ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.1586.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1586/2017 -31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2018 o dovolání obviněného V. O. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 13. 4. 2017 sp. zn. 68 To 77/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 177/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. O. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 16. 1. 2017 sp. zn. 3 T 177/2016 uznal vinnými obviněnou J. A. zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku (za skutky zde popsané bod body I. až V.) a přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (za skutky zde popsané bod body VI. a VII.), obviněného J. D. z pomoci k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve vztahu k §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku (za skutky zde popsané pod body III. a V.), a obviněného V. O. z pomoci k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve vztahu k §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku (za skutky zde popsané pod body III. a V.), jichž se dopustili tím, že
I. dne 5. 1. 2015 uzavřela obviněná J. A. v M. na pobočce České spořitelny a.s., ul. N. S., smlouvu o úvěru č. 5785261843/0800 ve výši 131 985 Kč, který se zavázala uhradit v 84 měsíčních splátkách ve výši 2 888 Kč, přičemž v žádosti o úvěr uvedla nepravdivé informace o svém skutečném příjmu a svých závazcích, kdy uvedla, že je zaměstnána ve spol. MONTIX a.s. na dobu určitou do 31. 3. 2015, s měsíčním příjmem ve výši 13 117 Kč a že nemá žádné splátky bankovních a nebankovních produktů, avšak ve skutečnosti měla příjem ze zaměstnání u spol. MONTIX a.s. v průměrné výši 11 991 Kč a měla také další závazky u spol. Cofidis s.r.o. ve výši 7 397 Kč s měsíční splátkou ve výši 814 Kč a u spol. Provident Financial s.r.o. ve výši 20 000 Kč s týdenní splátkou ve výši 440 Kč, kdy po získání úvěru uhradila v době od 6. 1. 2015 do 8. 9. 2015 celkem dvacet nepravidelných a neúplných splátek v celkové výši 21 984,43 Kč, dále splátky nehradí, čímž spol. Česká spořitelna a.s. způsobila škodu ve výši nejméně 131 985 Kč,
II. dne 20. 1. 2015 uzavřela obviněná J. A. v M. na adrese S., prostřednictvím obchodního zástupce se spol. JET Money s.r.o., se sídlem Hněvotínská č. 52, Olomouc, IČ: 25858246, smlouvu o úvěru č. 62015-0444 ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázala uhradit ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč, přičemž v žádosti o úvěr uvedla, že má závazky pouze u spol. Cofidis s.r.o., u které jí zbývá uhradit dvě splátky ve výši 800 Kč, přičemž dále zatajila měsíční splátky úvěru u spol. Česká spořitelna a.s. ve výši 2 888 Kč a týdenní splátku půjčky u spol. Provident Financial s.r.o. ve výši 440 Kč, následně poskytnutý úvěr nepravidelně hradila do 31. 8. 2015, kdy uhradila celkem 8 950 Kč, čímž spol. JET Money s.r.o. způsobila škodu ve výši nejméně 15 000 Kč,
III. dne 24. 2. 2015 obviněná J. A. uzavřela v O. na adrese ul. 28. ř., se spol. UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. úvěrovou smlouvu č. 4105563, ve výši 173 316 Kč, kterou se zavázala uhradit v 72 měsíčních splátkách ve výši 3 246 Kč, přičemž při sjednávání úvěrové smlouvy uvedla nepravdivé údaje o svém zaměstnání a výši čistého měsíčního příjmu, kdy nepravdivě uvedla, že pracuje ve spol. Termostav Invest s.r.o. IČ: 28293932, Svatoplukova č. 5 Červenka, a že má čistý měsíční příjem ve výši 17 953 Kč, přičemž tyto nepravdivé doklady předem zajistil J. D., který je předal J. A. k tomu, aby je předložila při žádosti o úvěr, přičemž tyto doklady byly za spol. Termostav Invest s.r.o. zhotoveny s vědomím jejího jednatele V. O. a to přesto, že J. A. u tohoto zaměstnavatele nikdy nepracovala, v danou dobu byla zaměstnána u spol. MONTIX a.s. s průměrným čistým měsíčním příjmem za předchozí 3 měsíce 13 556 Kč, přičemž z poskytnutého úvěru následně vyčerpala částku ve výši 150 000 Kč a na splátkách uhradila do 22. 9. 2015 částku 10 932 Kč a nadále je ve splátkách v prodlení, kdy tohoto jednání se v úmyslu získat neoprávněný finanční prospěch dopustila obviněná J. A. za účasti obviněných J. D. a V. O., kteří za účelem neoprávněného získání úvěru zajistili dokumenty obsahující nepravdivé skutečnosti ke stálému pracovnímu poměru J. A. a jejího pravidelného měsíčního příjmu, čímž byla způsobena spol. UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. škoda ve výši nejméně 150 000 Kč,
IV. dne 16. 3. 2015 obviněná J. A. požádala u spol. ZUNO Bank AG organizační složka, se sídlem Hvězdova č. 1716/2b, Praha 4, prostřednictvím online bankingu o poskytnutí úvěru ve výši 70 000 Kč, přičemž předtím byl jejím jménem založen účet u spol. ZUNO Bank AG, kdy na základě tohoto již existujícího smluvního vztahu bylo požádáno prostřednictvím on-line formuláře o poskytnutí úvěru, kdy v žádosti byly uvedeny o J. A. nepravdivé údaje o zaměstnaneckém poměru u spol. Termostav Invest, s.r.o. a jejím čistém měsíčním příjmu ve výši 18 000 Kč, což následně doložila kurýrovi při podpisu smlouvy o úvěr přesto, že v danou dobu byla zaměstnána ve spol. MONTIX a.s. a v měsíci únoru 2015 měla mzdu ve výši 4 084 Kč, kdy na základě těchto nepravdivých informací byla její žádost spol. ZUNO Bank AG schválena, a byla tak s ní uzavřena smlouva o úvěru č. 041008087410315 ve výši 70 000 Kč, kterou se zavázala uhradit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 518,48 Kč, přičemž doposud uhradila v době od 23. 4. 2015 do 20. 8. 2015 celkem čtyři splátky v celkové výši 6 364 Kč a nadále úvěr nesplácí, čímž byla spol. ZUNO Bank AG způsobena škoda ve výši nejméně 70 000 Kč,
V. dne 30. 4. 2015 obviněná J. A. uzavřela jako spolužadatelka společně s B. Š. v O. na adrese ul. 28. ř., se spol. UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. úvěrovou smlouvu č. 4109167, na základě které byl žadatelce B. Š., poskytnut spotřebitelský úvěr – PRESTO PŮJČKA ve výši 270 392 Kč s měsíční splátkou ve výši 4 832 Kč, přičemž při sjednávání tohoto spotřebitelského úvěru J. A. uvedla zcela nepravdivé údaje o svém zaměstnání a výši svého čistého měsíčního příjmu, kdy nepravdivě uvedla, že pracuje ve spol. Termostav Invest s.r.o. IČ: 28293932, Svatoplukova č. 5 Červenka, a že její příjem činí 18 502 Kč, přičemž tyto nepravdivé doklady k tomuto účelu předem zajistil J. D., který je předal J. A. k tomu, aby je předložila při žádosti o úvěr, přičemž tyto doklady byly za spol. Termostav Invest s.r.o. zhotoveny s vědomím jejího jednatele V. O. a to přesto, že J. A. u tohoto zaměstnavatele nikdy nepracovala, v době uzavření smlouvy nebyla J. A. nikde zaměstnána a neměla tedy žádný příjem, kdy z takto poskytnutého úvěru byla následně uhrazena dne 15. 6. 2015 pouze jedna splátka ve výši 6 000 Kč a nadále splátky úvěru nebyly hrazeny, kdy tohoto jednání se v úmyslu získat neoprávněný finanční prospěch dopustila obviněná J. A. za účasti obviněných J. D. a V. O., kteří za účelem neoprávněného získání úvěru zajistili dokumenty obsahující nepravdivé skutečnosti ke stálému pracovnímu poměru J. A. a jejího pravidelného měsíčního příjmu, čímž byla spol. UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia a.s. způsobena škoda ve výši nejméně 270 392 Kč,
a jednáním pod body 1 až 5 byla způsobena hmotná škoda v souhrnné výši 637 377 Kč,
VI. dne 23. 3. 2015 obviněná J. A. uzavřela v M. na adrese S. prostřednictvím obchodního zástupce se spol. Provident Financial s.r.o. smlouvu o zápůjčce č. 584616648 ve výši 47 000 Kč, kdy podpisem smlouvy se zavázala zápůjčku uhradit v 60 týdenních splátkách ve výši 1 048 Kč, přičemž si musela s ohledem na své skutečné příjmy a své splatné závazky být vědoma toho, že nebude schopna poskytnuté peněžní prostředky splácet, přesto při sjednávání smlouvy o zápůjčce uvedla nepravdivé údaje o svém skutečném příjmu a zamlčela skutečnou výši svých závazků, kdy uvedla, že pracuje ve spol. MONTIX a.s., že její měsíční příjem činí 18 000 Kč, státní podpora činí 2 000Kč, jiné příjmy 1 300 Kč, splátky zápůjček činí 1 760 Kč a že zápůjčky u jiné společnosti nemá, přitom ve skutečnosti měla příjem ze svého zaměstnání od spol. MONTIX, a.s. za měsíc únor 2015 ve výši 4 084 Kč s tím, že průměr za poslední 3 měsíce činil 9 254 Kč a další závazky měla u spol. Provident Financial s.r.o. ve výši 20 000 Kč s týdenní splátkou ve výši 440 Kč, u spol. Cofidis s.r.o. ve výši 7 397 Kč s měsíční splátkou ve výši 814 Kč, u spol. Česká spořitelna a.s. ve výši 131 985 Kč s měsíční splátkou ve výši 2 888 Kč, u spol. JET Money s.r.o. ve výši 15 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 950 Kč, u spol. UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. ve výši 173 316 Kč s měsíční splátkou ve výši 3 246 Kč, u spol. ZUNO Bank AG ve výši 70 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 518 Kč, tedy měla závazky v celkové výši nejméně 417 698 Kč s celkovou měsíční splátkou, která převyšovala její skutečné příjmy a byla ve výši nejméně 12 176 Kč, kdy po získání zápůjčky uhradila v době od 31. 3. 2015 do 29. 6. 2015 celkem dvě splátky v celkové výši 1 648 Kč a nadále zápůjčku nesplácí, čímž způsobila spol. Provident Financial s.r.o. škodu ve výši nejméně 47 000 Kč,
VII. dne 22. 4. 2015 obviněná J. A. uzavřela v M. prostřednictvím obchodního zástupce se spol. Door Financial a.s., se sídlem BB Centrum Beta, Vyskočilova č. 1481/4, Praha 4, smlouvu o zápůjčce č. DFH 152559, na jejímž základě jí byla poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, kdy podpisem smlouvy se zavázala poskytnutou zápůjčku uhradit formou 60 týdenních splátek ve výši 450 Kč, přičemž si musela s ohledem na své skutečné příjmy a své splatné závazky být vědoma toho, že nebude schopna poskytnuté peněžní prostředky splácet, přesto při sjednávání smlouvy o zápůjčce uvedla nepravdivé údaje o svém zaměstnavateli, kdy uvedla, že je zaměstnána u spol. Termostav Invest s.r.o., a že její mzda činí 18 000 Kč a dále, že její výdaje nejsou zatíženy splátkami dalších úvěrů či půjček, přičemž ve skutečnosti nebyla nikde zaměstnána a neměla tak zajištěn žádný pravidelný příjem a měla další závazky u spol. Provident Financial s.r.o. ve výši 20 000 Kč s týdenní splátkou ve výši 440 Kč a ve výši 47 000 Kč s týdenní splátkou ve výši 1 048 Kč, u spol. Cofidis s.r.o. ve výši 7 397 Kč s měsíční splátkou ve výši 814 Kč, u spol. Česká spořitelna a.s. ve výši 131 985 Kč s měsíční splátkou ve výši 2 888 Kč, u spol. JET Money s.r.o. ve výši 15 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 950 Kč, u spol. UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. ve výši 173 316 Kč s měsíční splátkou ve výši 3 246 Kč, u spol. ZUNO Bank AG ve výši 70 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 518 Kč, tedy měla závazky v celkové výši nejméně 464 698 Kč s celkovou měsíční splátkou, která převyšovala její skutečné příjmy a byla ve výši nejméně 16 368 Kč, kdy po získání zápůjčky uhradila v době od 22. 4. 2015 do 9. 8. 2015 celkem 6 splátek v celkové výši 7 300 Kč a nadále zápůjčku nesplácí, čímž způsobila spol. Door Financial a.s. škodu ve výši nejméně 15 000 Kč;
a jednáními pod body 6 a 7 způsobila hmotnou škodu v souhrnné výši 62 000 Kč.
Za to byl obviněné J. A. podle §211 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.
Obviněnému J. D. byl podle §211 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let.
Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen i peněžitý trest v počtu 100 (jedno sto) celých denních sazeb ve výši 200 Kč (celkem 20 000 Kč).
Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Současně soud prvního stupně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. 5 T 86/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněnému V. O. byl podle §211 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let.
Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen též peněžitý trest v počtu 100 (jedno sto) celých denních sazeb ve výši 200 Kč (celkem 20 000 Kč).
Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Současně soud prvního stupně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. 5 T 86/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu
Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněné J. A. povinnost nahradit škodu společnosti JUSTRINON Management s. r. o., se sídlem U vlečky 1749/4, Praha 4, ve výši 131 985 Kč, společnosti ZUNO Bank AG organizační složka, se sídlem Hvězdova č. 1716/2b, Praha 4, ve výši 67 126,31 Kč, společnosti Provident Financial s. r. o., se sídlem Olbrachtova 2006/9, Praha 4, ve výši 25 852 Kč a společnosti DOOR Financial a. s., se sídlem BB Centrum Beta, Vyskočilova 1481/4, Praha 4, ve výši 7 700 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené společnosti JUSTRINON Management s. r. o., se sídlem U vlečky 1749/4, Praha 4, a Provident Financial s. r. o., se sídlem Olbrachtova 2006/9, Praha 4 se zbytkem nároku na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. soud poškozenou společnost JET Money s. r. o., se sídlem Hněvotínská č. 52, Olomouc, IČ: 25858246, s jejím nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněným J. A., J. D. a V. O. povinnost nahradit škodu společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., se sídlem Želetavská 1525/1, Praha 4, ve výši 420 392 Kč rukou společnou a nerozdílnou.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. soud společnost UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., se sídlem Želetavská 1525/1, Praha 4, se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění V. O. a J. D. odvoláními a na jejich podkladě Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 4. 2017 sp. zn. 68 To 77/2017 napadený rozsudek podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití §223 odst. 1, 3 tr. ř. zrušil ve výroku o vině v bodě V. ve vztahu k těmto obviněným a dále podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. v celém výroku o trestu ve vztahu k těmto obviněným a ve výroku o náhradě škody učiněném podle §228 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k těmto obviněným a nově rozhodl tak, že podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. se trestní stíhání těchto obviněných pro skutek uvedený ve výroku o vině pod bodem V. (který ocitoval), a v němž byl spatřován dílčí útok pokračující pomoci k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve vztahu k §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, zastavuje, neboť trestní stíhání těchto obviněných je nepřípustné.
Za splnění podmínek uvedených v §259 odst. 3 tr. ř. pak dále odvolací soud rozhodl, že se obviněnému J. D. při nezměněném výroku o vině, jak je uveden v bodě III. napadeného rozsudku, ukládá podle §211 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 (dvacet čtyři) měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na 36 (třicet šest) měsíců. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 100 (jedno sto) celých denních sazeb ve výši 200 Kč (20 000 Kč). Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. 5 T 86/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněnému V. O. při nezměněném výroku o vině, jak je uveden v bodě III. napadeného rozsudku uložil podle §211 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 (dvacet čtyři) měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na 36 (třicet šest) měsíců. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 100 (jedno sto) celých denní sazeb ve výši 200 Kč (20 000 Kč). Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. 5 T 86/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci uložil obviněným J. D. a V. O. povinnost společně a nerozdílně s již pravomocně odsouzenou J. A. zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., se sídlem Želetavská 1525/1, Praha 4, částku ve výši 150 000 Kč.
V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 1. 2017 sp. zn. 3 T 177/2016 nezměněn.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 13. 4. 2017 sp. zn. 68 To 77/2017 podal dovolání pouze obviněný V. O. V něm nejprve rekapituloval průběh předchozího trestního řízení a posléze obsahově vymezil uplatněný dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V jeho rámci poukazuje na to, že soudy nerespektovaly základní zásady trestního řízení uvedené v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Jedná se tak o situaci, kdy nebyl proveden jakýkoli důkaz, kterým by bylo prokázáno, že obviněný sám vyhotovil nebo orazítkoval, nebo jakýmkoli jiným způsobem úmyslně umožnil vyhotovení onoho nepravdivého potvrzení, na základě kterého vylákala J. A. od peněžitých ústavů oba úvěry. Soud prvního stupně tak zcela svévolně nakládal s provedenými důkazy, a to způsobem zcela nepřezkoumatelným a jednoznačně rozporným s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř.
Obviněný taktéž zpochybňuje, že by se dalo z provedeného dokazování dospět k závěru, že by „nějakým“ trestněprávně relevantním způsobem konal, nebo dokonce k závěru, že by tak činil úmyslně, a pomohl tak J. A. spáchat trestný čin. Přitom po subjektivní stránce se u pomocníka žádá úmysl tzv. dvojí, když jednání účastníka musí zahrnovat skutečnost, že se účastní na úmyslném jednání hlavního pachatele a současně musí zároveň chtít, aby k jeho dokonání přispěl svou účastí. Tím se však soudy obou stupňů nezabývaly. Z provedeného dokazování není zřejmé, kdy, kde a komu by obviněný předmětné razítko měl předat, a že měl v této souvislosti povědomí o tom, k jakým to má být účelům. Rozhodně nelze dospět k závěru, že by to snad byl obviněný, kdo by nepravdivé potvrzení vystavil či vědomě jinému takové potvrzení vystavit umožnil.
Spatřovat v tom, že obviněný se šel podívat k vozidlu na dvě osoby, které by měl pro futuro zaměstnávat, když jejich zaměstnání a dotace měl pro něj zprostředkovávat obviněný D., pomoc k trestnému činu J. A., je zcela nepřijatelné.
V tomto směru nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, podle které obviněný D., který jinak pro J. A. řadu věcí zařizoval a měl do jeho kanceláře přístup, bez jeho vědomí razítko použil. A současně obviněného utvrzoval v tom, že mu poptávané pracovnice zajistí.
Soudy obou stupňů přitom bez jakýchkoli pochybností uvěřily tvrzení obviněné J. A. o povědomí obviněného V. O. o vyhotovení dokumentů, to vše za situace, kdy A. v případě skutků ad IV., VII. obžaloby, za které byla pravomocně odsouzena, sama, bez jakékoli pomoci jiných osob, od poškozených institucí vylákala další úvěry.
Dovolatel z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 13. 4. 2017 sp. zn. 68 To 77/2017, jakož i rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 1. 2017 sp. zn. 3 T 177/2016, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že po přezkoumání námitek obviněného je třeba dospět k závěru, že ani jednu z nich nelze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Obviněný totiž ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, neboť napadá výlučně soudy učiněná skutková zjištění. Námitkami, jimiž obviněný napadá nesprávné hodnocení důkazů, případně jednostrannost provedeného dokazování, se s deklarovaným dovolacím důvodem míjí, a to proto, že uplatňované výhrady jsou výhradami skutkového a procesního charakteru.
Obviněný se tak domáhá toho, aby byl jinak definován skutek, resp. aby soudy na základě jiného hodnocení důkazů dospěly k závěru, že se na trestné činnosti hlavní pachatelky nijak nepodílel. Takové skutečnosti však pod deklarovaný dovolací důvod nelze podřadit. Obviněnému je třeba zároveň oponovat, neboť v posuzované trestní věci z důkazů jeho vina evidentně vyplývá. Vinu obviněného bylo možné dovodit především z výpovědi spoluobviněné J. A., která uvedla, že u společnosti Termostav Invest, spol. s r. o., nikdy nepracovala a pokud předkládala společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., dne 24. 2. 2015 materiály, resp. pracovní smlouvu, v níž bylo uvedeno, že u této společnosti je zaměstnána od 1. 5. 2012, pak údaje z této pracovní smlouvy se musela naučit zpaměti po cestě do banky. Tato obviněná rovněž vypověděla, že obviněný V. O. musel vědět o tom, že pracovní smlouva je falešná, neboť v jiném úvěrovém případě se s ní viděl i osobně (stejně tak jako s její sestřenicí B. Š.) s tím, že se jde podívat „na holky, co zaměstnává“. Z toho je jednoznačně zřejmé, že tento obviněný o vystavení nepravdivého potvrzení o zaměstnání obviněné J. A. věděl. Pokud pak takto pomohl zajistit nepravdivou pracovní smlouvu, byť by konkrétně nevěděl, kdy a k jakému účelu přesně má být využita, byl srozuměn s tím, že může být použita, jak tomu v obdobných případech bývá, k čerpání úvěru. Mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením tedy neexistuje žádný rozpor, natožpak extrémní rozpor. Propojení mezi hlavní pachatelkou J. A. a účastníky na její trestné činnosti J. D. a V. O. byla provedeným dokazováním jasně prokázána.
Námitku obviněného, že nebyla naplněna subjektivní stránka účastenství na trestném činu hlavní pachatelky, není možné považovat za námitku právní, neboť ji obviněný odvozoval od jiných skutkových zjištění, než na těch, na kterých byl vystaven závěr o vině.
Státní zástupkyně s přihlédnutím ke shora uvedeným důvodům navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně vyslovila souhlas, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání dle ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že dovolání obviněného V. O. proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 13. 4. 2017 sp. zn. 68 To 77/2017 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněný obviněným je naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo uvedeno výše, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítá nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje výhradně z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.
Jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí mimo jiné případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny - srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. US 413/02, IV. ÚS 219/03 a další), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny - srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další) a v neposlední řadě se dále jedná o případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně tvrzení J. A., že se s ní obviněný osobně setkal s tím, že „se jde podívat na holky, co zaměstnává“ a že se údaje z pracovní smlouvy musela naučit po cestě do banky), a nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (nebylo prokázáno, že by obviněný sám vyhotovil, orazítkoval nebo jakýmkoli jiným způsobem úmyslně umožnil vyhotovení nepravdivého potvrzení o zaměstnání J. A.), je nutno považovat za námitky skutkového a procesního charakteru, týkající se především úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky pomoci k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve vztahu k §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů a v důsledku toho i odlišného skutkového stavu byl tento ve svém výsledku i jiným způsobem právně posouzen. Uvedené námitky však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého je dovolání možno podat pouze tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Nutno zdůraznit, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními učiněnými Okresním soudem v Šumperku a Krajským soudem v Ostravě, pobočkou v Olomouci v jejich rozhodnutí na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně o žádný extrémní rozpor nejedná.
Pro úplnost je možno dodat, že obviněný je z posuzované trestné činnosti usvědčován převážně výpovědí spoluobviněné J. A., která se ke spáchání trestného činu doznala, ale i výpovědí svědkyně B. Š. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí provedl detailní rozbor obou těchto výpovědí, které obě shodně uvedly, že ve společnosti Termostav Invest, s. r. o. nepracovaly a nepracují. Stejně tak uvedly, že obviněný V. O. se na ně přišel podívat do auta, kde pronesl, že „se musí podívat na holky, které zaměstnává“. J. A. navíc dodala, že se informace vyplývající z falešné pracovní smlouvy musela naučit po cestě do banky. Při hodnocení těchto výpovědí podrobně soudy odůvodnily, proč spatřují výpovědi B. Š. a J. A. za pravdivé, oproti výpovědi obviněného V. O. Jde o hodnocení důkazů, které zcela konvenuje zákonným požadavkům stanoveným v §2 odst. 6 tr. ř., je plně v souladu se zásadami formální logiky a nelze z něj v žádném případě dovodit případný projev libovůle nalézacího ani odvolacího soudu. Nejvyšší soud tak konstatuje, že rozhodnutí soudů obou stupňů plně odrážejí úplná skutková zjištění, adekvátní hodnocení důkazů a z toho vyvozené hmotněprávní posouzení skutku.
Podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník).
Pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Pomoc se vyskytuje ve velmi rozdílných formách s různou povahou a závažností.
Formy pomoci uvádí trestní zákoník pouze demonstrativně jako výčet typických pomocných jednání. Rozlišuje se pomoc fyzická a psychická (intelektuální). Fyzickou pomoc je např. opatření prostředků, odstranění překážek, vlákání poškozeného na místo činu, hlídání při činu, odvoz na místo činu, naproti tomu za psychickou pomoc se považuje rada (včetně tzv. „tipů“, spočívajícího ve vytipování objektu nebo osoby, na níž má být trestný čin spáchán), utvrzování v předsevzetí, slib přispět po trestném činu apod. Pod účastenství, a nikoli pod spolupachatelství, je třeba zahrnout i další obdobná jednání osob, jako je např. řidič, který jen odveze pachatele či spolupachatele na místo trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku, popř. na ně poblíž čeká a po spáchání činu je odveze i zpět, nebo tipař, který jen na základě znalostí např. vhodných objektů k vykradení dává tipy pachateli či spolupachatelům trestných činů krádeže (v podrobnostech viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012 s. 349-352).
V návaznosti na to je nezbytné poukázat na skutečnost, že soudy nižších stupňů učinily zjištění, že to byl právě obviněný, který si musel být vědom, že společností Termostav Invest s. r. o. byla vydána falešná pracovní smlouva pro J. A. To vyplývá jednak z toho, že se obviněný šel podívat „na holky co zaměstnává“, jednak z toho, že se J. A. musela informace ze smlouvy plynoucí naučit po cestě do banky, a také z toho, že obviněný je jednatelem společnosti, který by měl vědět, jaké osoby zaměstnává. Námitka obviněného znějící tak, že se šel podívat k vozidlu na dvě osoby, které by měl pro futuro zaměstnávat, nemůže obstát, jelikož z výpovědí J. A. a B. Š. jasně plyne, že se šel k vozidlu podívat na „holky, které zaměstnává“, tedy které mají uzavřený pracovní poměr se společností Termostav Invest s. r. o. již v současnosti. To dokazuje i fakt, že ani s jednou nikdy neproběhl žádný pracovní pohovor či nebyly provedeny jiné kroky směřující k uzavření pracovního poměru. Obviněný vypověděl, že bylo použito staré razítko, i když poté na druhou stranu hovořil, že se mu žádné razítko nikdy neztratilo. Na falešných dokumentech se ovšem vyskytuje i osobní číslo obviněného, což jen dokresluje skutečnost, že musel tyto dokumenty vystavit právě obviněný. Obviněný O. navíc navštívil J. A. u ní doma a psal jí zprávy, kde jí za její jednání nabízel peníze. Toto jednání poté obviněný O. odmítl blíže vysvětlit. Je tak zcela zřejmé, že si obviněný musel být vědom, že tyto osoby společnost Termostav Invest s. r. o. nezaměstnává a pracovní smlouva, která byla předložena při žádosti o úvěr, je falešná a může být využita právě k získání neoprávněného úvěru, o čemž svědčí i nabízení finanční kompenzace za jednání J. A. Ze zjištění soudů nižších stupňů tak plyne, že obviněný se sice přímo nepodílel na podávání žádosti o úvěr, ale přinejmenším poskytnul J. A. falešné potvrzení a tím jí umožnil spáchání trestné činnosti. Tyto skutečnosti správně vedly odvolací soud – a před ním i soud prvního stupně – k závěrům, že obviněný jednal jako účastník (pomocník) na činu J. A.
Nejvyšší soud se proto ztotožnil s názorem soudů prvního a druhého stupně v tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty pomoci k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve vztahu k §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor, tím méně extrémní.
Obviněným uplatněné námitky tak nejsou podřaditelné pod uvedený zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005 sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Lze tak uzavřít, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému právnímu posouzení skutku či k jeho jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Veškeré jím vznesené výhrady k právní kvalifikaci činu vycházely výhradně ze zpochybňování soudem zjištěného skutkového stavu na základě hodnocení provedených důkazů a v tvrzení, že soud měl vycházet nikoli z výpovědi obviněné J. A., ale výhradně z jím uváděných údajů. Takové námitky však mají výhradně povahu skutkovou a nikoli hmotněprávní, jak je to u uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyžadováno. Jelikož Nejvyšší soud neměl ani žádné poznatky, jež by mohly vést k závěru o porušení spravedlivosti konaného řízení, případně výsledného výroku o vině obviněného, a nebylo tak nutno v daném směru jakkoli revidovat meritorní rozhodnutí soudů, nelze než konstatovat, že k výše zmíněným výhradám dovolatele nebylo možné přihlížet.
Vzhledem k tomu jen z těchto stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného V. O. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož se obsahem a pojetím svého dovolání ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 1. 2018
JUDr. František Hrabec
předseda senátu