ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1908.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1908/2022-312
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně AQS, a.s. , se sídlem v Praze 2, Kunětická 2534/2, identifikační číslo osoby 25655922, zastoupené JUDr. Janem Křivánkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pernerova 294/13, proti žalovanému O. Š. , nar. XY, bytem v XY, zastoupenému Ing. Mgr. Bc. Petrem Molnárem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Vrchlického 678/19, o náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 C 12/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2022, č. j. 4 Co 45/2021-259, takto:
I. Dovolání žalobkyně v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku I rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2022, č. j. 4 Co 45/2021-259, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do částky 1 653 604 Kč s příslušenstvím, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, se odmítá .
II. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2022, č. j. 4 Co 45/2021-259, v části výroku I, v níž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do částky 10 373 893 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích II a III a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2021, č. j. 5 C 12/2016-203, v části výroku I, v níž byla zamítnuta žaloba co do částky 10 373 893 Kč s příslušenstvím, a ve výroku II se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se svojí žalobou doručenou soudu dne 17. 10. 2014 domáhala zaplacení částky 12 027 497 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody v podobě ušlého zisku za nerealizovaný prodej rozmnoženin (předloh) a ušlé odměny za prodej rozmnoženin děl (které uživatelé získali stažením kopií žalovaným neoprávněně sdělovaných děl), kterou jí měl žalovaný způsobit porušením práv žalobkyně podle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Stejnou žalobou původně uplatnily své nároky vedle žalobkyně (původně g/) i další žalobkyně a/ až f/ (v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 C 124/2014); následně bylo řízení o věci žalobkyně (původně žalobkyně g/) proti žalovanému o zaplacení částky 12 027 497 Kč s příslušenstvím vyloučeno (usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2016, č. j. 5 C 124/2014-33) k samostatnému řízení.
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, č. j. 5 C 12/2016-203, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
3. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně a žalovaného dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (první výrok), změnil jej ve výroku II o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, podle kterých byl žalovaný rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 10. 2012, č. j. 1 T 63/2012-336, uznán vinným zločinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jehož se dopustil tím, že nejméně od května 2010 do května 2012 bez souhlasu majitelů práv zpřístupnil prostřednictvím internetového úložiště předměty ochrany podle autorského zákona, včetně předmětů, k nimž uplatňuje práva podle autorského zákona žalobkyně. K průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že Česká protipirátská unie (jakožto spolek, který své členy zastupuje na základě plných mocí a pověření členských společností a v jejich zastoupení jako poškozených uplatňuje jejich práva v trestních a správních řízeních jako zmocněnec poškozených, a jehož členem byla též právní předchůdkyně žalobkyně, společnost MAGIC BOX, a.s., identifikační číslo osoby 26155273) podala dne 8. 3. 2012 trestní oznámení na neznámého pachatele, v němž označila žalovaného jako podezřelého ze spáchání trestného činu jeho jménem, příjmením, a datem narození. Dne 15. 3. 2012 obdržela Česká protipirátská unie od policejního orgánu e-mailem seznam souborů uploadovaných žalovaným. Na základě tohoto seznamu pak Česká protipirátská unie provedla identifikaci neoprávněně užitých děl a nositelů práv a dne 18. 4. 2012 v zastoupení poškozených, včetně právní předchůdkyně žalobkyně, uplatnila jejich nároky na náhradu škody v adhezním řízení. Původně vyčíslená škoda (právní předchůdkyně) žalobkyně ve výši 11 811 182 Kč byla následně podáním ze dne 26. 6. 2012, doručeným policii dne 3. 7. 2012, zvýšena na celkovou částku 12 027 497 Kč. V soudní části trestního řízení doložila žalobkyně do trestního spisu pověření udělené České protipirátské unii k zastupování žalobkyně v trestním řízení jakožto právní nástupkyně zaniklé společnosti MAGIC BOX, a.s. (tato byla dne 1. 10. 2012 vymazána z obchodního rejstříku v důsledku sloučení s žalobkyní jako nástupnickou společností). Odsuzujícím trestním rozsudkem, který nabyl právní moci dne 6. 11. 2012, byli všichni poškození, včetně žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně), odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Po právní stránce dospěl odvolací soud k závěru, že práva žalobkyně jsou promlčena podle §106 odst. 1 a §112 věty první zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. O osobě škůdce právní předchůdkyně žalobkyně věděla již dne 8. 3. 2012, kdy Česká protipirátská unie jako její zmocněnkyně podala trestní oznámení obsahující označení žalovaného jako škůdce. O rozsahu škody se právní předchůdkyně žalobkyně dozvěděla opět prostřednictvím zmocněnkyně dne 15. 3. 2012, kdy Česká protipirátská unie obdržela od policie informace nezbytné k uplatnění škody (seznam uploadovaných souborů). Následujícího dne 16. 3. 2012 započala běžet tzv. subjektivní promlčecí doba. K jejímu stavění došlo dne 18. 4. 2012, kdy se právní předchůdkyně žalobkyně připojila k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody. Promlčecí doba počala znovu běžet dne 7. 11. 2012 po nabytí právní moci trestního rozsudku. Žaloba v projednávané věci byla podána dne 17. 10. 2014. Promlčecí doba práva žalobkyně činila 730 dnů, před jejím stavěním z ní uplynulo 33 dnů (od 16. 3. 2012 do 17. 4. 2012), posléze (od 7. 11. 2012 do 17. 10. 2014) uplynulo dalších 710 dnů, celkem tedy 743 dnů. Žaloba byla proto podána po uplynutí promlčecí doby. Vzhledem k tomu, že žalovaný promlčení namítl, bylo třeba dle odvolacího soudu žalobu zamítnout.
6. Dle odvolacího soudu je nepřípadná argumentace žalobkyně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2168/2015, dle kterého při stanovení počátku běhu tzv. subjektivní promlčecí doby nelze ztotožňovat okamžik rozhodný pro skutečnou vědomost poškozeného o škodě a o odpovědném subjektu s okamžikem, kdy o těchto skutečnostech nabyla vědomost jiná osoba než poškozený, tedy například advokát, který poškozeného zastupoval v jiném řízení, neboť v projednávané věci nastala situace, kdy se o škodě ze sdělení policie dozvěděl zástupce poškozených v řízení trestním, v němž se žalobkyně (její právní předchůdkyně) náhrady škody domáhala.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Rozsudek odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, napadla žalobkyně dovoláním, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z obsahu dovolání je patrné, že žalobkyně shledává jeho přípustnost v řešení otázky hmotného práva, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. A to konkrétně otázky, zda započala běžet promlčecí doba práva na náhradu škody způsobené žalobkyni vytýkaným jednáním žalovaného podle §106 odst. 1 obč. zák. v důsledku toho, že Česká protipirátská unie jako zmocněnkyně právní předchůdkyně žalobkyně v trestním řízení vedeném s žalovaným získala na základě informací od policejního orgánu vědomost o této škodě.
8. Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje žalobkyně v tom, že okamžik, kdy se o škodě a škůdci dozvěděla jiná osoba, např. advokát, který poškozeného zastupoval v jiném řízení, nelze ztotožňovat s okamžikem, kdy se o škodě a škůdci dozvěděl poškozený. Dle žalobkyně se odvolací soud svým závěrem odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2168/2015.
9. Kromě toho žalobkyně namítá, že se ani Česká protipirátská unie nemohla o výši škody dozvědět již dne 15. 3. 2012, kdy jí byl doručen seznam uploadovaných souborů opatřený policejním orgánem, neboť z předaných dat bez dalšího odborného zkoumání výše škody jednotlivých poškozených (včetně žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně) nevyplývala. Dále žalobkyně zpochybňuje, že by vědomost žalobkyně (její právní předchůdkyně) o žalovaném jako škůdci existovala již ke dni podání trestního oznámení, neboť to obsahovalo pouze neověřené informace o pachateli z veřejných zdrojů. Rovněž vytýká nesprávnost i nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení a dále namítá několik vad řízení.
10. Žalovaný se k dovolání žalobkyně podle obsahu spisu nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
12. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
13. Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
14. I po novele občanského soudního řádu provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. platí, že za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je sice třeba považovat výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, a na něj navazující judikaturu).
15. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 209/2003, ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 532/2011, ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2671/2012, a ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3187/18).
16. V poměrech projednávané věci odvolací soud rozhodl o souhrnném nároku na zaplacení částky 12 027 497 Kč s příslušenstvím, který se však podle tvrzení uvedených v žalobě skládá z více samostatných nároků s odlišným skutkovým základem, a to jednotlivých nároků na náhradu škod způsobených tím, že žalovaný neoprávněně zhotovoval rozmnoženiny předmětů ochrany podle autorského zákona a poté je prostřednictvím internetového úložiště sděloval veřejnosti. Těmito jednáními měly dovolatelce vzniknout blíže specifikované škody sestávající z ušlých zisků („za nerealizovaný prodej rozmnoženin – předloh“ a „na ušlé odměně za prodej rozmnoženin děl, které uživatelé získali stažením kopií žalovaným neoprávněně sdělovaných děl“).
17. Neoprávněné užití každého předmětu ochrany bylo v dané věci samostatným případem a o každém z uplatněných („dílčích“) nároků by mohlo být vedeno samostatné řízení s potenciálně rozdílným výsledkem, a to právě vzhledem k tomu, že každý z nároků má odlišný skutkový základ. Proto může být dovolání přípustné pouze ve vztahu k takovým nárokům se samostatným skutkovým základem, jež převyšují zákonný limit 50 000 Kč, jelikož ve věci nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3484/2019, uveřejněný pod číslem 4/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 537/2020, ze dne 9. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2759/2020, a ze dne 9. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2931/2020, a usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05, ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 363/17, či ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3187/18).
18. Dovolání je tak přípustné pouze ve vztahu k žalobkyní uplatněným nárokům na náhradu škody za neoprávněné rozmnožení a veřejné sdělování následujících děl (a jejich zvukově obrazových záznamů):
Název díla Uplatněná škoda v Kč
| J. Edgar
| 64 845
|
| Arthur
| 65 471
|
| Bez soucitu
| 231 043
|
| Bláznivá, zatracená láska
| 104 937
|
| Captain America: První Avenger
| 460 845
|
| Cesta na tajuplný ostrov 2
| 102 960
|
| Čarodějův učeň
| 133 927
|
| Červená Karkulka
| 139 101
|
| Ďábel v těle
| 56 430
|
| Dál než se zdálo
| 81 590
|
| Den zrady
| 160 875
|
| Drive Angry
| 209 746
|
| Fotři jsou lotři
| 211 338
|
| Green Lantern
| 340 746
|
| Harry Potter a Relikvie smrti - část 1
| 476 905
|
| Harry Potter a Relikvie smrti - část 2
| 399 000
|
| Hezké vstávání
| 69 451
|
| Hlavně nezávazně
| 134 126
|
| Hugo a jeho velký objev
| 196 515
|
| Jackass 3D
| 101 689
|
| Jonesovi
| 50 148
|
| Jsem číslo čtyři
| 188 254
|
| John Carter: Mezi dvěma světy
| 204 930
|
| Kocour v botách
| 133 100
|
| Kovbojové a vetřelci
| 101 745
|
| Králičia nora
| 62 685
|
| Kung Fu Panda 2
| 91 770
|
| Legenda o sovích strážcích
| 79 202
|
| Machete
| 127 559
|
| Méďa Béďa
| 82 983
|
| Město
| 105 271
|
| Mission Impossible - Ghost Protocol
| 328 185
|
| Moje krásná učitelka
| 98 505
|
| Na doraz
| 130 942
|
| Na vlásku
| 153 088
|
| Nákaza
| 64 239
|
| Neřízená střela
| 94 923
|
| Neznámý
| 260 491
|
| Obhájce
| 227 539
|
| Obřad
| 80 997
|
| Ocelová pěst
| 319 000
|
| Opravdová kuráž
| 83 381
|
| Paranormal Activity 2
| 63 481
|
| Paranormal Activity 3
| 81 627
|
| Pařba v Bangkoku
| 369 075
|
| Piráti z Karibiku: Na vlnách podivína
| 300 196
|
| Počátek
| 155 817
|
| Poznáš muže svých snů
| 58 806
|
| Prokletý ostrov
| 50 745
|
| Půlnoc v Paříži
| 106 743
|
| Rango
| 141 726
|
| Sherlock Holmes: Hra stínů
| 159 885
|
| Speciální jednotka
| 361 845
|
| Sucker Punch
| 92 535
|
| Super 8
| 226 233
|
| Šéfové na zabití
| 159 201
|
| Thor
| 289 731
|
| Transformers 3
| 105 336
|
| TRON: Legacy 3D
| 124 176
|
| Tři dny ke svobodě
| 254 720
|
| Útěk ze Sibiře
| 256 113
|
| Znovu a jinak
| 58 905
|
| Železná lady
| 146 520
|
Celkem 10 373 893
19. Přípustnost dovolání přitom nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je v celém rozsahu (bez dalšího) přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1624/2013, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07).
20. Dovolání podle §237 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
21. Proto dovolání žalobkyně není přípustné ani v části, v níž napadá správnost výroků rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení.
22. V rozsahu, v němž není dovolání žalobkyně ze shora uvedených důvodů nepřípustné, posoudil dovolací soud jeho přípustnost podle §237 o. s. ř., podle kterého není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
23. Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
24. Přípustnost dovolání nezakládají námitky žalobkyně, kterými napadá správnost zjištění odvolacího soudu o okolnostech vzniku vědomosti České protipirátské unie o škodě způsobené žalobkyni (její právní předchůdkyni) jednáním žalovaného a o tom, že za tuto škodu odpovídá žalovaný.
25. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
26. Žalobkyně tak tímto způsobem neuplatňuje způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem podle §241a odst. 1 o. s. ř; tím spíše pak její námitky nemohou založit přípustnost jejího dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
27. Dovolání žalobkyně je však přípustné pro řešení otázky hmotného práva, zda započala běžet promlčecí doba práva na náhradu škody způsobené žalobkyni (právní předchůdkyni žalobkyně) vytýkaným jednáním žalovaného podle §106 odst. 1 obč. zák. v důsledku toho, že Česká protipirátská unie jako zmocněnkyně žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) v trestním řízení vedeném proti žalovanému získala na základě informací od policejního orgánu vědomost o této škodě, neboť při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
28. Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá při vyřešení této otázky na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
29. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či nikoliv.
30. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
31. Podle §3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
32. Podle §106 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.
33. Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k závěru, podle kterého při stanovení počátku běhu tzv. subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody nelze ztotožňovat okamžik rozhodný pro skutečnou vědomost poškozeného o škodě a o odpovědném subjektu s okamžikem, kdy o těchto skutečnostech nabyla vědomost jiná osoba než poškozený, např. advokát, který na základě plné moci zastupoval poškozeného v jiném řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2168/2015).
34. K uvedenému závěru se dovolací soud přihlásil v dalších svých rozhodnutích. V těchto rozhodnutích přitom nerozlišoval, v jakém konkrétním řízení zástupce poškozeného zastupoval a jakým konkrétním způsobem se zástupce o škodě či o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl. Stejně tak dovolací soud ve svém rozhodování zdůraznil jako rozhodující pro počátek běhu tzv. subjektivní promlčecí doby skutečnost, zda zástupce informoval (včas) poškozeného o poznatcích nabytých při jeho zastupování (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2005, sp. zn. 28 Cdo 56/2005, a ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2930/2019, nebo jeho usnesení ze dne 9. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3422/2019).
35. Z uvedeného plyne, že rozhodovací praxe dovolacího soudu z hlediska počátku běhu tzv. subjektivní promlčecí doby práva na náhradu škody podle §106 odst. 1 obč. zák. neztotožňuje okamžik, kdy se o okolnostech svědčících o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděla jiná osoba, s okamžikem, kdy se o těchto okolnostech dozvěděl sám poškozený, a to i za situace, kdy taková jiná osoba působila jako zástupce poškozeného v některém soudním řízení. Ostatně i ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2168/2015, je pouze jako příklad uvedena situace (vzhledem ke skutkovému stavu zjištěnému v dané věci), že takovou osobou může případně být i advokát zastupující poškozeného v jiném řízení. Z uvedeného však neplyne, že by v jiných případech měla být skutečná vědomost poškozeného o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, naopak ztotožňována s vědomostí zástupce o těchto skutečnostech.
36. Není pak důvod, aby se tento závěr neprosadil i za situace, kdy se na základě informací poskytnutých orgánem činným v trestním řízení dozví o okolnostech svědčících o škodě osoba, která zastupuje poškozeného jako zmocněnec v trestním řízení podle §50 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), při úkonech poškozeného podle §43 odst. 1 trestního řádu a jež následně po nabytí této znalosti poškozeným navrhne jeho jménem ve smyslu §43 odst. 3 trestního řádu, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit poškozenému škodu způsobenou trestným činem (tj. uplatní nárok na náhradu škody v tzv. adhezním řízení).
37. Ostatně dochází-li ke stavění běhu promlčecí doby soukromého práva poškozeného na náhradu škody (až) jeho uplatněním v tzv. adhezním řízení (a nikoli již samotnou účastí poškozeného v trestním řízení), pak až do samotného „zahájení“ tohoto řízení podáním návrhu poškozeného podle §43 odst. 3 trestního řádu není poškozený v tomto samotném (tzv. adhezním) řízení z povahy věci nijak zastupován (jelikož nebylo dosud ani zahájeno), což platí i ve vztahu k dřívějším úkonům zmocněnce poškozeného (tedy mimo rámec tzv. adhezního řízení) podle §43 odst. 1 trestního řádu. Z hlediska uplatnění soukromého práva žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) na náhradu škody v tzv. adhezním řízení tedy Česká protipirátská unie ani nemohla získat informace o škodě žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) až v tomto samotném řízení (neboť ho právní předchůdkyně žalobkyně jako poškozená do té doby nezahájila a ani řádně zahájit nemohla), nýbrž stalo se tak již předtím, tedy mimo samotný rámec tzv. adhezního řízení.
38. Zároveň je třeba skutkový stav zjištěný v projednávané věci odlišovat od situace, kdy poškozeným je osoba, která není plně způsobilá k právním úkonům, a o okolnostech svědčících o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, se dozví zákonný zástupce nebo opatrovník poškozeného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 433/2019). Ze zjištění odvolacího soudu neplyne, že by v projednávané věci právě taková situace nastala.
39. Proto dospěl-li odvolací soud v poměrech projednávané věci k závěru, že tzv. subjektivní promlčecí doba práva na náhradu škody žalobkyně způsobené vytýkaným jednáním žalovaného započala plynout dne 16. 3. 2012 v důsledku doručení dopisu policejního orgánu, kterým se o okolnostech svědčících o škodě dozvěděla Česká protipirátská unie jako zmocněnkyně poškozené právní předchůdkyně žalobkyně v trestním řízení vedeném proti žalovanému, aniž by pro posouzení odvolacího soudu bylo významné zjištění, kdy se o takových okolnostech dozvěděla sama právní předchůdkyně žalobkyně jako poškozená, je právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávné.
40. Podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
41. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu napadeném přípustným dovoláním žalobkyně neobstálo co do právního posouzení věci (a ve zbývajícím rozsahu nebylo možné k vadám řízení v dovolacím řízení přihlížet podle §242 odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud existenci žalobkyní namítaných vad řízení (že soud svým postupem znemožnil žalobkyni účastnit se jednání nařízeného na den 11. 5. 2021 od 11:30 hod, že soud prvního stupně nepostupoval v intencích příkazu ustanovení §119 odst. 3 o. s. ř. a §119a odst. 2 o. s. ř., že obě jednání soudu prvního stupně byla vedena jako přípravná) ani jiných vad řízení pro nadbytečnost neposuzoval, neboť ty nemohly na výsledku dovolacího řízení ničeho změnit.
V. Závěr
42. Dovolací soud s ohledem na výše uvedené důvody dovolání žalobkyně částečně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
43. V části, ve které je dovolání žalobkyně přípustné, dospěl dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolání je důvodné.
44. Jelikož vzhledem k dosavadním výsledkům řízení není možné v dovolacím řízení o věci v tomto rozsahu rozhodnout [§243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu napadeném přípustným dovoláním žalobkyně včetně závislých výroků o nákladech řízení ze shora uvedených důvodů podle §243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl částečně zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí v tomto rozsahu i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v příslušné části rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
45. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
46. O náhradě nákladů řízení, včetně tohoto dovolacího řízení, rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 12. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu