ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.852.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 852/2022-231
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. října 2022 o dovolání, které podal obviněný D. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Ostrava-Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2022 sp. zn. 5 To 109/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 145/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného D. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 9 T 145/2021 , byl obviněný D. P. uznán vinným ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c) trestního zákoníku. Za to byl podle §354 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců. Podle §82 odst. 2 trestního zákoníku bylo obviněnému uloženo omezení zdržet se jakéhokoliv nevyžádaného kontaktování, sledování a vyhledávání K. M., narozené XY, a to osobně i formou elektronické komunikace, a dále zdržet se neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů jmenované osoby.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 5 To 109/2022 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a), b) trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněného na upraveném skutkovém základě, podle kterého „v době od 8. 4. 2021 do 25. 9. 2021 v XY, okres Karviná, a jinde, ač věděl, že s ním K. M. ukončila partnerský vztah a o kontakty s ním nemá zájem, což mu dala jednoznačně najevo, sledoval tuto svou bývalou přítelkyni v místě jejího bydliště i zaměstnání a opakovaně ji kontaktoval jednak osobně v místě bydliště a jednak prostřednictvím SMS zpráv, telefonických hovorů a zpráv zaslaných prostřednictvím aplikace WhatsApp z telefonních čísel XY, XY a XY na její telefonní číslo XY, kdy nejprve usiloval o obnovení partnerského vztahu, což odmítala, proto jí zasílal vyčítavé a vulgární SMS zprávy, což K. M. narušovalo její osobní i pracovní život a vyvolávalo toto u ní obavu o její bezpečí a zdraví“, uznal vinným ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c) trestního zákoníku a za to jej podle §354 odst. 1 trestního zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu patnácti měsíců. Podle §82 odst. 3 trestního zákoníku obviněnému uložil omezení zdržet se jakéhokoliv nevyžádaného kontaktování, sledování a vyhledávání K. M., narozené XY, a to osobně i formou elektronické komunikace.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. K důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný uvedl, že trestní stíhání bylo vedeno nezákonným způsobem, nebyla zachována totožnost skutku, pro který bylo zahájeno jeho trestní stíhání. Ze skutku formulovaného v rozhodnutí odvolacího soudu navíc nelze dovodit naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c) trestního zákoníku. Absence uvedení jakéhokoli počtu kontaktů, ať již osobních, telefonických, SMS zprávami či zprávami přes aplikaci WhatsApp, způsobuje, že je z formulace skutku nemožné určit, zda došlo k naplnění skutkové podstaty přečinu nebezpečného pronásledování, neboť jeho znakem je dlouhodobost a vytrvalost. V popisu skutku také nejsou uvedeny žádné skutkové okolnosti, ze kterých by vyplývalo, že poškozenou sledoval. Poškozená k tomu uvedla jediné konkrétní datum a způsob, kdy a jak jí měl obviněný sledovat, její sdělení je však nepravdivé. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 3 Tdo 1153/2008, a rozhodnutí uveřejněné pod č. 43/1999-I ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr., poukázal na to, že znaky objektivní stránky trestného činu byly ve skutkové větě popsány právními pojmy, nikoliv skutkovými okolnostmi. Naplnění důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu spatřuje obviněný v tom, že skutkové zjištění zanesené do skutkové věty rozsudku odvolacího soudu a týkající se toho, že sledoval svou bývalou přítelkyni v místě jejího bydliště i zaměstnání, je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Další pochybení spočívá v tom, že soudy obou stupňů odmítly provést důkazy navržené obviněným, zamítly jeho důkazní návrhy a zamítnutí důkazu odůvodnily naprosto neadekvátně. Jde o důkazní návrhy na opatření dalších výpisů telekomunikačního provozu a o výslech matky obviněného a jeho současné manželky. Obviněný tak byl odsouzen na základě jediného důkazu, a to svědecké výpovědi poškozené, která ovšem ve své výpovědi lhala.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2022, č. j. 5 To 109/2022 – 193, ve všech jeho výrocích a věc poté přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že výhrady ohledně zachování totožnosti skutku mohou jen výjimečně naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, pokud toto porušení mělo nebo mohlo mít přímý a bezprostřední dopad na konečné právní posouzení jednání obviněného (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017 sp. zn. 3 Tdo 117/2017). Požadavek vyplývající z §220 odst. 1 trestního řádu, podle kterého soud může rozhodnout jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu, neznamená, že musí jít o naprostou shodu žalobního návrhu s výrokem rozsudku, neboť některé skutečnosti uvedené v žalobním návrhu mohou odpadnout a naproti tomu některé opět mohou přibýt, přičemž skutek, který je předmětem trestního řízení, projednává soud v celé šíři. Je namístě přihlížet i ke změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci před soudem. Totožnost skutku bude zachována také tehdy, bude-li zachována alespoň částečná shoda v jednání nebo následku. Okresní soud v Karviné oproti podanému návrhu na potrestání částečně upravil, resp. upřesnil skutkovou větu v návaznosti na výpovědi svědků u hlavního líčení a odpovídajícím způsobem upravil taktéž právní kvalifikaci skutku, kdy protiprávní jednání obviněného bylo původně kvalifikováno jako přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c) a d) trestního zákoníku, následně s redukcí právní kvalifikace podle §354 odst. 1 písm. b) a c) trestního zákoníku. Státní zástupce dále uvedl, že nalézací soud, resp. soud odvolací v popisu skutku vyjádřil všechny podstatné skutečnosti, které ve svém souhrnu naplňují znaky skutkové podstaty nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c) trestního zákoníku. Pokud jde o znak dlouhodobosti pronásledování, odkázal státní zástupce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017 sp. zn. 3 Tdo 1625/2016, přičemž obviněný se nebezpečného pronásledování vůči poškozené dopouštěl po dobu dosahující více než pět měsíců, kdy i obhajoba udávala počet 133 kontaktů. Podle názoru státního zástupce ve věci nejde ani o tzv. opomenuté důkazy. Nalézací soud neakceptování návrhů na doplnění dokazování řádně odůvodnil, když vyhodnotil záporně jejich důkazní potenciál. Odvolací soud ve veřejném zasedání o odvolání obviněného dokazování o některé důkazy doplnil. Soudy se také pečlivě zabývaly věrohodností poškozené a dospěly ke shodnému závěru, podle kterého byla její výpověď považována za věrohodnou, přičemž jejich úvahám nelze vytknout nějakou nelogičnost či deformaci ve smyslu požadavků vyplývajících z §2 odst. 5 a 6 trestního řádu.
6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
7. Obviněný D. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
11. Dovolací námitky obviněného směřující do oblasti skutkových zjištění jsou opakováním obhajoby uplatňované již v předchozích stadiích trestního řízení. Stejné výhrady obviněný uplatnil již před nalézacím soudem i v řádném opravném prostředku. Oba soudy se s nimi zevrubně a především přiléhavě vypořádaly. Napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ani Okresního soudu v Karviné netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu do skutkového stavu věci z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných podstatných výhrad. Zdůraznil obsah usvědčujících důkazů, doplnil dokazování a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
12. Obviněnému nelze přisvědčit, že existuje rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy, natož extrémní. Výhrady obviněného, ať už se jednalo o otázku hodnocení věrohodnosti poškozené či hodnocení jednotlivých listinných důkazů, představují prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, jejímž prostřednictvím se obviněný snaží prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Ve věci nelze shledat ani přítomnost tzv. opomenutých důkazů v návaznosti na návrhy obhajoby na doplnění dokazování. K tomu lze v obecné rovině uvést, že soud není povinen provést všechny důkazy, které mu strany navrhnou. Musí ovšem o navržených důkazech rozhodnout, a pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví, vyložit ve svém rozhodnutí, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav ve smyslu §2 odst. 5 trestního řádu. Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1156/2019). Své povinnosti nalézací i odvolací soud dostály, když ve svých rozhodnutí vyložily, proč považují obviněným navrhované doplnění dokazování pro posouzení věci za nadbytečné. Důkazní návrh na opatření dalších výpisů telekomunikačního provozu byl zamítnut pro uplynutí doby povinného uchovávání těchto údajů operátorem. Obviněný byl bezpečně usvědčen řetězcem přímých i nepřímých důkazů, svědeckými výpověďmi nejen poškozené, ale i svědků L. V. a E. V., a také listinnými důkazy, zejména výpisem telekomunikačního provozu mobilního telefonu poškozené. Soudy obou stupňů rozhodně nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu ze zákonného rámce. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu především neodpovídá námitka obviněného, podle které nebyla zachování totožnost skutku, pro který bylo zahájeno jeho trestní stíhání. Zmíněný pojem je totiž institutem trestního práva procesního (§220 trestního řádu), nikoliv trestního práva hmotného. Pokud tedy obviněný výslovně namítá, že v dané věci není dána totožnost skutku, směřují jeho námitky do oblasti trestního práva procesního, nikoliv trestního práva hmotného. Takto formulovanou námitku nelze v rámci podaného dovolání úspěšně uplatnit nejen prostřednictvím deklarovaného dovolací důvodu, ale ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b trestního řádu (srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu publikované pod č. 21/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ve věcech sp. zn. 8 Tdo 587/2012, sp. zn. 3 Tdo 1045/2014, sp. zn. 6 Tdo 1265/2014, sp. zn. 7 Tdo 1588/2014, sp. zn. 8 Tdo 187/2015, sp. zn. 6 Tdo 231/2016, aj.). Pouze výjimečně by námitka stran nerespektování obžalovací zásady mohla naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, a to pokud by takové porušení mělo nebo mohlo mít přímý a bezprostřední dopad na konečné právní posouzení jednání obviněného (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 3 Tdo 177/2017). O takový případ se v dané věci nejedná.
15. Podle §220 odst. 1 trestního řádu může soud rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Přitom je třeba rozlišovat pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Totožnost skutku v trestním řízení je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 1979, sp. zn. 5 Tz 2/79, obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/94). Totožnost skutku je také zachována v případě, kdy některé ze skutečností pojatých původně do souhrnu skutečností charakterizujících jednání nebo následek odpadnou, tak i tehdy, když k takovému souhrnu skutečností přistoupí skutečnosti další, tvořící s původními jedno jednání, popř. následek (srov. na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 143/02, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 3 Tdo 384/2014). Soud přitom může a musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci v hlavním líčení či veřejném zasedání o odvolání, bez ohledu na to, zda zlepšují nebo zhoršují postavení obviněného. O totožnosti skutku mohou rozhodovat jen okolnosti a závěry skutkové, nikoli samotné závěry právní, jelikož soud není vázán právním posouzením skutku v obžalobě (§220 odst. 3 trestního řádu). Odchylné právní posouzení skutku samo o sobě není v rozporu s obžalovací zásadou. Není přitom rozhodné, zda je důvodem odchylného posouzení chybné právní posouzení skutku v obžalobě nebo až změna vyplývající z výsledků hlavního líčení.
16. V nyní projednávané věci nalézací, a posléze i odvolací soud oproti podanému návrhu na potrestání částečně upravily, resp. upřesnily skutkovou větu v návaznosti na výsledky provedeného dokazování. Změna skutkových zjištění se týkala zejména časového upřesnění doby páchání trestného činu (původní časové vymezení od 1. 4. 2021 do 23. 8. 2021 bylo nahrazeno obdobím od 8. 4. 2021 do 25. 9. 2021). Došlo také k nepodstatné změně popisu jednání obviněného ohledně počtu kontaktů s poškozenou, kdy v záznamu o sdělení podezření byl uveden počet 254 případů, v odsuzujícím rozsudku nalézacího soudu počet 150 případů (s odůvodněním, že některé SMS zprávy, které překračovaly limit znaků, byly ve výpisu telekomunikačního provozu mobilního telefonu poškozené započítány vícekrát), a v rozhodnutí odvolacího soudu byl konkrétní počet kontaktů ze skutkové věty úplně vypuštěn, jelikož jeho uvedení považoval odvolací soud za nadbytečný a obhajoba namítala, že těchto kontaktů bylo pouze 133. Je zřejmé, že přes uvedené změny v popisu skutku zůstal zachován následek, jakož i podstatná shoda v jednání, které k takovému následku vedlo.
17. V této souvislosti nelze obviněnému přisvědčit, že by ve výroku odsuzujícího rozsudku popsaný skutek nenaplňoval znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c) trestního zákoníku, zejména pro nemožnost určit naplnění požadavku dlouhodobosti pronásledování a vytrvalosti kontaktování. Předmětného přečinu se dopustí pachatel, který jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje, a vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje. Dlouhodobostí je třeba rozumět přinejmenším několik vynucených kontaktů nebo pokusů o ně, které jsou způsobilé v poškozeném vyvolat důvodnou obavu. Dlouhodobým pronásledováním se tedy rozumí jednání trvající určitou dobu, zpravidla nejméně jeden měsíc, které je prováděno opakovaně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 8 Tdo 178/2019). Právě v opakování a dlouhodobosti spočívá závažnost tohoto jednání. Ojedinělé nebo nahodilé projevy, byť jinak nežádoucího chování tyto požadavky nesplňují. Skutek pachatele, který učinil jediný projev podřaditelný pod pojem pronásledování, nelze kvalifikovat podle §354 odst. 1 trestního zákoníku, neboť jedním aktem nemůže být naplněn u tohoto přečinu požadovaný znak dlouhodobosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1672/2011). Z hlediska dlouhodobosti lze odkázat na ustálené chápání tohoto pojmu ve smyslu opakujícího se, zpravidla i systematicky a soustavně prováděného jednání. Z klinického hlediska jsou pod „stalking“ zahrnovány jen takové způsoby pronásledování, které představují opakované, trvající nechtěné navazování kontaktů s obětí za použití násilí nebo jiných srovnatelných praktik (vydírání, útisku apod.), přičemž se zde opakováním rozumí více než 10 pokusů o kontakt, trvajícím obdobím pak minimálně doba 4 týdnů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1625/2016). Vytrvalý kontakt prostředky elektronické komunikace, písemně nebo jinak zahrnuje značně rozdílné formy možných soustavných, tj. vytrvalých kontaktů. Jde například o opakované zasílání nevyžádaných e-mailových zpráv (často s vulgárním nebo agresivním obsahem), zahlcování elektronické pošty nevyžádanými zprávami (tzv. spamem), záměrná distribuce počítačových virů, opakované vzkazy, nevyžádaná volání jak na mobilní telefon, tak na pevnou telefonní linku apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011). Požadavek dlouhodobosti je třeba vztáhnout k jednání obviněného, majícímu povahu nebezpečného pronásledování, jako celku, nikoliv k jeho jednotlivým formám, neboť jen tak může být přiléhavě a komplexně vystihnuta jeho povaha a závažnost. V této souvislosti není od věci dodat, že pokud by měla být posuzována dlouhodobost izolovaně ve vztahu ke každé z forem nebezpečného pronásledování, nebylo by možné adekvátně reagovat na ty případy, kdy se formy takového jednání mohou měnit, přičemž jen v celkovém kontextu dokážou vydat správný a objektivní obraz o povaze nebezpečného pronásledování a jeho promítnutí do poměrů poškozené (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011).
18. S obviněným lze souhlasit do té míry, že popis skutku (zejména způsob jeho spáchání) musí být ve výroku odsuzujícího rozsudku uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným (§120 odst. 3 trestního řádu). Které skutečnosti bude důležité v popisu skutku uvést, ovšem záleží na povaze konkrétního skutku. Zpravidla postačí, pokud je skutek dostatečně popsán uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem, s odkazem na odůvodnění rozsudku, kde jsou nezbytné podrobnosti pak zpravidla uvedeny přesně. Není proto vyloučeno, aby v zájmu přehlednosti a jasnosti výroku rozsudku byla skutková věta stylizována poněkud obecněji s tím, že zcela konkrétní skutkové okolnosti budou přesněji rozepsány teprve v odůvodnění rozsudku (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 1670).
19. V projednávané věci odvolací soud v popisu skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku vyjádřil všechny podstatné skutečnosti, které ve svém souhrnu naplňují znaky skutkové podstaty nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c) trestního zákoníku. Ze skutkové věty vyplývá nejen dlouhodobost páchání trestné činnosti přesahující pět měsíců, ale také její opakovaný, soustavný a různorodý charakter, o němž svědčí kombinace forem osobního sledování poškozené v jejím bydlišti i v zaměstnání a její kontaktování jednak osobně a jednak prostřednictvím SMS zpráv, telefonických hovorů a zpráv zaslaných prostřednictvím aplikace WhatsApp z různých telefonních čísel. Požadavek obviněného, aby v popisu skutku byl uveden konkrétní počet kontaktů s poškozenou, včetně toho kdy konkrétně mělo k jakému kontaktu dojít, a zda k němu došlo telefonním hovorem, SMS zprávou či osobně, zjevně překračuje (jinak obecně důvodně vznášený) požadavek na to, aby skutková věta (resp. popis skutku) v dostatečném rozsahu vyjadřovala znaky skutkové podstaty trestného činu, jejíž naplnění je v odsuzujícím výroku spatřováno. A to tím spíše, že samotnou obhajobou uváděný počet kontaktů poškozené ze všech čísel prostřednictvím aplikace WhatsApp, SMS zpráv i telefonních hovorů dosahoval čísla 133. Na základě dovolací argumentace obviněného tudíž Nejvyšší soud nezjistil žádná pochybení nalézacího a odvolacího soudu, jež by zakládala naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu.
20. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 19. října 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu