ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.859.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 859/2019-200
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2019 o dovolání obviněného P. F. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa k doručování XY, nyní ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 3 To 85/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 154/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2019, sp. zn. 89 T 154/2018, byl obviněný P. F. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
dne 15. října 2018 v době kolem 19:45 hodin v Brně na XY, vstoupil do prodejny ALBERT oděný do kombinézy tmavěmodré barvy s nápisem "Vězeňská služba" a hodnostním označením na levé straně hrudníku, měl obličej maskovaný černou kuklou, kterou měl na hlavě a takto přistoupil k pokladně č. 1, za kterou se nacházely pracovnice prodejny A. L., nar. XY a T. S., nar. XY na ně šestiranným bubínkovým revolverem černé barvy a slovy "dej sem pokladnu, dej sem prachy!" požadoval z pokladny vydání hotovosti, kterou nijak blíže nespecifikoval, přičemž v pokladně bylo nejméně 35.000 Kč, opětovně zvýšeným hlasem opakoval požadavek na vydání peněz slovy "dej sem prachy a hned!" a stále mířil na poškozené, v dalším jednání mu však zabránil náhodný svědek přepadení P. Č., nar. XY, který mu zbraň vytrhl a při jeho svedení na zem došlo i k poškození pokladen prodejny AHOLD Czech Republic, a. s.
2. Za uvedený zločin byl obviněný odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání padesáti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí popsaných věcí.
3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 3 To 85/2019, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti nedostatečnému dokazování, v jehož důsledku nebyla řádně posouzena jeho příčetnost. Za účelem jejího objasnění se obvykle nechává zpracovat znalecký posudek, který je jedním z podkladů soudcovského přesvědčení, a který musí být hodnocen s ostatními ve věci provedenými důkazy.
5. Obviněný sice připustil, že ve věci byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Martou Holanovou, ale její závěry nepovažoval za přesvědčivé a správné, jelikož znalecký posudek zpracovala pouze na základě zdravotnické dokumentace J. N., a neměla k dispozici zdravotnickou dokumentaci od I. W., u něhož se obviněný léčil patnáct let, a pro posouzení jeho zdravotního stavu byla nezbytná. MUDr. Marta Holanová nepodloženě pro své závěry vycházela jen z přesvědčení, že v době jednání obviněný nevykazoval známky zmatenosti nebo nejistoty, jednal přiléhavě v kontextu motivu jednání, pohyboval se bryskně a plánovitě a byl oblečen přiléhavě k situaci. Znalkyně podle obviněného činila závěry, které měly být v trestním řízení teprve prokázány. Nebylo totiž zřejmé, z čeho vycházela, neboť z provedeného dokazování nevyplynulo, že by jeho jednání bylo bryskní, a rovněž je sporné, zda byl oblečen přiléhavě situaci. Navíc ani způsob provedení činu nesvědčil o promyšleném jednání.
6. Za správné obviněný označil skutečnosti, které vyplynuly ze zdravotnické zprávy zpracované I. W. ze dne 25. 10. 2018 a doplněné dne 12. 3. 2019, podle níž byly rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného podstatně snížené až zcela vymizelé, a to i s ohledem na skutečnost, že v době spáchání činu mu bylo naměřeno 2,44 promile v krvi, a byl pravděpodobně i pod vlivem návykové látky Mabron. Tento důkaz obviněný považoval za stěžejní, stejně jako i zprávu, v níž své vyjádření uvedla J. B., u níž se obviněný také dlouhodobě léčil.
7. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že jím požadované důkazy neprovedl, a pro závěry o jeho příčetnosti z nich tudíž nevycházel, přestože se u I. W. jedná o odborníka, který byl zapsán v seznamu znalců a zdravotní stav obviněného znal, a tedy byl kompetentní osobou, aby posoudil příčetnost obviněného, který se v dané době nacházel přinejmenším ve stavu patické opilosti, a proto měl být jeho čin posouzen podle §360 tr. zákoníku.
8. Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2019, sp. zn. 89 T 154/2018, i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 3 To 85/2019, zrušil podle §265k odst. 1 tr. zákoníku a věc přikázal soudu v prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
9. K podanému dovolání státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství poukázal na to, že podstata výhrad obviněného spočívá v tom, že se domáhá, aby byl posouzen jako nepříčetný pachatel. I když je příčetnost právním pojmem, obviněný své výhrady vznesl pouze proti obsahu a závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Marty Holanové tím, že napadal jeho kvalitu a polemizoval s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a dále prosazoval své názory podpořené privátními lékařskými zprávami. Primárně jde proto o argumentaci mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť námitky nesměřují proti právnímu posouzení příčetnosti, ale toliko proti provedenému dokazování, které však vytýkanými vadami netrpí. Poukázal i na to, že obsah námitek uplatněných v dovolání koresponduje s obhajobou obviněného uplatňovanou od počátku trestního řízení. Soudy prvního i druhého stupně se této obhajobě věnovaly a výhrady, které obviněný uplatňoval, v přezkoumávaných rozhodnutích vysvětlily a jejich závěry žádné z obviněným vytýkaných vad neobsahují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
10. Pro úplnost poukázal na přezkoumávané rozhodnutí, v němž odvolací soud rozvedl, na podkladě jakých provedených důkazů soud prvního stupně závěry o příčetnosti obviněného učinil. Zejména zdůraznil, že znalecký posudek znalkyně MUDr. Marty Holanové nevykazuje žádné formální ani věcné vady, popřípadě nedostatky či rozpory, na něž obviněný v dovolání poukazoval. Závěry v tomto znaleckém posudku považoval za věcně správné a vycházející z dostatku podkladů, včetně osobního vyšetření obviněného, v jejichž kontrastu jsou lékařské zprávy, kterými obviněný proti znaleckému posudku brojil, povrchní a nedosahující jeho kvalit ani hloubky, protože nejsou zpracované na základě dostatečného množství podkladů.
11. S ohledem na výše uvedené nebylo možné námitky obviněného podřadit pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podle §265b tr. ř., a nešlo dovodit ani existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, když z nich naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Nejvyšší státní zástupce tak navrhl podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
IV. Přípustnost a další podmínky dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože posouzení správnosti napadených rozhodnutí může být založeno jen na dovolání opřeném o některý ze zákonných dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §265b odst. 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud posuzoval, zda obviněný argumentací v obsahu dovolání uplatněnou označené důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. použil v souladu s jejich zákonným vymezením.
13. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
14. Podle obsahu podaného dovolání a též vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně v dovolání uvedl i důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Pro naplnění tohoto dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
16. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sb. rozh. tr.), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Tato zásada je však limitována případy, kdy dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, neboť v takovém případě je na základě článků 4, 90 a 95 Ústavy České republiky vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není těmito argumenty naplněn [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.]. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.].
17. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů tak přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový přezkum skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadených rozhodnutích, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu, Nejvyšším soudem nelze učinit, jak na to bude ještě níže v podrobnostech poukázáno.
18. Pokud není shledán shora zmíněný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, nikoliv hmotněprávních ustanovení, na něž se dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nevztahuje.
V. K námitkám obviněného
19. Na podkladě obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněným uplatněné výhrady zásadně směřovaly proti tomu, jakým způsobem znalkyně MUDr. Marta Holanová zpracovala znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, protože podle obviněného nevycházela z jeho kompletní zdravotnické dokumentace, poukazoval na nedostatečné dokazování, a v důsledku toho měl za to, že soudy učinily nesprávný závěr o jeho příčetnosti, která měla být vyvrácena lékařskými zprávami, jež soudům předkládal, k nimž však odvolací soud nepřihlížel, a dokazování o ně nedoplnil.
20. K těmto výhradám obviněného je třeba poukázat na to, že i když je příčetnost, resp. nepříčetnost, jíž se obviněný domáhal, zásadně právním pojmem (srov. §26 tr. zákoníku), obviněný své námitky soustředil výhradně proti správnosti a rozsahu provedeného dokazování, nikoliv proti vadnosti právního závěru plynoucího ze zásad §26 tr. zákoníku. Tím obviněný primárně brojil proti nedostatečnému zpracování znaleckého posudku a chybnému postupu soudů při provedeném dokazování, což jsou otázky skutkové povahy. Výhradu proti posouzení příčetnosti tak obviněný činil až druhotně a opřel ji pouze o nedostatečně zpracovaný znalecký posudek a jím shledávané procesní chyby v dokazování, nikoli o hmotněprávní nedostatky. Tudíž jen formálně poukázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., což jeho zákonnému vymezení neodpovídá, neboť tento důvod nebyl skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
21. Těmito výhradami obviněný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, protože brojil zásadně proti procesním postupům plynoucím ze zásad určujících postup soudů při provádění a hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a z pravidel pro zpracování znaleckého posudku podle §105 a násl. tr. ř. Otázka, zda byl obviněný v době činu příčetným, je právní povahy, a její posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů. Povaha této otázky vyžaduje, aby její posouzení bylo založeno na odborných znalostech z oboru psychiatrie. Znalecký důkaz z tohoto oboru je však jen jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o příčetnosti, a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními. Soud nezjišťuje příčetnost pachatele jako takovou, ale vždy jen příčetnost ve vztahu k určitému činu (srov. Rozhodnutí č. 17/1979 Sb. rozh. tr.).
22. Z těchto důvodů je zřejmé, že rozvedené námitky obviněného, jestliže směřují zásadně proti způsobu, jak byl zpracován znalecký posudek, nemají hmotněprávní povahu, jak důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá, a Nejvyšší soud proto neměl povinnost věcnou stránku jím vytýkaných vad přezkoumávat, protože jde o vady v procesním postupu soudů [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
23. I přes tyto zásady však Nejvyšší soud s ohledem na povinnost vyloučit porušení zásad spravedlivého procesu [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.], zkoumal, zda soudy při posuzování podkladů, z nichž vzešel jejich závěr o příčetnosti obviněného, měly na paměti všechny rozhodné skutečnosti i procesní zásady. Proto je v této trestní věci nejprve vhodné uvést, že zjištění nepříčetnosti podle §26 tr. zákoníku, jako okolnosti vylučující trestní odpovědnost, vyžaduje, aby toto posouzení bylo založeno na skutkovém podkladu, který představuje procesní uplatnění odborných znalostí z oboru psychiatrie ve formě předjímané v §105 odst. 1 a §116 tr. ř. (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 4219/12, či nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 1330/11). Na druhou stranu trestní soud není vázán výsledky znaleckého zkoumání a hodnotí znalecký posudek jako kterýkoli jiný důkaz podle svého vnitřního přesvědčení a v souhrnu dalších provedených důkazů. Uvedený závěr je třeba zdůraznit právě v případě, kdy se znalec − psychiatr nebo psycholog − na základě odborného vyšetření vyjadřuje k osobnosti a pohnutkám obviněného. Pokud se obecný soud s poukazem na další důkazy s hodnotícími stanovisky znalce zcela neztotožní nebo je upřesní a své závěry přezkoumatelně vyloží, neznamená to a priori porušení zásad spravedlivého procesu (srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 504/17, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2453/11 ze dne 29. 2. 2012)
24. Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí plyne, že soud prvního stupně pro závěr o duševním stavu obviněného vycházel ze znaleckého posudku znalkyně MUDr. Marty Holanové zapsané pro obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který za podmínek §211 odstavce 5 tr. ř., přečetl a nadto provedl i další dokazování v rozsahu, jak je v odůvodnění jeho rozsudku uvedeno, a zaměřil se zejména na okolnosti, za nichž čin obviněného probíhal, jak se obviněný choval, apod. (viz protokoly o výslechu svědka P. Č. a úřední záznamy o podaném vysvětlení A. L., T. S., M. Č. a E. S., záznamu o výjezdu rychlé záchranné služby ze dne 15. 10. 2018 a protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne 15. 10. 2018). Ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. posuzoval i závěry znalkyně MUDr. Marty Holanové, v nichž neshledal vady, které by svědčily o jeho neodbornosti, a vysvětlil, proč je tento posudek dostatečný pro závěry o tom, že v době činu byly rozpoznávací i ovládací schopnosti obviněného zachované (srov. stranu 6 rozsudku soudu prvního stupně).
25. Obdobnou skutečností se zabýval i odvolací soud, který k odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal a vady v procesním postupu neshledal. K požadavkům obviněného na doplnění dokazování o lékařské zprávy I. W. ze dne 25. 10. 2018 a 12. 3. 2019 (č. l. 147 a 158) a lékařskou zprávu J. B. ze dne 13. 2. 2018 (č. l. 159), je třeba uvést, že odvolací soud je nepominul, protože z protokolu o veřejném zasedání (č. l. 156) vyplývá, že důkazy provedl ve smyslu §213 odst. 1. tr. ř., neboť je předložil stranám k nahlédnutí, žádná ze stran jejich čtení nenavrhla (§213 odst. 2 tr. ř.), a proto byly důkazy při veřejném zasedání v souladu se zákonem provedeny. V dalším posouzení jejich významu již záviselo na odvolacím soudu, jakým způsobem je ve smyslu dalších důkazů zhodnotí (§2 odst. 6 tr. ř.). S ohledem na jejich obsah však dospěl k závěru, že není třeba provádět další dokazování. V odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí odvolací soud vyložil, že závěry uvedené v lékařských zprávách nejsou podložené důkazy a ke zpracovateli I. W. zdůraznil, že z pozice ošetřujícího lékaře obviněného není oprávněným pro polemiku se závěry znaleckého posudku vypracovaného znalkyní MUDr. Martou Holanovou. K obsahu lékařské zprávy J. B., u níž se obviněný léčí s epilepsií, vysvětlil, že skutečnost, že obviněný trpí epilepsií i jeho závislost na návykových látkách brala znalkyně MUDr. Marta Holanová do úvahy při zpracování odpovědí na položené otázky (srov. bod 27., též stranu 3 usnesení odvolacího soudu). Vzhledem k takto doplněnému dokazování odvolací soud posoudil obsah znaleckého posudku, v němž neshledal vady a ztotožnil se se soudem prvního stupně, že není důvodu pochybovat o jejich správnosti a úplnosti s tím, že učiněné závěry o příčetnosti obviněného vyplývají i z dalších ve věci provedených důkazů, především výpovědí svědků, podle nichž je patrné, že se obviněný choval racionálně, promyšleně, byl orientovaný a měl připravené potřebné vybavení k dokonání činu (srov. strany 3 a 4 napadeného usnesení).
26. Nejvyšší soud podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí shledal, že soudy obou stupňů se s námitkami obviněného dostatečně vypořádaly a respektovaly, jak ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tak i způsoby, jimiž ve věci postupovaly. Dodržely pravidla plynoucí z §105 odst. 1 a násl. tr. ř., jimiž se mělo objasnit, zda u obviněného byly zachovány rozpoznávací a ovládací schopnosti v době jím spáchaného činu. Jen pro úplnost je třeba uvést, že soudy dostatečně posoudily všechny skutečnosti, které znalkyně MUDr. Marta Holanová brala do úvahy při zpracování posudku a utváření závěrů o duševním stavu obviněného v době projednávaného činu. Z obsahu uvedeného znaleckého posudku plyne, že vycházela ze spisového materiálu, který měla v době zpracování posudku k dispozici (zejména protokoly o výslechu svědka P. Č. a úřední záznamy o podaném vysvětlení A. L., T. S., M. Č. a E. S., záznamu o výjezdu rychlé záchranné služby ze dne 15. 10. 2018 a protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne 15. 10. 2018). Vycházela též ze zdravotnické dokumentace J. N. a provedla sama psychiatrické znalecké vyšetření obviněného. V souhrnu všech těchto zajištěných podkladů dospěla k závěru, že obviněný netrpí duševní poruchou, která by byla forenzně významná, má normální rozumové schopnosti a netrpí ani psychotickou poruchou. Vyskytuje se u něj závažná osobnostní a disociální porucha, která vede k nerespektování společenských norem a užívání návykových látek, s čímž souvisí i výskyt epileptických záchvatů. Pokud však jde o dobu činu, epilepsie se nepodílela na okolnostech, za nichž došlo ke spáchání trestné činnosti, která je nyní projednávána. Podle učiněných vlastních zjištění dospěla též k závěru, že obviněný má na čin vlastní paměťové stopy. S ohledem na zjištění vyplývající z podkladů, jež měla k dispozici, učinila závěr, že obviněný při provádění činu nevykazoval známky zmatenosti či nejistoty, ani nebyl desorientovaný. Jeho závislost na návykových látkách neměla vliv na rozpoznávací ani ovládací schopnosti, které byly v době spáchání předmětného činu zachovány. Vyjádřila se i k případné patické opilosti s ohledem na zjištěných 2,44 promile alkoholu v dechu a tuto okolnost nepovažovala za významnou z hlediska jejího vlivu na průběh činu.
27. Na podkladě uvedených závěrů znalkyně i způsobu, jakým se soudy vypořádaly se všemi námitkami obviněného, na něž přiléhavě reagovaly, je třeba shrnout, že dostatečně zvážily všechny rozhodné skutečnosti, které byly podstatné pro závěr o tom, že obviněný v době činu byl příčetný, protože žádné ze zjištěných okolností, za nichž k činu došlo, ani zdravotní stav obviněného a jeho momentální psychické rozpoložení v době činu, nesvědčily o tom, že závěr, jenž znalkyně MUDr. Marta Holanová učinila, nebyl odpovídající všem objasněným skutečnostem. Jen pro úplnost lze k výhradě obviněného, že znalkyně činila předčasné závěry a brala za prokázané skutečnosti, které teprve měly vyplynout z provedeného dokazování, uvést, že takovému tvrzení není podle obsahu spisu možné přisvědčit, protože znalkyně respektovala podle §107 odst. 1 věty druhé tr. ř., že znalci nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky, a jestliže konstatovala některé skutkové okolnosti, poukazovala na ně podle jí dostupných podkladů, jež v době zpracování posudku měla k dispozici, a to zejména proto, že byly nezbytné pro její odborné závěry. Pro odborný závěr o tom, že rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného byly v době činu zachované, se opírala o skutečnosti, které byly součástí spisového materiálu (skutečností uváděných svědky P. Č., A. L., T. S., M. Č. a E. S.), které byly jako důkazy zajištěny v přípravném řízení, a jejichž obsah se ani po provedení při hlavním líčení nezměnil (srov. stranu 3 až 5 rozsudku soudu prvního stupně).
28. K námitce obviněného, že znalkyně MUDr. Marta Holanová nevycházela při zpracování znaleckého posudku z kompletní zdravotnické dokumentace, neboť měla k dispozici pouze podklady od J. N., je třeba uvést, že není z hlediska správnosti závěrů znalce o duševním stavu obviněného předepsáno a ani nezbytně nutné, aby měl k dispozici všechny zprávy od všech vyšetřujících lékařů, ale za podklad znalci slouží takové materiály, které jsou z hlediska jemu položených otázek významné. Podstatným je vyšetření duševního stavu obviněného, jež znalec provede, a je odpovědností znalce, aby své závěry dostatečně na podkladě odborných přesvědčivých argumentů doložil a vysvětlil, a dále je na soudu, aby tento znalecký posudek jako každý jiný důkaz hodnotil. Proto, jestliže znalkyně neměla k dispozici všechny lékařské zprávy, mimo jiné i ty, jež obviněný dodatečně soudu předkládal, bylo rozhodné, že se odvolací soud s jejich obsahem seznámil a podle něho shledal, že zpráva I. W., ani J. B. na výsledku znaleckého zkoumání nemohou nic změnit, protože skutečnosti, které plynuly z jejich obsahu, zejména že obviněný trpí epilepsií, již znalkyně brala do úvahy. Nejednalo se tedy o žádnou okolnost, která by nebyla při zpracování znaleckého posudku uvedena v souhrnu všech ostatních skutečností, které bylo nutné v daných souvislostech konfrontovat. V té souvislosti je vhodné zdůraznit, že Nejvyšší soud shledal, že soudy provedené důkazy i znalecký posudek hodnotily v souladu se všemi procesními pravidly (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) jako každý jiný důkaz, aniž by jim přisuzoval a priori vyšší důkazní hodnotu [rozhodnutí č. 56/1953 Sb. rozh. tr.].
29. Pokud se obviněný domáhal, aby jeho lékař I. W. zpracovával posudek na jeho osobu, takový postup je vyloučen ve smyslu §11 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., zákona o znalcích a tlumočnících, podle něhož znalec (tlumočník) nesmí podat posudek (provést tlumočnický úkon), jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti. U znalce to znamená, že jím zásadně nemůže být ošetřující lékař obviněného, protože lze mít pochybnosti o jeho poměru k věci nebo k obviněnému (srov. §106 tr. ř.).
30. Na základě všech uvedených skutečností Nejvyšší soud námitky obviněného neshledal důvodnými, protože znalecký posudek byl vypracován v souladu se zásadami uvedenými v §105 a násl. tr. ř., a soudy se s ním zcela v souladu s pravidly plynoucími z §2 odst. 5, 6 tr. ř. vypořádaly.
31. Pokud obviněný v dovolání vytýkal, že dokazování nebylo úplné, nejde o výhrady, které měly ve výsledcích provedeného dokazování podklad, protože nad rámec toho, co bylo shora uvedeno, je vhodné doplnit, že u lékařských zpráv nešlo o neprovedení těchto důkazů, neboť odvolací soud je v souladu s §213 odst. 1 tr. ř. u veřejného zasedání provedl (viz. bod 25. shora). Jestliže se obviněný domáhal revizního posudku, ani v tomto směru se nejednalo o tzv. opomenuté důkazy, neboť nešlo o důkazy, které by nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §5 odst. 6. tr. ř. (§125 tr. ř.). O opomenuté důkazy nešlo i proto, že ty se týkají procesní situace, která v této věci nenastala, protože, i když bylo navrženo provedení konkrétního důkazu, návrh na toto provedení byl soudem adekvátně a s odůvodněním zamítnut, jak bylo uvedeno v bodě 25. tohoto rozhodnutí. Nebyl tedy opomenut, což by nastalo jen tehdy, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a další]. Jen pro úplnost je vhodné zmínit, že pravidla spravedlivého procesu nezavazují obecný soud povinností vykonat, resp. vyhovět všem důkazním návrhům, které navrhne obhajoba [srov. nález ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95, nález ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. I. ÚS 459/2000, a další)]. Rovněž právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení [srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15], což soudy v posuzované věci řádně objasnily, neboť provedly dostatek důkazů za účelem náležitého objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností.
VI. Závěr
32. Ze všech výše uvedených skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy vyhověly všem povinnostem, které z procesních ustanovení vyplývaly pro řádné zhodnocení výsledků znaleckého zkoumání, a tedy dostatečně uvážily všechny podklady, z nichž pro závěr o příčetnosti obviněného měly vycházet. Otázka příčetnosti obviněného v době činu byla dostatečně a řádně na základě provedeného dokazování zjištěna, protože ve vztahu k ní soudy dodržely všechny postupy podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. V takovém případě nelze ani pochybovat o správnosti právního závěru, že rozpoznávací i ovládací schopnosti obviněného byly v době činu, jenž je předmětem tohoto trestního řízení, zachovány, a tedy že byl příčetný ve smyslu §26 tr. zákoníku, protože tento závěr má dostatečný podklad ve výsledcích provedeného dokazování.
33. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud zjistil, že v dovolání nejsou namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotněprávních otázek ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nebylo zjištěno porušení zásad spravedlivého procesu, Nejvyšší soud toto dovolání jako podané mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1, 2 tr. ř. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 7. 2019
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu