ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.129.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 129/2020-777
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2020 o dovolání obviněného M. H. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 5 To 291/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 5 T 34/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1 . Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 5 T 34/2018, byl obviněný M. H. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkových zjištění v rozsudku blíže uvedených pod bodem 1/.
2. Za tento přečin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 19 T 8/2017, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2018, byl obviněný odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 8 (osmi) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 4 rozsudku. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 19 T 8/2017, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného M. R.
4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný M. H., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 5 To 291/2019, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu ve vztahu k tomuto obviněnému a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným tím, že :
v přesně nezjištěných dnech od začátku roku 2015 do 8. 5. 2017 v Opavě, ač neměl jakékoli oprávnění k nakládání s drogami, poskytoval dávky pervitinu a jiných drog, a to nejméně:
- od začátku roku 2015 do konce listopadu 2016 postupně prodal dávky pervitinu, celkem nejméně 10 g, a dávky marihuany celkem nejméně 20 g P. Č.,
- od dubna 2016 do dubna 2017 v deseti případech prodal dávky pervitinu po 0,3 g L. W.,
- v březnu 2017 nabídl dávku pervitinu 0,2 g za 500 Kč V. G.,
- od začátku roku 2017 do 4. 5. 2017 prodával v intervalu dvakrát do měsíce, v posledních dvou měsících v intervalu třikrát týdně dávky pervitinu po 0,2 až 0,3 g M. M.,
- od září 2016 do dubna 2017 nejméně ve dvou případech prodal dávky pervitinu po 0,2 až 0,4 g N. Č.,
- od konce roku 2015 do března 2017 nejméně v pěti případech daroval joint (cigaretu marihuany) L. S.,
- v nezjištěném období roku 2015 poskytl M. K. nejméně v pěti případech dávky pervitinu po 300 Kč až 600 Kč, v létě roku 2016 jí poskytl nejméně ve dvou případech marihuanu po 1 g a v téže době jí prodal dávku kokainu za 800 Kč,
- od začátku roku 2017 do dubna 2017 opakovaně prodal marihuanu, celkem 6 g, J. S.,
přičemž pervitin-metamfetamin a delta-9-tetrahydrokanabinol (psychoaktivní složka marihuany) jsou psychotropní látky, zařazené do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, jsou uvedeny v Seznamu č. 5 psychotropních látek přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, kokain je zařazen jako omamná látka do Seznamu č. 1 podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách a je uveden v Seznamu č.1 omamných látek v příloze č. 1 k citovanému nařízení vlády,
5. Za toto jednání krajský soud obviněného uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. l tr. zákoníku, za který, a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 19 T 8/2017, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2018, obviněného odsoudil podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 8 (osmi) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu rovněž uložil trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 2 rozsudku. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 19 T 8/2017, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Dovolání obviněného
6. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a přestože v něm neuplatnil konkrétní dovolací důvod, z obsahu jeho námitek lze dovodit, že toto opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj., že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatel předně namítá, že napadený rozsudek spočívá na nesprávných skutkových závěrech. Uvádí, že ačkoliv si je vědom, že námitky proti zjištěnému skutkovému stavu nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, podle judikatury dovolacího soudu lze v dovolacím řízení přistoupit k přezkumu skutkových zjištění tehdy, pokud nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod vyplývajících z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Současně s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (Pl. ÚS-st. 8/14) konstatuje, že aby obviněný mohl případně podat ústavní stížnost, musí nejdříve využít všech opravných prostředků, včetně dovolání, a to i když jím namítané vady nenaplňují žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.
8. Podle dovolatele v posuzované věci došlo k tzv. extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1157/2018), když má za to, že taková situace nastala v případě údajného poskytnutí omamných a psychotropních látek (dále též jen „OPL“) P. Č. a M. K. Poukazuje, že množství OPL, které měl údajně P. Č. poskytnout, značně převyšuje množství, které měl poskytnout ostatním, v rozsudku označeným osobám. Je přesvědčen, že toto dílčí jednání mělo nezanedbatelný vliv na druh a výměru uloženého trestu. Vytýká, že závěr odvolacího soudu, že těmto osobám OPL poskytl, což od počátku popírá, je přitom založen toliko na výpovědi jmenovaných svědků. Okresní soud se vůbec nevypořádal s tím, že s P. Č. mají dlouhodobé spory a je tak zcela nelogické, aby jemu a jeho přítelkyni M. K. drogy prodával. Ačkoliv oba vypovídali nepravdivě ve snaze jej poškodit, krajský soud jejich výpovědi označil za věrohodné s tím, že neshledal žádný negativní postoj k jeho osobě, když oba byli též poučeni o následcích křivého obvinění a křivé výpovědi.
9. S odkazem na nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1624/09, dovolatel rovněž zdůraznil, že za situace, kdy v trestním řízení existuje pouze jediný usvědčující důkaz, musí být jeho prověření věnována mimořádná pozornost a tento i pečlivě hodnocen. Pokud by se těmito premisami krajský soud řídil, zjistil by, že jmenovaní svědci v průběhu trestního řízení své výpovědi měnili, navíc nejen z jejich výpovědí, ale i z výpovědí dalších slyšených svědků (L. S., A. S.) vyplývá, že vztah mezi ním a P. Č. byl dlouhodobě nepřátelský a navzájem si dělali naschvály. Co se týče svědkyně M. K., odvolací soud ignoroval existenci nahrávky, na které tato výslovně uvádí, že od obviněného nikdy žádné drogy nedostala, a svou výpovědí se snažila docílit jeho trestního stíhání. Pravost této nahrávky byla potvrzena svědkem A. S. Rovněž v hlavním líčení svědkyně uvedla, že si svou výpověď v přípravném řízení vymyslela, což vyplývá rovněž ze zpráv, které odesílala L. S. Dovolatelem údajné poskytnutí kokainu M. K. popřel rovněž spoluobviněný M. R., který podle její výpovědi z přípravného řízení, měl být tomuto přítomen. Pokud za této důkazní situace krajský soud dospěl k závěru, že obviněný P. Č. a M. K. poskytl OPL, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozsudku, jedná se o skutkový závěr, který je zjevným opakem toho, co vyplývá z provedených důkazů. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 5 To 291/2019, a krajskému soudu věc vrátil k novému projednání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. H. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
11. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
12. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
13. Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
14. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a eventuálně druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
15. Nejvyšší soud je v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek jen v případech, kdy v rozhodování nižších soudů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury i Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014) se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu dále nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud také vymezil zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
16. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že z obsahu dovolání obviněného lze sice dovodit, že toto je formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že namítané vady pod tento dovolací důvod nelze podřadit. Obviněný ve skutečnosti námitkami, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení, uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání tak mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci, nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (zejména zpochybňuje množství OPL poskytnuté P. Č., vytýká, že se soudy náležitě nezabývaly věrohodností tvrzení P. Č. a M. K., namítá, že závěr o tom, že jim drogy poskytl, soudy učinily toliko na základě jejich výpovědí, že se soudy náležitě nevypořádaly s dlouhodobě panujícími rozpory mezi ním a P. Č., že nalézací soud ignoroval existenci nahrávky, v níž M. K. uvádí, že od něj drogy nedostala a že se snažila svou výpovědí docílit jeho trestní stíhání, že soudy v tomto směru nepřihlédly k výpovědi svědka A. S., že pominuly výpověď M. R., který potvrdil, že dovolatel M. K. kokain neposkytl, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by P. Č. a M. K. OPL poskytl aj.). Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že jej spáchal v menším rozsahu. Odhlédne-li se od níže rozvedené povinnosti dovolacího soudu přezkoumat z naznačených hledisek tvrzení o tzv. extrémním rozporu, pak zmíněné námitky obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
17. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04).
18. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě zjištění faktického extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Z obsahu dovolání vyplývá, že v posuzované věci tak obviněný učinil. Takovýto závažný rozpor je založen zejména tím, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).“ Takový rozpor představuje též situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000, a další). Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování však zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z výše naznačených případů extrémního nesouladu nejedná.
19. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
20. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. , popř. §134 odst. 2 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
21. Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Opavě, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Ostravě na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný obviněným namítaný extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, vyplývá, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Z předmětné trestné činnosti byl obviněný usvědčován nejen svým částečným doznáním, ale zejména svědeckými výpověďmi uživatelů omamných a psychotropních látek P. Č., M. K., L. W., V. G., M. M., N. Č., L. S. a J. S. z přípravného řízení, kteří popsali nejen okolnosti, za kterých se s obviněným setkávali, ale také kdy, v jakém množství, případně za jakou protihodnotu OPL od něj získávali. Odmítnout nutno argument obviněného, že M. K. ani P. Č. žádné drogy neposkytl, ale naopak, že sám od P. Č. marihuanu kupoval, neboť takové skutečnosti z jejich výpovědí nikterak nevyplývají, když oba hovoří zcela přesvědčivě a konkrétně kdy, jakou drogu, v jakém množství a za jako protihodnotu jim tyto obviněný poskytl. Obhajobu obviněného, že P. Č. neměl marihuanu od něj, ale že ji v množství 30 gramů odcizil M. R., vyvrací i sám obviněný R., který uvedl, že nikdy takové množství marihuany neměl, že mu P. Č. žádnou neodcizil, ale vzal mu pouze peníze. Rovněž námitky směřující do hodnocení věrohodnosti výpovědí svědků P. Č. a M. K. oba soudy neshledaly důvodnými, neboť nebyly zjištěny žádné závažné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit jejich motivaci k nepravdivému obvinění dovolatele, ani motiv případné msty. Odvolací soud se ztotožnil též se závěry soudu prvního stupně, pokud shledal za účelové a nepřesvědčivé výpovědi svědků L. W., V. G., M. M., N. Č. a J. S. učiněné v hlavním líčení, pokud trestnou činnost obviněného oproti přípravnému řízení co do množství předané drogy ve prospěch obviněného změnili, a logicky zdůvodnil, proč vycházel z jejich výpovědí z přípravného řízení, přičemž takto vyhodnotil, i přes panující rozpory mezi obviněným a P. Č., i výpovědi svědků P. Č. a M. K. V této souvislosti nelze odhlédnout od faktu, že se jednalo o osoby drogově závislé, kterým obviněný drogu poskytoval, za což mu byly zavázány. Citovaná svědectví si navzájem korespondují a jsou též podporována i dalšími, zejména listinnými důkazy. Z nich lze zmínit zejména protokol o zadržení obviněného ze dne 9. 5. 2017, protokol o prohlídce kanceláře užívané obviněným s fotodokumentací, z něhož bylo zjištěno, že byla zajištěna kamera a digitální váha zn. USA weight. Z protokolu o provedení prohlídky osobního auta zn. VW Passat, reg. zn. XY, užívaného obviněným vyplývá, že byly zajištěny mobilní telefony zn. Vodafone, Nokia, další mobilní telefon nezjištěné značky, notebook zn. Lenovo a dealerák se zbytky krystalické látky. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie se podává, že sáček s uzávěrem (dealerák) zajištěný u obviněného obsahoval 0,271g bílé krystalické látky, v níž byl zjištěn metamfetamin. Z protokolu o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly zjištěny domluvy mezi oběma obviněnými a osobami, jímž byly drogy poskytovány. Rovněž lze zmínit odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví analýzy dat a zkoumání nosičů dat, záznamy k analýze, jakož i CD a přepis hovoru svědkyně M. K. a záznam elektronické komunikace. Bez povšimnutí soudy neponechaly ani záznam vyplývající z opisu z evidence Rejstříku trestů o odsouzení obviněného za drogovou trestnou činnost rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 8 T 190/2008, a byť k tomuto odsouzení vzhledem k osvědčení obviněného nelze přihlédnout, správně tuto skutečnost vyhodnotily ze všech hledisek ve smyslu §37 a §39 tr. zákoníku při hodnocení osoby obviněného, míry společenské škodlivosti jeho jednání a možnosti jeho nápravy.
22. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil v přisouzeném rozsahu, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí. Řízení není zatíženo vadami, které by měly vliv na správnost či zákonnost vydaných rozhodnutí, s nimiž dovolatel spojoval nesprávné právní posouzení jemu přisouzeného protiprávního jednání. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že postupem obou ve věci činných soudů rovněž nebyly porušeny ani žádné zásady související se spravedlivých procesem, jak je zakotven v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
23. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který, jak již bylo výše konstatováno, představuje určitý průlom do zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně.
IV.
Závěrečné shrnutí
24. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. H. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 2. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu