ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1170.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 1170/2019-2301
USNESENÍ
Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 10. 2019 o dovolání obviněné mladistvé AAAAA (pseudonym) , nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestního opatření odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 1 Tmo 4/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, pod sp. zn. 63 Tm 5/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné mladistvé AAAAA odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze, soudu pro mládež (dále „soud prvního stupně“) ze dne 30. 11. 2018, sp. zn. 63 Tm 5/2018, byla mladistvá obviněná AAAAA (dále „mladistvá“) uznána vinnou návodem provinění vraždy podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §140 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustila skutkem popsaným tak, že
nejméně od srpna 2017, kdy odhalila, že jí je její přítel mladistvý BBBBB (pseudonym) nevěrný s poškozenou CCCCC (pseudonym), nar. XY, nejprve mladistvému BBBBB nevěru vyčítala, rozešla se s ním a posléze na jeho omluvy a snahu vztah obnovit přistoupila, ovšem další pokračování vztahu začala podmiňovat smrtí poškozené CCCCC, postupně zdánlivě v nadsázce pronesený požadavek začala opakovat, poskytla mladistvému radu, jak minimalizovat odhalení činu, konkrétně měl při činu použít rukavice, pro jistotu si zatřít bříška prstů bezbarvým lakem na nehty, nasadit si síťku na vlasy, obléci si nové oblečení, nové boty velikosti rozdílné od vlastní a navonět se dámskou voňavkou a pořídit nový obyčejný kuchyňský nůž, a poradila mu útok provést zezadu jednou ranou a poté poškozené odcizit nějakou cennost, aby čin vypadal jako majetkově motivovaný, poté se mladistvého dotazovala, zda má věci k likvidaci poškozené již opatřeny, a nátlak vystupňovala výhružkou, že pokud poškozenou CCCCC mladistvý nezabije, sama spáchá sebevraždu, požadavek vraždy a výhružku sebevraždou opakovala, a nakonec stanovila mladistvému termín likvidace poškozené do pondělí 6. 11. 2017 a aktivovala na telefonu mladistvého aplikaci „Najít přátele“, díky níž měla na svém telefonu neustálý přehled o místě pohybu mladistvého, a přestože mladistvý BBBBB vnímal požadavek mladistvé AAAAA na likvidaci poškozené jako naprosto rozporný s jeho vůlí a vztahem k poškozené, měl požadavek za zcela vážně míněný a současně za velmi reálné považoval i výhružky mladistvé AAAAA sebevraždou, což u něj vedlo k rozvoji poruchy přizpůsobení, a v tomto stavu se rozhodl setkat s poškozenou CCCCC, která nabídku setkání 6. 11. 2017 odmítla pro nedostatek času, proto na poškozenou čekal nedaleko místa bydliště 7. 11. 2017 v 16.00 hodin oblečen do pracovních rukavic, a to s vědomím mladistvé AAAAA, která předpokládala, že dojde k vraždě poškozené, a proto si zapůjčila platební kartu mladistvého BBBBB, aby mu na dobu činu poskytla alibi a provedla jeho kartou nákup 7. 11. 2017 v 16.38 hodin na Hlavním nádraží v XY v obchodě Relay, přičemž k činu se v daný den mladistvý neodhodlal, načež mu mladistvá stanovila poslední termín k likvidaci poškozené na pondělí 13. 11. 2017, kdy v uvedený den mladistvý v odpoledních hodinách s vědomím mladistvé čekal na poškozenou CCCCC na autobusové zastávce poblíž místa jejího bydliště, kam za mladistvým AAAAA přišla a kolem osmé hodiny večerní z místa zase odešla, po příjezdu poškozené kolem 21.30 hodin mladistvý tuto oslovil a po rozmluvě během procházení po okolí, když poškozená již směřovala ke svému bydlišti, na ni v XY, v XY ulici, před domem č. p. XY kolem 21.55 hodin zezadu nečekaně zaútočil, přikryl jí rukou ústa, aby nemohla křičet a svým doneseným zavíracím nožem se jí pokusil podříznout krk, ovšem použil nedostatečnou intenzitu, a způsobil jí tak pouze povrchní řeznou ránu přední plochy krku v oblasti hrtanu, poškozená se vysmekla, začala křičet a mladistvý ji začal bodat a řezat do celého těla, celkem jí zasadil dalších šedesát čtyři bodných a bodnořezných ran do oblasti hlavy, krku, hrudníku i končetin, a způsobil jí tak dvacet jedna ran hlavy a obličeje a několik úzkých nebo drobných oděrek, v důsledku jedné z bodných ran obličeje došlo k poranění lícního nervu vpravo, osmnáct ran hrudníku na jeho zadní ploše a obou bočních plochách, v důsledku bodných poranění hrudníku pronikajících do obou pohrudničních dutin došlo k pneumotoraxu (zavzdušnění) vlevo, vpravo k bodnému poranění dolního laloku pravé plíce s pneumotoraxem a hemotoraxem (krvácení do pohrudniční dutiny), k zevnímu krvácení s krevní ztrátou a rozvojem krvácivého šoku, dvacet tři ran na horních končetinách, z toho jedna na pravé paži, jedenáct ran na dolní části pravého předloktí a pravé ruce, deset ran na levé paži a rameni a jednu na prostředníku levé ruky, v důsledku kterých došlo k mnohačetnému poranění šlach pravé ruky a k poranění III. záprstní kosti pravé ruky, a dále dvě rány dolních končetin, po jedné v oblasti kolenních kloubů, přičemž minimálně dvě rány vůči pohrudničním dutinám a rány do končetin pronikající až ke kosti byly vedeny velkou silou, a svého jednání zanechal až poté, co byl vyrušen výkřikem svědka V. D. a z místa utekl, přičemž poškozená byla v důsledku útoku bezprostředně ohrožena na životě a k její smrti nedošlo jen díky okamžitě poskytnuté laické pomoci náhodnými svědky a navazující bezprostředně poskytnuté pomoci odborné přivolanými záchranáři a navazující vysoce odborné pomoci po převozu na Kliniku anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice K. V., kde byla poškozená v těžkém šokovém stavu na podkladě velmi významné krevní ztráty urgentně operována s ošetřením ran a revizí pravé poloviny hrudníku s ošetřením poranění plíce, a po útěku z místa činu na vlakové nádraží mladistvý BBBBB telefonicky informoval o činu mladistvou AAAAA, která jej uklidňovala a pod smyšlenými záminkami se mu snažila zajistit odvoz do svého bydliště, což se jí nepodařilo a když do XY dorazil mladistvý vlakem, čekala na nádraží, odvedla ho do svého bydliště, společně pak mladiství omývali zakrvácené oblečení a nůž, který před příjezdem policie mladistvá skryla, a nedaleko místa bydliště mladistvé oba společně částečně spálili při činu použité rukavice mladistvého a další zakrvácené věci.
2. Za uvedené provinění byla mladistvá odsouzena podle §140 odst. 2 tr. zákoníku za použití §31 odst. 1, 2 z. s. m. k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla podle §31 odst. 4 z. s. m. zařazena do věznice pro mladistvé. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestním opatření mladistvého BBBBB, jakož i o náhradě škody a nemajetkové újmy.
3. Vrchní soud v Praze jako soud pro mládež (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 1 Tmo 4/2019, z podnětu odvolání mladistvé AAAAA a odvolání poškozené CCCCC v uvedeném rozsudku soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a v rámci tohoto zrušení znovu rozhodl. Odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání mladistvé a vyjádření k němu
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala mladistvá prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání pro porušení práva na spravedlivý proces spočívající zejména v nerespektování zásady in dubio pro reo , neboť závěr o její vině byl učiněn kromě výpovědi mladistvého bez přímých důkazů, a nebyl dán ucelený řetězec důkazů nepřímých.
5. Mladistvá výhrady zaměřila proti věrohodnosti výpovědi mladistvého, který se ve vztahu k návodu dovolatelky vyjadřoval odlišně v jednotlivých etapách přípravném řízení (viz výpovědi učiněné krátce po činu dne 14. 11. 2017 a při vazebním zasedání dne 16. 11. 2017), na což soudy dostatečně nereagovaly. Poukázala na to, že mladistvý měl ve vazbě mnoho návštěv z řad příbuzných a známých, kteří následně ve věci rovněž vypovídali, přestože při setkání s mladistvým se bavili o některých podstatných okolnostech a detailech skutku, a pro možnost uvedené skutečnosti posoudit, součástí spisu není úplná evidence návštěv mladistvého ve vazbě. Přestože výpověď mladistvého doznala v průběhu trestního řízení zásadních změn, bylo na něj stále nahlíženo jako na věrohodného, což je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, (viz nálezy sp. zn. III. ÚS 1104/08, nebo sp. zn. I. ÚS 910/07). Ve vztahu k nemožnosti odsouzení toliko na základě nedostatečných nepřímých důkazů netvořících při řádném zhodnocení ucelený řetězec poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013.
6. Podle mladistvé se soudy nezabývaly její obhajobou a zcela nedůvodně, jen na základě jednostranného vlastního výkladu, dospěly k popsaným skutkovým zjištěním, aniž by byla vyloučena jiná verze skutkového děje. Tím, že soud na důkazní návrhy obhajoby nereagoval a tento svůj postup ani nijak nevysvětlil, došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Mladistvá v rámci své obhajoby opakovaně zdůrazňovala, že nebylo bez rozumných pochybností prokázáno, že by mladistvého naváděla ke spáchání vraždy, neboť tyto závěry soudů se opírají toliko o změněnou výpověď mladistvého a pochybné nepřímé důkazy, mimo jiné i o nevěrohodnou výpověď svědka DDDDD (pseudonym), případně její reakci ihned po činu, kdy logicky jednala v silném emocionálním rozrušení a stresu, a tedy iracionálně, jakož i o domněnku soudu, že měla použít dne 7. 11. 2017 kreditní kartu mladistvého, aby mu poskytla alibi na dobu vraždy, apod.
7. Mladistvá rovněž zpochybnila závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, o tom, že vztah mezi ní a mladistvým měl být patologický, neboť znalkyně Doc. PhDr. Jana Kocourková vycházela pouze z tvrzení mladistvého, avšak žádný přímý důkaz neexistuje. Vyjádření znalkyně bylo teoretické, neboť znalkyně nemohla vědět, zda o věcech, jako je vražda poškozené, spolu mladiství skutečně mluvili. Pokud soudy podle těchto závěrů dovodily, že mladistvého navedla, porušily zásadu in dubio pro reo , když dostatečně neuvážily, že používání odkazů na smrt či sebevraždu je v mluvě dnešních „teenagerů“ celkem běžná záležitost (např. „jestli mi to nezvedneš, tak tě zabiju“, „dnes jsem ve škole málem umřela“, apod.). Na vážnost takto pronášených výrazů lze usuzovat toliko na základě kvalitních důkazů, které by ve svém souhrnu mohly vést k jistotě, že se nejednalo jen o nadsázku. V posuzovaném případě některé důkazy takovou nadsázku přímo prokazují, jestliže měla na mladistvého vyvíjet nátlak pod pohrůžkou sebevraždy, soudy měly shledat v tomto jejím jednání nebezpečné vyhrožování, jehož skutková podstata by zde byla fakticky konzumována návodem ke spáchání provinění vraždy (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 772/2016). K takovým úvahám však soud v posuzované věci nedospěl, neboť se omezil na pouhé opakování závěrů plynoucích z nepřímých důkazů a nedůvěryhodné výpovědi mladistvého.
8. Platba kreditní kartou mladistvého dne 6. 11. 2017 (resp. 7. 11. 2017 podle výpisu z účtu mladistvého), kterou jí soudy přisuzují, vycházela jen z výpovědi mladistvého, a tedy nebylo objektivně prokázáno, že by tuto platbu mladistvým půjčenou kartou uskutečnila právě ona. Soud prvního stupně nepřipustil žádnou jinou možnost, ačkoli okruh osob, které platbu mohly provést, je prakticky neomezený a nelze vyloučit ani možnou chybu v systému evidence plateb. Žádnými důkazy však nebylo objasněno, že to byla právě mladistvá a nikdo jiný, kdo předmětnou kartou v daný čas platil, ani to, že cílem bylo poskytnout mladistvému alibi na dobu činu, což mladistvá zásadně popírá, navíc se tato událost odehrála týden před skutečným útokem, a bylo nutné jasně a precizně prokázat přímou příčinnou souvislost mezi platbou kartou a útokem mladistvého. Zjištěné skutečnosti proto nelze spojovat se vznikem její odpovědnosti za návod k vraždě, protože taková odpovědnost je podmíněna její vědomostí o záměrech mladistvého, která nemůže být obecná, ale musí být vázána na konkrétní den a čas. Taková vědomost jí však nebyla prokázána.
9. Vrchnímu soudu mladistvá vytkla, že ve výroku o vině neshledal žádná pochybení, přestože právě s ohledem na vysokou inteligenci mladistvého mělo být vyhověno jejímu návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku sexuologického a psychologického na jeho osobu, protože by dalším posudkem bylo prokázáno, že mladistvý mohl záměrně manipulativně odpovídat na otázky znalců tak, aby ovlivnil hodnocení své osoby, a že v odpovědích na některé otázky záměrně lhal. Tyto jí navržené důkazy však nebyly provedeny, ani se k nim soud nijak nevyjádřil a nerozhodl o nich, jak byl povinen, čímž porušil článek 36 odst. 1 Listiny. Soud se nevypořádal ani s důkazním návrhem v přípisu ze dne 13. 11. 2018 na výslech svědků V. S., JJJJJ (pseudonym), KKKKK (pseudonym) a LLLLL (pseudonym), provedení, znaleckého posudku toxikologického a z oboru psychologie, zajištění osobního počítače mladistvého, důkaz lékařskou zprávou od bývalého psychiatra mladistvé, jakož i zprávou klinického psychologa a psychoterapeuta PhDr. Karla Humhala, ke kterému mladistvá v současnosti dochází. Proto, že tyto důkazy nebyly provedeny, je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný, což nemohlo zhojit ani následné konstatování odvolacího soudu, že navrhovaný důkaz nebyl pro zjištění skutkového stavu nutný, neboť i nadále zůstalo rozhodnutí soudu prvního stupně zatíženo vadou tzv. opomenutých důkazů (k tomu viz nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, či ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 51/96, i rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 545/2014, 8 Tdo 1352/2014, aj.), neboť provedení jí navržených důkazů bylo zcela zásadní pro objasnění možnosti i jiné motivace jednání mladistvého nežli té, kterou dovodil soud.
10. Výhrady mladistvé směřovaly i proti způsobu, jakým byly vyslýchány znalkyně MUDr. Alena Gayová a Doc. PhDr. Jana Kocourková, neboť jim byly ze strany soudu kladeny nepřípustné, návodné, opakované, „až nátlakové“ otázky a zvukový záznam z hlavního líčení se v této části značně lišil od následného přepisu protokolu z hlavního líčení (zejména v časech 7.00 min. až 20.00 min. a 14.02 min až 19.01 min.). Z tohoto záznamu je zcela zjevné, že soud prvního stupně kladl jmenovaným znalkyním otázky pod vlivem svého názoru na věc tak, aby došlo k posunu v odpovědích znalkyň v neprospěch mladistvé. Soud se s tímto nedostatkem ve svém rozsudku nevypořádal, a tuto vadu k odvolacím námitkám mladistvé nenapravil ani odvolací soud.
11. Vzhledem k takto vytýkaným nedostatkům mladistvá navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, případně aby sám mladistvou zprostil obžaloby. Podle způsobu rozhodnutí aby rozhodl též o případném odkladu výkonu těchto rozhodnutí.
12. Případné vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, kterému byl opis dovolání mladistvé zaslán (§265h odst. 2 tr. ř.), Nejvyšší soud do dne konání neveřejného neobdržel.
III. Přípustnost a další podmínky dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání mladistvé je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále zkoumal, zda obsahuje výhrady naplňující označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání.
14. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
15. Označený dovolací důvod přitom musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí, neboť dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Ve vztahu ke zjištěnému skutku lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení.
16. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, dále přiměřeně usnesení ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.). Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení zásadně nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sb. rozh. tr. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
17. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, a další). Takový přezkum skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod, neboť je povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, a to včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně v uvedeném stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. 10. 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu].
IV. K námitkám mladistvé
18. Podle obsahu podaného dovolání mladistvá soudům obou stupňů vytýkala, že pro své závěry vycházely z neúplných důkazů, protože neprovedly dokazování, které navrhovala, a soud prvního stupně nevysvětlil, z jakého důvodu je odmítl, v čemž spatřovala tzv. opomenuté důkazy, za nevěrohodnou považovala zejména výpověď mladistvého včetně jím tvrzeného záměru mladistvé poskytnout mu alibi použitím jeho platební karty, poukazovala na nezákonně provedené důkazy při kladení návodných otázek znalkyním z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, nebo na nesprávné znalecké závěry ohledně psychologického a sexuologického profilu mladistvého a jejich vyhodnocení soudem. Rovněž zdůrazňovala, že soudy nevycházely z uceleného řetězce nepřímých důkazů a své závěry učinily v rozporu se zásadou in dubio pro reo . Těmito námitkami mladistvá označený dovolací důvod nenaplnila, protože nevytýkala právní nedostatky v použité právní kvalifikaci, ale na základě shora uvedených argumentů poukazovala na to, proč se s učiněnými skutkovými zjištěními neztotožnila. Námitky soustředila výlučně proti provedenému dokazování, neboť její výhrady se týkaly postupů soudů podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., protože poukazovala na nedostatky v hodnocení důkazů a skutkových závěrech a nabízela svá vlastní tvrzení založená na vlastní obhajobě, s níž se však soudy řádným procesním postupem v předchozích stadiích trestního řízení vypořádaly. Pokud jen obecně, avšak toliko podle své vlastní verze, zmínila eventuální možnost právního posouzení jako přečinu nebezpečného vyhrožování, fakticky konzumovaného návodem k provinění vraždy, nešlo primárně o výhrady proti právnímu posouzení, ale o její vlastní interpretaci části okolností, za nichž k činu došlo.
19. Ze všech těchto důvodů mladistvá označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově nenaplnila, protože na základě vlastních tvrzení dovozovala skutkové okolnosti odlišné od těch, k nimž na podkladě výsledků provedeného dokazování dospěly soudy a jež soud prvního stupně zahrnul do tzv. skutkové věty výroku o vině. Z obsahu podaného dovolání je proto zřejmé, že námitky mladistvé směřují proti procesnímu postupu soudů, nikoliv primárně proti použité právní kvalifikaci, jak označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. požaduje. Z těchto důvodů Nejvyšší soud nemá povinnost přezkoumávat správnost skutkových závěrů, vůči nimž mladistvá brojila. I přesto, nad rámec zákonného vymezení uvedeného dovolacího důvodu, se zřetelem na to, že mladistvá v dovolání poukazovala na porušení pravidel spravedlivého procesu, konkrétně článku 36 odst. 1 Listiny a článku 6 Úmluvy (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14), posuzoval, zda soudy dostály zákonem vymezeným procesním postupům a zásady. Z těchto důvodů zkoumal, zda soudy dodržely pravidla fair procesu, tzn., zda došlo k extrémnímu nesouladu, jenž by byl dán zejména tehdy, kdyby skutková zjištění soudů postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala by z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, případně o kategorii tzv. opomenutých důkazů, o které by se jednalo tehdy, kdyby o nich v řízení nebylo soudem rozhodnuto, eventuálně v případě důkazů, jimiž se soud při postupu podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, čímž by založil nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale i jeho protiústavnost (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 802/02). Jen tehdy je totiž Nejvyšší soud povolán korigovat skutkové závěry, které vykazují nejextrémnější excesy (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
20. Pro úplnost Nejvyšší soud se zřetelem na obsah přezkoumávaných rozhodnutí uvádí, že soudy nižších stupňů, zejména pak soud odvolací, se obdobnými námitkami mladistvé uplatněnými v předchozích stádiích řízení zabývaly a vypořádaly se s nimi, jak o tom svědčí body 55. až 76. přezkoumávaného rozsudku.
21. Obhajobu mladistvé, že čin jí kladený za vinu nespáchala, resp. ne v té podobě, jak byla popsána ve výroku odsuzujícího rozsudku, prověřovaly pečlivě soudy obou stupňů. K rozsahu provedeného dokazování lze, a to i s ohledem na výhrady mladistvé, že nebylo dostačující pro objasnění všech rozhodných skutečností, uvést, že soud prvního stupně vedle výpovědí mladistvých a poškozené vycházel z celé řady zajištěných důkazů, a to jak z výpovědí osob blízkých aktérům činu, zejména rodičů mladistvých, tak i L. R. a V. D., kteří slyšeli a viděli bezprostřední následek činu, DDDDD, jemuž se mladistvý se svým činem svěřil, EEEEE (pseudonym), FFFFF (pseudonym), GGGGG (pseudonym), HHHHH (pseudonym), kamarádů mladistvého, IIIII (pseudonym), kamarádky dovolatelky, která měla na její žádost sledovat mladistvého, a dalších osob. Vycházel též ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie znalkyň MUDr. Aleny Gayové a Doc. PhDr. Jany Kocourkové, z oboru zdravotnictví soudního lékařství doc. MUDr. Miloše Sokola, Ph.D., z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy, znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví biologie, genetika a mechanoskopie, MUDr. JUDr. Martina Kalisty, Ph.D., LL.M., znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství MUDr. Markétou Kulvajtovou na zranění mladistvé, dvou znaleckých posudků RNDr. Vlastimila Klímy, znalce z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, jakož i z přepisů telefonních hovorů, fotografií z kamerového systému, facebookové komunikace, sdělení České spořitelny, a. s., k platební kartě mladistvého, atd. [viz č. l. 1978 až 2074].
22. Z obsahu protokolů učiněných soudem prvního stupně o průběhu hlavního líčení je třeba zdůraznit, že mladistvá k němu neměla žádné výhrady a nevznesla ani žádné důkazní návrhy v rámci dokazování. K výpovědím svědků a provedeným důkazům neuplatnila dotazy, ani připomínky a v rámci posledního jednacího dne 29. 11. 2018 prostřednictvím svého obhájce výslovně prohlásila, že nemá žádné další návrhy na doplnění dokazování (viz č. l. 1996, 2046, 2074).
23. Soud prvního stupně v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku popsal názory a postřehy, pro které vycházel z celého průběhu provedeného dokazování a rozvedl, jakými úvahami byl veden při hodnocení provedených důkazů, a vysvětlil, na základě jakých myšlenkových postupů dospěl ke skutkovým závěrům, jež popsal v tzv. skutkové větě výroku o vině svého rozsudku. Rozvedl, z jakých důvodů obhajobu mladistvé AAAAA vyhodnotil jako účelovou, zejména zdůraznil, že byla vyvrácena ostatními ve věci provedenými důkazy. Zásadně však posuzoval výpověď mladistvého BBBBB, a doložil, z jakých důvodů ji považoval za věrohodnou, když přihlédl k tomu, že mladistvý líčil děj opakovaně shodně, logicky, plasticky a detailně popisoval roli mladistvé AAAAA i vlastní psychické rozpoložení, a po posouzení všech skutečností vysvětlil, z jakých důvodů v jeho výpovědi neshledal nedostatky ani okolnosti, které by bylo možné považovat za rozpory, na něž poukazovala mladistvá v dovolání. Zabýval se i výhradami týkajícími se údajného alibi platební kartou, pro což rovněž vyšel z výpovědi mladistvého, zatímco obhajobu dovolatelky nepovažoval za věrohodnou, jelikož nekorespondovala s dalšími ve věci provedenými důkazy (viz strany 20 až 21 body 59. až 64. rozsudku soudu prvního stupně).
24. Odvolací soud se s námitkami mladistvé uplatněnými v odvolání vypořádal a své úvahy rozvedl v bodech 52. až 75. napadeného rozsudku, přičemž reagoval na tvrzení mladistvé, jak je v odvolání předestřela, a to i s ohledem na porušení práva na spravedlivý proces, které v postupech soudu prvního stupně neshledal. Vypořádal se podrobně s jednotlivými výhradami mladistvé a vyložil, z jakých důvodů její obhajobě neuvěřil a proč považoval za správné, že soud pro své závěry vycházel z výpovědi mladistvého.
25. Nejvyšší soud v těchto závěrech vady neshledal, neboť soudy provedené důkazy vyhodnotily, své úvahy řádně vysvětlily a jejich postup nesvědčí o existenci extrémního nesouladu. Zejména závěr obou soudů o tom, že považovaly za věrohodného mladistvého, má oporu ve výsledcích provedeného dokazování a argumenty, které soudy k tomuto závěru vznesly, nevykazují žádné nedostatky nebo vady a jejich úsudek je vystavěn na podkladě jasně formulovaných skutečností, které mají základ v obsahu spisu a vycházejí z výsledků provedeného dokazování. Soudy obou stupňů se důvodně ztotožnily s tím, že doznání mladistvého má logický základ v jeho postoji k celé věci, která pro něj byla velmi frustrujícím a zatěžujícím zážitkem, jenž však byl podmíněn chováním dovolatelky a jeho vztahem k ní. Způsob, jak okolnosti činu popsal, a to i s ohledem na jednotlivé detaily, jež rozvedl, koresponduje se všemi skutečnostmi, které vyplynuly z dalších důkazů, s nimiž tvoří logicky zcela nepochybně a bezpečně uzavřený kruh. Soud neopomenul poukázat též na důvody vedoucí jej k závěru o věrohodnosti i dalších slyšených svědků s tím, že skutečnost, že někteří mladistvého BBBBB navštívili ve vazbě, nemůže na těchto závěrech nic změnit, neboť návštěva byla hromadná, nadto monitorovaná vězeňskou službou, a tudíž z ní nelze dovodit důsledky, které jen na základě svých nepodložených úvah předjímá mladistvá v dovolání. Jen pro úplnost lze zmínit výpověď kamaráda DDDDD (pseudonym), jemuž se mladistvý týden před činem svěřil s tím, co po něm mladistvá AAAAA požaduje, což potvrdila i samotná poškozená, která uvedla, že mladistvý během rozmluvy před útokem dne 13. 11. 2017 vícekrát opakoval, že mladistvá AAAAA se chce zabít (srov. bod 31. rozsudku soudu prvního stupně).
26. Přisvědčit nebylo možné ani výhradám mladistvé ohledně použití platební karty mladistvého dne 7. 11. 2017, neboť tuto skutečnost soudy podrobily zkoumání a posoudily ji s ohledem na výsledky provedeného dokazování způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti, neboť i v tomto směru uvěřily výpovědi mladistvého, a to po důsledném a podrobném rozboru časových souvislostí podávajících se z dalších provedených důkazů. Skutečnost, že se k činu schylovalo již dne 7. 11. 2017, vzal soud za prokázanou vedle výpovědi mladistvého i vyjádřením poškozené, která si vzpomněla, že měl mladistvý oblečené pracovní rukavice, které měl i při činu a které normálně nenosil.
27. Tvrzení mladistvé, že čin jako návodkyně neplánovala a že mladistvému jen vyhrožovala svou sebevraždou, je zcela v rozporu se všemi soudy učiněnými zjištěními a je opět pouze její vlastní, ničím nepodloženou obhajobou. Naopak je třeba zdůraznit, že o tom, že čin plánovala a velmi podrobně ho instruovala, co si má opatřit a jak se má chovat, svědčí i to, že přesně tomu odpovídalo to, jak mladistvý čin realizoval. To, že poškozenou podle návodu nepodřízl, ale bodal ji mnoha ranami nožem, bylo již mimo dovolatelkou stanovený plán, a za což také ona trestní odpovědnost nenese. Ve všem jiném ji však mladistvý zcela respektoval. Pro závěr, že sama byla ideovým vůdcem činu, svědčí i její chování po činu, kdy jej uklidňovala, kontaktovala známého D. B. a žádala jej o odvoz mladistvého z XY k ní. Když ten její žádosti nevyhověl, mladistvá čekala na mladistvého na nádraží, odvedla jej domů a společně s ním likvidovala stopy krve, myla nůž a šla s mladistvým spálit rukavice i další potřísněné věci na odlehlé místo nedaleko svého bydliště. Tedy po činu racionálně zahlazovala stopy.
28. K výhradám mladistvé zaměřeným na tzv. opomenuté důkazy s tím, že nebyly provedeny všechny jí navrhované důkazy, je třeba uvést, že její podnět, aby bylo dokazování doplněno, vzešel z přípisu ze dne 13. 11. 2018, tj. ještě před konáním hlavního líčení (viz č. l. 1905 až 1906), avšak u hlavního líčení podle vyjádření obhajoby, zachycené v protokolu o jeho průběhu na č. l. 2074, tyto své požadavky nezopakovala, neboť obhájce uvedl, že nemají další návrhy na doplnění dokazování v hlavním líčení. Jestliže soud uzavřel dokazování bez reakce na tento přípis, nesetkalo se to na straně obhajoby s žádnou negativní reakcí, a tudíž nelze soudu prvního stupně se zřetelem na zásadu ústnosti vytýkat, že by neprovedl důkazy, jež byly navrhovány, a adekvátně na ně nereagoval, neboť takový návrh, byť před tím písemně vyjádřený, po průběhu dokazování v hlavním líčení již zopakován nebyl. Mladistvá tento požadavek znovu otevřela až v odvolání, a s ním se již odvolací soud vypořádal. Zabýval se možností doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví odvětví sexuologie a odvětví psychologie, znaleckým posudkem z oboru toxikologie nebo znaleckým posudkem z odvětví psychologie k posouzení věrohodnosti svědka DDDDD, k čemuž připomenul zákonné procesní podmínky (viz §§109 a 110 tr. ř.) pro revizní znalecký posudek s tím, že žádná z nich v posuzované věci nenastala. Zdůraznil rovněž, že duševní stav mladistvého byl zkoumán v přípravném řízení třemi soudními znalci a mladistvá proti žádnému ze znaleckých posudků ani proti položeným otázkám výhrady sama ani skrze obhájce nevznesla. Všichni jmenovaní znalci pak u hlavního líčení přesvědčivě vysvětlili závěr, že u mladistvého nebyl shledán sexuálně agresivní motiv. Nadbytečným byl označen i navrhovaný znalecký posudek z oboru toxikologie, protože mladistvý není stíhán v souvislosti s drogovou trestnou činností, žádné návykové látky, které by bylo možné podrobit znaleckému zkoumání, u něj nebyly nalezeny, ani jiný důkazů pro takové podezření nesvědčí.
29. Odvolací soud nespatřoval důvod ani pro jakýkoli jiný revizní znalecký posudek či pro zpochybnění věrohodnosti ve věci slyšených svědků a neakceptoval ani výhrady obhajoby vůči formulaci otázek, které znalcům, zejména znalkyni z odvětví klinické psychologie, kladl u hlavního líčení předseda senátu, neboť v protokole, zachycujícím průběh hlavního líčení, vůči jehož obsahu nebyly obhajobou vzneseny námitky, nebyla ze strany předsedy senátu zaznamenána žádná otázka, která by svým obsahem byla návodná, klamavá, úskočná nebo předstírající nepravdivé (srovnej č. l. 1998 – 1999, 2048 – 2071). Rovněž i u dalších mladistvou navrhovaných důkazů soud neshledal opodstatněným doplnění dokazování, naopak výsledky zajištěných důkazů shledal dostačujícími pro objasnění všech rozhodných právních i skutkových okolností. Na základě všech těchto zjištění odvolací soud, když nezjistil ani důvod pro doplnění dokazování výslechem obhajobou navrhovaných svědků (viz strana 16 body 63. až 65.), uzavřel, že soud prvního stupně všechny provedené důkazy hodnotil pečlivě, přesvědčivě, bez spekulací a jakýchkoli prvků libovůle, žádnému z nich nepřiznal váhu, která by mu nepřináležela, a žádný z nich neopomněl vzít v potaz (viz strana 17 body 67., 68. rozsudku odvolacího soudu).
30. K námitce mladistvé je třeba rovněž zmínit, že se soudy zabývaly i motivací jejího činu a důvodně se opřely o závěry znaleckého zkoumání, z nichž usuzovaly na patologický charakter vztahu a vzájemné závislosti mladistvých jednoho na druhém, což označily za příčinu celého jednání, když žádné forenzně významné sexuální úchylky ani psychické problémy či poruchy nebyly prokázány, a to ani, pokud jde o mladistvou tvrzené užívání drog mladistvým. Nátlak a podřízenost mladistvého BBBBB mladistvé AAAAA pak dovodily ze zajištěné vzájemné komunikace (SMS zprávy mezi mladistvými navzájem), jakož i ze zajištěné facebookové konverzace mezi nimi. Taktéž ze skutečnosti, že před příjezdem policie mladiství smazali veškerou vzájemnou facebookovou komunikaci v aplikaci Messenger ve svých telefonech, rovněž ukazuje na skutečnost, že o vraždě CCCCC spolu komunikovali, neboť jinak by k smazání komunikace neměli důvod (viz strany 17 až 19, bod 58 rozsudku soudu prvního stupně).
31. Pokud jde o výsledky provedeného dokazování, je třeba zdůraznit, že v nich nelze spatřovat mladistvou namítaný exces, protože je zřejmé, že soud prvního stupně přistoupil k zjištění skutkového stavu zodpovědně, neboť vysvětlil, které důkazy provedl, jak je hodnotil, zejména kterým uvěřil a kterým nikoli, přičemž je zřejmé, že k jejich hodnocení přistupoval jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, když obhajobu mladistvé v žádném jejím podstatném aspektu nepominul, ale věnoval jí patřičnou pozornost, zaměřil na ni své postupy při dokazování a vypořádal se s ní. Zejména na základě její komparace s obsahem ostatních ve věci provedených důkazů, a to především výpovědí spoluobviněného mladistvého, poškozené a dalších svědeckých výpovědí vyvrátil tvrzení mladistvé o tom, že o jednání mladistvého a jeho plánu nebyla informována.
32. V posuzované věci je zřejmé, že závěry o tom, že skutek se udál popsaným způsobem, jakož i o tom, že v roli návodce se na něm podílela mladistvá, vycházejí z provedených důkazů a svědčí o dostatečném uvážení rozhodných skutečností i o potřebném přihlédnutí ke konkrétním zvláštnostem tohoto případu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3169/09). Soudy detailně popsaly a přesvědčivě odůvodnily své úvahy, které k nim vedly (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000 sp. zn. III. ÚS 463/2000). Měly přitom na paměti, že z rámce dokazování vedeného v souladu s požadavky §2 odst. 5 tr. ř. musejí vycházet i tehdy, je-li skutkový stav třeba zjišťovat toliko na základě důkazů nepřímých, jež nedokazují přímo vinu či nevinu určité osoby, ale dokazují skutečnost, z níž lze na vinu či nevinu takové osoby usuzovat. Trestní řád neobsahuje žádná pravidla, pokud jde o míru a hodnotu důkazů k prokázání určité skutečnosti. Odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí je opřené o skutkový stav zjištěný na základě řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů, žádné z těch, které provedly, soudy nepovažovaly za méně přesvědčivé, než takové, které by vyplývalo z přímých důkazů, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/12). Napadená rozhodnutí obsahují dostatek podkladů pro závěr, že soudy nepominuly existenci rozporů mezi jednotlivými důkazy, ale naopak splnily svou povinnost podle §2 odst. 6 tr. ř. zhodnotit věrohodnost a pravdivost každého důkazu jednotlivě, a poté v souhrnu s ostatními důkazy, a to vždy ve vztahu ke konkrétní skutečnosti. Soudy se zabývaly věrohodností jednotlivých svědeckých výpovědí i výpovědí spoluobviněného mladistvého BBBBB, v níž žádné rozpory, natož rozpory podstatné, neshledaly, přičemž se stejnou pečlivostí hodnotily jak důkazy, jež svědčily ve prospěch mladistvé, tak ty, které vyznívaly v její neprospěch.
33. Způsob, jakým soudy své závěry odůvodnily, v posuzované věci plně koresponduje s pravidly vymezenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §125, resp. §134 tr. ř., učiněné skutkové a z nich pramenící právní závěry jsou logické, ucelené, obsahují racionální zhodnocení a reagují na všechna zjištění, jež se ve věci nabízela, ať již z výpovědí svědků či z dalších provedených důkazů. Pokud nedospěly k potřebě nechat na návrh mladistvé vypracovat revizní znalecké posudky či doplnit dokazování o výslechy dalších, jí navržených svědků, svůj postup a důvody vedoucí k takovému rozhodnutí řádně vysvětlily, zejména pak soud odvolací, a tudíž se nejedná ani o tzv. opomenutý důkaz, o nějž by mohlo jít pouze tehdy, jestliže by nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a další).
34. Je přitom třeba zdůraznit, že obecné soudy nebyly povinny provádět všechny navrhované důkazy, zejména šlo-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní, avšak byly povinny v odůvodnění svých rozhodnutí uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět, což také učinily (viz výše). Nejvyšší soud nezjistil ani tzv. deformaci důkazů, která představuje vyvozování skutkových zjištění, jež v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), nýbrž důkazy, o něž se napadená rozhodnutí opírají, tvoří logicky uzavřený celek a odůvodnění napadených rozhodnutí nenesou znaky zřejmé libovůle (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09). Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí plyne, že se soudy nezpronevěřily ani zásadě presumpce neviny a z ní pramenícímu principu in dubio pro reo , neboť ty nelze vykládat tak, že by jakékoli nejasnosti ohledně skutkového děje, plynoucí zejména z drobných, nepodstatných rozporů ve výpovědích svědků, musely vždy nutně vést ke zproštění obžaloby. Není porušením zásady presumpce neviny, jestliže obecný soud srozumitelným a logickým způsobem vysvětlí, proč např. výpovědi svědka či obžalovaného uvěřil či nikoli; rozpory ve výpovědích lze překlenout v rámci hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09), čemuž soudy v posuzované věci dostály.
35. Soudy rovněž měly na zřeteli, že hodnocení toho, který ze svědků je věrohodnější, které ze znaleckých vyjádření je přesvědčivější, apod., provádí zásadně obecné soudy, které jsou k tomu díky závaznosti zásad ústnosti a přímosti důkazního řízení nejlépe způsobilé, přičemž právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení (srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15). Všechny tyto skutečnosti, jež soudy ve svých rozhodnutích dostatečně jasně a srozumitelně ve vzájemných souvislostech posuzovaly, svědčí o správnosti jejich závěrů skutkových i právních, jež v odůvodnění svých rozhodnutí v potřebné míře zjistily i vysvětlily.
V. Závěr
36. Ze všech rozvedených důvodů Nejvyšší soud, když neshledal vady, jež by mohly svědčit o zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku či o kardinálně logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 2120/10, ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/10, či ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2083/13), dospěl k závěru, že mladistvá i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podala dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů, protože v něm neuplatnila žádnou námitku, která by mu obsahově odpovídala. Nejvyšší soud tedy podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání mladistvé, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
37. S ohledem na tento způsob rozhodnutí o dovolání nebyl důvod pro to, aby Nejvyšší soud rozhodoval o odkladu výkonu přezkoumávaných rozhodnutí, resp. výkonu trestu, jak mladistvá v dovolání uvedla.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 10. 2019
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu