ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1324.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 1324/2019-249
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2019 o dovolání obviněného T. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Karviná, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 5 To 159/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 87/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. V. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 2. 2019, sp. zn. 5 T 87/2018, byl obviněný T. V. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle §209 odst. 1 za použití §67 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen podle §68 odst. 1, 2, 3 a 5 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu padesáti denních sazeb ve výši 400 Kč za jednu denní sazbu, celkem v částce 20 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Rovněž bylo podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
2. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 5 To 159/2019, z podnětu odvolání obviněného uvedený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že snížil výši způsobené škody a obviněného uznal vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. O trestu a náhradě škody rozhodl v souladu s rozsudkem soudu prvního stupně.
II. Dovolání obviněného
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž s odkazem na důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. uvedl, že nesouhlasí s rozsudky soudů nižších stupňů, protože od začátku popírá, že by uvedený trestný čin spáchal, neboť nedošlo k násilnému poškození plynoměru značky BK-G4 na odběrném místě číslo XY.
4. K těmto námitkám obviněný poukázal na některé pasáže z výpovědi R. P., zaměstnance u společnosti F. S., člena společnosti I.– specialisty neoprávněného odběru, který zmínil, že ho zaujalo, jak byl číselník odchlípnutý, avšak jiné závady při demontáži plynoměru neviděl, a že pokud by někdo chtěl násilím páčit ochranný plast na číselníku plynoměru, s největší pravděpodobností by praskl, neboť je úmyslně vyroben z destrukčního materiálu, a že v době, kdy si plynoměr fotila policie, na něm plomba byla. Tato skutečnost podle obviněného plyne i z jím předložených fotografií, a poukázal na znalecký posudek, podle něhož znalec posuzoval plynoměr ve stavu, kdy již plombu neměl a nebyl schopen specifikovat, na jakém pořadí čísel by mělo dojít k údajnému poškození číselníku, přičemž kdyby k tomuto poškození došlo až za desetinou čárkou, bylo by naprosto nelogické, proč by takové poškození měl někdo způsobovat, neboť případná „úspora“ na spotřebě plynu by byla zcela minimální. Podle obviněného z takto uvedených skutečností plyne, že dokazováním nebylo dostatečně prokázáno, že plynoměr poškodil, obzvláště, když plynoměr je veřejně přístupný a v minulosti v dané lokalitě řešila problémy s poškozeným plynoměrem i jiná osoba, avšak nedošlo k jejímu trestněprávnímu postihu.
5. Výhrady obviněný vznesl i proti škodě, která podle něj nevznikla, protože pokud v době, kdy došlo k trestné činnosti, byla spotřeba nižší než v předchozím roce, uvedený schodek zapříčinila delší zimní dovolená a topení dřevem v krbu, což potvrdila i svědkyně Z. R. V této souvislosti závěr o odčerpání 31 003 kWh plynu není podložen žádnými konkrétními skutečnostmi, a rovněž ho vyvrací i to, že společnost Centropol Energy, a. s., vracela v předmětném období obviněnému přeplatky z vyúčtování plynu. Obviněný rovněž poukázal na to, že z ničeho nevyplývá, jak bylo možné, že škoda vznikla společnosti GasNet, s. r. o., když obviněný měl uzavřenou smlouvu právě s Centropol Energy, a. s.
6. Za nedostatečně objasněný obviněný považoval i zištný motiv činu, jenž z ničeho nevyplynul, protože je movitý člověk, který bydlí v domě, jezdí autem, vydělává, a je bezúhonný. Pro provedení zásahu do plynoměru navíc neměl schopnosti, protože není technicky zdatný. Proto není ani zřejmé, jak by měl takový zásah provést, když přes kryt číselníku to nebylo možné, a rovněž nebylo vyjasněno, že si nechal provést neoprávněný zásah do plynoměru jinou osobou.
7. Ze všech uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 5 To 159/2019, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 2. 2019, sp. zn. 5 T 87/2018, podle §265k odst. 1 zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
8. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že se neopírá o žádný z dovolacích důvodů a shodné námitky obviněný uplatňoval již v průběhu celého trestního řízení, mimo jiné i v odvolání, a soudy se s nimi vypořádaly. Z hlediska vymezení dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. shledal, že obviněný ve skutečnosti především důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, protože se jeho výhrady netýkají hmotně právního posouzení, ale nesouhlasu s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními soudů, což je výlučně jádrem jeho stěžejní argumentace. Námitky takové povahy však pod žádný dovolací důvod podřadit nelze.
9. Vzhledem k obsahu podaného dovolání státní zástupce připomněl, že Okresní soud v Karviné provedl dokazování odpovídající požadavkům §2 odst. 5, 6 tr. ř. v rozsahu nezbytném pro náležité objasnění věci, a jednotlivé důkazy nejen izolovaně, jak to činí dovolatel, ale i ve vzájemných souvislostech posuzoval a následně vyhodnotil. Své úvahy a zjištěné závěry také dostatečně rozvedl, stejně jako vymezil ty důkazy, které obviněného usvědčují. Obhajobu obviněného považoval za vyvrácenou.
10. Státní zástupce neshledal důvodnými námitky ani proti rozsudku soudu druhého stupně, který k odvolání obviněného v jeho prospěch provedl úpravu výše způsobené škody, která neměla vliv na právní kvalifikaci, a korigoval také výrok o náhradě škody. S přihlédnutím k tomu, že dovolání je obsahově shodné s podaným odvoláním, odkázal ve vztahu k námitkám o výši škody na argumentaci soudu druhého stupně obsaženou v bodech 11. až 16., s níž se ztotožnil, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
11. K vyjádření státního zástupce, které bylo zasláno obviněnému nebyly do konání neveřejného zasedání uplatněny připomínky.
IV. Přípustnost a další podmínky dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
13. Vzhledem k tomu, že pouze na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z důvodů taxativně uvedených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání, posuzoval Nejvyšší soud, zda obviněný uvedeným požadavkům dostál.
14. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podle obsahu podaného dovolání a též vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně v dovolání uvedl i důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
16. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Na jeho podkladě proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Uvedená zásada je spojena s požadavkem, aby označený důvod byl skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Pro naplnění dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
17. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.]. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslouží k nápravě procesních nedostatků, a to jak v řízení samotném, tak ani v postupech soudů při provádění důkazů, a proto nelze prostřednictvím tohoto důvodu namítat jejich neúplnost. Toto pravidlo je však limitováno případy, kdy dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, neboť v takovém případě je na základě článků 4, 90 a 95 Ústavy České republiky vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není těmito argumenty naplněn [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.].
18. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do provádění a hodnocení důkazů tak přichází v úvahu jen v případě, že byla porušena pravidla spravedlivého procesu [článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb.); dále „Úmluva“], což nastává, když jsou skutková zjištění v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový přezkum skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod, neboť je povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, a to včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14).
19. Pokud není shledán shora zmíněný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.).
V. K námitkám obviněného
20. Nejvyšší soud podle obsahu podaného dovolání shledal, že obviněný na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkal zejména to, že provedenými důkazy nebylo spolehlivě prokázáno, že došlo k násilnému poškození plynoměru a že toto poškození provedl on, případně s jeho vědomím jiná osoba. Rovněž brojil proti tomu, že vznikla škoda, případně vytýkal, že nevznikla společnosti GasNet. Takto uvedené námitky nesměřují proti vadnosti použité právní kvalifikace, ale výhradně proti procesním postupům soudů nižších stupňů, což s označeným důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekoresponduje [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)], neboť ten takové výhrady zásadně nepřipouští, a proto Nejvyšší soud zkoumal, zda soudy neporušily pravidla spravedlivého procesu ve smyslu článku 6 Úmluvy.
21. Ve smyslu těchto zásad je třeba předeslat, že vytýkané vady jsou jen opakováním dříve uváděných námitek, na něž soudy nižších stupňů reagovaly a vypořádaly se s nimi. Učinil tak jak soud prvního stupně, tak zejména soud odvolací, jenž se zabýval především výší způsobené škody, kterou v souladu s uplatňovanou obhajobou obviněného podle výsledků soudem prvního stupně provedeného dokazování a na podkladě jím učiněných důkazů přepočítal a nově ve prospěch obviněného stanovil. Skutek upravil tak, že obviněný v době nejméně od 17. 8. 2016 do 15. 6. 2017 v XY, okres Karviná, se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch, ve své domácnosti v rodinném domě na ulici XY č. XY na odběrném místě č. XY nechal provést neoprávněný zásah do plynoměru zn. BK-G4, v. č. XY spočívajícím v násilném přetočení číselníku, což vedlo ke snížení měřené spotřeby odbíraného plynu v jeho domácnosti nejméně o 21 730 kWh, čímž byla společnosti GasNet, s. r. o., Ústí nad Labem způsobena škoda ve výši nejméně 31 987 Kč.
22. Obhajobu obviněného nepominul především soud prvního stupně, z jehož rozsudku se podává, že v této věci provedl dokazování podle potřeb tak, aby byla řádně objasněna. V reakci na tvrzení obviněného vyslechl svědky R. P. (č. l. 138 až 141, 162 až 165 a 192 verte až 193 verte spisu), Z. R. (č. l. 143 až 144 spisu) a M. B. (č. l. 191 až 192 spisu). S ohledem na výhrady obviněného vyslechl taktéž znalce z oboru kriminalistika, specializace mechanoskopie JUDr. Milana Tomana (č. l. 144 až 148 spisu), který přednesl závěry učiněné v jím zpracovaném znaleckém posudku z oboru kriminalistika, specializace mechanoskopie. Dokazování se týkalo i listinných důkazů, zejména fotodokumentace rodinného domu a plynoměru (č. l. 3 až 6 a 53 až 58 spisu), záznamu o podezření poškození měřícího přístroje (č. l. 7 a 8 spisu), zprávy společnosti GasNet (č. l. 19, 21, 25, 27 až 28 a 47 až 48 spisu), zprávy společnosti S. (č. l. 29 až 31 spisu), zprávy společnosti GasControl, s. r. o., (č. l. 60 a 61 spisu), odborného vyjádření o spotřebě plynu v období od 17. 8. 2016 do 14. 6. 2017 (č. l. 95 a 96 spisu) a výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 187 a 189 spisu). Tyto důkazy soud hodnotil a vyslovil na jejich podkladě své závěry (srov. bod 9. rozsudku soudu prvního stupně).
23. V těchto procesních postupech soudu prvního stupně nelze shledávat pochybení, na která obviněný v dovolání upozorňuje, protože soud věnoval jeho obhajobě potřebnou pozornost a s jeho námitkami se vypořádal.
24. Posouzením obsahu rozsudku soudu druhého stupně lze dojít ke zjištění, že odvolací soud rovněž práva obviněného respektoval, protože jeho obhajobu posuzoval a v potřebné míře na ni reagoval, což bylo také důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vydání nového rozhodnutí o vině obviněného založeného na skutkovém zjištění korespondujícím s tím, co zjistil soud prvního stupně, avšak se změnou ve výši způsobené škody. V tzv. skutkové větě tak odvolací soud nově vyjádřil, že obviněný „v době nejméně od 17. 8. 2016 do 15. 6. 2017 v XY, okres Karviná, se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch, ve své domácnosti v rodinném domě na ulici XY č. p. XY na odběrném místě číslo XY nechal provést neoprávněný zásah do plynoměru značky BK-G4, výrobního čísla XY spočívající v násilném přetočení číselníků, což vedlo ke snížení měřené spotřeby odebíraného plynu v jeho domácnosti nejméně o 21 730 kWh, čímž byla společnosti GasNet, s. r. o., Ústí nad Labem způsobena škoda ve výši nejméně 31 987 Kč“. Odvolací soud vzal za základ svého rozhodnutí skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, a na jejich podkladě znovu posoudil množství neoprávněně odebraného plynu. Své úvahy detailně v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku popsal (viz body 11. až 16.), a zvažoval všechny rozhodné skutečnosti nutné pro řádný výpočet jak neoprávněně odebraného plynu, tak i jeho hodnoty. Odvolací soud vyšel z odborného vyjádření (viz č. l. 95 spisu), porovnal naměřené hodnoty a přepočítal je v souladu s vyhláškou č. 108/2011 Sb., o měření plynu. Dále porovnal vývoj spotřeby plynu v domácnosti obviněného v období od 12. 8. 2015 do 15. 8. 2017, které zahrnuje i dobu, ve které byla podle tzv. skutkové věty páchána trestná činnost. K výhradě obviněného, že není zřejmé, na základě čeho soud dospěl k závěru o neoprávněném odběru plynu ve výši nejméně 31 003 kWh, je vhodné poukázat na skutečnost, že právě tato neoprávněný odběr plynu a z ní pramenící rozdíl vedla odvolací soud k novému závěru o jeho množství i jeho hodnotě, a tedy i výši škody, kterou zanesl i do skutkových zjištění. Pokud obviněný proti těmto závěrům vznášel výhrady, pak je nutné uvést, že pro ně není žádné opodstatnění, neboť soudy obou stupňů řádně zkoumaly námitky obviněného a v souladu s výsledky provedeného dokazování učinily závěry, které plně respektují zásadu in dubio pro reo , i pravidla vymezená v §2 odst. 5, 6 tr. ř.
25. Odvolací soud dostatečně posuzoval i další námitky obviněného týkající se násilného poškození plynoměru (viz body 13. a 14. přezkoumávaného rozsudku) a podrobně s odkazem na provedené dokazování vysvětlil, proč obhajobě obviněného nepřisvědčil. Podle jednotlivých důkazů shledal v souladu se soudem prvního stupně a na podkladě všech skutečností, které tento závěr v potřebné míře objasnily, že k násilnému poškození plynoměru došlo, i když nebyl poškozen plastový kryt plynoměru. Odvolací soud rovněž vysvětlil okolnosti týkající se ztráty tzv. úřední značky (plomby plynoměru) a význam této skutečnosti pro jeho rozhodnutí, neboť odpadla právě proto, že došlo k jejímu násilnému a neoprávněnému předělení ve spodní části, což bylo důsledkem záměrného neoprávněného zásahu do plynoměru, jak potvrdili znalec z oboru mechanoskopie JUDr. Milan Toman i svědek M. B., podle nichž by plomba nemohla nikdy sama od sebe vypadnout, kdyby nebyla porušená. Odvolací soud se vypořádal rovněž s námitkou obviněného o jeho technické nezdatnosti, kterou nepovažoval za nutnou k provedení zásahu do plynoměru. Naproti tomu podstatným bylo to, že obviněný byl jediným vlastníkem nemovitosti, která byla na poškozený plynoměr připojena a zároveň osobou, která měla uzavřenou smlouvu na odběr plynu přes tento plynoměr. Jedině on tak mohl mít z neoprávněného čerpání plynu prospěch (srov. bod 15. rozsudku odvolacího soudu).
26. Obviněným namítaný nedostatek motivu jeho trestné činnosti neodpovídá učiněným skutkovým zjištěním, protože provedeným dokazováním byla vyvrácena jeho námitka, že je movitou osobu, neboť byla prokázána jeho zadluženost, v důsledku níž jsou jeho nemovitosti od srpna roku 2017 zastaveny ve prospěch věřitelů a je na ně vedena exekuce. Finanční situaci proto odvolací soud nepovažoval za ideální ve smyslu námitek obviněného, a vysvětlil, že byť uvedené důsledky nastaly až po spáchání trestné činnosti, v době, kdy k činu došlo, se zadluženost obviněného již začala projevovat (srov. bod 17. rozsudku odvolacího soudu).
27. Nedostatky Nejvyšší soud neshledal ani v osobě poškozeného, na niž obviněný rovněž poukazoval. Z dokazování vyplynulo, že smlouvu o odběru plynu obviněný uzavřel se společností Centropol Energy, a. s., které však škoda nevznikla, neboť nedodávala plyn, ale obchod s ním zprostředkovávala. V daném případě nebylo významné, že obviněný jí hradil pravidelné měsíční zálohy, ale to, že faktickým dodavatelem plynu je společnost GasNet, s. r. o. Spotřeba plynu (nižší než jaká ve skutečnosti byla) zjištěná na základě zkreslených odečtů byla Centropol Energy, a. s., hrazena reálnému společnosti GasNet, s. r. o. Role obchodníka v tomto obchodním vztahu spočívá v tom, že za úplatu, nejčastěji v podobě provize, zprostředkuje koncovému zákazníkovi (obviněný) službu v podobě dodávky plynu od dodavatele. Od zákazníka vyinkasuje peníze podle naměřeného odběru a předá je dodavateli. Společnost GasNet, s. r. o., v této věci vlivem neoprávněného zásahu do plynoměru dodala obviněnému větší množství plynu, než kolik jí bylo reálně uhrazeno, byť byly platby zprostředkovány prostřednictvím společnosti Centropol Energy, a. s., (srov. bod 16. Rozsudku odvolacího soudu).
28. Na základě těchto závěrů soudů obou stupňů bylo shledáno, že věnovaly dostatečnou pozornost prověření obhajoby obviněného a zajištění důkazů objasňujících všechny rozhodné okolnosti, za nichž k činu došlo. Jejich postup odpovídal zásadám uvedeným v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a §125, resp. §134 odst. 2 tr. ř. Obstaraly si dostatek důkazních prostředků, které zákonným způsobem provedly a jež hodnotily plně v souladu se zásadami vymezenými v §2 odst. 6 tr. ř. [srov. zejména nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03]. Měly na paměti, že z rámce dokazování vedeného v souladu s požadavky §2 odst. 5 tr. ř. musejí vycházet i tehdy, je-li skutkový stav třeba zjišťovat toliko na základě důkazů nepřímých, jež nedokazují přímo vinu či nevinu určité osoby, ale dokazují skutečnost, z níž lze na vinu či nevinu takové osoby usuzovat. Trestní řád neobsahuje žádná pravidla, pokud jde o míru a hodnotu důkazů k prokázání určité skutečnosti. Odůvodnění rozhodnutí opřené o skutkový stav zjištěný na základě řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů nelze a priori považovat za méně přesvědčivé, než takové, které by vyplývalo z přímých důkazů, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/12). Při uvážení všech uvedených závěrů týkajících se rozsahu provedeného dokazování a použití konkrétních důkazních prostředků lze připomenout, že existují případy, kdy i menší počet sice nepřímých, leč závažných a navzájem provázaných důkazů zcela postačí k zjištění skutkového stavu v mezích ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 426/2014). Není přitom pochybením, pokud soud při absenci důkazů přímých postaví závěr o vině obviněného na důkazech nepřímých (např. pachové stopy, výpisy telekomunikačního provozu), které hodnotí obezřetně, nicméně ve vzájemné souvislosti, a doplní je vlastní logickou úvahou o možné souvztažnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 5 Tdo 231/2014).
29. Přezkoumávaná rozhodnutí ani jim předcházející řízení nesvědčí o libovůli nebo snaze vyhnout se plnění svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování. Nejedná se ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97]. Pravidla spravedlivého procesu v této věci porušena nebyla, i když je třeba zdůraznit, že ani toto právo nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení, čemuž soudy v posuzované věci dostály, neboť provedly dostatek důkazů za účelem náležitého objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 2800/11, ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 1067/10, či ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1326/13, aj.).
VI. Závěr
30. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud zjistil, že v dovolání nejsou namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotněprávních otázek ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nebylo zjištěno porušení zásad spravedlivého procesu, Nejvyšší soud toto dovolání jako podané mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1, 2 tr. ř. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 11. 2019
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu