ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.109.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 109/2021-7048
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 4. 2021 o dovoláních obviněných Ľ. O. , nar. XY v XY, státního příslušníka Slovenské republiky, trvale bytem XY, a P. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 1 To 23/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 32/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ľ. O. a P. B. odmítají .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 11 T 32/2018, uznal vinnými obviněné Ľ. O. v bodě II. ad 11) až 18) zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a P. B. v bodech I. 2), 4), 6), 10) a II. 11), 15), 18) zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 3 písm. a), c), d) tr. zákoníku, kterých se dopustili s dalšími obviněnými tím, že
v zištném úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch pod nepravdivým příslibem řádně provedené kamionové přepravy zboží, s cílem si přepravované zboží ponechat pro vlastní potřebu a nedoručit jej na dohodnuté místo určení, s dopředu rozdělenými úlohami jednotlivých obviněných, v době nejméně od června 2017 do prosince 2017,
I. nejprve obviněný J. P. v součinnosti s obviněným A. V. zajistil převedení obchodního podílu a jednatelství přepravní společnosti D., IČ: XY , se sídlem XY (dále „společnost D.“), z původního jednatele I. R. na tzv. „bílého koně“ – osobu I. F., nar. XY , v XY, občana Slovenska, ovšem ve skutečnosti tuto společnost i poté nadále ovládal obviněný J. P., když jejího obchodního jména, vydávaje se za fiktivního jednatele I. F., zneužil za pomoci dalších blíže nezjištěných osob, kteří působili jako dispečeři společnosti D., k získání přeprav zboží od různých dodavatelů, či od různých přepravních společností, s cílem zboží naložit do předem připravených nákladních souprav a poté je nedopravit na místa určení dle uzavřených dohod o přepravě zboží, ale toto si ponechat pro vlastní potřebu, a za tímto účelem jednak využil tři nákladní soupravy zn. Scania s návěsy, které společnost D. používala na základě smluv o nájmu, a jednak se dohodl s celkem čtyřmi řidiči kamionových souprav (obviněnými J. K., M. S., D. P. a P. B. ) na provedení podvodné kamionové dopravy, neboť jim obviněný J. P. zajistil a předal padělané doklady totožnosti, jimiž se tito obvinění řidiči prokazovali při přebírání zboží od dodavatelů, konkrétně obviněný J. K., nar. XY , se představoval jako Š. K., obviněný M. S., nar. XY , se představoval jako M. H. a obviněný D. P., nar. XY , se představoval jako P. B., obviněný P. B. působil jako spolujezdec obviněného M. S., přičemž obvinění řidiči si byli vědomi skutečného místa vykládky, a přesto zboží dovezli na jiná místa určená jim obviněným J. P. Konkrétně zjištěná jednání, v nichž obviněný P. B. participoval v bodech 2), 4), 6), 10) spočívala v tom, že
2) dne 12. 6. 2017 provedli po předchozí vzájemné dohodě s řidiči: M. S. a P. B. , za využití tahače Scania, RZ XY , a návěsu Schwarzmüller, RZ XY, nakládku potravin ve společnosti N. M. K., IČ: XY, XY, kdy přepravu získali od společnosti B. T. S., IČ: XY, XY, Rumunsko, následně zboží nedovezli na smluvené místo, ale toto si ponechali pro svoji potřebu, čímž způsobili poškozené společnosti B. T. S. škodu ve výši 33.364,80 EUR, dle kurzu ČNB k 12. 6. 2017 - 26,20 Kč za 1 EUR, tedy 874.158 Kč,
4) dne 13. 6. 2017 provedli po předchozí vzájemné dohodě s řidiči: M. S. a P. B. , za využití tahače Scania, RZ XY, a návěsu Schwarzmüller, RZ XY, nakládku potravin ve společnosti A., K., IČ: XY, XY Maďarsko, ze skladu na adrese N.-C., ul. XY, kdy přepravu získal od společnosti K., XY, Latvia (Lotyšsko), následně zboží nedovezli na smluvené místo, ale toto si ponechali pro svoji potřebu, čímž způsobili poškozené společnosti K. škodu ve výši 16.405,80 EUR dle kurzu ČNB k 13. 6. 2017 - 26,145 Kč za 1 EUR, tedy 428.930 Kč,
6) dne 15. 6. 2017 provedli po předchozí vzájemné dohodě s řidiči: M. S. a P. B. , za využití tahače Scania, RZ XY, a návěsu Schwarzmüller, RZ XY, nakládku pracího prášku ve společnosti U. S. CH. C. A., XY, CZ XY, ze skladu na adrese XY, kdy přepravu získali od přepravní společnosti S. L., IČ: XY, se sídlem XY, následně zboží nedovezli na smluvené místo, ale toto si ponechali pro svoji potřebu, čímž způsobili poškozené společnosti škodu ve výši 12 193,27 EUR, dle kurzu ČNB ke dni 15. 6. 2017- 26,21 Kč za 1 EUR, tedy 319.586 Kč,
kdy uvedené zboží bylo uloženo v XY ve skladu, který zajistil obviněný A. V., jenž pomáhal také při vykládce zboží,
10) dne 16. 6. 2017 provedli po předchozí vzájemné dohodě s řidiči: M. S. a P. B. , za využití tahače Scania, RZ XY, a návěsu Schwarzmüller, RZ XY, nakládku kuřecího masa ve společnosti E. B.V., XY, Holandsko, kdy přepravu získali od přepravní společnosti G. L., XY, Litva, následně zboží nedovezli na smluvené místo, ale toto si ponechali pro svoji potřebu, čímž způsobili poškozené společnosti G. L. škodu ve výši 69 552 EUR, dle kurzu ČNB k 16. 6. 2017 - 26,23 Kč za 1 EUR, tedy 1.824.349 Kč,
II. obviněný J. P. nejprve v součinnosti s obviněným P. Č. pomohl zajistit (opatřením nového majitele a jednatele - tzv. „bílého koně“ T. B., nar. XY, XY, Slovenská republika), převedení obchodního podílu a jednatelství přepravní společnosti C. T., IČ: XY, se sídlem XY, provozovna XY (dále „společnost C. T.“), a to z původního jednatele obviněného P. Č. na T. B., ovšem ve skutečnosti tuto společnost poté ovládal obviněný J. P., neboť zneužil jejího obchodního jména, vydávaje se převážně za jednatele T. B., a následně za aktivní účasti mimo jiných:
- obviněné K. S., jež jednala jako dispečerka přepravní společnosti C. T. a podle pokynů obviněného J. P. dojednávala podvodné kamionové přepravy a za tímto účelem se nepravdivě představovala jako L. M.,
- obviněného Ľ. O. , jenž jednal jako dispečer přepravní společnosti C. T. a podle pokynů obviněného J. P. dojednával podvodné kamionové přepravy a za tímto účelem se nepravdivě představoval jako P. M.,
- čtyř řidičů, kterým J. P. předal padělané doklady totožnosti, kterými se tito prokazovali při přebírání zboží, přičemž řidiči vystupovali podle pokynů obviněného J. P. pod falešnými identitami, konkrétně obviněný M. S. se představoval jako M. H., obviněný P. B. se představoval jako M. D., obviněný M. L. se představoval jako M. B. a řidič M. S. se představoval jako J. K., přičemž jmenovaní řidiči si byli vědomi skutečného místa vykládky, a přesto zboží dovezli na jiná místa určená J. P., a
- obviněného D. M., jenž vystupoval jako prostředník (zprostředkovatel) mezi odběratelem podvodně získaného zboží (občanem Polska M. S.), které bylo naskladňováno do skladu v obci XY v Polsku a dodavatelem podvodně získaného zboží J. P., a současně obviněný D. M. zajišťoval navážení řidičů nákladních souprav k vozidlům a instruoval je, tedy se vědomě po vzájemné dohodě spolupodílel na páchání podvodných přeprav,
došlo v součinnosti všech shora uvedených obviněných, kdy obviněný J. P. řídil páchání celé trestné činnosti, k podvodným kamionovým dopravám, konkrétně popsaným v bodech 11) až 20) téhož výroku, z nichž se obviněný Ľ. O. podílel na dílčích činech 11) až 18) a obviněný P. B. na skutcích 11), 15) a 18), které spočívaly v tom, že
11) dne 13. 12. 2017 provedli po předchozí vzájemné dohodě s řidičem P. B. , za využití tahače MAN, RZ XY, a návěsu Schwarzmüller, RZ XY, nakládku potravin ve společnosti N. Č., IČ: XY, kdy přepravu získali od společnosti N. Č., IČ: XY, se sídlem XY, následně zboží nedovezli na smluvené místo, které bylo ve Velké Británii ve společnosti N. U. L., XY, ale toto si ponechali pro svoji potřebu, kdy zboží nechali uložit ve skladišti v Polské republice u obce XY, čímž způsobili poškozené společnosti N. Č., škodu ve výši 32.837,26 EUR, dle kurzu ČNB k 13. 12. 2017 - 25,65 Kč za 1 EUR, tedy 842.276 Kč,
12) dne 13. 12. 2017 provedli po předchozí vzájemné dohodě s řidičem M. S., za využití tahače MAN, RZ XY, a návěsu KÖGEL SN24, VIN XY, nakládku pneumatik ve společnosti H. T. H., XY, Maďarsko, kdy přepravu získali od společnosti R. I. L., XY, Maďarsko, následně zboží nedovezli na smluvené místo, ale toto si ponechali pro svoji potřebu, kdy zboží nechali uložit ve skladišti v Polské republice u obce XY, čímž způsobili poškozené společnosti R. I. L. škodu ve výši 43.311 EUR, dle kurzu ČNB k ČNB k 13. 12. 2017 - 25,65 Kč za 1 EUR, tedy 1.110.927 Kč,
13) dne 14. 12. 2017 provedli po předchozí vzájemné dohodě s řidičem M. S., nar. XY, který vystupoval pod falešnou identitou J. K., za využití tahače Mercedes Benz Actros, RZ XY, a návěsu Schwarzmüller, RZ XY, objednávku přepravy pneumatik ve společnosti C. – P. G. D. T. C., XY, SRN, kdy přepravu získali od společnosti S. t., XY, Sofia, Bulharsko, kdy následně nedošlo k naložení zboží ze strany nakládací společnosti, čímž nedošlo k dokonání trestného činu, přičemž pravý úmysl obviněných byl nedovezení zboží na smluvené místo, ale toto si ponechat pro svoji potřebu, čímž se pokusili způsobit poškozené společnosti blíže nezjištěnou škodu,
14) dne 14. 12. 2017 provedli po předchozí vzájemné dohodě s řidičem M. S., za využití tahače MAN, RZ XY, a návěsu KÖGEL SN24, VIN XY, nakládku 180 praček Samsung ve společnosti W., S. E. P. m. S.., Polsko, kdy přepravu získali od společnosti C. P. T. K. XY Lodz, Polsko, následně zboží nedovezli na smluvené místo, ale toto si ponechali pro svoji potřebu, čímž způsobili poškozené společnosti škodu ve výši 137.880 PLN, dle kurzu ČNB ke dni 14. 12.2017- 6,083 Kč za 1 PLN, tedy 838.724 Kč, kdy uvedené zboží bylo vypátráno policií, načež bylo v návěsu dohledáno 179 ks praček a tyto byly zajištěny,
15) dne 14. 12. 2017 provedli po předchozí vzájemné dohodě s řidičem P. B. , za využití tahače MAN, RZ XY, a návěsu Schwarzmüller, RZ XY, objednávku přepravy pneumatik ve společnosti C. – P. G. D. T. C., XY, SRN, kdy přepravu získali od společnosti S. t., XY, Sofia, Bulharsko, následně nedošlo k naložení zboží ze strany nakládací společnosti, čímž nedošlo k dokonání trestného činu, přičemž pravý úmysl obviněných byl nedovezení zboží na smluvené místo, ale toto si ponechat pro svoji potřebu, čímž by způsobili poškozené společnosti blíže nezjištěnou škodu,
16) dne 14. 12. 2017 provedli po předchozí vzájemné dohodě s řidičem M. L., za využití tahače MAN, RZ XY, a návěsu VAN HOOL, RZ XY, nakládku pneumatik ve společnosti H. T. H., XY, Maďarsko, kdy přepravu získali od společnosti R. I. L., XY, Maďarsko, následně zboží nedovezli na smluvené místo, které bylo ve Francii ve společnosti M., XY, Francie, ale toto si ponechali pro svoji potřebu, čímž způsobili poškozené společnosti škodu ve výši 43.710,52 EUR, dle kurzu ČNB k ČNB k 15. 12. 2017 - 25,685 Kč za 1 EUR, tedy ve výši 1.122.705 Kč, kdy na základě mezinárodní spolupráce došlo k vypátrání nákladní soupravy na Slovensku, přičemž ve vozidle byl zjištěn M. L., nar. XY, a zboží bylo zajištěno,
17) dne 15. 12. 2017 provedli po předchozí vzájemné dohodě s řidičem M. S., nar. XY, který vystupoval pod falešnou identitou J. K., za využití tahače Mercedes Benz Actros, RZ XY, a návěsu Schwarzmüller, RZ XY, objednávku přepravy televizorů ve společnosti U. P. ul. XY, Polsko, kdy přepravu získali od společnosti T. O., ul. XY, Polsko, kdy následně nedošlo k naložení zboží ze strany nakládací společnosti, a to z důvodu zadržení hlavního pachatele J. P., který přestal dávat pokyny řidiči, čímž nedošlo k dokonání trestného činu, přičemž pravý úmysl obviněných byl nedovezení zboží na smluvené místo, ale toto si ponechat pro svoji potřebu, čímž se pokusili způsobit poškozené společnosti T. O. blíže nezjištěnou škodu,
18) dne 15. 12. 2017 provedli po předchozí vzájemné dohodě s řidičem P. B. , za využití tahače MAN, RZ XY, a návěsu Schwarzmüller, RZ XY, objednávku přepravy potravin u společnosti I. P., O., a S. M. w XY, Polsko, kdy přepravu získali od společnosti R. C., XY, následně nedošlo k naložení zboží, a to v důsledku zadržení organizátora J. P., čímž nedošlo k dokonání trestného činu, přičemž pravý úmysl obviněných byl nedovezení zboží na smluvené místo, ale toto si ponechat pro svoji potřebu, čímž se pokusili způsobit poškozené společnosti R. C., škodu ve výši 218.295 PLN, dle kurzu ČNB k 15. 12. 2017 – 6,09 Kč za 1 PLN, tedy ve výši 1.329.417 Kč,
uvedeným jednáním se dovolatelé podíleli nebo pokusili podílet na způsobení škody, a to obviněný P. B. ve výši 5.618.716 Kč a obviněný Ľ. O. ve výši 5.244.049 Kč.
2. Za tyto zločiny byli oba dovolatelé odsouzeni podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody, obviněný Ľ. O. v trvání pěti let a pro jeho výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to věcí vypočtených pod body 1., 2., 3. výroku o trestu mu uloženého. Obviněný P. B. byl odsouzen též za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. P., nar. XY, M. S., nar. XY, K. S., nar. XY, D. M., nar. XY, P. Č., nar. XY, A. V., nar. XY, D. P., nar. XY, J. K., nar. XY, M. L., nar. XY, a M. Š., nar. XY, o zabrání věci podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a o náhradě škody.
3. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací z podnětu odvolání obviněných, kteří rozsudek soudu prvního stupně napadli, mimo jiné i obviněných Ľ. O. a P. B., a státního zástupce podaného v neprospěch obviněných, rozsudkem ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 1 To 23/2020, rozhodl tak, že z podnětů odvolání obviněných Ľ. O. , D. M., P. Č. a P. B.
I. podle §258 odst. 1 písm. e), písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o jejich povinnosti k zaplacení náhrady majetkové škody společnosti N. Č.
II. Podle §259 odst. 3 tr. ř. i z podnětu odvolání státního zástupce nově vedle již uložených trestů, jež zůstaly v rozsudku soudu prvního stupně nezměněny, uložil mimo jiné obviněnému P. B. podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, kdy denní sazba činí 1.000 Kč, a podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců pro případ, že by tento trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán. Rozhodl též o odvoláních dalších odvolatelů (viz bod III.) s tím, že
ve zbývajících částech výroků o vině, uložených trestech a povinnosti k náhradě škody i zabrání věci zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
II. Z obsahu dovolání obviněných
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali obvinění Ľ. O. a P. B. prostřednictvím obhájců dovolání.
5. Dovolání obviněného Ľ. O. spočívá na důvodech podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. neboť je přesvědčen o své nevině a o tom, že rozhodnutí soudů je založeno na nesprávném vyhodnocení skutkového stavu a vadném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýkal, že se nevypořádal s jeho námitkami a návrhy na doplnění dokazování, nevyčerpal jím uváděné námitky, kterým nevěnoval téměř žádnou pozornost, a nezabýval se ani tím, proč nebylo dokazování podle jím učiněných návrhů doplněno, což zakládá nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí.
6. Doplnění dokazování se mělo týkat provedení analýzy obsahu jeho počítače, jíž mělo být prokázáno, že přepravy, z nichž byl obviněn, neobjednával, ale věnoval se vlastním osobním a obchodním záležitostem, čímž vysvětloval, proč se pohyboval na programech pro kamionové přepravy, na mapových vyhledávačích apod. Soud jeho návrh neakceptoval přesto, že šlo o stěžejní argument. Soudy na něj však bez bližšího odůvodnění rezignovaly a důvody pro takové odmítnutí vůbec nesdělily. Z výsledků provedeného dokazování přitom vůbec nevyplynulo, jakým způsobem se podílel na jednotlivých dílčích útocích, když žádnou z přeprav neobjednal telefonicky, e-mailem ani jiným způsobem, řidiče nikam neposílal, nedomlouval falešné doklady. Jeho účast na spáchaných činech neprokazuje ani spoluobviněná K. S., která nebyla schopna přesně specifikovat konkrétní přepravu, na níž se měl podílet, ani způsob, jakým tak měl činit. Nebylo tudíž vůbec objasněno, že by spáchal skutky kladené mu za vinu, protože pro takový závěr nemůže stačit jen domněnka o jeho nevěrohodnosti, a to ani opřená o úvahu, že jeho účast na trestném činu vyplynula z jakýchsi telefonátů, které nebyly blíže specifikovány. Za prokázanou nelze považovat ani skutečnost týkající se jeho přítomnosti ve společnosti C. T., kterou vysvětlil, a neexistuje důkaz, jenž by toto jeho tvrzení vyvracel. Nebylo-li pečlivě prokázáno, že se činů dopustil, nemůže být uznán vinným.
7. Obviněný ke své věrohodnosti poukázal na svědectví J. P. a M. S., kteří jeho výpověď podporují, a na svou dosavadní zachovalost i na to, že po celou dobu až dosud vypovídal shodně. Výsledky provedeného dokazování nebylo prokázáno, že by se znal s obviněným J. P., přičemž uvedený závěr nelze opírat o tři záznamy z jeho mobilního telefonu z listopadu 2016 o nepřijatých voláních J. P., neboť to nemohl jakkoli ovlivnit. O jeho podílu a zapojení se do trestné činnosti nesvědčí žádný z provedených důkazů, ani to, že měl přístup k e-mailu společnosti C. T., neboť tento přístup kromě něj měli i obvinění J. P. a K. S. Nebylo tudíž prokázáno, že některou z podvodných předprav objednal, a není možné vycházet jen z vágních a nepodložených úvah soudů, a to ani ve vztahu k závěru, že měl o této skutečnosti jakoukoli vědomost, jíž odvolací soud rovněž nevysvětlil. Výhrady obviněný soustředil i proti tomu, že policie zamítla jeho návrh na provedení výslechu svědka M. S. Vytýkal i účelový závěr soudu o tom, že se měl do telefonu představovat jménem P. M., protože se to nestalo a z ničeho taková skutečnost nevyplývá, a to ani z výpovědi svědkyně K. S., která uskutečnila drtivou většinu objednávek.
8. Uváděné nedostatky obviněný považoval za závažné pochybení vedoucí k nesprávnému závěru o jeho vině, která nebyla výsledky provedeného dokazování zjištěna, protože byly shromažďovány výlučně důkazy svědčící v jeho neprospěch. Existují proto zásadní pochybnosti o tom, zda se vůbec nějakým způsobem na tvrzené trestné činnosti podílel, případně jaká byla jeho role a jeho podíl na způsobené škodě. Protože soudy se s těmito klíčovými otázkami nevypořádaly, byla porušena zásada in dubio pro reo, která souvisí i s tím, že odvolací soud na podrobné odvolání obviněného reagoval neodpovídajícím způsobem.
9. V doplňku dovolání obviněný poukázal na nutnost změnit použitou právní kvalifikaci ve smyslu změn provedených zákonem č. 333/2020 Sb., který s účinností od 1. 10. 2020 nově upravil hranice škody pro jednotlivé kategorie vymezené v §138 tr. zákoníku. Touto novelou došlo i ke zmírnění hranice značné škody z 500.000 Kč na 1.000.000 Kč a škody velkého rozsahu z 5.000.000 Kč na 10.000.000 Kč. Protože v posuzované věci soudy dospěly k závěru, že popsaným jednáním způsobil škodu ve výši 5.244.049 Kč, mělo dojít ke změně právní kvalifikace, a měl být se zřetelem k §2 odst. 1 tr. zákoníku nově odsouzen za jednání podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť se již nejedná o škodu velkého rozsahu, ale toliko o značnou škodu.
10. Z uvedených důvodů obviněný Ľ. O. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 11 T 32/2018, i rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 1 To 23/2020, a obviněného poté zprostil obžaloby. Rovněž požadoval, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí do doby rozhodnutí o dovolání, neboť jeho výkonem by mu hrozila závažná újma v podobě nutnosti ukončit své podnikání, jež by představovalo újmu nejen pro něj, ale i pro jeho obchodní partnery. Pro odložení výkonu rozhodnutí svědčí i špatný zdravotní stav jeho rodičů, o něž se obviněný stará, a kteří jsou již v pokročilém věku a nejsou samostatní natolik, aby se obešli bez péče další osoby.
11. Dovolání obviněného P. B. je opřeno o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení, protože se soudy dostatečně nevypořádaly se všemi rozhodnými skutečnostmi. Vytýkal, že vadně posoudily důvody pro mimořádné snížení trestu podle §58 tr. zákoníku.
12. Obviněný poukázal na to, že se ke skutkům kladeným mu za vinu doznal a od počátku trestního řízení spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, jimž pomohl při objasnění své trestné činnosti i dalších pro trestní řízení důležitých skutečností. Soudy dostatečně ve vztahu k jeho zavinění neuvážily, že zpočátku nepochopil podstatu celé činnosti tak, aby byl schopen rozpoznat, že jde o trestnou činnost, a později jednal ze strachu z organizátora J. P., neakceptovaly a nereflektovaly jeho nezkušenost s kamionovou přepravou, díky níž nemohl včas poznat, zda probíhá standardně. Zkušenosti nemohl dříve získat, protože jako vysloužilý havíř žijící z renty nemá o způsobech a postupech při uzavírání pracovněprávních vztahů žádné povědomí, a proto mu nebylo divné, že první den svého nástupu do práce nepodepisoval pracovní smlouvu, ale byla mu ihned přidělena první práce, tedy jednal v podstatě ve skutkovém omylu.
13. Soudům vytkl, že aniž by braly do úvahy jeho obhajobu, nesprávně posoudily skutečnosti plynoucí z odposlechů, z nichž zjistily, že si domlouval a plánoval trestnou činnost společně se spoluobviněným M. S. po vlastní linii. Nebraly do úvahy, že tato domluva nebyla míněna vážně a že k ní došlo až půl roku po spáchání skutků popsaných pod bodem I. obžaloby.
14. Trest odnětí svobody považoval za nesprávně vyměřený v důsledku nesprávného zhodnocení jeho zdravotního stavu, který mu neumožňuje výkon trestu odnětí svobody, což soud neakceptoval, přestože mu obviněný dne 10. 10. 2019 předložil lékařskou zprávu, z níž se podává, že prodělal operaci meningeomu v dutině lebeční, v důsledku čehož je ochrnutý na polovinu těla a není schopen stoje ani chůze. Soud však učinil závěr, že není zřejmé, že by jeho zdraví doznalo zásadních změn oproti situaci, kdy páchal trestnou činnost, což je nemístné zlehčování zdravotních problémů. Z uvedených důvodů byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu, neboť projevil upřímnou lítost, svou výpovědí usvědčil nejen sebe, ale i některé spoluobviněné, jím způsobená škoda je na samé spodní hranici škody velkého rozsahu, nadto podle současné právní úpravy by již o škodu velkého rozsahu ani nešlo, obviněný je osobou netrestanou, bezúhonnou, žijící řádným rodinným životem, navíc trpí závažnými zdravotními problémy. Odvolací soud však tyto okolnosti do výroku o trestu u něj nepromítl, přestože u většiny spoluobviněných tohoto institutu využil a uložil jim podmíněné tresty odnětí svobody. Z tohoto důvodu obviněný považuje jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný a nereflektující kumulativně splněný komplex důvodů pro jeho mimořádné snížení pod spodní hranici zákonné trestní sazby.
15. V závěru dovolání obviněný P. B. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 1 To 23/2020, i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 11 T 32/2018, a poté aby přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
16. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství dovolání obviněného Ľ. O. považovala v části, v níž namítal, že se vrchní soud nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, za nedopadající na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože soudy splnily své procesní povinnosti. Soud prvního stupně objasnil rozhodné skutečnosti týkající se viny tohoto dovolatele a odvolací soud reagoval na jeho námitky odkazem na odůvodnění rozsudku soudu nalézacího, které považoval za správné (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, a ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 583/13, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1417/2015), protože není povinností soudu druhého stupně, aby zcela detailním způsobem reagoval na každou jednotlivost odvolatelem namítanou (viz rozsudek ESLP ve věci Ruiz García proti Španělsku ze dne 21. 1. 1999, stížnost č. 30544/96). Není porušením práva na spravedlivý proces, pokud soudy nebudují vlastní závěry na podrobném vyvracení jednotlivě vznesených námitek, ale postaví proti nim ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14). Neshledala ani opomenutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci, neboť když soudy k návrhu obviněného důkazy neprovedly, vysvětlily důvod takového postupu.
17. Podstatu dovolání státní zástupkyně shledala ve zpochybňování účasti tohoto dovolatele na trestném jednání totožným s jeho dosavadní obhajobou, s níž se soudy vypořádaly. Jde o námitky uplatněné s cílem destabilizovat zjištěný skutkový stav a na jeho základě měnit právní posouzení skutku, přestože bylo prokázáno, že obviněný v celé trestné činnosti figuroval jako dispečer a na místě činu se nenacházel náhodou (viz bod 42. rozsudku soudu prvního stupně). Z uvedených důvodů, když byly dodrženy všechny procesní zásady, nedošlo k extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, a nebylo porušeno ani pravidlo in dubio pro reo .
18. Hmotněprávní námitku, které však nelze pro její nedůvodnost vyhovět, státní zástupkyně spatřovala v požadavku na změnu právní kvalifikace s ohledem na novelu trestního zákoníku provedenou zákonem č. 333/2020 Sb., v níž došlo k novému rozhraničení škod v ustanovení §138 tr. zákoníku. Uvedená změna nastala až s účinností od 1. 10. 2020, zatímco ve věci bylo pravomocně rozhodnuto již 15. 7. 2020, což svědčí o tom, že trestní stíhání skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem před účinností tohoto pozměňovacího zákona. Podle §2 tr. zákoníku o časové působnosti trestních zákonů se nový zákon neužije poté, co je v právní moci výrok o vině a trestu, neboť zde již nejde o řešení otázky trestnosti činu. Jednání obviněného bylo z hlediska zákona účinného v době spáchání činu i rozhodování soudů správně právně posouzeno a nemůže být přihlíženo k nové právní úpravě, byť by byla pro obviněného příznivější (viz rozhodnutí č. 17/2017 Sb. rozh. tr.). V posuzované trestní věci novelizovaná ustanovení trestního zákoníku nemohla nijak ovlivnit právní kvalifikaci jednání obviněného.
19. Vzhledem k tomu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ľ. O. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
20. Dovolání obviněného P. B. státní zástupkyně považovala za uplatněné mimo zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože výhrady proti druhu a výměře trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) je možné v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného důvodu podle §265 odst. 1 písm. h) tr. ř. (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jelikož obviněný v dovolání tento důvod neuvedl a jeho výhrady byly formulovány tak, že mu byl vadně uložen trest, pokud mu nebyl mimořádně snížen v režimu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, aniž byly splněny podmínky pro takový postup, nelze v řízení o dovolání s úspěchem namítat ani existenci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolání by bylo možné podat pouze tehdy, pokud by nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku, a přesto by byl uložen trest pod dolní hranici příslušné zákonné sazby s poukazem na citované ustanovení, protože v takovém případě by šlo o trest uložený pod trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně, čímž by byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
21. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
22. Obvinění se k vyjádřením Nejvyššího státního zastupitelství, která jim byla skrze jejich obhájce zaslána, do doby konání neveřejného zasedání o dovoláních nevyjádřili.
IV. Přípustnost dovolání
23. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že obě podaná dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., podali je obvinění jako osoby oprávněné podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě zákonem stanoveném v §265e odst. 1, 2 tr. ř. Protože Nejvyšší soud z obsahu dovolání dovodil splnění i dalších formálních požadavků podle §265f odst. 1 tr. ř., zkoumal, zda byla podána v souladu s důvody podle §265b odst. 1 písm. g), resp. i písm. l) tr. ř., na nichž je obvinění založili, protože jen na základě dovolání opřeného o námitky obsahově způsobilé naplnit zvolený dovolací důvod lze napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobit věcnému přezkoumání.
V. K důvodům dovolání
24. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat jeho zákonnému vymezení podle §265b odst. 1, 2 tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
25. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jímž své dovolání podložil obviněný Ľ. O. , lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podle obsahu podaného dovolání a též vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, je zřejmé, že tento obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně v dovolání uvedl i důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
26. Dovoláními podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který zvolili oba dovolatelé, tedy jak Ľ. O. , tak i P. B. , lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ke zjištěnému skutku lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je zásadně skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud je nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, či usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, aj.).
27. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení. To vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právní vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. a není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři, neboť hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. je právem a povinností soudu prvního stupně, jehož postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94).
28. Nedostatky ve skutkových zjištěních nelze v zásadě v dovolání vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle §265b tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2002, sv. 16 pod č. T 396)]. Tato zásada je prolomena v případě nesprávné realizace důkazního řízení, má-li za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, zejména stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Takový přezkum skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání možný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
29. Výroku o trestu ve smyslu tohoto dovolacího důvodu je možné namítat vady jiné záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu jako „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ pochybení v tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Ostatní vady výroku o trestu lze vytýkat zásadně prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je možné namítat, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, anebo mu byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou na konkrétní trestný čin trestním zákonem. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1286/2015).
30. Průlom do těchto kritérií by mohl ve vztahu k výroku o trestu nastat pouze tehdy, pokud by byly shledány při ukládání trestu zásadní procesní nedostatky zakládající porušení pravidel spravedlivého procesu, například nedostatek odůvodnění trestu v přezkoumávaných rozhodnutích či nedostatečné reflektování zásady přiměřenosti uloženého trestu zejména s přihlédnutím k ochraně soukromého života obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1624/2019), a to v návaznosti na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
31. Pro rozsah přezkumné povinnosti dovoláním napadených rozhodnutí současně platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
VI. K dovolání obviněného Ľ. O.
32. Podle obsahu dovolání obviněný Ľ. O. většinou výhrad brojil proti způsobu, jakým se odvolací soud vypořádal, resp. nevypořádal s jeho odvolacími námitkami na doplnění dokazování provedením analýzy jeho počítače a výslechem svědka M. S. Od neprovedení těchto důkazů následně odvozoval námitku o nesprávně zjištěném skutkovém stavu, a tím i nesprávném právním posouzení, neboť jeho účast na posuzovaném jednání nebyla náležitě konkretizována, vyjma konstatování o nevěrohodnosti jeho obhajoby, přestože byla po celou dobu konstantní. Domáhal se aplikace zásady in dubio pro reo . Právnímu posouzení vytýkal vadný závěr spočívající v nepoužití novely §138 tr. zákoníku zákonem č. 333/2020 Sb., s účinností od 1. 10. 2020.
33. Z tohoto shrnutí uplatněných námitek je zjevné, že jejich podstatnou část obviněný zaměřil proti vadám ve skutkových zjištěních a úplnosti provedeného dokazování a založil je na tvrzení, že se soudy nevěnovaly jeho obhajobě, což jsou námitky, které nelze v rámci dovolání zásadně uplatňovat, protože na skutkový stav je možné poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud však se zřetelem na nutnost vyloučit porušení pravidel spravedlivého procesu zkoumal, zda soudy dodržely všechna pravidla pro řádné objasnění věci (srov. §2 odst. 5 tr. ř.), řádně důkazy hodnotily (§2 odst. 6 tr. ř.) a své závěry v přezkoumávaných rozhodnutích vysvětlily (§125, §134 tr. ř.).
34. Posoudí-li se z těchto hledisek obsah přezkoumávaných rozhodnutí, je zřejmé, že soudy se věcí zabývaly, a to i jmenovitě vůči obviněnému Ľ. O., v souladu s jím uváděnými skutečnostmi prováděly dokazování a důkazy dostatečně hodnotily. Podle výsledků provedeného dokazování poté učinily skutková zjištění vyjádřená ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně v bodech II. 11) až 18), z nichž plyne konkrétní účast tohoto obviněného na jednání spáchaném v součinnosti s dalšími osobami. Jeho jednání je vyjádřeno jednak u skutku v bodě II., podle něhož jeho role spočívala v tom, že „jednal jako dispečer přepravní společnosti C. T. a podle pokynů obviněného J. P. dojednával podvodné kamionové přepravy a za tímto účelem se nepravdivě představoval jako P. M.“, a s ohledem na popsané souvislosti ji vyjadřují i okolnosti uvedené v bodech 11) až 18) se závěrem, že se aktivně podílel na způsobení škody v celkové výši 5.244.049 Kč.
35. Soudy vysvětlily své úvahy a popsaly postupy, které vykrystalizovaly v uvedená zjištění. Lze proto jen ve stručnosti zopakovat, že podkladem pro jejich závěry byl souhrn důkazů, jež soud odpovědně hodnotil. K postoji dovolatele je vhodné uvést, že v průběhu trestního řízení svoji výpověď měnil, když nejprve své jednání zásadně popíral, poté jej doznal a popsal i mechanismus fungování celé organizované skupiny, aby nakonec toto doznání odvolal a vrátil se ke své původní obhajobě. Soud prvního stupně pro posouzení věrohodnosti takto složených výpovědí jím tvrzené skutečnosti posuzoval ve vazbě na další ve věci provedené důkazy, např. přepisy telefonních hovorů v rámci nařízených odposlechů telekomunikačního provozu nacházejících se ve vztahu k obviněnému Ľ. O. na č. l. 4471 až 4494, z nichž zjistil jednak časové okolnosti páchání trestné činnosti tímto obviněným společně s J. P. a K. S. z kanceláře společnosti C. T. ve XY ve dnech 13. 12. 2017 až 15. 12. 2017. O důslednosti soudu svědčí, že přestože obviněný uskutečnil v danou dobu celkem 22 telefonních hovorů, soud považoval za relevantních pouze 10 z nich, v nichž obviněný sjednával dopravu jménem společnosti C. T., a to i pod nepravými jmény evokujícími, že jde o jednatele této společnosti, případně další osoby, a snaží se zjistit, jaké zboží by mělo být přepravováno. V souladu s tímto zjištěním soud posuzoval i doklady zajištěné v souvislosti s jeho činností v kanceláři společnosti C. T. a uskutečněným aktivitám ve vztahu k realizaci posuzovaných podvodných jednání a padělaným dokladům k vozidlům i osobním dokladům při nich používaným, včetně zajištěných stop na místě samém se zaměřením na obsah u něj zajištěného telefonu, počítače a flash disků a vyhodnocení jejich obsahu (č. l. 603 až 609, 610 až 621). Obhajobu obviněného založenou na tvrzení, že o nelegálnosti jednání spoluobviněných nevěděl a důvod jeho návštěvy ve XY v kancelářích společnosti C. T. souvisel výlučně s jeho obchodní činností, soud považoval za vyvrácenou výpovědí spoluobviněné K. S., které byl přiznán status spolupracující obviněné a která relativně podrobně vypověděla o okolnostech, za kterých se dovolatel v kanceláři společně s ní nacházel, k čemu byla jeho přítomnost určena a jak se na společně spáchané trestné činnosti podílel. Z výsledků provedeného dokazování soud vyvodil závěr, že jednání obviněného Ľ. O. spočívalo v podstatě v úloze dispečera, který při znalosti podstaty trestné činnosti souzené skupiny pachatelů vystupoval v rámci komunikace s firmami, od nichž se snažil zajistit lukrativní přepravy zboží pod nepravou identitou, s vědomím, že sjednaný závazek přepravy zboží do místa určení nebude naplněn. Tím uváděl zástupce jednotlivých společností v omyl a naplnil znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným (viz zejména body 34., 35., 41., 42., 56., 57. rozsudku soudu prvního stupně).
36. Odvolací soud odvolání obviněného založené na takřka identické argumentaci, jakou uplatnil i nyní v dovolání, shledal nedůvodným vyjma námitek proti výroku o náhradě škody. Podle obsahu přezkoumávaného rozhodnutí v části týkající se dovolatele je zřejmé, že odvolací soud odvolání obviněného věnoval potřebnou pozornost, a zabýval se, byť stručně, i tím, zda ve věci šlo o tzv. opomenuté důkazy, jejichž existenci neshledal (č. l. 5889). Svá zjištění k námitkám obviněného shrnul do závěru, že průběh dokazování soudem prvního stupně byl v souladu se zásadami vymezenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. a učiněné skutkové i právní závěry považoval za správné, protože obhajoba obviněného byla dokazováním provedeným soudem prvního stupně vyvrácena. Rozhodné bylo, že svým jednáním přispěl k realizaci celého podvodného jednání ve spolupráci s dalšími na něm zainteresovanými osobami a že věděl, v jaké roli a jakého konkrétního jednání se dopouští, i o to, že další spolupachatelé zajišťovali svými činnostmi další předpoklady pro úspěšné spáchání činu (viz body 21. až 36. napadeného rozsudku).
37. Nejvyšší soud nepřisvědčil obviněnému, že by soudy nereagovaly na jeho námitky a důkazní návrhy na výslech svědka M. S. a provedení analýzy jeho počítače, kterou mělo být podle jeho slov zjištěno, že se v inkriminovaném období věnoval své vlastní soukromé a obchodní činnosti. Naopak z obsahu spisu je zřejmé, že soud prvního stupně ihned po prvním hlavním líčení ve věci dne 18. 4. 2019 vyzval obviněné mimo jiné i k tomu, aby uvedli i důkazy, jež navrhují v hlavním líčení provést (č. l. 5528). Na to obviněný Ľ. O. reagoval prostřednictvím obhájce přípisem ze dne 29. 4. 2019, v němž sdělil soudu, že se čtením protokolů, úředních záznamů a znaleckých posudků souhlasí, žádného ze svědků či znalců nenavrhuje vyslechnout osobně a žádá, aby byl proveden výslech svědka M. S., jiný důkazní návrh zde neučinil (č. l. 5551). Dále se ze spisu, konkrétně z protokolů o hlavním líčení podává, že se osobně účastnil pouze prvních tří jednacích dnů hlavního líčení, tj. 5. až 7. 3. 2019, 18. 4. 2019 a 21. až 23. 5. 2019, kdy byl jako obviněný vyslechnut a v závěru požádal, aby další hlavní líčení byla konána v jeho nepřítomnosti, mimo vyhlášení rozsudku, přičemž ani při tomto hlavním líčení neučinil návrh na doplnění dokazování v podobě analýzy počítače obviněného (č. l. 5323 až 5325, 5511 až 5519, 5650 až 5670). Při hlavních líčeních ve dnech 30. a 31. 5. 2019, přítomen nebyl, jeho obhájce Mgr. Jan Heldes návrhy na doplnění dokazování vyjma požadavku na výslech svědka M. S. (č. l. 5692 až 5698 verte) neučinil. Soud mu vyhověl a navrhovaného svědka předvolal k dalšímu hlavnímu líčení na 10. a 11. 7. 2019 (č. l. 5700). V závěru hlavního líčení obhájce sice zmínil v minulosti navrhovanou určitou analýzu v podobě výpisu z počítače jeho klienta spočívající hlavně v e-mailech za inkriminované období od 10. 12. do 15. 12. 2017 a přepravních programů, které měly doložit, že obviněný vykonával v tomto období převážně činnost pro svou vlastní firmu. Je však třeba zdůraznit, že z tohoto podání nevyplynul žádný konkrétní návrh, jejž by bylo možné označit za požadavek na doplnění dokazování, ale obsah tohoto přednesu obhájce vyjadřoval obhajobu obviněného, že se na trestném jednání nepodílel, nýbrž vykonával v kanceláři své podnikatelské aktivity (č. l. 5761 až 5765 verte). K výslechu svědka M. S. došlo při hlavním líčení dne 16. a 17. 10. 2019, v jehož závěru soud po dotazu na doplnění dokazování podle §213 odst. 2 tr. ř. vyhlásil usnesení podle §216 odst. 1 tr. ř., že další důkazy nebudou prováděny a toto své rozhodnutí odůvodnil (č. l. 5885 až 5889). Odvolací soud se možností tzv. opomenutých důkazů zabýval a ve vztahu k obviněnému Ľ. O. jen v obecné formě v bodě 27. uvedl, že soud prvního stupně mu vyhověl, což lze vztáhnout k návrhu na výslech svědka M. S. Jestliže se výslovně nezmínil o údajném požadavku na zpracování analýzy počítače obviněného, z obsahu spisu nelze dovodit, že by obviněný takový kvalifikovaný návrh výslovně učinil. V odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně pouze rozvedl kritiku postupu soudu při provádění dokazování a hodnocení důkazů a výhradu, že v přípravném řízení i hlavním líčení navrhoval doplnění dokazování o analýzu jeho počítače, čemuž soud nejenže nevyhověl, ale tento svůj postoj nekonkretizoval (č. l. 6004 verte). Nejvyšší soud z obsahu těchto podání a vyjádření zmiňuje, že z nich neplyne kvalifikovaný požadavek na konkrétní provedení důkazu (č. l. 6002 až 6004, 6376 až 6382). Proto jen k obecnému sdělení lze poukázat na stručně vyjádřené závěry o neexistenci opomenutých důkazů s odkazem na reakci na celkový obsah odvolání obviněného s tím, že došlo k řádnému objasnění jeho role i jemu za vinu kladené trestné činnosti.
38. Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že o tzv. opomenuté důkazy by se mohlo jednat tehdy, kdyby o nich v řízení nebylo soudem rozhodnuto, eventuálně v případě důkazů, jimiž se soud při postupu podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, případně by ve vlastních rozhodovacích důvodech o nich ve vztahu k jejich zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a další). I když je třeba připustit, že v projednávané věci byla ve vztahu k tvrzenému požadavku na analýzu počítače úvaha obou soudů jen okrajová a obecná, s ohledem na celkovou situaci ohledně tohoto návrhu, který podle obsahu spisu nebyl nikdy vyjádřen výslovně (na rozdíl od požadovaného výslechu svědka M. S., jemuž soud vyhověl), soud učinil rovněž jen povšechný závěr, který mimo jiné okomentoval i tím, že zajištěné výsledky dokazování vinu dostatečně prokázaly. Lze shrnout, že podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i spisu je zjevné, že soudy i přes velký rozsah věci se učiněným návrhům na doplnění dokazování snažily vyhovět, o čemž svědčí i výslech obviněným navrhovaného svědka M. S., který se na první výzvu k soudu nedostavil, proto jej soud opětovně předvolal k dalšímu hlavnímu líčení, na které se již dostavil (č. l. 5885, 5886). Pokud obviněný opakovaně poukazoval na své dřívější setrvalé návrhy na provedení analýzy jeho osobního počítače, pro toto tvrzení Nejvyšší soud v obsahu spisu nenašel oporu, a to ani v obviněným zmiňované stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, v níž použil v zásadě totožné argumenty jako později v odvolání i nyní posuzovaném dovolání.
39. Pro úplnost je třeba poznamenat, že uvedené námitky obviněného se jeví i nesrozumitelné za situace, když v přípravném řízení takový důkazní prostředek byl zajištěn, a to v podobě úředního záznamu o vyhodnocení obsahu stop zajištěných při domovní prohlídce na adrese XY, dne 15. 12. 2017 (č. l. 603 až 609). Z tohoto důkazu oba soudy vycházely. Z rozsudku soudu prvního stupně v bodě 35. vyplývá, že učinil skutková zjištění týkající se dovolatele z uvedeného důkazu, protože poukázal na podklady obsažené ve svazku 2 a 3 trestního spisu, což jsou ty, které byly zajištěny při zadržení dovolatele v kanceláři společnosti C. T., a to včetně stop a věcí na místě samém. Soud dále vycházel pro své závěry i z vyhodnocení informací zajištěných nosičů, z nichž vyplynula aktivita dovolatele (viz č. l. 610-620). Podle těchto zjištění je zřejmé, že soudy měly k dispozici analýzu počítače a dalších nosičů, na nichž dovolatel v inkriminovaném období pracoval. Právě na základě jejich vyhodnocení a rozboru trestnou činnost obviněného dovozovaly, když z jeho celkem prokázaných 22 aktivních jednání směřujících k dohodnutí přepravy zboží mu jich vymezily v rámci trestného jednání jen 10 (viz popsaný skutek). Odvolací soud podle tohoto důkazu rovněž své závěry formuloval a výslovně na obsah plynoucí z tohoto počítače a nosičů dat a jejich vyhodnocení reagoval.
40. Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že se nejednalo o takovou situaci, která by mohla být považována za opomenutí provedení důkazu, a to mimo jiné i pro neurčitost a nekonkrétnost vyjádřeného požadavku obviněného za situace, kdy skutečnosti, které zřejmě chtěl objasnit, právě takovým důkazem objasněny byly, jak plyne z výše zmíněného vyhodnocení obsahu stop zajištěných při domovní prohlídce dne 15. 12. 2017, mezi nimiž byl – mimo jiné – i flash disk obviněného Ľ. O. a obsahu počítače, na němž byl tento obviněný v rozhodných dnech aktivní (č. l. 603 až 610, 616).
41. Vady nebylo možné shledat ani v hodnocení výpovědi svědkyně, resp. spolupracující obviněné K. S. Soud prvního stupně v bodech 36. až 53. popsal své úvahy směřující k hodnocení důkazů, na něž odvolací soud navázal úvahami v bodech 22. až. 29. svého rozsudku. Z uvedených pasáží plyne i posouzení věrohodnosti jednotlivých svědků, včetně věrohodnosti spoluobviněné K. S., jakož i důvody, pro které neuvěřily obhajobě obviněného Ľ. O. Je zřejmé, že soudy postupovaly v souladu s obecnými zásadami pro hodnocení zajištěných důkazů (srov. přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15).
42. Na základě uvedeného posouzení postupů soudů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ohledně obviněného Ľ. O. nedošlo k porušení pravidel spravedlivého procesu ve smyslu článku 6 odst. 3 Úmluvy, neboť v napadených rozhodnutích nebyla zjištěna ani libovůle soudů ani jiné vady, které by svědčily o tvrzených extrémních nedostatcích (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 1929/17, či rozsudek ESLP ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, stížnost č. 20772/92, odst. 59, 60). Nebylo možné přisvědčit obviněnému ani v tom, že soudy postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo , která má své místo jen tehdy, pokud soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze dvou rozporných výpovědí nebo k žádné ze skupin odporujících si důkazů, takže zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15). Soudy učiněná skutková zjištění nesvědčí o vadách, mají podklad ve výsledcích provedeného dokazování a jsou dostatečným podkladem pro závěr o naplnění znaků základní i kvalifikované skutkové podstaty trestných činů kladených obviněnému za vinu.
43. Přisvědčit nebylo možné ani námitce obviněného vůči vadnému právnímu posouzení rozsahu škody s odkazem na aplikaci znění ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku po novele provedené zákonem č. 333/2020 Sb., s účinností od 1. 10. 2020, jíž byly nově stanoveny hranice pro jednotlivé kategorie škod, včetně hranice značné škody z dosavadních 500.000 Kč na 1.000.000 Kč a škody velkého rozsahu z původních 5.000.000 Kč na 10.000.000 Kč.
44. Podle 2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Protože právě na toto ustanovení obviněný svou námitkou cílil, je třeba dále uvést, že podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, jestliže se zákon změní během páchání činu, užije se zákona, který je účinný při dokončení jednání, kterým je čin spáchán. Aplikují-li se citované zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že se podmínky §2 tr. zákoníku na dovolatele nevztahují, neboť ke změně zákonem č. 333/2020 Sb. u §138 tr. zákoníku došlo až od 1. 10. 2020. Trestná činnost obviněného byla vymezena obdobím od 13. 12. 2017 do 15. 12. 2017. Rozsudek soudu prvního stupně byl vyhlášen dne 12. 11. 2019, odvolací soud rozhodl dne 15. 7. 2020. Nastala-li účinnost uvedeného zákona až 1. 10. 2020, je nepochybné, že je to poté, co o vině a trestu obviněného v nyní posuzované trestní věci již bylo pravomocně rozhodnuto. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, citované ustanovení o časové působnosti trestního zákona nelze použít (srov. rozhodnutí č. 17/2007 Sb. rozh. tr.). Došlo-li ke zmírnění právní úpravy po právní moci rozhodnutí o činu spáchaném před touto změnou, mohlo by to mít vliv pouze na případné rozhodování o milosti prezidentem republiky, nikoliv v rámci mimořádného opravného prostředku.
45. Jen pro úplnost lze zmínit, že soudy správně vyčíslená škoda, na níž se obviněný svým jednáním podílel, případně k níž směřoval, činila 5.244.049 Kč, ve znění zákona účinného v době rozhodování soudů přesahuje v řádu stovek tisíc hranici škody velkého rozsahu stanovené podle §138 odst. 1 tr. zákoníku částkou 5.000.000 Kč (ve znění účinném do 30. 9. 2020), a proto je správná i soudy použitá právní kvalifikace podle §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
46. Přestože tuto námitku tedy obviněný uplatnil s ohledem na jím zvolený dovolací důvod obsahově relevantně, nelze jí přiznat z důvodů výše rozvedených opodstatnění.
VII. K dovolání obviněného P. B.
47. Obviněný P. B. na podkladě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. soudům vytýkal, že vadně posoudily jeho vztah k činu, jenž mu je kladen za vinu, neboť i když se doznal a s orgány činným v trestním řízení spolupracoval, byl nezkušený a měl z obviněného J. P. strach, soudy nevyhodnotily tyto skutečnosti správně ve vztahu k jeho zavinění a nepromítly je ani do výše uloženého trestu. Přestože tuto svoji argumentaci opíral zčásti o vlastní verzi obhajoby, zásadně ji soustředil proti právnímu posouzení činu z hlediska jeho zavinění. Současně se prostřednictvím uvedeného důvodu domáhal mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku.
48. Nejvyšší soud podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí shledal, že těmto námitkám nebylo možné přisvědčit, protože nejsou důvodné. Obviněnému P. B. je kladeno za vinu jednání popsané ve výroku o vině pod body I. 2), 4), 6), 10) a II. 11), 15), 18), na němž se podílel jako řidič tahače, který realizoval konkrétně zjištěné přepravy podvodně vylákaného zboží. Z obviněným uvedených námitek neplyne, že by se na uvedených dílčích útocích nepodílel, ale zdůrazňoval jimi svou okrajovou roli a nezkušenost, jakož i podřízenost zkušenějším pachatelům. Takové závěry však z výsledků provedeného dokazování neplynou. Naopak z nich (viz přepis odposlechů zájmových telefonních hovorů mezi tímto obviněným a spoluobviněným M. S., dovolatelem a jeho partnerkou, případně rovněž s obviněným J. P. na č. l. 4451 až 4470, 4495 až 4499) vyplynuly skutečnosti, za nichž se tento obviněný na části trestné činnosti kladené mu za vinu podílel, i způsob, jakým se se spoluobviněným a svým dlouholetým známým M. S. domlouval na páchání trestné činnosti stejného druhu tzv. na vlastní pěst. O jeho aktivním zapojení do konkrétního trestného jednání svědčí zjištění plynoucí z výpovědí spoluobviněných M. S., J. P. a D. P. (viz body 2., 4., 11. cit. rozsudku). Soud proto důvodně shledal, že dovolatel se aktivně účastnil páchání trestné činnosti jak pod bodem I., tak pod bodem II., které od sebe dělila doba přibližně půl roku, v mezidobí se spoluobviněným M. S. plánoval, že pro sebe odkloní zboží, které převáželi, a se svojí partnerkou kradl zboží z těchto podvodných přeprav. Pro jeho znalost poměrů a všech souvislostí plynoucích z trestného jednání i posouzení jeho role a zapojení do této trestné činnosti je významné i to, že v rámci posuzované skupinové trestné činnosti byl pověřen náborem řidičů, kterým musel vysvětlit náplň jejich práce, a tedy podstatu trestné činnosti, sám přitom disponoval falešným dokladem totožnosti a při řízení používal rukavice (viz bod 46. téhož rozsudku). Na základě těchto skutečností nalézací soud dospěl k závěru, že obviněný P. B. jednal se znalostí všech rozhodných skutkových okolností, a tedy „přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku“ (viz bod 66. rozsudku soudu prvního stupně).
49. Odvolací soud se uvedenými souvislostmi rovněž z podnětu odvolání tohoto obviněného zabýval a k obdobným námitkám dotýkajícím se zavinění připomenul kromě již výše uvedeného i obsah telefonního hovoru mezi P. B. a M. S., zaznamenaný na č. l. 4469, z něhož shledal, že obviněný přesně znal účel své cesty do Polska v prosinci 2017, čímž vyloučil tvrzení obviněného o jeho nezkušenosti a nevědomosti či důvěřivosti [ skutek ad II. 18); viz bod 39. rozsudku odvolacího soudu ]. Oba soudy vzaly za prokázané, že obviněný P. B. jednal se srozuměním, že jde o jednání nelegální, porušující trestněprávní normy.
50. Nejvyšší soud s odkazem na uvedená zjištění a závěry soudů shledal výhrady obviněného jako nedůvodné, protože soudy učinily všechna potřebná zjištění nutná pro závěr o jeho zavinění, s nímž se v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí vypořádaly, když zejména vysvětlily a doložily okolnosti, z nichž je úmyslná forma jeho jednání patrná, a rozhodné skutečnosti v daných souvislostech též dostatečně rozvedly.
51. Pro úplnost Nejvyšší soud k těmto správným závěrům zmiňuje, že soudy zavinění obviněného jako vnitřní, psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu posuzovaly podle zásad nepřímého úmyslu §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Srozumění pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele k způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Podle trestněprávní nauky není způsobení následku přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Přitom je však pachatel vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, avšak tento následek je nechtěným, pouze vedlejším následkem jednání pachatele, s kterým je však srozuměn. Na takové srozumění lze usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, jež by mohla zabránit následku, který si představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I . Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 221, 223 až 224).
52. Soudy zcela správně na zavinění obviněného usuzovaly z okolností objektivní povahy, tzn. skutečností, za nichž ke spáchání činů došlo (srov. rozhodnutí č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12), a jejich skutkové ani právní závěry proto nevykazují obviněným vytýkané nedostatky, nýbrž jsou výsledkem procesně správných i logických a náležitě odůvodněných myšlenkových postupů. Uvedený závěr v posuzované věci byl vyvozen ze všech učiněných poznatků, neboť obviněný jednal po předchozí vzájemné dohodě s dalšími obviněnými na základě pokynů J. P. s vědomostí o tom, jaký by měl být cíl vykládky přepravovaného zboží a jaká byla realita, aniž by detaily blíže zkoumal či se jakýmkoli aktivním způsobem proti takovému jednání vymezoval (jako např. spoluobviněný D. P.). Takové jednání bylo činěno s vědomím, že jím může být porušen zákon, a s takovým následkem byl pro případ jeho způsobení také srozuměn.
53. K naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty vymezené v §209 odst. 4 písm. a) a odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, případně §348 odst. 3 písm. a), c), d) tr. zákoníku přitom zásadně postačí zavinění z nedbalosti [§16 odst. 1 písm. a), b) ve spojení s §17 písm. a) tr. zákoníku].
54. Tímto závěrem je současně vyvrácena stručná výhrada obviněného, že jednal v tzv. skutkovém omylu, o nějž jde podle §18 odst. 1 tr. zákoníku v případě, že pachatel při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu, a v takovém případě nejedná úmyslně; tím není dotčena odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti. Pachatel jednající v negativním skutkovém omylu neví, že faktická okolnost, která podmiňuje trestnost jeho činu, tj. jako znak jeho skutkové podstaty základní, skutečně existuje (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II . Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 248 a násl.). Obviněný o všech rozhodných skutkových okolnostech věděl ať proto, že byl přímo spoluobviněnými informován o podrobnostech činnosti, anebo proto, že z konkrétních okolností, za nichž k realizaci trestné činnosti docházelo, zřetelně její nelegálnost vyplývala, navíc obviněný sám se jí nechal „inspirovat“ k vlastnímu protiprávnímu jednání založeném na stejném základě.
55. Vytýkal-li obviněný P. B. soudům nepoužití §58 odst. 1 tr. zákoníku, pak je třeba upozornit, že tato námitka obsahově nenaplňuje jím použitý hmotněprávní dovolací důvod, a to přesto, že není zásadně vyloučeno, aby při nesprávné aplikaci, resp. při absenci této aplikace v případě některých alternativ umožňujících mimořádné snížení trestu odnětí svobody, uvedených v §58 tr. zákoníku, byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn. O takovou situaci by mohlo jít zejména tehdy, jestliže nebylo aplikováno ustanovení §58 odst. 4 tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 9. 2012, a tudíž by se mohlo jednat o vadu ve smyslu tzv. jiného nesprávného hmotněprávního posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud by dovolatel namítal nesprávné posouzení hmotněprávních podmínek §58 odst. 4 tr. zákoníku (např. pojmů „zločin“, „organizovaná skupina“), nebo o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jestliže by bylo namítáno, že i přes soudem přiznaný status spolupracujícího obviněného nebyl uložen trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Nejsou-li však splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, která je ve zvláštní části trestního zákona stanovena pro příslušný trestný čin, pak v řízení o dovolání nelze s úspěchem namítat existenci žádného dovolacího důvodu, a to ani podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 3 Tdo 362/2014, ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012, ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, aj.).
56. Obviněný P. B. tento svůj požadavek dovozoval jednak ze své dosavadní bezúhonnosti a způsobu života, projevu lítosti nad spáchaným činem, jakož i z toho, že usiloval o postavení spolupracujícího obviněného, avšak soudy mu je nepřiznaly, ačkoli u řady spoluobviněných právě k mimořádnému snížení trestu podle §58 tr. zákoníku přistoupily.
57. K tomu lze jen zmínit, že soudy vysvětlily, jaké skutečnosti bránily, aby u dovolatele mimořádné snížení aplikovaly, zejména zdůraznily neúplnost doznání a snahu upravit popisované události, aby vyznívaly v jeho prospěch, a poukázaly na intenzitu jeho zapojení do trestné činnosti, protože byl ze všech řidičů nejaktivnější, plánoval další trestnou činnosti s jedním ze spoluobviněných M. S. bez toho, aby se museli dělit s dalšími obviněnými, i to že sám kamion vykrádal pro svou potřebu. Ze všech těchto důvodů mu soud uložil trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby stanovené na trestný čin podle §209 odst. 5 tr. zákoníku ve výměře pěti let nepodmíněného odnětí svobody (viz bod 75. rozsudku krajského soudu). Odvolací soud se s těmito závěry ztotožnil (viz bod 43. napadeného rozsudku).
58. Nejvyšší soud jen doplňuje, že jestliže obviněnému nebyl přiznán status spolupracujícího obviněného, nelze pro mimořádné snížení trestu využít §58 odst. 5 tr. zákoníku. Obviněný pro tento institut podle §178a tr. ř. nesplňoval podmínky, neboť zákon u něj mimo jiné vyžaduje, aby byly pečlivě zkoumány jeho osobnostní rysy, motivace ke spolupráci s orgány činným v trestním řízení a souladnost jeho výpovědi s ostatními shromážděnými důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 859/13). Z uvedených požadavků plyne výjimečný charakter tohoto institutu, na který není obecný nárok, ale je otázkou volného uvážení soudu, zda k jeho aplikaci po pečlivém zvážení všech rozhodných okolností případu a osoby pachatele přistoupí či nikoli (srov. přiměřeně např. rozhodnutí č. 24/2015 a č. 28/2020 Sb. rozh. tr.). Všechna tato hlediska soudy respektovaly a při posuzování osoby obviněného P. B. je braly do úvahy.
59. Nejvyšší soud ze všech uvedených důvodů dospěl k závěru, že přezkoumávaná rozhodnutí v části týkající se obviněného P. B. netrpí jím namítanými nedostatky. Lze proto shrnout, že použitá právní kvalifikace má podklad v učiněných skutkových zjištěních a zpochybněný vyměřený trest podle §209 odst. 5 tr. zákoníku je nejen trestem uloženým podle zásad §38 a §39 tr. zákoníku, ale i přiměřeným všem zjištěným skutečnostem.
VIII. Závěr
60. Nejvyšší soud na základě všech uvedených úvah a zjištění dospěl k závěru, že dovolání obviněných Ľ. O. a P. B. nejsou důvodná. Vzhledem k tomu, že takový závěr mohl učinit na základě obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu, z nichž vyplynuly všechny rozhodné skutkové i právní okolnosti, podle nichž shledal, že napadená rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, dovolání obviněných jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
61. S ohledem na tento způsob rozhodnutí v dovolacím řízení nebylo nutné reagovat na návrhy obviněných na odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které učinili s odkazem na §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 4. 2021
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu