nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
13. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
14. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces např. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. z. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
15. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Lze tak učinit dílčí závěr, že tyto obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, a proto žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají. Ve vztahu k nim neexistuje ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu takové námitky přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Proto pokud by dovolatel uplatnil pouze takové výhrady, musel by Nejvyšší soud postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
16. Na straně druhé za právně relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně neopodstatněnou, shledal Nejvyšší soud námitku dovolatele, že z jednání popsaného v tzv. skutkové větě pod bodem 9./ rozsudku odvolacího soudu nevyplývá jeho vědomost o tom, že mu M. D. předal klíče od vozidla, které předchozího dne nalezl a neskýtá tak ve vztahu k jeho osobě podklad pro závěr o naplnění subjektivní stránky přisouzené skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku.
17. Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedením i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č. 43/1999-I Sb. rozh. tr.).
18. V tomto směru lze konstatovat, že soud prvního stupně učinil ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty posuzovaného trestného činu zcela konkrétní skutková zjištění, která odvolací soud plně akceptoval, přičemž ve skutkové větě výrokové části rozsudku odvolacího soudu pod bodem 9./ byly popsány všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí znaky tohoto trestného činu. Požadavek obsažený v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. byl postupem soudů obou stupňů akceptován. Pochybení v nedostatečném vyjádření znaků skutkové podstaty projednávaného trestného činu ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu nelze zakládat na nespokojenosti obviněného s popisem skutku, případně na základě jeho požadavku na exaktnější vyjádření v situaci, kdy skutková zjištění dostatečné vyjadřují jeho jednání ve vztahu ke znakům skutkové podstaty přečinu krádeže a nevzbuzují jakékoliv pochybnosti při právní kvalifikaci skutku z hlediska všech znaků této skutkové podstaty. Citované ustanovení přitom nestanoví, jakými přesně údaji mají být jednotlivé znaky skutkové podstaty vyjádřeny, podstatné je, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, což popis skutku v daném případě naplňuje. Vytýká-li tedy obviněný, že ve skutkové větě napadeného rozsudku není exaktně popsané jeho jednání, případně nedostatečně rozebrána subjektivní stránka, je k tomu nutno zdůraznit, že podstatné je, aby z popisu skutku bylo možné rozeznat naplnění znaků dané skutkové podstaty trestného činu, což nepochybně skutková zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a s nimiž se odvolací soud plně ztotožnil, splňují.
19. Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Brně na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný, obviněným namítaný extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). Na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Z předmětné trestné činnosti pod bodem 1. / napadeného rozsudku byl obviněný usvědčován zejména kamerovým záznamem z bankomatu, přičemž jak z odůvodnění rozsudků obou soudů vyplývá, osoba pachatele byla ztotožněna s osobou obviněného nejen z rysů obličeje pachatele na fotografiích na č. l. 525 -526 tr. spisu s rysy obličeje obviněného na č. l. 527 tr. spisu, ale zejména pak ze zachycené skvrny na hřbetu pravé ruky pachatele, která je totožná se skvrnou na hřbetu pravé ruky obviněného, když jak uvádí i odvolací soud, o tomto se přesvědčil v průběhu veřejného zasedání o odvolání. Rovněž osoba pachatele zachycená na kamerovém záznamu plně odpovídá i postavě obviněného. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že se obviněný trestné činnosti obdobného charakteru dopustil již v minulosti. K okolnostem, za nichž byla tato trestná činnost zjištěna, soudy vycházely taktéž z výpovědí poškozených E. Č., S. Č. a svědkyně M. K. Není tedy sporu o tom, že obviněný byl správně označen jako pachatel předmětné trestné činnosti. Pokud jde o skutek pod bodem 2./ z tohoto jednání je obviněný usvědčován zejména výpovědí poškozeného Z. R., který odcizené vozidlo zn. Audi A6 Avant měl zapůjčené od Z. M., a z níž vyplývá, že vozidlo bylo v době odcizení neuzamčeno a nacházely se v něm startovací klíče. Namítá-li obviněný, že je v daném případě usvědčován toliko biologickou stopou na hrušce řadicí páky vozidla a jedná se tak o jediný, osamocený důkaz, nutno poukázat na další, zejména listinné důkazy, které obviněného z předmětné trestné činnosti nepochybně usvědčují, a z nichž soudy rovněž vycházely. Okolnosti odcizení vozidla jsou zadokumentovány protokoly o ohledání místa činu jak na místě krádeže a na místě kde bylo odcizené vozidlo zajištěno, tak i vozidla samotného. Z protokolu o ohledání vozidla se podává, že na sedáku sedadla řidiče byla zajištěna pachová stopa, z hrušky řadicí páky biologická stopa, v popelníku ve středovém panelu palubní desky byl zjištěn zatavený sáček s rostlinnou hmotou, na sedadle spolujezdce skleněná trubička délky 8 cm. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví biologie a genetika vyplývá, že z biologické stopy byl stanoven směsný profil DNA, který byl porovnán s profily DNA uloženými v SD DNA, přičemž byla nalezena individuální shoda s profilem obviněného. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie bylo zjištěno, že věcné stopy nalezené v předmětném vozidle obsahují tretrahydrokanabinol (THC), což je psychotropní látka, kterou obviněný v té době užíval. Oba soudy rovněž podrobně a logicky zdůvodnily, z jakých důvodů shledaly rozporuplnou a nepřesvědčivou výpověď svědka P. K. Bylo tak vyvrácena obhajoba obviněného, že skutek nespáchal a jeho DNA se na hrušku řadicí páky dostala tak, že jeho kamarád P. K. si vozidlo Audi A6 Avant, s nímž pak jeli do Ostravy, od Z. R. vypůjčil. Pokud ve vztahu ke skutku pod bodem 9./ rozsudku odvolacího soudu obviněný zpochybňuje naplnění subjektivní stránky přisouzené skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku tvrzením, že do XY jel s M. K. za M. D., který mu dlužil peníze, které mu vrátil spolu s klíčky od auta zn. New Beetle, patřící jeho přítelkyni a toto mu zapůjčil s tím, že si je do týdne u něj ve XY vyzvedne, ani této jeho obhajobě nelze přisvědčit. V tomto ohledu odvolací soud správně poukázal na okolnosti předcházející odcizení předmětného vozidla, a to nalezení klíčů M. D. jejich předání obviněnému. Nejen výpovědí uživatelky vozidla H. K., která uvedla, že jí klíče vypadly, přičemž popsala i okolnosti samotného odcizení vozidla oběma obviněnými, které viděla z okna svého bytu, jak se v podrobnostech podává z jejího výslechu u hlavního líčení ze dne 21. 8. 2018 na č. l. 1092–1093 tr. spisu), ale i výpovědi svědka M. D., který klíče od vozidla nalezl a předal je obviněnému, bylo tvrzení obviněného vyvráceno, když ani spoluobviněný M. K. se o „zapůjčení vozidla“ a vrácení peněz před předáním klíčů obviněnému M. D. vůbec nezmínil. M. D., který současně výslovně popřel jak zapůjčení vozidla obviněnému, tak i to, že mu dlužil nějaké peníze, které mu měl před předáním klíčů od vozu vrátit, za nepravdivé označil rovněž tvrzení obviněného, že vozidlo mělo být jeho přítelkyně, neboť obviněnému bylo známo, že žádné vozidlo nevlastní (protokol o hlavním líčení ze dne 21. 8. 2018 na č. l. 1095 spisu). Ve shodě se závěry soudu prvního stupně odvolací soud neuvěřil ani tvrzení M. K. u hlavního líčení, že nevěděl o tom, že je auto kradené. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že poté, co se o vozidlo začala zajímat Policie České republiky, obviněný toto M. D. nejenže neoznámil, ač je měl mít od něj půjčené, ale zcela nelogicky se o osud vozidla přestal zajímat. Lze dodat, že v místě a čase spáchání daného skutku byl zjištěn i pohyb mobilního telefonu užívaného obviněnými M. K. a D. H., v jehož případě byla zajištěna shoda jeho pachové stopy se stopou zajištěnou v rámci ohledání místa činu ze sedadla řidiče. Ze všech oběma nižšími soudy podrobně rozebraných skutečností tak ani Nejvyšší soud nepochybuje, že se obviněný přisouzené trestné činnosti dopustil, přičemž jednal v úmyslu přímém, tak jak předpokládá ustanovení §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Námitka obviněného o absenci subjektivní stránky skutkové podstaty shora popsaného přečinu tedy nemůže obstát. Spolehlivě a jednoznačně byla prokázána vina obviněného rovněž ve vztahu k jednání pod bodem 14. / napadeného rozsudku a to, jak konstatuje odvolací soud, nejen výpovědí svědka P. Z., ale též příslušníka zasahující hlídky Policie České republiky P. K. Ten uvedl, že obviněný jim k předmětné injekční stříkačce v niž se nacházel pervitin sdělil, že „by se mělo jednat o pervitin, a že to má pro vlastní potřebu“. Tomuto jeho tvrzení pak korespondují i údaje vyplývající z úředního záznamu policejní hlídky o výkonu služební činnosti ze dne 28. 10. 2017. Pokud jde o tvrzení svědka P. K., odkázal odvolací soud na přesnou citaci jeho výpovědi, podle níž se „toliko domnívá“, nikoli tedy jak uvádí obviněný „netvrdí, že injekční stříkačka byla asi (nikoliv určitě) Z.“. Rovněž z protokolu o vydání věci vyplývá, že to byl právě obviněný a nikoliv P. Z., kdo policejnímu orgánu na výzvu vydal předmětnou injekční stříkačku, a to bez jakýchkoliv námitek či vyjádření. Správně tak odvolací soud shledal závěry soudu prvního stupně, že vlastníkem předmětné injekční stříkačky je obviněný nikoli P. Z., za přesvědčivě odůvodněné a správné.
20. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně . To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným. K podrobnostem lze také odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů. Řízení není zatíženo vadami, které by měly vliv na správnost či zákonnost vydaných rozhodnutí, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětných skutků. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno ani právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny ani princip presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny ani z nich vyplývající zásada in dubio pro reo, jak je jím namítáno.
21. Jestliže obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl též výrok o uloženém trestu, tak v tomto ohledu neuplatnil žádnou konkrétní námitku. Pro úplnost lze dodat, že v úvahu přicházející důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
22. Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §39 až 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu.
23. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze nekonkrétní výtku obviněného D. H. směřující proti uloženému trestu pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit, neboť o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná. V této souvislosti je třeba rovněž připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Jen pro úplnost tak lze dodat, že výše i druh uloženého trestu odpovídá kritériím uvedeným v §37 – §39 tr. zákoníku, zohledňujícím okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněného, stupně jeho narušení i možnosti jeho nápravy, přičemž současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak vysokou míru společenské škodlivosti jeho protiprávního jednání. Pochybení nebylo shledáno ani ohledně zařazení obviněného pro účely výkonu trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou, když současně bylo v souladu se zákonem shledáno též uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, jakož i vyslovení trestu zákazu činnosti ve smyslu §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
V.
Závěrečné shrnutí
24. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného D. H. proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je shledal neopodstatněným, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu