Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2021, sp. zn. 11 Tdo 1019/2021 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1019.2021.1

sp. zn. 11 Tdo 1019/2021-5647 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2021 o dovolání obviněného M. B., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2021, sp. zn. 15 To 3/2021, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 4/2019, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 3 T 4/2019, byl obviněný M. B. pod body I./, II./ a V./ rozsudku uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) dílem dokonaným a dílem spáchaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 13 - 14 výroku rozsudku. 2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že: I. obvinění V. T. a M. B. nejméně v období od začátku listopadu 2017 do 11. 1. 2018, na přesně nezjištěných místech, bez příslušného povolení, za účelem zisku opatrovali a dále prodávali léky s obsahem pseudoefedrinu, přičemž si byli vědomi, že těchto bude užito k výrobě psychotropní látky metamfetamin, čehož se dopustili nejméně v následujících případech: 1) po předchozím ujednání na zajištění a dodávce léků obsahujících pseudoefedrin mezi objednávajícím J. U., nar. XY, a K. Z., nar. XY, jejichž trestní řízení je vedeno samostatně, která objednávku zprostředkovala a dne 10. 11. 2017 předala V. T. finanční hotovost ve výši 270.000 Kč na nákup léků, za kterou poté V. T. s M. B. léky obsahující prekursor pseudoefedrin obstarali z nezjištěného zdroje, a dne 15. 11. 2017 v době kolem 16:38 hod. v XY v blízkém okolí adresy XY V. T. předal K. Z. 6 kg léku zn. Citrus, obsahující v jedné tabletě 120 mg pseudoefedrinu, a které K. Z. následně dodala J. U. k výrobě metamfetaminu, 2) po předchozím ujednání na zajištění a dodávce léků obsahujících pseudoefedrin mezi objednávajícím J. U., nar. XY a K. Z., nar. XY, jejichž trestní řízení je vedeno samostatně, která objednávku zprostředkovala a následně dne 27. 11. 2017 v době kolem 14:00 hod. předala V. T. finanční hotovost ve výši 270.000 Kč, za kterou poté V. T. s M. B. léky obsahující prekursor pseudoefedrin obstarali z nezjištěného zdroje, kdy následně dne 28. 11. 2017 v době mezi 16:06 hod. a 19:03 hod. v XY, v blízkém okolí adresy XY předal V. T. K. Z. 6 kg léků zn. Cirrus obsahující v 1 tabletě 120 mg pseudoefedrinu, které K. Z. následně dodala a J. U. k výrobě metamfetaminu, 3) po předchozím ujednání na zajištění a dodávce léků obsahujících pseudoefedrin mezi objednávajícím J. U., nar. XY, a K. Z., nar. XY, jejichž trestní řízení je vedeno samostatně, která objednávku zprostředkovala a poté dne 8. 12. 2017 předala V. T. a M. B. částku ve výši 540.000 Kč na nákup léků, za kterou následně V. T. s M. B. léky obsahující pseudoefedrin obstarali z nezjištěného zdroje a dne 10. 12. 2017 v době kolem 18:53 h na přesně nezjištěném místě v XY V. T. předal K. Z. 12 kg léků zn. Cirrus, obsahující v jedné tabletě 120 mg pseudoefedrinu, které K. Z. následně dodala J. U. k výrobě metamfetaminu, 4) po předchozím ujednání na zajištění a dodávce léků obsahujících pseudoefedrin mezi objednávajícím J. U., nar. XY, a K. Z., nar. XY, jejichž trestní řízení je vedeno samostatně, která objednávku zprostředkovala a dne 10. 1. 2018 objednala u V. T. 6 kg léků zn. Citrus, které V. T. s M. B. obstarali z nezjištěného zdroje, a dne 11. 1. 2018 v době kolem 23:03 hod. v blízkém okolí adresy XY v XY předal V. T. K. Z. léky zn. Cirrus za celkovou částku 255.000 Kč, které K. Z. následně dodala J. U. k výrobě metamfetaminu, za uvedené období tak obžalovaní V. T. a M. B. neoprávněně k výrobě metamfetaminu zajistili 30 kg léků zn. Cirrus, které obsahovaly nejméně 9,4 kg pseudoefedrinu, ze kterého lze při započítání ztrát ve výrobě extrahovat celkem 6,63 kg prekursoru pseudoefedrinu, ze kterého lze pak vyrobit nejméně 4,84 kg metamfetaminu, a obžalovaní tak jednali s vědomím, že se jedná o psychotropní látku a prekursor a nakládání s takovými látkami je nezákonné, a ačkoliv neměli jakékoliv zákonné oprávnění k nakládání s těmito látkami. Metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále zařazen do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách a pseudoefedrin je uveden jako prekursor v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.273/2004, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 219/2009 a nařízení Evropského parlamentu Rady (EU) č. 1258/2013, a v nařízení Rady (ES) č. 111/2005, a obžalovaný V. T. se jednání dopustil přesto, že byl pravomocně odsouzen, rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 1 T 188/2016 ze dne 23. 2. 2017, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2017, mimo jiné pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. l tr. zákoníku, za což mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest v délce trvání 38 měsíců, ze kterého byl dne 6. 6. 2017, propuštěn usnesením Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 2 PP 132/2017 se zkušební dobou do 6. 6. 2020 a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a trest propadnutí věci. II. obvinění V. T., M. B., J. P. a J. K. nejpozději od dubna 2018 do 20. 11. 2018 v nemovitostech na adrese XY a XY, ve vzájemné součinnosti a při dělbě úkolů s cílem získat majetkový prospěch, se jako členové organizované skupiny osob, ve vztahu k V. T. a M. B. s vědomím, že tato organizovaná skupina působí na území České i Polské republiky, společně nejméně s W. W., nar. XY, jehož trestní řízení je vedeno samostatně, bez příslušného povolení, vedeni společným záměrem vyrábět metamfetamin za účelem jeho další distribuce, postupně v 8 případech vyrobili psychotropní látku metamfetamin, kdy za tímto účelem V. T. a M. B. opatřovali léky zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu od polského státního příslušníka W. W., kterého nejprve kontaktovali v Polské republice v obci XY s objednávkou léků a současně mu uhradili kupní cenu, na základě čehož pak W. W. opatřil léky zn. Citrus s obsahem pseudoefedrinu, které převezl do České republiky a dle dohody je předal M. B. a V. T., případně pouze M. B., přičemž současně s tím V. T. s M. B. zajistili buď osobně či prostřednictvím dalších osob včetně L. N. další chemické látky a laboratorní vybavení potřebné k extrakci pseudoefedrinu z léků obsahujících pseudoefedrin a k následné výrobě metamfetaminu, a následně V. T. provedl extrakci pseudoefedrinu a samotnou výrobu metamfetaminu, přičemž extrakci pseudoefedrinu prováděl buď sám či J. P. v nemovitosti na adrese XY, kde v některých případech došlo i ke zpracování menší části extrahovaného pseudoefedrinu v metamfetamin, přičemž extrahovaný pseudoefedrin J. P. buď přepravil k V. T. do XY, nebo mu jej zanechal v XY k převzetí a V. T. poté v nemovitosti v XY, z takto vyrobeného pseudoefedrinu vyráběl metamfetamin, přičemž obžalovaní takto jednali jako organizovaná skupina působící pod vedením V. T. a M. B. V. T. úkoloval další členy organizované skupiny a stanovoval termíny a místa provedení výroby, opatřoval potřebné chemické látky a další vybavení a finančně zajišťoval provedení jednotlivých výrob, současně prováděl vlastní výrobu metamfetaminu a do doby, kdy zaučil J. P. do postupů extrakce pseudoefedrinu, se spolu s ním účastnil i extrakce pseudoefedrinu. M. B. zajišťoval kontakt a komunikaci s dodavatelem léků s obsahem pseudoefedrinu W. W., přebíral a převážel tyto léky, převážel finanční hotovost k jejich nákupu, převážel T. na místa schůzek a spolu s T. prováděl nákup a zajištění předmětů určených k výrobě metamfetaminu, jakož se i účastnil odvážení odpadu z výroby proběhlé v XY. Současně část chemických látek potřebných k extrakci pseudoefedrinu a výrobě metamfetaminu po dohodě s V. T. zajistil L. N., který na základě objednávky opatřoval ve vymezených případech toluen a aceton a dále k likvidaci převzal odpad pocházející z extrakce pseudoefedrinu a výroby metamfetaminu, která byla provedena v nemovitosti XY. J. P. extrahoval z dodaných léků prekursor pseudoefedrin, který předával V. T. nebo jej pro něj přenechával na dohodnutém místě a z menší části extrahovaného pseudoefedrinu vyrobil metamfetamin, přičemž v níže uvedených případech se úkonů spojených s extrakcí pseudoefedrinu a výrobou metamfetaminu uskutečňovaných v nemovitosti XY na základě pokynu V. T. a J. P. podílel i J. K., přičemž tohoto jednání se obžalovaní dopustili nejméně v následujících případech: 1) dne 13. 4. 2018 po předchozí dohodě M. B. ve směnárně XY v XY směnil 399 168 Kč na 64 800 polských zlotých a následně spolu s V. T. odjeli do XY v Polské republice, kde za účelem nákupu léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu finanční hotovost předali W. W., který poté v přesně nezjištěné době dovezl nejméně 8 kg léků zn. Citrus s obsahem pseudoefedrinu do České republiky, na přesně nezjištěné místo Ústeckého kraje, kdy tyto léky předal buď M. B. nebo M. B. s V. T., a tyto byly následně předány J. P., který z nich v době od 13. 4. 2018 do 17. 4. 2018 v XY buď sám nebo za pomoci V. T. extrahoval 1.768 g prekursoru pseudoefedrinu, ze kterého poté do 17. 4. 2018 V. T. vyrobil nejméně 1.302 g psychotropní látky metamfetamin, 2) v přesně nezjištěné době od 28. 5. 2018 do 7. 6. 2018 na přesně nezjištěném místě v České republice v Ústeckém nebo Libereckém kraji po předchozí objednávce od M. B. a V. T. dodal W. W. přesně nezjištěné množství nejméně však 6,9 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu za částku v polských zlotých v hodnotě odpovídající částce 200.000 – 400.000 Kč, ze kterých následně v přesně nezjištěné době mezi 2. 6. 2018 - 7. 6. 2018 J. P. vyextrahoval nejméně 526 g prekursoru pseudoefedrinu, ze kterého následně V. T. v XY vyrobil nejméně 1.123 g psychotropní látky metamfetamin a J. P. do 7. 6. 2018 vyrobil nejméně 80 g psychotropní látky metamfetamin, 3) dne 16. 7. 2018 V. T. a M. B. v obci XY v Polské republice za účelem nákupu nejméně 8 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu předali finanční hotovost v polských zlotých v hodnotě odpovídající částce v rozmezí 200.000 Kč – 400.000 Kč W. W., který poté dne 18. 7. 2018 kolem 17:06 hod. dovez nejméně 8 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu do České republiky, které předal v XY M. B., jež je následně přepravil k V. T., který zajistil předání léků J. P., který z nich v době od 18. 7. 2018 do 21. 7. 2018 v XY buď sám, nebo částečně s V. T. extrahoval nejméně 1.792 g prekursoru pseudoefedrinu, z něhož V. T. následně vyrobil nejméně 320 g metamfetaminu, 4) dne 5. 8. 2018 V. T. a M. B. v obci XY v Polské republice za účelem nákupu nejméně 8 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu předali finanční hotovost v polských zlotých v hodnotě odpovídající částce v rozmezí 200.000 Kč – 400.000 Kč W. W., který poté dne 6. 8. 2018 kolem 16:45 hod. předal v České republice v obci XY, ulice XY na parkovišti u Penny M. V. T. a M. B., načež V. T. zajistil jejich dodání J. P., který z nich dne 13. 8. 2018 v XY vyextrahoval nejméně 1 948 g prekursoru pseudoefedrinu, z jehož přesně nezjištěné části vyrobil nejméně 300 g psychotropní látky metamfetamin, z něhož si 50 g ponechal pro svou potřebu a 250 g předal V. T. spolu s 1.554 g zbývajícího pseudoefedrinu, z nichž v přesně nezjištěné době kolem 15. 8. 2018 v XY vyrobil nejméně 1 144 g metamfetaminu, 5) na základě jednání mezi V. T., M. B. a W. W. ze dne 24. 8. 2018 v Polské republice a mezi M. B. a W. ze dne 25. 8. 2018 v době mezi 14:16 až 15:04 hod. na přesně nezjištěném místě v XY nebo v XY předal W. W. M. B. nejméně 5 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, načež V. T. zajistil jejich dodání J. P., který z nich v přesně nezjištěné době od 4. 9. 2018 do 6. 9. 2018 vyextrahoval nejméně 1 104 g prekursoru pseudoefedrinu, ze kterého pak dne 7. 9. 2018 V. T. v XY vyrobil nejméně 812 g psychotropní látky memtamfetamin a v souvislosti s extrakcí pseudoefedrinu J. K. dne 4. 9. 2018 po dohodě V. T. s J. P. do XY v 17:22 hod. spolu s P. nanosil nejméně kanystry a následně dne 7. 9. 2018 prováděl v XY úklid po proběhlé extrakci pseudoefedrinu, 6) dne 21. 9. 2018 V. T. a M. B. v obci XY v Polské republice za účelem nákupu nejméně 8 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu předali finanční hotovost v polských zlotých v hodnotě odpovídající 200.000 Kč – 400.000 Kč W. W., který poté dne 23. 9. 2018 kolem 14:20 hod. v XY, ulici XY, v okolí Penny Marketu předal M. B. nejméně 8 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, které byly následně prostřednictvím V. T. přepraveny do XY J. P., který z nich v době od 24. 9. 2018 do 25. 9. 2018 vyextrahoval nejméně 2200 g prekursoru pseudoefedrinu, kdy nejprve ze 100 g takto vyextrahovaného pseudoefedrinu vyrobil přesně nezjištěné množství metamfetaminu, který rozdělil napůl, přičemž jednu půlku dal V. T., a ze zbývajících 2.100 g prekursoru pseudoefedrinu, které nechal T. uschované v XY pak v době kolem 27. 9. 2018 v XY V. T. vyrobil nejméně 1.300 g psychotropní látky metamfetamin, ze kterého dne 2. 10. 2018 předal ve svém bydlišti v XY L. N. celkem 199,3 g metamfetaminu a dále dne 20. 11. 2018 v bydlišti V. T. v XY byl zajištěn zbytek takto vyrobeného metamfetaminu o celkové hmotnosti 107,66 g metamfetaminu s obsahem base metamfetaminu 80,86 g, 7) v přesně nezjištěné době dne 15. 10. 2018 a 16. 10. 2018 V. T. a M. B. v obci XY v Polské republice za účelem nákupu nejméně 8 kg léků zn. Citrus s obsahem pseudoefedrinu předali finanční hotovost v polských zlotých v hodnotě odpovídající 200.000 Kč – 400.000 Kč W. W., který poté v přesně nezjištěné době dne 19. 10. 2018 kolem 13:40 hod. v XY, ulici XY, na parkovišti obchodu Penny Market předal V. T. a M. B. tašku s nejméně 8 kg léků zn. Citrus s obsahem pseudoefedrinu, které byly následně přepraveny do XY, kde z nich v noci z 21. 10. 2018 na 22. 10. 2018 J. P. spolu s J. K. extrahovali nejméně 1.768 g prekursoru pseudoefedrinu, z jehož části následně vyrobili přesně nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž zbývající pseudoefedrin si dne 22. 10. 2018 v době kolem 10:36 hod. v XY převzal V. T., který z něj vyrobil přesně nezjištěné množství metamfetaminu, kdy celkem vyrobili nejméně 1.302 g metamfetaminu, přičemž J. K. po dokončení výroby uklidil použité předměty a dne 23. 10. 2018 pak úklid dokončil, 8) po předchozí dohodě ze dne 12. 11. 2018 dne 13. 11. 2018 V. T. a M. B. v obci XY v Polské republice za účelem nákupu nejméně 8 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu předali finanční hotovost v polských zlotých v hodnotě odpovídající 200.000 Kč – 400.000 Kč W. W., který poté v přesně nezjištěné době dne 16. 11. 2018 v době kolem 16:40 hod. v XY na parkovišti u restaurace XY předal M. B. tašku s nejméně 8 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, které byly následně přepraveny do XY, kde z nich v době od 17:00 hod. dne 18. 11. 2018 do 19. 11. 2018 v 2:00 hod. J. P. s J. K. nejméně extrahovali prekursor pseudoefedrin, který následně odvezli do XY V. T., který dne 19. 11. 2018 v 09:29 hod. v prodejně V. v XY spolu s J. K. opatřil 6 kg jódu a dále laboratorní vybavení, a poté V. T. vyrobil celkem 1.326,5 g metamfetaminové báze, která se nacházela v tekuté reakční směsi, přičemž k dokončeni výroby nedošlo v důsledku zadržení obžalovaných dne 20. 11. 2018, a obžalovaní takto jednali s vědomím, že se jedná o psychotropní látku a prekursor a nakládání s takovými látkami je nezákonné, a ačkoliv neměli jakékoliv zákonné oprávnění k nakládání s těmito látkami, přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách a pseudoefedrin je uveden jako prekursor v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 219/2009 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013, a v nařízení Rady (ES) č. 111/2005, a kyselina chlorovodíková, toluen a aceton jsou jako pomocné látky uvedeny v přílohách k nařízeni Evropského parlamentu a Rady Evropského společenství č. 273/2004 a nařízení Rady Evropského společenství č. 111/2005, a červený fosfor je jako pomocná látka uveden v přílohách k nařízeni vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech, a obžalovaný V. T. se jednání dopustil přesto, že byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 1 T 188/2016 ze dne 23. 2. 2017, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2017, mimo jiné pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest v délce trvání 38 měsíců, ze kterého byl dne 6. 6. 2017 propuštěn usnesením Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 2 PP 132/2017 se zkušební dobou, do 6. 6. 2020 a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a trest propadnutí věci. V. obviněný M. B. v přesně nezjištěné době nejméně v průběhu roku 2018 do 20. 11. 2018 na různých místech v XY, bez příslušných povolení, opakovaně za úplatu předával psychotropní látku metamfetamin, označovanou jako pervitin, dalším osobám, a to nejméně v následujících případech: 1) v přesně nezjištěné době nejméně v jednom případě v letních měsících roku 2018 na parkovišti v XY v XY, bez příslušného povolení, prodal B. T., nar. XY, pervitin v hodnotě 1.000 Kč, 2) v přesně nezjištěné době nejméně v průběhu roku 2018 do 20. 11. 2018, osobě M. L., nar. XY, prodal za blíže nezjištěnou částku nejméně ve 4 případech drogu označovanou jako pervitin o celkové hmotnosti 9,54 g, a obžalovaný B. takto jednal s vědomím, že se jedná o psychotropní látku a nakládání s takovými látkami je nezákonné, a ačkoliv neměl jakékoliv zákonné oprávnění k nakládání s těmito látkami, přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.). 3. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněných V. T., J. P., J. K. a L. N. 4. O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali jednak obvinění M. B., J. K. a L. N., jednak státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem v neprospěch obviněných J. P. a J. K., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 2. 2021, sp. zn. 15 To 3/2021, tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích, jimiž byli obvinění J. P. a J. K. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby. Rovněž k odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu uloženém obviněnému J. P. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej odsoudil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněného J. P. dále odsoudil k trestu propadnutí věci, a to věcí zajištěných při domovní prohlídce v bydlišti obviněného, tak jak jsou blíže specifikovány na str. 2 výroku rozsudku. Odvolání obviněných M. B., J. K. a L. N. podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 5. Citované rozhodnutí odvolacího soudu, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, napadl obviněný M. B. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). 6. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný předně uvádí, že i při vědomí skutečnosti, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí a nikoli k přezkoumávání skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně třetí instancí, považuje své dovolání ze přípustné a důvodné. 7. Namítá, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ve spojení s odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem spočívá na nesprávném právním posouzení skutků uvedených pod body I., II. a V. rozsudku nalézacího soudu jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem spáchaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť je nesprávné použití kvalifikace podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Současně je dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. 1 ) tr. ř. v druhé alternativě, neboť Vrchní soud v Praze rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, přestože v předchozím řízení u tohoto soudu byl dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Rovněž je ve vztahu k této kvalifikaci dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. 8. Pokud jde o otázku použití kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, Vrchní soud v Praze v podstatě odkázal na posouzení soudem prvního stupně když přiznal činnosti obviněných povahu spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech a jeho odvolání nepřiznal důvodnost. Má tedy za to, že oba soudy pochybily, pokud posuzovaly jeho jednání v bodech I., II. a V. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. 9. Zdůrazňuje, že s ohledem na podmínky pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku na skutkový stav, které v podrobnostech připomněl, je třeba, aby zde: 1) existovala organizovaná skupina, tj. společenství nejméně 3 reálně existujících osob, kdy takové osoby musí být alespoň nepřímo ztotožněné (např. přezdívkou, telefonní nahrávkou apod.); 2) pachatel je buď členem takové organizované skupiny, nebo bude na ni volněji navázán - bude „ve spojení“; 3) organizovaná skupina bude vykazovat činnost ve více státech; 4) současně si musí být pachatel vědom toho, že jde o organizovanou skupinu působící ve více státech, v jejímž spojení jedná. Veškeré výše uvedené podmínky musí být splněny kumulativně, tj. současně, přičemž při absenci byť jen jediné podmínky nelze kvalifikovanou skutkovou podstatu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku použít. Opačný postup by odporoval zásadě nullum crimen sine lege a ustanovení §13 odst. 1 tr. zákoníku, které stanoví, že trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Současně by tím došlo k porušení čl. 39 Listiny základních práv a svobod, podle kterého jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit. 10. Dále namítá, že pokud oba soudy jeho činnost posoudily jako činnost ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech a použily kvalifikovanou skutkovou podstatu §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, z vymezení skutků uvedených v bodech I. a II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i z odůvodnění rozsudků obou soudů nelze seznat ani dovodit veškeré shora uvedené nezbytné znaky kvalifikované skutkové podstaty. Ani Vrchní soud v Praze, přestože byl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem i v této otázce napaden, tuto vadu nezhojil. 11. V případě vymezení skutku uvedeného v bodě I. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem vytýká, že chybí základní předpoklad aplikace §283 odst. 4 písm. c) tr zákoníku, a to existence organizované skupiny působící ve více státech včetně vymezení jejich jednotlivých členů. Není totiž zřejmé, které osoby měly organizovanou skupinu působící ve více státech tvořit, a tuto skutečnost tak lze dovodit v podstatě jen z odůvodnění rozsudku v bodě I., že osoby U. a Z. netvořily organizovanou skupinu působící společně s obviněným V. T. a dovolatelem a že obviněný T. a dovolatel obstarávali léky od doposud neustanovené osoby, která však nebyla ani nepřímo ztotožněna, kdy s ohledem na to bylo jejich jednání kvalifikováno jako jednání členů organizované skupiny působící ve více státech. Rovněž není zřejmé, jak byli jednotliví členové srozuměni s tím, že jednají alespoň „ve spojení“ s organizovanou skupinou působící ve více státech. Rovněž závěr, že byly léky obstarány W. z Polska, nemá spolehlivou oporu v žádném z provedených důkazů. Není vyloučeno, že mohl zajišťovat odběr léků z dalšího jiného zdroje, např. i na území České republiky. Pro kvalifikaci skutku uvedeného v bodě I. rozsudku soudu prvního stupně podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku tak absentuje základní předpok1ad, a to alespoň nepřímé ztotožnění osoby, od které měli obviněný T. a dovolatel léky obstarávat. 12. Z popisu skutku pod bodem II. rozsudku nalézacího soudu, jakož i z odůvodnění rozsudků obou soudů se podle obviněného lze toliko důvodně domnívat, že posoudily postavení polského státního příslušníka W. W. jako osobu stojící vně organizované skupiny tvořené obviněným T., dovolatelem, P. a K., tedy nepovažovaly dovolatele, T. a W. W. za organizovanou skupinu jako takovou. Tato argumentace vyplývá z bodu 16. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze a dále z vymezení skutku pod bodem II. na str. 3 a bodů 95 a 96 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, na které poukázal. Pokud tak jde o otázku existence organizované skupiny působící ve více státech, není podle dovolatele zřejmé, kdo měl tuto tvořit, a lze se tak toliko domnívat, kterou variantu (z hlediska postavení pachatele) vlastně měly soudy obou stupňů ve vztahu k dovolateli na mysli, tj. zda variantu „užší“ (přímého členství v organizované skupině působící ve více státech), či variantu „širší“ (spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech). V případě, že by organizovanou skupinu tvořil dovolatel společně s obviněným T., pak z hlediska výše uvedeného předpokladu vně stojící osoby W. W. (který by tak byl „ve spojení“) není zřejmé, kdo byl tím třetím, kdo měl organizovanou skupinu tvořit. U dalších obviněných (P. a K.) nebyla prokázána subjektivní stránka ve vztahu ke skupině působící ve více státech. Mělo tak být v souladu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř. jasně vymezeno, kdo organizovanou skupinu působící ve více státech tvořil a kdo byl s touto pouze ve spojení. 13. V případě varianty členství v organizované skupině, ale i volného napojení na osobu W., nelze současně odhlížet od slovního spojení „působící“ ve více státech. Podle názoru dovolatele totiž „pouhé“ předání peněz v Polsku osobě stojící vně organizované skupiny (u které nadto chybí 3. člen), nemůže představovat naplnění znaku ve spojení s organizovanou skupinou „působící ve více státech“, neboť v daném případě byl prekursor předáván třetí osobou vždy na území České republiky a dovolatel se nikdy na převozu prekursoru přes hranice neúčastnil. To nakonec vyplývá i z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem v bodě 96. Dosud též ani nebylo spolehlivě zjištěno, z jakého zdroje měl W. W. prekursor obstarávat, když tento svědek k věci dosud nevypovídal. 14. Závěrem obviněný navrhl, aby „Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil ve vztahu k dovolateli rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2021, sp. zn. 15 To 3/2021 v rozsahu výroku, jímž se odvolání dovolatele proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2020, č. j. 3 T 4/2019-5337 jako nedůvodné zamítá podle §256 tr. řádu, a současně zrušil ve výroku o vině a výroku o trestu i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2020, č. j. 3 T 4/2019-5337, a aby věc podle §2651 odst. 1 tr. ř. přikázal k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem se závaznými pokyny k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř.“ 15. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že námitky, jejichž podstatou je tvrzení, že svým jednáním obviněný nemohl naplnit znak kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, uplatnil již v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku. Rovněž procesní námitka extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a skutkovým zjištěním soudů, že léky Cirrus byly dovezeny z Polska, je námitkou opakovanou, přičemž se jimi jak soud nalézací, tak i soud odvolací náležitě zabývaly. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozsudku vypořádal i se shora uvedenou skutkovou námitkou, když shledal za nesporné, že předmětný lék bylo možno koupit pouze v Polské republice a dovolatelé jej kupovali od polského občana, a tedy usoudil, že před předáním v České republice musel být oním polským občanem dovezen z Polska. 16. Státní zástupce rovněž uvedl, že skutky popsané ohledně dovolatele pod body I., II. a V. tvořily podle závěrů obou soudů jeden trestný čin. Nalézací soud v nich spatřoval trestný čin pokračující, odvolací soud pak trestný čin trvající. Trvající trestné činy se posuzují jako jediné jednání a právní posouzení tak muselo zohlednit všechny znaky obsažené v uvedených třech bodech. Dovolatel přesto ve svém dovolání považuje tato tři jednání za jednotlivé skutky, když namítá, že není zřejmé, kdo měl organizovanou skupinu působící ve více státech tvořit. K tomu státní zástupce poukázal na počátek bodu II. výroku rozsudku nalézacího soudu, podle něhož tvořili tuto skupinu obvinění V. T., dovolatel M. B., J. P. a J. K., přičemž s tímto skutkovým zjištěním se ztotožnil i odvolací soud. Toto vymezení osob nepřipouští žádné pochybnosti. Z hlediska právního posouzení skutku je pak nerozhodné, zda a který ze jmenovaných jednal jako člen takové skupiny, či jen ve spojení s ní, když ke stejné trestnosti postačí i zapojení mírnější. 17. Pokud se dovolatel domáhá vymezení takové skupiny v bodu I. rozsudku, pomíjí tím, že toto vymezení obsahuje shora citovaný bod II. popisu skutku, přičemž všechny tři body se posuzují jako jediné jednání, neboť se jedná o trestný čin trvající. 18. Pokud dále uvádí, že subjektivní stránka, totiž vědomí o existenci předmětné skupiny, byla konstatována pouze u něj a dovolatele T., když má za to, že k naplnění znaku takové skupiny je nezbytné označit třetí osobu s takovou subjektivní stránkou, podle státního zástupce obviněný pomíjí, že subjektivní stránku je třeba posuzovat samostatně u každého jednotlivého obviněného. Subjektivní stránka ve smyslu trestního práva hmotného není jevem kolektivním ale přísně individuálním. Z mysli jednoho obviněného nelze bez dalšího dovozovat mysl jiného obviněného. Proto k naplnění zavinění u předmětného znaku (že se jedná o organizovanou skupinu působící ve více státech) není zapotřebí, aby si toto uvědomovaly všechny zúčastněné osoby. I kdyby si tuto okolnost uvědomoval jen samotný „šéf gangu“ jakožto osoba jediná, nemohl by se zbavit své trestní odpovědnosti za naplnění tohoto znaku tím, že ostatní o mezinárodním zapojení nic nevěděli. Jeho trestní odpovědnost by nebylo možno dovozovat z trestní odpovědnosti ostatních zúčastněných. K tomu odkázal na odstavec I. právní věty rozhodnutí č. 22/2011 Sb. rozh. tr., podle níž je co do existence samotné organizované skupiny rozhodné vědomí osob trestně stíhaných, a nikoliv tedy vědomí dalších osob majících na činu podíl, třebas i přímo neztotožněných. 19. Dovozuje-li dovolatel, že členem oné skupiny nemohl být polský dodavatel léku Cirrus a domáhá se zjištění nějakého jiného polského zúčastněného, státní zástupce připomněl, že daný znak je naplněn, pokud organizovaná skupina ve více státech působí. Není zapotřebí, aby sestávala z různých státních příslušníků, ale podstatné je, že taková skupina nepůsobí pouze v jednom státu. 20. Podstatné není podle státního zástupce ani zjištění, z jakého zdroje měl polský dodavatel předmětné léky a že k jejich fyzickému předání došlo na českém území stejně jako námitky, že nebylo prokázáno, zda polský dodavatel převážel léky z Polska či zda je snad jen po zaplacení v Polsku nepřesouval v rámci České republiky. Shodně s oběma soudy shledal stání zástupce zajišťování prekursorů v Polsku za dostatečný zahraniční prvek, když do Polska byly odváženy přinejmenším peníze. 21. Pokud dovolatel v této souvislosti namítá extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním, státní zástupce shledal úvahy soudů o polském původu léku logické a přesvědčivé. Ani dovolatel neuvádí nic, co by nasvědčovalo pohybu léků jen v rámci Česka, naopak, z jeho vlastní výpovědi plyne, že za účelem zaplacení polskému dodavateli navštěvovali směnárnu, což by v případě přesunů léků jen v rámci České republiky nedávalo rozumný smysl, a to již kvůli směnárenským poplatkům. Nic tak nenasvědčuje, že by snad byl mezi skutkovými zjištěními o dovozu léků z Polska a provedenými důkazy nějaký nesoulad či rozpor, natož extrémní. Podle státního zástupce v této části neodpovídá dovolání žádnému z dovolacích důvodů. V ostatních částech uvedených shora je shledal zjevně neopodstatněné, neboť právní posouzení skutku je správné. 22. Na základě shora uvedeného státní zástupce shrnul, že konkrétní námitky dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. 23. Na vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání reagoval prostřednictvím svého obhájce obviněný M. B., který v rámci své repliky setrval na své dovolací argumentaci, přičemž zpochybňuje závěry, které z vyjádření vyplývají, zejména stran posouzení subjektivní stránky ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě podle §283 odst. 4 tr. zákoníku a závěru o tom, že léky byly obstarány v Polsku a do České republiky byly přivezeny, který podle jeho názoru nevyplývá z žádného spolehlivého a objektivního důkazu. Závěrem vyjadřuje přesvědčení, že vyjádření státního zástupce není schopno zpochybnit legitimitu a důvodnost jím podaného dovolání. III. Přípustnost a důvodnost dovolání 24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. B. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). 25. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. 26. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). 27. Obviněný M. B. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298. 28. S ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady pod uplatněný dovolací důvod zčásti nelze podřadit. Obviněný námitkami, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení, uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání tak mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci a nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Tak je tomu kupř. v případě, pokud namítá, že nebylo zjištěno, z jakého zdroje měl polský dodavatel léky zn. Cirrus, že se na převozu prekursoru přes hranice nepodílel, že nebylo prokázáno, zda polský dodavatel převážel léky z Polska či je snad jen po zaplacení v Polsku nepřesouval v rámci České republiky a další. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se nedopustil přisouzené trestné činnosti. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny. 29. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). 30. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě zjištění faktického extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je založen zejména tím, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).“ Takový rozpor představuje též situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000, a další). Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování však zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z výše naznačených a obviněným namítaných případů extrémního nesouladu nejedná. 31. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. 32. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř., popř. §134 odst. 2 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou. 33. Za právně relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně nedůvodnou, shledal Nejvyšší soud námitku dovolatele, že nebyl naplněn zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty spočívající ve spáchání projednávané trestné činnosti „organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. 34. Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. 35. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti a jen v obecné rovině připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“, jeho vymezení je proto i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. č. 53/1976-II., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině; postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Současně není ani pro účast na organizované skupině třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, ale postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015, a rozhodnutí uveřejněné pod č. 34/2005 Sb. rozh. tr.). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. Zákonnou dikcí „ve spojení“, obsažené v §288 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku jsou postiženy i volnější formy vztahu pachatele k uvedené skupině, než je jeho členství ve skupině, a není tak nutno detailně prokazovat naplnění pojmu členství v „organizované skupině“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, a ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 526/2013). K naplnění této kvalifikované skutkové podstaty může dojít i pouhou spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více státech, z nichž jedním je i Česká republika. 36. Ke znaku „člen organizované skupiny“ se vzhledem k povaze této zvlášť přitěžující okolnosti musí vztahovat úmysl [§15, §17 tr. zákoníku, srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1604, přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 826/2013-I., uveřejněné pod č. 54/2014 Sb. rozh. tr.]. 37. Jen pro úplnost lze dodat, že tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. V tomto kontextu lze upozornit na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, z něhož se podává, že: „Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu.“ 38. Organizovanou skupinou působící ve více státech se rozumí skupina působící nejméně ve 2 státech, a to případně včetně České republiky (srov. č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Taková organizovaná skupina může, ale také nemusí působit přímo v naší republice, neboť postačí, když je pachatel pouze ve spojení s takovou organizovanou skupinou působící mimo území České republiky ve více jiných státech. Čin je spáchán ve spojení s organizovanou skupinou, je-li pachatel, který může, ale nemusí být členem organizované skupiny, při jejím páchání jakkoli navázán (osobně, telefonicky, prostřednictvím internetu apod.) na organizovanou skupinu. Aby došlo k naplnění této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, pachatel musí čin uvedený v §283 odst. 1 nebo 2 spáchat ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, a proto musí ve smyslu §17 písm. b) vědět, že jde o organizovanou skupinu ve shora uvedeném smyslu, která působí nejméně ve dvou státech. U obviněných M. B. a T. právě takový kvalifikovaný znak byl shledán, neboť si byli vědomi toho, že léky na výrobu metamfetaminu nakupují od polského státního příslušníka, který je navíc přivážel z Polské republiky. U ostatních členů skupiny takové srozumění prokázáno nebylo. 39. V posuzované věci soud prvního stupně v bodech 86, 95, 96 přiléhavě upozornil na všechny relevantní aspekty vyúsťující v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny, ve vztahu k obviněným M. B. a V. T. s vědomím, že tato organizovaná skupina působí jak na území České republiky, tak i Polské republiky. Namítá-li obviněný, že subjektivní stránka, totiž vědomí o existenci předmětné skupiny, byla konstatována pouze u něj a dovolatele T., když má za to, že k naplnění znaku takové skupiny je nezbytné označit třetí osobu s takovou subjektivní stránkou, pomíjí, jak nakonec uvedl i státní zástupce ve vyjádření k dovolání, že subjektivní stránku je třeba posuzovat samostatně u každého jednotlivého obviněného. Proto k naplnění zavinění u předmětného znaku (že se jedná o organizovanou skupinu působící ve více státech) není zapotřebí, aby si toto uvědomovaly všechny zúčastněné osoby. Jeho trestní odpovědnost by nebylo možno dovozovat z trestní odpovědnosti ostatních zúčastněných (k tomu srov. odst. I. právní věty rozhodnutí č. 22/2011 Sb. rozh. tr.). 40. Z provedeného dokazování je zřejmé, že oba obvinění ve skupině působili společně v řídících rolích, avšak existovala mezi nimi určitá forma dělby práce. Obviněný V. T. dohlížel na zajištění dodávek léků a na samotnou výrobu pseudoefedrinu a metamfetaminu. Finančně zaštiťoval nákup léků a výrobu metamfetaminu. Role obviněného M. B. nebyla o nic podřadnější. Ačkoliv sám aktivně nevyráběl metamfetamin, staral se spolu s V. T. o dodávky léků zn. Cirrus, ať už samotnou komunikací s dodavatelem W. W., ježděním do Polska za účelem objednávek léků, přebíráním léků v České republice a jejich následných rozvážením do XY. Z výpovědí také vyplynulo, že u sebe přechovával černý kufr s chemikáliemi potřebnými pro výrobu metamfetaminu. Ačkoliv obviněný M. B. zpočátku vypovídal, že léky nepřebíral a vždy seděl pouze v autě, byla jeho výpověď vyvrácena odposlechy i protokoly o sledování. Z výpovědi obviněného P. vyplynulo, že mu peníze za výrobu pseudoefedrinu vyplácel i B. Navíc to byl také B., kdo ho oslovil s žádostí o poskytnutí domu v XY pro výrobu pervitinu. Z ostatních listinných důkazů bylo také prokázáno, že A. B. nebyl obyčejným zaměstnavatelem B. a T., ale že se jednalo o osobu zainteresovanou do drogové trestné činnosti, která zřejmě odebírala metamfetamin za účelem jeho následné distribuce ve Spolkové republice Německo. Obviněný B. vypověděl, že to, kam bude směřovat vyrobený metamfetamin, si rozhodoval sám V. T. Přitom to byl právě obviněný M. B., kdo byl s B. v užším kontaktu, navíc hovoří plynně německy a živil se i překladatelstvím. Ačkoliv M. B. popsal svou roli ve skupině z větší části pouze jako roli T. řidiče, který nevěděl o skutečném smyslu jednání, kterého se účastnil, v přípravném řízení nicméně přiznal, že polského dodavatele léků W. W. kontaktoval on sám. Podrobně také popsal, jak docházelo k objednávkám a předávkám léků. Dále vypověděl, že věděl, že T. z léků vyrábí pervitin. Jím tvrzenou nevědomost vyvrací i nalezený seznam chemikálií při domovní prohlídce, který obsahoval plný výčet chemikálií, které jsou třeba k výrobě pervitinu tzv. českou cestou. 41. V jednání dovolatele lze bez pochyb spatřovat znaky, které nasvědčují tomu, že trestná činnost byla důkladně organizována. Úlohy a úkoly uvnitř skupiny, kterou tvořili všichni obvinění, byly jasně specifikovány. Činnost obviněných V. T. a M. B., která byla již specifikována výše v bodě 85 tohoto rozsudku, představovala základní stavební kámen celé trestné činnosti, od kterého se odvíjelo jednání zbylých obviněných. Své role ve skupině zastávali i obvinění J. P. a J. K. Obviněný J. P. zajišťoval samotnou extrakci pseudoefedrinu z tablet zn. Cirrus a výrobu metamfetaminu. O své činnosti jednal především s obviněným V. T. Plánovali spolu dny jednotlivých výrob metamfetaminu, sdělovali si množství extrahovaného pseudoefedrinu a metamfetaminu, zajišťovali přes obviněného L. N. dostatečné množství toluenu, který byl k výrobě metamfetaminu potřeba. K výrobě metamfetaminu využívali i obviněného J. K., který nejen že pomáhal J. P. s extrakcí i v XY, ale podílel se i na úklidu domů po proběhlých výrobách a pomáhal obviněnému V. T. s nákupem nezbytných chemikálií. V rámci této organizované skupiny obvinění T. a B. řešili dodávky léků z Polské republiky. Sofistikovaně jezdili do Polské republiky předávat finanční prostředky na nákup léků zn. Cirrus dodavateli W. nebo jeho ženě, který je následně obstaral z blíže nezjištěného zdroje a osobně dovezl do České republiky, kde je předal obviněným T. s B. nebo pouze B. Jak konstatoval soud prvního stupně, výpověď obviněného M. B., že léky z Polska osobně nevozil, je sice pravdivá, nicméně nic nemění na skutečnosti, že postačí, když je pachatel ve spojení s organizovanou skupinou, která působí ve více státech. Tato podmínka byla u obviněných M. B. i V. T. splněna, ať už pouhým uskutečňováním telefonických hovorů za účelem objednávek léků nebo samotným dojížděním do Polské republiky za účelem předání peněz, tak i vyzvedáváním si léků od W. W. na různých místech v České republice. 42. Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, vyplývá, že znak ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech byl u dovolatele M. B. i u obviněného V. T. prokázán, neboť si byli vědomi toho, že léky na výrobu metamfetaminu nakupují od polského státního příslušníka, který je navíc přivážel z Polské republiky. Byť to tedy dovolatel popírá, jeho vědomost o tom, že je členem takové organizované skupiny, která působila na území více států i o jejím fungování, byla beze vší pochybnosti prokázána. Svým protiprávním jednáním tak bezpochyby naplnil znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. V tomto směru tedy Nejvyšší soud shledal námitku obviněného nedůvodnou . 43. K námitce, že z popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně není zřejmá existence organizované skupiny působící ve více státech včetně vymezení jednotlivých jejich členů i toho, jak konkrétně měla na území dvou států působit, nutno konstatovat, že jednání dovolatele uvedené pod body I., II. a V., které považuje za jednotlivé skutky, se posuzuje jako jediné jednání, které tvoří jeden trestný čin trvající. 44. V tomto ohledu nutno dodat, že Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi k drogové trestné činnosti opakovaně judikoval, že případy, kdy pachatel distribuuje nebo vyrábí a distribuuje omamné a psychotropní látky v určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím, určitému okruhu odběratelů, kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávají, je třeba považovat za jediný skutek, nikoliv za pokračování v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015). Danou problematikou, tedy zda určité jednání je pokračováním v trestném činu podle ustanovení §116 trestního zákoníku, o jehož všech dílčích útocích (skutcích) je třeba rozhodnout, ať již odsuzujícím či zprošťujícím výrokem, či zda se o pokračování trestného činu nejedná, přičemž všechna popsaná jednání tvoří jeden skutek a jakékoliv pravomocné rozhodnutí o tomto skutku vytváří překážku věci rozsouzené zakotvené v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) trestního řádu, se ve vztahu k drogové trestné činnosti páchané na bázi distribučních aktů opakovaně zabýval v rámci své judikaturní činnosti Nejvyšší soud, a to kupř. v usneseních ze dne 10. 1. 2007 sp. zn. 7 Tdo 1480/2006 (č. 6/2008 Sb. rozh. tr.), ze dne 27. 3. 2009 sp. zn. 11 Tdo 1440/2008, ze dne 15. 8. 2012 sp. zn. 5 Tdo 801/2012, ze dne 19. 9. 2012 sp. zn. 6 Tdo 894/2012 (č. 75/2013 Sb. rozh. tr.), ze dne 3. 2. 2016 sp. zn. 11 Tdo 1132/2015 a ze dne 24. 3. 2015 sp. zn. 11 Tdo 19/2015. Právě v posledně uvedeném usnesení Nejvyššího soudu je přitom výslovně zdůrazněno, že případy, kdy pachatel distribuuje nebo vyrábí a distribuuje omamné a psychotropní látky v určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím, určitému okruhu odběratelů, kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávají, je třeba považovat za jediný skutek, nikoliv za pokračování v trestném činu ve smyslu §116 trestního zákoníku. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016 sp. zn. 11 Tdo 1132/2015 se pak dále podává, že z citovaného rozhodnutí sp. zn. 11 Tdo 19/2015 nijak nevyplývá, že by pro posouzení jednání pachatele jako jediného „nedělitelného“ skutku bylo zapotřebí, aby takové jednání bylo „propojeno“ výrobní činností pachatele. Jak vyplývá z již výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 125/2017, trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 trestního zákoníku přitom může mít podle okolnosti případu povahu trestného činu trvajícího i pokračujícího. Pro určení povahy konkrétního skutku je podstatné to, zda jednotlivé útoky (distribuční akty) lze v rámci uvedeného celku samostatně vymezit, resp. rozdělit na samostatné skutky nebo na jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu. V případě, že takto nelze učinit, je nutno takové jednání posuzovat v hmotněprávním smyslu jako jeden skutek, a to tehdy, pokud časově neurčené jednání pachatele bylo kontinuální a jednotlivé akty mající alternativní znaky objektivní stránky skutkové podstaty ve smyslu §283 odst. 1 trestního zákoníku byly spolu kauzálně propojeny (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2009 sp. zn. 11 Tdo 1440/2008). 45. Lze též připomenout, že podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedením i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č. 43/1999-I Sb. rozh. tr.). 46. Domáhá-li se tedy obviněný vymezení takové skupiny v bodu I. rozsudku včetně toho, jak měla na území dvou států působit, pomíjí, že soud prvního stupně učinil zcela konkrétní skutková zjištění, která následně blíže popsal ve skutkové větě výroku o vině pod bodem II. na str. 3 - 6 citovaného rozsudku tak, že tuto skupinu tvořili dovolatel, V. T., J. P. a J. K. včetně toho, jak konkrétně měli obvinění jako členové organizované skupiny působit, ve vztahu k V. T. a dovolateli s vědomím, že tato organizovaná skupina působí jak na území České republiky, tak Polské republiky, společně nejméně s W. W. a s dalšími dosud neustanovenými osobami, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí znaky předmětného trestného činu. Z hlediska právního posouzení skutku je pak nerozhodné, zda a který ze jmenovaných jednal jako člen takové skupiny, či jen ve spojení s ní, když ke stejné trestnosti postačí i zapojení mírnější. Dovozuje-li dovolatel, že členem oné skupiny nemohl být polský dodavatel léku Cirrus a domáhá se zjištění nějakého jiného polského zúčastněného, daný znak je naplněn, pokud organizovaná skupina ve více státech působí. Není zapotřebí, aby sestávala z různých státních příslušníků, ale podstatné je, že taková skupina nepůsobí pouze v jednom státu. Požadavek obsažený v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. byl postupem soudu prvního stupně akceptován. 47. Není pochyb o tom, že ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně byly popsány všechny znaky skutkové podstaty zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem spáchaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný pod body I./, II./ a V./ rozsudku uznán vinným, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí formální znaky tohoto trestného činu. Lze tedy dovodit jak příslušný objekt trestného činu, tak i objektivní stránku (jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi), tak i stránku subjektivní. V této části se tedy námitka obviněného M. B., byť v rámci uplatněného dovolacího důvodu relevantně uplatněná, jeví neopodstatněnou. 48. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Právní námitky, které byly obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny, tudíž není možné akceptovat. 49. Předmětné námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi náležitě zabýval. Na podkladě dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je tedy patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaných závěrů potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud proto považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 14 - 16) a na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 17 - 44). Současně konstatuje, že postupem obou ve věci činných soudů rovněž nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, ani napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení principu presumpce neviny či zásady in dubio pro reo . 50. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který obviněný M. B. též poukázal, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněného byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele uplatněné pod dovolacím důvodem v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který tedy ve věci není dán, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl na jeho existenci založen. 51. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. IV. Závěrečné shrnutí 52. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. B., neboť je shledal zjevně neopodstatněným, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 26. 10. 2021 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu