ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.573.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 573/2023-512
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. Š. , nar. XY, okres XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 4 To 39/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 3 T 121/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 3 T 121/2022 , byl obviněný J. Š. shledán vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, jednak přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 28. 9. 2022 v době od 02.10 hodin do 02.45 hodin ve Vítkově, okres Opava, na XY ulici, po rozbití skleněných výplní elektronických posuvných vstupních dveří kusy betonové dlažby vnikl do prodejny Penny Market, kde poškodil převážnou část vystaveného zboží v regálech, čímž způsobil Penny Market, s. r. .o., IČ: 64945880, škodu v celkové výši 355.280,10 Kč, dále zkonzumoval Bagetu Deli, Croissant, různé druhy sýrů, jednu láhev piva značky Staropramen a jednu plechovku nealkoholického nápoje značky Coca-cola, čímž způsobil označené společnosti škodu ve výši 314,90 Kč a poškozením zařízení prodejny – vstupních posuvných skleněných dveří s automatickým pohonem, výlohy, turniketů u pokladen, plexiskla u pokladny, dezinfekčního stojanu a pokladního plexiskla způsobil další škodu ve výši 53.180 Kč ,
uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. 19 T 90/2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 3 To 75/2021, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku dílem dokonaný da dílem nedokonaný podle §21 odst. 1, §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 9 měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 14. 7. 2022 .
Za výše uvedené přečiny byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti Penny Market, s. r. o., se sídlem Radonice, Počernická 257, 250 73, IČ: 64945880, částku 256.332 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 3 T 121/2022, podal obviněný odvolání směřující do všech jeho výroků. Odvolání podala rovněž státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Opavě, a to v neprospěch obviněného, do výroku o trestu.
O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 2. 2023, sp zn. 4 To 39/2023, a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného J. Š. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě zamítl jako nedůvodná.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 4 To 39/2023, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání (č. l. 492-496), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), l ), m) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy, čímž byl krácen na svých zákonných právech, když tyto navrhované důkazy mohly významně přispět k prokázání jeho neviny. Trvá na tom, že jeho jednání předcházel konflikt s M. Š., od kterého dostal několik ran do hlavy, což zapříčinilo nestandardnost jeho následného chování. Obviněný tedy nerozporuje, že se v rozhodné době nacházel v prodejně Penny Market, je však toho názoru, že trestnou činnost páchal v době, kdy mohl být jeho úsudek ovlivněn, když byl přiveden do stavu nepříčetnosti nebo stavu zmenšené příčetnosti, měl tak ovlivněnou schopnost rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo schopnost ovládat své jednání. Je proto přesvědčen o tom, že by neměl být za jednání, které je mu kladeno za vinu, trestně odpovědný. Soudy zcela nedůvodně odmítly provést důkazy, které opakovaně navrhoval. Jednalo se o výslech M. Š. a rovněž znalecké posudky z oboru psychiatrie a z oboru neurologie stran možných následků způsobených ranami do hlavy, resp. zda byly ovlivněny jeho rozpoznávací schopnosti. Dále se jednalo o kamerové záznamy z restaurace "U K.", ve které došlo k potyčce s M. Š., kdy tyto záznamy nebyly policií zajištěny, přestože je zhlédla, a znalecký posudek z oboru neurologie, kdy obviněný poukazuje na ve spise založené lékařské zprávy, z nichž se podává, že byla u něho zaznamenána poranění hlavy, což je podle něho dostatečnou indicií pro to, aby byly navrhované znalecké posudky vypracovány. Znalecký posudek z oboru psychiatrie stran zjištění možného ovlivnění jeho chování požitím alkoholu označil za opomenutý důkazy, neboť nalézací soud se s tímto návrhem na doplnění dokazování nijak nevypořádal, stejně jako se s ním nevypořádal ani soud odvolací. Rovněž nebyl proveden jím navrhovaný znalecký posudek ke zjištění výše způsobené škody. Obviněný doplnil, že se sice k jemu za vinu kladenému jednání doznal, jeho úsudek však byl ovlivněn údery do hlavy, které v potyčce utržil, přičemž ze záznamů kamerového systému z prodejny Penny Market je zjevné, že jednal v nějakém „nepříčetném afektivním stavu“, do něhož se však neuvedl sám. Do prodejny nešel s úmyslem krást, tj. něco si odnést, zboží a vybavení poškodil právě proto, že utržil rány do hlavy. Jeho stav nepříčetnosti či zmenšené příčetnosti mohl být způsoben i požitím alkoholu, nicméně soudy se s tímto vůbec nevypořádaly. Obviněný je tedy přesvědčen, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Ze strany soudů došlo k tendenčnímu jednání, kdy prováděly důkazy toliko svědčící v jeho neprospěch, zatímco veškeré jím navrhované důkazy, které by mohly přispět k objasnění věci a k prokázání jeho neviny, neprovedly. Tímto bylo dle názoru obviněného porušeno jeho právo na spravedlivý proces, došlo k porušení zákazu libovůle při rozhodování soudů a k porušení práva na rovnost účastníků soudního sporu a rovnost jejich zbraní.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vznesl námitku, že je k jednání, které je mu kladeno za vinu, nepřiléhavá právní kvalifikace krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zákoníku, když je přesvědčen o tom, že se krádeže nedopustil. Uvedl, že žádné potraviny z prodejny neodcizil, resp. neodnesl, toliko v prodejně nějaké nakousl či otevřel. Tato část jeho jednání mohla být nanejvýše přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný dále opírá své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť je přesvědčen o tom, že „ v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný “, kdy uvedený nedostatek vztahuje na neprovedení znaleckého posudku z oboru psychiatrie k zodpovězení otázky, zda mohlo požití alkoholu ovlivnit jeho jednání.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný vznesl námitku, že nemělo dojít k zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, neboť soud prvního stupně se dostatečně nevypořádal s jím navrhovanými důkazy, resp. nedoplnil dokazování.
Stran náhrady škody obviněný uvedl, že se s výrokem, jímž mu bylo uloženo zaplatit společnosti Penny Market částku ve výši 256.332 Kč, neztotožňuje. Společnost měla být se svým nárokem odkázána na řízení občanskoprávní. Nadto nebyl k jeho návrhu vypracován znalecký posudek na ohodnocení výše způsobené škody, kdy odborné vyjádření bylo zpracováno pouze na pokladní plexisklo, dezinfekční stojan, covid plexi u pokladny, turnikety u pokladen, vstupní dveře, výlohu a kancelářskou židli. Vyčíslení náhrady škody bylo provedeno pouze inventurou, nikoliv reálným posouzením skutečně způsobené škody. Obviněný poukazuje na to, že vyčíslená škoda stran 1081 ks nanuků a zmrzlin je nereálná, neboť takové množství se ani do chladících boxů v prodejně nevejde, přičemž z odborného vyjádření k vyčíslení škody paní M. Z. a vyčíslené škody společností Penny Market nevyplývá, že by se vůbec měly chladící boxy poškodit. Z protokolu o likvidaci zboží naopak vyplývá, že k vyčíslení škody došlo zjevně provedenou inventurou v obchodě, což nemůže mít vypovídací hodnotu o výši škody způsobené v souvislosti s činností dovolatele. Poskytnuté údaje jsou tedy neobjektivní, když neodráží přímý stav skutečně poškozeného a zničeného zboží.
Obviněný výslovně uvedl, že napadá i výrok o trestu, neboť mu neměl být uložen žádný trest, jelikož byl v době spáchání skutku nepříčetný, resp. jednal ve zmenšené příčetnosti. Trvá na tom, že je nevinný.
Ze všech shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2023, č. j. 4 To 39/2023-467, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 1. 2023, č. j. 3 T 121/2022-343, aby současně zrušil všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž zrušením došlo, pozbyla svého zákonného podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Opavě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 27. 6. 2023, sp. zn. 1 NZO 474/2023.
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam jí připisovat z hlediska skutkového děje. Mimo meze dovolacího důvodu jsou takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám dovolatele.
Otázkou příčetnosti obviněného se podrobně zabýval jak soud prvého, tak soud druhého stupně, s tím, že správně soudy dovodily, že ve věci nebyly žádné indicie pro to, aby bylo nutné vypracovávat znalecký posudek z oboru psychiatrie a neurologie z důvodu pochybnosti o příčetnosti obviněného. Z lékařské zprávy vyplynulo, že obviněný byl poté, co byl zadržen, vyšetřen a bylo mu provedeno i CT mozku, nebyla však u něho diagnostikována žádná závažná patologie, pouze temporální otok kůže. Obviněný svoje jednání z inkriminovaného dne podrobně popisoval, včetně množství požitých alkoholických nápojů a skutečnosti, že požil i marihuanu, nic nenasvědčovalo tomu, že by v rozhodné době trpěl nějakým závažným duševním výpadkem – poruchou, která by mohla zapříčinit jeho nepříčetnost či sníženou příčetnost. S poukazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu státní zástupkyně dodala, že skutečnost, že obviněný zpochybňuje svůj duševní stav v době činu ještě samo o sobě neodůvodňuje nutnost znaleckého zkoumání. Neprovedení tohoto důkazu, jakož i dalších důkazů, které obviněný navrhoval, prvoinstanční soud ve svém rozhodnutí podrobně odůvodnil. Jednání obviněného bylo prokázáno a použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 písm. a), c) tr. ř. vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Dne 12. 7. 2023 byla Nejvyššímu soudu doručena replika obviněného k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, v rámci níž obviněný uvedl, že trvá na podaném dovolání, stručně zrekapituloval své dovolací námitky s tím, že zejména nebyly provedeny jím navrhované důkazy a vše nasvědčuje tomu, že se jednání dopustil v „nepříčetném afektivním stavu“.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 4 To 39/2023, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. Š. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), l ), m) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. a) – l ). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ).
První alternativa tohoto ustanovení by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ostravě odvolání obviněného a státní zástupkyně projednal, a z jejich podnětu rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvody uvedené pod písm. g), h).
Stran uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. možno uvést, že tento je naplněn tehdy, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Spočívá tedy ve dvou alternativách. Jednak že určitý výrok nebyl vůbec učiněn, a tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, což znamená, že výrok v napadeném rozhodnutí není obsažen, přestože jej soud měl podle zákona nebo podle návrhu některé ze stran pojmout do výrokové části rozhodnutí (typicky např. neexistence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého stupně v rozhodnutí napadeném dovoláním). Druhou alternativou je pak ta, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád II. §157 až 314 s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3174, 3175). V rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný poukazoval na jím navrhované a soudy neprovedené důkazy, tedy uplatnil námitky, které se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. zcela míjí, resp. není vůbec zřejmé, co svou námitkou ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu sleduje. Možno uzavřít, že v napadeném usnesení odvolacího soudu žádný výrok nechybí ani není neúplný.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je "pouze" zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy .
Námitku procesní nepoužitelnosti důkazů obviněný nevznáší. Poukazuje však na to, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, resp. nebylo podle jeho názoru dostatečně odůvodněno jejich zamítnutí pro nadbytečnost a v případě znaleckého posudku z oboru psychiatrie byl tento důkazní návrh dokonce ze strany soudů zcela opomenut.
Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Obecně lze uvést, že tzv. opomenuté důkazy jsou takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval. Uvedený postup by téměř vždy, nikoli tedy automaticky, založil nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost, neboť podle Ústavního soudu je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (k tomu nálezy Ústavního soudu uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve věcech III. ÚS 51/96 - svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, číslo judikátu 2/2006 nebo sp. zn. IV. ÚS 802/02 číslo judikátu 58/2004). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08).
Je nicméně třeba mít na paměti, že uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . Stěžejní je zde slovo podstatné , tedy takové, které se jeví nezbytnými k ustálení skutkového stavu projednávané věci a v míře nezbytné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí ve věci. Proto ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění by ještě samo o sobě nevedlo k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku, č. 66802/01). K porušení tohoto práva totiž nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno právě až situací, pokud by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti.
V projednávané věci byl obviněný velmi důsledný v uplatňování svých obhajovacích práv, kdy sám i prostřednictvím ustanovené obhájkyně předkládal soudu návrhy na doplnění dokazování. Na č.l. 307 spisu je založen návrh obviněného na vypracování znaleckých posudků k zodpovězení otázky, zda nebylo jeho jednání ovlivněno tím, že se dostal do fyzické potyčky s osobou jménem M. Š., v rámci níž utržil několik ran do hlavy. Dále byl podán návrh na doplnění dokazování prostřednictvím obhájkyně (č. l. 317 spisu) s doplňky (č. l. 325 spisu) – znalecké posudky k posouzení otázky možného ovlivnění dovolatelova jednání požitím alkoholu a zraněním hlavy, výslech svědka M. Š., kamerové záznamy z restaurace U K., znalecký posudek na výši způsobené škody a výslech V. S. Návrhy byly zopakovány v rámci hlavního líčení dne 3. 1. 2023 (č. l. 340 341 spisu). V rámci hlavního líčení bylo po krátkém přerušení vyhlášeno usnesení podle §216 odst. 1 tr. ř. s tím, že se návrhy na doplnění dokazování zamítají. V rámci odůvodnění rozsudku nalézací soud v bodě 7. rozvedl, na podkladě jakých úvah zamítl návrhy na doplnění dokazování znaleckými posudky z oboru psychiatrie a neurologie, výslechem svědka M. Š. a záznamy kamerového systému z restaurace U K., které měly sloužit v zásadě k ověření toho, jak probíhala potyčka mezi obviněným a M. Š. v restauraci U K., kdy měl být obviněný napadnut údery do hlavy, a zda v důsledku toho mohl být v době projednávaného incidentu nepříčetný. Nalézací soud připomněl, že otázka nepříčetnosti pachatele je otázkou právní, jejíž posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení, kdy povaha této otázky vyžaduje, aby její posouzení bylo založeno na odborných znalostech. Nicméně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou žádné reálné indicie, které by svědčily o tom, že obviněný v době spáchání činu trpěl duševní poruchou. Uvedené návrhy zamítl, neboť je shledal nadbytečnými, přičemž se vztahovaly ke konfliktu, k němuž došlo před spácháním projednávaného skutku, a s tímto tedy nijak nesouvisejí. Nalézací soud rovněž zamítl návrh na vypracování znaleckého posudku ke zjištění výše způsobené škody, kdy uvedl, že „ považoval podklady shromážděné v rámci trestního řízení (zejm. odborné vyjádření z oboru ekonomika a doklady poškozené společnosti Penny Market s. r.o.) za dostatečné “.
Obviněný návrhy na doplnění dokazování zopakoval v rámci řádného opravného prostředku (č. l. 343, 385-387 spisu) a rovněž v rámci veřejného zasedání dne 27. 2. 2023. Odvolací soud po závěrečné poradě vydal usnesení, že návrhy na doplnění dokazování se zamítají. V rámci odůvodnění napadeného usnesení se odvolací soud vyjádřil v tom smyslu, že „ nalézací soud provedl všechny potřebné důkazy v rozsahu pro rozhodnutí nezbytném v souladu s §2 odstavec 5 trestního řádu a zjistil tak skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Provedené důkazy poté okresní soud hodnotil ve smyslu §2 odstavec 6 trestního řádu při řádném uvážení všech okolností případu jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu. Dbal na to, aby byly stejně objasněny okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obžalovaného “. Pokud se jedná o návrhy na doplnění dokazování učiněnými před nalézacím soudem, s ohledem na skutečnost, že o příčetnosti obviněného v době spáchání skutku neměl odvolací soud žádné pochyby, postup nalézacího soudu, který zamítl návrhy na doplnění dokazování znaleckými posudky z oboru psychiatrie a neurologie, výslechem svědka M. Š., záznamem kamerového systému z restaurace U K. a znaleckým posudkem z oboru psychiatrie, shledal zcela adekvátním. „ Nejedná se tak o opomenuté důkazy a odvolatel tak na svém právu na obhajobu zkrácen nebyl “ (bod 16. napadeného usnesení). Nalézací a odvolací soud se tedy vypořádaly i s návrhem v podobě znaleckého posudku z oboru psychiatrie k otázce možného ovlivnění jednání obviněného požitím alkoholu, kterýžto v rámci dovolání označuje obviněný nesprávně za důkazní návrh, který byl zcela opomenut. Odvolací soud se k návrhům na doplnění dokazování učiněných v rámci odvolacího řízení vyjádřil ve stručnosti v bodě 20. odůvodnění usnesení, kdy zopakoval, že o duševním stavu obviněného v době spáchání skutku neměl žádné pochybnosti a doplnění dokazování k této skutečnosti shledal nadbytečným. Přestože výslovně neuvádí znalecký posudek z oboru psychiatrie k posouzení vlivu alkoholu na jednání obviněného, je zcela zjevné, již s ohledem na vyjádření uvedené v bodě 16. odůvodnění usnesení, že tento důkazní návrh shledal nadbytečným ze zcela stejných důvodů, tedy, že o příčetnosti obviněného neměl žádné pochybnosti. Znalecký posudek za účelem vyčíslení způsobené škody shledal rovněž nadbytečným, kdy o výši škody s ohledem na ve spise založené podklady neměl žádné pochybnosti.
Ve zcela obecné rovině Nejvyšší soud dodává, že dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení (jako je tomu v projednávané věci stran potyčky mezi obviněným a M. Š. restauračním zařízení před incidentem v prodejně Penny Market), dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01), jak tomu bylo v projednávané věci například ve vztahu k otázce výše způsobené škody. Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09). Této povinnosti soudy v projednávané věci dostály a v rámci svých rozhodnutí svůj postup řádně zdůvodnily. S odkazem na v nich přijatý závěr o nadbytečnosti provedení navrhovaných důkazů, totiž přesvědčivě vyložily důvody, pro které by takto rozšířené dokazování nemohlo zpochybnit posouzení trestní odpovědnosti obviněného za skutek, jímž byl uznán vinným.
V projednávané věci se rovněž nejedná o případ zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a provedenými důkazy. Přestože obviněný výslovně uvedenou námitku uplatňuje, jeho argumentace tomu neodpovídá. Je třeba připomenout, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního rozporu. Takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy tedy nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Na existenci zjevného rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Námitky obviněného přitom nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje, přičemž obsahově totožné námitky obviněný uplatňuje již od samotného počátku trestního řízení.
Stručně řečeno, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje polemiku s konkrétními provedenými důkazy a jejich hodnocení soudy, ale cílí na nápravu jen nejtěžších procesních vad při zjišťování skutkového stavu, popřípadě zcela zjevných logických deficitů při hodnocení provedených důkazů. V posuzovaném případě však Nejvyšší soud žádný takový zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Opavě, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal. V projednávané věci mají skutková zjištění soudů zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., jak namítá obviněný.
Obviněný v podstatě namítal, že provedené dokazování nebylo dostačující pro vyslovení závěru o jeho vině, že se cítí nevinný. V tomto směru napadal způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, a zejména pak poukazoval na zamítnutí důkazních návrhů, které učinil na svou obhajobu. S touto námitkou se vypořádal Nejvyšší soud již výše.
Nutno uvést, že námitky obviněného jsou opakováním jeho obhajoby, kdy totožné námitky byly obsahem i řádného opravného prostředku obviněného. Jak soud nalézací, tak soud odvolací se s nimi zcela dostatečným způsobem vypořádaly. Nalézací soud objasnění skutkového stavu věnoval náležitou pozornost. Stěžejní zde byl samozřejmě kamerový záznam z prodejny Penny Market, protokol o ohledání místa činu, listinné důkazy vztahující se ke způsobené škodě na majetku a výpověď samotného obviněného, který se ke svému jednání doznal. Značná část důkazních návrhů byla vznesena ve vztahu k incidentu, který se odehrál v restauračním zařízení U K., kde se obviněný dostal do fyzické potyčky s osobou ztotožněnou jako M. Š. a z toho se podávajícího zpochybnění příčetnosti následného dovolatelova jednání v prodejně, kde podle ustálených skutkových zjištění nejdříve za pomoci kusů betonové dlažby rozbil skleněnou výplň posuvných vstupních dveří, v prodejně poškodil převážnou část vystaveného zboží v regálech a zařízení prodejny, kdy rozbíjel láhve, otevíral chladící boxy, železnou tyčí rozbíjel skleněné výplně, převracel stojany, poškodil pokladny, turnikety, dezinfekční stojan, plexiskla, kdy rovněž část zboží přímo v prodejně zkonzumoval. Nalézací ani odvolací soud neměly o příčetnosti obviněného v době spáchání činu pochybnosti, resp. žádné indicie, vyjma tvrzení obviněného, které by naznačovaly, že jednal ve zmenšené či zcela vymizelé příčetnosti, neshledaly. Obviněným poukazované lékařské zprávy ze dne 29. 9. 2022 a ze dne 12. 10. 2022 nebyly soudy nijak opomenuty. Je možno odkázat na odůvodnění odvolacího soudu v bodě 16. napadeného usnesení. Obviněný nicméně zcela opomíjí zásadní důkaz, a to zprávu z lékařského vyšetření učiněného ihned po zadržení jeho osoby dne 29. 9. 2022, založenou na č. l. 84 spisu, z chirurgické ambulance, zda je schopen výslechu, kdy mu bylo rovněž uděláno vyšetření CT (vyšetření mozku), a to s výsledkem, že nebyla zjištěna jakákoli čerstvá intrakraniální patologie. Z obviněným poukazované lékařské zprávy z ambulance Slezské nemocnice v Opavě se podává, že u obviněného bylo zjištěno toliko povrchové poranění hlavy, resp. vlasové části hlavy. Z lékařských zpráv se tedy nepodává ničeho, co by indikovalo jakékoli zranění mající za následek možné ovlivnění jeho příčetnosti. Na straně druhé obviněný byl ovlivněn alkoholem a rovněž přiznal požití marihuany, kdy se do takového stavu dostal sám svým vlastním přičiněním. Pokud jde o výši zjištěné škody, soudy měly k dispozici soupis učiněný poškozenou společností Penny Market, protokol o likvidaci zboží (č. l. 59 spisu) a rovněž odborné vyjádření znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí (č. l. 68-70 spisu). Stran skutkových zjištění týkajících se počtu nanuků a zmrzlin, kteréžto obviněný rozporuje i v podaném dovolání, možno uvést, že k otázce likvidace zboží byl vedle listinných důkazů proveden i výslech svědkyně V. S., která ji měla na starost. Nalézací soud poukázal na kamerového záznamy, z nichž se podává, že obviněný rozbíjel skleněné výplně chladících boxů a vitrín železnou tyčí, kdy dvojí výplň dveří u chladících vitrín rozbil, a rovněž otevíral chladící boxy, v nichž se nacházely zmrzliny a nanuky, zboží vyhazoval ven. Nalézací soud na uvedené poukázal v bodě 8. odůvodnění rozsudku a odvolací soud v bodě 18. svého usnesení. Svědkyně S. vypověděla, že v případě chladících boxů došlo v důsledku jejich poškození (rozbití, otevření) k přísunu teplého vzduchu a zboží se tedy rozmrazilo, což je skutečnost, která je všeobecně známá, a zboží tak bylo znehodnoceno. Nadto došlo k napadání skleněných střepů do dolních chladících boxů.
Je možno konstatoval, že skutkový stav věci byl zjištěn v rozsahu potřebném pro objektivní a spravedlivé rozhodnutí, tedy v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. V bodě 9. odůvodnění rozsudku pak nalézací soud zjištěný skutkový stav zastřešil příslušnou právní kvalifikací. Odvolací soud se se závěry nalézacího soudu, jak již výše vyloženo, plně ztotožnil a své stanovisko k odvolacím námitkám vyjádřil. Zaujal stanovisko, že řízení předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně netrpělo žádnými vadami a důkazy byly provedeny řádně a v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a §2 odst. 6 tr. ř. S ohledem na to, že odvolací soud zachoval popis skutku tak, jak jej uvedl nalézací soud v tzv. skutkové větě, je zřejmé, že nedospěl k odlišným skutkovým závěrům.
Námitky obviněného neobstojí ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení .
V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Obviněný namítá, že jednání, které bylo v trestním řízení posuzováno, není jednání trestným, neboť v době spáchání činu byl nepříčetný, resp. minimálně byla jeho příčetnost snížena. Dále pak, že se nemohlo jednat o trestný čin krádeže, neboť z prodejny žádné zboží neodcizil, toliko zboží poškodil.
Nejvyšší soud připomíná, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu není možné polemizovat se skutkovými závěry soudu, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz je pro skutkové zjištění více důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr, jak činí dovolatel.
Východiskem pro existenci předmětného dovolacího důvodu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Předpokladem existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tedy nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný v tomto směru namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů či vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, jak například rozvedeno výše v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nikoli však podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
V návaznosti na uvedené, Nejvyšší soud konstatuje, že je třeba odmítnout námitky obviněného, jejichž prostřednictvím napadá hodnocení důkazů soudu prvního, a potažmo druhého stupně jako tendenční, činěné výlučně v jeho neprospěch. Obviněný akcentuje především skutečnost, že soudy hodnotily důkazy v jeho neprospěch, resp. v rozporu se zásadou in dubio pro reo , neboť soudy prováděly důkazy toliko svědčící dle jejich názoru v neprospěch obviněného, zatímco veškeré navrhované důkazy, které by mohly přispět k objasnění věci a k prokázání neviny obviněného, neprovedly,... čímž došlo k porušení zákazu libovůle při rozhodování soudů a k prošení práva na rovnost účastníků soudního sporu a rovnost jejich zbraní . Nejvyšší soud připomíná, že tato zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného , jakožto subprincip zásady presumpce neviny vyjádřené v §2 odst. 2 tr. ř., neznamená, že stojí-li proti sobě dvě odlišné výpovědi – obžalovaného a poškozeného, je třeba vždy rozhodnout ve prospěch obžalovaného , ale je zárukou pro obviněného, že v případě, že po provedení a zhodnocení veškerých dostupných důkazů nebude možné se jednoznačně přiklonit k jedné nebo druhé verzi skutkového děje, bude vždy rozhodnuto ve prospěch obviněného (nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02). K tomuto lze odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu – např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1533/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1504/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 291/2017). V projednávaném případě však taková situace nenastala. Odlišné hodnocení obžalobou a obhajobou bez dalšího porušení této zásady nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1358/2015). Tato zásada přichází v úvahu za situace, kdy není možné žádným dokazováním odstranit pochybnosti o skutkové otázce podstatné pro rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Pouhé odlišné hodnocení obviněného tedy ani v případě, kdy by bylo konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačuje pro závěr o pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017). Nelze současně opomenout, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že došlo k výše rozvedenému rozšíření dovolacích důvodů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021, nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. III. ÚS 581/22).
Ve vztahu k námitkám obviněného je možno uvést, že příčetností ve smyslu trestního práva se obecně rozumí subjektivně daná způsobilost být z hlediska duševních schopností - tedy schopností rozpoznávacích a rozumových a schopností určovacích a ovládacích - pachatelem trestného činu. Trestní zákoník tento pojem nedefinuje, avšak specifikuje důvody vylučující trestní odpovědnost pomocí vymezení nepříčetnosti. Podle §26 tr. zákoníku se nepříčetností rozumí stav, ve kterém někdo pro duševní poruchu danou v době spáchání činu nemůže buď rozpoznat protiprávnost svého činu, anebo své jednání ovládat . Má-li tedy být pachatel příčetný, musí u něj být kumulativně dány obě uvedené schopnosti - schopnost rozpoznávací a schopnost ovládací - a jeho nepříčetnost působí nedostatek kterékoliv z nich v důsledku duševní poruchy. Duševní poruchou je přitom - obecně vzato - třeba rozumět zásadní odchylku od duševního zdraví a rovnováhy. Jde tedy o pojem širší než duševní nemoc v medicínském slova smyslu. Jedná-li pachatel ve stavu nepříčetnosti, není za čin trestně odpovědný.
Nedostatek schopnosti rozpoznávací spočívá v neschopnosti rozpoznat protiprávnost činu, jehož znaky byly naplněny. Osoba postrádající rozpoznávací schopnost sice může vnímat rozhodné skutečnosti charakterizující její čin jako trestný, ale není intelektově způsobilá ho jako takový - tedy jako čin soudně trestný - vyhodnotit. Není totiž schopna pochopit jeho podstatu, smysl a dopady, stejně jako to, že jde o čin nedovolený a v daných společenských souvislostech zakázaný. Nedostatek schopnosti ovládací (určovací) spočívá v nezpůsobilosti ovládat své jednání. Osoba, která tuto schopnost nemá, si sice může uvědomovat protiprávnost svého činu, ale není na tom duševně tak, aby byla schopná své jednání náležitě regulovat a spáchání činu se vyvarovat.
Obecně platí, že nepříčetnost pachatele v době činu vylučuje jeho trestní odpovědnost. Tato zásada ale neplatí bezvýjimečně. Výjimky jsou dány ve vztahu k případům nepříčetnosti vyvolané požitím návykových látek. Návykovými látkami, jejichž požití může vyvolat stav nepříčetnosti nepůsobící beztrestnost, jsou návykové látky vyjmenované v §130 tr. zákoníku, tedy obecně látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti nebo sociální chování, konkrétně pak mimo jiné omamné látky, psychotropní látky a alkohol. Jestliže si pachatel požitím nebo aplikací návykové látky přivodil stav nepříčetnosti nezaviněně, pak není trestně odpovědný (§26 tr. zákoníku). Naopak vyvinění z důvodu nepříčetnosti nepřichází v úvahu v případě, že se do stavu nepříčetnosti přivedl požitím nebo aplikací návykové látky zaviněně, ať už úmyslně nebo z nedbalosti (§360 tr. zákoníku).
Podle §27 tr. zákoníku ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníženou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, je zmenšeně příčetný . Zmenšená příčetnost je podle trestního zákoníku charakterizována podstatným snížením - tedy oslabením - schopnosti pachatele rozpoznat protiprávnost svého činu nebo jeho schopnosti ovládat své jednání, anebo současným podstatným snížením obou těchto schopností, a to v době činu v důsledku duševní poruchy. Zmenšenou příčetnost není možné směšovat s nepříčetností. U zmenšené příčetnosti totiž nejde o stav úplně vylučující některou z uvedených schopností - schopnost rozpoznávací nebo schopnost ovládací - jako je tomu u plné nepříčetnosti, nýbrž o zásadní oslabení těchto schopností. Na rozdíl od plné nepříčetnosti nemá zmenšená příčetnost význam pro posouzení trestní odpovědnosti pachatele, neboť jeho trestní odpovědnost nemůže vyloučit, avšak je třeba ji zohlednit při úvaze o trestu, resp. při zvažování možnosti upuštění od potrestání a souvisejících otázek. Její posuzování vychází ze stejných kritérií jako posuzování úplné nepříčetnosti - tedy z biologických kritérií a z psychologicko právních kritérií - a klíčovou roli v něm má specifikace hloubky a šíře záběru zjištěné duševní poruchy a míry jejího vlivu na rozpoznávací a ovládací schopnosti pachatele trestného činu. Duševní porucha je tím jediným, co může založit zmenšenou příčetnost. Z hlediska zmenšené příčetnosti ve smyslu §27 tr. zákoníku jsou významné pouze duševní poruchy pachatelů existující v době spáchání trestných činů. V tomto ohledu jsou východiska vymezení zmenšené příčetnosti stejná jako východiska vymezení úplné nepříčetnosti (srovnej Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník . Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 230-234, 240-241).
Posouzení toho, zda byl čin spáchán ve stavu nepříčetnosti, případně zda byly v době činu rozpoznávací a ovládací schopnosti pachatele sníženy, je věcí právního posouzení. Jde tedy o právní otázku. Jako takové náleží toto posouzení orgánům činným v trestním řízení. Ty se přitom nemohou omezit na pouhé laické vyhodnocení dané záležitosti, takže musí vycházet ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, přičemž takto opatřené znalecké důkazy musí podrobit hodnocení stejně jako všechny ostatní důkazy (viz R 33/1968-I a R 17/1979). To však platí pouze za situace, kdy je tu stran příčetnosti pachatele pochybnost. Zásadně se totiž vychází z přístupu, že příčetnost pachatele se předpokládá, a zvláště se nedokazuje, dokazování se k této otázce provádí právě jen v případě pochybností (srovnej např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1-139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 369 a násl.; Císařová, D., Vanduchová, M. Nepříčetný pachatel. Příručky ministerstva spravedlnosti. Sv. 55. Praha: SEVT, 1995, např. str. 30 až 50; Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 7. vydání. Praha: Leges, 2019, str. 212 a násl.).
V projednávané věci nebylo v rámci trestního řízení zjištěno, že by jednání obviněného v době činu vykazovalo znaky abnormálnosti, a nebyl tedy ani důvod provádět znalecké dokazování týkající se jeho duševního stavu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1582/2018). Nutnost zpracování znaleckého posudku je dána pouze tehdy, pokud skutkový podklad, tj. konkrétní okolnosti zjištěné v průběhu dokazování, odůvodňují potřebu získání odborných závěrů z oboru psychiatrie ve smyslu ustanovení §105 odst. 1 tr. zákoníku či §116 tr. ř. Potřeba přibrání znalce se tedy váže k pochybnostem, které objektivně vyplývají z výsledků provedeného dokazování a nasvědčují tomu, že obviněný v době činu neměl zachovány rozpoznávací a určovací schopnosti. Musí proto existovat na základě provedených důkazů jednotlivě i v souhrnu konkrétní reálná pochybnost vycházející ze zhodnocení chování i projevů obviněného. Takovou pochybnost však soudy v projednávané věci neshledaly. Ačkoli obviněný popisuje své jednání jako jednání „v nepříčetném afektovaném stavu“, jako „afekt, amok“, podle záznamů kamerového systému z prodejny Penny Market a jeho jednání po zadržení, kdy vypovídal o svém jednání zcela srozumitelně, k jednání se přiznal, stejně jako ke konzumaci alkoholu a užití marihuany, se nejeví ničeho, co by poukazovalo na to, že by jeho jednání bylo ovlivněno duševní poruchou (viz úřední záznam č.l. 87 spisu). Naopak je zcela zjevné, že obviněný se přivedl do stavu opilosti, následkem požití alkoholu (rovněž užil drogy - marihuanu), tedy svým vlastním přičiněním, přičemž uvedeným způsobem nejednal poprvé. Nicméně orgány činné v trestním řízení neopomněly skutečnosti uváděné obviněným při výslechu a nechaly jej vyšetřit v chirurgické ambulanci, kde bylo provedeno rovněž CT mozku. Jeho závěry rozvedl Nejvyšší soud výše. Soudy tak otázce příčetnosti obviněného věnovaly náležitou pozornost. Nalézací soud v bodě 7. rozsudku, odvolací soud pak v bodě 16. napadeného usnesení. Uvedené námitce tedy Nejvyšší soud nepřisvědčil.
Pokud obviněný namítal, že jeho jednání nenaplnilo skutkovou podstatu trestného činu krádeže, neboť z prodejny žádné zboží neodcizil, je možno poukázat na to, že se i zde jedná o námitku, kterou obviněný uplatnil již v předcházejících fázích trestního řízení a s níž se zcela dostatečně vypořádaly soudy nižších stupňů. Zejména lze odkázat na odůvodnění odvolacího soudu v bodě 17. napadeného usnesení, kde odvolací soud ve vztahu k předmětné námitce uvedl, že „ okresní zcela přiléhavě rozvedl, že v případě zkonzumování zboží směřoval úmysl obžalovaného k nakládání s těmito věcmi jako s vlastními, čímž je i částečná konzumace zboží, nikoli toliko k jejímu zničení, tedy učinění věci neupotřebitelnou .“ Skutečnost, že obviněný si z prodejny technicky vzato ničeho neodnesl, není v projednávané věci rozhodná. Rozhodná je zde skutečnost, jak s věcmi v prodejně naložil, kdy je zcela zřejmé, že část zboží a zařízení prodejny zničil či poničil (zde se dopustil přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku), a část si přivlastnil a naložil s nimi jako s vlastními, kdy tyto zkonzumoval. Tímto byly trvale odebrány z dispozice oprávněného držitele.
Právnímu posouzení dovolatelova jednání nelze ničeho vytknout. Je možno dodat, že obviněný se krádeže dopustil tím, že se do prodejny vloupal [§250 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku], přičemž výše způsobené škody zde nebyla rozhodná, neboť se v projednávané věci jednalo o ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku, tedy, že se obviněný uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový trestný čin (krádež) v posledních 3 letech potrestán.
Je třeba upozornit i na to, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, jak činí dovolatel v projednávané věci. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního ř. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 - Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. Š. odmítl.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil tato rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 7. 2023
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu