ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.1080.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 1080/2022-586
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 1. 2023 o dovolání obviněného M. G. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2022, sp. zn. 10 To 68/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 167/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 5 T 167/2021 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný M. G. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku [jednání pod body 1 a 4], pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod body 2 a 4], přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem 3] a pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku dílem pod body 3 a 4 dokonaným, dílem pod bodem 2 ve stadiu pokusu podle 21 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod body 2 až 4]. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že:
1) v XY, XY dne 11. července 2021 od 18:45 hod. do 18:50 hod. bez už ití násilí a bez souhlasu oprávne ̌ né osoby vnikl na oplocenou zahradu a následne ̌ přes neuzamč ené vchodové dver ̌e do domu poš kozeného V . B., nar. dne XY , kterým byl vyrus ̌ en a z místa odes ̌el,
2) v XY před křižovatkou ulic XY a XY dne 12. července 2021 od 1:40 hod. do 1:45 hod. se pokusil pác ̌ ením levých zadních dver ̌ í a levého zadního okénka kufru nezjis ̌tě ným pr ̌edmě tem vniknout do zaparkovaného osobního motorového vozidla zn. Volkswagen Passat, r. z. XY , v úmyslu odcizit v zavazadlovém pr ostoru ulož ené kolec ̌ kové brusle zn. Roller Blade v hodnote ̌ 500 Kč a kolečkov é brusle zn. K2 v hodnote ̌ 800 Kč ke škodě J. S., nar. dne XY, což se mu nepodařilo, a poš kozením levých zadních dver ̌ í, rámec ̌ ku levého zadního okna a zadního levého blatníku zpu ̊sobil š kodu ve výs ̌i 21 977 Kč , z toho ve výs ̌i 12 454 Kč společnosti Convex Systems, s. r. o., a ve výs ̌i 9 523 Kč společnosti Direct pojišťovna, a. s.,
3) v XY na schodech u XY dne 15. srpna 2021 v době mezi 2:00 hod. a 4:00 hod. nalezl peněž enku s doklady a platební kartou zn. Visa Classic c ̌. XY vydanou na jméno J . D. a dne 15. srpna 2021 s touto platební kartou provedl následující platby v XY, XY v obchodním centru F orum:
- ve 13:23 hod. ve výs ̌i 22 Kč v nápojovém automatu Coca-Cola,
- ve 13:27 hod. ve výs ̌i 69,90 Kč u obchodníka DM Drogerie Markt,
- ve 13:29 hod. ve výs ̌i 119 Kč v prodejně Rock Point,
- ve 13:32 hod. ve výs ̌i 439 Kč v prodejně Xiaomi Store,
- ve 13:34 hod. a ve 13:3 5 hod. ve výs ̌i 2x 400 Kč v prodejně New Yorker,
- ve 13:35 hod. se pokusil o neúspe ̌š ný výbe ̌r č ástky ve výs ̌i 5 000 Kč z bankomatu Fio banky,
a
- ve 13:40 hod. neúspe ̌š nou platbu ve výs ̌i 590 Kč v prodejně Sizeer, a dále v XY, XY ve vestibulu prodejny Albert
- v 16:34 hod. neúspe ̌š nou platbu ve výs ̌i 25 Kč v nápojovém automatu Delikomat,
č ímz ̌ způsobil š kodu ve výs ̌i 1 449,90 Kč a pokusil se způsobit š kodu ve výs ̌i 5 615 Kč společnosti Č eskoslovenská obchodní banka, a. s.,
4) v XY, XY dne 6. zár ̌ í 2021 v podvec ̌ erních hodinách v pr ̌ ízemí rodinného domu rozbil levou sklene ̌ nou výpln ̌ okna a vnikl do domu, který prohledal a pr ̌i tomto poš kodil vylomením dvír ̌ka skř íne ̌k v kuchyni a v pracovně, na ́sledne ̌ poškodil dalš í skr ̌ ín ̌ku v koupelně a splachování u toalety, z domu poté odcizil diaprojektor, elektrický holicí strojek zn. Philips, tr ̌i prů kazy ke zbraním, malý technický pru ̊ kaz, klíc ̌ a malý technický pru ̊kaz od vozidla zn. M ercedes S Brabus, cestovní pas, oblec ̌ ení zn. Gelert a Karrimor, teplé mikiny, tenké ve ̌ trovky, útoc ̌ ný nu ̊ž vz. 75, bezdrátová sluchátka zn. Bose 700, bezdrátová sluchátka zn. Bose Quiet Comfort 35, klíc ̌ ek od bankovní bezpec ̌ nostní schrá nky, dvě bezdrátové mys ̌i zn. Apple Magic Mouse, finanč ní hotovost ve výs ̌i 4000 Kč, finanč ní hotovost v bankovkách ru ̊ zných me ̌n po přepoč tu v celkové hodnote ̌ 4 524,50 Kč, dvě kamery zn. Snapbox DD777, pouzdro na brýle zn. Jean Reno, dva krémy, propisovací tuz ̌ ku zn. Guiness, hodinky zn. Casio, mobilní telefon zn. Samsung, batoh zn. Puma, pame ̌ťovou kartu SD, dva ovladač e, látkovou tas ̌ ku, cyklistické rukavice, látkové pouzdro, kartác ̌ek na zuby, č ímz ̌ způsobil celkovou škod u ve výs ̌i 76 362 Kč V. F., nar. dne XY , a ve výs ̌i 4 524,50 Kč V. F., nar. dne XY , a dále pos ̌kodil př i prohledávání interiér domu a zpu ̊sobil š kodu ve výs ̌i 4 200 Kč V. F., nar. XY , a následne ̌ dne 7. zár ̌ í 2021 v podvec ̌ erních ho dina ́ch se vrátil do domu, kde si př ipravil k odcizení dals ̌ í ve ̌ ci: 23 páry nových ponoz ̌ek, pa ́nské boxerky, dve ̌ mikiny zn. Jitex, tř i pánská tric ̌ka, deodorant zn. Old Spice, dvě nabíjec ̌ ky zn. Apple, svazek drobných kabelu ̊, paměťovou kartu microSD, kuchyň ský nu ̊ž , krabici se softwarem Final Cut Studio 2, dalekohled, stativ zn. Sony WCTV-R640, objektiv fotoaparátu zn. Canon Ultrasonic, podloz ̌ ku do vozidla zn. Car Pet, kameru zn. JVC Everio v látkovém pouzdr ̌ e, fotoaparát zn. Canon EOS 400D v látkovém pouzdr ̌ e zn. Tamrac, kameru zn. Sony Digital Handycam v látkovém pouzdr ̌e, tř i dálkové ovladac ̌ e od domácí elektroniky, malou sadu š roubováku ̊, lahvičku s tekutým voskem na boty, mikinu zn. Casa Moda, mikinu zn. Hajo, bat oh zn. Wenger, vše v hodnotě 51 800 Kč ke škodě V. F. nar. dne XY .
2. Za uvedené trestné činy uložil soud prvního stupně obviněnému podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za uz ̌ ití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnn ý trest odně tí svobody v trvání 2 (dv ou) roků a 5 (pěti) mě sícu ̊ . Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obvin ěného pro výkon trestu odne ̌ tí svobody zar ̌adil do věznice s ostrahou.
3. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poš kozenému V . F., nar. XY, š kodu ve výs ̌i 4 200 Kč, poš kozené spolec ̌nosti Convex Systems, s. r. o., IČ: 228 02 746, š kodu ve výs ̌i 10 000 Kč, poš kozené spolec ̌nosti DIRECT pojišťovna, a. s., IČ: 250 73 958, š kodu ve výs ̌i 9 523 Kč, k rukám H. R. , advokáta se sídlem v Brne ̌, a poš kozené spolec ̌nosti Č eskoslovenská obchodní banka, a. s., IC ̌: 000 01 350, š kodu ve výs ̌i 1 449,90 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poš kozený J . D., nar. XY , odkázán se svým nárokem na náhradu s ̌kody na ř ízení ve ve ̌cech obč anskoprávních. Pos ̌ kozený V . F. byl podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem sve ́ho nároku na náhradu s ̌kody odkázán na ř ízení ve ve ̌cech obč anskoprávních.
4. Proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 5 T 167/2021, podal dovolatel odvolání, které směřoval do výroku o vině stran skutku pod bodem 4 a do výroku o trestu. Řádný opravný prostředek podal rovněž státní zástupce v neprospěch obviněného do výroku o trestu. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 6. 2022, sp. zn. 10 To 68/2022, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného a státního zástupce zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení soudu druhého stupně ze 27. 6. 2022, sp. zn. 10 To 68/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání do výroku usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání.
6. Dovolatel podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Obviněný rozporuje úmysl odcizit věci, které byly poskládané do kufru a které soud prvního stupně posoudil jako připravené k odcizení, neboť tyto věci do kufru nevložil on, ale nějaká třetí osoba. Předestírá skutečnost, že z protokolu o ohledání domu poškozeného je patrné, že v kufru žádné věci nebyly a teprve při dalším ohledání domu poškozeného ze strany kriminalistů byly věci v kufru uloženy. Z toho dovolatel dovozuje závěr, že věci do kufru nepřipravil on. Poukazuje rovněž na protokol o ohledání místa činu a na vyjádření policejního orgánu, který uvedl, že bylo obtížně určitelné, které věci byly připraveny k odcizení. Za takové situace mělo být na věci „připravené k odcizení“ pohlíženo v duchu zásady in dubio pro reo , tak že je neměl v úmyslu odcizit. Popírá tedy úmysl odcizit věci v hodnotě 51 800 Kč a na podkladě této námitky výši způsobené škody. Rozporuje rovněž ohodnocení kamery a fotoaparátu, které měly být připraveny k odcizení a které nebyly fyzicky zkoumány. Není zřejmé, zda tato elektronika například nebyla rozbitá, zda vůbec fungovala a zda vůbec bylo možné ji ohodnotit. Ocenění jednotlivých věcí tak považuje za nepřezkoumatelné a zdůrazňuje skutečnost, že hodnota jednotlivých věcí, potažmo celková škoda, je klíčová pro správnou právní kvalifikaci. Dále namítá, že odborné vyjádření stanovující cenu jednotlivých věcí je zcela chybně zpracované. Má za to, že samotný fakt, že autorem odborného vyjádření je provozovatel zastavárny a nikoli např. soudní znalec, hovoří o velice nízké kvalitě tohoto dokumentu. Na základě uvedeného se domnívá, že by na jeho jednání mělo být pohlíženo optikou §205 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku a nikoliv podle §205 odst. 1 písm. b), 3) tr. zákoníku.
7. Obviněný proto v závěru dovolání navrhuje, aby Nejvyšš í soud zrus ̌il napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2022, č. j. 10 To 68/2022-528, a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc znovu projednal a rozhodl.
8. Obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě k podání dovolání podal ještě jeho doplnění, které navíc proti obsahu prvotního dovolání obsahuje citaci části úředního záznamu PČR ze dne 9. 9. 2021 č. l. 142, dále odkaz na pořízenou fotodokumentaci, zejména pak fotografie č. 39 až 77, které mají být v hrube ́m nesouladu s fotografiemi pr ̌ilož enými k protokolu o ohledání místa c ̌ inu ze stejného dne, nicméne ̌ pozdějš í doby, kde na fotografiích c ̌. l. 124 až 126 jsou nafoceny vě ci, které byly srovnány v t aš kách a kufrech a nebyly tak srovnány v noc ̌ ní dob ě. Dovolatel následně uvádí, že pravděpodobně př i úklidu dos ̌lo ke srovnání ve ̌ cí do zavazadel. Je p řesvědčen o tom, že např . objektiv fotoaparátu znac ̌ky Canon Ultrasonic je zachycen př i prvním ohledání místa c ̌inu na fotografii na foto č . 73 a 74. Dovolatel má za to, z ̌e existuje extrémní nesoulad mezi záve ̌ ry soudu a provedeným dokazování m, když svě dectví pos ̌ kozeného F . st. je vyvra ́ceno policejní dokumentací z místa c ̌inu. Ve vztahu k neprovedení znaleckého zkoumání uvádí, že pokud došlo k zamítnutí odvolání, které navrhovalo doplnění dokazování o znalecký posudek, aniž se soud s tímto návrhem dostatečně vypořádal, jedná se o opomenutý důkaz. Navrhovaný petit doplněného dovolání se nikterak neliší od podaného dovolání.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 7. 11. 2022, sp. zn. 1 NZO 904/2022, nejprve stručně zrekapituloval průběh trestního řízení a následně předestřel argumentaci dovolatele, ke které se poté vyjádřil. Nejprve akcentoval, že dovolatel neuvádí, v čem „doplnění“ dovolání spočívá a proč vůbec považoval nějaké doplnění za nezbytné a následně předestírá jednotlivé vložené pasáže doplněné argumentace, která se ovšem nijak neodrazila v tvrzené variantě dovolacího důvodu, čímž se dovolání stalo poněkud rozporným – dovolatel argumentuje k něčemu jinému než k tvrzené procesní nepoužitelnosti důkazů. Ze způsobu doplnění dovolání podle státního zástupce ani není zřejmé, že by snad dovolatel přikládal uvedenému doplnění své argumentace nějaký podstatný význam, když kvůli němu ani neupravil formulaci dovolacího důvodu. Obě podání obviněného dále státní zástupce označuje společně jako dovolání. Z obsahu dovolání je pak podle státního zástupce patrno, že zvolený dovolací důvod se má vztahovat k odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Liberci, jakožto soudu nalézacího, a že usnesení odvolacího soudu chtěl patrně dovolatel napadnout podle písm. m) citovaného ustanovení. Státní zástupce považuje dovolání obviněného za opakování jeho obhajoby, kterou lze rozdělit na námitky stran zjištění cen odcizených věcí odborným vyjádřením a stran zjištění okruhu věcí připravených dovolatelem k odcizení. S těmito námitkami se podle jeho přesvědčení ovšem již vypořádaly řádně a dostatečně soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. S argumentací soudů se státní zástupce ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje. Předně opakuje, že pokud měl být podle tvrzení dovolatele naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě, další text dovolání tomu neodpovídá. Dovolatel zejména neoznačil žádný konkrétní důkaz jako procesně nepoužitelný. Ani neuvedl konkrétní porušené procesní ustanovení. Pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy – viz §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nyní účinném znění (dovolatel výslovně uvedl pouze variantu druhou, aniž by ji však argumentačně jakkoliv podpořil). Státní zástupce připouští, že v dalším textu dovolání vyslovil námitky, které by mohly obsahově odpovídat variantě prvé a třetí. Za takovou námitku ovšem nepovažuje tvrzení dovolatele o hrubém rozporu mezi fotografií č. 39 a 77 a fotografiemi přiloženými k protokolu o ohledání, neboť samotný vzájemný rozpor mezi důkazy žádným dovolacím důvodem není.
10. Státní zástupce poté na základě judikatury Nejvyššího soudu poukazuje zejména na skutečnost, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní a nikoliv hmotněprávní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018) a nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu). Státní zástupce následně poukazuje na vázanost dovolacího soudu skutkovými zjištěními učiněnými v řízení před nalézacím a odvolacím soudem na základě judikatury Ústavního soudu (usnesení ze dne 12. 9. 2017 sp. zn. III. ÚS 1337/17). Státní zástupce tak má za to, že námitky argumentující porušením zásady in dubio pro reo nemohou samy o sobě založit žádný dovolací důvod ani za nového znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., což je patrno např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021, či usnesení ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021, anebo z usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. III. ÚS 581/22. Z odkazem na citované judikáty Ústavního soudu i Nejvyššího soudu státní zástupce učinil závěr, že Nejvyšší soud je oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces, přičemž pouze v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Stejný význam má nyní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Samotné porušení zásady in dubio pro reo ovšem dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť také výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž dovolací soud ani Ústavní soud zásadě již přístup nemají, pokud nemají možnost samy zopakovat celé dokazování.
11. Stran opomenutí důkazu znaleckého posudku k hodnotě odcizených věcí uvádí, že obviněný, dovozuje toliko „pochybnosti o tom, jakou škodu měl svým jednáním způsobil“, a nikoliv nabízející se třetí variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. [státní zástupce zřejmě myslel dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. K tomu dodává, že u hlavního líčení dne 8. 12. 2021 dovolatel bez jakýchkoliv připomínek akceptoval pouhé odborné vyjádření k hodnotě odcizených věcí a žádný důkaz zde nenavrhoval. Za onen důkazní návrh patrně považuje své vyjádření v odvolání části II. 4), kde uvedl, že „rovněž nebylo provedeno ocenění znaleckým posudkem“. S tím, že napadané odborné vyjádření „nenaplňuje parametry odborného vyjádření“. Z obsahu napadeného usnesení není patrno, že by snad dovolatel takový důkazní návrh uplatnil vůči odvolacímu soudu. Nic takového ani netvrdí dovolatel ani ve svém dovolání. Státní zástupce tak má za to, že dovolatel si sice na absenci znaleckého posudku ve svém odvolání postěžoval, aniž by však takový znalecký posudek sám opatřil nebo jeho opatření odvolacímu soudu navrhl formou konkrétního důkazního návrhu vysloveného před odvolacím soudem, přičemž i tuto námitku obviněný opřel o zásadu in dubio pro reo , k níž se státní zástupce již vyjádřil a sama o sobě žádný dovolací důvod založit nemůže. Nadto státní zástupce dodává, že i kdyby snad dovolatel opatření znaleckého posudku některému ze soudů navrhl, z bodu 14 odůvodnění napadeného usnesení je patrno, že odvolací soud se s takovým důkazním návrhem věcně adekvátním způsobem vypořádal. V této části dovolání považuje za podstatné, že dovolatel patrně předmětný důkazní návrh neučinil a namísto toho si ve svém odvolání toliko postěžoval na neúplnost dokazování a z toho plynoucí pochybnost o zjištěné výši škody. Nejedná se tedy o tvrzení, že nebyl nedůvodně proveden navrhovaný důkaz ve smyslu třetí varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Shrnuje, že konkrétní námitky uvedené dovolatelem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu.
12. Závěrem státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného včetně doplnění dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována (rovněž ve vztahu k doplnění dovolání), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným, naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
15. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
16. Nejvyšší soud připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
17. Z podaného dovolání obviněného je patrné, že v něm uplatňuje dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadá na situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném (extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Jinak řečeno, skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo dokonce skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Z dikce tohoto ustanovení není pochyb o tom, že naznačený zjevný rozpor se musí týkat rozhodných skutkových zjištění, nikoliv každých skutkových zjištění, která jsou vyjádřena ve skutku. Jinak vyjádřeno pro naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se musí jednat o taková skutková zjištění, která jsou rozhodující pro naplnění zvolené skutkové podstaty a bez jejich prokázání by jednání obviněného nebylo postižitelné podle trestního zákona. Současně je ovšem třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další), tedy takové, které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces. K tomu je dále ještě vhodné uvést, že v dovolacím řízení není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry a nahrazoval tak činnost soudu prvního stupně, popř. druhého stupně. Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013) než soudy nižších stupňů. Ohledně procesně nepoužitelných důkazů je nutno uvést, že se musí jednat o procesní pochybení takového rázu, které má za následek nepoužitelnost určitého důkazu, který ovšem musí být pro formulování skutkového stavu podstatný, což znamená, že takové procesní pochybení může zakládat existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, a tudíž zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010). V případě nedůvodného neprovedení požadovaných důkazů se musí jednat o případ tzv. opomenutých důkazů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soud.
18. Nejvyšší soud považuje ještě za vhodné uvést, že protože obviněný dovolání směřoval proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání podané proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, mělo být správně jeho dovolání opřeno rovněž o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho tzv. druhé alternativě ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutečnost, že dovolatel prostřednictvím svého obhájce uplatnil pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nikoliv dále podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neshledal Nejvyšší soud natolik závažnou, aby toto bránilo projednání podaného dovolání.
19. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až písm. g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až písm. l) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až písm. l) tr. ř.
20. Na základě shora naznačených východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti podaného dovolání. Předně vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněných dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje z velké části stejné námitky jako v řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto na jeho obhajobu dostatečně reagovaly, tedy zabývaly se jí. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že v situaci, kdy obviněný v rámci dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání neopodstatněné [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK), ročník 2002, svazek 17, pod T 408)]. O takovou situaci se v dané věci jedná také.
21. Bez ohledu na shora naznačené závěry přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného. Námitky dovolatele lze v podstatě rozdělit na dvě skupiny, a to námitky proti ohodnocení věcí na základě odborného vyjádření a nikoliv znaleckého posudku a námitky stran toho, že nebylo prokázáno, že by chtěl odcizit všechny věci uvedené v bodě 4 rozsudku soudu prvního stupně, když na podkladě této argumentace dovolatel namítá porušení zásady in dubio pro reo .
22. Předně je třeba uvést, že námitky dovolatele, že nechtěl všechny věci odcizit, jež formálně podřadil pod dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. , založil obviněný na tvrzení o existenci „procesně nepoužitelných důkazů“. Následně ovšem žádnou právní argumentaci ohledně tvrzení, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, neuvádí. Jinak vyjádřeno, obviněný uplatnil tuto dovolací argumentaci bez nějakého bližšího vyjádření a zdůvodnění. Takto uplatněná dovolací argumentace ovšem nemůže zakládat přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, neboť není povinností Nejvyššího soudu si dovolací argumentaci domýšlet či snad formulovat, právně fundovanou argumentaci zajišťuje právě zákonem povinné zastoupení obviněného v dovolacím řízení obhájcem [§265d odst. 2 tr. ř.].
23. Následně obviněný uplatnil argumentaci, kterou zpochybňoval, že by chtěl odcizit všechny věci uvedené v bodě 4 rozsudku soudu prvního stupně a vyjadřoval pochybnosti ohledně stanovení odhadních cen odcizených věcí. Obecně lze uvést, že námitky stran skutkových zjištění za jistých zákonných předpokladů mohou naplňovat zvolený dovolací důvod v alternativě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů, což obviněný v doplnění dovolání velmi stručně tvrdí. Proto shledal Nejvyšší soud obviněným uplatněnou argumentaci podřaditelnou pod zvolený dovolací důvod, byť s velkou dávkou tolerance, neboť podstata dovolacích námitek je založena na nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů.
24. Dovolatel dále svůj mimořádný opravný prostředek, obdobně jako řádný opravný prostředek, postavil na argumentaci, že ve věci měl být vypracován znalecký posudek ohledně hodnoty odcizených věcí a že soudy se neměly spokojit pouze s odborným vyjádřením. Byť by se na první pohled mohlo zdát, že dovolatel uplatnil námitku tzv. opomenutého důkazu, která by byla podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak v projednávané věci nelze hovořit opomenutém důkazu, neboť obviněný vypracování znaleckého posudku ve své podstatě ani nenavrhl, ale pouze si před soudy „stěžoval“, že měl být vypracován znalecký posudek znalcem. Přes tento závěr je předně nezbytné akcentovat, že v rámci hlavního líčení bylo provedeno odborné vyjádření ohledně hodnoty odcizených věci včetně věcí připravených k odcizení jako důkaz podle §213 odst. 1 tr. ř., přičemž obviněný k tomuto důkazů neměl žádné připomínky, když ani před ukončením dokazování v hlavním líčení neměl žádný návrh na doplnění dokazování. Rovněž v rámci odvolacího řízení výslovně nenavrhl jako důkaz vypracování znaleckého posudku na ohodnocení odcizených věcí a věcí k odcizení připravených. Lze tedy mít za to, že dovolatel pouze konstatoval svoji nespokojenost s odborným vyjádřením, a předestírá svůj vlastní způsob hodnocení tohoto odborného vyjádření. Je ovšem nezbytné zdůraznit, že pouhá nespokojenost s odborným vyjádřením nestačí a nelze ji ani považovat za návrh na doplněné dokazování, na které by soud musel reagovat rozhodnutím o zamítnutí návrhu na doplnění dokazování.
25. Bez ohledu na výše uvedené je nutno uvést, že přestože dovolatel výslovně nepožadoval doplnění dokazování o znalecké ohodnocení odcizených věcí včetně věcí připravených k odcizení, tak není pochyb o tom, že soud druhého stupně se s námitkami obviněného stran způsobu ocenění věcí na základě odborného vyjádření společností (zastavárna – bazar) MAPI s. r. o. vypořádal, přičemž dovolací soud se ztotožnil s těmito jeho závěry, a proto pro stručnost odkazuje na bod 14 usnesení odvolacího soudu.
26. Přesto Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že v projednávané věci byla hodnota odcizených a věcí připravovaných k odcizení stanovena postupem podle §105 odst. 1 tr. ř., kdy soudy pro ocenění odcizených nebo připravených věcí k odcizení využily „pouze“ odborné vyjádření. Tento postup považuje Nejvyšší soud za zcela správný a v souladu se zákonem. Podle §105 odst. 1, věta první a druhá tr. ř. totiž je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. Z dikce předmětného ustanovení je zřejmé, že zákon předpokládá, že ve věcech, které nejsou složité, se vyžádá primárně odborné vyjádření, nikoliv znalec k vypracování znaleckého posudku. Jinak vyjádřeno, není povinností soudů, popř. orgánů činných v přípravném řízení, opatřit si znalecký posudek, pokud k vyřešení odborné otázky postačí odborné vyjádření (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 3 Tz 58/2014). Jistou výjimku z tohoto pravidla představují případy, kdy trestní řád obligatorně vyžaduje přibrání znalce (např. §105 odst. 4, §110, §115, §116 odst. 1 a 2 a §118 tr. ř.), jakož i v případy, kdy potřeba přibrání znalce vyplývá z ustanovení jiného zákona [srov. v této souvislosti zejména §65 odst. 2 písm. b), c), d), f), g), i), j), k) a l) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve spojení s §107 odst. 2 tr. ř. věta za středníkem, pokud jde o znalecké posudky o zdravotním stavu, které nelze zpracovat bez předchozího prostudování zdravotnické dokumentace znalcem]. O takový případ se ovšem v projednávané věci nejedná.
27. Co se myslí skutečnostmi důležitými pro trestní řízení pak vymezuje zejména §89 odst. 1 tr. ř. Složitost se váže k posuzované odborné otázce, jde tedy o složitost, která vyplývá z náročnosti odborného posouzení zkoumané skutkové otázky. Náročnost odborného posouzení zpravidla vyplývá z nutnosti využití teoretických a empirických poznatků, které je třeba komplexním způsobem zpracovat, potřeby konzultací s dalšími odborníky, z náročného studia příslušné odborné literatury apod. V praxi se považují za případy, ve kterých složitost posuzované otázky vyžaduje pro objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení přibrání znalce, např. u dopravních nehod otázky konstrukce a řízení motorových vozidel (srov. R I/1966), výpočet rychlosti jízdy motorového vozidla (srov. R 24/1987, R 27/1988), zjištění momentu smrti (srov. R 47/1970), posouzení duševního stavu obviněného nebo i případy obtížného stanovení rozsahu škody způsobené trestným činem (srov. R 25/1970), protože se např. jedná o věci, stanovení jejichž hodnoty vyžaduje určité speciální znalostí v určitém velmi úzkém oboru související s tím, že se nejedná o věci běžně prodejné, ale o věci jejich prodej podlého určitým specifikum, když ovšem platí, že zpravidla pro stanovení výše způsobené škody postačí odborné vyjádření.
28. Z pohledu shora prezentovaných závěrů je třeba zdůraznit, že v dané věci se jednalo o standardní posouzení hodnoty běžně používaných věcí v domácnosti, tedy nejednalo se o věc skutkově náročnou. Za takové situace postup orgánů činných v trestním řízení, které si vyžádaly toliko odborné vyjádření, byl v souladu se zněním §105 odst. 1, věta první tr. ř. Nad rámec těchto úvah je třeba podotknout, že ani obviněný v podaném dovolání neuvádí, že by se jednalo o složitou odbornou otázku a z jakých důvodů, takže jeho námitky jsou pouze obecné povahy a v podstatě jen obviněný vyjadřuje obecný nesouhlas s postupem soudu při zjišťování hodnoty předmětných věcí. Jestliže dovolatel namítá, že fyzicky všechny věci zpracovatel odborného vyjádření neviděl, nejedná se námitkou důvodnou, neboť se jednalo o ceny odhadní a nebyl důvod se domnívat, že by snad předmětné věci, zejména z pohledu argumentace dovolatele odcizená elektronika, měla být jakkoliv nefunkční nebo rozbitá, když podle poškozeného se jednalo o věci zcela funkční. Veškerá elektronika byla odcizena nebo měla být odcizena z domu poškozeného F. ml., kde měl většinu předmětných věcí jeho otec F. st., který zde pravidelně pobýval. Nejednalo se tedy o „odkladiště“ staré či nepoužívané a rozbité elektroniky, když např. myš k PC Apple Magic Mouse byla prokazatelně zakoupena na konci května 2020 a skutek byl spáchán dovolatelem v září 2021.
29. Jestliže dovolatel rozporoval subjekt, který odborné vyjádření zpracoval (jednatel bazaru-zastavárny), tak ani takovým tvrzením nemůže Nejvyšší soud přiznat relevanci. Obecně platí, odborné vyjádření nemusí podávat znalec, neboť pro zpracování odborného vyjádření se nevyžaduje, aby potřebné odborné znalosti odpovídaly požadavkům na odborné znalosti znalce (např. požadovaný stupeň vzdělání, publikační činnost apod.). Jinak vyjádřeno, musí se jednat o vyjádření osoby, ať již fyzické nebo právnické, jež musí být odborníkem v dané oblasti, když se ovšem nevyžaduje, aby tyto odborné znalosti odpovídaly požadavkům pro odborné znalosti znalce. Za takové požadované odborní znalosti lze považovat znalosti osoby, která má potřebné odborné předpoklady, např. tím, že v dané oblasti podniká a má tedy živnostenské oprávnění nebo např. předmětné věci sbírá jako sběratel a má tudíž představu o hodnotě těchto věcí. V projednávané věci není pochyb o tom, že odborná vyjádření ze dne 21. 9. 2021 a 7. 10. 2021, na č. l. 92-95, která se vztahují k věcem odcizeným nebo připraveným k odcizení, zpracovala společnost MAPI s. r. o. (zastavárna a bazar s provozovnou v Liberci). Lze mít za to, že zastavárník je nepochybně osobou povolanou a dostatečně odbornou nadanou k tomu, aby dokázal ohodnotit odcizené věci a věcí obviněným připravených k odcizení, neboť ve své podstatě v tom spočívá i jeho náplň práce a dennodenně ohodnocuje běžně používané věci stejného druhu či obdobného. Zastavárna a bazar tak měla nepochybně odpovídající zkušenosti, když v předmětné věci se nejednalo o nevšední zboží, se kterým by společnost MAPI s. r. o. nepřišla do té doby do styku, ale o běžně dostupné zboží, které používá běžná populace a které je i běžně dostupné a které se v těchto provozovnách zcela běžné vykupuje a následně prodává. Právě z těchto důvodů nebylo nutné přibrání znalce, když se nejednalo o složitý případ. Jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že ceny jednotlivých věcí byly stanoveny mnohem nižší, než na kolik je ohodnotili poškození a ve vztahu k útočnému noži UTON byla cena konzultována s výrobcem nože. Současně je vhodné zdůraznit, že v praxi zastavárny běžně vypracovávají odborná vyjádření (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 8 Tdo 662/2020), takž zvolený postup orgánu činných v trestním řízení nebyl nijak ojedinělý.
30. Navíc, jak již bylo konstatováno, soud druhého stupně zdůvodnil, proč v dané věci považoval za dostačující k stanovení hodnoty odcizených věci a věcí připravených k odcizení odborné vyjádření (viz bod 14 usnesení soudu druhého stupně), takže na námitky uplatněné obviněným v podaném odvolání dostatečným a přezkoumatelným způsobem reagoval. Takže i pokud by tento návrh obviněný výslovně učinil, nejednalo by se o tzv. opomenutý důkaz.
31. Obecně je třeba s požadavky obviněného na další doplnění dokazování za nezbytné zdůraznit, že dokazování nemůže být procesem bezbřehým, v němž by bylo nutné provést všechny navrhované důkazy, které mají s projednávanou věcí jakoukoli souvislost, meze dokazování jsou zákonem nastaveny v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. tak, že orgány činné v trestním řízení, zejména soud, mají povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodování, o což se v tomto případě jedná. Předmětné povinnosti soudy nižších stupňů zcela dostály.
32. Ohledně druhé skupiny námitek dovolatele spočívajících v tom, že ne všechny připravené věci chtěl odcizit, zejména pak elektroniku, tak se v rozhodující míře jedná o skutkovou námitku, které není podřaditelná pod zvolený dovolací důvod. Protože ovšem obviněný, byť velmi kuse uplatnil námitku rozporu mezi provedeným dokazováním a zjištěným skutkovým stavem, Nejvyšší soud se touto námitkou věcně zabýval. Předně je třeba uvést, že dovolatel vyjadřuje zejména nesouhlas s tím, jak soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy. Jinak vyjádřeno, obviněný předestírá vlastní verzi skutkového stavu pro něho příznivější a na podkladě této pro něho příznivější verze skutkového stavu následně dospívá k závěru o nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání.
33. Protože obviněný namítá rozpor mezi provedeným dokazováním a zjištěným skutkovým stavem, byť v rozhodující míře na podkladě nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů, považoval Nejvyšší soud za vhodné alespoň ve stručnosti předestřít obecná východiska tzv. extrémního rozporu. Obecně ve vztahu k namítané existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud považuje za nutno zdůraznit následující. Vzhledem ke konstantní judikatuře Ústavního soudu, je a vždy bylo s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces, nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat v dovolacím řízení v těch případech, kdy byl dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09), když existence extrémního rozporu naplňuje a vždy naplňovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006 sp. zn. ÚS II. 669/05, obdobě např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. 8 Tdo 1482/2014). Nestačí a nikdy ovšem nestačilo pouhé tvrzení této skutečnosti, existence extrémního rozporu musela být vždy prokázána. Platí, že extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chyběla vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně neměla žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či byla dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Je ovšem třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je povolán a vždy byl povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další), tedy takové, které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces. Zároveň je nutné zdůraznit, že §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 21. 1. 2009 sp. zn. 3 Tdo 55/2009). Zde se sluší ještě poznamenat, že existenci extrémního rozporu není možno dovozovat jen z toho, že soudy na základě provedeného dokazování dospěly k závěru, že obviněný se trestné činnosti dopustil. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišně než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014).
34. Z pohledu těchto závěrů bylo přistoupeno k dovolací argumentaci obviněného. Nejvyšší soud považuje za vhodné toliko na podporu závěru, že v případě obviněného skutečně nejde o případ tzv. extrémního nesouladu, v jeho výkladu Ústavním soudem, za nutné uvést, že soud prvního stupně k náležitému objasnění věci provedl všechny potřebné důkazy, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Tyto následně hodnotil, jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Zde je nezbytné zdůraznit, že soud prvního stupně vyslechl jak obviněného, tak oba poškozené, provedl listinné důkazy (odborná vyjádření, protokoly o ohledání místa činu včetně fotodokumentace atd.). V tomto směru lze poukázat na přesvědčivé písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz bod 12 rozsudku soudu prvního stupně). Obdobně postupoval soud druhého stupně (viz bod 16 usnesení soudu druhého stupně), který dostatečným způsobem reagoval na uplatněné odvolací námitky týkající se toho, že soud prvního stupně se ohledně stanovení hodnoty odcizených a věcí připravených k odcizení se spokojil pouze s odborným vyjádřením. Nejvyšší soud se s jejich úvahami zcela ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje.
35. Nad rámec úvah soudů nižších stupňů musí Nejvyšší soud zdůraznit skutečnost, že oba poškození, tj. V. F. st. i ml., uvedli, že se věci nenacházely na svém původním místě, když popsali, které věci byly odcizeny z místa, kde se obvykle nacházely a byly připraveny k odcizení. V tomto směru nelze pominout, že dům poškozeného byl uveden do značného nepořádku, když nespočet věcí bylo zcela bezdůvodně vyházeno na zem bez hlubšího významu, takže by bylo možno skutečně jen stěží dovodit, že všechny tyto vyházené věci chtěl obviněný odcizit, což ani obviněnému není kladeno za vinu. O úmyslu obviněného předmětné věci odcizit ovšem svědčí skutečnost, že z provedeného dokazování není pochyb o tom, že obviněný na jedno místo ukládal věci, které byly buď hodnotnější (právě elektronika) nebo věci, které potřeboval pro svojí osobní potřebu (ponožky, trenýrky atd.). Nutno zdůraznit, že obviněný již při první návštěvě domu poškozených odnesl řadu věcí, které se posléze našly mimo jiné na nádraží v batohu a mezi nimiž byla rovněž elektronika (např. mobilní telefon), což je v rozporu s jeho tvrzením, že neměl o elektroniku zájem. Tudíž nelze uvěřit obviněnému, že žádnou elektroniku nechtěl odcizit. Stran námitky obviněného ohledně fotografie fotoaparátu č. 73–74 na č. l. 115 in verte a fotografie fotoaparátů č. 9 na č. l. 127 (tedy nikoliv 124–126, jak uvádí dovolatel), je patrné, že se jedná o zcela odlišné fotoaparáty, kdy v pracovně na fotografii z č. 73–74 u ohledání místa činu ze dne 8. 9. 2021 je fotoaparát šedivé barvy a na fotografii č. 9 z ohledání místa činu z téhož dne od 13:05, kdy bylo v předchozím ohledání pokračováno (od 1:00 do 3:30), jsou zachycena kamera a fotoaparát, oboje černé barvy.
36. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že uváží-li se způsob, jakým se soudy s jednotlivými ve věci provedenými důkazními prostředky vypořádaly, neshledal v postupu soudů nižších stupňů vady a zjistil, že jejich rozhodnutí jsou logická a postrádají prvky svévole, podané závěry jsou předvídatelné a rozumné, korespondují s fixovanými závěry soudní praxe a nejsou výrazem svévole (libovůle). Výkladu, jejž soudy k jednotlivým výhradám obviněného podaly, nechybí smysluplné odůvodnění ani nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů, resp. není v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, neboť vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/10). Nejvyšší soud proto uzavírá, že v projednávané věci se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)]. Soudy ve věci stanovený rozsah provedeného dokazování je pak dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností, a opatřené důkazy vinu obviněného v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Odůvodnění rozhodnutí opřené o skutkový stav zjištěný na základě řetězce jednak přímých, jednak navzájem si neodporujících nepřímých důkazů nelze a priori považovat za méně přesvědčivé, než takové, které by vyplývalo jen z přímých důkazů, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/12).
37. Obviněný průřezově všemi námitkami argumentoval i zásadou in dubio pro reo. V tomto směru je nutno uvést, že uvedená zásada vyplývá z principu neviny (§2 odst. 2 tr. ř.). Tato námitka nemůže zvolený dovolací důvod založit, když směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů nižších stupňů a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018.).
38. Pravidlo in dubio pro reo totiž znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Platí tedy, že jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok (nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 36/98). Jinak vyjádřeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, aj.). Současně je třeba zdůraznit, že existence rozporů mezi důkazy ale sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným předmětným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo , tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. O naznačenou situaci se v dané věci nejednalo, když v tomto směru je třeba odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které odpovídá §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř.
39. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno částečně z důvodu, který lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné. Protože nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl být právně relevantně naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
40. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 1. 2023
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu