ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.971.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 971/2023-1035
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 2 To 6/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 11/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 3 T 11/2020 , byl obviněnému J. K. za zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1 alinea první i druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) trestního zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2022, č. j. 3 T 11/2020-776, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, č. j. 2 To 43/2022-812, uložen podle §185 odst. 3 a §43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 2 To 6/2023 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 25. 5. 2023 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a m) trestního řádu. Obviněný uvedl, že subsidiárně dovoláním napadá též rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2022, č. j. 3 T 11/2020 - 776, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, č. j. 2 To 43/2022-812. Obviněný namítl, že odvolací soud použil nepřípustným způsobem argumentaci, že „nemůže zasahovat do způsobu hodnocení důkazů soudem prvního stupně“ k tomu, aby se námitkami obviněného v podstatě vůbec nezabýval a jeho odvolání odmítl povšechným způsobem, pouhým souhlasením se soudem prvního stupně. Odvolací soud zcela opomenul vypořádat se s několika zásadními odvolacími námitkami obviněného, konkrétně s námitkou ohledně nelogičnosti argumentace soudu prvního stupně nedostatkem motivu poškozené, s námitkou, podle které není pravdou, že poškozená měla svou výpověď několikrát zopakovat různým osobám, a s námitkou, podle které si soud na různých místech rozsudku extrémně protiřečí v tom, jak celá věc vyšla najevo. Odvolací soud odbyl veškerou argumentaci obviněného týkající se pokládání návodných otázek poškozené při jejím výslechu, a dále už jenom souhlasil se soudem prvního stupně ohledně závěru o věrohodnosti poškozené, čímž aproboval závěr soudu prvního stupně (závěr o věrohodnosti poškozené a použitelnosti výslechu poškozené), který je ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním (s vlastním obsahem provedeného výslechu poškozené), respektive aproboval skutkové zjištění, které je založené na procesně nepoužitelném důkazu (na výslechu poškozené, který pro kladení návodných otázek nelze použit jako důkaz o vině obviněného). Obviněný nesouhlasí s kategorickými závěry soudu o nemožnosti simulovat posttraumatickou stresovou poruchu a zejména ohledně nemožnosti uvádět nepravdivou příčinu takové poruchy ze strany poškozené a její matky. Závěry převzaté soudy ze znaleckých posudků jsou závěry, které nejsou výsledkem řádného procesu hodnocení důkazů, když posudky ve skutečnosti hodnoceny vůbec nebyly a jde tedy o závěry, které jsou ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním, neboť postrádají hodnotící proces, ze kterého by mohly vzejít. Obviněný rovněž namítl, že mu byl uložen trest, který je trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným, a neslučitelným s ústavním principem proporcionality trestní represe. K tomu obviněný odkázal na třináct trestních kauz týkajících se obdobné trestné činnosti, v nichž byly pachatelům uloženy mírnější trestní sankce.
4. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2023, č. j. 2 To 6/2023-947, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 3 T 11/2020, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2022, č. j. 3 T 11/2020-776, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 trestního řádu Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že obviněný mohl mimořádný opravný prostředek podat pouze proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 20 To 6/2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 3 T 11/2020, a to výlučně do výroku o trestu. Výrok o vině z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 3 T 11/2020, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 2 To 43/2022, totiž nabyl právní moci samostatně a dovolání proti němu nebylo učiněno včas. V části týkající se výroku o vině je proto dovolání podle názoru státní zástupkyně nepřípustné. Pokud jde o námitky zpochybňující přiměřenost uloženého trestu, neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Nejde ani o případ uložení trestu, který by byl tak extrémně přísný, že by se jednalo o porušení ústavního principu porušení proporcionality trestní represe a zásah do ústavně zaručeného práva obviněného na ochranu před zasahováním do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu článku 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ani poukaz obviněného na tresty ukládané obviněným v jiných trestních věcech, v nichž byla řešena typově srovnatelná trestná činnost, není způsobilý jakkoli změnit náhled na hodnocení přísnosti jemu ukládaného trestu.
6. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné podle §265a trestního řádu, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
8. Obviněný dovoláním napadl jednak výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 3 T 11/2020, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 2 To 6/2023, jednak předcházející výrok o vině z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 3 T 11/2020, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 2 To 43/2022. Z předloženého trestního spisu zjistil dovolací soud následující průběh řízení.
9. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 3 T 11/2020, byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění dle §185 odst. 1 alinea první i druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) trestního zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte dle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Za to a za sbíhající se zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 10. 2021, č. j. 3 T 162/2020-262, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 50 To 385/2021, byl obviněnému podle §185 odst. 3 trestního zákoníku a §43 odst. 2 trestního zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl podle §43 odst. 2 trestního zákoníku zrušen výrok o trestu z označeného rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně bylo podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu způsobené újmy.
10. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2022, sp. zn. 8 Tdo 461/2022, byly podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušeny usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 50 To 385/2021, a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 3 T 162/2020, a podle §265k odst. 2 trestního řádu byla zrušena další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Usnesením Nejvyššího soudu tedy došlo i ke zrušení výroku o souhrnném trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 3 T 11/2020 (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018, uveřejněné pod č. 12/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr.).
11. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 2 To 43/2022, podle §256 trestního řádu zamítl odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 3 T 11/2020. S výjimkou Nejvyšším soudem již zrušeného výroku o trestu (tedy ve výroku o vině a adhezním výroku) nabyl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 3 T 11/2020, právní moci dne 21. 7. 2022 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
12. Následně rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 3 T 11/2020, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 2 To 6/2023, byl obviněnému uložen trest za skutek, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 3 T 11/2020, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 2 To 43/2022.
13. Podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu je dovolání přípustné proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž se rozumí rozsudek, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Podle §265e odst. 1 trestního řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. V případě, že výrok o vině nabyl právní moci samostatně v dřívější fázi řízení a teprve následně je rozhodováno o trestu, dovolání nelze podat jen proti výroku o vině (arg. dikce „rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest…“), ale je třeba vyčkat i pravomocného uložení trestu, popřípadě ochranného opatření nebo upuštění od potrestání. Lhůta k podání dovolání plyne též proti výroku o vině až od doručení později učiněného rozhodnutí o oddělitelném výroku o trestu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3143, DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 450, a přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 6 Tdo 982/2003, či ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1380/2017).
14. V projednávané věci nabyly právní moci odděleně výrok o vině (dne 21. 7. 2022) a výrok o trestu (dne 25. 5. 2023), a obviněný dosud neměl možnost výrok o vině napadnout dovoláním. Obviněný tak byl oprávněn napadat též nesprávnost výroku o vině z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 3 T 11/2020, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 2 To 43/2022, ačkoliv dovoláním napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 2 To 6/2023, nebyl tento výrok přezkoumáván a odvolací soud jej ani nebyl oprávněn (povinen) přezkoumávat. Proto dovolání obviněného směřující proti odděleně pravomocným výrokům o vině i trestu z různých rozsudků je přípustné. Jelikož se lhůta k podání dovolání odvíjela až od doručení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 2 To 6/2023, bylo dovolání podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu).
15. Obviněný J. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
16. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a m) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
18. Pokud jde o výrok o vině, obviněný sice napadeným rozhodnutím formálně vytýkal extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, a také to, že výpověď poškozené byla získána procesně nepřípustným způsobem, ve skutečnosti však jeho námitky nepřesahovaly prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů. Tímto způsobem se obviněný snažil pouze prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů ve snaze dosáhnout odlišných skutkových závěrů, než ke kterým dospěly soudy. Dovolací námitky obviněného jsou navíc opakováním jeho obhajoby uplatňované od počátku trestního stíhání. Stejné výhrady uplatnil již v řízení před nalézacím soudem i v řádném opravném prostředku. Oba soudy se s nimi zevrubně a přiléhavě vypořádaly, proto lze na příslušné pasáže napadených rozhodnutí v podrobnostech odkázat. Dovolací soud nesdílí výhrady obviněného proti jednotlivým hodnotícím úvahám soudů v napadených rozhodnutích, ať už se jedná o otázku motivu poškozené k vymyšlení obvinění, hodnocení výpovědi J. S. či matky poškozené, anebo hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozené v kontextu ostatních provedených důkazů. Přisvědčit nelze ani výhradě, podle níž měly být poškozené při jejím výslechu kladeny sugestivní otázky. Obviněný v dovolání tuto výhradu uplatnil pouze v obecné rovině, aniž by uvedl, u kterých konkrétních otázek mělo k pochybení orgánů činných v trestním řízení dojít. Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem soudů, že k ovlivnění výpovědi poškozené nedošlo. Nezletilá poškozená byla vyslýchána v útlém věku, a proto bylo třeba při respektu k její rozumové, duševní a mravní úrovni klást otázky způsobem, ze kterého jí bude jasné, na jaké skutečnosti a okolnosti je tázána. Výpověď poškozené nadto byla konfrontována s dalšími provedenými důkazy. Navíc nelze přehlédnout, že výslechu poškozené byla přítomna obhájkyně obviněného, která však žádné výhrady ohledně způsobu vedení výslechu a kladení otázek nevznesla. Uvedené výhrady obviněného tudíž neodpovídaly deklarovanému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu a nemohly založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nad její rámec lze uvést, že napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ani Krajského soudu v Plzni netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
19. Přisvědčit nelze ani námitkám obviněného směřujícím do výroku o trestu, který obviněný považuje za nepřiměřeně přísný. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) trestního řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39, §41 a §42 trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 trestního řádu (rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr.). V řízení o dovolání není zásadně možné přezkoumávat ani dodržení §38 trestního zákoníku. Uložení konkrétního druhu a výše trestu v rámci zákonem stanovených možností je výsledkem volné úvahy soudu, do níž nelze zasahovat cestou zmíněného mimořádného opravného prostředku. Výjimkou z tohoto pravidla jsou případy vybočení ze zákonných mezí této diskrece trestního soudu při ukládání sankcí, představující porušení základních práv a svobod obviněného. Zásah Nejvyššího soudu z důvodu nedodržení citovaných ustanovení trestního zákoníku upravujících obecné zásady pro ukládání trestů (trestních sankcí) je tak možný za situace obdobné té, v níž by nápravu zjednal Ústavní soud (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 6 Tdo 353/2017, či ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018, či nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17). O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Obviněný byl ohrožen trestní sazbou trestu odnětí svobody od pěti do dvanácti let. Jestliže mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře sedmi let, tedy ve dvou sedminách trestní sazby, nelze jej považovat za nepřiměřeně přísný. Výši uloženého trestu soudy náležitě odůvodnily a zohlednily závažnost jím spáchané trestné činnosti i osobu obviněného. Současně přihlédly k dalším přitěžujícím a polehčujícím okolnostem, zejména k tomu, že obviněný spáchal více trestných činů a jednání se dopouštěl po delší dobu. Nic na tom nemůže změnit ani poukaz obviněného na tresty ukládané pachatelům v jiných trestních věcech, v nichž byla řešena typově srovnatelná trestná činnost, neboť v rámci stanovení druhu a výměry trestu soudy zohledňují široké spektrum skutečností, které se pojí s trestnou činností samotnou i s osobou pachatele, stejně jako okolnosti přitěžující a polehčující. Každá trestní věc je optikou tohoto náhledu jedinečná a nelze vůbec porovnávat tresty ukládané jiným pachatelům za obdobnou trestnou činnost.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) trestního řádu. Jestliže v souvislosti s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu obviněný výslovně uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tato alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu v dané věci vůbec nepřichází v úvahu, neboť se týká pouze případů, v nichž bylo odvolání zamítnuto z procesních důvodů, tedy podle §253 odst. 1 trestního řádu proto, že bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala, nebo znovu podala odvolání v téže věci, jež předtím výslovně vzala zpět, resp. případech, v nichž bylo odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 trestního řádu pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. Společným rysem těchto případů je to, že odvolací soud zamítl nebo odmítl odvolání bez meritorního přezkoumání rozsudku podle §254 trestního řádu a že pokud takto rozhodl nesprávně, odňal obviněnému přístup ke druhé instanci. Smyslem dovolání v těchto případech není meritorní přezkum rozsudku dovolacím soudem, ale zajištění toho, aby obviněný mohl dosáhnout meritorního přezkoumání rozsudku odvolacím soudem. V posuzovaném případě bylo odvolání obviněného zamítnuto podle §256 trestního řádu jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku. Z toho je zřejmé, že obviněný nemohl dovolání opírat o tu alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu, která spočívá v tom, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku.
21. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného J. K. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 6. 12. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu