ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1070.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1070/2019-1266
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 10. 2019 o dovolání obviněných L. B. , nar. XY, trvale bytem XY a K. H. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 4 To 8/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 8/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných L. B. a K. H. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1 . Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 52 T 8/2018, byli obvinění L. B. a K. H. uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkových zjištění v rozsudku blíže uvedených pod body 1/ - 4/.
2. Za toto jednání byl obviněný L. B. podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 13 ( třinácti) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 5 rozsudku. Obviněná K. H. pak byla podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) roků, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 6 rozsudku. Oběma obviněným byl rovněž podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na str. 6 rozsudku.
3. Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněných R. Š. a P. T.
4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění L. B. K. H. a R. Š., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 4 To 8/2019 tak, že z podnětu odvolání obviněných podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a ohledně těchto jmenovaných v celém rozsahu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že :
obžalovaní L. B., K. H. a R. Š. jako členové organizované skupiny osob působící na území České republiky a Spolkové republiky Německo v době nejméně od srpna 2017 do 17. 10. 2017,
kdy L. B. a K. H. jednak jako organizátoři celé skupiny a současně i jako dodavatelé vstupních surovin pro výrobu metamfetaminu, a osoby po opatření vyvážející drogy do zahraničí a zajištující jejich další prodej, R. Š. jako výrobce psychotropní látky metamfetamin a drogy marihuana, po předchozích dohodách, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů, vedeni společným záměrem se vědomě podíleli na organizaci a realizaci opatření si a vývozu většího množství drogy známé pod názvem marihuana obsahující psychotropní látku THC a psychotropní látky metamfetamin z Brna a okolí do Spolkové republiky Německo, kde drogy v součinnosti s dalšími osobami prodávali za účelem dalšího zisku dosud nezjištěným osobám, již odsouzený P. T. jako člen této organizované skupiny, o níž věděl pouze, že působí v jeho případě na území České republiky, v níž vykonával činnosti dodavatele marihuany v době nejméně od září 2017 do 17. 10. 2017, po předchozích dohodách, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů s obžalovanými B. a H., vedeni společným záměrem se vědomě podíleli na organizaci a realizaci opatření si a další distribuci většího množství drogy známé pod názvem marihuana obsahující psychotropní látku THC, a jejího prodeji dalším neustanoveným osobám, kdy tak působili nejméně v těchto případech:
1.
od dne 26. 8. 2017 L. B. s K. H. si od blíže nezjištěné osoby, zprostředkované R. Š., opatřili v Brně nebo v jeho okolí blíže nezjištěné množství drogy marihuana, kterou si dne 27. 8. 2017 v době okolo 9.20 hod., v pneuservisu nacházejícím se v areálu čerpací stanice pohonných hmot Shell v ulici XY v Brně, uschovali do rezervní pneumatiky vozidla tovární značky Peugeot 107, červené barvy, německé registrační značky XY, a poté v blíže nezjištěné době marihuanu vyvezli do Spolkové republiky Německo za účelem dalšího prodeje, kde dne 28. 8. 2017 v době kolem 16.28 hod. ve městě XY, v autodílně „V.“ marihuanu z pneumatiky vyndali a uschovali ji do modrého cestovního kufru,
2.
obžalovaní L. B. a K. H. si v přesně nezjištěné době v měsíci září 2017 u dosud neustanovených osob opatřili větší množství tablet léčiva obsahujících pseudoefedrin v tabletě, které dovezli do České republiky a předali je obžalovanému R. Š., současně mu předali chemické látky nezbytné pro výrobu metamfetaminu, jako jsou červený fosfor, toluen a aceton a dále dne 8. 9, 2017 společně nakoupili 12 l toluenu s tím, aby obžalovaný R. Š. vyrobil zhruba 300 - 350 gramů metamfetaminu, obžalovaný R. Š. tedy ve sklepě chaty č. e. XY, v obci XY, okres Brno-venkov, zřídil kompletní chemickou laboratoř, kde z těchto surovin vyrobil okolo 125 až 135 gramů metamfetaminu, který poté dne 10. 9. 2017 v množství okolo 110 až 120 g předal obžalovaným L. B. a K. H., neboť z celkové vyrobeného množství si okolo 15 g pervitinu ponechal, a současně obžalovaní L. B. a K. H. dne 5. 9. 2017 požádali odsouzeného P. T. o opatření nejméně 2,5 kg drogy zvané marihuana, kterou jim tento dodal dne 9. 9. 2017 v době kolem 13.00 hod, v Brně, poblíž ulice XY u bistra U., a poté dne 10. 9. 2017 L. B. a K. H. v době okolo 10.00 hod., v pneuservisu nacházejícím se v areálu čerpací stanice pohonných hmot Shell na ulici XY v Brně uschovali do dvou rezervních pneumatik celkem nejméně 2,5 kg drogy marihuana, která byla rozdělena do celkem 6 ks balíčků, kdy každá z pneumatik obsahovala po 3 ks balíčků, pneumatiky uschovali do vozidla tovární značky Peugeot 107, červené barvy, německé registrační značky XY, a poté dne 12. 9. 2017 marihuanu a metamfetamin vyvezli do Spolkové republiky Německo,
3.
v přesně nezjištěné době na přelomu měsíce září a října 2017 L. B. a K. H. u R. Š. v chatě č. e. XY, v obci XY, uskladnili okolo 350 gramů rostlin konopí za účelem jejich dosušení a výroby drogy marihuana, dále v přesně nezjištěné době dne 14. 10. 2017 dovezli L. B. a K. H. R. Š. na chatu č. e. XY, v obci XY, okr. Brno-venkov, okolo 120 g metamfetaminu, který vyrobil nejdříve dne 9. 9. 2017 R. Š. s tím, aby tento metamfetamin vyčistil, a dne 17. 10. 2017, v době okolo 12.30 hod., R. Š. předal na chatě č. XY, v obci XY, L. B. a K. H. okolo 110 až 120 gramů drogy metamfetamin a okolo 500 gramů drogy marihuana k dalšímu vývozu do SRN, přičemž okolo 140 gramů drogy marihuana vyrobil z rostliny konopí, kterou pěstoval na zahradě předmětné chaty, kdy z čištěného metamfetaminu si obžalovaný R. Š. ponechal nejméně 5,298 gramů psychotropní látky metamfetamin, která obsahovala 54%, resp. 77,8% metamfetaminu báze, což představuje celkem 2,913 g metamfetaminu báze a dále si ponechal celkem 385,09 gramů drogy marihuana a toxikomansky využitelných rostlin konopí, kdy marihuana obsahovala 7,55%, resp. 1,37% účinné látky delta-9-THC, což představuje 5,27 gramů delta-9-THC, a schnoucí rostliny konopí obsahovaly průměrně 3,0225% účinné látky delta-9-T+IC, C0Ž představuje 7,4 gramů delta-9-THC, současně P. T. dne 15. 10. 2017, a poté i dne 17. 10.2017, v Brně poblíž ulice XY v občerstvení U., po předchozích dohodách, za účelem další distribuce předal L. B. a K. H. celkem okolo 1.500 gramů drogy marihuana,
L. B. s K. H. následně marihuanu převzatou od R. Š. a P. T. zabalili a uschovali do modrého batohu s číslem 33 a nákupní tašky Albert, které naložili do nákladního vozidla tovární značky Renault Trafic, žluté barvy, registrační značky XY, se záměrem drogu vyvézt do Spolkové republiky Německo, přičemž byli dne 17. 10. 2017 v 15.45 hod. zadrženi policejním orgánem na ulici XY, silnice č. XY, u čerpací stanice OIL ve směru na obec XY, přičemž v uvedeném vozidle bylo zajištěno celkem 2 052,32 gramů drogy marihuana zabalené v celkem 6 sáčcích uložených do igelitové tašky Albert a žlutých vakuových pytlů, kdy laboratorním zkoumáním bylo zjištěno, že obsahuje 9,45%, 3,17% a 11,41 % účinné látky delta-9-THC, což představuje celkem 203,60 gramů delta-9-THC,
přičemž uvedených jednání se dopouštěli s vědomím, o jaké látky se jedná, a i přesto, že nedisponovali příslušnými oprávněními pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, kdy delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC) náleží mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kdy se jedná o přirozenou složku konopí, metamfetamin patři mezi psychotropní látky zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a konopí patři mezi omamné látky zařazené do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
5. Za toto jednání vrchní soud obviněné uznal pod body 1/ – 3/ výroku rozsudku vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
6. Za to obviněného L. B. podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 13 ( třinácti) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému též uložil trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 5 rozsudku. Obviněnou K. H. pak podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) roků, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněné též uložil trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 5 rozsudku. Oběma obviněným rovněž podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na str. 5 a 6 rozsudku.
7. Tímtéž rozsudkem vrchní soud rovněž rozhodl o vině a trestu ohledně obviněného R. Š.
8. Podle §259 odst. 1 tr. ř. věc ohledně skutku pod bodem 4/ výroku o vině vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
II.
Dovolání obviněného
9. Citované rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 4 To 8/2019, napadli obvinění L. B. a K. H. prostřednictvím svého obhájce společným dovoláním, v němž uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj., že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
10. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku dovolatelé v podrobnostech zrekapitulovali dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů. Ve vlastním dovolání, jímž napadají výroky o vině pod body 1/ – 3/ rozsudku, předně zpochybňují závěry obou soudů, že jejich obhajoba byla jednoznačně vyvrácena a jejich vina prokázána především provedenými důkazy, jakož i důkazy zajištěnými v rámci mezinárodní právní pomoci a sledování ve Spolkové republice Německo (dále též jen „SRN“). Poukazují, že podle obou soudů jsou z vývozu marihuany do SRN usvědčováni zejména zjištěními německých justičních a policejních orgánů, jimiž byl jejich pohyb monitorován. Namítají, že nesvědčí o jejich vině, pokud soudy poukazují na zjištění, že poté, co přijeli k autodílně V. a dovolatel vzal z vozidla kompletní kolo, dovolatelka roli odpadních sáčků a odešli s těmito věcmi do autodílny, odkud dovolatel odnesl do vozidla modrý kufr, který byl s 0,5 kg marihuany zajištěn dne 17. 10. 2017 v rámci domovní prohlídky německými orgány. Na tomto základě odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že provedené důkazy jednoznačným způsobem dokladují opatření marihuany za pomoci obviněného Š. a její následný převoz do SRN. Namítají, že oproti závěru obou soudů z uvedeného důkazu zajištěného německými policejními orgány stojí jejich výpovědi, že marihuana neopustila území České republiky, neboť ji vozili pouze do Prahy, a tam prodávali P. K. Jeho navrhovaný výslech však soudy jako nadbytečný odmítly. O jejich nevině svědčí též skutečnost, že německé policejní orgány dosud proti nim nezahájily jakékoliv trestní řízení v souvislosti s distribucí nebo nakládání s omamnými látkami, neboť takové skutečnosti mimo výše uvedené sledování nezjistily, ani nezajistily jakékoliv důkazy o takových skutečnostech. Pokud jde o pneumatiky, do nichž měl dovolatel vkládat marihuanu v autoservisu v Brně, ačkoliv je z fotografií zcela zřejmé, že kolo, které vykládá před autoservisem v SRN z vozidla je mnohem větší než kolo, do kterého měl vkládat marihuanu v autoservisu v Brně, soudy se tímto nikterak nezabývaly.
11. Pokud oba soudy v napadených rozhodnutích činí závěry o vývozu drogy do SRN především z důkazů zajištěných v rámci mezinárodní právní pomoci, kdy německé policejní orgány prováděly monitoring obviněných, a ačkoliv tyto žádný dovoz drogy z České republiky do SRN nezjistily, takovéto dovozování jejich jednání a viny shledali dovolatelé v rozporu s §2 odst. 2, 5 a 6 tr. ř. Pro závěr soudů o naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku tak žádný přímý ani nepřímý důkaz nasvědčující tomu, že drogy do Spolkové republiky Německo skutečně vyváželi, neexistuje.
12. Mají tedy za to, že se oba soudy nedostatečně vypořádaly s provedenými důkazy, přičemž v předchozím řízení před soudem prvního i druhého stupně bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“) a princip presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny, jakož i z nich vyplývající zásada in dubio pro reo, neboť vzniklé pochybnosti bylo třeba vyložit v jejich prospěch, k čemuž poukázali např. na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2042/08.
13. Rovněž konstatují, že učiněná skutková zjištění založená na tvrzení soudů, že drogy vyváželi do SRN, když se soudům nepodařilo přesvědčivě vyvrátit jejich obhajobu a přesvědčivě odůvodnit své závěry o jejich vině, jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými právními závěry. V tomto ohledu zdůraznili, že Nejvyšší soud s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může zasáhnout do skutkových zjištění rozhodnutí napadeného dovoláním v případě, že je takový zásah odůvodněn extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, přičemž existence takového extrémního rozporu je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k čemuž odkazují na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.
14. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 52 T 8/2018, a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 4 To 8/2019, a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
15. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že jeho obsahem je výlučně argumentace uplatněná oběma obviněnými již v odvolacím řízení, s níž se vrchní soud beze zbytku a správně vypořádal. Prokázání dovozu drog do SRN, jako stěžejního předpokladu pro dovození okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se podrobně věnoval již Krajský soud v Brně, který se vyjádřil ke všem okolnostem významným pro naplnění znaků skutkové podstaty obviněným přisouzeného zločinu. Z hlediska posouzení důvodnosti podaného dovolání tak podle státního zástupce tuto výhradu obviněných pod vytýkaný (ani žádný jiný) dovolací důvod podřadit nelze. Obvinění sice formálně prohlašují naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však nenamítají nesprávnost právního posouzení skutku či jiného hmotněprávního posouzení. V podaném dovolání neuplatnili žádnou námitku v tom smyslu, že by soudy učiněná skutková zjištění nenaplňovala znaky skutkové podstaty zločinu, jímž byli uznáni vinnými, ale svými námitkami toliko zpochybňují rozsah dokazování. Rovněž nesouhlasí s hodnocením důkazů soudy a se skutkovým zjištěním, podle kterého marihuanu a pervitin skutečně vyvezli (či v případě skutku pod bodem 3/ hodlali vyvézt) do SRN. Toliko na podkladě těchto výhrad se pak domáhají toho, aby Nejvyšší soud zasáhl do procesu dokazování, důkazy přehodnotil v jejich prospěch, a v návaznosti na to formuloval skutková zjištění, jež by odůvodnila mírnější právní kvalifikaci i mírnější trest. Námitky takové povahy však podle státního zástupce pod žádný dovolací důvod podřadit nelze.
16. Rovněž námitka extrémního rozporu provedených důkazů a skutkových zjištění, je výhradou směřující do způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, která sama o sobě žádný dovolací důvod naplnit nemůže. Nalézací soud realizoval dokazování v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. I přes drobnou nepřesnost ve vymezení data uložení marihuany do pneumatiky v případě skutku 1/., kterou však napravil soud odvolací – dospěl nalézací soud k takovým skutkovým zjištěním, která z provedených důkazů při jejich logickém hodnocení vyplývají, včetně zjištění, že marihuana a pervitin byly určeny k převozu do SRN. Rovněž Vrchní soud v Olomouci, který odvolání obviněných řádně přezkoumal, se vyjádřil ke všem jejich výhradám, dokazování v potřebném rozsahu doplnil, a úvahy nalézacího soudu dále rozvedl. Nespokojenost obviněných s hodnocením důkazů soudy, se skutkovými zjištěními, s odsuzujícím rozsudkem, a s faktickým zamítnutím odvolacích námitek neznačí, že soudy učiněná skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná (a už vůbec ne extrémně, jak tvrdí obvinění), a že byly porušeny základní zásady trestního řízení a práva náležející obviněným v trestním řízení.
17. Oba soudy se v odůvodnění svých rozhodnutí rovněž podrobně vyjádřily ke klíčové výhradě obviněných stran jejich nesouhlasu se závěrem obou soudů, že prokazatelně vyvezli či hodlali vyvézt pervitin a marihuanu do SRN, přičemž zdůraznily, že uvedený závěr je nesporný a je dokladovaný přesvědčivými důkazy opatřenými jak v SRN tak i v České republice (viz výstupy ze sledování osob a věcí, provedené odposlechy, ve kterých se obvinění mj. přímo baví o prodeji drogy v SRN, daktyloskopické stopy obviněného B. nalezené na věcech zajištěných v SRN u svědků E. K. a I. A., ve kterých byla marihuana uložena apod.). Jednoznačné zjištění soudů, že drogy byly vyváženy do SRN, tak opodstatnilo postup odvolacího soudu, který pro nadbytečnost nepřistoupil k doplnění dokazování např. o výslech svědka P. K. Faktická nadbytečnost důkazu je přitom uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 733/01 a další).
18. Podle státního zástupce nižší soudy učinily správná skutková zjištění a na jejich podkladě jednání obou obviněných také odpovídajícím způsobem právně kvalifikovaly. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
20. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
21. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
22. Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obvinění uplatnili, je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
23. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a eventuálně druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
24. Nejvyšší soud je v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek jen v případech, kdy v rozhodování nižších soudů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury i Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014) se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu dále nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud také vymezil zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
25. Je třeba ještě upozornit na to, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatelé uplatnili již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v tomto případě také z velké části stalo.
26. Ze shora uvedeného je zřejmé, že obsahem dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s ohledem na jeho hmotněprávní povahu, nemohou být námitky obviněných, jimiž napadají soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení a uplatňují tak námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání mimo jiné rozebírají celkovou důkazní situaci, nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů a celkově vytýkají nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (konkrétně tvrzením, že soudy své závěry, které obvinění zpochybňují, opřely zejména o důkazy opatřené na základě právní pomoci s justičními orgány SRN, že o jejich nevině svědčí skutečnost, že německé orgány dosud nezahájily proti nim jakékoliv trestní řízení, že mimo jejich sledování nezjistily ani nezajistily jakkoliv důkazy o údajné distribuci drog z jejich strany, že nebylo prokázáno, že by se namítaného jednání dopustili, že ani jeden přímý důkaz nesvědčí závěru o jejich vině ve vztahu k vývozu drog do SRN, že byl odmítnut jejich návrh na výslech svědka P. K., kterému marihuanu v Praze prodali). Tím vším se však obvinění primárně domáhají změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usilují o změnu právního posouzení skutku. Odhlédne-li se od níže rozvedené povinnosti dovolacího soudu přezkoumat z naznačených hledisek tvrzení o tzv. extrémním rozporu, pak zmíněné námitky obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
27. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatelů, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. „ in dubio pro reo“. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „ in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
28. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04).
29. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě zjištění faktického extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je založen zejména tím, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).“ Takový rozpor představuje též situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000, a další). Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování však zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z výše naznačených případů extrémního nesouladu nejedná.
30. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
31. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. , popř. §134 odst. 2 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
32. Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin ve značném rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
33. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti a jen v obecné rovině připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“, jeho vymezení je proto i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle stávající judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. č. 53/1976-II., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině; postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Současně není ani pro účast na organizované skupině třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, ale postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015, a rozhodnutí uveřejněné pod č. 34/2005 Sb. rozh. tr.). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. Zákonnou dikcí „ve spojení“, obsažené v §288 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku jsou postiženy i volnější formy vztahu pachatele k uvedené skupině, než je jeho členství ve skupině, a není tak nutno detailně prokazovat naplnění pojmu členství v „organizované skupině“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, a ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 526/2013). K naplnění této kvalifikované skutkové podstaty může dojít i pouhou spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více státech, z nichž jedním je i Česká republika.
34. Ke znaku „člen organizované skupiny“ se vzhledem k povaze této zvlášť přitěžující okolnosti musí vztahovat úmysl [§15, §17 tr. zákoníku, srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1604, přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 826/2013-I., uveřejněné pod č. 54/2014 Sb. rozh. tr.].
35. Nutno zdůraznit, že v posuzované věci soud prvního stupně přiléhavě upozornil na všechny relevantní aspekty vyúsťující v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny působící ve více státech, jimiž se rozumí nejméně dva státy, přičemž znak více států byl v posuzovaném případě naplněn tím, že skupina působila nejen na území České republiky, ale i na území Spolkové republiky Německo. Pokud jde o vyžadovaný znak nejméně tří osob, v daném případě šlo o evidentní zapojení více osob a jejich vzájemné rozdělení úloh, přičemž právě dělba těchto úloh zajišťovala úspěšnější dokonání činu. V žádném případě se nejednalo o jakési náhodné seskupení, ale naopak o předem smluvené a zorganizované rozdělení rolí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 11 Tdo 501/2015), mezi výše označenými obviněnými.
36. Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Olomouci (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, vyplývá, že znak ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech byl u obviněných prokázán. V posuzované věci je zjevné, že v případě obviněných L. B., K. H., R. Š. a P. T. došlo k vytvoření organizované skupiny, která společně působila přinejmenším na území České republiky a Spolkové republiky Německo. Tomu odpovídá způsob jejich fungování z hlediska zapojení do výroby a distribuce marihuany a pervitinu. V rámci zjištěné součinnosti všichni obvinění koordinovali svá jednání a vykonávali nezbytné dílčí činnosti směřující k opatření, přeshraničnímu transportu a následnému prodeji drogy. Jejich jednání zahrnující celý proces počínající opatřením prostředků ke zřízení výrobny pervitinu, potřebného vybavení včetně léčiv a chemikálií, jakož i následný odvoz vyrobené drogy ukryté do rezervních pneumatik do Spolkové republiky Německo a zajištění jejího dalšího prodeje nese zcela jasně znaky organizovanosti. V daném případě se nejednalo o jednorázovou či nahodilou výrobu drog, ale o opakovanou a plánovanou činnost, vykonávanou za účelem dosažení zisku, kdy v rámci skupiny docházelo k rozdělení úkolů mezi její jednotlivé členy. Pokud jde o L. B. a K. H., ti zcela zjevně měli kontakty na osoby požívající drogy v SRN a za účelem dodávky drog těmto osobám zajistili v České republice výrobce pervitinu a marihuany. Výrobu drogy také materiálně zajišťovali, zejména opatřením léků, chemikálií a dalšího potřebného vybavení k výrobě pervitinu, přičemž pro opakované dodávky marihuany kromě obviněného R. Š. zajistili i obviněného P. T., kteří zajišťovali výrobu pervitinu a marihuany, které následně dodávali obviněným L. B. a K. H., přičemž ohledně objednávky drog a domluv na její předání spolu komunikovali konspirativním způsobem. Vývoz dodané drogy byl poté zajišťován obviněnými L. B. a K. H., a to prostřednictvím tajné skrýše v pneumatikách náhradních kol. Následně pak obvinění, zejména K. H., po převozu drogy do SRN zajišťovali její další distribuci. Obvinění L. B. a K. H. pak byli hlavními řídícími články, přičemž na nižším stupni působili obvinění R. Š. a P. T., nicméně i jim muselo být zřejmé, že jsou součástí organizované skupiny zabývající se výrobou a následnou distribucí vyrobené drogy. Mezi jednotlivými členy skupiny došlo k plánovitému rozdělení dílčích úkolů, které na sebe navzájem navazovaly, přičemž jejich součinnost zcela zjevně vykazovala znaky organizované skupiny (str. 29–30 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Byť to dovolatelé popírají, jejich vědomost o tom, že jsou členy takové organizované skupiny, která působila na území více států i o jejím fungování, byla beze vší pochybnost prokázána.
37. Jen pro úplnost lze dodat, že tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. V tomto kontextu lze upozornit na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, z něhož se podává, že: „Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu.“
38. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze konstatovat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě rozsáhle provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání obviněných. Z předmětné trestné činnosti jsou obvinění kromě výpovědí spoluobviněných R. Š. a P. T. usvědčováni i výpověďmi svědků M. B. a A. H., jakož i záznamy telekomunikačního provozu o uskutečněných hovorech mezi obviněnými navzájem, resp. mezi obviněným Š. a dalšími osobami, pohybujícími se v drogovém prostředí. Soudy rovněž vycházely z videozáznamů pořízených jednak na základě sledování obviněných, ale i kamerových videozáznamů, snímajících prostor před autoservisem na ulici XY v Brně. Tam obvinění L. B. a K. H. jezdili ukrýt drogu (marihuanu v plastových obalech) do pneumatik, což je zřejmé z kamerového záznamu pořízeného uvnitř autoservisu. Zmínit lze rovněž protokoly o domovní prohlídce chaty v obci XY obývané obviněným R. Š.a prohlídce vozidla tov. zn. Renault Trafic, užívaného obviněnými L. B. a K. H., včetně pořízené fotodokumentace. Zajištěné věcné důkazy – drogy a předměty, jakož i navazující závěry jejich odborného chemického zkoumání prokazují přítomnost metamfetaminu. Tyto důkazy pak korespondují i s dalšími listinnými důkazy, a to jednak s SMS komunikací mezi obviněnými, ale zejména s obsáhlou dokumentací zajištěnou prostřednictvím mezinárodní justiční spolupráce s justičními orgány SRN. Z procesně použitelných důkazů pořízených německými justičními orgány, monitorujících jednání obviněných L. B. a K. H., ale i dalších osob, vyplývá, že dovolatelé vyváželi pervitin a marihuanu do SRN tak, že tato byla v České republice ukrývána do rezervních pneumatik a ve Spolkové republice Německo z těchto vyjmuta a dále distribuována. Organizaci odbytu drogy dovezené z České republiky zabezpečovala v SRN právě obviněná H., což vyplývá mj. z její konspirativní komunikace s osobami na jejím území pobývajícími. To jednoznačně vyvrací obhajobu obou obviněných, že marihuana nebyla vyvážena do SRN, ale že byla prodávána na území České republiky (v Praze P. K., jehož výslech, i podle Nejvyššího soudu, oba soudy důvodně odmítly jako důkaz nadbytečný). Provedené důkazy rovněž jednoznačně dokladují opatření marihuany obviněným R. Š. Neobstojí tvrzení obviněných, že marihuanu zajištěnou v SRN v kufru u matky K. H. si tuto sama vypěstovala a používala na své zdravotní problémy. Svým protiprávním jednáním obvinění bezpochyby naplnili znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. V tomto směru tedy Nejvyšší soud shledal námitku obviněných, ovšem založenou na jiném skutkovém podkladu, nedůvodnou .
39. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů.
40. V návaznosti na shora stručně rozvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Olomouci a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, společně vytváří podklad pro spolehlivý závěr, že oba obvinění jednáním popsaným v bodech 1) – 3) rozsudku naplnili všechny zákonné znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obvinění jednali v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť chtěli způsobem v trestním zákoníku uvedeným porušit či ohrozit zájem na ochraně společnosti před šířením drog. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na adresu nižších soudů. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí. Řízení není zatíženo vadami, které by měly vliv na správnost či zákonnost vydaných rozhodnutí, s nimiž dovolatelé spojovali nesprávné právní posouzení jim přisouzeného protiprávního jednání. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno ani právo obviněných na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani princip presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny a z něj vyplývající zásada in dubio pro reo, jak je jimi namítáno.
41. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani obviněnými namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby byly závěry soudů v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
IV.
Závěrečné shrnutí
42. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněných L. B. a K. H. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 10. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu