ECLI:CZ:NSS:2022:7.AZS.8.2022:40
sp. zn. 7 Azs 8/2022 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: M. S. N., zastoupen
Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 808/66, Praha, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2021, č. j. 4 Az 24/2021 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 6. 2021, č. j. OAM-103/ZA-ZA11-HA13-2021, neudělil
žalobci azyl podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“)
a současně vyslovil, že existují důvody podle §15a citovaného zákona, pro které žalobci nelze
udělit doplňkovou ochranu. Ty žalovaný spatřoval v odsouzení žalobce k trestu odnětí svobody
za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále též
„krajský soud“), který ji zamítl shora označeným rozsudkem. Rozsudek krajského soudu (stejně
jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je dostupný
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů obsahově podřaditelných pod §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Nesouhlasil se závěry
žalovaného a krajského soudu k §15a zákona o azylu. Podle stěžovatele nebylo provedeno
náležité individuální posouzení konkrétních okolností jím spáchaného trestného činu. Žalovaný
pochybil, pokud dovodil nemožnost udělení doplňkové ochrany. Dále namítal, že krajský soud
řádně nepřezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, zejména pak v části odůvodňující nemožnost
udělení humanitárního azylu, a tím založil nepřezkoumatelnost rozsudku. Je názoru, že mu měl
být udělen humanitární azyl. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[4] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém shrnul a rozvedl svou dosavadní
argumentaci. Navrhl kasační stížnost zamítnout, popř. odmítnut pro nepřijatelnost.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také
tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského (krajského) soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové
pochybení se může jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský (krajský) soud ustálenou
judikaturu, a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu,
nebo krajský (krajský) soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007,
č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, č. 1143/2007 Sb. NSS, ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/2013 - 18,
ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 30, č. 933/2006 Sb. NSS. Uvedené závěry jsou aplikovatelné i po novele
soudního řádu správního zákonem č. 77/2021 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, ze dne 5. 8. 2021, č. j. 10 Azs 196/2021 - 30, ze dne
14. 7. 2021, č. j. 10 Azs 184/2021 - 36, ze dne 15. 7. 2021, č. j. 9 Azs 110/2021 - 30, ze dne
27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021 - 31, ze dne 24. 9. 2021, č. j. 10 Azs 225/2021 - 34, ze dne
14. 10. 2021, č. j. 2 Azs 171/2021 - 47, atp.).
[7] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Krajský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší
správní soud důvod se odchýlit.
[9] Ve vztahu k tvrzené nepřezkoumatelnosti odkazuje soud např. na rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 1. 6. 2005,
č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, ze dne 21. 8. 2008,
č. j. 7 As 28/2008 - 76, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015 - 45 atp.). Podle názoru Nejvyššího
správního soudu postupoval krajský soud v souladu s uvedenou judikaturou. Důkladně vypořádal
stěžejní žalobní námitky, jakož i jádro uplatněné argumentace. To stejné platí i pro rozhodnutí
žalovaného. Ten se důkladně zabýval jednotlivými důvody žádosti o udělení azylu. I jeho
argumentace je plně přezkoumatelná (srov. i nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 201/04,
I. ÚS 729/2000, I. ÚS 116/05, IV. ÚS 787/06, ÚS 989/08, III. ÚS 961/09, IV. ÚS 919/14). Lze
dodat, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám
rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí
meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013,
č. j. 1 Afs 92/2012 - 45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 - 64). Takovými vadami
však rozsudek krajského soudu ani rozhodnutí žalovaného netrpí.
[10] V souladu s právní úpravou a judikaturou postupoval žalovaný i při posuzování
jednotlivých forem azylu (srov. §12 až 14 zákona o azylu a rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55,
ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, ze dne 17. 9. 2010, č. j. 2 Azs 14/2010 - 92, ze dne
29. 2. 2012, č. j. 2 Azs 38/2011 - 47, ze dne 22. 9. 2016, č. j. 6 Azs 167/2016 - 31, atd.).
Skutečnosti tvrzené stěžovatelem (socioekonomické potíže, zásah do rodinných poměrů atp.)
nejsou ani podle kasačního soudu důvodem pro udělení azylu vč. azylu humanitárního
(rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. 4 Azs 47/2004, sp. zn. 8 Azs 5/2021,
sp. zn. 6 Azs 309/2016, sp. zn. 5 Azs 311/2020 atp.). Doplňková ochrana pak nemohla být
stěžovateli udělena pro spáchání vážného zločinu [§15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu]. Výklad
označeného ustanovení ze strany žalovaného a krajského soudu plně odpovídá východiskům
judikatury (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2010,
č. j. 4 Azs 60/2007 - 119, a rozhodnutí téhož soudu ze dne 16. 11. 2016,
č. j. 5 Azs 167/2016 - 25, ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/2016 - 28, ze dne 10. 11. 2020,
č. j. 3 Azs 354/2019 - 34, ze dne 20. 7. 2020, č. j. 9 Azs 131/2020 - 23, ze dne 28. 5. 2020,
č. j. 1 Azs 26/2020 - 43, atp.). Podle názoru Nejvyššího správního soudu není jejich výklad
rozporný ani s výkladem obsaženým ve stanovisku generálního advokáta Mengozziho ve spojené
věci C 57/09 - Spolková republika Německo v. B a D, resp. s dalšími stěžovatelem označenými
dokumenty. Nejvyšší správní soud souhlasí s hodnocením daného protiprávního jednání
ze strany žalovaného. Stěžovatel spáchal zločin jako člen organizované skupiny, která opatřovala,
převážela a prodávala ve větším rozsahu a se ziskem značného prospěchu psychotropní látku
(heroin), za což byl odsouzen k vysokému trestu odnětí svobody (v trvání osmi roků a šesti
měsíců, přičemž pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou). Charakter
spáchané trestné činnosti, vysoký stupeň společenské nebezpečnosti, délka uloženého
nepodmíněného trestu odnětí svobody, umístění do věznice se zvýšenou ostrahou vedou
k jednoznačnému závěru o spáchání vážného zločinu. Podrobněji odkazuje soud na odůvodnění
žalovaného rozhodnutí, ve kterém žalovaný důkladně odůvodnil, proč trestný čin spáchaný
stěžovatelem považuje za vážný zločin, přičemž se neomezil jen na konstatování, že jde o zvlášť
závažný zločin dle českého trestního zákoníku. Provedl náležitý výklad uvedeného pojmu a jeho
naplnění hodnotil optikou konkrétních skutkových okolností. Jeho odůvodnění je zcela
přezkoumatelné. Nejvyšší správní soud dodává, že žalovaný reflektoval i skutečnosti tvrzené
stěžovatelem, resp. přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo (srov. §2 a násl. správního řádu
a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2011,
č. j. 5 Azs 6/2010 - 107, publ. pod č. 2289/2011 Sb. NSS). Lze dodat, že věc stěžovatele
se podstatně neliší od případů, v nichž Nejvyšší správní soud opakovaně shledal kasační stížnosti
směřující proti právnímu posouzení drogové trestné činnosti jako „vážného zločinu“
nepřijatelnými (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2018,
č. j. 6 Azs 108/2018 - 28, ze dne 3. 10. 2018, č. j. 1 Azs 225/2018 - 45, ze dne 3. 9. 2020,
č. j. 1 Azs 244/2020 - 33, ze dne 29. 10. 2019, č. j. 3 Azs 354/2019 - 13, ze dne 22. 2. 2022,
č. j. 8 Azs 5/2021 - 54 atp.).
[11] Závěrem Nejvyšší správní soud uvádí, že poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem
pobytu cizinců na území České republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu
cizinců na území ČR, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území ČR (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 5 Azs 47/2003 - 48). Snaha o legalizaci pobytu, stejně jako ekonomické důvody a s tím
související těžké životní podmínky, resp. další stěžovatelem uváděné důvody podle setrvalé
judikatury Nevyššího správního soudu nemohou být relevantním důvodem udělení mezinárodní
ochrany (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003,
č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, ze dne 27. 8. 2003,
č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, ze dne 16. 2. 2005,
č. j. 4 Azs 333/2004 - 69, ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 - 81, ze dne 24. 2. 2005,
č. j. 7 Azs 187/2004 - 94 atp.).
[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu
tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní
soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto
kasační stížnost jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[13] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterých, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021,
č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4., usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2021,
č. j. 9 Azs 32/2021 - 32). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nad rámec
běžné úřední činnosti v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Z uvedených důvodů soud rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. června 2022
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu