ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.723.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 723/2021-436
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 o dovolání obviněného P. B. , narozeného XY ve XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 2. 2021, č. j. 5 To 70/2020-371, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 7/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. 7. 2020, sp. zn. 81 T 7/2020, byl obviněný uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil následovně:
od přesně nezjištěné doby roku 2017 do 6. 12. 2018 v obci XY, okres Vsetín, v rodinném domě číslo popisné XY pěstoval rostliny konopí, se záměrem vyrobit finální produkt sušinu omamné látky konopí obsahující psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, tedy marihuanu, kdy jednak pěstoval skrytým způsobem rostliny konopí s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat sušinu omamné látky konopí obsahující psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), k čemuž bylo využito technologie používající botanické a technické prostředky v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek, ventilačního potrubí vzduchotechniky, pěstebních stanů a zavlažování, kdy takováto technologie je určena k maximálnímu zisku kanabinoidních látek a takto: pěstoval indoor způsobem nejméně 785 ks rostlin konopí, v různých fázích růstu, kdy ke zpracování rostlin sušením již nedošlo v důsledku policejního zásahu dne 6. 12. 2018, přičemž takto mohl nejméně získat 5.350g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii obsahující 585,87g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol (THC),
dále vypěstoval indoor způsobem rostliny konopí, které sklidil, usušil a takto získal sušinu omamné látky konopí obsahující psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, která byla zajištěna PČR při domovní prohlídce dne 6. 12. 2018,
a souběžně od přesně nezjištěné doby roku 2018 ve volné přírodě, asi 1 km od domu v obci XY číslo popisné XY, pěstoval rostliny konopí, které následně sklidil a usušil na půdě domu v obci XY číslo popisné XY a takto získal sušinu omamné látky konopí obsahující psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol,
celkově tak vyrobil 17.320 g sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii obsahující 1 299 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, a celkem mohl získat nejméně 22.670 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii obsahující 1 885,07 g THC,
přičemž konopí a pryskyřice z konopí jsou pak uvedeny v příloze č. 3 - omamné a psychotropní látky zařazené do seznamu IV. podle Úmluvy o omamných a psychotropních látkách a delta-9-tetrahydrocannabinol je uveden v příloze č. 5 - psychotropní látky zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o omamných a psychotropních látkách zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů (v platném znění), a tyto látky jsou podle ustanovení §130 trestního zákoníku návykovými látkami, které jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.
2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně uložil obviněnému podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, resp. věcí zajištěných v rámci domovní prohlídky, kteréžto ve výroku svého rozsudku náležitě specifikoval.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal následně obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozsudek odvolacího soudu nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Lukáše Rezka, advokáta, napadá dovoláním, ve kterém uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Nesprávnou právní kvalifikaci jednání popsaného výše obviněný spatřuje v pochybení soudů nižších stupňů, které při právním posouzení skutku vycházely pouze z množství sušeného konopí. Takový postup obviněný nemá za správný, neboť určení co je obecně možné považovat za „množství větší než malé“ ve smyslu §284 odst. 1 a 2 tr. zákoníku vychází z pravidla, že „musí jít o takové množství přechovávané omamné nebo psychotropní látky, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. Orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících jsou uvedeny v příloze k tomuto stanovisku, přičemž rozhodující je nejen množství dané látky, ale také množství dané účinné psychotropní látky, kterou droga obsahuje (jinak řečeno kvalita dané drogy). Při závěru o naplnění uvedeného znaku je třeba podpůrně zohlednit, zda šlo o prvokonzumenta či uživatele těchto látek v pokročilém stadiu závislosti, případně i jiné skutečnosti ovlivňující míru ohrožení života nebo zdraví uživatele (srov. NS 4 Tz 142/2000, obdobně NS 3 Tz 56/2001, Rt 60/2001). Od této základní hranice rozsahu je poté možné stanovit hranice i pro jednotlivé další rozsahy. Stanovení výše uvedených hodnot je však toliko orientační, kdy je nutné zohlednit i další okolnosti. Trestný čin podle §283 dopadá na všechny omamné a psychotropní látky, které se od sebe liší co do povahy i účinků, v důsledku čehož nelze pro všechny tyto látky stanovit společnou hranici či výši rozsahů ve smyslu §283 odst. 2 písm. d), §283 odst. 3 písm. d) [větší rozsah], §283 odst. 2 písm. c) [značný rozsah] a §283 odst. 3 písm. c) [velký rozsah], ale je nutné každý z těchto rozsahů vymezovat individuálně. Při stanovení každého z jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní látky je třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký) a lze je oddělit podle jejich vzájemné proporcionality a společenské škodlivosti vyjádřenými sazbami trestu odnětí svobody u těch zvlášť přitěžujících okolností. Na naplnění určitého typu rozsahu bude však možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality (tj. množství účinné látky) omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, například z výše peněžité částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po niž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuálně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob, případně i jiné skutečnosti (srov. NS 8 Tdo 463/2010, Rt 12/2011; NS 5 Tdo 280/2005, Rt 1/2006).“ (VICHEREK, R. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní Zákoník. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2020, s. 2246-2247.).
6. Soudy přitom všechny tyto podstatné okolnosti při zvažování právní kvalifikace skutku spáchaného nikterak nezohlednily a vyšly pouze z množství, které bylo zjištěno v rámci provedení kontroly zajištěných věcí. Obviněný dále dodává, že distribuce konopí či marihuany mu nebyla prokázána, přičemž okolnosti případu ani na distribuci nepoukazují, pročež nelze hovořit ani o případném majetkovém prospěchu, když všechno vypěstované konopí mělo sloužit právě jeho osobě. Stejně lze vyloučit kritéria okruhu osob, pro které bylo konopí určeno a případné možné poškozené osoby. Na případnou distribuci konopí či marihuany nelze podle obviněného usuzovat pouze z vypěstovaného množství konopí; obzvláště za situace, kdy další důkazy o distribuci nesvědčí. Podle obviněného proto soudy nižších stupňů pouze mechanicky zhodnotily množství konopí zajištěné při domovní prohlídce (které je pouze orientačním kritériem), aniž by blíže zkoumaly, zda zde nejsou okolnosti odůvodňující mírnější právní posouzení daného skutku.
7. K tomu odkazuje obviněný na skutkově obdobný případ projednávaný Krajským soudem v Ostravě – pobočkou v Olomouci, sp. zn. 29 T 3/2020 [stručně řečeno byl v této trestní věci obviněný uznán vinným ze spáchání trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přičemž šlo o invalidního důchodce, u něhož bylo zajištěno celkové množství toxikomanicky využitelné rostlinné hmoty 15 882 g, obsahující 1 067,25 g delta-9-tetrahydrocannabinol (dále jen „delta-9-THC“) a další produkty obsahující THC]. V této jiné trestní věci, kdy byl obviněnému navíc ukládán souhrnný trest za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §247 odst. 1 tr. zákoníku, daný soud uložil trest odnětí svobody ve výměře toliko 3 (tří) let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Obviněný nyní poukazuje na řadu shodných znaků s danou trestní věcí (zdravotní problémy obviněného, pěstování ve velkém množství a po delší dobu za účelem výroby mastí a tinktur), v níž navíc není ani zmíněna „distribuce“ konopí, ačkoliv množství konopí, s nímž bylo nakládáno, činilo ¾ množství, jež je nyní kladeno za vinu obviněnému. Má proto za zvláštní, že v této jiné trestní věci nebyla distribuce vůbec zvažována, i když v jeho trestní věci ji soudy dovozují právě s ohledem na množství, s nímž obviněný nakládal. V souvislosti s uvedeným obviněný připomíná princip legitimního očekávání , jenž by se měl uplatňovat napříč celým právním řádem a nemělo by se tak stát, že orgány činné v trestním řízení budou postupovat v rámci obdobných případů různě. Zde obviněný akcentuje rozdíl mezi uloženými tresty v jeho a vzpomenuté trestní věci a dodává, že mladému člověku jako je on, navíc trpícímu závažnými zdravotními problémy, může uložení tak dlouhého nepodmíněného trestu dokonce zničit život.
8. Obviněný dále namítá, že soudy nižších stupňů mu je sice kladena za vinu výroba marihuany, avšak k tíží jsou mu přičítány i listy konopí, které byly v rámci vážení věcí zajištěných při domovní prohlídce zahrnuty do celkového množství. Tyto však nelze označit za marihuanu, neboť za ni jsou považovány pouze vrcholíky rostliny konopí. Listy konopí rozhodně neobsahují látku delta-9-THC v podstatnější výši, neslouží k distribuci a je velmi nepravděpodobné, že by je někdo zakoupil. Podle obviněného tak měly orgány činné v trestním řízení při kvalifikaci skutku vycházet jen z množství marihuany (sušených vrcholíků rostliny konopí), nikoli i listů konopí. Rozdělení rostlin konopí na toxikomanicky využitelnou (vrcholíky a listy) a nevyužitelnou část [stonky a větve] má obviněný za nesprávné a nesmyslné. Jeho důsledkem je, že pachateli stíhanému za výrobu marihuany je tak nedůvodně přitěžováno.
9. V další části svého dovolání se obviněný zaměřuje na vymezení rozdílů mezi trestnými činy souvisejícími s konopím (§283 až §285 tr. zákoníku). Odkazujíce na výše citovanou komentářovou literaturu připomíná ustálený výklad pojmů „pěstování“, „jinému opatří“, „pro jiného přechovává“ a „výroba“, který považuje za nejasný co do určení rozlišovacího kritéria, pokud jde o právní kvalifikaci pěstování rostliny konopí ve smyslu výše uvedených trestných činů.
10. Obviněný uvádí, že při pěstování rostliny konopí se počítá i s její sklizní. Jestliže tak pěstitel rostliny konopí sklidí a uskladní, dojde z logiky věci k jejich usušení, což je přirozený proces, nelze tedy mluvit o „neoprávněném zpracování v rámci dalšího procesu“. Tímto však nemůže dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu dle §283 tr. zákoníku, jelikož výroba předpokládá „další úpravu konopí do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana) nebo k získání psychotropní látky THC“ . Není však již zřejmé, co konkrétně se takovouto úpravou myslí. V nyní posuzovaném případě navíc – a to považuje za rozhodující – odsouzený rostliny konopí pouze sklidil a tyto pověsil k usušení. Část rostlin se nadále nacházela ve fázi růstu a část byla již sklizena. Dále sušené rostliny konopí upravovány nebyly, což je patrné i z fotografií z domovní prohlídky. Taktéž nelze mluvit o získávání psychotropní látky delta-9-THC, jelikož tato se v rostlině konopí přirozeně vyskytuje a sušením se pouze „zakonzervuje“ daný stav. Žádná marihuana (samotné vrcholíky konopí) se navíc u něj doma nenašla. Jediné, co se našlo, jsou masti z konopí, které sice odsouzený sám vyrobil, ale opět zde nemůžeme mluvit o „úpravě do stavu způsobilého ke spotřebě ani k získávání psychotropní látky delta-9-THC“ ve smyslu výše uvedené komentářové literatury a judikatury.
11. Prvostupňový i odvolací soud proto podle obviněného nesprávně kvalifikovaly jeho jednání jako trestný čin podle §283 tr. zákoníku, když v rámci popisu skutku se pouze uvádí, že odsouzený rostliny konopí vypěstoval, sklidil a usušil a chybí zde jednání, kterým by odsouzený měl naplnit danou skutkovou podstatu ve smyslu §283 trestního zákoníku, tedy jakým konkrétním způsobem měl sklizené konopí dále upravovat (viz tzv. skutkovou větu výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně uvedenou výše). Jednání obviněného tedy mělo být správně právně posouzeno jako trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku, načež se obviněný zamýšlí nad tím, na jaké případy uvedený trestný čin dopadá v situaci, když už samotné sklizení a usušení konopí, a to i za účelem výroby mastí, odvarů či výluhů (anebo jeho inhalace) pro vlastní potřebu pěstitele, je považováno za „výrobu“ ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (k čemu opět poukazuje na komentářovou literaturu). Tento výklad obviněný odmítá a dospívá k závěru, že jediným udržitelným závěrem – pokud §285 tr. zákoníku nemá dopadat toliko na pěstitele konopí snad jen pro botanické či okrasné účely – je, že i po vypěstování konopí a jeho sklizení se bude stále jednat o „pěstování“ konopí ve smyslu §285 tr. zákoníku.
12. Na podporu svého závěru obviněný poukazuje na komentářovou literaturu k §285 tr. zákoníku (citovanou výše), z níž se podává, že dané ustanovení představuje privilegovanou skutkovou podstatu dopadající na samozásobitele rostlin a hub obsahujících omamnou a psychotropní látku. Tím dochází k odlišení osob, které si konopí, houby či jiné rostliny obsahující omamné a psychotropní látky vypěstují sami pro vlastní spotřebu (samozásobitelé), od osob, které tuto činnost provozují komerčním způsobem za účelem dosažení zisku. Rozhodujícím kritériem pro odlišení zda jde o trestný čin podle §283 tr. zákoníku, anebo podle §285 tr. zákoníku, tak je stanovení subjektu, pro nějž je konopí určeno (viz ZEMAN, P. „Výroba“ konopí z konopí? Trestněprávní revue , 2015, č. 9, s. 211 a násl., a usnesení Nejvyššího soudu 21. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 459/2017, z jehož odůvodnění obsáhle cituje).
13. Obviněný tak má za evidentní, že paradoxnost situace, která v rozhodovací praxi vznikla, si uvědomují i jiní, avšak nastolený problém do dnešního dne nebyl přesvědčivě vyřešen. Rozlišení, zda pachatel pěstoval konopí pro sebe nebo pro jiného totiž má být z hlediska právního posouzení určující. V opačném případě nemůže být nikdo postihován podle privilegované skutkové podstaty podle §285 tr. zákoníku, protože každý pěstitel jednou hodlá konopí sklidit a dále použít, k čemuž se využívá právě v sušené podobě. Podle obviněného zákonodárce rozhodně nezamýšlel, aby pěstitelé konopí pro vlastní léčebné účely byli postihováni stejně jako ti, co vyrábí pervitin, heroin či jiné tvrdé drogy. Výklad přijatý soudy nižších stupňů je tak podle obviněného naprosto absurdní. Navíc obviněný dodává, že otázku, zda chtěl pachatel vyrábět marihuanu pouze pro sebe či nikoliv, je třeba objasnit na základě dalších důkazů, nikoliv pouze na základě množství pěstované či přechovávané drogy.
14. Doposud převládající výklad §283 a §285 tr. zákoníku by tak měl být podle obviněného konečně změněn a napraven. Dokud se tak nestane, budou podle obviněného nadále vznikat soudní rozhodnutí, která se od zastávaného výkladu sice nebudou odklánět, ale budou volit jiné prostředky jak jej obejít (obviněný odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 459/2017, či ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1233/2016 a na nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2019, sp. zn. IV. ÚS 950/19, ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 1624/19). Obviněný zdůrazňuje, že ve druhém z uvedených nálezů dokonce nastala situace, že pachateli, u něhož bylo zajištěno přes 30 kg sušiny konopí, byl uložen trest podmíněný, pročež opětovně připomíná princip legitimního očekávání. Měl tedy právo očekávat, že jeho případ bude rozhodnut obdobně, avšak nestalo se tak.
15. Za další pochybení v projednávané trestní věci obviněný označuje postup soudů nižších stupňů, které vycházely z množství sušeného konopí zajištěného policejním orgánem, a to i přes důvodné pochybnosti o tom, zda nebylo s důkazy manipulováno. Podle obviněného jsou navíc mezi provedeným dokazováním a skutkovými závěry dány podstatné vzájemné rozpory.
16. Obviněný připomíná, že sušinu, kterou doma skladoval, nikdy nevážil, což je jeden z důvodů, proč má pochybnosti o tom, zdali hmotnost zvážená při kontrole zajištěných věcí (která proběhla v režimovém skladu policejního orgánu dne 6. 11. 2019) odpovídá tomu, co u něj bylo při domovní prohlídce zajištěno. Tyto jeho pochybnosti vzrostly poté, co se při kontrole zajištěných věcí dne 6. 11. 2019 našly v pytlech s konopím cizí listiny. Oba soudy nižších stupňů k tomuto souhlasně uvádí, že daná skutečnost byla spolehlivě vysvětlena, s čímž se obviněný neztotožňuje. Poukazuje na výpověď svědka P., který při výslechu v hlavním líčení vypověděl, že zřejmě šlo o materiál ke skartaci, který v pytlech zůstal. Současně ale protichůdně uvedl, že pytle před provedením domovní prohlídky kontroloval a nic v nich nebylo a byly poskládané, takže si myslí, že by se do nich ani nic nevešlo. Podle mínění obviněného tak daný svědek nevysvětlil, jak se ony listiny do pytlů dostaly, tedy nebylo prokázáno, jak se zde ocitly, a proto je uvedené zjištění soudů nižších stupňů v rozporu s provedenými důkazy.
17. V návaznosti na uvedené obviněný poukazuje na další nedostatky ve výpovědi svědka P., který na řadu otázek odpovídal neurčitě, popř. je nedokázal objasnit (např. kdo předával věci do režimového skladu, proč byly některé protokoly sepsány, až řadu měsíců poté, co byl daný úkon proveden atd.). Na otázky odpovídal svědek tak, že neví, nebo že to měl na starosti kolega P. (tento svědek však k věci vyslechnut nebyl).
18. Podle obviněného nepostupoval policejní orgán v rámci domovní prohlídky korektně ani při pečetění zabavených věcí. Lze pochopit, že živé rostliny je nutné dále dosušit, aby nedošlo k jejich znehodnocení, ale policejní orgán neprovedl ani pečetění a zabezpečení sušiny, se kterou nebylo nutné dále nijak nakládat. Tato sušina pak ležela značnou dobu na služebně Policie ve Vsetíně, a to bez zapečetění či jakéhokoli jiného zajištění. K uskladnění konopí pak svědek P. vypověděl, že v rámci policejní služebny ve Vsetíně jsou dvě místnosti, kde bývá zabavené konopí pravidelně skladováno. Dle jeho tvrzení je v dané místnosti vždy skladováno konopí jen z jedné trestní věci. Tomu však obviněný nevěří, už proto, že zabavené konopí mělo ležet (podle obsahu spisu) v jedné z těchto místností půl roku. Po celou dobu by tak musela stačit druhá místnost na všechny ostatní případy, které v průběhu této doby byly daným policejním orgánem řešeny, což přijde obviněnému jako velmi nepravděpodobné. Nadto postup policejního orgánu při nakládání se zabaveným konopím není nikým a ničím kontrolován a vytváří se tak prostor pro svévolné nakládání. Těžko tedy říct, kdo všechno měl k zabaveným věcem přístup a mohl s těmito nakládat v neprospěch obviněného.
19. Konečně výše uvedené pochybnosti podle obviněného zvyšuje skutečnost, že po dosušení živých rostlin byly tyto bezprostředně předány do režimového skladu v XY (dne 10. 12. 2018). Šlo právě o část sušiny, kterou lze alespoň do jisté míry zkontrolovat, resp. porovnat při kontrole zajištěných věcí s fotografiemi z domovní prohlídky a podle počtů, které jsou uvedeny v protokolu o domovní prohlídce. Stejně tomu ale nemůže být u zbytku konopí, které bylo nalezeno již usušené (podle protokolu o kontrole zajištěných věcí se jedná o položky č. 14, 15 a 16), když množství tohoto nelze nikterak zkontrolovat podle počtu rostlin, příp. jiným obdobným způsobem. Právě sušina mohla být ale zapečetěna již při provedení domovní prohlídky a mohla být v podstatě ihned předána do režimového skladu. Obviněný také namítá, že kontrola zajištěných věcí za současného odebrání vzorků byla provedena opět z nevyjasněných důvodů až téměř rok poté, co u něj byly zajištěny.
20. Obviněný tvrdí, že soudy se dále nikterak nepozastavily nad vadami některých dokumentů založených ve spise, na které obhajoba poukazovala, kdy je buď o úkonu pořizován protokol až řadu měsíců poté, co byl úkon proveden nebo v něm některé náležitosti (např. podpis) chybí. Protokol o úkonu by měl být podle obviněného sepisován právě při jeho provádění nebo případně bezprostředně poté, co byl proveden. Tato pochybení však soud prvního stupně bagatelizuje a nepřikládá jim žádný význam. Podle obviněného soudy nemají být pomocníkem veřejné žaloby a důkazy by měly posuzovat nejen jednotlivě, ale i ve vzájemném souhrnu, přičemž pokud jde o řadu pochybení, nikoli o jednotlivou chybu, pak by z toho měly vyvodit odpovídající závěry. V tomto směru si obviněný klade otázku, zda lze výsledek kontroly věcí (vážení hmotnosti konopí) považovat za procesně použitelný důkaz. Je přesvědčen, že nikoliv a bez přípustného způsobu stanovení množství by tak jeho jednání popsané výše mělo být postihováno v základní skutkové podstatě podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
21. Obviněný dále namítá, že podle soudů nižších stupňů zcela jistě musel konopí distribuovat, aniž by tento závěr vyplynul z dokazování (svědek P. v hlavním líčení vypověděl, že si nevzpomíná, že by měly nějaké poznatky o distribuci). Soudy nižších stupňů tak dovozují distribuci konopí obviněným pouze na základě množství zabaveného konopí a vzhledem k jeho majetkové situaci, jíž však posoudily zcela nesprávně. Tuto otázku obžalovaný už osvětloval v rámci svého podání ze dne 17. 6. 2020, kdy uvedl, že vyjmenované půjčky byly nebo jsou nákladem podnikání, a tedy svůj čistý příjem uváděl již po odečtení splátek těchto půjček. Další závěr odvolacího soudu, podle něhož lze jen těžko připustit, že by investoval částku okolo 80.000 Kč do technologie, která mu měla sloužit k vyrobení masti pouze pro osobní spotřebu, označuje za nesprávný, neboť vysvětlil, že vybavení si nakupoval postupně a větší část i sám spravoval. K tomu obviněný podotýká, že lékařské konopí na předpis je velmi drahou záležitostí, když pacient zaplatí za několik gramů částky ve výši stovek korun a při jeho denním užívání se tak tato léčba znatelně prodraží.
22. K otázce svého zdravotního stavu, k němuž soud prvního stupně uvedl, že není natolik závažný, aby jej obviněný musel léčit konopím, dokládá, že podle jeho ošetřujících lékařů jsou jeho problémy evidentně natolik vážné, že mu bylo předepsáno právě lékařské konopí. Ostatně i odvolací soud do jisté míry připustil relevanci námitky obžalovaného v tom směru, že mělo být ze strany soudu prvého stupně v napadeném rozsudku rozlišeno, v jakém rozsahu bylo zabavené konopí určeno pro vlastní potřebu obžalovaného a v jakém rozsahu bylo toto určeno k distribuci třetím osobám. Současně ale uvedl, že takové pochybení nemělo podle jeho názoru žádný vliv. Obviněný k tomuto odkazuje na bod 16. odůvodnění odvolacího soudu a namítá, že veškeré zde uvedené závěry jsou v podstatě nesprávné.
23. In concreto uváděl, že zhruba jedna desetina zabaveného konopí se mohla sestávat z vrcholíků, tzn. že tato část mohla sloužit ke kouření, zbylá část pak byly právě listiny, stonky atd., tedy se jednalo o materiál, který odsouzený používal k výrobě mastí. Závěr soudu, že tímto vyjádřením myslel, že jedna desetina konopí byla určena pro jeho spotřebu, zatímco zbylá část byla určena pro distribuci, je naprosto lichý, když sám zdůrazňoval, že konopí nikdy nedistribuoval. Závěry odvolacího soudu ohledně jeho majetkové situace pak má rovněž za nesprávné (což vysvětluje výše) a stejně tak i ohledně množství konopí, když důkladně popsal výrobu mastí a to, jaké množství konopí je k výrobě potřeba (což potvrzuje i nález nadrceného konopí nachystaného právě pro tuto výrobu). Skutečnost, že u něj bylo nalezeno méně mastí, jen dokresluje situaci, že mu již pomalu začaly docházet a proto si chystal materiál na výrobu další várky. Všechny tyto informace a nalezené důkazy tak korespondují s touto verzí obviněného, kterou oba soudy nižších stupňů ignorují a ponechávají bez povšimnutí (k čemuž obviněný znovu připomíná případ, jímž se tentýž soud zabýval pod sp. zn. 29 T 3/2020).
24. Konečně – pouze pro dokreslení celé situace – obviněný tvrdí, že orgány činné v trestním řízení pochybily při určování množství látky delta-9-THC v sušině konopí. S ohledem na skutečnost, že právní kvalifikace skutku se má odvíjet mimo jiné jak z množství sušeného konopí, tak i z množství dané látky zjištěného v sušině, je nutné, aby bylo množství sušiny konopí i látky v něm obsaženého zjištěno co nejdříve poté, co dojde k zabavení konopí, jelikož v průběhu času se množství delta-9-THC v konopí mění a následně zjištěné hodnoty tak již nereflektují stav, jaký tu byl v době zabavení konopí. V tomto tedy orgány činné v trestním řízení také pochybily, jelikož analýza obsahu delta-9-THC v sušině proběhla více než rok poté, co byla provedena domovní prohlídka.
25. Závěrem obviněný shrnuje, že závěry jak soudu prvního stupně, tak i odvolacího soudu, jsou proto v tzv. extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, přičemž tento má za následek porušení zásady in dubio pro reo , tak i principů řádného a spravedlivého procesu .
26. Obviněný proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu v souladu s §265k odst. 1 tr. řádu zrušil, včetně vadného řízení jemu předcházejícího, a aby ve věci rozhodl tak, že podle §265l odst. 1 tr. řádu přikáže soudu odvolacímu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265h odst. 3 tr. řádu, eventuálně podle §265o odst. 1 tr. řádu a přerušil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
27. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K důvodům dovolání obviněného konstatuje, že uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se týká rozsudku soudu prvního stupně a usnesení odvolacího soudu chtěl obviněný patrně napadnout podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
28. Podle státního zástupce navíc obviněný v dovolání opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před soudem prvního stupně a ve svém odvolání. Znovu zmiňuje námitky proti množství zajištěné marihuany a nesouhlasí zejména s tím, že soudy neuvěřily jeho obhajobě, že celé zajištěné množství měl pouze pro svou vlastní potřebu. Nesouhlasí ani s tím, že jako „výroba“ bylo posouzeno toliko sušení vypěstovaných rostlin. S uvedenými námitkami se podle státního zástupce vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí (viz body 17. až 31. rozsudku soudu prvního stupně, a body 8. až 19. usnesení soudu odvolacího) a sám státní zástupce se s obsáhlou a vyčerpávající argumentací soudů nižších stupňů ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje, poněvadž nepovažuje za nezbytné ani rozumné ji znovu opakovat.
29. Z pohledu podaného dovolání má státní zástupce za podstatné, že námitky proti učiněným skutkovým zjištěním samy o sobě zjevně nenaplňují žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani podle jiného písmene citovaného odstavce. Za právně relevantně uplatněnou z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu by bylo možno považovat toliko námitku extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním (k tomu státní zástupce poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018, bod 23., jakož i na další judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkající se výkladu pojmu extrémní nesoulad ). Tu však obviněný nevznáší, resp. za její vyjádření státní zástupce nepovažuje tvrzení obviněného, že závěry soudů „jsou v tzv. extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a provedenými důkazy“ , když obviněný zřejmě míní, že tyto jsou v rozporu s jeho alternativními skutkovými zjištěními, neboť nezmiňuje, které z četných úvah soudů nižších stupňů jsou zcela svévolné a nesmyslné.
30. Na uvedené navazuje námitka obviněného, podle něhož oním extrémním nesouladem došlo k porušení zásady in dubio pro reo , z čehož státní zástupce dovozuje, že obviněný brojí především proti porušení této zásady. Státní zástupce proto připomíná judikaturní závěry ohledně možností přezkumu dané námitky v dovolacím řízení, z nichž plyne, že toliko případy extrémního porušení zásady in dubio pro reo mohou představovat důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem. Navíc, dodává státní zástupce, je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními učiněnými v řízení před soudy nižších stupňů a není oprávněn hodnotit tytéž důkazy odlišně od soudů nižších stupňů a nemůže ani vycházet z jiných skutkových zjištění (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1337/17, bod 19.).
31. Na podkladě předestřeného státní zástupce uzavírá, že Nejvyšší soud je oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces a v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Samotné porušení dané zásady ovšem dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť také výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž dovolací soud ani Ústavní soud v zásadě již přístup nemají, nemají-li sami zopakovat celé dokazování.
32. Státní zástupce proto shledává, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá pouze část dovolání, ve které obviněný namítá, že za výrobu marihuany není možno považovat pouhé sušení rostlin konopí. Na to ovšem navazuje opět úvahou skutkovou, totiž tvrzením, že rostliny pěstoval výlučně pro svou potřebu. Obviněný si je podle státního zástupce vědom, že tímto výkladem „výroby“ bojuje proti ustálené soudní praxi. Proto k této námitce jen konstatuje, že sušení předmětných rostlin obecně za výrobu považováno je, k čemuž odkazuje příkladmo na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 11 Tdo 89/2020, bod 38. Na posouzení sušení jakožto „výroby“ navazuje podle státního zástupce přiléhavá poznámka soudu prvního stupně v bodu 25. odůvodnění rozsudku, že z hlediska naplnění znaků předmětného trestného činu „není podstatné to, zda pachatel vyrobí omamnou a psychotropní látku pro vlastní potřebu nebo pro jiného“ .
33. Zmiňuje-li se obviněný i o uloženém trestu, je patrno, že jej považuje za přísný a neodpovídající jeho očekávání. Není však patrno, že by snad obviněný hodlal napadnout přísnost tohoto trestu mimo dovolací důvody tím, že by namítal porušení ústavní zásady proporcionality trestních sankcí .
34. Státní zástupce tak uzavírá, že obviněným uplatněné námitky dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem se jedná o opakování námitek, uplatněných již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly. Takové dovolání je podle státního zástupce zjevně neopodstatněné (k čemuž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, či ze dne 27. 6. 2002 sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
35. Ze shora uvedených důvodů proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
36. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice. V této obviněný předně uvedl, že ačkoliv v dovolání výslovně uplatnil pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, připouští, že lze souhlasit se státním zástupcem v tom, že obsahově argumentace uplatněná v dovolání odpovídá i dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Obviněný totiž od počátku odvolacímu soudu vyčítá, že se ztotožnil s nesprávnou právní kvalifikací provedenou soudem prvního stupně a toto jeho pochybení nenapravil.
37. V navazující části repliky obviněný znovu rekapituluje stěžejní důvody, o němž opírá svůj závěr o nesprávnosti dosavadního judikaturního výkladu §283 a §285 tr. zákoníku, resp. posouzení pěstování a následné sklizně a sušení konopí pro vlastní potřebu. Nad rámec své stávající argumentace a odkazů na komentářovou či časopiseckou literaturu odkazuje na příspěvek JUDr. Libora Vávry z roku 2015 na webu Právní prostor, nazvaný „Lze si marihuanu jen vypěstovat, nebo i vyrobit?“, v němž autor odmítá závěr vyjádřený ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněné pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., podle něhož „[o] výrobu, resp. některou její fázi, by mohlo jít pouze v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC)“. Obviněný přitom tento převažující názor považuje za nesprávný, neboť úmysl pachatele konopí sklidit a dále zpracovat bude dán u všech pěstitelů (tj. samozásobitelů, ale i distributorů konopí), čímž nebude zohledněn zjevný úmysl zákonodárce, aby byli samozásobitelé postihováni mírněji, než osoby, které pěstují konopí za účelem distribuce.
38. Závěrem své repliky obviněný poznamenává, že navzdory tvrzení státního zástupce – podle něhož nijak v dovolání nespecifikuje proč má závěry soudů nižších stupňů za jsoucí v extrémním rozporu s provedenými důkazy – hned na několika místech dovolání zmiňuje konkrétní námitky tento rozpor zakládající (viz výše námitky stran nesprávně stanovené výše jeho čistých příjmů, nesrovnalosti ve výpovědi svědka P., nesprávného postupu policejního orgánu při zajištění a skladování sušiny konopí a dezinterpretace jeho tvrzení, že odhadem tak zhruba desetina sušiny mu mohla sloužit ke kouření a zbylou část sušiny konopí měl na výrobu mastí a dalších výrobků k zevnímu užívání). Nelze podle obviněného ani přehlížet skutečnost, že se u něj nenašly žádné důkazy, které by nasvědčovaly možné distribuci marihuany jeho osobou, což však soudy obou stupňů zcela ignorovaly.
III.
Přípustnost dovolání
39. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
40. Obviněný v podaném dovolání uplatňuje toliko dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve skutečnosti ale v její dovolací argumentaci lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, neboť zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný vztahuje k rozsudku soudu prvního stupně (právě před tímto soudem totiž probíhalo dokazování, s jehož vývody se obviněný neztotožňuje). Jeho přezkumu se však lze v dovolacím řízení zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
41. Pokud jde o samotný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , platí, že je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
42. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
43. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
44. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
45. Nejvyšší soud konstatuje, že po přezkoumání napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, jakož i jim předcházejícího řízení, neshledal dovolání obviněného opodstatněné, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Dovolací argumentace obviněného sice dílem – v části, ve které obviněný rozporuje posouzení jeho jednání jako zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku – odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak právní posouzení soudu prvního stupně, které jako správné přijal i soud odvolací, plně odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu týkající se obdobných případů pěstování konopí, která dlouhodobě vychází ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr.
46. Ve zbývající části dovolací námitky obviněného směřují jednak proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, ve zbytku proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení a procesní použitelnosti získaných důkazů. Ačkoliv žádná z těchto kategorií námitek neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů, Nejvyšší soud ani tuto část argumentace obviněného nepřehlédl. To z toho důvodu, že vybrané výhrady proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně obviněný propojuje s námitkou extrémního nesouladu mezi nimi a ve věci provedenými důkazy, čímž poukazuje na údajné porušení svého základního práva na spravedlivý proces (obdobně je tomu v případě procesních námitek proti postupu policejního orgánu, od nichž odvíjí námitku procesní nepoužitelnosti získaných důkazů). Ani tyto výhrady obviněného proti napadeným rozhodnutím a postupu předcházejícímu jejich vydání však Nejvyšší soud neshledal jako důvodné, pročež mu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout. K jednotlivým dovolacím námitkám uvádí Nejvyšší soud následující.
47. První část dovolací argumentace obviněného se týká právního posouzení jeho skutku, když obviněný namítá, že soudy nižších stupňů nesprávně vyšly při stanovení rozsahu jeho trestné činnosti [ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku] pouze z množství zajištěného sušeného konopí, k čemuž odkazuje na závěry komentářové literatury.
48. Nejvyšší soud úvodem k této námitce obviněného připomíná, že zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin ve velkém rozsahu.
49. Pro připomenutí Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že při domovní prohlídce bylo u obviněného zajištěno jednak 785 ks rostlin konopí v různých fázích růstu (které obviněný pěstoval tzv. indoor způsobem, a to za použití technologie používající botanické a technické prostředky v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek, ventilačního potrubí vzduchotechniky, pěstebních stanů a zavlažování), z nichž mohl získat nejméně 5 350 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem 585,87 g účinné látky delta-9-THC a dále 17 320 g sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii obsahující 1 299 g účinné látky delta-9-THC.
50. Z obsahu napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů se podává, že tyto při stanovení rozsahu trestné činnosti obviněného rozhodně nevycházely pouze z množství účinné látky delta-9-THC, ale zohlednily i řadu dalších poznatků jako délku doby po kterou se obviněný dané trestné činnosti dopouštěl (nejméně jeden rok), počet sklizní realizovaných obviněným (nejméně dvě, z čehož ke třetí sklizni nedošlo toliko pro zásah policejního orgánu), jakož i skutečnost, že od zimy roku 2017 měl v uzavřeném prvním patře domu č. p. XY v obci XY zřízenou tzv. indoor pěstírnu umožňující v relativně krátkém čase vypěstovat větší množství rostlin (785 ks), při jejímž provozu používal prostředky umožňující získání vysoce prošlechtěného kultivaru rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek (srov. zvláště body 27. a 28. rozsudku soudu prvního stupně).
51. Takový postup podle Nejvyššího soudu plně odpovídá závěrům jeho ustálené rozhodovací praxe stran posuzování naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku a jednotlivých hranic rozsahu trestné činnosti zde vymezených (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 11 Tdo 858/2018, bod 18. a násl., či ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 11 Tdo 569/2019, bod 26. a násl.).
52. Ve stručnosti tak lze připomenout, že Nejvyšší soud ve stanovisku trestního kolegia ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněném pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., dovodil, že za „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku je obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující množství větší než malé u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Tato příloha je členěna do pěti sloupců: v prvním sloupci je uveden tzv. typ drogy, v druhém sloupci je uveden mezinárodní nechráněný název v českém jazyce, v třetím sloupci je uvedeno množství větší než malé, ve čtvrtém sloupci je uvedena účinná psychotropní či omamná látka a v pátém sloupci je uvedeno nejmenší množství účinné psychotropní či omamné látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé. Stanovení hodnoty považované za množství větší než malé současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu.
53. Výkladem příslušných hranic rozsahu (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy se dále zabývá usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. Z něj vyplývá, že určitý rozsah nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr., či ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, uveřejněného pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr.). Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvalifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku (popř. stonásobku či tisícinásobku) požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek (či stonásobek, anebo tisícinásobek) rozhodný pro daný rozsah. Z citované judikatury však jednoznačně vyplývá, že primárním kritériem pro určení příslušného rozsahu je množství účinné látky v předmětné droze. V případě, že uvedené není možné zjistit (typicky proto, že tato již byla spotřebována jejími konzumenty), přistupuje se k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). U hodnot, jež jsou hraniční, co se týče určení rozsahu, lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciálních) kritérií, jako jsou především výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu a další (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 407/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. l. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1419/2016).
54. Podle výkladu přijatého shora uvedeným rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, jakož i podle shora označeného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu, se u marihuany – konopí za „množství větší než malé“ považuje více než 10 g sušiny, která musí obsahovat nejméně 1 g účinné psychotropní látky delta-9-THC, a znak „velký rozsah“ je tak dán hranicí 10 000 g drogy marihuana při obsahu alespoň 1 000 g účinné látky delta-9-THC.
55. Jestliže tak obviněný svým jednáním vyrobil ve smyslu §283 tr. zákoníku (k výkladu tohoto znaku viz níže) jednak 1 299 g účinné látky delta-9-THC a dále se pokusil vyrobit 585,87 g téže látky, pak zcela jednoznačně již prvně uvedené množství vyrobené účinné látky nejenže naplňuje judikaturně stanovenou hranici velkého rozsahu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ale tuto i výrazným způsobem překračuje. Obviněnému navíc přitěžuje skutečnost, že jeho další jednání, jímž byl uznán vinným, bezprostředně směřovalo k výrobě dalšího množství účinné látky delta-9-THC, které by samo o sobě hranici velkého rozsahu více než z poloviny naplňovalo. Obviněnému sice lze dát dílem za pravdu, že vedle množství samotné účinné látky, s níž pachatel nedovoleně nakládal některým z alternativně stanovených způsobů podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba vážit též další okolnosti dané trestní věci.
56. Nicméně, a to je v poměrech dané trestní věci stěžejní, tyto další okolnosti přistupují až jako terciární (podpůrné) kritérium, jemuž je třeba přikládat význam zvláště tehdy, pokud nelze určit množství účinné látky, s nímž pachatel nedovoleně nakládal (kritérium primární) a současně lze rozsah stanovený na základě celkového množství drogy, s níž pachatel nedovoleně nakládal (sekundární kritérium) označit za hraniční [v tomto směru usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. dále rozvíjí závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr., či ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, uveřejněného pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr.]. To však případ obviněného rozhodně není, jelikož – jak už bylo řečeno – hranice velkého rozsahu byla již za použití primárního kritéria (množství účinné látky již obviněný nedovoleně vyrobil) výrazně překročena.
57. Jestliže dále obviněný tvrdí, že soudy nižších stupňů nezohlednily podstatné okolnosti svědčící v jeho prospěch (absence majetkového prospěchu, okruhu dotčených osob v situaci, kdy distribuce marihuany jeho osobou nebyla v řízení prokázána), je třeba říci, že tyto skutečnosti plynou z účelu jeho trestné činnosti, jímž byla výroba marihuany pro vlastní potřebu, již zákonodárce obecně – co do právní kvalifikace – staví nadále naroveň výrobě téže látky pro jiného. Uvedené poznatky přitom na jednu stranu do značné míry snižují společenskou škodlivost jeho jednání, avšak s ohledem na shora uvedené (exaktně zjištěné množství vyrobené marihuany, způsob jejího pěstování, dobu páchání trestné činnosti obviněným) nejsou podle Nejvyššího soudu s to přivodit změnu právní kvalifikace ve smyslu dovození nižšího rozsahu trestné činnosti obviněného.
58. S tím částečně souvisí i další výhrada obviněného, která výrazně prostupuje jeho dovoláním. Tou je otázka případné distribuce konopí či marihuany obviněným. Ačkoliv je tato pochopitelná, neboť jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, v odůvodnění svých napadených rozhodnutí danou otázkou zabývaly (viz především body 20. a 23. rozsudku soudu prvního stupně a bod 16. usnesení odvolacího soudu) ve skutečnosti z hlediska právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, nemá žádný význam. To z toho důvodu, že ani tzv. skutková věta rozsudku soudu prvního stupně (srov. výše), ani jí odpovídající tzv. věta právní téhož rozhodnutí, neobsahuje popis jednání obviněného, které by naplňovalo dílčí znak „pro jiného“ či „jinému“ ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku. Jinými slovy obviněný nebyl uznán vinným z toho, že by vyráběl marihuanu za účelem její distribuce dalším osobám. Případné úvahy soudu prvního stupně že tomu tak s ohledem na investice do vybavení pěstírny, množství zajištěné marihuany, ale i nesrovnalosti v příjmech a výdajích obviněného bylo, je třeba de facto nahlížet nad rámec jeho právního posouzení. Tím odpadá i námitka obviněného založená na poukazu na jinou trestní věc, jíž se měl zabývat soud prvního stupně pod sp. zn. 29 T 3/2020 (neboť obviněný na ni odkazoval především z toho důvodu, že zde nebyla distribuce konopí soudem prvního stupně prý vůbec zvažována).
59. Ve vztahu k této první části dovolací argumentace proto Nejvyšší soud uzavírá, že obviněným zpochybněné právní posouzení skutku soudem prvního stupně – co do výkladu znaku „ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku – plně odpovídá ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu k výkladu znaků charakterizujících rozsah u drogových trestných činů podle §283 až §285 tr. zákoníku. Výhrady obviněného, byť odpovídající jím uplatněnému dovolacímu důvodu, proto Nejvyšší soud nemohl akceptovat.
60. Ani další část dovolací argumentace obviněného jinak odpovídající jím uplatněnému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud nemohl přijmout. V této obviněný předkládá vlastní náhled na interpretaci zákonných znaků „pěstování“, „jinému opatří“, „pro jiného přechovává“ a „výroba“ u trestných činů podle §283, §284 a §285 tr. zákoníku, na základě něhož dospívá k závěru o tom, že stávající judikaturní výklad zaujatý ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněném pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., ohledně znaku „výroba“ ve smyslu §283 tr. zákoníku, je třeba odmítnout. To proto, neboť pokud §285 tr. zákoníku nemá dopadat toliko na pěstitele konopí snad jen pro botanické či okrasné účely, musí platit, že i po vypěstování konopí a jeho sklizení se bude stále jednat o „pěstování“ konopí ve smyslu §285 tr. zákoníku, nikoliv o výrobu marihuany ve smyslu §283 tr. zákoníku.
61. K uvedenému Nejvyšší soud úvodem připomíná vybrané pasáže výše zmíněného stanoviska, podle něhož předně platí, že samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (viz rozhodnutí pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). O výrobu, resp. některou její fázi, by mohlo jít pouze v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí. Neoprávněné vypěstování rostlin konopí nebo jejich přechovávání pro vlastní potřebu v množství větším než malém může být trestným činem přechovávání omamné nebo psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku nebo nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku jen tehdy, pokud pachatel dále nepoužije vypěstované rostliny k výrobě ve výše uvedeném smyslu nebo jestliže s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti nelze dovodit, že je opatřil nebo přechovával pro jiného.
62. Z uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu tak jednoznačně vyplývá závěr, že „výrobou“ ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku je v případě rostliny konopí rozumět samotné sklizení a následné neoprávněné zpracování této rostliny v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). Takovéto vymezení pojmu „výroba“ ve vztahu k omamné látce konopí je v souladu i s příslušnými ustanoveními Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961, která byla publikována jako vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění Protokolu o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961, který byl publikován jako sdělení č. 458/1991 Sb. (dále jen „Úmluva“). Podle článku 1 odst. 1 písm. n) Úmluvy výraz „výroba“ označuje všechny procesy, kromě produkce, jež umožňují získání omamných látek a zahrnuje rovněž čištění a přeměnu těchto látek v jiné drogy. Podle článku 1 odst. 1 písm. t) Úmluvy výraz „produkce“ znamená proces, který spočívá v získávání opia, listů koka, konopí a konopné pryskyřice z rostlin, které tyto plody obsahují. Z citovaných definic i z celého kontextu Úmluvy pak podle názoru trestního kolegia Nejvyššího soudu vyplývá, že pojem „produkce“ je jen specifickým označením pro výrobu konopí a konopné pryskyřice jako omamné látky z již vypěstované rostliny konopí. Tomu ostatně nasvědčuje např. i ustanovení článku 28. odst. 1 Úmluvy, které se zabývá kontrolou konopí a výslovně uvádí, že: „Jestliže Strana povolí pěstování rostliny konopí k výrobě konopí nebo konopné pryskyřice, uplatní systém kontroly uvedený v článku 23 pojednávajícím o kontrole opiového máku.“ Konečně výše uvedené závěry ohledně toho, kdy jde o výrobu v případě dalšího zpracování rostlin konopí, platí podle daného stanoviska Nejvyššího soudu i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí.
63. Nejvyšší soud si je vědom skutečnosti, že usušení konopí je z hlediska jeho upotřebení pro toxikomanické (ale shodně i pro lékařské) účely jediným myslitelným způsobem [pomine-li zpracování konopné pryskyřice] jeho dalšího zpracování navazujícího na samotné vypěstování a následnou sklizeň. Právě tímto procesem totiž dochází jak ke konzervaci marihuany a účinné látky delta-9-THC, tak i k jejímu uzpůsobení pro finální konzumaci, typicky pro kouření. Uvedená skutečnost však nic nemění na závěru, že takový proces – ve světle závěrů citovaného stanoviska – odpovídá pojmu „výroba“ ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku.
64. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, což není obviněným ani nijak zpochybňováno, že tento pěstoval rostliny konopí „se záměrem vyrobit finální produkt sušinu omamné látky konopí obsahující psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, tedy marihuanu“ , přičemž část zajištěného rostlinného materiálu představovaly rostliny v různých stádiích růstu, a část byla tvořena již sklizenou a usušenou hmotou rostliny konopí. Tímto jednáním obviněný částečně vyrobil omamnou a psychotropní látku ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to aniž by k takové výrobě disponoval patřičným povolením podle §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a částečně jeho jednání bezprostředně směřovalo k získání takové látky.
65. Jestliže na takto ustanoveném skutkovém základu soudy nižších stupňů shodně dospěly k závěru, že jednáním obviněného byl naplněn znak „vyrobí“ ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, pak k tomuto právnímu posouzení Nejvyšší soud, vázán závěry shora uvedeného stanoviska, nevznáší zásadní námitky.
66. Pouze na okraj pak Nejvyšší soud dodává, že odkaz obviněného na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 459/2017, nelze označit za přiléhavý, neboť v dané trestní věci šlo o situaci, kdy tři spolupachatelé společně vypěstovali ve skleníku 18 rostlin konopí, z nichž bylo možné získat 2 579,8 g toxikomansky využitelného podílu rostlinného materiálu, který obsahoval celkem 203,45 g účinné látky delta-9-THC. Oproti tomu obviněný disponoval šestinásobně větším množstvím jak samotné marihuany, tak i účinné látky delta-9-THC. Ačkoliv v odůvodnění daného usnesení je vysloven zřejmý nesouhlas se závěry stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., platí, že i přes tento byl Nejvyšší soud – a jinak tomu nemůže být ani v nyní projednávané trestní věci – vázán.
67. Pokud jde o odkaz obviněného na vybraná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkající se „obdobných“ trestních věcí, pak platí, že jestliže v těchto trestních věcech soudy nižších stupňů použily institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [resp. §58 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve znění do 30. 9. 2020] je třeba si uvědomit, že jde o postup, jenž je plně na úvaze soudu rozhodujícího o uloženém trestu. Takový postup musí být vždy založen na pečlivém uvážení okolností případu či poměrů pachatele ve smyslu daného ustanovení z čehož lze dovodit, že možnost jeho užití se bude lišit s ohledem na individuální okolnosti té které trestní věci. Jinými slovy obviněný nemůže automaticky očekávat aplikaci daného ustanovení jen proto, že jeho trestná činnost vykazuje nižší míru společenské škodlivosti. Nejvyšší soud má proto za to, že princip legitimního očekávání v dané trestní věci nebyl nijak narušen.
68. Následující části dovolání obviněného již vybočují z rámce jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť spočívá na námitkách ryze procesního, popř. skutkového, charakteru. Z důvodů vymezených výše Nejvyšší soud i tyto náležitým způsobem přezkoumal, načež je shledal nedůvodnými.
69. Obviněný předně brojí proti postupu soudů nižších stupňů, které při stanovení množství marihuany, s níž obviněný nedovoleně nakládal, vycházely z tzv. toxikomanicky využitelných částí rostlin konopí, ačkoliv podle obviněného měla být zohledněna pouze hmotnost sušených vrcholíků rostlin konopí.
70. Pomine-li Nejvyšší soud ryze procesní charakter dané námitky (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, bod 19.) je třeba především konstatovat, že s touto se již dříve vypořádal v odůvodnění svého usnesení odvolací soud (viz bod 13. daného rozhodnutí). Odvolací soud totiž s odkazem na protokol o kontrole zajištěných věcí ze dne 6. 11. 2019 (č. l. 100 a násl.) uvedl, že toxikomanicky nevyužitelné části rostlin byly skutečně odebrány, což se podává i z obsahu obrazového a zvukového záznamu daného procesního úkonu (srov. č. l. 105). Nejvyššímu soudu není zřejmé, v čem konkrétně obviněný spatřuje nesprávnost daného postupu orgánů činných v trestním řízení, zvláště pak v případě, kdy závěr o jeho vině je dán již na základě množství zajištěné účinné látky (tj. výše zmíněného primárního kritéria pro stanovení rozsahu trestné činnosti ve smyslu §283 tr. zákoníku).
71. Za další pochybení orgánů činných v trestním řízení obviněný označuje údajnou manipulaci (resp. pochybnosti o této) s důkazy ze strany policejního orgánu. Fakticky se tak obviněný dovolává procesní nepoužitelnosti důkazů zajištěných při domovní prohlídce, a to konkrétně závěru o množství zajištěného konopí (ať již v sušené či neusušené podobě).
72. K této námitce obviněného je třeba říci, že v průběhu trestního řízení nezaznívá poprvé, ale naopak ji obviněný vznáší opakovaně již od hlavního líčení. To také reflektoval jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, které se jí náležitě zabývaly (srov. bod 31. rozsudku soudu prvního stupně a bod 13. usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud přitom nepovažuje za jakkoliv přínosné opětovně reprodukovat hodnotící závěry soudů nižších stupňů, v nichž tyto náležitým a přesvědčivým způsobem vysvětlily rozdíl ve váze zajištěného sušeného konopí při domovní prohlídce a ve finálně zjištěném množství sušeného konopí, s nímž obviněný nedovoleně nakládal (jenž byl dán tím, že část rostlin bylo ještě třeba dosušit a následně byla při vážení během kontroly zajištěných věcí dne 6. 11. 2019 oddělena toxikomanicky nevyužitelná část rostlin), proč pytle se zajištěnou neusušenou rostlinou konopí nebyly již při jejich zajištění zapečetěny (s ohledem na to, že by takovýmto způsobem mohlo dojít ke znehodnocení zajištěných rostlin, které bylo třeba pro potřeby dalšího dokazování usušit) a konečně i jak se do jednoho z pytlů (č. 9) dostaly listiny s trestní věcí obviněného nijak nesouvisející [když soud prvního stupně dovodil, že svědek P. tyto zkrátka přehlédl a daný pytel považoval za prázdný]. Rovněž absence podpisu na jedné z listin – předání věcí do režimového skladu ze dne 10. 12. 2018 (č. l. 97-98), na níž měl dne 20. 2. 2020 absentovat podpis na straně předávajícího – podle soudu prvního stupně nepředstavovala pochybení, které by mělo jakýkoliv význam pro jeho rozhodnutí o vině a o trestu.
73. Nad rámec výše uvedeného lze doplnit, že obviněný spatřuje tvrzený nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními fakticky v tom, že svědek P. v hlavním líčení vypověděl, že pytle, do nichž byly uloženy zajištěné věci, kontroloval a žádné papíry v nich neviděl (viz č. l. 293), avšak současně připustil, že do jednoho z pytlů se mohly dostat listiny určené ke skartaci, protože pytli jej vybavil správce objektu Krajského ředitelství Policie Zlínského kraje (viz č. l. 293). Jestliže na základě této výpovědi svědka P. soud prvního stupně uzavřel, že svědek si daných listin zkrátka nemusel všimnout a svědek sám současně vysvětlil, jak se podle něj dané listiny mohly do onoho pytle označeného č. 9 dostat (viz bod 31. jeho rozsudku), nelze na tomto skutkovém závěru soudu prvního stupně shledávat ničeho zásadně, natož pak extrémně, nesouladného s obsahem provedeného dokazování. Jde-li o případné nedostatky ve výpovědi svědka, na něž obviněný poukazuje (kdo předával věci do režimového skladu, proč byly některé protokoly sepsány až řadu měsíců poté, co byl daný úkon proveden, proč nebyla sušina konopí ihned předána do režimového skladu atd.), anebo o poznatek, že policejní orgán neprovedl pečetění a zabezpečení sušiny, se kterou nebylo nutné dále nakládat, pak platí, že na základě těchto skutečností nelze bez dalšího vyvozovat závěr o tom, že s důkazním materiálem (sušinou konopí) bylo jakkoliv nezákonně nakládáno ze strany policejního orgánu. Právě tato další zjištění, na jejichž základě by bylo možné dospět k závěru o postupu policejního orgánu v rozporu se zákonem, ale obviněný ve svém dovolání nenabízí a pouze zvažuje, zda se zajištěným sušeným konopím nemohl nakládat někdo jiný po dobu jeho uskladnění, popř. zda v dané místnosti nebylo uskladněno konopí i z jiné trestní věci. Takovým obecným způsobem se však tak výjimečného postupu jako je přezkum skutkových zjištění soudů nižších Nejvyšším soudem domáhat v dovolacím řízení nelze.
74. Nejvyšší soud proto uzavírá, že na základě výše uvedených výhrad obviněného vůči postupu policejního orgánu nelze uzavřít, že by v řízení docházelo k takovému nezákonnému postupu, který by se mohl nějakým způsobem promítnout do skutkových zjištění soudu prvního stupně, pročež by k těmto soudy nižších stupňů neměly přihlédnout.
75. Další část dovolacích námitek obviněného směřuje již čistě proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Brojí-li v prvé řadě obviněný proti závěru soudů nižších stupňů o tom, že konopí musel distribuovat i třetím osobám, pak Nejvyšší soud odkazuje na bod 58. tohoto usnesení, kde se již k dané výhradě obviněného z hlediska právního posouzení vyslovil. Co se týče samotného závěru soudů nižších stupňů o možné distribuci marihuany obviněným, pak platí, že tento se neopírá toliko o celkové množství zajištěného konopí, resp. marihuany, ale rovněž o poznatky ohledně majetkových poměrů obviněného a o prostředcích vynaložených na nákup pěstebního zařízení (jakkoliv s jejich hodnocením soudy nižších stupňů obviněný nesouhlasí) [viz body 20. až 23. rozsudku soudu prvního stupně]. Obviněný sám přitom v hlavním líčení v rámci své výpovědi ohledně svých majetkových poměrů uvedl, že jeho výdaje jsou vyšší než jeho příjmy (srov. č. l. 278), takže navazující úvahy o tom, že vlastně hovořil o čistém příjmu po odečtení veškerých splátek, které hradí, ztrácejí na významu. Neuvěřil-li soud prvního stupně obhajobě obviněného v tom směru, že částku 80 000 Kč investoval do vybavení pěstírny konopí proto, neboť lékařské konopí na předpis je velmi drahou záležitostí, pak Nejvyšší soud takový závěr akceptuje. Nelze totiž shledat logickým vysvětlení obviněného v situaci, kdy si vybudoval poměrně sofistikovanou pěstírnu zaměřenou na vyprodukování co největšího množství konopí, pokud se však současně chtěl zásobit toliko mastmi na léčbu svých kožních problémů a marihuanou pro účely vlastní konzumace, k čemuž však vyprodukoval více než 22 kg dané drogy (srov. přiměřeně bod 16. usnesení odvolacího soudu). Naopak, jestliže soudy nižších stupňů shodně dospěly k závěru, že takovýto způsob páchání trestné činnosti nasvědčoval tomu, že obviněný tak činil i za účelem přinejmenším část konopí distribuovat, nelze takový závěr sám o sobě označit za jakkoliv extrémní.
76. Akcentuje-li obviněný svůj zdravotní stav a uvádí, že mu lékaři bylo za účelem jeho léčby (alergické rýmy, bolesti zad a strií) předepsáno lékařské konopí, pak soudy nižších stupňů, berou v potaz obviněným subjektivně vnímaný diskomfort v důsledku nepříznivého zdravotního stavu (k tomu srov. hlavně bod 21. rozsudku soudu prvního stupně in fine ). Ten sám o sobě ale nemůže nijak ospravedlnit výše uvedené, tedy především vysoké množství vyprodukovaného konopí a způsob jeho produkce.
77. Obviněný závěrem svého dovolání obecně namítl i porušení zásady in dubio pro reo . K této zásadě Nejvyšší soud připomíná, že její smysl spočívá v příkazu, že pokud nebylo v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
78. Jak je však z výše uvedeného zřejmé, právě takového stupně jistoty dosáhl soud prvního stupně ohledně závěru o vině obviněného shora popsaným trestným činem. Jestliže tedy o této otázce na straně soudů nižších stupňů nepanovala žádná dílčí pochybnost, nelze hovořit ani o porušení dané zásady, neboť to by bylo na místě toliko tehdy, kdyby soud i přes pochybnosti o této otázce rozhodl v neprospěch obviněného.
79. Nejvyšší soud tak uzavírá – ve shodě se soudem odvolacím, jakož i s vyjádřením státního zástupce –, že na základě provedeného dokazování, a to při pečlivém hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu, dospěl soud prvního stupně k praktické jistotě o tom, že se obviněný dopustil shora popsané trestné činnosti. Tento svůj závěr zcela logicky, přesvědčivě a jasně (tj. v souladu s požadavky §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. řádu) odůvodnil, a to s oporou o jednotlivé provedené důkazy, včetně vypořádání obhajoby obviněného. Takový postup soudu prvního stupně, který obstál i optikou přezkumu soudu odvolacího, nelze hodnotit jako zakládající jakýkoliv, natož extrémní, nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, a tedy porušující ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces.
V.
Návrh na odklad či přerušení výkonu trestu odnětí svobody
80. Pokud jde o podnět obviněného aby Nejvyšší soud odložil, popř. přerušil, výkon napadeného usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad či přerušení výkonu usnesení odvolacího soudu v trestní věci obviněného P. B. nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
81. Nejvyšší soud uzavírá, že ačkoliv dovolací argumentace obviněného P. B. dílem odpovídala jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tuto neshledal jako důvodnou, neboť právní posouzení skutku soudem prvního stupně plně odpovídá závěrům stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněném pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr. Zbývající námitky skutkového, popřípadě procesního charakteru pak Nejvyšší soud, i přes jejich propojení s námitkou extrémního nesouladu, jež obviněný ve svém dovolání vznesl, neshledal rovněž jako důvodné. Proto mu nezbylo, než dovolání obviněného P. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.