ECLI:CZ:NSS:2021:7.AS.286.2021:27
sp. zn. 7 As 286/2021 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: L. H., zastoupen
Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Šafaříkovy sady 5, Plzeň, proti žalovanému:
Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
6. 9. 2021, č. j. 29 A 10/2020 - 66,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 11. 2020, č. j. KUKHK-28302/DS/2020-3 DV, bylo
zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Trutnov ze dne
27. 8. 2020, č. j. MUTN 32260/2020, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku dle §125c
odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu, kterého se dopustil tím, že dne 3. 10. 2019
v obci Mladé Buky - Hertvíkovice, okr. Trutnov, na silnici č. I/14, ve vzdálenosti 176,1 m
od čp. 107 (stanoviště radaru), směr jízdy od obce Rudník do obce Trutnov, jako řidič osobního
motorového vozidla tovární značky Seat, registrační značky X, překročil nejvyšší dovolenou
rychlost jízdy.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Plzni (dále též
„krajský soud“), který ji zamítl shora označeným rozsudkem. Plné znění rozsudku krajského
soudu je přístupné na www.nssoud.cz a soud na něj pro stručnost odkazuje
III.
[3] Proti označenému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“)
v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů obsahově podřaditelných pod §103 odst. 1 písm. a),
b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též
„s. ř. s.“). Poukazoval na nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného z důvodu nevypořádání
všech uplatněných námitek. Krajský soud pochybil, pokud pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí
žalovaného nezrušil. Stěžovatel dále dovozoval porušení §79a zákona o silničním provozu.
Podle stěžovatele postup městské policie nedostál požadavkům uvedeného ustanovení, což má
za následek i nezákonnost provedeného měření rychlosti. Polemizoval se závěry správních
orgánů a soudu, které považuje za nepřípadné. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na rozsudek krajského soudu, s nímž
se ztotožnil.
V.
[5] Nejvyšší správní soud předně zkoumal podmínky přijatelnosti kasační stížnosti.
Podle §104a odst. 1 s. ř. s., s účinností od 1. 4. 2021, platí, že za podmínky, kdy před krajským
soudem rozhodoval o věci specializovaný samosoudce, a tato kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako
nepřijatelnou (změna na základě novely soudního řádu správního zákonem č. 77/2021 Sb.).
Z důvodové zprávy k této novele je zřejmé, že jejím účelem je urychlení soudního přezkumu
rozhodnutí a dalších aktů správních orgánů, a to ve fázi před Nejvyšším správním soudem. Věcné
přezkoumání pravomocného rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem má
probíhat pouze v případech, kdy je to důležité nejen pro samu posuzovanou věc, ale i pro plnění
základní role Nejvyššího správního soudu jako vrcholného soudního orgánu ve věcech správního
soudnictví, kterou je sjednocování judikatury správních soudů.
[6] Nejvyšší správní soud předně shledal, že se uvedená právní úprava na nyní projednávanou
věc užije; krajský soud rozhodl po nabytí účinnosti novely s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, ze dne 5. 8. 2021,
č. j. 10 Azs 196/2021 - 30, ze dne 14. 7. 2021, č. j. 10 Azs 184/2021 - 36, ze dne
15. 7. 2021, č. j. 9 Azs 110/2021 - 30, ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021 - 31, ze dne
24. 9. 2021, č. j. 10 Azs 225/2021 - 34).
[7] Nejvyšší správní soud dále přistoupil k hodnocení toho, zda kasační stížnost splňuje
podmínky pro její přijetí k věcnému projednání. V tomto ohledu zkoumal, zda ve věci
rozhodoval specializovaný samosoudce a zda svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, odmítl by ji jako nepřijatelnou (srov. rozhodnutí ze dne
24. 9. 2021, č. j. 10 Azs 225/2021 - 34, ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 Azs 84/2021 - 23 atp.).
[8] Soud shledal, že v dané věci se jedná o přestupkovou věc ve smyslu §31 odst. 2 s. ř. s.,
tedy o věc, ve které rozhoduje specializovaný samosoudce. Zbývá tedy posoudit, zda věc svým
významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Podstatný přesah zájmů stěžovatele Nejvyšší
správní soud vymezil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb.
NSS. Ačkoli se v tomto usnesení vyjádřil ve vztahu k předcházející právní úpravě nepřijatelnosti,
která pamatovala pouze na posuzování ve vztahu k mezinárodní ochraně, závěry plynoucí z této
judikatury jsou přiměřeně uplatnitelné také v nyní projednávané věci (shodně viz rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 As 124/2021 - 28, ze dne 16. 6. 2021,
č. j. 9 As 83/2021 - 28, ze dne 15. 7. 2021, č. j. 9 Azs 110/2021 - 30, ze dne 23. 7. 021,
č. j. 4 As 156/2021 - 50, ze dne 13. 8. 2021, č. j. 10 As 222/2021 - 39, ze dne 27. 8. 2021,
č. j. 9 As 144/2021 - 31, ze dne 1. 9. 2021, č. j. 1 As 148/2021 - 44, ze dne 7. 10. 2021,
č. j. 6 Azs 242/2021 - 21 atp.). Z uvedené judikatury přitom dále vyplývá, že kasační stížnost
Nejvyšší správní soud přijme k meritornímu přezkumu v případě rozpoznatelného dopadu řešené
právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti
nebo překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního právního pochybení krajského soudu
(srov. též Kühn, Z. In: KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha:
Wolters Kluwer ČR, 2019, k §104a, především body 6 a 11).
[9] Nejvyšší správní soud přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal a vyhodnotil
tedy kasační stížnost jako nepřijatelnou.
[10] K namítané nepřezkoumatelnosti lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího
správního soudu (viz zejména rozhodnutí ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, ze dne
29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 21. 8. 2008,
č. j. 7 As 28/2008 - 76, ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007 - 84, ze dne 23. 7. 2009,
č. j. 9 As 71/2008 - 109, ze dne 28. 3. 2013, č. j. 7 As 92/2012 - 41, ze dne 16. 7. 2014,
č. j. 3 As 111/2013 - 25 atp.). Podle názoru Nejvyššího správního soudu rozhodnutí správních
orgánů dostála požadavkům uvedené judikatury. Správní orgány důkladně a srozumitelně
vypořádaly nosnou argumentaci stěžovatele. Krajský soud pak k žalobním námitkám jejich
argumentaci náležitě přezkoumal (srov. dále rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 - 130, ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 13/2013 - 26 atp.) a správně
ji považoval za přezkoumatelnou. Kasační soud dodává, že zrušení rozhodnutí
pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci
důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov.
rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 - 45, či ze dne
29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 - 64). Takové vady Nejvyšší správní soud neshledal.
[11] I při zjišťování skutkového stavu věci bylo postupováno v souladu s právní úpravou
a navazující judikaturou (§3 správního řádu a rozsudky ze dne 20. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, ze dne 17. 6. 2004,
č. j. 3 Azs 23/2004 - 63, ze dne 25. 10. 2004, č. j. 5 Azs 162/2004 - 42, ze dne 16. 2. 2005,
sp. zn. 6 A 109/2000, publ. pod. č. 583/2005 Sb. NSS, ze dne 21. 12. 2005,
č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, či ze dne 27. 1. 2009,
č. j. 2 Azs 91/2008 - 66, publikovaný pod č. 181/2004 Sb. NSS., či usnesení rozšířeného senátu
ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015 - 71). Správní spis poskytuje jednoznačnou oporu
pro závěry správních orgánů a krajského soudu.
[12] Výkladem §79a zákona o silničním provozu se Nejvyšší správní soud rovněž opakovaně
zabýval (viz např. na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2017,
č. j. 9 As 274/2016 - 37, ze dne 8. 11. 2018, č. j. 7 As 311/2018 - 35 ze dne 23. 11. 2020,
č. j. 3 As 93/2019 - 51, ze dne 11. 11. 2020, č. j. 10 As 166/2019 - 27, ze dne 20. 1. 2020,
č. j. 2 As 212/2020 - 26), přičemž správní orgány i krajský soud východiskům uvedené judikatury
plně dostály. Nejvyšší správní soud dodává, že i podle jeho názoru byly splněny podmínky
uvedené v §79a zákona o silničním provozu. V tomto ohledu soud odkazuje zejména na žádost
Městské policie Trutnov ze dne 17. 11. 2018 adresované Policii ČR, týkající se stanovení míst
k měření rychlosti vozidel dle §79a zákona o silničním provozu a dále na souhlas Policie ČR
s měřením rychlosti v navržených úsecích dle přílohy vyjádření ze dne 20. 12. 2018 (která
obsahuje i úsek Mladé Buky – část obce Hertvíkovice). Ani z ničeho jiného nevyplývá
nezákonnost provedeného měření rychlosti. V podrobnostech odkazuje Nejvyšší správní soud
na odůvodnění rozsudku krajského soudu a odůvodnění správních rozhodnutí, které
se zákonností měření rychlosti důkladně zabývaly a správně jej posoudily, v důsledku čehož
nemohl shledat případnou polemiku stěžovatele s jejich argumentací. Nejvyšší správní soud
dodává, že úpravu obsaženou v §79a zákona o silničním provozu nelze vykládat v tom smyslu,
že správní orgán je povinen prokázat, zda měření rychlosti v konkrétním případě přispělo
ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu či k naplnění dalších imperativů zákona o silničním
provozu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, č. j. 4 As 152/2017 - 30).
Měření rychlosti představuje jednu z okolností, která je způsobilá překračování rychlosti
omezovat a tím zvyšovat bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (k jeho pozitivnímu
působení na bezpečnost provozu viz podrobněji rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 12. 2014, č. j. 9 As 80/2014 - 37). Nejvyšší správní soud dodává, že neshledal ani žádného
zásadního pochybení krajského soudu.
[13] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že neshledal existenci žádné právní otázky, které
by svým významem přesahovala vlastní zájmy stěžovatele, jakož ani existenci pochybení takové
intenzity, která by mohla vést k přijatelnosti kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 8. 2021, č. j. 10 As 222/2021 - 39). Nejvyšší správní soud
se s hodnocením provedeným krajským soudem plně ztotožnil a v podrobnostech na něj
odkazuje.
[14] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, proto ji v souladu s §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl
pro nepřijatelnost.
[15] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1,
větou první, s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4.). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů řízení,
žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2021
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu