ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.2280.2023.3
sp. zn. 28 Cdo 2280/2023-376
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) A. S. a b) M. H. , zastoupených Mgr. Štěpánem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 108/51, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o převodu jiného zemědělského pozemku oprávněným osobám, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 24 C 203/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2023, č. j. 23 Co 216/2022-345, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2023, č. j. 23 Co 216/2022-345, se zrušuje ve výrocích II. a III. a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 21. 5. 2022, č. j. 24 C 203/2021-258, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 4. 2023, č. j. 24 C 203/2021-350, poté, co zastavil řízení v části o převodu pozemků parc. č. XY v katastrálním území XY a parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I.), nahradil projev vůle žalované uzavřít s oběma žalobci smlouvu (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok II.) a s žalobkyní a) pak i smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok III.); dále rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
2. Rozsudkem ze dne 14. 3. 2023, č. j. 23 Co 216/2022-345, Krajský soud v Praze zastavil odvolací řízení v části výroku III. rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.), ve výrocích II. (o převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, se správným uvedením výše uspokojeného nároku žalobkyně a/) a IV. (o nákladech řízení) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
3. Podle shodných zjištění obou soudů jsou oba žalobci nositeli restitučního nároku na vydání jiných zemědělských pozemků za odňaté pozemky, jež oprávněným osobám nelze vydat pro zákonem stanovené překážky (dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů). V posuzované věci byly naplněny předpoklady pro uspokojení nároku žalobců mimo režim veřejných nabídek náhradních pozemků (§11a zákona č. 229/1991 Sb.), neboť jejich restituční nárok nebyl – navzdory jejich dlouhodobé aktivitě, zahrnující i účast ve veřejných nabídkách – uspokojen z důvodů přičitatelných žalované (jejímu předchůdci), v neposlední řadě i se zřetelem na omezenou nabídku náhradních pozemků postrádající potřebné kvalitativní a kvantitativní parametry; proto lze počínání žalované ve vztahu k nárokům žalobců kvalifikovat jako liknavé a svévolné.
4. Ve vztahu k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (který poté, co žalovaná vzala jí podané odvolání proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně zpět, zůstal předmětem odvolacího řízení), jenž si žalobci nárokovali k uspokojení uplatňovaného restitučního nároku, odvolací soud aproboval soudem prvního stupně učiněný závěr o absenci překážek převoditelnosti tohoto pozemku z vlastnictví státu a jeho vhodnosti k náhradní naturální restituci (vydání oprávněným osobám). Měl za prokázané, že jde o pozemek evidovaný v katastru nemovitostí co do druhu jako zahrada, umístěný uvnitř oploceného výrobního a skladovacího areálu, na povrchu zpevněný betonovými panely a sousedící s dalšími pozemky, ať již zčásti či zcela zastavěnými stavbami, jejichž vlastníci užívají předmětný pozemek na základě nájemních smluv uzavřených s žalovanou jako skladovací a manipulační plochu; nepřisvědčil však námitkám žalované, že nárokovaný pozemek se stavbami na sousedních pozemcích funkčně souvisí.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu meritorního výroku II. (výrok III. o nákladech řízení se dovoláním „napadá“ jen jako výrok závislý) podala dovolání žalovaná. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva (zda je žalobci nárokovaný náhradní pozemek k náhradní restituci vhodný, resp. převoditelný do vlastnictví oprávněných osob), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně že může jít o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu za daných okolností dosud nevyřešenou či rozhodovanou dovolacím soudem rozdílně. Za nesprávné a odporující ustálené rozhodovací praxi dovolatelka označuje posouzení, je-li jako náhradní do vlastnictví oprávněných osob převoditelný pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, na kterém se nachází zpevněná plocha z betonových panelů, ve své podstatné části je užíván třetími osobami (vlastníky staveb na přilehlých pozemcích) jako skladovací a manipulační plocha v rámci oploceného výrobního areálu, ve zbylé části pak jako účelová komunikace. Za dané situace dovolatelka vznáší pochybnosti o zemědělské využitelnosti nárokovaného pozemku a vymezuje se i vůči odvolacím soudem učiněnému závěru o absenci funkční souvislosti pozemku s dalšími stavbami a pozemky v rámci oploceného výrobního areálu. Současně namítá, že překážku vydání nárokovaného pozemku zakládá i žádost města Brandýs nad Labem o jeho bezúplatný převod podle §7 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů. Vytýká soudům, že nezpřístupnily důvody, pro které nevyhověly jejímu návrhu na provedení místního šetření. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Spolu s dovoláním učinila dovolatelka návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku.
6. Žalobci považují dovolání za nepřípustné, odkazujíce na skutkové i právní závěry odvolacího soudu, jež jsou dle jejich přesvědčení správné; navrhují dovolání odmítnout.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), za niž jedná pověřená zaměstnankyně s právnickým vzděláním (§241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., zabýval tím, zda je dovolání přípustné.
8. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
9. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.), je třeba poměřovat ustanovením §237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými).
10. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Žalovanou podané dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení a jež závisí na vyřešení právní otázky (otázka převoditelnosti žalobci nárokovaného pozemku k upokojení jejich restitučního nároku, posuzovaná prizmatem všech relevantních kritérií), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz dále citovanou judikaturu).
12. Po přezkoumání napadeného rozsudku ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a v hranicích otázek vymezených dovoláním, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je opodstatněné.
13. Zmatečnosti (§229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z povinnosti úřední (§242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají. [Namítá-li žalovaná, že její návrh na provedení místního šetření byl soudem prvního stupně zamítnut, aniž by soud tento svůj postup procesně korektním způsobem odůvodnil, je nutné uvést, že z obsahu spisu se nepodává, že by žalovaná takovýto návrh učinila a že by o něm soud prvního stupně rozhodl.]
14. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
15. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 věty první o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
16. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (jak je jí reflektována i judikatura Ústavního soudu – srovnej zejména nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, publikovaný pod číslem 33/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, publikovaný pod číslem 174/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaný pod č. 531/2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (jež je nástupkyní Pozemkového fondu České republiky a jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky (k tomu srovnej především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a další judikaturu na něj navazující).
17. Jako náhradní lze oprávněné osobě podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon č. 229/1991 Sb.“), vydat toliko pozemky vhodné. Vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež – nebýt liknavého či svévolného postupu žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu ČR) – byly by zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015).
18. Při posouzení, zdali je ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, jest nutno zkoumat, zdali jeho převodu nebrání zákonné překážky (výluky z restituce uvedené kupř. již v ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., či překážky převoditelnosti pozemku z vlastnictví státu na jiné osoby, uvedené v §6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. či v ustanoveních jiných obecně závazných předpisů), dále kupř. zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Uvedená hlediska je nutno zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
19. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, rozsudek ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, nebo rozsudek ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018) vhodným (způsobilým) pozemkem k náhradní naturální restituci není pozemek, jenž by nebylo lze vydat ani restituentům pro zákonem stanovenou překážku spočívající v zastavěnosti takového pozemku (§11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb.); takový pozemek nebyl by ani zařaditelný do veřejné nabídky pozemků, sestavované pozemkovým úřadem podle §11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.
20. Překážkou vydání pozemku podle §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (potažmo i jeho poskytnutí oprávněné osobě jako pozemku náhradního) tak může být i funkční souvislost pozemků se stavbou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014); i v případě náhradní naturální restituce (vydáním jiného vhodného pozemku) je tedy nutno zvažovat případnou funkční provázanost oprávněnou osobou vybraného pozemku s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit vzájemně ucelený soubor pozemků a staveb – areál jako funkční celek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014).
21. Z ustálené rozhodovací praxe plyne, že pro závěr o funkční souvislosti pozemků a stavby není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015). Přestože ani vydání některých nemovitostí tvořících funkční celek v širším smyslu bez dalšího vyloučeno není, vyžaduje si vždy mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb a ostatních pozemků a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní (přiměřeně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015). Shodný názor o nedělitelnosti areálů tvořících se stavbou jeden funkční celek zastává i právní teorie (srovnej Průchová, I.: Restituce majetku podle zákona o půdě, C. H. Beck, Praha 1997, str. 186) a Nejvyšší soud se k němu přihlásil i v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, nebo v usnesení ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 67/2009. K vymezení pojmu „funkční souvislost“ (pozemků a staveb) v poměrech restitučních dále srovnej přiměřeně např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2546/2017.
22. Dále lze připomenout i tu rozhodovací praxi Ústavního soudu vážící se k restituci pozemků (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, či nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14), která nepřipouští naturální restituci tam, kde by tato vedla k situaci, v níž by restituent objektivně nemohl plně realizovat své vlastnické právo a užívat vydané pozemky způsobem odpovídajícím účelu restitucí vyjádřenému v preambuli a v §1 zákona č. 229/1991 Sb. (viz také např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2796/2008).
23. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní naturální restituci jest pak vždy hodnotit, zda restituční nárok nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020).
24. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je zpravidla úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, potažmo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017); dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, jsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru přiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017).
25. Bylo-li v posuzované věci zjištěno, že žalobci nárokovaný pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je situován uvnitř oploceného výrobního a skladovacího areálu, nachází se na něm zpevněná plocha z betonových panelů a vlastníky sousedních staveb (situovaných v rámci téhož oploceného areálu) je užíván jako skladovací a manipulační plocha, nelze závěry odvolacího soudu o vhodnosti označeného pozemku k převodu jako náhradního prizmatem výše nastíněných kritérií ustálené rozhodovací praxe aprobovat jako přiměřené, potažmo s judikaturou (od níž není důvodu se odchýlit) konformní.
26. Se zřetelem na učiněná zjištění (tvrzení o začlenění pozemku do areálu nikoliv jen prostorově, ale i co do plnění funkcí) si odvolací soud nepoložil (a nezodpověděl) otázku, jde-li v souzené věci vskutku jen o prostorovou souvislost předmětného pozemku s jinými nemovitostmi (pozemky a stavbami) v jeho bezprostředním sousedství, nebo zda je mezi předmětným pozemkem a dalšími nemovitostmi vztah závislosti (funkční souvislosti), ať již jednostranné či oboustranné, kdy by předmětný pozemek a soubor staveb (a pozemků) nemohly plnit své funkce samostatně, tedy že by samostatné užívání staveb či pozemku bylo nemožné či redukované nad únosnou míru (tedy netvoří-li předmětný pozemek s jinými nemovitostmi nedělitelný funkční celek – areál). Nejenom s přihlédnutím k poloze předmětného pozemku, ale i jeho povrchové úpravě a funkčnímu začlenění do souboru staveb a pozemků, lze mít pak důvodné pochybnosti i o využitelnosti pozemku restituenty k účelu sledovanému zákonem č. 229/1991 Sb., byť jde stále o pozemek evidovaný v katastru nemovitostí co do druhu jako zahrada. Nevyjasněna zůstala i otázka, není-li pozemek (v části aktuálně přenechané do užívání obci) dotčen veřejným užíváním (tvrdí-li se, že na této části se nachází účelová komunikace).
27. Ve světle výše uvedeného nelze mít konkluzi odvolacího soudu o vhodnosti pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (předpokládající jeho potenciální zařaditelnost i do veřejné nabídky pozemků dle §11a zákona č. 229/1991 Sb., nebýt liknavosti žalované) za přesvědčivou a přiměřenou soudy současně učiněným – výše rekapitulovaným – skutkovým zjištěním.
28. Namítá-li pak ovšem dovolatelka, že město Brandýs nad Labem uplatnilo nárok na bezúplatný převod předmětného pozemku dle §7 zákona č. 503/2012 Sb., nelze než dodat, že jde o skutečnosti a důkazy prvně žalovanou uplatněné až v odvolacím řízení v rozporu s ustanovením §205a o. s. ř., k nimž se v odvolacím řízení nepřihlíží a na posouzení této otázky odvolací soud své rozhodnutí ani nezaložil (a tedy ani z pohledu ustanovení §237 o. s. ř. na jejím řešení rozhodnutí nezávisí).
29. Z výše uvedeného tak vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu správný není (že uplatněný dovolací důvod dle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. byl naplněn).
30. Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, a protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud tento rozsudek v dovoláním napadeném výroku II. (o věci samé) a na něm závislém výroku III. (o nákladech řízení) zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
31. O návrhu na odložení právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§243 písm. a/, písm. b/ o. s. ř.), podaném současně s dovoláním, Nejvyšší soud již dříve rozhodl samostatným usnesením (v intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
32. V dalším řízení je odvolací soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
33. V novém rozhodnutí o věci bude znovu rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
34. Shora odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu ( http://nalus.usoud.cz ).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 9. 2023
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu