ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.1511.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 1511/2022-1040
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců: a) B.-A. K. H. , nar. XY, bytem XY, a b) P. G. , nar. XY, bytem v XY, oba zastoupeni JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad , IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 194/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. března 2022, č. j. 5 Co 1113/2021-978, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. března 2022, č. j. 5 Co 1113/2021-978, se zrušuje v části výroku II., týkající se bezúplatného převodu pozemků parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY a XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY ze žalované na žalobce, a ve výrocích III. a IV.; současně se zrušuje i rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. srpna 2021, č. j. 25 C 194/2019-835, v části výroku I., v níž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY a XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobce, a ve výroku III. a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
II. Jinak se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) ze dne 4. 3. 2022, č. j. 5 Co 1113/2021-978 – poté, co byl rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. 8. 2021, č. j. 25 C 194/2019-835, ve vyhovujícím výroku I. částečně zrušen a řízení ohledně některých z požadovaných náhradních zemědělských pozemků bylo zastaveno (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) – byl rozsudek soudu prvního stupně (ve zbývající části výroku I., v níž bylo žalované uloženo bezúplatně převést na žalobce zde specifikované náhradní zemědělské pozemky) potvrzen (výrok II. rozsudku odvolacího soudu); odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV. rozsudku odvolacího soudu).
2. Odvolací soud vzal za správná skutková zjištění soudu prvního stupně i z nich vycházející závěr, že žalobci jsou oprávněnými osobami (§4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dále jen „zákon o půdě“), kterým (resp. jejich právnímu předchůdci) pro zákonem stanovenou překážku nebylo lze vydat původní pozemky, a jež mají proto nárok na vydání jiných zemědělských pozemků (§11, §11a zákona o půdě). Restituční nárok nebyl navzdory aktivnímu přístupu žalobců ani 25 let po podání restitučního návrhu plně uspokojen, a to i pro liknavost a svévoli na straně žalované (a jejího předchůdce Pozemkového fondu České republiky). Odvolací soud proto žalobu o bezúplatný převod pozemků (v uvedeném rozsahu) na žalobce shledal důvodnou.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Brojila vůči té části výroku II., jíž byla zavázána převést na žalobce bezúplatně pozemky parc. č. XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY a parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY. Předestřela otázku vhodnosti převodu uvedených pozemků na oprávněné osoby coby pozemků náhradních. Měla za to, že se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu. Odkázala přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, ze dne 6. 3.2019, sp. zn. 28 Cdo 4589/2018, ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 484/2021, ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2648/2021, ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, a ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1191/2020, a usnesení téhož soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 67/2021, ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 618/2022, ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 28 Cdo 605/2022, ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018, ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3743/2019, a ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2776/2020, a rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 9/03. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, v naznačeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
5. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“) je třeba poměřovat ustanovením §237 o. s. ř., podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
6. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).
7. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
8. V části, v níž dovolatelka brojila vůči bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, Nejvyšší soud dovolání přípustným neshledal. Odvolací soud se totiž v uvedeném rozsahu nikterak neodchýlil od výše citovaných judikatorně přijatých kritérií vhodnosti nárokovaných pozemků k jejich bezúplatnému převodu na oprávněné osoby coby pozemků náhradních. Jde o pozemky zařaditelné do veřejné nabídky, jež nejsou zatíženy právy třetích osob. Převodu přitom (sama o sobě) zjevně nebrání dovolatelkou namítaná okolnost, že pozemky p. č. XY a XY v k. ú. XY jsou určeny pro zachování přírodních a krajinných hodnot (krajinné zeleně) – jejich zemědělské využití tím není vyloučeno. Části požadovaných pozemků parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY určené dle územního plánu k zastavění dovolatelkou zmiňovanými veřejně prospěšnými stavbami dopravní a technické infrastruktury byly pak v průběhu řízení vyhotoveným geometrickým plánem odděleny a nejsou již předmětem náhradního uspokojení restitučního nároku; vydání plánovanou stavbou nedotčených pozemkových částí, respektive pozemku parc. č. XY dotčeného „toliko“ plánovanou podzemní výstavbou vysokotlakého plynovodu, jež nebude bránit následnému zemědělskému obhospodařování pozemku, pak očividně nic nebrání. Převod pozemku parc. č. XY v k. ú. XY sama o sobě nevylučuje okolnost, že jde o „úzký pruh pozemku okolo lesního rybníčku“, respektive veřejnou zeleň (byť vymezenou územním plánem jako veřejné prostranství), nevyšlo-li za řízení najevo, že je reálně užívána k uspokojení potřeb veřejnosti. Požadované pozemky parc. č. XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY byly vydány toliko v geometrickým plánem vymezeném rozsahu, v němž netvořily funkční celek s přilehlými budovami. Překážkou převodu pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY nepochybně není sama o sobě okolnost, že jde o pozemek nepřístupný z veřejné komunikace, resp. o pozemek evidovaný jako ostatní plocha sousedící s lokálním biokoridorem. Rovněž vydání pozemku parc. č. XY v k. ú. XYnebrání skutečnost, že je evidován jako ostatní plocha. Vydání pozemků parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY konečně nevylučuje skutečnost, že jde o „louky v okolí osady Veveří“ či o pozemky v ochranném pásmu vodního zdroje.
9. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání v naznačeném rozsahu, aniž nařizoval jednání, jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. ř.).
10. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) jednající pověřenou zaměstnankyní s právnickým vzděláním (§241 odst. 2 písm. b/) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., shledal ovšem Nejvyšší soud dovolání (v níže uvedeném rozsahu) přípustným (§237 o. s. ř.) pro řešení otázek vhodnosti požadovaných náhradních pozemků k bezúplatnému převodu na oprávněné osoby s ohledem na jejich funkční souvislost se stavebními objekty a význam poznámky o zahájení pozemkových úprav vyznačené v katastru nemovitostí; při jejich řešení totiž došlo k odklonu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
11. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
12. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
13. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
14. Podle konstantní judikatury dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, rozsudek ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, nebo rozsudek ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018) vhodným (způsobilým) pozemkem k náhradní naturální restituci není pozemek, jenž by nebylo lze vydat ani restituentům pro zákonem stanovenou překážku spočívající v zastavěnosti takového pozemku (§11 odst. 1 písm. c/ zákona o půdě); takový pozemek nebyl by ani zařaditelný do veřejné nabídky pozemků, sestavované pozemkovým úřadem podle §11a odst. 2 zákona o půdě.
15. Ve své judikatuře Nejvyšší soud současně dovodil, že překážkou vydání pozemku podle ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (potažmo i jeho poskytnutí oprávněné osobě jako pozemku náhradního) může být též funkční souvislost pozemků se stavbou; pod funkční souvislostí se pak rozumí skutečnost, že „pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek“, čímž se rozumí jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále též přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014). I u pozemku požadovaného k náhradní naturální restituci je nutné přihlížet k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit vzájemně ucelený soubor pozemků a staveb – areál jako funkční celek (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014). Rozhodovací praxí dovolacího soudu byl aprobován i závěr o možné funkční souvislosti mezi pozemky užívanými jako zahrady a rodinnými domy, s nimiž tvoří ucelený soubor (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3266/2019, ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, a ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 547/2019, či usnesení téhož soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3583/2012); pro posouzení, tvoří-li stavba a pozemek (zahrada) jeden funkční celek, nemusí být rozhodující ani skutečnost, že každá z nemovitostí podléhá jinému vlastnickému režimu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3528/2011).
16. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněné osoby na náhradní uspokojení restitučního nároku formou převodu právě jí zvolených pozemkových parcel, jest pak v souladu se závěry ustálené rozhodovací praxe třeba vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, a ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021).
17. Z náhradního uspokojení restitučního nároku jsou vyloučeny též pozemky, u kterých byla v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav (§6 odst. 1 písm. c/ zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů); tento výlukový důvod nebude naplněn vždy, pouze tehdy, jestliže půjde o pozemky určené k řešení dle §2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.
18. Není zde přitom prostoru detailně zkoumat charakter těch kterých pozemkových úprav a vážit, zda se – zákonem stanovené – omezení převoditelnosti pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby uplatní či nikoliv. Pro takovou diskreci aplikované ustanovení prostor nedává a ani imperativ výkladu orientovaného na maximální zmírnění minulých majetkových příkoří nemůže takový – vůli zákonodárce překračující – výklad odůvodnit (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 883/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4835/2016). Rozhodující je tak toliko otázka, jde-li o pozemky, u kterých byla v katastru nemovitosti vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav a zda tyto pozemky jsou „určené k řešení podle §2 zákona č. 139/2002 Sb.“; byla-li tedy u určitých pozemků v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, nebude výlukový důvod dle §6 odst. 1 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb. naplněn pouze tehdy, jestliže půjde o pozemky neřešené podle §2 zákona č. 139/2002 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1191/2020, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1007/2020).
19. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud se při hodnocení vhodnosti bezúplatného převodu pozemků vyznačených ve výrokové části rozsudku dovolacího soudu (coby pozemků náhradních) na žalobce s právě reprodukovanými a judikaturou dovozenými kritérii nevypořádal dostatečně.
20. Odvolací soud zejména uspokojivě nezkoumal, resp. nezdůvodnil, zda vydání uvedených pozemků žalobcům není zapovězeno zákonem, případně, zda vhodnost jejich použití k náhradnímu naturálnímu uspokojení restitučního nároku nevylučuje jejich funkční souvislost (provázanost) s okolní výstavbou. Opomněl přitom náležitě komparovat veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických poměrů k dotčeným pozemkům se zájmem oprávněné osoby na uspokojení restitučního nároku převodem právě těchto pozemků (tedy zda nebude lépe uspokojit restituční nárok žalobců bezúplatným převodem jiného vhodného náhradního pozemku). Vzdor tomu, že v řízení vyšla najevo možná existence funkčního propojení požadovaných (ve výroku rozsudku dovolacího soudu uvedených) náhradních pozemků v katastrálních územích XY, XY a XY s okolní zástavbou, se totiž soudy nižších stupně otázkou funkční provázanosti těchto pozemků se sousedními stavbami blíže (dostatečně – kupř. prostřednictvím místního šetření či znaleckého dokazování) nezabývaly. Nereflektovaly pak ani z veřejného seznamu nemovitostí plynoucí překážku převoditelnosti pozemků v katastrálních územích XY a XY v podobě poznámky o zahájení pozemkových úprav vyznačené v katastru nemovitostí ke dni 19. 11. 2020, resp. ke dni 8. 4. 2021.
21. Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem při řešení otázky, jsou-li předmětné – žalobci požadované – pozemky vhodné (způsobilé) k převodu na oprávněnou osobu jako náhradní, v naznačeném rozsahu správné není (jeho závěry jsou předčasné), a uplatněný dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.) byl tudíž naplněn.
22. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Poněvadž důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v příslušném rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
23. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
24. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).
25. Jelikož negativní dopady napadeného rozhodnutí do poměrů dovolatelů byly odstraněny tím, že je dovolací soud bez zbytečného odkladu zrušil, stal se návrh na odklad vykonatelnosti vydaného rozhodnutí bezpředmětným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, publikovaný pod č. 29/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).
26. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 6. 2022
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu