Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2021, sp. zn. 11 Tdo 1122/2021 [ usnesení / výz-CD ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1122.2021.1

sp. zn. 11 Tdo 1122/2021-4226 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2021 o dovolání obviněných J. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, a N. K. , rozené F., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Frýdek – Místek, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Opava, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 4 To 1/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 3/2020, takto: I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné N. K. odmítá. II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2020, sp. zn. 37 T 3/2020, byli obvinění J. K. a N. K. [oba za jednání popsané pod bodem 1)] uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný J. K. byl dále [za jednání popsané pod bodem 2)] uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 2. Za jednání popsané pod bodem 1) byl obviněný J. K. odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněnému byl rovněž podle §66 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest propadnutí části majetku, a to dvou členských podílů ve Stavebním bytovém družstvu Vítkovice, Ostrava – Mariánské Hory, Daliborova 390/54, jakožto i z něj vyplývajících práv k pronájmu bytových jednotek, a finančních částek ve výši 29.600 Kč a 3.300 Euro. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části předmětného rozhodnutí. Za jednání popsané pod bodem 2) byl dále obviněný J. K. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti let, a to vše za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 5 T 23/2019, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněná N. K. pak byla výše uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzena za jednání popsané pod bodem 1) podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Obviněné byl dále podle §66 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest propadnutí části majetku, a to finanční částky ve výši 399.084,25 Kč. Obviněné byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části předmětného rozhodnutí. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jak obviněný J. K. a obviněná N. K., tak v neprospěch obou obviněných i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě. O těchto odvoláních následně rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 4 To 1/2021, a to tak, že napadené rozhodnutí krajského soudu podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil z podnětu odvolání státního zástupce stran obviněného J. K. ve výroku o trestu za jednání popsané pod bodem 2). Obviněný J. K. byl následně odvolacím soudem za jednání popsané pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně nově odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl odvolacím soudem podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti let a nově podle §67 odst. 1 tr. zákoníku též peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb s výší každé jedné denní sazby 200 Kč. To vše za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 5 T 23/2019, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Naopak odvolání obviněných J. K. a N. K. Vrchní soud v Olomouci jako nedůvodná podle §256 tr. řádu zamítl. 4. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se obvinění J. K. a N. K. předmětné trestné činnosti dopustili společně s dalšími osobami (tj. se spoluobviněnými E. K., P. T. a M. W.) tím, že: 1) obvinění J. K., N. K., E. K., P. T. a M. W. srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno pěstovat konopí s vyšším obsahem účinné látky THC, jeho sušením získávat rostlinnou drogu marihuanu, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponují, nejprve obviněný J. K., se záměrem získat majetkový prospěch, nejméně od počátku roku 2012 až do svého zadržení dne 25. 3. 2019, v rodinném domě č. p. XY, umístěném v obci XY, jenž v té době užíval společně se spoluobviněnou N. K., vybavil jednu z místností domu umělým osvětlením, vzduchotechnikou, elektroinstalací a dalším technickým zařízením určeným k nedovolenému pěstování rostlin s morfologickými znaky konopí setého, načež zde rostliny konopí setého opakovaně pěstoval, poté sklidil a usušil v doposud přesně nezjištěném množství, a dále v uvedeném prostoru zasadil a během měsíce března 2019 pěstoval jednak 9 rostlin konopí setého ve stádiu růstu od 60 do 80 cm a jednak 16 rostlin konopí setého ve stádiu růstu o průměrné výšce 80 cm, obsahujících celkově 1.083,6 gramů sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem účinné látky THC od 9, 9 % do 11, 2 %, tj. 113,7 gramů THC, z nichž by v případě úspěšného sklizení a neoprávněného zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě mohlo být získáno přesně nezjištěné množství marihuany, přičemž k dopěstování výše uvedených rostlin do požadované výšky, k jejich sklizení, neoprávněnému zpracování a následnému prodeji toxikologicky využitelné rostlinné hmoty nedošlo jen z důvodu zajištění předmětné pěstírny policejním orgánem dne 25. 3. 2019, načež od roku 2013, veden záměrem svůj majetkový prospěch navýšit, postupně oslovil další osoby, mezi nimi i obviněné E. K. a M. W., a prostřednictvím obviněné N. K. taktéž P. T., s nimiž se dohodl na spolupráci při pěstování rostlin konopí setého, tedy že budou obviněnému J. K. pravidelně a úplatně dodávat drogu marihuanu v řádech stovek gramů až kilogramu v jednotlivém případě, a po takto uzavřených dohodách obviněný J. K. vybavil bytové prostory užívané obviněnými E. K., M. W. a P. T. umělým osvětlením, vzduchotechnikou, elektroinstalací a dalším technickým zařízením určeným k nedovolenému pěstování rostlin s morfologickými znaky konopí setého, současně jim poskytl prostředky potřebné pro úspěšný růst citovaných rostlin, především hnojiva, květináče i samotné sazenice konopí setého (řízky), kteréžto vybavení dodával obviněným E. K., M. W. a P. T. jak sám, tak od ledna roku 2017 s pomocí motorových vozidel řízených obviněnou N. K., a v neposlední řadě též dohlížel na samotné pěstební cykly, poskytoval spoluobviněným odborné rady za účelem zajištění optimálního růstu rostlin konopí i vyššího obsahu účinné látky THC, kdy obvinění E. K., M. W. a P. T., s vědomím, že na pěstování konopí se kromě nich samotných a obviněného J. K. podílí i další osoby a že obviněný J. K. takto získanou marihuanu bude dále prodávat koncovým odběratelům či překupníkům, nejprve s jeho pomocí, a poté již samostatně, rostliny konopí setého pěstovali, sklidili i usušili a tímto procesem - obviněný M. W. nejméně od podzimních měsíců roku 2013 do 25. 3. 2019, kdy byl zadržen Policií ČR, v jedné z místností bytu v XY, na ulici XY, získal díky osmi pěstebním cyklům celkem minimálně 6.400 gramů marihuany o nezjištěném obsahu účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), kterou poté v místě bydliště přechovával a následně polovinu takto vyrobené drogy, tj. 3.200 gramů, při ceně 100–120 Kč za gram, prodal obviněnému J. K. a druhou polovinu, tj. zbylých 3.200 gramů, předal témuž obviněnému jako protihodnotu za náklady vzniklé při zřízení pěstírny, konkrétně za nákup vybavení, konopných řízků, hnojiv, za služby spojené s vypěstováním rostlin konopí, tj. za náklady na elektřinu, poradenství ohledně pěstování jednotlivých fází rostlin, sazení rostlin či jejich zastřihávání, a dále v uvedeném prostoru zasadil a během měsíce března 2019 pěstoval 47 rostlin konopí setého, obsahujících celkově 1.619,62 gramů sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem účinné látky THC 7,8 %, tj. 126,33 gramů THC, z nichž by v případě jejich sklizení a neoprávněného zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě mohlo být získáno přesně nezjištěné množství marihuany, a rovněž v bytě skladoval 259,72 gramů sušené rostlinné hmoty s obsahem účinné látky THC 1,1 % a 2,6 %, tj. 3,52 gramů THC, mimo to na počátku roku 2017, nejméně v jednom případě v XY, na žádost obviněného J. K., předal obviněné E. K. jednu PET láhev o objemu 1,5 litru obsahující cukrovou melasu, jež se používá ke hnojení rostlin konopí, - obviněný P. T. nejméně od jarních měsíců roku 2016 do 25. 3. 2019, kdy byl zadržen Policií ČR, v jedné z místností rodinného domu v XY, na ulici XY, získal díky čtyřem pěstebním cyklům celkem cca 5.000 gramů marihuany o nezjištěném obsahu účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), kterou poté v místě bydliště přechovával a následně, při ceně 90 Kč za gram, prodal obviněnému J. K., a dále v uvedeném prostoru zasadil a během měsíce března 2019 pěstoval jednak 27 rostlin konopí setého ve stádiu růstu o průměrné výšce 80 cm a jednak 24 kusů rostlin konopí setého ve stádiu růstu o průměrné výšce od 50 do 80 cm, obsahujících celkově 965,02 gramů sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem účinné látky THC 8,4 % a 3,1 %, tj. 71,79 gramů THC, z nichž by v případě jejich sklizení a neoprávněného zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě mohlo být získáno přesně nezjištěné množství marihuany, a rovněž v bytě skladoval 10,04 gramů již usušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem účinné látky THC 10,7 %, tj. 1,07 gramu THC, přičemž k dopěstování výše uvedených rostlin do požadované výšky, k jejich sklizení, neoprávněnému zpracování a následnému prodeji toxikologicky využitelné rostlinné hmoty nedošlo v konkrétním případě jen z důvodu zajištění předmětné pěstírny policejním orgánem dne 25. 3. 2019, - obviněná E. K. nejméně od ledna roku 2017 do 25. 3. 2019, kdy byla zadržena Policií ČR, v jedné z místností bytu v XY, na ulici XY, získala díky sedmi realizovaným pěstebním cyklům celkem cca 3.000 gramů marihuany o nezjištěném obsahu účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), kterou poté v místě bydliště přechovávala a následně, při ceně 100 Kč za gram, prodala obviněnému J. K., a dále v uvedeném prostoru zasadila a během měsíce března 2019 pěstovala 16 rostlin konopí setého ve stádiu růstu o průměrné výšce 43 cm, obsahujících celkově 101,77 gramů sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem účinné látky THC 1,9 %, tj. 1,93 gramů THC, z nichž by v případě jejich sklizení a neoprávněného zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě mohlo být získáno přesně nezjištěné množství marihuany, a rovněž v bytě skladovala 768,11 gramů již usušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem účinné látky THC od 1,7 % do 7,4 %, tj. 44,63 gramů THC, přičemž k dopěstování výše uvedených rostlin do požadované výšky, k jejich sklizení, neoprávněnému zpracování a následnému prodeji toxikologicky využitelné rostlinné hmoty nedošlo v konkrétním případě jen z důvodu zajištění předmětné pěstírny policejním orgánem dne 25. 3. 2019, s tím, že od obviněných E. K., M. W. a P. T. získanou marihuanu o celkovém množství nejméně 14.400 gramů, spolu s blíže nezjištěným množstvím marihuany, kterou sám vypěstoval, včetně marihuany o celkovém množství přesahujícím 15.378 gramů a konopného extraktu – tzv. fénixových slz o celkovém množství nejméně 280 mililitrů, opatřených od dalších osob, mimo jiné od - I. P., nar. XY, který obviněnému J. K. ve dvou případech, konkrétně dne 19. 2. 2019 a dne 25. 2. 2019 prodal celkem nejméně 781 gramů marihuany, - A. M., nar. XY, který obviněnému J. K., v období roku 2019, jednak za poskytnutí bytu a opatření vybavení pro pěstování konopí, předával po každém úspěšně dokončeném pěstebním cyklu jednu třetinu jím vypěstované marihuany v přesně nezjištěném celkovém množství a jednak, za cenu pohybující se ve výši od 110 do 130 Kč za gram, dále prodal marihuanu v přesně nezjištěném celkovém množství, kdy dne 20. 2. 2019 se jednalo o 397 gramů drogy, - M. T., nar. XY, který obviněnému J. K., v období od měsíce dubna roku 2018 do 25. 3. 2019, prodal ve vícero případech, za cenu pohybující se ve výši od 105 do 110 Kč za gram, celkem nejméně 2.000 gramů marihuany, - M. V., nar. XY, který obviněnému J. K., v období roku 2018, přinejmenším ve dvou případech, za cenu pohybující se ve výši od 110 do 120 Kč za gram, prodal přesně nezjištěné množství marihuany, - A. D., nar. XY, který obviněnému J. K., v období od roku 2018 do 25. 3. 2019, přinejmenším ve dvou případech, za cenu ve výši 100 Kč za gram, prodal celkem nejméně 1.000 gramů marihuany, - O. J., nar. XY, který obviněnému J. K., v období od roku 2017 do 25. 3. 2019, přinejmenším ve třech případech, za cenu ve výši 100 Kč za gram, prodal celkem nejméně 3.000 gramů marihuany, - P. G., nar. XY, který obviněnému J. K., v období od července 2018 do 25. 3. 2019, přinejmenším v pěti případech, za cenu ve výši 110 Kč za gram, prodal celkem nejméně 1.000 gramů marihuany, - J. Š., nar. XY, který obviněnému J. K., v období od roku 2018 do 25. 3. 2019, přinejmenším ve třech případech, za cenu pohybující se ve výši od 105 do 110 Kč za gram, prodal celkem nejméně 3.000 gramů marihuany, a dále v jednom případě, za cenu pohybující se ve výši od 200 do 250 Kč za mililitr, prodal nejméně 50 mililitrů fénixových slz, - P. K., nar. XY, který obviněnému J. K., v období od roku 2017 do 25. 3. 2019, přinejmenším v pěti případech, za cenu pohybující se ve výši od 105 do 110 Kč za gram, prodal celkem nejméně 4.000 gramů marihuany, a dále v období od roku 2018 do 25. 3. 2019, přinejmenším ve dvou případech, za cenu pohybující se ve výši od 200 do 250 Kč, prodal celkem nejméně 230 mililitrů fénixových slz, - J. R., nar. XY, který obviněnému J. K., přinejmenším v jednom odposlechem zaznamenaném případě ze dne 25. 2. 2019, poskytl 200 gramů marihuany, jakož i drogu kokain o celkovém množství přesahujícím 60 gramů a drogu extáze (MDMA) o celkovém množství přesahujícím 50 gramů, kteréžto si přinejmenším v období od března 2017 do 25. 3. 2019 opatřil od jiných osob, mimo jiné od dosud neztotožněného M. P. či P. a M. T., nar. XY, pak obviněný J. K., s vědomím obviněné N. K., průběžně uskladňoval jak v obci XY, tak zejména v bytě č. 20, umístěném v XY, na ulici XY, kdy z části opatřené marihuany sám vyráběl fénixovy slzy, v důsledku čehož bylo během domovní prohlídky uskutečněné dne 25. 3. 2019 v bytě č. 20 v XY, na ulici XY nalezeno 3.870,01 gramů sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem účinné látky THC od 7,3 % do 19,2 %, tj. 577,84 gramů THC, rovněž 7 kusů plastových injekčních stříkaček s celkově 18,08 gramy tmavé vysoce viskózní tekutiny – fénixových slz, s  obsahem účinné látky THC od 42 % do  49,3 %, tj. 8,28 gramů THC, dále 14,6 gramů bílé hrudkovité látky s obsahem 84,20 % báze kokainu, tj. 12,30 gramů kokainu a v neposlední řadě 36,43 gramů krystalické látky s obsahem 78 % MDMA báze, tj. 28,42 gramů MDMA, a během domovní prohlídky provedené v rodinném domě v XY nalezeno 80 kusů plastových injekčních stříkaček s celkově 1.072,64 gramy tmavé vysoce viskózní tekutiny - fénixových slz, s obsahem účinné látky THC od 3,1 % do 63,7 %, tj. 411,65 gramů THC a 4.164,23 gramů sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem účinné látky THC od 14,5 % do 19,4 %, tj. 756,98 gramů THC, načež veškerou získanou marihuanu, fénixovy slzy, kokain, extázi (MDMA) a také hašiš, který si obviněný J. K. opatřil nezjištěným způsobem, mimo nevýznamných částí těchto drog, jež si ponechal pro vlastní potřebu, na různých místech XY, zejména však v bytě č. 20, v XY, na ulici XY, ale též v obci XY, jakož i na dalších místech Moravskoslezského kraje, společně s obviněnou N. K. , až do dne 25. 3. 2019, s vědomím, že se jedná o návykové látky, a se znalostí jejich účinků na lidský organismus, opakovaně prodávali či zdarma předávali koncovým uživatelům nebo překupníkům, kdy obviněný J. K. marihuanu, fénixovy slzy, extázi (MDMA), kokain a hašiš, nejméně v období od ledna roku 2012 až do dne 25. 3. 2019, poskytl mimo jiné - spoluobviněné N. K., nar. XY, které v období od ledna roku 2012 do 25. 3. 2019 v XY, ve vícero případech zdarma předal neznámé množství marihuany, kterou jí v období od ledna roku 2016 poskytoval téměř denně, vždy v množství jedné spotřební dávky v podobě cigarety - tzv. jointa, zároveň posledně jmenované danou drogu zpřístupnil, neboť ji vědomě ponechal volně odloženou v prostorách jejich společného bydliště, čímž N. K. umožnil, aby si marihuanu dle svých potřeb odebrala a poté ji sama užila či poskytla jiným osobám, a dále v XY na ulici XY, v bytě č. 20, jenž tehdy užívali k páchání vytýkané trestné činnosti, v blíže nezjištěném počtu případů, za účelem zprostředkování prodeje N. K. jednak v přesně nezjištěném počtu případů předal nejméně 648 gramů marihuany a v jednom případě 120 mililitrů fénixových slz, které následně poskytla jiným osobám (viz níže), - spoluobviněnému M. W., nar. XY, kterému v období měsíce června roku 2018, v jednom případě zdarma poskytl cca 5 mililitrů fénixových slz, - spoluobviněnému P. T., nar. XY, kterému v období od března roku 2017 do 25. 3. 2019, prodal v jednom případě, za nezjištěnou finanční částku 1 gram kokainu, - I. P., nar. XY, kterému v období od března roku 2018 do 25. 3. 2019, za cenu ve výši 130 Kč za gram, prodal přinejmenším v pěti případech celkem minimálně 50 gramů marihuany a v období od prosince roku 2018 do 14. 2. 2019, za cenu ve výši 2.000 Kč za gram, prodal ve dvou případech celkem 2 gramy kokainu, - M. K., nar. XY, kterému v období nejméně od října roku 2018 do 25. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši od 115 do 130 Kč za gram, prodal ve více než sedmi případech celkem minimálně 900 gramů marihuany, - R. Č., nar. XY, kterému od ledna roku 2018 do 25. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši od 110 do 135 Kč za gram, prodal ve více než pěti případech celkem minimálně 320 gramů marihuany, - A. M., nar. XY, kterému v období nejméně od října roku 2018 do 15. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši od 120 do 130 Kč za gram, prodal ve více než pěti případech celkem minimálně 300 gramů marihuany a dne 20. 2. 2019, za cenu ve výši 2.100 Kč za gram, prodal v jednom případě 1 gram kokainu, - J. P., nar. XY, kterému v období od ledna roku 2012 do 25. 3. 2019, za cenu ve výši 200 Kč za gram, prodal ve více než 1.100 případech celkem nejméně 1.237,5 gramů marihuany, - M. P., nar. XY, kterému v období od dubna roku 2016 do 25. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši 200 Kč za gram, prodal nebo zdarma poskytl v několika desítkách případů celkem nejméně 615 gramů marihuany, - K. M., nar. XY, které v období od července roku 2017 do 25. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši od 100 Kč do 130 Kč za gram, prodal přinejmenším v jedenácti případech celkem nejméně 60 gramů marihuany a ve dvou případech, za cenu ve výši 300 Kč za mililitr, celkem nejméně 3 mililitry fénixových slz, - S. M., nar. XY, kterému v období od dubna roku 2018 do 25. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši od 110 do 130 Kč za gram, prodal přinejmenším v osmi případech celkem nejméně 900 gramů marihuany, a přinejmenším ve třech případech, za cenu ve výši 300 Kč za mililitr, celkem nejméně 7 mililitrů fénixových slz, - F. M., nar. XY, kterému v období od října roku 2018 do 25. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši od 120 do 140 Kč za gram, prodal ve více než pěti případech celkem nejméně 80 gramů marihuany, - P. Ř., nar. XY, kterému v období od července roku 2018 do 25. 3. 2019, zdarma poskytl nebo za cenu ve výši 150 Kč za gram prodal přinejmenším v pěti případech celkem minimálně 7 gramů marihuany, - M. T., nar. XY, kterému dne 11. 3. 2019 poskytl přinejmenším v jednom případě marihuanu v množství 200 gramů, - R. B., nar. XY, kterému v období od měsíce března roku 2018 do 25. 3. 2019 prodal za cenu pohybující se ve výši od 110 do 130 Kč za gram, přinejmenším v sedmi případech, celkem minimálně 1.150 gramů marihuany, dále za cenu ve výši 2.100 Kč za gram, ve vícero případech, minimálně 15 gramů kokainu, a dále za cenu pohybující se ve výši od 700 do 800 Kč za gram, ve více než čtyřech případech, celkem minimálně 20 gramů extáze (MDMA), - P. G., nar. XY, kterému dne 26. 10. 2018, za cenu ve výši 2.100 Kč, prodal v jednom případě 1 gram kokainu, - bratrům D. K., nar. XY a  M. K., nar. XY, kterým v období od července roku 2018 do 25. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši od 120 do 130 Kč za gram, dohromady prodal přinejmenším v deseti případech celkem minimálně 100 gramů marihuany, - L. T., nar. XY, kterému v období od března roku 2018 do 25. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši 150 Kč za gram, prodal ve vícero případech minimálně 170 gramů marihuany, a dále v jednom případě zdarma poskytl nezjištěné množství fénixových slz, - R. B., nar. XY, kterému v období od dubna roku 2017 do 25. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši od 135 do 140 Kč za gram, prodal ve vícero případech celkem minimálně 70 gramů marihuany, - M. V., nar. XY, kterému v období od října roku 2017 do 25. 3. 2019, za cenu ve výši 140 Kč za gram, prodal přinejmenším v pěti případech celkem minimálně 100 gramů marihuany, - R. K., nar. XY, kterému v období od října roku 2017 do 25. 3. 2019, prodal za cenu pohybující se ve výši od 120 do 130 Kč za gram, ve vícero případech celkem minimálně 105 gramů marihuany, dále ve vícero případech, za blíže nezjištěnou cenu, celkem minimálně 20 mililitrů fénixových slz, dále přinejmenším ve třech případech, za cenu ve výši 2.100 Kč za gram, celkem minimálně 8 gramů kokainu a přinejmenším ve třech případech, za cenu ve výši 700 Kč za gram, celkem minimálně 10 gramů extáze (MDMA), - K. O., nar. XY, kterému v období od října roku 2017 do 25. 3. 2019, prodal za cenu pohybující se ve výši od 105 do 130 Kč za gram, ve více než osmi případech celkem minimálně 1.683 gramů marihuany, a dále, za cenu ve výši 300 Kč za mililitr, ve vícero případech minimálně 5 mililitrů fénixových slz, - P. K., nar. XY, kterému v období od října roku 2017 do 25. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši od 130 do 140 Kč za gram, prodal přinejmenším ve čtyřech případech celkem minimálně 200 gramů marihuany, - J. Š., nar. XY, kterému v období od dubna roku 2016 do 25. 3. 2019, ve vícero případech zdarma poskytl minimálně 10 gramů marihuany, - P. K., nar. XY, kterému v období od dubna roku 2016 do 25. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši od 50 do 80 Kč za gram, prodal přinejmenším v 10 případech celkem minimálně 300 gramů marihuany, - J. P., nar. XY, kterému od počátku roku 2018 do 25. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši od 110 do 120 Kč za gram, prodal ve vícero případech celkem nejméně 1.000 gramů marihuany, - R. O., nar. XY, kterému v období od 18. 2. 2019 do 8. 3. 2019, za cenu ve výši 140 Kč za gram marihuany, prodal přinejmenším ve třech případech celkem minimálně 42 gramů marihuany, - R. V., nar. XY, kterému dne 19. 2. 2019, za cenu ve výši 130 Kč za gram prodal celkem 10 gramů marihuany, - T. K., nar. XY, kterému v únoru roku 2019, prodal za cenu ve výši 2.200 Kč za gram, v jednom případě celkem 5 gramů kokainu, a dále za cenu ve výši 130 Kč za gram, v jednom případě celkem 10 gramů marihuany, - D. P., nar. XY, kterému dne 25. 2. 2019, za cenu ve výši 110 Kč za gram, prodal v jednom případě 100 gramů marihuany, - S. J., nar. XY, kterému dne 15. 2. 2019, za cenu ve výši 140 Kč za gram, prodal v jednom případě 20 gramů marihuany, - P. S., nar. XY, kterému dne 11. 3. 2019, za cenu ve výši 140 Kč za gram, prodal v jednom případě 20 gramů marihuany, - V. T., nar. XY, kterému dne 11. 3. 2019, poskytl v jednom případě 5 gramů marihuany, - J. F., nar. XY, kterému dne 20. 3. 2019, za cenu ve výši 115 Kč za gram, prodal v jednom případě 80 gramů marihuany, - A. P., nar. XY, kterému dne 22. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši od 130 do 140 Kč za gram, prodal v jednom případě 20 gramů marihuany, - L. S., nar. XY, kterému ve dnech 13. 11. 2018 a 10. 1. 2019, za souhrnnou částku ve výši 100.000 Kč, prodal ve dvou případech celkem 266 mililitrů fénixových slz, - manželům G. Ś., nar. XY a  H. Ś., nar. XY, kterým dne 10. 1. 2019, za souhrnnou částku ve výši 4.000 PZL, prodal 61 mililitrů fénixových slz a 4,82 gramů marihuany, - neztotožněné ženě, které dne 13. 3. 2019, za cenu ve výši 130 Kč za gram, prodal v jednom případě 10 gramů marihuany, - a dalším 28 neztotožněným mužům, kterým v období od 15. 2. 2019 do 22. 3. 2019, za blíže nezjištěnou cenu, prodal ve vícero případech celkem minimálně 4.412 gramů marihuany, 3 mililitry fénixových slz, 2 gramy kokainu a 20 gramů hašiše a obviněná N. K. , jednak v době své přítomnosti vpouštěla odběratele i dodavatele drog do bytové jednotky č. 20 v XY, na ulici XY, kde jim umožnila setkání se spoluobviněným J. K., a jednak sama marihuanu a fénixovy slzy, obě drogy převzaté od obviněného J. K., nejméně v období od dubna roku 2016 do 25. 3. 2019, poskytla mimo jiné - M. P., nar. XY, kterému v období letních měsíců roku 2018, za cenu ve výši 200 Kč za gram, prodala ve třech případech celkem 3 gramy marihuany, - K. M., nar. XY, které v období od července roku 2017 do konce června roku 2018, za cenu pohybující se ve výši od 100 do 130 Kč za gram, prodala v deseti případech celkem minimálně 55 gramů marihuany, - L. T., nar. XY, kterému v období od března roku 2018 do 25. 3. 2019, za cenu ve výši 150 Kč za gram, prodala v jednom případě 30 gramů marihuany, - J. Š., nar. XY, kterému v období od dubna roku 2016 do 25. 3. 2019 poskytla zdarma nezjištěné množství marihuany, - R. Č., nar. XY, kterému od ledna roku 2018 do 25. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši od 110 do 135 Kč za gram, prodala přinejmenším ve dvou případech celkem minimálně 20 gramů marihuany, - J. P., nar. XY, kterému od počátku roku 2018 do 25. 3. 2019, za cenu pohybující se ve výši od 110 do 120 Kč za gram, prodala přinejmenším ve dvou případech celkem minimálně 500 gramů marihuany, - dosud neztotožněné osobě vystupující pod přezdívkou XY, kterému od počátku roku 2018 do 25. 3. 2019, za blíže nezjištěnou finanční částku, prodala přinejmenším ve čtyřech případech celkem minimálně 40 gramů marihuany a - L. S., nar. XY, kterému v období od počátku roku 2019 do 25. 3. 2019 prodala, za částku ve výši 50.000 Kč, celkem 120 mililitrů fénixových slz, a tímto svým jednáním, bez příslušného povolení k nakládání s návykovými látkami a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s nimi, obvinění J. K., N. K., E. K., P. T. a M. W. protiprávně nakládali, - s marihuanou, tedy s drogou z konopí, kterážto rostlina je uvedena v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do Seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, - s extraktem z konopí (fénixovými slzami), kterážto látka je uvedena v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do Seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, kdy rostlina konopí obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol, neboli THC, uvedenou v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách, a obviněný J. K. nadto protiprávně nakládal rovněž s - s pryskyřicí z konopí (hašišem), kterážto látka je uvedena v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do Seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, - s kokainem, kterážto látka je uvedena v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do Seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a - s methyltenamfetaminem, neboli MDMA (extází), kterážto látka je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách, 2) obviněný J. K. ačkoli byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 T 85/2017-32, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2017, pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který mu byl mimo jiné uložen podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 měsíců, tj. do 8. 7. 2020, přesto vědom si té skutečnosti, že je povinen respektovat soudem výše uložené sankce, které dosud nevykonal, v období od 10. 1. 2019 do 21. 1. 2019, řídil opakovaně, po pozemních komunikacích v XY i na jiných místech Moravskoslezského kraje, osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW X1, RZ: XY, a to konkrétně - dne 10. 1. 2019 od 14:30 hodin do 15:53 hodin a od 18:15 hodin do 18:38 hodin v XY, po ulicích XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, a dále přes obce XY, XY, XY až do obce XY a - dne 21. 1. 2019, v době od 16:32 do 17:47 hodin, v XY, zejména po ulicích XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY. II. Dovolání a vyjádření k nim 5. Obviněný J. K. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku pak obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadená rozhodnutí dle jeho mínění spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení věci. Obviněný dále uplatil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, jelikož má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §264a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, a to přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. 6. Obviněný úvodem svého mimořádného opravného prostředku namítá, že skutková zjištění nalézacího soudu stran celkového množství marihuany, se kterou měl neoprávněně nakládat, považuje za nesprávná, neboť mu byla část marihuany a tzv. fénixových slz započítána vícekrát, a to jednak v té části výroku o vině, ve které se hovoří o drogách získaných od osob uvedených v obžalobě a jednak v rámci té části výroku o vině, ve které se pojednává o drogách, které byly zajištěny u obviněného v okamžiku jeho zadržení policejním orgánem. Takto mělo být celkové množství marihuany, se kterým dovolatel nakládal, navýšeno o šest kilogramů, a to z dvaceti sedmi kilogramů na třicet tři kilogramů. Stejně tak fénixovy slzy pochází z marihuany, kterou dovolatel vypěstoval nebo kterou získával od osob uvedených v obžalobě. Uvedená skutková zjištění tak dovolatel považuje za extrémně rozporná s výsledky provedeného dokazování a za podmínek dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu se tato skutková zjištění projevila v rozhodnutí odvolacího soudu, který vadu soudu prvostupňového neodstranil. 7. Obviněný dále brojí proti naplnění kvalifikačního znaku podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tedy že v rámci skutku popsaného pod bodem 1) jednal jako člen organizované skupiny. Dovolatel s odkazem na relevantní judikaturu obecných soudů konkrétně namítá, že má za to, že jeho součinnost se spoluobviněnými nedosahovala takové míry plánovitosti, rozdělení úloh a koordinace, aby se zvyšovala pravděpodobnost provedení trestného činu, neboť se z dokazování jasně podává, že spoluobvinění W., T. a K. s touto činností neměli takové zkušenosti, aby reálně zvyšovali neoprávněné zisky dovolatele, nýbrž z vypěstované marihuany měli mnohem vyšší prospěch než dovolatel a sami si tak zvyšovali své rodinné rozpočty. Obviněný v rámci této námitky poukazuje též na mírnější právní kvalifikaci jednání spoluobviněných, kterýmžto soud nepřičetl stejné množství drogy jako dovolateli, a to přes skutečnost, že byli členy téže organizované skupiny, jakož i na mírnější tresty, jež jim byly za jejich trestnou činnost uloženy. Dále poukazuje též na postup orgánů činných v trestním řízení vůči dalším osobám, které rovněž dodávaly dovolateli marihuanu, avšak navzdory této skutečnosti nebylo jejich jednání kvalifikováno jakožto jednání spáchané členy organizované skupiny. 8. Ve vztahu k výroku o trestu za skutek popsaný pod bodem 1) dovolatel poukázal na to, že se k drogové trestné činnosti doznal a s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval, přičemž se nejednalo v rozporu se závěrem nalézacího soudu o účelový postoj. Uložený trest odnětí svobody se proto obviněnému jeví jako nepřiměřený, neboť trest v této výměře je běžně ukládán v případech mnohem rozsáhlejšího a více sofistikovaného způsobu nakládání s omamnými látkami a s jedy. Oběma soudům pak obviněný v této souvislosti vytýká, že řádně nezohlednily ani skutečnost, že dovolatel během svého pobytu ve vazbě kontaktoval obecně prospěšnou společnost Renarkon, poskytující odborné služby v oblasti adiktologie a že tak se svojí nápravou započal již během pobytu ve vazební věznici, což bylo naopak ze strany soudu nalézacího argumentačně vylíčeno k jeho tíži. V souvislosti s opětovným odkazem na povahu svého doznání pak dovolatel vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě bylo namístě uvažovat jednak o mimořádném snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku, stejně jako o jeho zařazení do mírnějšího typu věznice. 9. V návaznosti na výrok o vině ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 1) dovolatel dále namítl, že postižení jeho majetku v podobě dvou členských podílů v bytovém družstvu představuje trest nepřiměřený s tím, že takový výrok nikterak nereflektuje značnou disproporci mezi hodnotou této části jeho majetku a prospěchem, který svojí nelegální činností získal. V této souvislosti pak dovolatel odkazuje na princip proporcionality s tím, že při ukládání tohoto druhu trestu mělo být vycházeno ze získaného ekonomického prospěchu, daného součinem prodané marihuany a dosažené marže na jednom gramu marihuany. Krajský soud přitom nikterak odborně nezkoumal hodnotu obou podílů k družstevním bytům a za tímto účelem neopatřil ani znalecký posudek ani odborné vyjádření, pročež tak výrok o trestu propadnutí části majetku trpí vadou své nepřezkoumatelnosti. Obviněnému by se jako dostatečný jevil trest propadnutí části majetku omezený pouze na propadnutí finančních prostředků specifikovaných ve výroku o trestu rozsudku nalézacího soudu. 10. Stran výroku o vině a trestu ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) pak má dovolatel za to, že v jeho případě byla nadbytečně užita trestní represe, když mělo být za podmínek §223 odst. 2 tr. řádu ohledně tohoto jednání jeho trestní stíhání zastaveno, neboť zde existovaly důvody uvedené v §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu, ježto trest, ke kterému by toto trestní stíhání vedlo, by byl zcela bez významu vedle trestu, který měl dovolatele podle jeho očekávání postihnout za drogovou trestnou činnost [popsanou pod bodem 1)]. Dovolatel tak v tomto směru shledává pochybení nalézacího soudu ústící v porušení jeho práva na spravedlivý proces, přičemž toto pochybení nebylo odstraněno ani odvolacím soudem. Nadto je uložený souhrnný trest pro jeho formu a délku na místě považovat za nepřiměřeně přísný, když dle mínění dovolatele by postačilo toliko uložení např. peněžitého trestu ve vyšší výměře. 11. Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek vrchního soudu, tak i rozsudek soudu krajského, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Alternativně obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl sám, a to ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1) obžaloby tak, aby obviněnému při vypuštění znaku organizované skupiny ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl uložen mírnější trest odnětí svobody, nejlépe pod dolní hranicí trestní sazby tímto zákonem stanovené a současně byl vypuštěn trest propadnutí části majetku ve vztahu k dvěma členským podílům v bytovém družstvu, a aby ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2) obžaloby rozhodl tak, že se trestní stíhání vedené pro tento skutek podle §223 odst. 2 tr. řádu zastavuje, když zde existují důvody uvedené v §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu, případně aby Nejvyšší soud rozhodl ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2) obžaloby tak, že se ruší výrok o trestu odnětí svobody uloženém za tento skutek a namísto tohoto trestu se nově ukládá peněžitý trest, jenž by svojí výměrou převyšoval peněžitý trest, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 5 T 23/2019. 12. Rovněž obviněná N. K. napadla dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku pak obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadená rozhodnutí dle jejího mínění spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení věci. 13. Obviněná úvodem svého mimořádného opravného prostředku namítá, že ve věci učinila úplné doznání k jednotlivým činnostem, jimiž se podílela na předmětné trestné činnosti, pročež se domnívá, že by jí měl být v rámci mimořádného snížení podle §58 tr. zákoníku uložen ještě mírnější trest odnětí svobody. 14. Dovolatelka dále stran spáchání trestného činu rozporuje naplnění subjektivní stránky, v důsledku čehož nemohla trestný čin spáchat jako spolupachatelka svého manžela, spoluobviněného J. K., jelikož nesledovala stejný cíl jako manžel. Obviněná dále zdůrazňuje, že na svém manželu byla fyzicky, psychicky i ekonomicky závislá a jednala pod jeho nátlakem. Jelikož nebyla srozuměna s tím, že by se její manžel dopouštěl trestné činnosti, natož s jejím rozsahem, nemohla mít ani v úmyslu být jeho spolupachatelem. Ve vztahu k její osobě tak měl nalézací soud vycházet pouze z jí prokázaného předání marihuany, resp. fénixových slz v množství 768 gramů. Dle obviněné tedy nemohlo být v souladu se zásadou in dubio pro reo její jednání kvalifikováno podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněná tyto své námitky doplnila o teoretická východiska vztahující se k zavinění a námitce extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněných a jejich podřaditelnosti pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Zároveň však výslovně uvedla, že nerozporuje skutkový stav věci ustálený nalézacím soudem, nýbrž pouze jeho právní hodnocení učiněné soudy nižších stupňů. 15. Závěrem svého dovolání obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek vrchního soudu, tak i rozsudek soudu krajského, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 16. K oběma podaným dovoláním obviněných zaslala své písemné stanovisko ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 1 NZO 684/2021-17, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně konstatovala, že obvinění ve svém dovolání pouze zopakovali svoji obhajobu, kteroužto již uplatnili jak před nalézacím tak před soudem odvolacím, přičemž tato obhajoba byla oběma soudy nižších stupňů řádně vypořádána. K námitce obviněného J. K. brojící proti skutkovým zjištěním stran celkového množství marihuany, s níž tento disponoval, pak konkrétně státní zástupkyně uvádí, že se jedná o skutkovou námitku nepodřaditelnou nejen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod. V podrobnostech pak státní zástupkyně odkazuje na příslušné pasáže rozsudků soudů prvního a druhého stupně vztahující se k závěru, že obviněný disponoval s více než 33 kg dotčené drogy. Státní zástupkyně v souladu s odvolacím soudem rovněž zdůraznila absentující právní význam takto namítané skutečnosti pro naplnění kvalifikačního znaku jednání obviněného popsaného pod bodem 1) ve velkém rozsahu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. 17. K námitce obviněného zpochybňující naplnění kvalifikačního znaku podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jednáním popsaným pod bodem 1) státní zástupkyně uvádí, že obviněným namítané okolnosti je na místě považovat za bezpředmětné. Rozhodnou je totiž reálná kvalita plánovitého a koordinovaného způsobu propojenosti všech spoluobviněných, která ve svém důsledku naplnila nezbytnou míru pravděpodobnosti úspěšného provedení trestného činu po celé období jeho páchání počínaje rokem 2013 až do okamžiku dovolatelova zadržení v březnu 2019. V podrobnostech pak státní zástupkyně odkazuje na odůvodnění naplnění uvedeného kvalifikačního znaku obsažené v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Pakliže obviněný v souvislosti s touto námitkou namítá nevyváženost skutkového podkladu výroku o vině a trestu, uloženého spoluobviněným v dané věci, pak tuto argumentaci dle státní zástupkyně uplatnil bez respektu k procesním mezím svého oprávnění coby dovolatele ve smyslu §265d odst. 1 písm. c) tr. řádu a tedy způsobem, který zákon nepřipouští. 18. K námitce obviněného o nadužití trestní represe ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) pak státní zástupkyně odkázala na způsob, jakým se k otázce důvodnosti této námitky vyjádřil již soud odvolací, jenž v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že obviněným požadované vydání rozhodnutí podle §223 odst. 2 tr. řádu je odvislé od soudcovské úvahy a z hlediska fakultativní povahy jeho využití nikterak zákonem vynutitelné. Takovouto dovolací námitku přitom dle státní zástupkyně nelze podřadit ani pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. 19. K námitkám obviněného stran nepřiměřenosti jeho trestního postihu a požadavku na aplikaci §58 tr. zákoníku státní zástupkyně namítá, že námitka brojící proti pochybení soudu spočívajícímu v nepřiměřenosti trestu, tedy v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho i v uložení nepřiměřeně přísného trestu, či neužití fakultativního postupu podle §58 tr. řádu, není způsobilá naplnit nejen obviněným uplatněné, ale ani některé další z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu. 20. Nad uvedený rámec konstatování nepřezkoumatelnosti námitek brojících proti přiměřenosti trestu v řízení o dovolání pak státní zástupkyně k námitce brojící proti trestu propadnutí části majetku poukazuje na odůvodnění rozsudků soudů obou nižších stupňů a způsob, jakým se tyto soudy v dovolatelově případě vypořádaly s otázkou naplnění zákonných podmínek pro jeho uložení. Státní zástupkyně v této souvislosti dále akcentuje, že ačkoliv podmínkou uložení trestu propadnutí majetku není souvislost spáchané trestné činnosti s majetkem, jehož se má tento trest týkat, bylo v dané věci zohledněno mimo jiné i zjištění, že v jednom z družstevních bytů, ve kterém dovolatel vlastnil členský podíl ve spojení s právy k nájmu této bytové jednotky, probíhala distribuce marihuany. 21. K námitce obviněné N. K. brojící proti způsobu, jakým se soudy obou nižších stupňů vypořádaly s otázkou jejího zavinění (nejen spoluobviněného J. K.) ve vztahu k dotčenému jednání, jehož se měla dopustit v postavení spolupachatelky, navíc v rámci jejího členství v organizované skupině, státní zástupkyně uvádí, že tento je plně akceptovatelný. Nižší soudy nemohly přisvědčit ani námitce nedostatku úmyslného zavinění na straně obviněné v důsledku jí tvrzeného nesouhlasu s počínáním jejího manžela, pod jehož nátlakem měla jednat, přičemž identické námitky, uplatněné obviněnou znovu v jejím dovolání, jsou podepřeny toliko skutkovou argumentací, kterážto nespadá nejen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod. Danou námitku tak obviněná uplatnila bez respektu k těm skutkovým zjištěním nalézacího soudu, která následně shrnul soud odvolací důvod pod bodem 15. odůvodnění svého rozsudku. Oba nižší soudy přitom dospěly k přesvědčivému závěru, že se dovolatelka při plném povědomí o skutečném rozsahu páchané trestné činnosti rozhodla pro své zapojení do tohoto jednání s tím, že sama byla uživatelkou marihuany a bylo jí známo, že částečný zdroj rodinných příjmů představují výnosy z trestné činnosti, na které se přisouzeným způsobem podílela právě v rámci své trestné součinnosti spolupachatelky a současně členky organizované skupiny. V této souvislosti je dle stání zástupkyně namístě plně odkázat na správný způsob posouzení dovolatelčina zavinění učiněný soudy nižších stupňů. 22. Státní zástupkyně dále konstatuje, že byť obviněná ve svém dovolání poukazuje na existenci extrémního nesouladu skutkového stavu s výsledky provedeného dokazování, na straně druhé výslovně uvádí, že zjištěný skutkový stav věci nenapadá, nýbrž z něho naopak vychází. Tak tomu však není, jestliže namítá, že nade vší pochybnost jí bylo prokázáno pouze předání marihuany, resp. fénixových slz v množství 768 gramů, a v této návaznosti uzavírá, že tak (ani po stránce objektivní) nemohla naplnit kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž měla být uznána vinnou pouze v rozsahu právní kvalifikace podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněná totiž dle státní zástupkyně přehlíží ty skutkové okolnosti přisouzeného jednání, za kterých jednala v rámci svého postavení spolupachatelky a tedy s odpovědnostním vztahem za celý rozsah trestného následku, způsobeného společným jednáním ve smyslu §23 tr. zákoníku. Pokud v této souvislosti namítá, že jí měl být uložen trest v trestní sazbě uvedené v §283 odst. 2 tr. zákoníku, pak opět nevychází ze skutkového podkladu výroku o vině. Jestliže se tak navíc mělo stát rovněž za použití §58 tr. zákoníku, pak je dle státní zástupkyně nutné připomenout, že jeho chybějící aplikaci, popř. nedostatečnost její míry, nelze s odkazy již výše uvedenými v řízení o dovolání namítat. 23. Státní zástupkyně tak s ohledem na výše uvedené závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu v neveřejném zasedání odmítl jako zjevně neopodstatněná. 24. Předmětné vyjádření státní zástupkyně k oběma obviněnými podaným dovoláním bylo následně ze strany příslušného soudu zasláno obhájcům obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly Nejvyššímu soudu nikterak předloženy. III. Přípustnost dovolání 25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou obě dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu. 26. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že oba obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání. IV. Důvodnost dovolání 27. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze oběma obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 28. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž shodně učinili součástí svých dovolání oba obvinění, Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláními napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). 29. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. 30. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006. 31. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který v rámci podaného mimořádného opravného prostředku uplatnil obviněný J. K., v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené tr. řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci obviněný J. K. citovaný dovolací důvod uplatnil ve druhé z výše uvedených alternativ a tento je tedy vázán na jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 32. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). V. A) Dovolání obviněného J. K. 33. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání. Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu přitom Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněným J. K. vznesené dovolací námitky uplatněným dovolacím důvodům odpovídají pouze zčásti. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za vhodné již na tomto místě poukázat na skutečnost, že obviněný v celém dovolání de facto jen opakuje argumentaci, kterou uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně, s níž se však již dostatečně a řádným způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal buď soud nalézací, či soud odvolací. 34. Obviněný J. K. částí námitek ve svém dovolání usiloval o zpochybnění skutkových závěrů nižších soudů vztahujících se k jeho trestné činnosti, a to argumentací brojící proti způsobu výpočtu množství konopných drog, tedy marihuany a tzv. fénixových slz, s níž měl dle skutkových zjištění nalézacího soudu disponovat. Prostřednictvím těchto námitek se pak obviněný snaží o revizi skutkových zjištění, vztahujících se k výrobě pervitinu jeho osobou, v jeho prospěch. Námitky procesní, resp. skutkové povahy jsou však v řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní, neboť dovolání je ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná. 35. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Ostravě v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Nalézací soud v bodě 77. odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě zdůvodnil, že v případě marihuany, s níž obviněný J. K. disponoval, je třeba hovořit o množství přesahujícím 33 kilogramů drogy, přičemž výslovně uvedl, že toto množství je součtem objemu marihuany, kterou si jmenovaný obviněný v minulosti v souhrnném množství prokazatelně opatřil od třetích osob, jakož i marihuany, která se v době zásahu policie, tj. dne 25. 3. 2019, nacházela v teprve pěstovaných rostlinách konopí setého. Ze skutkových zjištění nalézacího soudu je přitom zřejmé, že obviněný si opatřil celkem 14.400 gramů marihuany od spoluobviněných P. T., M. W. a E. K., a dále celkem 15.378 gramů marihuany od dalších osob, mimo jiné od I. P., A. M., M. T., M. V., A. D., O. J., P. G., J. Š., P. K. a J. R. V době zásahu policie, tj. dne 25. 3. 2019, pak byla v podobě teprve pěstovaných rostlin konopí zajištěna u jednotlivých členů organizované skupiny droga o celkové hmotnosti 3.770,07 gramů. Prostým součtem těchto hodnot lze ověřit, že toto množství v souladu se zjištěními nalézacího soudu skutečně přesahuje 33 kilogramů dotčené drogy. V rozporu s tvrzeními obviněného přitom nalézací soud zcela zjevně nezahrnul do jím uvedeného množství marihuany souhrnné množství obviněným uskladněné marihuany, jež byla zajištěna během domovních prohlídek provedených dne 25. 3. 2019. Ve vztahu k tzv. fénixovým slzám pak obviněný nad rámec vyjádření svého přesvědčení o několikanásobném započtení této omamné látky ničeho konkrétního neuvedl, přičemž Nejvyšší soud žádné pochybení nalézacího soud nezjistil, jelikož i v tomto případě skutková zjištění učiněná nalézacím soudem plně korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo realizováno v dostatečném rozsahu, načež byly jednotlivé důkazy vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudu. Společně pak skutková zjištění nalézacího soudu vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Výše uvedená námitka obviněného je tedy zcela zjevně lichá, přičemž se s touto již řádně vypořádal mimo jiné i soud druhého stupně v bodě 17. odůvodnění svého rozhodnutí. 36. K námitkám obviněného J. K. směřujícím proti právnímu hodnocení jeho jednání popsaného pod bodem 1) stran naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným, Nejvyšší soud uvádí, že zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a takový čin spáchá jako člen organizované skupiny. Z hlediska naplnění objektivní stránky citovaného trestného činu je obviněným napadáno splnění požadavku, aby byl dotčený trestný čin spáchán členem organizované skupiny. 37. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti, a toliko v obecné rovině, připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“ (na rozdíl od pojmu „organizovaná zločinecká skupina“ ve smyslu §129 tr. zákoníku), pročež je jeho vymezení i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury obecných soudů rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, pročež lze tímto způsobem spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Současně se nevyžaduje výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině, když zcela postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Pro účast na organizované skupině není rovněž třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, když naopak postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, rovněž nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. Ke znaku „člen organizované skupiny“ se vzhledem k povaze této zvlášť přitěžující okolnosti musí vztahovat zavinění ve formě úmyslu [§15, §17 tr. zákoníku, srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1604; přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 826/2013-I.]. 38. Promítne-li Nejvyšší soud shora připomenuté závěry své rozhodovací praxe do poměrů nyní projednávané trestní věci, je třeba konstatovat, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné a právní posouzení jeho jednání soudy nižších stupňů coby „spáchaného členem organizované skupiny“ je zcela na místě. V nyní posuzované věci soud prvního stupně přiléhavě upozornil na všechny relevantní aspekty ústící v přesvědčivý závěr o existenci dlouhodobě působící organizované skupiny, jejíž vznik inicioval a následně i její chod řídil právě obviněný J. K. Stran vyžadovaného znaku zapojení nejméně tří osob lze konstatovat, že v daném případě šlo o evidentní zapojení více než tří osob za současného vzájemného rozdělení jejich úloh, přičemž právě dělba těchto úloh zajišťovala úspěšnější dokonání činu. Pro rozdělení úloh přitom není podstatné, jaké zkušenosti s pěstováním konopí měli spoluobvinění W., T. a K. při jejich vstupu do organizované skupiny (byl to totiž obviněný J. K., který jim nezbytné know how a materiální zázemí pro započetí s pěstováním konopí částečně zajišťoval a následně od nich vypěstované konopí odebíral), či poměr zisků jednotlivých členů organizované skupiny (jelikož v konečném souhrnu z trestné činnosti profitovali všichni její členové). Jednání obviněného a dalších spoluobviněných osob přitom zcela jednoznačně naplňuje shora uvedené znaky, neboť obviněný J. K. společně se spoluobviněnou N. K., E. K., P. T. a M. W. vytvořili organizovanou skupinu, která zajišťovala dlouhodobě ve velkém objemu pěstování konopí a výrobu marihuany a tzv. fénixových slz, jejichž distribuci následně zajišťoval především obviněný J. K. a jeho manželka - spoluobviněná N. K. Ve vztahu k obviněnému J. K. přitom nalézací soud v bodech 81. až 83. odůvodnění svého rozsudku náležitě odůvodnil, v čem konkrétně je spatřována činnost organizované skupiny a podíl obviněného na ní, proč neuvěřil jeho obhajobě a z jakých důvodů má za to, že byla tímto jednáním naplněna kvalifikovaná skutková podstata podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž s jeho argumentací se plně ztotožnil i Nejvyšší soud stejně jako Vrchní soud v Olomouci rozhodující o podaných odvoláních. 39. Celá skupina přitom vykazovala takovou míru plánovitosti své činnosti, že dané okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Jestliže tedy bylo v nyní projednávaném případě důkazy provedenými v odpovídajícím rozsahu (zejména doznáním obviněného J. K., jakož i dalších spoluobviněných, svědeckými výpověďmi, protokoly o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, znaleckým posudkem z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistika, odvětví chemie, protokoly o provedení domovních prohlídek) dostatečným způsobem prokázáno, že obviněný J. K. oslovil spoluobviněné M. W., E. K. a P. T., s nimiž se dohodl na spolupráci při pěstování rostlin konopí setého, tedy že budou obviněnému K. pravidelně a úplatně dodávat drogu marihuanu, přičemž za tímto účelem vybavil jejich bytové prostory technickým zařízením nezbytným pro vybudování tzv. pěstírny, a dále jim poskytl též pěstební prostředky a semena konopí setého, přičemž na dodávkách materiálu do pěstíren, jakož i oslovování některých spoluobviněných se podílela též spoluobviněná N. K., je zcela zjevné, že si všichni jmenovaní museli být vědomi nejen role osoby obviněného J. K. stojícího v čele a za vznikem skupiny, kterýžto zajišťoval mimo jiné i konečný prodej marihuany vyrobené z vypěstovaného konopí, stejně jako obviněné N. K., jež mu při zajišťování chodu pěstíren zásadním způsobem vypomáhala, ale též úkolů, jež každý z nich při této spolupráci zajišťoval. Za tohoto stavu je tedy správný i závěr soudů obou nižších stupňů o naplnění subjektivní stránky daného trestného činu na straně obviněného J. K., a to ve formě úmyslu přímého ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to i ve vztahu k naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku. 40. Za zcela irelevantní je pak na místě označit námitky obviněného vztahující se ke skutečnosti, že jednání spoluobviněných bylo kvalifikováno mírněji, a to poté, co nalézací soud u těchto osob zohlednil množství jimi disponované návykové látky, délku doby, po kterou bylo s látkou neoprávněně nakládáno, její kvalitu, míru její škodlivosti a újmu hrozící či vzniklou danou trestnou činností, či to, kterak orgány činné v trestním řízení postupovaly v samostatných trestních řízeních vedených proti osobám, od nichž obviněný marihuanu odebíral. Tyto skutečnosti nemohou být předmětem přezkumu Nejvyššího soudu v rámci dovolání obviněného J. K. a nemohou tak být nikterak zohledněny pro účely přezkumu postupu nižších soudů vůči jeho osobě. Nejvyšší soud proto ve vztahu k této části dovolací argumentace obviněného nemůže jinak než uzavřít, že právní posouzení stran naplnění daného kvalifikačního znaku soudem prvního stupně i soudem odvolacím zcela odpovídá jeho ustálené rozhodovací praxi a nelze mu proto ničeho vytknout. 41. Jde-li o námitku dovolatele, že správně mělo být jeho trestní stíhání stran jednání popsaného pod bodem 2) zastaveno ve smyslu §223 odst. 2 tr. řádu, Nejvyšší soud konstatuje, že ji nebylo možné podřadit pod jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to s ohledem na jeho podstatu, jež byla Nejvyšším soudem připomenuta výše. Tento dovolací důvod totiž zjevně nemůže být relevantně uplatněn na základě námitek, jimiž se dovolatel dožaduje toliko zastavení trestního stíhání. Ze všech dovolacích důvodů se pouze důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu vztahuje na zastavení trestního stíhání, nicméně dopadá pouze na případy, v nichž bylo soudem rozhodnuto o zastavení trestního stíhání (tzn. že byl učiněn pozitivní výrok o zastavení trestního stíhání bez naplnění zákonných podmínek pro tento postup), což se však v předmětné věci obviněného J. K. nestalo (přičemž obviněný svůj požadavek na tento procesní postup ani pod uvedený dovolací důvod nepodřadil). Nad rámec tohoto konstatování je dále v souladu se závěry Vrchního soudu v Olomouci třeba poukázat na to, že ustanovení §223 odst. 2 tr. řádu má toliko fakultativní povahu (viz uvozovací slova „soud může zastavit trestní stíhání“), přičemž pod písmeny a), b), c) ustanovení §172 odst. 2 tr. řádu následuje výčet situací, v nichž má soudce možnost takovýmto nemeritorním způsobem věc skončit. Zásadní tedy je skutečnost, že takovýto postup není povinností soudu, nýbrž vždy záleží na jeho uvážení a samozřejmě i splnění zákonem vyjmenovaných podmínek, tzn. že se jedná o tzv. diskreční pravomoc příslušného soudce. Záleží výlučně na jeho uvážení, zda po zhodnocení všech významných okolností činu využije možnosti zastavit trestní stíhání obviněné osoby poté, co shledá, že tento způsob rozhodnutí odpovídá jak zjištěným skutečnostem týkajícím se zjištěného skutku, tak některé z definovaných alternativ uvedených v §172 odst. 2 tr. řádu, pročež se takovéhoto postupu nelze v dovolacím řízení účinně domáhat. Jelikož námitka brojící proti nevyužití fakultativního procesního postupu soudu zakotveného v §223 odst. 2 tr. řádu neodpovídá nejen obviněným uplatněným, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, nemohl Nejvyšší soud tuto vyhodnotit jako oprávněnou. 42. Obviněný J. K. vznesl ve svém dovolání prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu rovněž námitky zaměřené proti nedostatečnému zohlednění polehčujících okolností spočívajících v jeho doznání, spolupráci s orgány činnými v trestním řízení při odhalování jeho trestné činnosti a skutečnosti, že obviněný již ve vazební věznici započal se svou nápravou a kontaktoval obecně prospěšnou společnost Renarkon poskytující odborné služby v oblasti adiktologie. Obviněný těmito námitkami brojí proti trestu odnětí svobody uloženému za jeho jednání popsané pod bodem 1), kterýžto byl nalézacím soudem vyměřen při spodní hranici zákonné trestní sazby, nicméně obviněný jej i přesto označil za nepřiměřený ve vztahu k jeho trestné činnosti. V důsledku specifických okolností dané trestní věci, jakož i poměrů obviněného tak dle jeho mínění měly soudy nižších stupňů přistoupit k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody a aplikovat pravidla uvedená v §58 tr. zákoníku. Obviněný nadto z důvodu přílišné přísnosti napadl též trest odnětí svobody, jenž mu byl uložen za jeho jednání popsané pod bodem 2), avšak tuto námitku opřel pouze o své tvrzení, dle kterého by bylo vhodné uložit mu namísto trestu odnětí svobody např. peněžitý trest ve vyšší výměře. 43. Takový postup obviněného však s odkazem na dovolatelem zvolené, ale ani žádné jiné zákonem vymezené důvody dovolání, nemohl být úspěšný, jelikož námitky směřované proti subjektivně vnímané nepřiměřenosti trestu spočívající v neužití moderačního práva soudu zakotveného v §58 odst. 1 tr. zákoníku nelze podřadit pod obviněnými uplatněné, ale ani žádné jiné zákonné dovolací důvody. Aplikace uvedeného ustanovení (tj. §58 odst. 1 tr. zákoníku) spočívá toliko na volné úvaze ve věci rozhodujícího soudu, tzn. že oproti obligatornímu postupu podle §58 odst. 5 tr. zákoníku (který se uplatní jen v případě tzv. spolupracujícího obviněného) jde o fakultativní postup soudu, který tak není povinen dané ustanovení využít. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. výše citovaného rozhodnutí uveřejněného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) přitom platí, že pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů nelze podřazovat námitky směřující proti tvrzené nepřiměřené mírnosti či přísnosti trestu, a tedy ani námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle §58 odst. 1 tr. zákoníku uložený trest pod spodní hranici zákonné trestní sazby. Uvedené totiž vyplývá právě ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením §58 odst. 1 tr. zákoníku splňuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012). 44. Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit výjimečný charakter ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. K tomu lze stručně poznamenat, že aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku zásadně nemohou odůvodnit standardní polehčující okolnosti na straně pachatele. Předpokladem pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby ve smyslu uvedeného ustanovení jsou takové okolnosti spáchaného činu či poměry pachatele, které se musí vyznačovat (alespoň v nějakém smyslu) jistou neobvyklostí a výjimečností, která dostatečně odůvodní předpoklad, že ani trest na samé dolní hranici zákonné trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 7 Tdo 303/2012, uveřejněné pod č. 6/2014 Sb. rozh. tr.). Postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku proto nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti, např. že pachatel před spácháním činu vedl řádný život, k činu se doznal a učinil kroky k náhradě způsobené škody, ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (obdobně srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 1966, sp. zn. 4 Tz 14/66, uveřejněné pod č. 24/1966-III Sb. rozh. tr.). V souvislosti s výše uvedeným lze poukázat rovněž na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, uveřejněné pod č. 24/2015-I. Sb. rozh. tr., podle něhož je pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení, pročež je lze použít jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Nemůže se přitom jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných (např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod.). Samozřejmě mimo takových okolností případu či poměrů pachatele však musí být splněny i další zákonné předpoklady – tj. že použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789 a násl.) 45. Dovolací soud nad rámec výše uvedeného poznamenává, že obviněný J. K. byl v souladu s §283 odst. 3 tr. zákoníku za trestný čin, jehož se dopustil jednáním popsaným pod bodem 1), ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od osmi do dvanácti let, přičemž soudem prvního stupně mu byl za toto jednání uložen devítiletý trest odnětí svobody, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Vedle toho mu byl uložen rovněž trest propadnutí části majetku, a to dvou podílů v bytovém družstvu a finančních částek 29.600 Kč a 3.300 Euro. Za trestný čin, jehož se dopustil jednáním popsaným pod bodem 2), pak byl dovolatel v souladu s §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě do dvou let, přičemž soudem prvního stupně mu byl za toto jednání za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti let, a to vše za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 5 T 23/2019, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 46. Nalézací soud přitom v této souvislosti zohlednil nejen konkrétní povahu a závažnost obviněnými spáchaných činů, ale též jeho osobní poměry a dosavadní způsob života, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními §37 až §39 tr. zákoníku, jak je zřejmé zejména z bodů 88. a 94. až 97. odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Z podrobných úvah krajského soudu o ukládaných trestech lze uzavřít, že se tento nezpronevěřil přísným imperativům přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti trestních sankcí. Identickými odvolacími námitkami, jež odpovídají dovolacím námitkám obviněného, se následně v bodě 18. odůvodnění svého rozsudku řádně zabýval i Vrchní soud v Olomouci, který konstatoval, že o správnosti a zákonnosti prvostupňového rozhodnutí nelze mít žádných pochyb, když uložený trest byl nalézacím soudem řádně odůvodněn a uložen v souladu se zákonem, přičemž daný trest je v souladu s §43 odst. 2 tr. zákoníku pouze nezbytné doplnit také o trest peněžitý, jenž byl obviněnému uložen výše uvedeným zrušeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě a jehož opětovné neuložení by z důvodu jeho předchozího uhrazení obviněným založilo bezdůvodné obohacení na straně státu. Z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu se přitom podává, že si byl při úvahách o druzích a konkrétních výších ukládaných trestů, a to i s ohledem na jejich dopad do osobní sféry dovolatele, vědom všech klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku, když po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu ve vztahu k osobě obviněného J. K. dospěl k závěru, že stran jednání popsaného pod bodem 1) je i přes řadu přitěžujících okolností spočívajících v jeho trestní minulosti, spáchání více trestných činů, a to ve zkušební době předchozího odsouzení a dlouhodobosti jeho trestné činnosti, jejího rozsahu a podílu obviněného na ní, dostačující uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody při samé spodní hranici trestní sazby stanovené zákonem pro trestnou činnost, pro níž byl odsouzen, s tím, že obviněnému budou dále uloženy též (vedlejší) tresty zasahující do jeho majetkové sféry. Stran jednání popsaného pod bodem 2) pak bylo dle závěrů nalézacího soudu na místě obviněnému v důsledku spáchání tohoto protiprávního jednání ve zkušební době předchozího podmíněného odsouzení uložit trest již v polovině zákonné trestní sazby, a to ve spojení s trestem zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti let, neboť obviněný se trestné činnosti dopustil právě v souvislosti s řízením motorových vozidel. 47. Obviněný sice v tomto směru namítá, že jeho doznání nebylo nalézacím soudem v rámci úvahy o trestu za jednání popsané pod bodem 1) řádně zohledněno a jeho snaha o nápravu v průběhu pobytu ve vazbě mu byla přičtena k tíži, avšak Nejvyšší soud se stejně jako soud odvolací s tímto názorem neztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na bod 18. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. V něm tento správně poukazuje na skutečnost, že nalézací soud v rozporu s tvrzeními obviněného jeho doznání výslovně vtělil do odůvodnění svého rozhodnutí a následně s ním pracoval též v rámci úvah o trestu, kde však dospěl k závěru, že s ohledem na veškeré okolnosti případu, jakož i okolnosti učiněného doznání, nelze toto doznání s ohledem na jeho rozsah a neúplnost vyhodnotit jakožto polehčující okolnost. Úvahy nalézacího soudu obsažené v jeho rozhodnutí přitom nelze považovat za svévolné a nemající podklad v provedených důkazech, když pouhá skutečnost, že nalézací soud vyhodnotil doznání obviněného v rozporu s představami obviněného jakožto učiněné až pod tlakem nepříznivě se vyvíjejícího trestního řízení, nemůže představovat zásah do ústavních práv obviněného. Identickým způsobem je třeba přistupovat též ke způsobu, jímž nalézací soud nahlíží na chování obviněného uskutečněné po spáchání trestného činu, jež spočívalo v jeho snaze o započetí nápravy prostřednictvím kontaktování společnosti poskytující odborné služby v oblasti adiktologie, když však nalézací soud takovéto chování obviněného zjevně (v důsledku jeho výslovného nepromítnutí do úvah při odůvodnění ukládaného trestu) nevyhodnotil jakožto dostatečně zásadní, a to s ohledem na závažnost trestné činnosti páchané osobou obviněného. Nejvyšší soud tedy s ohledem na námitky obviněného neshledal, že by se v tomto případě jednalo o situaci, na niž dopadají závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, kdy by tak bylo možné dovolací námitku stran výroku o trestu podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to z důvodu nesprávného hmotně právního posouzení představujícího svévolné porušení některého z ústavně zaručených základních práv či svobod obviněného (viz citovaný nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, bod 56.). Tresty, které byly obviněnému takto uloženy, nelze považovat ani za tresty extrémně přísné a zjevně nespravedlivé, pročež není k případnému zásahu ze strany Nejvyššího soudu dán žádný relevantní důvod (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). 48. Obviněný J. K. v rámci svého mimořádného opravného prostředku vznesl rovněž námitku směřovanou proti uloženému trestu propadnutí části majetku (v podobě dvou členských podílů v bytovém družstvu), který považuje za nepřiměřeně přísný, když tento trest dle jeho mínění nereflektuje disproporci mezi hodnotou propadnuté části jeho majetku a prospěchem, který svojí trestnou činností získal. Nalézací soud měl dle dovolatele v daném případě přistoupit k vyhotovení odborného vyjádření či znaleckého posudku z oboru ekonomika, tak aby řádně zjistil hodnotu propadnutých družstevních podílů. Pakliže tak neučinil, považuje obviněný z tohoto důvodu část výroku o uloženém trestu propadnutí části majetku za nepřezkoumatelnou. Obviněný v neposlední řadě poukazuje též na skutečnost, že byl potrestán mnohem přísněji než ostatní spoluobvinění, u nichž byl propadnut majetek ve zlomkové hodnotě ve vztahu k výnosu obviněných z jimi páchané trestné činnosti. 49. V obecné rovině platí, že trest propadnutí majetku podle §66 odst. 1 tr. zákoníku může soud uložit vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a poměrům pachatele, pokud jej odsuzuje k výjimečnému trestu nebo odsuzuje-li jej za zvlášť závažný zločin, jímž pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Podle §66 odst. 3 tr. zákoníku postihuje trest propadnutí majetku celý majetek odsouzeného nebo tu jeho část, kterou soud určí; propadnutí se však nevztahuje na prostředky nebo věc, jichž je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat. Z hlediska majetkových sankcí se jedná o nejpřísnější druh trestu, neboť představuje nejintenzivnější formu prolomení ústavně garantovaného základního lidského práva v podobě nedotknutelnosti majetku zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jehož podstata spočívá v odnětí celého majetku pachatele nebo části tohoto majetku a přechodu propadnutého majetku pachatele na stát. Z povahy tohoto trestu plyne, že při jeho ukládání je soud povinen brát pečlivě v úvahu všechny rozhodné okolnosti, a to jak z hlediska spáchaného činu, tak i osoby pachatele, a to nejen jeho osobní poměry, ale i poměry rodinné a majetkové. Kromě toho je soud podle §39 odst. 8 tr. zákoníku povinen ukládat tento trest postihující pachatele na majetku tehdy, jestliže spáchaným trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Současně je z hlediska uložení tohoto druhu trestu významné, že může být vysloven jen ve vztahu k tomu majetku (celému nebo jeho ideální části), jenž patřil pachateli v den, kdy rozsudek o uložení tohoto trestu nabyl právní moci, tzn. že jím nelze postihnout majetek, který pachatel nabyl až po právní moci odsuzujícího rozsudku, jímž byl uložen tento trest. Pro trest propadnutí majetku rovněž platí obecné pravidlo zakotvené v §53 odst. 1 věty třetí tr. zákoníku, podle kterého jej nelze uložit vedle jiné majetkové sankce, a to vedle peněžitého trestu. Důvodem této zákonné překážky je povaha těchto dvou druhů trestu, které se vzájemně vylučují, tzn. že účinky spojené s jejich souběžným uložením by se jen zbytečně kumulovaly. 50. Při ukládání trestu propadnutí majetku (a to celého nebo jeho části) je soud povinen respektovat kromě obecných hledisek vymezených v §39 tr. zákoníku též rozsah a hodnotu majetku, který patří pachateli, aby tak měl alespoň rámcovou představu o dopadu tohoto trestu do majetkových poměrů pachatele a dalších osob (zejména rodinných příslušníků pachatele apod.), jejichž oprávněných zájmů se uložený trest přímo dotýká. Všechny okolnosti rozhodné pro uložení trestu propadnutí majetku, k nimž je třeba opatřit potřebné důkazy, pak musí soud vzít v úvahu i s přihlédnutím k tomu, zda vysloví trest propadnutí celého majetku pachatele, nebo jen jeho části, případně jak velké části, a zda vedle trestu propadnutí majetku uloží i jiný, ve smyslu §53 odst. 1 tr. zákoníku, přípustný druh trestu. 51. Obviněný přitom veškerou svoji dovolací argumentaci, jíž brojí proti uloženému trestu propadnutí části majetku, směřuje proti tvrzené nepřiměřenosti tohoto trestu a skutečnosti, že nalézací soud neopatřil potřebné podklady pro posouzení hodnoty propadnuté části majetku ve vztahu k výnosu předmětné trestné činnosti, jíž byl uznán vinným. Obviněný ovšem přehlíží, že proporcionalitu tohoto trestu v žádném případě nelze zužovat pouze na prosté porovnání hodnoty tímto trestem postiženého majetku a výše výnosu obviněného z jím páchané trestné činnosti, nýbrž na tuto je nutno v souladu s §38 tr. zákoníku nahlížet komplexně, a to s přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem. S ohledem na požadavek přiměřenosti trestu je nadto třeba označit za irelevantní námitku obviněného, v níž tento poukazuje na tresty, jež ukládal nalézací soud osobám ostatních spoluobviněných, jejichž jednání není s přihlédnutím na rozsah jejich zapojení do organizované skupiny a jeho kvalifikaci s jednáním obviněného souměřitelné. Jím namítané skutečnosti ani nemohou být předmětem přezkumu Nejvyššího soudu v rámci jím podaného dovolání a nemohou být tedy nikterak zohledněny pro účely přezkumu trestu, jenž mu byl nalézacím soudem uložen. Obviněný naopak nikterak nenamítá, že by uložení trestu propadnutí části majetku ve vztahu k popsaným nemovitostem jakkoli ovlivnilo uspokojení nezbytných potřeb členů jeho rodiny, zejména pokud jde o jejich obživu či výchovu, či že by tento trest byl neproporcionální s ohledem na povahu a závažnost spáchaného trestného činu a poměry jeho osoby coby pachatele. 52. Nejvyšší soud v nyní posuzované věci shledal, že se nalézací soud při ukládání trestu propadnutí části majetku podle §66 odst. 1 tr. zákoníku výše popsanými pravidly pro jeho ukládání zcela důsledně neřídil, když jej uložil za situace, aniž si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí o něm a zvážil všechny podmínky plynoucí z ustanovení §39 tr. zákoníku. Navzdory této skutečnosti však Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by nalézací soud nevzal v potaz základní pravidlo vyjádřené v §38 tr. zákoníku, podle něhož je trestní sankce vždy nutné ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele, přičemž tam, kde postačí uložení trestní sankce méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. Ačkoli nalézací soud v projednávané trestní věci zřejmě neměl v rámci příslušného spisu k dispozici veškeré podklady nezbytné pro určení přesné výše hodnoty propadnuté části majetku, jemu dostupné podklady byly dostatečné pro rámcové posouzení poměrů obviněného, kterak stanoví §39 odst. 1 tr. zákoníku. Nalézací soud ve svém rozhodnutí vycházel mimo jiné ze skutečnosti, že obviněný byl jediným společníkem v obchodní společnosti H. CH. K., v níž až do 9. 9. 2019 (tedy i téměř půl roku po svém zadržení) vykonával též funkci jednatele a do 31. 3. 2019 byl v této společnosti též zaměstnán. Obviněný byl mimo to vlastníkem dvou členských podílů ve Stavebním bytovém družstvu Vítkovice, Ostrava – Mariánské Hory, Daliborova 390/54, přičemž byl odsouzen pro zvlášť závažný zločin, jímž pro sebe nebo pro jiného získal majetkový prospěch. U obviněného současně nebyly zjištěny žádné okolnosti ve smyslu §66 odst. 3 věty za středníkem tr. zákoníku, které by bránily uložení i tohoto druhu trestu. Poměry obviněného přitom nalézací soud shledal zjevně standardními, přičemž s ohledem na závažnost jednání obviněného popsaného pod bodem 1) dovodil nutnost doplnit uložený trest odnětí svobody i o (vedlejší) trest propadnutí jím určené části majetku náležejícího osobě obviněného. 53. Obviněnému J. K. byl mimo trest propadnutí části majetku uložen rovněž trest odnětí svobody v délce trvání devíti let a trest propadnutí věci. Obviněný přitom spáchal více trestných činů, měl bohatou trestnou minulost, přičemž se dopouštěl dlouhodobě trestné činnosti, během níž disponoval s drogou, jejíž množství násobně přesahovalo velký rozsah, jakožto okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přičemž pominout nelze ani, to že to byl on, kdo de facto založil organizovanou skupinu, jejíž fungování zajišťoval nejen materiálně, ale také svými znalostmi, a to pouze za účelem navýšení svých zisků. Jelikož v nyní posuzované věci nebyla v rámci provedeného dokazování zjištěna výše prospěchu, jehož obviněný danou trestnou činností dosáhl (kterážto však není znakem skutkové podstaty, pro kterou byl obviněný fakticky odsouzen), nalézací soud se zjevně ve svých úvahách o výměře a druhu trestu nesoustředil na proporcionalitu trestu ve vztahu k výnosu, jenž měl obviněný z trestné činnosti získat, nýbrž právě na jeho vztah k povaze a závažnosti trestného činu, a to za současného rámcového posouzení majetkových poměrů obviněného. Ve vztahu k osobním, rodinným a majetkovým poměrům pachatele pak zjevně dospěl k závěru, že tyto jsou zcela standardní a nebrání uložení trestu propadnutí části majetku, kterýžto byl za situace, kdy v jednom z bytů, k němuž měl obviněný právo nájmu související s členským podílem v bytovém družstvu, probíhalo páchání trestné činnosti, úzce napojen na jeho trestnou činnost. Obviněný navíc dle zjištění nalézacího soudu vlastnil další majetek, o němž nelze hovořit jakožto nepatrném, jenž byl v minulosti zdrojem jeho legální obživy, přičemž mu takto mohl zřejmě sloužit i do budoucna. Samotné tvrzení obviněného stran nepřiměřenosti hodnoty propadnuté části majetku ve vztahu k nezjištěné výši jeho výnosu z trestné činnosti přitom nemohl Nejvyšší soud posoudit jako důvodné pro učinění samotného závěru o tom, že ze strany nalézacího soudu došlo k přepínání trestní represe, a to s ohledem na shora rozvedený charakter a závažnost trestné činnosti obviněného. Osobě dovolatele byl přitom výslovně s přihlédnutím na souběžně ukládanou majetkovou sankci vyměřen trest odnětí svobody téměř na samé spodní hranici zákonné trestní sazby vztahující se k trestnému činu, jímž byl uznán vinným. Přitom je třeba zdůraznit, že obviněný netvrdí, že by prostřednictvím propadnutých družstevních podílů zajišťoval bytovou potřebu své osoby či osoby, k níž má vyživovací povinnost, či že by tyto představovaly veškerý jeho majetek či jediný zdroj příjmů, přičemž podle zjištění nižších soudů nelze obviněného považovat za nemajetnou osobu, u níž by propadnutá část majetku fakticky představovala celý jeho majetek či jeho naprostou většinu. 54. Výše uvedené závěry nižších soudů tak Nejvyšší soud považoval z hlediska dodržení zákonných podmínek pro uložení trestu propadnutí části majetku za dostačující, přičemž je shledal přesvědčivými, a to i přes skutečnost, že vycházely spíše z povrchních zjištění, jež mohl nalézací soud ve svých úvahách o ukládaném trestu podrobněji rozvinout. Nalézací soud přesto přesvědčivě odůvodnil, že se obviněný J. K. ve smyslu §66 odst. 1 tr. zákoníku dopustil zvlášť závažného zločinu, a to za účelem získání majetkového prospěchu, jak toto ustanovení v návaznosti na §39 tr. zákoníku předpokládá, přičemž byly v dostatečné míře zjištěny takové okolnosti spáchaného trestného činu a poměry pachatele, které jeho uložení opodstatňovaly. Nalézací soud přitom přihlížel především k okolnostem spáchaného trestného činu, a to s přihlédnutím k pravidlům pro ukládání trestu vymezeným v §38 tr. zákoníku, zejména k jeho povaze, čímž se vyvaroval porušení zásady proporcionality ukládané sankce, neboť nelze konstatovat, že by uložený trest propadnutí části majetku nebyl vyvážený ke všem dalším, souběžně uloženým druhům trestů, či že by v tomto směru nižší soudy jako k nezbytné okolnosti přihlédly toliko k trestní represi. Všechny výše uvedené skutečnosti vedly Nejvyšší soud k závěru, že trest propadnutí části majetku u obviněného nelze považovat za trest necitelný, toliko zvyšujícím represivní složku ukládaného trestu, aniž by přitom byl nezbytně nutný k nápravě obviněného nebo k ochraně společnosti. 55. Ježto Nejvyšší soud, jak je podrobně uvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou nižších soudů neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným souběžně uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, nemohl být naplněn ani obviněným souběžně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V. B) Dovolání obviněné N. K. 56. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněné N. K. splňuje kritéria jí uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněnou vznesené dovolací námitky neodpovídají jí uplatněnému, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům, jež jsou taxativně uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za vhodné již na tomto místě poukázat na skutečnost, že obviněná v celém dovolání de facto jen opakuje argumentaci, kterou uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně, s níž se však již dostatečně a řádným způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal buď soud nalézací, či soud odvolací. 57. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že obviněná s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu fakticky (nikoli pouze formálně) nenamítla, že by v rozsudku soudu prvního stupně popsané jednání nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu, jímž byla pod bodem 1) pravomocně uznána vinnou. Dovolatelka svými výhradami toliko opětovně odmítla část zásadních skutkových zjištění nalézacího soudu, aby tak prosadila vlastní verzi skutkového stavu, ve které se až na vlastní akty distribuce marihuany a tzv. fénixových slz téměř zcela zříká odpovědnosti za spáchání zvlášť závažného zločinu popsaného ve skutkové větě rozhodnutí soudu prvního stupně pod bodem 1). 58. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy. 59. Ve svém dovolání obviněná konkrétně namítá, že soudy nižších instancí neprokázaly naplnění subjektivní stránky dotčeného trestného činu, jelikož u ní nebyla dána žádná forma úmyslu způsobit trestněprávní následek předpokládaný §283 tr. zákoníku, ale ani srozumění s realizací tohoto případného cíle, pročež nemohla být naplněna skutková podstata předmětného zvlášť závažného zločinu, jehož se měla dopustit jakožto spolupachatelka předmětné trestné činnosti a členka organizované skupiny. Ačkoli se zdá, že obviněná v rámci této námitky předložila Nejvyššímu soudu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu relevantní výhradu hmotněprávního charakteru, ve skutečnosti je i tato námitka povahy skutkové, neboť dovolatelka jejím prostřednictvím dovolacímu soudu opět předložila toliko své ničím nepodložené pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, a to za účelem prosazení vlastní skutkové verze, spočívající v tvrzení, že byla pro trestnou činnost zneužita a jednala v donucení ze strany svého manžela (spoluobviněného J. K.), pročež žádá, aby soud při právním posouzení jejího jednání vycházel pouze z jí prokázaného předání marihuany, resp. fénixových slz v množství 768 gramů. Dle obviněné tedy nemohlo být její jednání v souladu se zásadou in dubio pro reo právně kvalifikováno podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Lze tedy shrnout, že obviněná tuto námitku podřadila pod uplatněný dovolací důvod pouze formálně, neboť možnost vznášení pochybností o správnosti skutkových zjištění zákonodárce v tomto stadiu řízení již neumožňuje. Navíc jsou tyto námitky ve svých důsledcích zavádějící (až zmatečné), neboť dovolatelka ve svém dovolání jednak tvrdí, že byla zneužívaná svým manželem, byla na něm fyzicky, psychicky i ekonomicky závislá, pročež jednala pod jeho nátlakem. Současně však namítá, že její jednání nemůže být po právní stránce kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy jako spáchání činu ve velkém rozsahu, jelikož sama disponovala pouze drogou v množství 768 gramů, a mělo by tak být za použití zásady in dubio pro reo právně kvalifikováno toliko podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (tedy v tomto ohledu tvrdí, že je na místě její jednání kvalifikovat jakožto čin spáchaný členem organizované skupiny, když se na činnosti organizované skupiny podílela již od jejího počátku). Dovolatelka tedy závěrům učiněným oběma nižšími soudy na jedné straně nelogicky vyčítá absenci jednoho ze zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byla uznána vinnou, konkrétně subjektivní stránky, zatímco na druhé straně současně souhlasí s právní kvalifikací jejího jednání jakožto činu spáchaného její osobou jakožto členkou organizované skupiny. Svoji argumentaci pak opírá o tvrzení existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěnými z nich učiněnými, ačkoli zároveň výslovně zdůrazňuje, že podaným dovoláním nenapadá skutkový stav věci, nýbrž pouze trvá na tom, že okolnosti skutkové povahy nebyly správně posouzeny a soudy nižších stupňů pochybily při právním posouzení dotčených skutků. 60. Jak již bylo konstatováno shora ve vztahu k dovolání obviněného J. K., dovolací soud v rámci svého přezkumu v nyní posuzované věci ověřil, že Krajský soud v Ostravě odvodil své skutkové závěry stran jednání popsaného pod bodem 1) z četných důkazů, a to především z doznání obviněného J. K., jakož i dalších spoluobviněných, dále ze svědeckých výpovědí, protokolů o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, protokolů o provedení domovních prohlídek apod. Tyto důkazy následně pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle §2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým zjištěním poté nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se stran skutku popsaného pod bodem 1) bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Současně se oba nižší soudy v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly i se všemi námitkami vznesenými ze strany obviněné N. K. Ta však i přesto ve svém dovolání znovu akcentovala, že jednala toliko v důsledku ekonomické, fyzické a psychické závislosti na svém manželovi, kterým je spoluobviněný J. K., přičemž jí bylo dle jejího mínění prokázáno pouze předání marihuany, resp. fénixových slz v množství 768 gramů. Své námitky přitom formulovala pouhým předestřením alternativního skutkového stavu doplněného o teoretická východiska stran prokázání znaku zavinění, aniž by ve svém dovolání fakticky rozporovala kterýkoli z provedených důkazů, jejich hodnocení či dokonce poukázala na konkrétní pochybení nižších soudů při právním hodnocení jimi ustáleného skutkového stavu. 61. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud nemohl námitky obviněné N. K. shledat jakkoli opodstatněnými, a to nejen z toho důvodu, že jsou ryze skutkového či procesního charakteru, ale rovněž proto, že všechny námitky, jež dovolatelka v rámci svého mimořádného opravného prostředku předestřela, představují pouhou opětovně přednesenou a obsahově ničím nepodloženou polemiku se skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými hmotně právními závěry obou soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud přitom na podkladě svého přezkumu dospěl k jednoznačnému závěru, že stran skutku popsaného pod bodem 1) soudy obou nižších stupňů z provedených důkazů odvodily správná skutková zjištění, přičemž mezi těmito zjištěními na straně jedné a z nich učiněnými hmotně právními závěry na straně druhé není zjevný žádný, tím méně extrémní nesoulad. 62. Jestliže obviněná N. K. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadla též výrok o uloženém trestu odnětí svobody, pak nezbývá než konstatovat, že v tomto ohledu, stejně jako obviněný J. K., neuplatnila žádnou relevantní námitku. Nejvyšší soud proto v tomto směru odkazuje na teoretická východiska obsažená v bodech 44. a 45. tohoto usnesení a k těmto dodává, že ačkoli byla dovolatelka v nyní posuzované věci v souladu s §283 odst. 3 tr. zákoníku ohrožena nepodmíněným trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od osmi do dvanácti let, uložil jí soud prvního stupně nepodmíněný šestiletý trest odnětí svobody vyměřený podle §58 odst. 1 tr. zákoníku pod spodní hranicí zákonné trestní sazby, pro jehož výkon ji navíc v důsledku moderace trestní sazby zařadil do věznice mírnějšího typu. Nalézací soud v této souvislosti zohlednil konkrétní povahu a závažnost obviněnou spáchaného činu, její osobní poměry a dosavadní způsob života, včetně jejího doznání, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními §37 až §39 tr. zákoníku, jak je zřejmé zejména z bodů 98. a 99. odůvodnění rozsudku krajského soudu. Identickými odvolacími námitkami se následně v bodě 19. odůvodnění svého rozsudku řádně zabýval i vrchní soud, který na straně obviněné rovněž neshledal naplnění podmínek pro další snížení (zmírnění) ukládaného trestu. Na podkladě podrobných úvah obou nižších soudů o ukládaném trestu lze tedy uzavřít, že tyto soudy se v rámci své rozhodovací činnosti v dané věci nikterak nezpronevěřily přísným imperativům přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti trestních sankcí. Z odůvodnění jejich rozhodnutí se totiž podává, že si byly při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu, resp. vrchní soud při jeho přezkumu, vědomy klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku, když po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu ve vztahu k osobě obviněné N. K. dospěly k závěru, že je na její osobu třeba v důsledku spáchání trestné činnosti pod vlivem spoluobviněného J. K. působit trestem odnětí svobody, jehož výši a způsob výkonu je na místě moderovat postupem podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, a to za současného uložení (vedlejších) trestů majetkové povahy. Oba soudy nižších stupňů přitom uzavřely, že prosté plné podřízení obviněné spoluobviněnému J. K., jakožto dominantnímu partnerovi v manželském svazku, nemůže obviněnou z jednání, jímž byla uznána vinnou, vyvinit. Obviněná N. K. však v podaném dovolání provedená zjištění nižších soudů ve vztahu k druhu a výši uloženého trestu nikterak nereflektovala a nerozporovala, nýbrž se ve svém dovolání opětovně zaměřila toliko na zopakování skutečností, které dle jejího názoru odůvodňují výraznější snížení jí uloženého trestu odnětí svobody. 63. Za tohoto stavu, kdy nalézací soud obviněné prokazatelně uložil zákonu odpovídající druhy trestů, přičemž se z hlediska jejich výměry v žádném případě nejedná o tresty exemplární a nepřiměřeně přísné, které by byly neslučitelné s principy proporcionality trestní represe, Nejvyšší soud nemohl námitky obviněné z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako oprávněné. Námitky zaměřené výhradně proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený za řádného užití moderačního ustanovení §58 tr. zákoníku pod spodní hranicí zákonné trestní sazby, totiž nemohou být relevantně uplatněny v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu. V. Závěr 64. V souvislosti s uplatněnými námitkami výše jmenovaných obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud přitom v dané věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění či do uložených trestů, tak jak byly učiněny nižšími soudy, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v projednávaném případě rozhodně nebylo porušeno. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). 65. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po provedeném přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího a jemu předcházejícího postupu v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněné N. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, pročež toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Ve věci dovolání obviněného J. K. pak nebylo nikterak zjištěno, že by došlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů, pročež bylo dovolání tohoto obviněného, opírající se částečně o námitky, jež neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádnému jinému ze zákonných dovolacích důvodů, v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí obou podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu). V Brně dne 25. 11. 2021 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu