ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1245.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 1245/2020-3416
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2021 o dovolání obviněné M. Ř. , narozené XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Opava, a dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch téže obviněné, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 12. 2019, č. j. 4 To 71/2019-2890, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 9/2018, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání M. Ř. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. 9. 2019, č. j. 81 T 9/2018-2716, byla obviněná uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně obviněné uložil jednak podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon ji zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tresty propadnutí věci, kteréžto oba ve výroku svého rozsudku náležitě specifikoval. Týmž rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o vině a o trestu i ve vztahu k dalším spoluobviněným, totiž T. K., V. H., S. F. a J. P.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněná, jakož i spoluobvinění K. a F. odvolání. Na podkladu odvolání obviněné pak Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně obviněné v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu nově odvolací soud rozhodl tak, že obviněnou uznal vinou ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Za uvedený trestný čin odvolací soud obviněné uložil jednak podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon ji zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tresty propadnutí věci, přičemž oba tyto tresty ve výroku svého rozsudku náležitě specifikoval. V ostatních výrocích odvolací soud ponechal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn a odvolání zbývajících spoluobviněných podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
3. Uvedeného trestného činu se obviněná (společně s dalšími spoluobviněnými) podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila následovně:
spolu s obžalovanými T. K. a S. F., a dále spolu s již pravomocně odsouzenými V. H. a J. P. v přesně nezjištěné době od konce roku 2016 na různých místech Olomouckého a Moravskoslezského kraje předávala dalším osobám psychotropní látku metamfetamin, tzv. pervitin a nejpozději od poloviny června 2017 do 21. 11. 2017
jako členové organizované skupiny působící na více místech Olomouckého kraje, po předchozích dohodách, při vzájemné součinnosti a dělbě úkolů, vedeni společným záměrem, se podíleli na organizaci a realizaci opatřování prostředků a prostor pro výrobu psychotropní látky metamfetamin, výrobě této látky a její další distribuci, vše za účelem dosažení maximálního zisku, kdy
M. Ř. zajišťovala nákup léků s obsahem pseudoefedrinu sloužících k výrobě metamfetaminu, dále organizovala a zajišťovala dodávky chemikálií pro výrobu metamfetaminu, nákup léků a chemikálií financovala, vyrobený metamfetamin odebírala, ať již osobně, nebo prostřednictvím V. H. a poté jej připravovala k distribuci buď sama nebo prostřednictvím dalších osob a následně metamfetamin předávala k distribuci dalším osobám, které instruovala o prodeji, kdy za jeden gram metamfetaminu stanovovala cenu v rozmezí od 1.000 Kč do 1.500 Kč, přičemž vyrobený metamfetamin rovněž i sama prodávala jednotlivým odběratelům,
V. H. na žádost M. Ř. o kontakt na osobu, která je schopna realizovat výrobu metamfetaminu, zprostředkovala takovýto kontakt M. Ř. s T. K. za účelem následné výroby metamfetaminu, kdy takto jednala s tím, že z každého varu obdrží 5 g metamfetaminu, následně metamfetamin vyrobený T. K. v některých případech od tohoto přebírala, rovněž podle pokynů M. Ř., metamfetamin pro ni uschovávala nejprve v rekreačním domku v obci XY a od října r. 2017 v bytě na ulici XY v XY, na základě pokynů M. Ř. tento metamfetamin připravovala k distribuci, převážela na jiná místa nebo předávala koncovým odběratelům,
T. K. na základě pokynů M. Ř. pro tuto vyráběl v době od 1. 7. 2017 do 15. 11. 2017 v rekreační chatě v XY a v okolí této chaty metamfetamin, přičemž léky Apselan obsahující pseudoefedrin a další chemikálie potřebné k výrobě mu zajišťovala M. Ř., kdy část vyrobeného metamfetaminu si ponechával pro sebe, takto vyrobil pro M. Ř. nejméně 850 g pervitinu a dále 245 g pervitinu, který buď užil pro sebe, nebo jej předával dalším osobám,
S. F. zejména v místě svého bydliště v XY, okr. Olomouc, v jeho okolí a na dalších místech jednak po vzájemné předchozí dohodě opakovaně přebíral od M. Ř. metamfetamin k distribuci dalším odběratelům, kterou následně realizoval, a jednak pro M. Ř. zprostředkovával dodávky chemikálií určených k výrobě metamfetaminu a samostatně, mimo dohodu s M. Ř. rovněž předával dalším osobám metamfetamin a sušenou rostlinnou hmotu konopí obsahující účinnou látku delta-9-tetrahydrokanabinol,
J. P. na různých místech, zejména na benzinových čerpacích stanicích ve XY, obci XY, XY a XY, po předchozí vzájemné dohodě, přebíral od M. Ř. metamfetamin a prováděl pro ni distribuci metamfetaminu dalším odběratelům,
přičemž poté, co jednotliví distributoři realizovali prodej metamfetaminu pro M. Ř., této odevzdali utržené finanční prostředky, z nichž jim M. Ř. ponechala předem dohodnutou finanční částku jako odměnu, zbytek takto utržených finančních prostředků použila na financování další nelegální výroby metamfetaminu a část pro svou potřebu, kdy takto byla obžalovanou M. Ř. získána celková částka nejméně 850.000 Kč a čistý zisk z toho činil nejméně 318.991 Kč,
přičemž předala metamfetamin nejméně:
- Z. T., které v přesně nezjištěné době od konce měsíce června 2017 do 21. 11. 2017, prodala v celkovém množství cca 250 gramů metamfetaminu, a to za finanční částky po 1.000 Kč za jeden gram, přičemž k předávkám docházelo na různých místech v XY či v obci XY, ,
- I. P., které v přesně nezjištěné době od konce měsíce února 2017 do 21. 11. 2017, předala v celkovém množství cca 20 gramů metamfetaminu za jiné protihodnoty, přičemž k předávkám docházelo na různých místech v XY,
- L. A., které v přesně nezjištěné době od měsíce srpna roku 2017 do měsíce října roku 2017, předala v celkovém množství 4 gramy metamfetaminu za jiné protihodnoty, přičemž k předávkám docházelo v obci XY,
- I. S., kterému v přesně nezjištěné době od měsíce dubna roku 2017 do měsíce listopadu roku 2017, prodala v celkovém množství nejméně 2,6 gramů metamfetaminu, a to za finanční částky po 1.000 Kč za 0,5 gramů, přičemž k předávkám docházelo v XY,
- D. F., kterému v přesně nezjištěné době od měsíce dubna roku 2017 do 21. 11. 2017, prodala v celkovém množství cca 20 gramů metamfetaminu, a to za finanční částky po 1.200 Kč za jeden gram a v jednom případě za 1.000 Kč za jeden gram, přičemž k předávkám docházelo v obci XY,
- M. P., které v přesně nezjištěné době od konce roku 2016 do 21. 11. 2017, prodala v celkovém množství 265 gramů metamfetaminu, a to za finanční částky po 1.200 Kč za jeden gram, přičemž k předávkám docházelo na různých místech v XY,
- Z. K., kterému v přesně nezjištěné době od měsíce července roku 2017 do 21. 11. 2017, prodala v celkovém množství 96 gramů metamfetaminu, a to za finanční částky po 1.000 Kč za jeden gram, přičemž k předávkám docházelo na různých místech v XY, ,
- J. T., kterému v přesně nezjištěné době od měsíce září 2017 do počátku měsíce listopadu roku 2017, prodala nejméně ve třech případech za částky po 500 Kč a 1.000 Kč přesně nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž k předávkám docházelo v XY,
- P. K., kterému v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2017, v jednom případě předala a ve dvou případech prodala, a to za finanční částky 600 Kč a 700 Kč, celkem 1,4 gramu metamfetaminu, přičemž k předávkám docházelo na různých místech v XY,
- M. C., kterému v přesně nezjištěné době od letních prázdnin roku 2017 do počátku měsíce listopadu roku 2017, prodala v celkovém množství nejméně 13 gramů metamfetaminu, a to za finanční částky po 1.000 Kč a 2.000 Kč, přičemž k předávkám docházelo na autobusovém nádraží ve XY a na benzínové čerpací stanici OMV v XY,
- L. P., kterému v přesně nezjištěnou dobu od měsíce září roku 2017 do podzimu roku 2017, prodala v celkovém množství nejméně 1,8 gramu metamfetaminu, a to za finanční částky po 1.000 Kč za dávku nejméně po 0,3 gramech, za finanční částky po 500 Kč za dávky nejméně po 0,2 gramech a za jiné protihodnoty, přičemž k předávkám docházelo v XY,
- D. N., které v přesně nezjištěné době od měsíce srpna roku 2017 do 21. 11. 2017, prodala v celkovém množství nejméně 12 gramů metamfetaminu, a to za finanční částky po 1500 Kč za jeden gram, přičemž k předávkám docházelo v XY,
a takto všichni výše uvedení jednali v rozporu s Jednotnou Úmluvou o omamných látkách, která byla pro Českou republiku publikována vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 47/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kde metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb. zařazený do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a rovněž je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, a podle ustanovení §2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dále konopí a pryskyřice z konopí jsou pak vedeny v seznamu č. 3 omamných látek, přílohy č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a delta-9-tetrahydrokanabinol je uveden v seznamu č. 5 psychotropních látek, přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a podle ustanovení §2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jsou tyto látky návykové, kterými se podle ustanovení §130 trestního zákoníku rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
4. Obviněná M. Ř. svůj mimořádný opravný prostředek, podaný prostřednictvím jejího obhájce Mgr. Iva Šotka, advokáta, směřuje proti výrokům o vině i o trestu rozsudku odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu. Napadenému rozhodnutí obviněná vytýká tzv. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Uvedené shledává v tom, že „skutečnosti zásadní pro rozhodnutí o vině i trestu byly získávány procesem založeným na základě výzkumu, který prováděla studentka v rámci vypracování své diplomové práce. Konkrétně jde o výzkum, kdy bylo v laboratořích simulováno amatérské prostředí výroby pervitinu.“ Obviněná má za to, že „proces získávání zásadních poznatků v trestním řízení nemůže být založen na základě diplomové práce studentky, obzvlášť, když tato práce je jediným takovým výzkumem, což značí, že tento proces je více než nestandardní.“ S ohledem na neexistenci obdobných výzkumů tak není podle obviněné možné porovnat výsledky daného výzkumu s jinými obdobnými a ověřit je prostřednictvím dostupných vědeckých metod. Z uvedeného obviněná jinými slovy dovozuje, že předmětný proces nelze považovat za vhodný a zákonem aprobovaný způsob zajišťování důkazu (k čemuž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. I. ÚS 291/2000, podle něhož lze vinu obviněného prokázat pouze pomocí nepochybně zjištěných skutečností a za použití procesních prostředků, která trestní řád dovoluje užít, přičemž v případě pochybností ohledně zákonnosti užitých důkazních prostředků je soud povinen tyto v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat). Podle obviněné jsou tedy důkazy získané tímto – trestním řádem neaprobovaným – postupem zatíženy vadou nezákonnosti a tudíž jsou nepřípustné, přičemž vzhledem k povaze dané vady platí, že tuto ani nelze zhojit.
6. Byť má totiž v projednávané trestní věci jít – formálně vzato – o znalecký posudek, nelze podle obviněné připustit situaci, kdy příslušný znalec posudek nezpracoval, ale pouze užil výsledky práce studenta, navíc v situaci, kdy ani nebyl vedoucím dané práce. Znalec totiž nemůže podstatnou část zpracování znaleckého posudku zadat třetí osobě, která nemá příslušné oprávnění [k tomu obviněná odkazuje na §1 odst. 4 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „zákon o znalcích“)]. V projednávané trestní věci byl navíc daný znalecký posudek stěžejní pro určení právní kvalifikace, tj. klíčový pro otázku viny a následně i otázku trestu.
7. Další námitka obviněné směřuje proti výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu. V situaci, kdy byla ohrožena trestní sazbou od dvou do deseti let má obviněná uložený trest za nepřiměřeně přísný (k čemuž odkazuje na obecná pravidla týkající se individualizace trestu), a to zejména vzhledem ke své osobě, přičemž pro naplnění smyslu a účelu trestu by postačovalo rovněž uložení trestu u dolní hranice trestní sazby. Obviněná byla nadto zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou, ačkoliv ze zpráv Vazební věznice v Olomouci plyne, že její chování zde bylo vzorné a zcela bezproblémové, a má proto za to, že byla zařazena i do „nepřiměřeně přísného výkonu trestu“.
8. Finální námitka obviněné směřuje proti neuložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 4 T 46/2017, ačkoliv pro takový postup byly splněny veškeré zákonné podmínky. Obviněná nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, podle něhož došlo ke spáchání nyní projednávaného trestného činu až dne 21. 11. 2017, jelikož šlo o trvající trestný čin. Pro případ, že by se však Nejvyšší soud s tímto posouzením ztotožnil, obviněná namítá, že mělo být přihlédnuto ke specifické situaci a charakteru jejího jednání a měl jí být uložen trest, který by v rámci základních zásad trestního práva nebyl nepřiměřeně přísný.
9. Z výše uvedených důvodů obviněná M. Ř. navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu co do výroku o vině i o trestu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
10. Dovolání obviněné následně Nejvyšší soud zaslal nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření . Státní zástupce nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) – po zrekapitulování dosavadního průběhu řízení a dovolacích námitek obviněné a připomenutí, že v dané trestní věci bylo současně nejvyšším státním zástupcem podáno dovolání (viz níže) – k těmto uvádí následující.
11. Prvá námitka obviněné směřuje vůči procesní využitelnosti jednoho z důkazů. Obviněná však neuvádí, o který důkaz má jít (lze se pouze domnívat, že by se snad mohlo jednat o odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, zpracované RNDr. Romanem). Podle názoru obviněné byl tento důkaz založen výlučně na diplomové práci studentky, tedy třetí osoby, čímž došlo k porušení trestního řádu a zákona o znalcích. Státní zástupce má za to, že takto vznesená námitka je jednak nekonkrétní (není zcela zřejmé, o jaký znalecký posudek má jít) a zejména je zaměřená výlučně proti hodnocení důkazů nalézacím soudem a proti skutkovým zjištěním vztahujícím se k rozsahu trestné činnosti. Takto formulovanou námitku přitom pod vytýkaný dovolací důvod podle státního zástupce podřadit nelze.
12. Stejně tak pod vytýkaný, ani žádný jiný, dovolací důvod nelze podřadit námitky obviněné týkající se údajně nepřiměřeně přísného trestu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
13. Pod obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze podle státního zástupce podřadit jen ty její námitky, podle kterých trestnou činnost kladenou jí za vinu nebylo namístě hodnotit jako jeden trvající trestný čin, a proto jí měl být ukládán souhrnný trest k předchozímu rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 4 T 46/2017. Státní zástupce však tyto námitky shledává neopodstatněnými.
14. Jednání obviněné v daném případě totiž sestávalo z řady navazujících aktů spočívajících v distribuci, potažmo (posléze) v zajištění výroby a následné distribuci pervitinu, kterých se mj. obviněná dopouštěla v rámci vymezeného časového úseku. Tyto akty, které však jednotlivě nelze specifikovat přesnými časovými údaji, byly propojeny jednotným záměrem soustavně prodávat drogy za účelem dosažení zisku, přičemž u zjištěného jednání nelze vysledovat žádné dělící momenty, které by měly mít za následek jeho kvalifikaci jako více samostatných skutků či více útoků pokračujícího trestného činu ve smyslu §116 tr. zákoníku. Za podstatné tedy státní zástupce má, že zjištěné jednání obviněné bylo namístě v souladu s aktuální judikaturou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015, či ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, uveřejněné pod č. 6/2008 Sb. rozh. tr.) posoudit jako jeden trvající trestný čin tak, jak to učinily oba soudy nižších stupňů.
15. Státní zástupce dále připomíná, že souhrnný trest lze uložit pouze v případě vícečinného souběhu trestných činů. Ten je dán z časového hlediska tehdy, jestliže v mezidobí mezi okamžikem spáchání prvního z nich a okamžikem spáchání posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku za nějaký jiný trestný čin téhož pachatele (bez ohledu na to, zda se odsuzující rozsudek týkal některého z těchto sbíhajících se trestných činů nebo jiného trestného činu spáchaného ještě dříve, který je mimo okruh zkoumaných trestných činů), a to takového rozsudku, který byl jako první odsuzující rozsudek v trestním stíhání pro onen trestný čin vyhlášen a pak nabyl právní moci, přičemž k němu lze dosud přihlížet. Platí současně, že spáchal-li obviněný po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně nový trestný čin, o souběh nejde. Podstatné přitom je, že jestliže jeden ze dvou posuzovaných trestných činů téhož pachatele má charakter trestného činu trvajícího a protiprávní stav založený tímto trvajícím trestným činem přetrvával i po uvedeném okamžiku vyhlášení rozsudku (a trvající trestný čin tedy ještě nebyl dokončen), nemůže jít o souběh těchto dvou trestných činů.
16. Promítnuto do poměrů projednávané trestní věci je stěžejním momentem z pohledu hodnocení eventuálního souběhu v případě protiprávního jednání obviněné až datum 21. 11. 2017, kdy byla nyní projednávaná trestná činnost dokončena. Evidentně se tak stalo až po vyhlášení obviněnou zmiňovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 4 T 46/2017, ve kterém byla uznána vinnou a odsouzena za předchozí trestnou činnost. Podle názoru státního zástupce proto ukládání souhrnného trestu do úvahy nepřicházelo a námitka obviněné postrádá jakékoli opodstatnění.
17. Státní zástupce tak shrnuje, že část námitek obviněné pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Zbylé je namístě posoudit jako zjevně neopodstatněné. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné M. Ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
18. Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podává dovolání rovněž nejvyšší státní zástupce (a to v neprospěch obviněné). Nejvyšší státní zástupce svůj mimořádný opravný prostředek podává do té části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl z podnětu odvolání obviněné zrušen rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k této v celém rozsahu a nově odvolací soud rozhodl o vině obviněné a uložil jí trest. Své dovolání nejvyšší státní zástupce podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
19. Nejvyšší státní zástupce předně rekapituluje dosavadní průběh trestního řízení, přičemž připomíná i stěžejní odvolací námitku obviněné týkající se údajně nesprávného výpočtu soudu prvního stupně stran výše nákladů vynaložených na produkci pervitinu, důsledkem čehož měla být i nesprávně stanovená výše čistého výnosu, který z dané trestné činnosti obviněná získala. Ten měl totiž správně činit pouze 318 991 Kč, kdy právě toto pochybení mělo zásadní vliv na soudem užitou právní kvalifikaci. Odvolací soud této námitce obviněné ve svém nyní napadeném rozsudku přisvědčil a rozhodl tak, jak je vzpomenuto výše. Učinil tak proto, jelikož soud prvního stupně sice správně od čistého zisku obviněné odečetl náklady potřebné na výrobu pervitinu, nicméně samotný propočet výše těchto nákladů provedl nesprávně, v důsledku čehož stanovil výši čistého zisku obviněné na 558 991 Kč. Odvolací soud proto v návaznosti na uvedené zjištění upravil popis skutku a tento kvalifikoval nikoliv jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ale podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. V bodu 29. svého rozsudku následně k uvedenému dodal, že celková suma, k níž dospěl po odečtení skutečně vynaložených nákladů od částky utržené za prodej pervitinu, nedosahuje hodnoty 500 000 Kč, a tudíž nejde o značný prospěch (v rozsudku nesprávně uveden jako prospěch velkého rozsahu) ve smyslu §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
20. S tímto závěrem odvolacího soudu se nejvyšší státní zástupce neztotožňuje. Nezpochybňuje sice samotnou podstatu výkladu znaku „prospěch“ ve smyslu §138 tr. zákoníku, jenž ustálená rozhodovací praxe dlouhodobě a kontinuálně vykládá v tom směru, že musí skutečně jít o tzv. čistý příjem pachatele z trestného činu (tj. zisk pachatele snížený o výdaje skutečně pachatelem vynaložené – k tomu nejvyšší státní zástupce odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 42/2007, ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 5 Tdo 136/2008, uveřejněné pod č. 31/2009 Sb. rozh. tr., či ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 7 Tdo 207/2005, uveřejněné pod č. 42/2005 Sb. rozh. tr.), ani skutková zjištění odvolacího soudu, který poukázal na nesprávný výpočet prospěchu obviněné z prodeje pervitinu, jenž správně činil 318 991 Kč. Nejvyšší státní zástupce napadá až navazující postup odvolacího soudu, který pominul zásadní odlišnost mezi znakem „v úmyslu získat značný prospěch“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a znakem „získáním značného prospěchu“ [kupř. ve smyslu §216 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku]. Uvedené následně našlo svůj odraz v nesprávné právní kvalifikaci jednání obviněné.
21. K dokonání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku je totiž zapotřebí, aby se pachatel jednání uvedené v §283 odst. 1 tr. zákoníku dopustil v úmyslu získat značný prospěch, přičemž ale není třeba aby takového značného prospěchu skutečně dosáhl (ať již on sám nebo někdo jiný). Naopak postačuje, když pachatel jedná v úmyslu výše takového prospěchu dosáhnout (viz DRAŠTÍK, A., FREMR, R., DURDÍK, T. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 2316.). Uvedenou okolnost však podle nejvyššího státního zástupce odvolací soud pominul a nesprávně hodnotil toliko to, zda obviněná fakticky dosáhla značného prospěchu či nikoliv. O tom, že na straně obviněné byl dán onen úmysl získat značný prospěch přitom svědčí celá řada souvisejících okolností a zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a jejichž správnost stvrdil i soud odvolací (nejvyšší státní zástupce zde poukazuje zejména na dlouhodobou absenci pracovního poměru obviněné, jakož i existence legálního zdroje jejích příjmů, dále na dobu páchání trestné činnosti, vedoucí roli obviněné v rámci organizované skupiny, financování nákupu chemikálií, léků a dalších předmětů potřebných pro výrobu pervitinu, ředění pervitinu za účelem maximalizace zisku, opatření pervitinu rovněž z jiných zdrojů, ač jeho přesné množství nebylo stanoveno, ale i pokračování v páchání trestné činnosti poté, co došlo k prvnímu zásahu policie a zadržení osob, s nimiž do té doby obviněná kooperovala). Právě soustavnost, cílevědomost a vytrvalost jednání obviněné, jakož i další výše uvedené skutečnosti, svědčí podle nejvyššího státního zástupce pro závěr, že zabezpečení výroby a distribuce pervitinu bylo pro obviněnou výnosným byznysem a jediným zdrojem příjmů, ukončeným až v důsledku zásahu policie. Za relativně krátkou dobu obviněná získala hrubý prospěch ve výši 850 000 Kč, po odečtení souvisejících nákladů se čistý příjem obviněné počítal v řádech statisíců. Nejvyšší státní zástupce dále akcentuje poznatek odvolacím soudem nezohledněný, totiž že jednání spoluobviněných ukončil až zásah policie a nebýt jej, tito by ve výrobě pervitinu pokračovali i nadále (o čemž svědčí nález plastových sáčků – dealeráků, chemikálií sloužících k výrobě pervitinu a dalších věcí).
22. Právě uvedené okolnosti svědčí podle nejvyššího státního zástupce o tom, že obviněná jednala v úmyslu získat pro sebe značný prospěch, kterémužto závěru nebrání ani poznatek, že čistý zisk obviněné činil „pouze“ 318 991 Kč. Podstatné totiž je, že prezentovaný úmysl obviněné lze dovodit z dalších okolností případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 362/2017). Nejvyšší státní zástupce je tak přesvědčen, že jednání obviněné naplnilo danou okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jak dovodil soud prvního stupně. Nelze se tak ztotožnit s rozhodnutím odvolacího soudu v té části, kdy jednání obviněné posoudil „pouze“ jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Skutek obviněné je tak nesprávně právně posouzen a tím je napadený rozsudek zatížen vadou podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
23. S ohledem na popsané skutečnosti proto nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu, za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu, zrušil v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu ve výrocích týkajících se obviněné (výroky I. a II.) a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
24. Dovolání nejvyššího státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obviněné k případnému vyjádření . Obviněná v tomto uvádí, že s prezentovanými závěry nejvyššího státního zástupce co do právního posouzení jí přisouzeného jednání se nemůže ztotožnit. Značným prospěchem se rozumí prospěch představující částku nejméně 500 000 Kč. Při určení jeho výše je nutno vycházet z výše tzv. čistého prospěchu, který vyjadřuje skutečnou výši obohacení pachatele či jiné osoby. To znamená, že tam, kde je to možné, je nutné odečíst náklady, které pachatel vynaložil či musel vynaložit.
25. Obviněná se následně opětovně vyslovuje proti způsobu stanovení množství pervitinu, který má za nestandardní a poukazuje rovněž na formu zavinění ve vztahu k následku v podobě úmyslu získat sobě nebo druhému značný prospěch ve smyslu §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Onen úmysl nejvyšší státní zástupce dovozuje z jednání obviněné a dalších spoluobviněných, kdy má za to, že nebýt zásahu policie, jímž byla překažena další výroba pervitinu, pokračovali by spoluobvinění dále v páchání trestné činnosti. V souvislosti s tímto nejvyšší státní zástupce rovněž zmiňuje věci související s výrobou drog, jež byly nalezeny při domovních prohlídkách. Takový úmysl však podle obviněné nelze dovodit pouze z materiálních nálezů na místě činu, neboť pro aplikaci §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku je nezbytné úmysl pachatele dostatečně prokázat, přičemž pouze samotný nález předmětných věcí souvisejících s výrobou drog není rozhodně dostatečným podkladem pro tvrzení, že obviněná jednala v úmyslu obstarat sobě či druhému značný prospěch. Stejně tak z dalších provedených důkazů není podle obviněné daný úmysl seznatelný (v návaznosti na uvedené obviněná poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 722/09, jenž vysvětluje podstatu principu presumpce neviny a z něj plynoucího pravidla in dubio pro reo ).
26. Závěrem svého vyjádření obviněná shrnuje, že tvrzení nejvyššího státního zástupce nevede k dostatečnému prokázání úmyslu ve smyslu §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kdy takový úmysl nelze z provedeného dokazování vyvodit, a to v situaci, kdy samotný výpočet zisku je podle obviněné taktéž sporný. Právní kvalifikaci svého jednání podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku proto považuje za nepřípustnou a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.
27. Obviněná své vyjádření posléze ještě doplnila. V tomto doplňku uvádí, že v době po podání dovolání nejvyšším státním zástupcem došlo k novelizaci ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku jenž stanovuje hranice výše škody, potažmo prospěchu, přičemž značným prospěchem se tak nově rozumí částka dosahující nejméně 1 000 000 Kč. V tomto ohledu obviněná odkazuje na §2 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož z hlediska časové působnosti trestních zákonů platí, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl spáchán, avšak podle pozdějšího zákona se posuzuje tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Pokud jde o otázku úmyslu, má obviněná závěr nejvyššího státního zástupce o tom, že se snažila získat prospěch značného rozsahu za čistě spekulativní, neboť nejvyšším státním zástupcem předkládaný výklad by vedl k právní nejistotě a nebezpečné myšlence, že každý pachatel se snaží svým jednáním získat nejvyšší možný prospěch.
28. Ve zbytku pak obviněná odkazuje na své předchozí vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce a setrvává na svém dříve uvedeném návrhu.
III.
Přípustnost dovolání obviněné a nejvyššího státního zástupce
29. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. a) a §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné i nejvyššího státního zástupce splňují veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
30. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnou a nejvyšším státním zástupcem uplatněné dovolací námitky považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
31. Jak obviněná, tak nejvyšší státní zástupce shodně uplatnili ve svých dovoláních dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu . Ten je přitom naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
32. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
33. Co se týče uplatnění dovolacích námitek vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze tyto v dovolání zásadně úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015; naopak k námitkám proti výroku o trestu podřaditelným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, body 49 a násl.].
34. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je možno dále, pokud jde o výrok o trestu, považovat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
35. Nejvyšší soud toliko dodává, že i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
36. Nejvyšší soud se seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s průběhem řízení, předcházejícím jeho vydání, načež zjistil, že argumentace obsažená v podaných dovoláních není s to přivodit dovolateli požadovaný kasační zásah Nejvyššího soudu. Jinými slovy dovolání obviněné, ale ani nejvyššího státního zástupce, nemohlo být úspěšné a Nejvyšší soud je z důvodů uvedených níže musel odmítnout.
37. Dovolací námitky obviněné totiž sice dílem (v té části, jež směřuje proti neuložení souhrnného trestu odvolacím soudem) odpovídají jí uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak jsou zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Ve zbytku je pak dovolací argumentace obviněné dílem nekvalifikovaná a Nejvyšší soud se jí proto nemohl věcně zabývat (v části týkající se výhrad proti „znaleckému posudku“), dílem neodpovídá jí uplatněnému, ale ani žádnému jinému, zákonnému dovolacímu důvodu (v části týkající se přiměřenosti trestu odnětí svobody) ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
38. Dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce pak – navzdory své fundovanosti – vychází z jiného popisu skutku, než jaký je vtělen do rozsudku odvolacího soudu (poukazuje na další skutková zjištění, na jejich podkladu dospívá k závěru, že obviněná jednala v úmyslu získat prospěch nejméně ve výši 500 000 Kč). Jak však Nejvyšší soud vysvětlil výše, skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, jež mají svůj odraz právě v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku, je Nejvyšší soud vázán. Jestliže nejvyšší státní zástupce poukazuje na další skutková zjištění týkající se výše možného prospěchu, k jehož získání jednání obviněné směřovalo, ačkoliv skutková věta rozsudku odvolacího soudu obsahuje zřetelný a jasný údaj o výši čistého prospěchu obviněné (a naopak již nic neuvádí, co do výše dalšího možného prospěchu, k jehož získání mělo jednání obviněné směřovat), platí, že státní zástupce ve svých hodnotících úvahách vychází de facto z odlišné verze skutkového stavu, než jak byl zjištěn soudy nižších stupňů na podkladu provedeného dokazování. Za takového stavu však dovolání nejvyššího státního zástupce neodpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pročež jej Nejvyšší soud musel odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
39. K jednotlivým dovoláním Nejvyšší soud považuje za nezbytné, ve shodě s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu, uvést následující.
IV. A
K dovolání obviněné M. Ř.
40. Obviněná v prvé řadě brojí proti tomu, že skutečnosti stěžejní pro rozhodnutí o vině a o trestu byly získány (zřejmě) na základě znaleckého posudku, který se měl údajně opírat o závěry výzkumu obsaženého v diplomové práci zaměřené na zkoumání amatérské výroby pervitinu. Podle obviněné je nepřípustné, aby důkazy použitelné v trestním řízení byly opatřeny tímto způsobem, pročež daný posudek, resp. důkazy z něj vyplynuvší, označuje za nezákonné a procesně nepoužitelné.
41. K této námitce předně Nejvyšší soud – ve shodě s vyjádřením státního zástupce – konstatuje, že je značně neurčitá, neboť není zřejmé, o jaký znalecký posudek (či odborné vyjádření), který byl v dané trestní věci obstarán, ve skutečnosti jde. Jak přitom Nejvyšší soud opakovaně uvedl, nepřísluší mu – jakožto dovolacímu soudu – jakkoli domýšlet, či dokonce dotvářet, případně nahrazovat dovolací argumentaci obviněné (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Současně je třeba připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě nejzávažnějších právních vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti. Vzhledem k tomu je ve smyslu §265d odst. 2 tr. řádu dovolání obviněného účinně podáno jen tehdy, jestliže tak učinil obhájce v zastoupení obviněného. Povinnost podat dovolání jen prostřednictvím obhájce má nejen význam pro obviněného tak, aby právní složitost spojená s podáním dovolání a rozhodováním o něm nebyla na újmu možnosti využití tohoto opravného prostředku i těm obviněným, jež nemají potřebné právní znalosti, ale zároveň má zaručit dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud již v třetí instanci a byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí.
42. Za situace, kdy z dovolání obviněné není zřejmé, proti jakému znaleckému posudku, popř. odbornému vyjádření, vlastně brojí, nemá Nejvyšší soud vytvořen nezbytný prostor k tomu, aby se k uvedené námitce jakkoliv věcně vyslovil. Pouze zcela na okraj lze konstatovat, že v dané trestní věci byl k důkazu proveden jak znalecký posudek z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, zpracovaný znalkyní kpt. Ing. Janou Pavelkovou (č. l. 1369-1404), tak i odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, zpracované pplk. RNDr. Michaelem Romanem, CSc. (č. l. 1617-1621), přičemž ani v jednom z nich není ani zmínky o tom, že by podkladem pro závěry znalkyně či zpracovatele odborného vyjádření měla být blíže neurčená diplomová práce, v níž bylo simulováno amatérské prostředí výroby pervitinu a ze které by měl dle obviněné zpracovatel daného posudku vycházet.
43. První námitku obviněné směřující do oblasti hodnocení zákonnosti důkazních prostředků tak Nejvyšší soud nemohl věcně vypořádat.
44. Další dvě dovolací námitky obviněné směřují proti výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu. Předně tomuto obviněná vytýká jeho nepřiměřenou přísnost s poukazem na svoji osobu a skutečnost, že pro naplnění smyslu a účelu trestu by podle jejího přesvědčení postačoval trest odnětí svobody kratšího trvání. Rovněž zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou za účelem výkonu daného trestu považuje obviněná za nepřiměřeně přísné.
45. K těmto námitkám obviněné Nejvyšší soud připomíná (viz výše), že uplatnění dovolacích námitek vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání zásadně úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Nejenže však obviněná daný dovolací důvod ve svém mimořádném opravném prostředku nezmiňuje, ale i podstata jejích námitek se s tímto míjí.
46. Judikatura Nejvyššího soudu totiž při posuzování dovolacích námitek týkajících se výroku o trestu dlouhodobě vychází z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů [zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce.
47. Zmíněný výklad Nejvyššího soudu, že otázky nepřiměřenosti trestu nenaplňují žádný z důvodů dovolání, nadto dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba též zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). O žádný takový extrémní případ se ale v posuzované věci nejedná.
48. V situaci kdy obviněná byla ohrožena trestem odnětí svobody ve výměře od dvou do deseti let (viz §283 odst. 2 tr. zákoníku) platí, že uložení trestu odnětí svobody ve výměře osmi let představuje jak trest, který zákon připouští (co do jeho druhu), tak i trest, který je uložen v zákonné výměře. Soud prvního stupně (viz body 171. až 175. jeho rozsudku), jakož i odvolací soud (viz bod 35. jeho rozsudku), v rámci soudcovské individualizace trestu poukázaly na řadu přitěžujících okolností. Při absenci polehčujících okolností na straně obviněné tak rozhodně nelze považovat uložený trest odnětí svobody co do jeho výměry za zcela extrémní, pročež nebyl dán prostor pro případný výjimečný zásah dovolacího soudu do procesu individualizace trestu.
49. Rovněž ve vztahu k druhu věznice, do níž byla obviněná za účelem výkonu daného trestu podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku umístěna, platí, že postup odvolacího soudu plně odpovídá dikci výše uvedeného zákonného ustanovení, přičemž odvolací soud zcela přesvědčivě vysvětlil důvody, které jej vedly k nevyužití moderačního ustanovení §56 odst. 3 tr. zákoníku (k tomu srov. bod 35. jeho rozsudku). Ačkoliv obviněná poukazuje na své bezproblémové chování v rámci výkonu vazby, platí, že odvolací soud akcentoval především výše uvedené skutečnosti, které svědčí o tom, že působení na obviněnou, aby vedla řádný život, bude lépe zajištěno právě v rámci věznice se zvýšenou ostrahou podle §56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
50. Ani tyto dvě dovolací námitky obviněné – které se nadto nacházejí vně zákonných dovolacích důvodů – Nejvyšší soud nemohl přijmout.
51. Poslední dovolací námitka obviněné, skrze niž tato brojí proti neuložení souhrnného trestu, sice odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (viz výše), avšak platí, že zákonné podmínky pro uložené této formy trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku v tomto případě splněny nebyly.
52. To z toho důvodu (jak ostatně ve svém vyjádření připomenul státní zástupce a jak zcela správně uvedl již odvolací soud v bodech 30. a násl. svého rozsudku), že trestná činnost obviněné byla právně kvalifikována jako tzv. trvající trestný čin . To proto, neboť časově blíže neurčené jednání obviněné (výroba a prodej pervitinu) bylo kontinuální a jednotlivé akty mající alternativní znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku byly spolu kauzálně propojeny (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 11 Tdo 888/2018, či ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008; srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015, ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 11 Tdo 888/2018, či ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, uveřejněné pod č. 6/2008 Sb. rozh. tr.) [zároveň je nutné podotknout, že obviněná ani nenabízí žádné argumenty, proč by její jednání mělo být posouzeno jinak]. Za okamžik spáchání trvajícího trestného činu je dále třeba považovat okamžik ukončení trestného činu, tj. okamžik ukončení protiprávního stavu, jehož udržování je znakem skutkové podstaty daného trvajícího trestného činu (viz ŠÁMAL, P., PÚRY, F. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 52, 585). Tímto dnem byl v případě obviněné až 21. 11. 2017, kdy došlo k ukončení výroby a distribuce pervitinu z důvodu zadržení obviněné policií.
53. Ke spáchání trestných činů podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaného ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jimiž byla obviněná uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 4 T 46/2017, docházelo v období od 15. 4. do 9. 6. 2016 (viz bod 171. rozsudku soudu prvního stupně), tj. ještě před spácháním nyní posuzované trestné činnosti obviněné. V takovém případě (kdy obviněná v nyní posuzované věci kontinuálně páchala trestnou činnost až do 21. 11. 2017, tedy i poté, co byl Krajským soudem v Ostravě, pobočce v Olomouci vyhlášen odsuzující rozsudek ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 4 T 46/2017, za jiný její trestný čin) je zřejmé, že uvedené trestné činy nemohou být ve vzájemné konkurenci, tj. mezi nimi není dán vztah souběhu, a proto soud prvního stupně, jakož i odvolací soud, správně odmítly námitku obviněné, že jí měl být za tyto trestné činy uložen souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku (jenž lze uložit toliko v případě vícečinného souběhu trestných činů).
54. S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněné M. Ř. nemohlo být úspěšné a jako takové jej musel podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout.
IV. B
K dovolání nejvyššího státního zástupce
55. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím svého dovolání podaného v neprospěch obviněné brojí proti údajnému nesprávnému právnímu posouzení skutku odvolacím soudem, který, na rozdíl od soudu prvního stupně, uznal obviněnou vinnou toliko ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku.
56. Podstata dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce spočívá na tvrzení, že odvolací soud nesprávně právně posoudil skutek popsaný ve skutkové větě výroku o vině jeho rozsudku, neboť obviněné lze přičítat k tíži i naplnění znaku „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Naplnění daného znaku nejvyšší státní zástupce dovozuje z řady skutečností zjištěných na straně obviněné, které byly prokazatelně dány (viz bod 21. tohoto usnesení), avšak odvolací soud tyto nijak ve svých hodnotících úvahách nereflektoval.
57. K uvedenému Nejvyšší soud považuje za nezbytné připomenout, že pro právní posouzení skutku je rozhodný jeho popis vtělený do tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku daného soudu (srov. přiměřeně §120 odst. 3 tr. řádu). Popis skutku přitom musí být uveden tak, aby „jeho jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Neobsahuje-li skutková věta ve výroku o vině úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty, je porušeno právo obžalovaného na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy.“ (srov. HERCZEG, J. In: DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl . Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, s. 998.). Jak se v nyní projednávané trestní věci podává z popisu skutku uvedeného výše, tento obsahuje toliko údaj o tzv. čistém zisku obviněné z výroby a následné distribuce pervitinu, kterýžto činil 318 991 Kč. Žádný jiný údaj o tom, jaký další prospěch obviněná mohla svou trestnou činností získat, popř. k jakému prospěchu (rozuměj jaké výši prospěchu) její protiprávní jednání směřovalo, se však již z napadeného rozsudku odvolacího soudu nepodává. Nejvyššímu státnímu zástupci sice lze dát za pravdu, že oba soudy nižších stupňů nashromáždily na základě provedených důkazů řadu poznatků o rozsahu trestné činnosti obviněné, avšak platí – a v tomto směru již nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání ničeho neuvádí – že na jejich podkladu nelze stanovit žádnou konkrétní výši prospěchu, k jehož dosažení jednání obviněné mělo směřovat.
58. Skutková věta rozsudku odvolacího soudu sice obsahuje zmínku o snaze spoluobviněných maximalizovat zisk, nicméně v tomto ohledu je třeba přisvědčit obviněné, která ve svém vyjádření zdůrazňuje, že užitím tohoto neurčitého pojmu by jí mohlo být kladeno k tíži i naplnění znaku „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Takový postup však Nejvyšší soud musí označit za nepřípustný, neboť se ocitá zcela v rozporu s vůdčí zásadou trestního řízení, totiž zásadou materiální pravdy (zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností), protože připouští na podkladě neurčitých skutkových zjištění dovodit zcela exaktní závěr o výši obviněnou zamýšleného prospěchu z její trestné činnosti.
59. Nyní projednávaná trestní věc se navíc odlišuje od případu, jímž se Nejvyšší soud zabýval v nejvyšším státním zástupcem vzpomenutém usnesení ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 362/2017. V projednávané trestní věci totiž Nejvyšší soud z hlediska posouzení naplnění znaku „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku uvedl, že tento úmysl obviněné se podával již ze samotného množství drogy, která byla předmětem jednotlivých uskutečněných obchodů, jakož i domluvených a nerealizovaných obchodů mezi skrytým vyšetřovatelem a obviněnou (viz bod 24. daného usnesení). Popis skutku v dané trestní věci obsahuje jak přesné údaje o výši finančních prostředků utržených za prodej drogy, tak především údaje o množství drogy, jež mělo být předmětem dalšího předstíraného převodu (viz bod 1. téhož usnesení). Na jejich základě již lze matematickým výpočtem stanovit výši potenciálního prospěchu z již neuskutečněného prodeje, a to v situaci, kdy se nepodařilo prokázat, jaké náklady obviněným v dané trestní věci v souvislosti s prodejem drog vůbec vznikly. Takový postup však naopak v nyní projednávané věci – s ohledem na neexaktnost poznatků, na něž nejvyšší státní zástupce odkazuje – nelze provést, a proto ani nelze stanovit, k jaké výši prospěchu protiprávní jednání obviněné v nyní projednávané trestní věci směřovalo.
60. Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolání nejvyššího státního zástupce nemohl vyhovět, neboť jeho argumentace byla vystavěna na odlišném skutkovém základě, než jaký byl zjištěn soudem prvního stupně, resp. odvolacím soudem. V takové situaci se jeho dovolací námitky ocitají vně jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť nesměřují proti právnímu posouzení skutku, nýbrž proti právnímu posouzení jiné verze skutkového stavu. Dovolání nejvyššího státního zástupce proto Nejvyšší soud musel odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
61. Pouze obiter dictum v reakci na vyjádření obviněné k dovolání nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud dodává, že si je vědom novelizace ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku, k níž došlo zákonem č. 333/2020 Sb. V důsledku této, s účinností od 1. 10. 2020, skutečně platí, že značná škoda, popř. značný prospěch nově odpovídají škodě či prospěchu dosahujících nejméně částky 1 000 000 Kč. Nicméně – a to je z hlediska časové působnosti trestních předpisů stěžejní – platí, že pravidlo obsažené v §2 odst. 1 části věty za středníkem tr. zákoníku se prosadí toliko od okamžiku spáchání trestného činu až do právní moci rozhodnutí vydaného v trestním řízení vedeném pro daný trestný čin (srov. PROVAZNÍK, J. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2020, s. 40.). Změny právní úpravy ve prospěch obviněného nastalé po právní moci rozhodnutí o trestném činu, jehož trestnost je posuzována, tak již nemají pro zhodnocení této otázky žádný význam.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
62. Dovolací argumentaci obviněné M. Ř. Nejvyšší soud posoudil jako dílem nekonkrétní, dílem jako nepodřaditelnou pod žádný zákonný dovolací důvod a konečně dílem jako zjevně neopodstatněnou. Z tohoto důvodu, v situaci, kdy na podkladě dovolání obviněné neshledal ani porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než její dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
63. Dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce pak nesměřovala proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, tak jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, když jeho popis rozšiřovala i o další poznatky, na jejichž podkladu nejvyšší státní zástupce dospěl k závěru, že jednání obviněné směřovala k získání ještě vyššího prospěchu, než byl prokazatelně zjištěn soudy nižších stupňů. Protože tyto úvahy nejvyššího státního zástupce neměly žádnou oporu v popisu skutku a nebylo tak možné říci, že obviněná měla v úmyslu získat nad rámec zjištěného prospěchu ve výši 318 991 Kč ještě přinejmenším prospěch nejméně ve výši 181 009 Kč, platí, že dovolání nejvyššího státního zástupce vycházelo z jiného skutkového stavu, než jak byl zjištěn soudy nižších stupňů. Proto v něm obsažená argumentace nemohla odpovídat jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani žádnému jinému ze zákonných dovolacích důvodů. Nejvyšší soud tak dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
64. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud učinil výše uvedená rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 7. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.