ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1222.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 1222/2020-2619
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2021 o dovoláních obviněných 1. M. P. , narozeného dne XY v XY, Srbská republika, občana Srbské republiky, bytem XY, Srbská republika, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 2. B. K. , narozeného dne XY v XY, Srbská republika, občana Srbské republiky, bytem XY, Srbská republika, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 3. D. D. , narozeného dne XY v XY, Srbská republika, občana Srbské republiky, bytem XY, Srbská republika, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2020, č. j. 15 To 15/2020-2381, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 9/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných M. P., B. K. a D. D. odmítají .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 8. 1. 2020, č. j. 57 T 9/2019-2277, byli obvinění M. P., B. K. a D. D. uznáni vinnými ze spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Společně s těmito obviněnými dále soud prvního stupně uznal vinným obviněného F. H., a to pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod I. výroku o vině). Obviněného B. K. pak soud prvního stupně uznal vinným i ze spáchání přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku (bod II. výroku o vině). Těchto trestných činů se obvinění – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – dopustili tím, že:
I. obžalovaní M. P., B. K., D. D. a F. H.
od přesně nezjištěné doby, nejméně však do dne 12. 2. 2019, kdy byly provedeny domovní prohlídky, obžalovaní společně s dalšími doposud neztotožněnými osobami jakožto členové organizované skupiny s dílčí dělbou práce, která byla založena i na vzájemné zastupitelnosti, vedeni společným záměrem získat finanční prospěch pro sebe a pro jiného, kdy obžalovaní P., K. a D. se bezprostředně podíleli na pěstování a přechovávání drogy marihuana (konopí), zatímco obžalovaný H. jim i dalším dosud neztotožněným osobám svým jednáním tuto činnost usnadňoval, to vše v úmyslu získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí (Cannabis L.) s vysokým obsahem kanabinoidních látek, k čemuž byly využívány sofistikované botanické a technologické prostředky v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek, ventilačního potrubí a vzduchotechniky, s následným sušením vypěstovaných rostlin, zejména vrcholíků vypěstovaných rostlin, za účelem výroby psychotropní látky Δ9-tetrahydrocannabinol (Δ9-THC) a jej ího následného skladování za účelem další distribuci, přičemž konopí je zařazeno jako látka omamná do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které dle §44c zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek; a obsahuje psychotropní látku Δ9-THC, kter á je zařazena do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, s vědomím, že se jedná o látky, kdy nakládání s nimi je regulováno zákonem, a že sami nemají povolení s těmito látkami jakkoli nakládat, tedy jednají v rozporu s §3 odst. 2, §4 i v rozporu s §24 odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách;
přičemž provoz pěstíren organizovali dosud neztotožnění pachatelé tím způsobem, že zajistili finanční prostředky, pronajali níže uvedené byty na neexistující osoby, zajistili vybavení pěstíren včetně věcí sloužících k jejich provozu (notebooky, mobily aj.), přičemž jejich provozování směřující k vypěstování konopí přenechali obžalovaným M. P., B. K., D. D., kterým poskytovali za tuto činnost finanční odměnu, kdy minimálně od listopadu 2018 obžalovaní P., K. a D. jednak zajišťovali zdárný chod níže uvedených pěstíren a pečovali o rostliny konopí, které neměly samozavlažovací systém a musely jimi být pravidelně zavlažovány ručně, a jednak pěstírny hlídali a do uvedených bytů za pomoci vlastních klíčů vstupovali a vnášeli věci potřebné pro fungování pěstíren, zatímco obžalovaný H. jim i dalším dosud neztotožněným pachatelům přechováváním předmětů určených k pěstování konopí jakož i poskytnutím níže uvedeného motorového vozidla jejich činnost usnadňoval,
kdy obž. D. D. prokazatelně docházel a podílel se na provozu pěstíren konopí v pronajatých bytech na adresách XY, v bytě číslo 4, XY v bytě číslo 53, XY v bytě číslo 14, a XY v bytě číslo 10;
obž. B. K. prokazatelně docházel a podílel se na provozu pěstíren v pronajatých bytech na adresách XY v bytě číslo 14, XY v bytě číslo 53, a XY v bytě číslo 4;
obž. M. P. prokazatelně docházel a podílel se na provozu pěstíren v pronajatých bytech na adresách XY v bytě číslo 10, XY v bytě číslo 53, a XY v bytě číslo 4;
obž. F. H. prokazatelně docházel a v zřejmě bývalé pěstírně konopí v bytě na adrese XY v bytě č. 13 přechovával předměty určené k pěstování konopí; a dále k převozu věcí z výše uvedených bytů poskytl vozidlo tov. zn. Ford Focus, stříbrné barvy, RZ XY, registrované na společnost S., IČ: XY, jejímž je jediným společníkem a jednatelem, kdy klíče od předmětného vozidla i další listiny vztahující se k osobě obžalovaného byly zajištěny v pronajatém bytě na adrese XY, který užíval obž. D. D.;
1)
od blíže nezjištěné doby, nejméně však do 13:59 hodin dne 12. 2. 2019, kdy začala domovní prohlídka, se minimálně obžalovaní P. a D. vědomě v bytové jednotce č. 10 na adrese XY, podíleli na provozování pěstírny pro účely dalšího pěstování rostliny Cannabis (konopí) tzv. indoor způsobem, k čemuž jim napomáhal poloautomatický režim s řízeným provozem osvětlení, ventilace, a s ručním zavlažováním a hnojením, kdy v bytě byly při domovní prohlídce zajištěny zelené rostliny umístěné v 1 ks závěsného sušáku (stopa č. 10) v množství 20 110 gramů, po usušení v množství 5 045 g, s obsahem 736,570 g účinné látky THC v koncentraci 14,6 % THC, 1 ks krabice černé barvy (stopa č. 11) v množství 732 g, po usušení v množství 190,336 g, s obsahem 15,036 g účinné látky THC v koncentraci 7,9 % THC, 1 ks plechové mísy (stopa č. 12) v množství 411 g, po usušení v množství 125,227 g, s obsahem 10,894 g účinné látky THC v koncentraci 8,7 % THC, 66 ks zelených rostlin o výšce cca 100 cm, v množství 3 498 g, s celkovým obsahem 430,3 g účinné látky THC;
2)
od blíže nezjištěné doby, nejméně však do 16:45 hodin dne 12. 2. 2019, kdy začala domovní prohlídka, se minimálně obžalovaní K. a D. vědomě podíleli v bytové jednotce č. 14 na adrese XY, na provozování pěstírny pro účely dalšího pěstování rostliny Cannabis (konopí) tzv. indoor způsobem, k čemuž jim napomáhal poloautomatický režim s řízeným provozem osvětlení, ventilace, a s ručním zavlažováním a hnojením, kdy v bytě bylo při domovní prohlídce zajištěno celkem 216 ks zelených rostlin o výšce cca 70 až 80 cm v množství 9 768,709 g rostlinného materiálu a obsahem 1 332,925 g účinné látky THC;
3)
od blíže nezjištěné doby, nejméně však do 10:27 hodin dne 12. 2. 2019, kdy začala domovní prohlídka, se obžalovaní P., K. a D. vědomě podíleli v bytové jednotce č. 4 na adrese XY na provozování pěstírny pro účely dalšího pěstování rostliny Cannabis (konopí) tzv. indoor způsobem, k čemuž jim napomáhal poloautomatický režim s řízeným provozem osvětlení, ventilace, a s ručním zavlažováním a hnojením, kdy v bytě bylo při domovní prohlídce zajištěno 176 ks zelených rostlin o výšce 73 až 100 cm v množství 6 103,2 g s obsahem 275,52 g účinné látky THC, sklenice s obsahem 1,897 g sušiny marihuany, přičemž v případě dopěstování rostlin konopí by bylo možné získat nejméně 9 180 g sušeného květenství konopí;
4)
od blíže nezjištěné doby, nejméně však do 18:50 hodin dne 12. 2. 2019, kdy začala domovní prohlídka, se obžalovaní P., K. a D. vědomě podíleli v bytové jednotce č. 53 na adrese XY, na provozování pěstírny pro účely dalšího pěstování rostliny Cannabis (konopí) tzv. indoor způsobem, k čemuž jim napomáhal poloautomatický režim s řízeným provozem osvětlení, ventilace, a s ručním zavlažováním a hnojením, kdy v bytě bylo při domovní prohlídce zajištěno v plastovém sáčku (stopa č. 55) 30,074 gramů sušeného rostlinného materiálu s obsahem 3,489 g THC v koncentraci 11,6 % THC, ve 2 plastových sáčcích (stopa č. 34) celkem 214,471 g rostlinného materiálu s obsahem 27,881 g THC v koncentraci 13% THC, nejméně 199 ks zelených rostlin o výšce cca 7-50 cm, přičemž v případě dopěstování rostlin konopí by bylo možné získat nejméně 10 330 gramů sušeného květenství konopí;
5)
od blíže nezjištěné doby, nejméně do dne 12. 2. 2019, obžalovaný H. v bytové jednotce č. 13 na adrese XY, vědomě přechovával předměty určené k pěstování marihuany (konopí) tzv. indoor způsobem založené na poloautomatickém režimu s řízeným provozem osvětlení, ventilace, a s ručním zavlažováním a hnojením, kdy v bytě bylo při domovní prohlídce, konané dne 12. 2. 2019, zajištěno 6 ks uhlíkových filtrů, 1 ks plastové konve, 1 ks teploměru, 1 ks ventilátoru, 1 ks plastové nálevky, 2 ks barelu na vodu, 7 ks potrubí od ventilátoru, 1 ks sítě na pnutí rostlin, 1 ks nůžek, 1 ks regulátoru tlaku vody, 1 ks plachty od pěstebního stanu, 1 ks pipety, 7 ks obalů od pěstebních stanů, 1 ks kokosový substrát, na zemi rozsypaná zelená sušina v množství 6,079 gramů s obsahem cannabinoidů včetně delta-9-tetrahydrocanabinolu, přičemž obžalovaný H. po zadržení vydal plastový sáček s obsahem 2,585 g rostlinného materiálu s obsahem cannabinoidů včetně delta-9-tetrahydrocanabinolu, který měl uložený ve vozidle Škoda Octavia, RZ XY;
II. obžalovaný B. K. sám
od přesně nezjištěné doby do 12. 2. 2019 přechovával doklad totožnosti Chorvatské republiky č. XY opatřený svojí vlastní fotografií, znějící na jméno neexistující osoby R. T., nar. XY, kdy tento doklad byl nalezen ukrytý v troubě v kuchyni dne 12. 2. 2019 při domovní prohlídce bytu číslo 14 na adrese XY, který obžalovaný užíval, přičemž nájemní smlouva na tento byt byla s majitelem bytu uzavřena právě na jméno R. T.
2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně obviněnému P. uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku, trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále tomuto obviněnému soud prvního stupně uložil podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu 10 (deseti) let a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku náležitě vymezil. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud prvního stupně rozhodl o zabrání věci, konkrétně věcí zajištěných v pěstírně nacházející se na adrese XY, které ve výroku svého rozsudku rovněž podrobně specifikoval. Obviněnému K. soud prvního stupně za shora uvedené sbíhající se trestné činy podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 a §58 odst. 5 tr. zákoníku, uložil úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) let. Pro jeho výkon pak obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému K. dále soud prvního stupně uložil podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu 10 (deseti) let a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku náležitě vymezil. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud prvního stupně rozhodl o zabrání věci, konkrétně věcí zajištěných v pěstírně nacházející se na adrese XY, které ve výroku svého rozsudku rovněž podrobně specifikoval. Obviněnému D. za uvedený trestný čin soud prvního stupně uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku, trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále tomuto obviněnému soud prvního stupně uložil podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu 10 (deseti) let a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku náležitě vymezil. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rovněž soud prvního stupně rozhodl o zabrání věci, konkrétně věcí zajištěných v pěstírnách nacházejících se na adrese XY, které ve výroku svého rozsudku rovněž podrobně specifikoval a na adrese XY, jež ve výroku svého rozsudku také náležitě vymezil. Obviněnému H. pak soud prvního stupně za shora uvedený trestný čin podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku, uložil trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud prvního stupně dále rozhodl o zabrání věci, konkrétně věcí zajištěných v pěstírně nacházející se na adrese XY, jež ve výroku svého rozsudku také náležitě vymezil.
3. V neposlední řadě soud prvního stupně poškozenou obchodní společnost Verga, s.r.o., IČ 63074494, se sídlem Polská 1349/30, 120 00 Praha 2, podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění H., D., P. a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze odvolání. Na podkladě odvolání uvedené státní zástupkyně a obviněného H. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem I. a ve všech výrocích na tento obsahově navazujících. Podle §259 odst. 3 tr. řádu ve věci odvolací soud nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněného K. pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně obviněné P., K. a D. uznal každého vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obviněného H. pak nově uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [přičemž odvolací soud při formulaci výroku o vině svého rozsudku převzal popis skutku uvedený v již zrušeném bodu I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně].
5. Za uvedený trestný čin odvolací soud nově obviněnému P. uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále tomuto obviněnému uložil podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu 10 (deseti) let a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku náležitě vymezil. Obviněnému K. odvolací soud nově uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále tomuto obviněnému uložil podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu 10 (deseti) let a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku náležitě vymezil. Obviněnému D. nově odvolací soud uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále tomuto obviněnému uložil podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu 10 (deseti) let a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku náležitě vymezil. Obviněnému H. odvolací soud nově uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku, trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku také odvolací soud nově rozhodl o zabrání věci, konkrétně věcí zajištěných v pěstírnách nacházejících se na adresách XY, XY, XY, XY a XY, které ve výroku svého rozsudku rovněž podrobně specifikoval.
6. Poškozenou obchodní společnost Vega, s.r.o., IČ 63074494, se sídlem Polská 1349/30, 120 00 Praha 2, podle §229 odst. 1 tr. řádu odvolací soud – tak jako již před ním soud prvního stupně – odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
7. Odvolání obviněných P. a D. pak odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
8. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní obvinění P., K. a D. , prostřednictvím svých obhájců, dovolání.
9. Obviněný M. P. podává dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Marka, advokáta, přičemž se domáhá jak zrušení rozsudku odvolacího soudu, tak i rozsudku soudu prvního stupně, a to z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
10. Předně obviněný připomíná bod 15. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v němž se tento vyjadřuje k otázce právní kvalifikace jednání obviněného a předkládá svůj závěr o nutnosti kvalifikovat shora popsané jednání obviněného jako dokonaný zvlášť závažný zločin podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nikoliv jako pokus téhož trestného činu, jak učinil soud prvního stupně. V návaznosti na to namítá, že podle odvolacího soudu měl on sám přechovávat 2 801,345 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol (dále jen „THC“), ačkoliv ze skutkových zjištění soudu prvního stupně – pokud jde o byty, jež byly spojeny s jeho osobou – vyplývá množství toliko 1 791,22 g THC. Závěr odvolacího soudu o tom, že měl přechovávat pro jiného 2 801,345 g dané látky tak považuje za extrémně rozporný s obsahem skutkové věty na straně jedné a právním posouzením jeho jednání na straně druhé, když samotný rozdíl činí více než 1 kg dané účinné látky. Taková skutečnost má samozřejmě podle obviněného vliv i na míru společenské škodlivosti jeho jednání a na závěr o možnosti aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku v jeho případě.
11. Obviněný se současně domnívá, že ač soudy nižších stupňů dospěly k závěru o existenci organizované skupiny, nelze mu přičítat množství dané účinné látky zajištěné v pěstírnách na adresách XY a XY, s nimiž podle skutkových zjištění soudu prvního stupně neměl nic společného. Jestliže jej i přesto soudy nižších stupňů shledaly vinným ve vztahu k veškeré účinné látce zajištěné v tomto případě, porušily tím jeho právo na spravedlivý proces [k podřaditelnosti dané námitky pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odkazuje na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, a na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3315/13].
12. V další části dovolání obviněný připomíná, že soudy nižších stupňů byla jeho osobě prokázána péče o růst konopí (zalévání), nikoliv že by konopí sklízel či sušil. Jinými slovy má za to, že mu nebylo prokázáno ani vypěstování, ani sklizení, ani následné sušení rostlin konopí. Následně obviněný obsáhle cituje z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (bod 28.), v němž tento podrobně vysvětlil, proč jednání obviněných posoudil toliko jako pokus trestného činu. Obviněný se v tomto směru dovolává závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 11 Tdo 131/2016, a ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 8 Tdo 204/2010, s tím, že na jejich podkladu je třeba jednání pachatele spočívající v péči o růst rostlin konopí právně kvalifikovat jako pokus trestného činu podle §283 tr. zákoníku, ev. jako účastenství ve formě pomoci k pokusu daného trestného činu, co do znaku „vyrobí“. K tomu uvedený připomíná, že byť je rostlina konopí sama o sobě omamnou látkou, ještě nejde o marihuanu (vypěstovanou, sklizenou a usušenou rostlinu), neboť k jejímu získání je třeba nejprve konopí vypěstovat, sklidit a usušit, přičemž obviněného se týká jen podíl na pěstování konopí. Nebylo mu prokázáno ani zasazení dané rostliny, ani její sklizení, či sušení, nýbrž pečování o ni (zalévání, hlídání a vnášení věcí). Přitom pojem „přechovávat“ ve vztahu k omamné nebo psychotropní látce ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku se podle něj zákonitě musí vztahovat k již vypěstované rostlině konopí. Tento jeho závěr podporuje i stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněné pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., v němž se hovoří o „vypěstování“ konopí, nikoliv o jeho „pěstování“, pokud jde o naplnění znaku „jinému opatří“, nebo „pro jiného přechovává“; obviněný dále odkazuje i na další související literaturu, v níž se hovoří o „vypěstování“, nikoliv „pěstování“ konopí, ve vztahu k daným znakům, z níž cituje příslušné pasáže.
13. Vzhledem k tomu, že zjištěný skutkový stav věci nenasvědčuje, že by „vypěstoval“ rostliny konopí, nýbrž o ně pouze pečoval, nepřipadá podle jeho názoru v úvahu právní kvalifikace užitá odvolacím soudem ve smyslu znaku „pro jiného přechovává“, ale pouze možnosti výše předestřené. Takové řešení navíc odpovídá i procesu získávání marihuany, neboť v opačném případě by dokonaný trestný čin (pěstování konopí), předcházel pokusu téhož trestného činu (sklizení a sušení), což odporuje jak elementární logice, tak i společenské škodlivosti, když pozdější vývojové stadium je logicky společensky škodlivější nežli dřívější (k čemuž opětovně poukazuje na závěry stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1460/2012, či ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, z nichž se podává, že opatření či přechovávání rostliny konopí je pokusem trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ev. v případě jejich pěstování může jít o přípravu či pokus téhož trestného činu).
14. S ohledem na výše uvedené tak právní posouzení skutku soudem odvolacím nemůže obstát.
15. Obviněný dále brojí proti hodnocení důkazů soudem prvního stupně, jež podle jeho názoru proběhlo v rozporu s §2 odst. 6 tr. řádu, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Konkrétně obviněný poukazuje na bod 25. rozsudku soudu prvního stupně, v němž tento odůvodnil naplnění znaku „jako člen organizované skupiny“ a dodává, že soudy současně uzavřely, že se podílel na chodu jen některých pěstíren. To má logicky vliv na množství účinné látky THC, které mu lze klást k tíži, což obviněný neúspěšně v průběhu trestního řízení namítal. Soud prvního stupně – a ani soud odvolací – však danou námitku nijak nevypořádaly, nezohlednily množství účinné látky, které lze obviněnému klást k tíži a zvláště odvolací soud tak své rozhodnutí zatížil vadou nepřezkoumatelnosti, když konkrétní argumenty obviněného nevypořádal (k tomu obviněný poukazuje na požadavky plynoucí z judikatury Ústavního soudu co do náležitého odůvodnění soudních rozhodnutí, pokud jde o hodnocení důkazů a vypořádání tvrzení účastníků řízení). Závěrem pak dodává, že podřaditelnost dané námitky pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu opět vyplývá ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14.
16. Další dovolací námitka obviněného se týká nepřiměřenosti uloženého trestu. Tu obviněný spatřuje v nezohlednění povahy a závažnosti daného trestného činu, významu chráněného zájmu, který jím byl dotčen, způsobu provedení a následků trestného činu, okolností za nichž byl spáchán, osoby pachatele a dalších. Připomíná, že podle judikatury Nejvyššího soudu samotná nepřiměřenost trestu či nepoužití §58 odst. 1 tr. zákoníku samy o sobě nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Zásah dovolacího soudu tak přichází v úvahu až v případě, kdy je uložený trest v tak extrémním rozporu s povahou a závažností spáchaného trestného činu, jakož i dalšími relevantními hledisky, že je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, ev. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1034/2018). K tomu obviněný dále připomíná smysl a charakter zásady přiměřenosti trestních sankcí a dodává, že podle nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné zákonem, avšak za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky. Právě o takový případ přitom v dané trestní věci podle obviněného jde.
17. Konečně obviněný uvádí, že ani soud prvního stupně, ani odvolací soud, se nijak nevyjádřily k návrhu obhajoby na aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž odvolací soud k této námitce uvedl, že žádná z okolností, z nichž by soud při aplikaci daného moderačního ustanovení zákona vycházel, nebyla shledána jako natolik intenzivní a tak závažná, že by výjimečně snižoval závažnost trestného činu obviněného, a to zejména s ohledem na rozsah produkce nelegální drogy několikanásobně převyšující velký rozsah ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. K tomu však obviněný namítá, že pokud by odvolací soud provedl součet dané účinné látky správně (viz výše), uvedený argument v neprospěch aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku by tak odpadl.
18. Na podkladě této dovolací argumentace proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a podle §265m odst. 1 tr. řádu sám ve věci rozhodl.
19. Obviněný B. K. podává dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Viléma Vrány, advokáta, kdy jej opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
20. Shodně jako obviněný P. i obviněný K. nejprve poukazuje na bod 15. rozsudku odvolacího soudu, jemuž vytýká, že při vymezení množství účinné látky, kterou obviněný přechovával, vyšel z celkového množství dané látky zajištěné ve všech pěstírnách, nikoliv jen v těch, které se týkaly obviněného. Pokud by odvolací soud postupoval podle obviněného správně, dospěl by k závěru, že obviněnému lze za vinu klást pouze 1 639,815 g THC. Odvolací soud proto pochybil, jestliže uvedl, že obviněný přechovával 2 801,345 g THC, což mohlo mít vliv na právní posouzení jeho jednání, když tímto pochybením vznikl rozdíl více než 1,15 kg účinné látky. Taková skutečnost pak mohla mít vliv i na posouzení společenské škodlivosti trestného činu obviněného (a rovněž na možnou aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku), neboť v obecné rovině je vždy rozdílné, zdali pachatel překročil zákonem stanovený rozsah trojnásobně či desetinásobně, a to i za situace, kdy právní kvalifikace zůstane stejná.
21. Obviněný se dále domnívá, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť ve věci provedené důkazy nebyly soudem prvního stupně hodnoceny v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu. S odkazem na bod 25. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (kde se tento zabýval otázkou existence organizované skupiny, jíž by obvinění byli členy) obviněný konstatuje, že jeho námitka, že se na provozu dalších pěstíren nepodílel, a tudíž mu množství účinné látky v nich zajištěné nelze klást k tíži, nebyla náležitě vypořádána. Jestliže totiž soud prvního stupně uzavřel, že se obviněný podílel na chodu pěstíren pouze na třech adresách, nemohl mít nic společného s dvěma dalšími. Uvedený závěr je pak podle obviněného zásadní pro posouzení množství účinné látky, jejíž přechovávání je mu kladeno za vinu.
22. V návaznosti na uvedené obviněný připomíná, že v řízení před soudem prvního stupně rozporoval přesnost určení množství účinné látky. Připomíná, že z výslechu znalce doc. Kloučka vyplynulo, že účinná látka se nachází v samičím květenství, v samčím květenství je obsažena pouze minimálně. Daný znalec se dále ve svém posudku podle obviněného vůbec nevyjadřoval k obsahu účinné látky, ale jen k množství hmotnosti samičích květenství. Rovněž uvedl, že odhadnout, kolik účinné látky bude v rostlině po jejím vypěstování obsaženo, je ve chvíli, kdy tato nedosahuje určitého vzrůstu, resp. nemá samičí květenství, prakticky nemožné. Dále konstatoval, že z počtu gramů sušeného květenství nelze přímou úměrou dovodit množství předmětné účinné látky, protože existují různé genotypy a množství účinné látky, které rostlina vytváří, je závislé právě na genomu. Z fotografií předložených znalci pak podle jeho tvrzení nebylo možné určit konkrétní odrůdu konopí, ani to, zda všechny rostliny zajištěné na adrese XY, byly samičího květenství. V případě pěstírny na adrese XY, pak nebyl znalec schopen určit pohlaví rostlin vůbec, s ohledem na jejich malý vzrůst. Při posouzení námitek obhajoby stran množství účinné látky se dále soudy nevypořádaly s možností zhacení vypěstování rostlin z důvodu nedostatku tepla, světla, škůdců apod.
23. Jestliže tedy soud prvního stupně, ale ani soud odvolací, nevypořádaly námitky obviněného týkající se stanovení množství účinné látky, zatížil zejména odvolací soud svůj rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti (k čemuž obviněný odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 521/05).
24. Obviněný dále připomíná, že podle závěrů stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, je Nejvyšší soud povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces a námitka porušení tohoto práva je tak vždy způsobilým dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Proto jestliže soudy nižších stupňů pochybily stran zásady volného hodnocení důkazů, když dospěly k závěru o neodpovídajícím počtu gramů THC v případě jeho osoby, a nevypořádaly se ani s námitkami stran nemožnosti přesného stanovení rozsahu dané trestné činnosti, jde o námitky spočívající v porušení práva na spravedlivý proces, které jsou vždy způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu shora uvedeného stanoviska Ústavního soudu.
25. V další části dovolání obviněný – shodně jako obviněný P. – brojí proti právnímu posouzení skutku, neboť prokazatelně pouze docházel do pěstíren na příslušných adresách a „pouze“ se staral o růst rostlin (jejich zalévání), nikoliv o jejich sklizeň, či sušení. Jinými slovy mu nebylo prokázáno, a ostatně ani nebylo kladeno za vinu, sklizení a následné sušení rostlin konopí. K tomu obviněný cituje příslušný bod 28. rozsudku soudu prvního stupně, který jednání obviněných právně kvalifikoval jako pokus trestného činu podle §283 tr. zákoníku, nikoliv jako trestný čin dokonaný (jak učinil až odvolací soud), přičemž obviněný má za to, že takový závěr odpovídá i rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, konkrétně usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 11 Tdo 131/2016, ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 8 Tdo 204/2010, (viz výše) a ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 485/2017 (v němž šlo o shodné jednání pachatele jako v případě obviněného). Pojem „přechovávat omamnou a psychotropní látku“ se podle něj z logiky věci vztahuje jen na již vypěstovanou, sklizenou a usušenou rostlinu, což se podává i ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr. Obviněný dále – opět shodně s obviněným P. – ve svém dovolání odlišuje pojem „vypěstování“ a „pěstování“, z nich právě prvý užívá dané stanovisko Nejvyššího soudu, z čehož dovozuje (při citaci související literatury), že protože proces pěstování rostliny konopí nedokončil, tedy rostliny konopí nevypěstoval, není možné přisvědčit kvalifikaci, kterou užil odvolací soud, tedy že „pro jiného přechovával“ danou účinnou látku. Na podporu tohoto svého závěru pak obviněný odkazuje na další rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, a ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1460/2012), z nichž podává, že odvolací soud v jeho věci pochybil, jestliže zjištěný skutek kvalifikoval jako trestný čin dokonaný, nikoliv jako pokus, popř. účastenství na pokusu daného trestného činu. Odvolací soud tak své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, která měla navíc za následek odepření možnosti aplikace §58 odst. 5 tr. zákoníku v případě obviněného (pozn. Nejvyššího soudu – aktuálně jde o ustanovení §58 odst. 6 tr. zákoníku, ve znění od 1. 10. 2020).
26. Porušení svého práva na spravedlivý proces pak obviněný shledává v nesprávném postupu soudu prvního stupně při hodnocení ve věci provedených důkazů (viz výše) v rozporu s požadavky §2 odst. 6 tr. řádu, což nenapravil ani soud odvolací. Takové pochybení je podle obviněného – v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, a usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3315/13 – podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
27. Poslední dovolací námitka obviněného se týká uloženého trestu, který považuje, z důvodu neaplikace §58 odst. 5, popř. §58 odst. 1 tr. zákoníku, za nepřiměřeně přísný. Shodně jako obviněný P. soudům nižších stupňů vytýká nedostatečné zohlednění povahy a závažnosti spáchaného trestného činu, jakož i dalších okolností relevantních pro stanovení jeho druhu a výměry. Namítá, že soud prvního stupně se nevyjádřil k návrhu obhajoby na aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku a nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o absenci okolností pro užití moderačního práva soudu, neboť jeho odepření se zakládalo na nesprávných skutkových zjištěních, co do množství účinné látky s níž měl nakládat. Pokud by došlo k náležitému hodnocení důkazů, má obviněný za to, že daný postup by byl na místě. Navíc, odvolací soud podle jeho přesvědčení relevantně neodůvodnil, proč §58 odst. 1 tr. zákoníku neaplikoval, což je v rozporu s požadavky plynoucími z judikatury Ústavního soudu na náležité odůvodnění soudního rozhodnutí (k čemuž poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17). V uvedeném proto obviněný spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces.
28. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a zároveň zrušil i rozsudek soudu prvního stupně, který mu předcházel, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. aby v souladu s §265m odst. 1 tr. řádu ve věci sám rozhodl rozsudkem.
29. Obviněný D. D. podává své dovolání prostřednictvím zvoleného obhájce Mgr. Michala Víška, advokáta, a to z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
30. Obviněný předně uvádí, že si je vědom skutečnosti, že v rámci dovolání nelze obecně požadovat přezkum skutkových zjištění soudů nižších stupňů, jakkoliv k nim má zásadní námitky. Proto „minimálně formálně“ namítá, že nebylo prokázáno množství účinné látky, neboť znalecký posudek nelze použít z důvodu tvrzení znalce o nemožnosti určení květenství rostlin konopí, dále prý nelze vyloučit jiné důvody pěstování než je výroba drogy a soudy nižších stupňů navíc konstatovaly, že všem odsouzeným nebyl prokázán úmysl cokoliv sklízet a dále s drogou nakládat. U obviněných navíc šlo o pouhou část řetězce – tzv. zahradníky, z nichž nelze bez dalšího vytvářet organizovanou skupinu a sčítat množství rostlin. Velký rozsah [ve smyslu znaku trestného činu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku] tak podle obviněného nebyl v žádném případě prokázán, resp. je bez opory v provedeném dokazování. Závěrem této části svého dovolání obviněný poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, z níž plyne, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, přičemž v případě tzv. extrémního nesouladu nemůže Nejvyšší soud zmíněné právo obviněného pominout a tyto důvody musí být přezkoumány Nejvyšším soudem v dovolacím řízení.
31. Podle obviněného je třeba dále jeho jednání ve smyslu „výroby pro jiného“ – s odkazem na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006 a 23. 3. 2016, sp. zn. 11 Tdo 131/2016 – kvalifikovat jakožto jednání v pokusu ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku. Tuto právní kvalifikaci má obviněný za přiléhavější, neboť značná část zajištěných rostlin konopí se nacházela v raném stadiu svého růstu, jakož i proto, že všichni obvinění popřeli podíl na sklizni a dalším zpracování konopí, popř. na jeho distribuci, v důsledku čehož nelze z pohledu obviněného hovořit o tzv. ukončení procesu výroby ve smyslu výše uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu. Dalším důvodem je i délka trvání jeho závadového jednání, činící pouze několik týdnů.
32. Obviněný se také vymezuje proti právnímu posouzení odvolacího soudu, podle něhož byl daný trestný čin dokonán již samotným procesem pěstování rostlin konopí, jímž byl naplněn zákonný znak „přechovává pro jiného“. Pro nikoho totiž nic nepřechovával a odmítá výklad odvolacího soudu, podle něhož je vzdálenější stadium uskutečňování trestného činu (zalévání) vůči stadiu bližšími dokonání (sklizení, sušení a distribuce) v nevýhodě v tom směru, že u zalévání jde vždy automaticky o dokonaný trestný čin. Takový výklad odporuje všem základním zásadám trestního řízení a vede k nesprávnému právnímu posouzení skutku, čímž byla obviněnému odvolacím soudem odňata možnost a postup podle §58 odst. 5 tr. zákoníku.
33. Ve vazbě na uvedené má obviněný uložený trest – tedy při odepření diskrece podle §58 odst. 5 tr. zákoníku a neodůvodněném neužití §58 odst. 1 tr. zákoníku – za nepřiměřeně přísný. K tomu připomíná závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 1624/19, stran ústavněprávního rozměru požadavku přiměřenosti trestních sankcí, přičemž v závažnějších případech může nedostatečně odůvodněné a ospravedlněné rozhodnutí o udělení přísnějšího druhu trestu vést k porušení ústavního příkazu nulla poena sine lege (k čemuž obviněný odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12). Podle obviněného se dále odvolací soud nevypořádal s nabízenou diskrecí podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, čímž porušil svoji povinnost ukládat přiměřené trestní sankce, to v situaci, kdy obviněný v průběhu trestního řízení tvrdil a dokládal mimořádnost dané trestní věci, a to jak ve vztahu k okolnostem případu, tak i svým osobním poměrům (postižení občanskou válkou, ztráta rodičů a nutnost živit celou rodinu důsledkem čehož se obviněný zadlužil a byl nucen přicestovat do XY). Podle obviněného pak existují i další polehčující okolnosti, kdy jde o takový jejich souhrn, který se běžně ve své kvalitě a kvantitě nevyskytuje. Jestliže tak v jeho případě odvolací soud neodůvodnil, proč nabízející se diskreci nevyužil, zatížil své rozhodnutí vadou v podobě porušení práva obviněného na spravedlivý proces z důvodu absence řádného odůvodnění soudního rozhodnutí co do uloženého trestu (k čemuž odkazuje na shora zmíněný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1624/19, a dále na nálezy téhož soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12 a ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17). Podle obviněného se Nejvyšší soud navíc může danou otázkou na podkladu podaného dovolání zabývat, k čemuž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1587/2019.
34. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek odvolacího soudu, podle §265k odst. 2 tr. řádu současně zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. řádu odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
35. K dovolání obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po připomenutí dosavadního průběhu trestního řízení a podstaty dovolacích námitek jednotlivých obviněných, úvodem konstatuje, že tyto v podstatné části uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají. Konkrétně v části, v níž obvinění shodně namítají nesprávnost přisouzené právní kvalifikace z hlediska jejího vývojového stadia. S námitkami obviněných se státní zástupce v dílčí části ztotožňuje, avšak případná kasace napadeného rozhodnutí by podle něj ve výsledku neměla podstatný vliv na postavení obviněných.
36. Podle státního zástupce všichni obvinění poukazují na to, že jejich jednáním nebyl přisouzený zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dokonán co do znaku „výroby omamné a psychotropní látky“. V tomto se státní zástupce s dovoláními obviněných ztotožňuje, nikoliv však v celém rozsahu. Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů totiž obviněným byla kladena za vinu též výrobní činnost spočívající ve sklizni, sušení a dalším zpracování vypěstovaných rostlin konopí do stavu způsobilého k toxikomanickému zneužití jako tzv. marihuana. Je sice pravdou, že popis jednání obviněných ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu v tomto směru není zcela výstižný, přesto však nelze přehlédnout, že nejméně v prostoru pěstírny v XY (účast obviněných P. a D.), v prostoru pěstírny v ulici XY (účast všech obviněných) a v prostoru pěstírny v ulici XY (účast všech obviněných), již nad rámec prostého zajišťování provozu pěstíren docházelo i k počáteční fázi zpracovávání konopí spočívající v jeho sklizni a sušení. O tom svědčí jak rozmístění rostlin v „závěsném sušáku“ či v krabicích (pěstírna v XY), tak zejména nález již zpracované marihuany jednak ve sklenici (pěstírna v ulici XY), či v plastových sáčcích (pěstírna v ulici XY). Zároveň nelze přehlédnout, že celkový objem té části zajištěného konopí, které již bylo takto zpracováváno, ještě v daný okamžik odhalení pěstíren, tj. ukončení trestné činnosti, sám o sobě nenaplňoval znak „výroby“ marihuany ve velkém rozsahu, ale jednání obviněných k tomuto cíli teprve směřovalo. Potud lze tedy dovolání obviněných podle státního zástupce přisvědčit, neboť co do znaku „výroby ve velkém rozsahu“ nelze hovořit o dokonání trestného činu. Z hlediska celkového právního posouzení jednání obviněných však tuto okolnost nemá státní zástupce za rozhodující.
37. Podle státního zástupce nelze přehlédnout ten aspekt jednání obviněných spočívající v přechovávání omamné látky konopí „pro jiného“. Přitom vzhledem ke zjištěnému objemu účinné látky THC v jednotlivých pěstírnách, jejichž provoz obvinění zajišťovali, byl zjevně znak velkého rozsahu naplněn. U obviněného P. byl znak velkého rozsahu naplněn již samotným objemem THC zjištěného v pěstírnách v XY, XY a ulici XY (celkem 1 499,69 g THC); u obviněného D. ve všech zajištěných pěstírnách (celkem 2 832,615 g THC) a u obviněného K. v pěstírnách v XY, XY a v ulici XY (celkem 1 639,815 g THC). Do tohoto objemu THC je zahrnuta jen ta účinná látka, která byla v daných pěstírnách zjištěna, není tedy zohledněno další množství THC, které by bylo možno získat dalším dopěstováním, tedy veškerý objem rostlin konopí, k jehož produkci jednání obviněných směřovalo. Z těchto skutkových zjištění je patrné, že právě znak „přechovávání pro jiného“ (tj. v daném případě jednak pro neztotožněné osoby, které dané pěstírny reálně zřídily, popřípadě též pro konečné konzumenty konopí), byl jednáním každého z obviněných naplněn. Již tato okolnost podle státního zástupce vylučuje, aby jednání obviněných bylo právně posouzeno jako pouhý pokus jim přisouzeného zločinu. V úvahu tak ani nepřipadá hypotetická aplikace zmírňujícího ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku. Dílčí nepřesnost státní zástupce spatřuje v právní kvalifikaci jednání obviněných pouze v tom směru, že právní věta nepřesně vyjadřuje dokonání též ohledně znaku „vyrobil … ve velkém rozsahu“). Nicméně protože bez ohledu na tuto dílčí nepřesnost by jednání obviněných bylo třeba správně posoudit jako dokonaný trestný čin, jde o nepřesnost, která nemá z hlediska právního postavení obviněných žádný význam.
38. K námitce obviněného P., že shora popsané právní posouzení je nelogické, státní zástupce uvádí, že právní posouzení zajišťování provozu pěstírny jako dokonaného zločinu ve formě přechovávání omamné látky pro jiného vyplývá právě i z předestřeného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr. Tam rozvedená východiska pak jsou i potvrzována dlouhodobě ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. S tím nejsou v rozporu ani dílčí závěry některých rozhodnutí Nejvyššího soudu (což státní zástupce dále vysvětluje), a proto se neztotožňuje s tezí obviněného P., že by jeho jednání nejprve dospělo do stádia dokonaného trestného činu, aby se následně ve vztahu k výrobní činnosti „vrátilo“ do stadia pokusu. I zde lze aplikovat obecně platný závěr, že nižší vývojová stadia trestného činu jsou subsidiární k vývojovému stadiu vyššímu. Pakliže lze tedy vzhledem ke konkrétním skutkovým zjištěním jednání pachatele právně posoudit jako dokonaný trestný čin, zahrnuje takové posouzení i případné předchozí vývojové stadium ve formě pokusu. Alternativně by bylo možno též uvažovat, že vzhledem k uplatnění dvou variantních znaků základní skutkové podstaty by připadalo v úvahu jednání obviněných též právně posoudit jako zločin dílem dokonaný (co do znaku „přechovávání pro jiného … ve velkém rozsahu“), dílem nedokonaný (co do znaku „vyrobil … ve velkém rozsahu“). Ani jeden z těchto přístupů však nezpochybňuje podle státního zástupce správnost závěru soudů, že jednáním obviněných byl přisouzený zločin „tak jako tak“ dokonán.
39. K uvedenému státní zástupce dále dodává, že jestliže obviněný P. zdůrazňuje použití slovesného vidu „vypěstovat“ v již dříve zmíněném stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu, lze pouze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 11 Tdo 114/2016, v němž se již s obdobnou námitkou vypořádal. Podle Nejvyššího soudu tak je sice pravdou, že uvedené stanovisko důsledně nerozlišuje mezi pojmy pěstovaných a vypěstovaných rostlin konopí. Ze slovesného vidu dokonavého či nedokonavého ale podle státního zástupce nelze odvozovat tak závažný interpretační význam.
40. Státní zástupce se dále s obviněnými P. a K. zásadně neshoduje v závěru, že by jejich jednání bylo možno právně posoudit jako účastenství ve formě pomoci k pokusu trestného činu podle §283 trestního zákoníku, což ani jeden z uvedených obviněných ve svém dovolání blíže neosvětlil. Jen obecně proto státní zástupce konstatuje, že jako účastenství nelze posoudit jednání takového pachatele, který již sám o sobě naplňuje znaky trestného činu, což obvinění zjevně činili, neboť nedovoleně nakládali s omamnou látkou konopí a jejich činnost bezprostředně směřovala k produkci psychotropní látky THC ve velkém rozsahu. Nejednalo se tedy o dílčí usnadnění spáchání trestného činu jinou osobou, ale o přímé pachatelství.
41. Ohledně námitek stran určení konkrétního množství přechovávané účinné látky, státní zástupce uvádí, že je pravdou, že odvolací vrchní soud poněkud paušálně vyjádřil, že všichni obvinění nakládali s celkovým množstvím dané látky. Pro takový závěr sice lze najít oporu v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž lze přičítat veškeré množství, s nímž nedovoleně nakládají členové organizované skupiny na bázi spolupachatelství (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1236/2015). Nicméně v nyní projednávané věci jde podle státního zástupce spíše o nepřesnost vyjádření v odůvodnění, když nebylo prokázáno, zda měli obvinění vědomost i o činnosti těch pěstíren, na jejichž chodu se nepodíleli. Tato nepřesnost, či spíše zjednodušená formulace odůvodnění, podle státního zástupce rozhodně nezakládá důvodnost podaného dovolání, když konkrétní množství v jednotlivých pěstírnách je podrobně specifikováno v samotném výroku napadeného rozsudku. Podstatné zde je, že dílčí množství každého ze spolupachatelů znak velkého rozsahu naplňuje. Tato námitka tak obsahově směřuje pouze proti odůvodnění, a proto není přípustná ve smyslu §265a odst. 4 tr. řádu.
42. Obvinění dále uplatnili též výhrady proti uloženému trestu, k čemuž státní zástupce připomíná, že proti výroku o trestu lze brojit zásadně pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (nejde-li o jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, typicky například posouzení souběhu trestných činů). Tento dovolací důvod ale obvinění neuplatnili a navíc v jejich případě ani zjevně není naplněn. Uvedený dovolací důvod by byl totiž podle státního zástupce dán tehdy, pokud obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod tak nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněným byl zjevně uložen trest v rámci rozhodné trestní sazby podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, stejně tak trest vyhoštění byl obviněným uložen v rámci zákonného rozpětí podle §80 odst. 2 tr. zákoníku. Trest odnětí svobody byl navíc obviněným uložen na samotné spodní hranici zákonné trestní sazby, a již proto jej nelze považovat za jakkoli excesivní či exemplární.
43. V návaznosti na výhrady obviněných proti uloženému trestu dále státní zástupce podotýká, že domáhají-li se obvinění aplikace zmírňujícího ustanovení §58 tr. zákoníku, nelze jim přisvědčit z několika důvodů. Aplikace §58 odst. 5 tr. zákoníku je v jejich případě vyloučena, neboť obvinění byli uznáni vinnými dokonaným zločinem. I v případě, kdy by jejich jednání bylo právně posouzeno jako pokus, aplikace uvedeného ustanovení by podle názoru státního zástupce v úvahu nepřicházela, neboť konkrétní povaha a závažnost takového pokusu nesvědčí o tom, že by použití řádné trestní sazby bylo pro obviněné nepřiměřeně přísné. Aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku je pak podle státního zástupce v dané trestní věci rovněž vyloučena, neboť obvinění podmínky tohoto ustanovení v žádném případě nenaplňují a ostatně ani v textu svých dovolání existenci těchto podmínek blíže nezdůvodňují. Jediné, co lze z námitek obviněných dovodit, je jejich přesvědčení o přílišné přísnosti zákonné trestní sazby, což však pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku ani zdaleka nepostačuje. Obvinění přitom vůbec nespecifikovali, v čem by jejich osobní poměry či okolnosti případu měly být mimořádné a výjimečné a z čeho konkrétně lze dovodit, že by k jejich nápravě postačil trest kratšího trvání. Z hlediska dovolací řízení má však státní zástupce za mnohem podstatnější to, že v jeho rámci se již nelze domáhat aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jde o fakultativní postup soudu nalézacího, popřípadě odvolacího, na který není právní nárok, podobné námitky tak obsahově neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů.
44. Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a uplatněných výhrad proti výroku o trestu lze přiznat dílčí důvodnost pouze dovolání obviněného K., kterému nebyl trest ukládán jako úhrnný podle §43 odst. 1 tr. zákoníku i za jednání, pro něž byl uznán vinným pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a to přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Nicméně tato formální vada nemá reálný dopad na právní postavení tohoto obviněného, neboť jejím důsledkem je toliko stav, kdy za uvedený přečin obviněnému nebyl formálně uložen žádný trest.
45. Zpochybňují-li dále obvinění, ať už obecně (obviněný D.), nebo i konkrétněji (obviněný K.), závěry znalce ve vztahu k potencialitě výnosu z rostlin konopí, případně pokud obvinění vytýkají nesprávnost hodnocení provedených důkazů (zejména obviněný P.) má státní zástupce za to, že takové námitky pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Nejde totiž o námitky, které by byly způsobilé založit pochybnost o dodržení zásad spravedlivého procesu, ale pouze o námitky proti hodnocení provedených důkazů soudy. Zejména soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotil, přihlížeje ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu). Ve věci nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Státní zástupce proto nepovažuje za nutné se těmito námitkami obviněných blíže podrobněji zabývat a dále vršit polemiku s hodnocením jednotlivých důkazů.
46. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce sice shledal dovolání všech tří obviněných v dílčí části opodstatněnými, avšak zároveň má za zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněných a otázka, která by měla být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Proto státní zástupce navrhuje, aby takto podaná dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu, podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl [pozn. Nejvyššího soudu, státní zástupce má zjevně na mysli ustanovení §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu].
47. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k případným replikám.
48. Obviněný P. se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil následovně. V prvé řadě podle obviněného státní zástupce souhlasí s částí jeho dovolací argumentace, co do nesprávnosti posouzení jeho jednání jakožto dokonaného trestného činu. Současně však obviněný státnímu zástupci vyčítá, že vytváří vlastní skutkové závěry, když v rozporu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně uvádí, že v rámci jednotlivých pěstíren docházelo k počáteční fázi zpracovávání konopí spočívající v jeho sklizni a sušení – na uvedené činnosti se totiž obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně nepodílel. Podle obviněného je proto třeba jako lichou odmítnout úvahu státního zástupce stran dokonání daného trestného činu co do znaku „přechovávání pro jiného“.
49. V další části svého vyjádření obviněný nesouhlasí se státním zástupcem v části, v níž se tento dovolává usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 11 Tdo 114/2016, a uvádí, že je třeba rozlišovat mezi pojmy „vypěstovat“ a „pěstovat“, kdy navíc státním zástupcem zmíněné usnesení nijak blíže nevysvětluje, proč rozlišení slovesného vidu dokonavého a nedokonavého v tomto případě není významné. Obviněný je proto přesvědčen, že je třeba vycházet z dikce stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., v němž se hovoří o „vypěstování“ konopí, nikoliv o jeho pouhém „pěstování“, což následně dále podrobně rozvádí a uzavírá, že pouze neoprávněným vypěstováním rostliny konopí může pachatel naplnit zákonné znaky trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to „jinému opatří“, či „pro jiného přechovává“. K tomu však v jeho případě nedošlo, když v době zásahu policie ještě rostliny konopí nebyly v takové fázi růstu, aby mohly být bez dalšího sklizeny.
50. Obviněný dále nesouhlasí se závěry státního zástupce, pokud jde o údajnou nemožnost posouzení jeho jednání jako účastenství ve formě pomoci na daném trestném činu. V řízení bylo totiž prokázáno, že obviněný o rostliny konopí pečoval pro třetí osoby a ničeho nevyráběl; akcentuje, že podle teorie trestního práva účastenství samo o sobě k provedení trestného činu nestačí (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1466/2015, zdůrazňuje, že jednání účastníka pouze podporuje činnost pachatele), přičemž jeho jednání bylo jen počáteční fází procesu směřujícího k výrobě marihuany. Jeho jednání je proto třeba nahlížet právě jako podporu činnosti dalšího pachatele směřující k výrobě marihuany, na níž se již nepodílel. Rovněž z hlediska subjektivní stránky je podle obviněného třeba na jeho jednání nahlížet právě jako na pomoc ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
51. Státní zástupce podle obviněného rovněž nesprávně vyhodnotil otázku, zda lze v dovolacím řízení relevantně uplatnit námitku stran nesprávného stanovení počtu gramů účinné látky THC přičitatelné jeho osobě. Obviněný je přesvědčen, že jeho námitka nesměřovala pouze proti odůvodnění rozhodnutí – jak uvedl státní zástupce – ale představuje námitku extrémního rozporu mezi tím, co odvolací soud uvedl ve skutkové větě výroku svého rozsudku a tím, s čím pracoval při posouzení společenské škodlivosti jednání obviněného (když rozdíl v množství, které odvolací soud nesprávně přičetl obviněnému a s nímž prokazatelně nakládal, činí více než 1 kg účinné látky). K tomu pak obviněný odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. I. ÚS 2750/16, z něhož se podává, že daný rozpor představuje porušení jeho práva na spravedlivý proces.
52. Závěrem své repliky obviněný vyjádření státního zástupce vytýká, že nesprávně vylučuje jeho námitky proti uloženému trestu z přezkumu dovolacího soudu. Nesprávnou aplikaci §58 tr. zákoníku již ve svém dovolání namítá podle obviněného lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, což opírá o závěry vybraných rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007). Nesouhlasí přitom se závěrem státního zástupce, že aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku v jeho případě nepřichází v úvahu a předkládá konkrétní skutkové okolnosti, které podle něj odůvodňují aplikaci daného ustanovení (rané stádium vývoje zajištěných rostlin, neprokázání podílu obviněného na sklizni konopí či jeho distribuci, krátká doba páchání trestné činnosti, nekořistění z trestné činnosti, k páchání trestné činnosti jej vedla potřeba vyřešit dluhy, je dobře rodinně situován, studoval na vysoké škole jako student se stipendiem, od pěti let hrál šachy a vyhrál několik turnajů, což bylo vše doloženo v řízení před soudem prvního stupně). Konečně uvádí, že při správném právním posouzení jeho skutku tak, jak uvádí ve svém dovolání, se úvahy o případné aplikaci §58 odst. 5 tr. zákoníku stanou jednoznačně aktuálními.
III.
Přípustnost dovolání
53. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání všech obviněných splňují veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
54. Obvinění v dovoláních uplatňují shodně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve skutečnosti ale v jejich dovolací argumentaci lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu , a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, neboť zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obvinění dílem vztahují k rozsudku soudu prvního stupně (právě před tímto soudem totiž probíhalo dokazování, s jehož vývody se obvinění neztotožňují). Jeho přezkumu se však lze v dovolacím řízení zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
55. Samotný dovolací důvod je podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
56. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
57. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
58. Závěrem této části rozhodnutí je třeba doplnit, že Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
59. Nejvyšší soud – poté co se seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu a jemu předcházejícího řízení – shledal, že dovolání obviněných jsou dílem podřaditelná pod jimi uplatněný dovolací důvod, a to v částech, v nichž se neztotožňují s právním posouzením jejich trestné činnosti jako dokonaného zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Jak však Nejvyšší soud vysvětluje níže, tyto námitky obviněných neshledal důvodnými a právní posouzení skutku odvolacím soudem považuje za správné.
60. Další část dovolacích námitek obviněných pak směřuje proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, popř. spočívá na tvrzení existence tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, tak jak by tento vymezen v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. Ani tyto námitky, jimiž se Nejvyšší soud zabýval s ohledem na potenciální porušení práva obviněného na spravedlivý proces , však neshledal jako důvodné.
61. Námitky obviněných směřující proti přiměřenosti uložených trestů, popř. neaplikaci ustanovení §58 odst. 1, popřípadě §58 odst. 5 tr. zákoníku, pak Nejvyšší soud vyhodnotil jednak jako nepodřaditelné pod obviněnými uplatněný dovolací důvod, dále jako neodpovídající ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu a konečně na jejich podkladě nezjistil, že by v dané trestní věci některému z obviněných byl uložen extrémně nepřiměřeně přísný trest , což by mělo za následek porušení základní zásady přiměřenosti trestních sankcí.
62. V souladu s §265i odst. 2 tr. řádu pak Nejvyšší soud k dovoláním jednotlivých obviněných uvádí následující.
IV. A
K dovolání obviněného M. P.
63. Dovolání obviněného P. obsahuje námitky dílem podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod, dílem pak námitky tomuto neodpovídající, jejichž přezkoumatelnost dovolacím soudem obviněný dovozuje z jejich ústavněprávního rozměru, neboť soudům nižších stupňů vytýká porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces , popř. porušení principu přiměřenosti trestních sankcí . Jak však Nejvyšší soud zjistil, žádná z těchto námitek není s to přivodit obviněným požadovaný kasační zásah Nejvyššího soudu a napadené rozhodnutí odvolacího soudu, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně (resp. jeho hodnotícími úvahami), optikou dovolacího přezkumu obstojí.
64. První část dovolacích námitek obviněného se týká právní otázky, zda celkové množství účinné látky THC, které bylo zajištěno v rámci domovních prohlídek provedených v jednotlivých pěstírnách, lze klást k tíži obviněnému, či nikoliv. Stručně řečeno jde o to, že obviněný se brání proti přičtení veškerého množství zajištěného THC jeho osobě (viz bod 15. rozsudku odvolacího soudu), neboť podle skutkových závěrů soudu prvního stupně měl co do činění pouze s objekty pěstíren na adresách XY, dále XY a XY, nikoliv s objektem pěstírny na adrese XY, do nějž prokazatelně nedocházel, ani se na jeho provozu nepodílel (srov. tzv. skutkovou větu výroku o vině rozsudku odvolacího soudu).
65. V této části dovolací argumentace Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani obviněnému, ani vyjádření státního zástupce. Jak totiž vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i soudu odvolacího, obviněný byl uznán vinným mimo jiné tím, že se dané trestné činnosti dopustil jako člen organizované skupiny ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (srov. bod 28. rozsudku soudu prvního stupně). V průběhu trestního řízení totiž bylo postaveno najisto, že všichni obvinění byli ve vzájemném kontaktu, navštěvovali se v jimi „obhospodařovaných“ objektech pěstíren, v některých případech se vzájemně zastupovali při péči o rostliny konopí v té či oné pěstírně, a prokazatelně byli v kontaktu i s obviněným H. a dalšími blíže neztotožněnými osobami. Je tedy zřejmé, že spoluobvinění P., K. a D. zjevně jednali ve vzájemné součinnosti pro snazší dosažení jejich společného cíle, jímž bylo vypěstovat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek. Ačkoliv tak soud prvního stupně, ani soud odvolací, výslovně v odůvodnění svých rozsudků neuvedly (byť právní věty obou rozsudků ve vztahu k uvedeným spoluobviněným obsahují znak „přechovávali“), obvinění P., K. a D. při páchání trestné činnosti zjevně postupovali jako spolupachatelé ve smyslu §23 tr. zákoníku, neboť každý z nich svým jednáním naplňoval znaky skutkové podstaty daného zvlášť závažného zločinu.
66. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již dříve a opakovaně akcentoval, že pokud si obviněný mohl učinit představu o rozsahu páchání trestné činnosti (např. vzhledem k množství drogy, se kterou obchodoval, vzhledem k existenci dalších osob, s nimiž spolupracoval i k době, po kterou k trestné činnosti docházelo), tak jednal za podmínek spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku. Ve vztahu ke způsobenému následku, tj. rozsahu nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami, je pak v takovém případě nutné aplikovat obecné zásady o spolupachatelství vyjádřené v §23 tr. zákoníku, tedy že každý ze spolupachatelů odpovídá za spáchaný trestný čin, jako by jej spáchal sám (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 187/2019, ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 11 Tdo 977/2017, či ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1236/2015). Jinými slovy v takovém případě platí, že každému ze spolupachatelů je zásadně přičítáno i jednání všech ostatních spolupachatelů, respektive následek takového jednání (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 332; PROVAZNÍK, J. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 416).
67. Promítnuto do poměrů projednávané trestní věci to znamená, že obviněnému P. [ale stejně tak i obviněným K., D. a v konečném důsledku i obviněnému H., byť v jeho případě šlo o pomocníka podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku] je třeba přičítat veškeré množství účinné látky THC, s nímž všichni spoluobvinění nedovoleně nakládali. Je tedy nepodstatné, že konkrétně obviněný P. se podílel na produkci „toliko“ 1 791,22 g THC, a nikoliv celkového množství účinné látky uvedeného ve výroku rozsudku odvolacího soudu (tj. bezmála tří kilogramů dané látky). Jestliže se tedy obvinění vědomě a dobrovolně zapojili do činnosti organizované skupiny, přičemž prokazatelně měli představu o rozsahu její činnosti (s ohledem na výše vzpomenuté skutečnosti), odpovídá každý z nich za celkové množství účinné látky THC, s nímž nedovoleně nakládala celá organizovaná skupina, tedy i za to množství THC, které bylo zajištěno v pěstírně, na jejímž provozu se konkrétní obviněný prokazatelně aktivně nepodílel (u obviněného P. jde o objekt pěstírny na adrese XY a u obviněného K. o objekt pěstírny na adrese XY; obviněný D. se naopak prokazatelně aktivně podílel na chodu všech pěstíren).
68. Nejvyšší soud proto uzavírá, že právní závěr soudů nižších stupňů, že každému z obviněných je z hlediska jejich viny třeba přičítat veškeré množství účinné látky THC, které bylo v rámci domovních prohlídek provedených v jednotlivých pěstírnách zajištěno, je v souladu s jeho ustálenou rozhodovací praxí, od níž neshledal důvod se v nyní projednávané trestní věci jakkoliv odchylovat.
69. Následující námitka obviněného se týká právního posouzení shora popsaného skutku jakožto dokonaného zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
70. Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
71. Jak vyplývá ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., neoprávněným vypěstováním rostliny konopí [§24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů], která je sama o sobě omamnou látkou ve smyslu přílohy č. 3 (seznamu č. 3 omamných látek) k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, může pachatel s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti naplnit zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v tom, že „jinému opatří“ nebo „pro jiného přechovává“ omamnou látku. Samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, uveřejněné pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). O výrobu, resp. některou její fázi, by mohlo jít pouze v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí; v tomto případě samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí je již pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 a §283 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli jen přípravou ve smyslu §20 odst. 1 tr. zákoníku (což plyne ze vztahu trestných činů podle §283 a podle §284 tr. zákoníku).
72. Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku je pokusem trestného činu jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin. Pokus, na rozdíl od dokonaného trestného činu, je charakterizován především nedostatkem následku, který je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu, resp. účinku, pokud ho daná skutková podstata vyžaduje (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 298.).
73. Při aplikaci výše uvedených zákonných a teoretických východisek na daný případ Nejvyšší soud shledal, že právní posouzení shora uvedeného trestného činu odvolacím soudem jakožto dokonaného trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je nutno akceptovat. V tomto směru pak považuje za potřebné uvést následující.
74. Vzpomenuté stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu se jednak zabývá rozlišením pojmů neoprávněné „pěstování“, resp. „vypěstování“ rostliny konopí a „výroba“ omamné a psychotropní látky. Na podkladě závěrů daného stanoviska přitom není vyloučeno právně posoudit jako dokonaný trestný čin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku skutek spočívající v neoprávněném pěstování konopí pro jiného (ve vztahu ke znakům „jinému opatří“ nebo „pro jiného přechovává“), resp. jako pokus tohoto trestného činu skutek záležející v tom, že pachatel již nakládá s předmětem použitelným k výrobě drogy (rostliny již sklidí, suší) pro jiného [ve vztahu ke znaku „vyrobí“] (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 11 Tdo 701/2020).
75. V nyní projednávané trestní věci obviněný P. (společně se spoluobviněnými K. a D.) jednak neoprávněně pěstoval rostliny konopí, obsahující psychotropní látku THC, pro jiného a dále přechovával již usušenou marihuanu, popř. sklizené konopí, rovněž obsahující psychotropní látku THC, opět pro jiného. Uvedené, podle mínění Nejvyššího soudu, nevylučuje možnost ve smyslu zmíněného stanoviska Nejvyššího soudu právně kvalifikovat jednání obviněného P. a spoluobviněných K. a D., jako dokonaný trestný čin podle §283 tr. zákoníku. Svým jednáním totiž obvinění tento trestný čin nedokonali naplněním znaku spočívajícího ve „výrobě“ drogy marihuany (byť se tento znak nesprávně v právní větě rozsudku odvolacího soudu objevuje – k tomu viz níže), nýbrž, právě s ohledem na množství účinné látky THC, nacházející se jednak v pěstovaných, popř. již vypěstovaných, anebo už usušených rostlinách konopí, naplněním zákonného znaku „pro jiného přechovávali“.
76. Nejvyšší soud se přitom neztotožňuje s argumentací obviněného, podle něhož shora uvedené stanovisko rozlišuje mezi „pěstováním“ a „vypěstováním“ konopí, kdy pouze v případě vypěstování dané látky může dojít k naplnění znaku „pro jiného přechovává“.
77. Jak totiž vysvětlil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 11 Tdo 114/2016, platí, že stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněné pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr. důsledně nerozlišuje mezi pojmy pěstovaných a vypěstovaných rostlin konopí. Ze slovesného vidu dokonavého či nedokonavého nelze – pokud jde o závěry daného stanoviska – odvozovat tak závažný interpretační význam. V trestní věci sp. zn. 11 Tdo 114/2016, se Nejvyšší soud konkrétně zabýval případem, kdy se zajištěné rostliny konopí nacházely v různých růstových stadiích a dosahovaly výšky jen do 120 cm (a tedy nebyly zdaleka ve stavu, kdy se konopí obvykle sklízí, jak tomu bylo i v nyní projednávané trestní věci). Pro právní posouzení skutku přitom bylo podle Nejvyššího soudu stěžejní zjištění, že rostlina konopí obsahuje účinnou látku THC již v raných i středních fázích růstu a fakticky tak může dojít k její sklizni v kterékoli části kultivačního procesu. Sklizeň se pak odkládá jen proto, že v pozdějších fázích růstu lze vytěžit z rostliny ještě vyšší množství omamné látky. Jak však Nejvyšší soud dodal, to samo o sobě není pro právní kvalifikaci naznačeného jednání tak významné. I když pachatel nestihne vypěstovat všechny pěstované rostliny konopí do zamýšleného závěrečného stadia (např. z důvodu hrozícího zásahu policie, v důsledku čehož jsou rostliny předčasně sklizeny), nedojde tím ke zmaření celého pěstebního procesu, jelikož i v předčasném stadiu růstu představuje vytěžitelnou omamnou a současně i psychotropní látku (konopí a THC), pouze v nižším množství. Právě s ohledem na tuto argumentaci pak Nejvyšší soud v citovaném usnesení shledal, že jednání spočívající v pěstování – nikoliv vypěstování, ve smyslu dosažení finálního růstového stadia, z pohledu pachatele, po němž již následuje sklizení rostliny konopí – je třeba právně podřadit pod znak „pro jiného neoprávněně přechovává“ ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku a kvalifikovat jako dokonaný trestný čin. I v případě přechovávání nesklizené rostliny konopí pro jiného tedy jde o znak „pro jiného přechovává“. Uvedený závěr nadto následují i další rozhodnutí Nejvyššího soudu – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 11 Tdo 701/2020, bod 52., a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 11 Tdo 627/2018, bod 30.).
78. Dovolává-li se obviněný (popř. i další spoluobvinění) závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 485/2017, ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 11 Tdo 131/2016, ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1460/2012, ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 8 Tdo 204/2010, či ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, s tím, že na jejich podkladu je třeba jednání pachatele spočívající v péči o růst rostlin konopí právně kvalifikovat jako pokus trestného činu podle §283 tr. zákoníku, pak Nejvyšší soud připomíná, že podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněnému (ale ani zbylým obviněným) nebyla prokázána sklizeň, popřípadě sušení rostlin konopí a obvinění se hájili tím, že na této činnosti se nikdy nepodíleli. Stěží tak jejich jednání mohly soudy nižších stupňů posoudit jako pokus co do znaku „výroby“, přičemž právě úmysl pachatele směřující k výrobě omamné a psychotropní látky je tím, co danou trestní věc odlišuje od obviněnými vzpomenutých rozhodnutí.
79. Argumentaci obviněného P. však Nejvyšší soud přisvědčil v části, v níž namítá nenaplnění znaku „vyrobí“ ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku. Soud prvního stupně totiž své hodnotící úvahy uzavřel s tím, že „obžalovaní shodně popřeli, a jejich tvrzení v tomto směru nebylo v řízení ničím vyvráceno, že by se sami podíleli na sklizni a dalším zpracování konopí, či dokonce na jeho distribuci“ (viz bod 28. rozsudku soudu prvního stupně; nelze proto souhlasit s vyjádřením státního zástupce, podle něhož obvinění měli též sklidit, sušit a dále zpracovávat vypěstované rostliny konopí do stavu způsobilého k toxikomanickému zneužití jako tzv. marihuana). Jinými slovy jestliže jednání obviněných spočívalo podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů (jímž je dovolací soud vázán) „toliko“ v pěstování rostlin konopí za účelem jejich dalšího zpracování jinou osobou, popř. v přechovávání již sklizené či usušené rostliny konopí, nelze v něm spatřovat naplnění znaku „vyrobí“, popř. přípravy nebo pokusu ve vztahu k takovému alternativnímu znaku skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. K tomu Nejvyšší soud jen dodává, že jednání spočívající ve výrobě či přechovávání omamné či psychotropní látky, prekursoru nebo jedu pro jiného je v tomto postaveno zákonodárcem naroveň, jakožto alternativní způsob jednání pachatele vedoucí k témuž následku v podobě ohrožení společnosti spojeném s nedovoleným a tedy i nekontrolovaným nakládáním s takovými látkami.
80. Z výše uvedeného tedy plyne, že právní posouzení skutku odvolacím soudem co do naplnění alternativního znaku „vyrobí“ je nesprávné a v této části je dovolání obviněného P. důvodné. Současně je však třeba dodat, že i přes vadu, kdy právní věta rozsudku odvolacího soudu obsahuje znak skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku, který nebyl naplněn, právní posouzení odvolacího soudu jako celek obstojí. To proto, neboť současně vyjadřuje i alternativní znak téhož trestného činu „pro jiného přechovává“, který v dané trestné věci jednoznačně naplněn byl a právní posouzení skutku obviněného jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je tak samo o sobě správné. Uvedenému závěru o naplnění toliko znaku „pro jiného přechovává“ ostatně odpovídá též odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, který ohledně právního posouzení jednání obviněných uzavírá, že se „obvinění dopustili dokonaného přechovávání omamné a psychotropní látky pro jiného“ (srov. bod 15 rozsudku odvolacího soudu).
81. Pouze na okraj pak Nejvyšší soud dodává, že ačkoliv by tento závěr mohl mít význam pro posouzení konkrétní povahy a závažnosti spáchaného trestného činu ve smyslu §39 odst. 2 tr. zákoníku, v situaci, kdy obviněnému byl uložen trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a kdy námitky obviněného ohledně extrémní přísnosti uloženého trestu neshledal jako důvodné (viz níže), není dané pochybení s to přivodit pro obviněného žádnou změnu ani co do druhu či výměry uloženého trestu.
82. Další námitka obviněného P. se týká otázky hodnocení důkazů soudem prvního stupně, v němž spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces. Obviněný namítá, že soud prvního stupně nezohlednil své vlastní skutkové zjištění, že obviněný se podílel jen na chodu některých pěstíren a lze mu tak k tíži klást jen část z celkového zajištěného množství účinné látky THC. Odvolací soud pak toto pochybení soudu prvního stupně – vzdor námitkám obviněného – nijak nenapravil, čímž své rozhodnutí zatížil vadou nepřezkoumatelnosti.
83. K těmto výhradám obviněného podle Nejvyššího soudu postačuje odkázat na jeho právní úvahy uvedené v bodech 65. až 67. tohoto usnesení, z nichž je patrné, že obviněnému je třeba přičítat celkové množství zajištěné účinné látky THC, nikoliv jen tu část, na jejímž neoprávněném přechovávání pro jiného se prokazatelně vlastnoručně podílel. Je sice pravdou – jak Nejvyšší soud uvádí výše – že hodnotící úvahy odvolacího soudu, potažmo i soudu prvního stupně, mohly být v této části podrobněji rozvedeny, a obviněnému lze přisvědčit v tom, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na danou námitku explicitně nereaguje, avšak tento dílčí nedostatek je napraven hodnotícími úvahami soudu dovolacího. Právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu vypořádání jeho relevantních námitek tak podle Nejvyššího soudu nebylo dotčeno a daná námitka tak není způsobilá přivodit zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu.
84. Další část dovolacích námitek obviněného směřuje proti uloženému trestu odnětí svobody, který má za nepřiměřeně přísný, a proti neužití moderačního práva soudu spočívajícího v mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, popř. podle §58 odst. 6 tr. zákoníku (v účinném znění).
85. Zcela na úvod Nejvyšší soud připomíná, že námitku spočívající v neužití moderačního práva soudu zakotveného v §58 odst. 1 tr. zákoníku, nelze podřadit pod obviněným uplatněný, ale ani žádný jiný, zákonný dovolací důvod. Aplikace uvedeného ustanovení je toliko na volné úvaze soudu (oproti postupu podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, ve znění od 1. 10. 2020), jde o fakultativní postup soudu, který není povinen dané ustanovení využít. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (která překlenuje závěry obviněným citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007) platí, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze podřazovat námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle §58 odst. 1 tr. zákoníku uložený trest pod spodní hranici zákonné trestní sazby. Uvedené totiž vyplývá ze skutečnosti, že daná námitka nesměřuje do právního posouzení prokázaného skutku, ale do výměry (neboli přísnosti) uloženého trestu a takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením §58 odst. 1 tr. zákoníku splňuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012, ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 6 Tdo 870/2017, body 43. a 44., ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 6 Tdo 506/2019, bod 36. a násl., či ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 11 Tdo 286/2020, body 41. a 45.).
86. Dovolací soud se proto k námitkám obviněného stran extrémní nepřiměřenosti uloženého trestu spočívající v neužití moderačního ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, resp. v uložení trestu odnětí svobody ve výměře osmi let níže vyjadřuje výrazně nad rámec své přezkumné povinnosti.
87. Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit výjimečný charakter ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Přitom platí, že §58 odst. 1 tr. zákoníku je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Jeho použití je třeba zvažovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Postup podle citovaného ustanovení je namístě především tehdy, jestliže určitá okolnost, která může být i znakem příslušné skutkové podstaty trestného činu, natolik vybočuje při porovnání s ostatními případy, že již sama o sobě nebo ve spojitosti s jinými okolnostmi (např. se značným časovým odstupem od spáchání trestného činu) odůvodňuje shovívavější přístup k potrestání pachatele, anebo pokud teprve souhrn více okolností daného případu vede k úvaze, že použití zákonné trestní sazby by bylo nepřiměřeně přísné a postačí i mírnější postih pachatele k jeho nápravě. Může jít především o ty situace, kdy polehčující okolnosti (§41 tr. zákoníku) a nízká intenzita naplnění zákonných znaků ve svém souhrnu a kvalitě přesvědčivým způsobem snižují závažnost trestného činu, případně některá z nich je nezvykle intenzivní povahy, takže je namístě hodnotit ji jako okolnost významně polehčující (např. zvlášť tíživé osobní nebo rodinné poměry, za kterých pachatel spáchal trestný čin, aniž by si je byl způsobil). Je tomu tak i tehdy, jestliže některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu – bez ohledu na to, zda jde o znak základní nebo kvalifikované skutkové podstaty – byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost daného případu a snížila ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih, než jaký zákon obecně předpokládá. Podobný význam může mít i delší doba, která uplynula od spáchání trestného činu (§39 odst. 3 tr. zákoníku), aniž její délku zavinil pachatel. Konečně platí, že v uvedených případech může být mimořádné snížení trestu odnětí svobody odůvodněno též tím, že pachateli byl uložen vedle trestu odnětí svobody další druh trestu, např. trest zákazu činnosti nebo peněžitý trest, který vhodně doplní působení zmírněného trestu odnětí svobody (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018, a ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1118/2019, uveřejněná pod číslem 28/2020 Sb. rozh. tr.).
88. Naopak platí, že aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku zásadně nemohou odůvodnit standardní polehčující okolnosti na straně pachatele. Předpokladem pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby ve smyslu uvedeného ustanovení jsou takové okolnosti spáchaného činu či poměry pachatele, které se musí vyznačovat (alespoň v nějakém smyslu) jistou neobvyklostí a výjimečností, která dostatečně odůvodní předpoklad, že ani trest uložený na samé dolní hranici zákonné trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 7 Tdo 303/2012, uveřejněné pod č. 6/2014 Sb. rozh. tr.). Postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku proto nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti, např. že pachatel před spácháním činu vedl řádný život, k činu se doznal a učinil kroky k náhradě způsobené škody, ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (obdobně srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 1966, sp. zn. 4 Tz 14/66, uveřejněné pod č. 24/1966-III Sb. rozh. tr.). Samozřejmě mimo takových okolností případu či poměrů pachatele však musí být splněny i další zákonné předpoklady – tj. že použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789 a násl.).
89. Rovněž lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, uveřejněné pod č. 24/2015-I. Sb. rozh. tr., podle něhož pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných (např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod.).
90. Obviněný ve svém dovolání a především pak ve své replice, akcentuje skutečnosti, že nemalá část zajištěných rostlin konopí byla v raném stádiu vývoje, neprokázal se jeho podíl na sklizni konopí, či jeho distribuci, trestné činnosti se dopouštěl po relativně krátkou dobu, v řádu několika týdnů, přičemž z ní nekořistil, dopustil se jí v nouzi, s ohledem na vzniklé dluhy, kdy se obával o svoji rodinu v případě jejich neuhrazení, je dobře rodinně situován, studoval na vysoké škole jako student se stipendiem, od pěti let hrál šachy a vyhrál několik turnajů.
91. Jak však zcela správně uvedl odvolací soud v bodu 18. svého rozsudku, uvedené skutečnosti nejsou nijak výjimečné do té míry, že by se vymykaly typově obdobným případům natolik, že postih obviněného v rámci zákonem stanovené trestní sazby by byl nepřiměřený (k čemuž odkázal na polehčující okolnosti zdůrazněné soudem prvního stupně v bodu 32. jeho rozsudku). Skutečnost, že nemalá část rostlin konopí se nacházela v raném stádiu vývoje a že trestná činnost obviněných byla páchána relativně krátkou dobu, je totiž primárně dána včasným zásahem policejního orgánu, nikoliv snad dobrovolným rozhodnutím obviněného v páchání trestné činnosti ustat. To, že obviněnému nebyla prokázána sklizeň a sušení konopí je sice faktem, nicméně nadále platí, že obviněný svým jednáním naplnil znak „pro jiného přechovává“, přičemž množství přechovávané účinné látky THC, jejž mu lze klást k tíži, bezmála dvojnásobně převyšuje hranici velkého rozsahu ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. Rovněž tvrzení obviněného, že z páchané trestné činnosti nekořistil, nelze plně přisvědčit, neboť jeho cílem bylo za „provedenou práci“ získat příslušnou odměnu v podobě splacení jeho dluhů.
92. Pokud jde o osobní poměry, lze navázat na výše uvedené. Jak totiž sám obviněný zmiňuje, trestné činnosti se dopouštěl s cílem získat odměnu v podobě splacení dluhů, jež si podle svých slov přivodil hazardní hrou. Své tíživé poměry si tak obviněný způsobil sám, a danou skutečnost proto nelze považovat za okolnost polehčující. Stejně tak nelze obviněným zvolené řešení nastalé situace označit za „dospělé vyřešení problému“ se vzniklými dluhy, jak uvádí ve své replice. Jedinými skutečnostmi osobní povahy, které obviněnému svědčí, je tak jeho dosavadní trestní zachovalost, částečné doznání a projevená lítost. Oproti tomu samo fungující rodinné zázemí, dobré vztahy v rodině, studijní prospěch či úspěch v šachových turnajích nelze obecně považovat za jakkoliv významné osobní poměry na straně pachatele, které by snižovaly závažnost spáchaného trestného činu.
93. Zcela nad rámec výše uvedeného tak Nejvyšší soud připomíná, že podle rozhodovací praxe osobními poměry pachatele ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku mohou být vážná nemoc pachatele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 8. 5. 1974, sp. zn. 3 Tz 10/74, uveřejněné pod č. 47/1974 Sb. rozh. tr.), závislost mnohačlenné rodiny pachatele na jeho výdělku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28. 2. 1963, sp. zn. 4 Tz 45/62, uveřejněné pod č. 35/1963 Sb. rozh. tr.), stav zmenšené příčetnosti, není-li možný postup podle §40 odst. 2 tr. zákoníku (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 2. 9. 1970, sp. zn. 2 Tz 11/70, uveřejněné pod č. 50/1970 Sb. rozh. tr.), péče pachatele o větší počet osob na něj odkázaných, zejména o nezletilé děti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 1. 12. 1966, sp. zn. 10 Tz 64/66, uveřejněné pod č. 19/1967 Sb. rozh. tr., rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 2. 3. 1967, sp. zn. 9 Tz 69/66, uveřejněné pod č. 52/1967 Sb. rozh. tr. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 1969, sp. zn. 10 Tz 57/69, uveřejněný pod č. 3/1970 Sb. rozh. tr.), anebo např. psychický stav pachatele, není-li důvodem postupu podle §26, §47 a §360 odst. 1 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 2. 9. 1970, sp. zn. 2 Tz 11/70, uveřejněné pod č. 50/1970 Sb. rozh. tr.). Žádnou natolik významnou, popř. obdobnou, skutečnost však obviněný ve svém dovolání netvrdí a případné hodnocení dalších podmínek pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, totiž zda lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, je tak bezpředmětné.
94. Nejvyšší soud proto uzavírá, že závěr odvolacího soudu o nevyužití možnosti mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku v případě jmenovaného obviněného optikou jeho dovolacího přezkumu obstál.
95. Pokud jde o výše vzpomenuté polehčující okolnosti, které akcentoval soud prvního stupně v bodu 32. svého rozsudku, platí, že právě díky nim (byť ne všechny výslovně v odůvodnění výroku o trestu zaznívají) odvolací soud uložil obviněnému – navzdory shora vzpomenutým přitěžujícím okolnostem – trest odnětí svobody na samé dolní hranici trestní sazby, kterou zákonodárce stanovil u zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 3 tr. zákoníku. Že přitom jde o druh trestu, který trestní zákon v tomto konkrétním případu připouští, jakož i to, že byl daný trest uložen ve výměře v rámci trestní sazby stanovené trestním zákonem, je zjevné.
96. Co do otázky přiměřenosti trestu odnětí svobody uloženého obviněnému Nejvyšší soud připomíná, že ačkoliv zásadně platí, že námitku nepřiměřené přísnosti, nebo naopak mírnosti, uloženého trestu nelze v dovolání vznášet prostřednictvím žádného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. řádu (o situaci uvedenou v §265b odst. 2 tr. řádu v nyní projednávané věci nejde) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34. in fine, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015], přesto v minulosti výjimečně přistoupil k přezkoumání přiměřenosti uloženého trestu, a to tehdy, pokud se tento jevil extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným (jak vzpomenul i obviněný ve svém dovolání).
97. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí . Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04).
98. Jak se přitom podává z předchozích bodů tohoto usnesení, Nejvyšší soud optikou shora prezentovaného závěru přezkoumal přiměřenost odvolacím soudem uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, kdy zjistil, že odvolací soud se jeho uložením nezpronevěřil imperativům přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti trestních sankcí. Z odůvodnění jeho napadeného rozsudku lze dovodit, že si byl při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vědom zásad ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku (viz bod 18. jeho rozsudku), kdy po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu ve vztahu k obviněnému (viz bod 32. rozsudku soudu prvního stupně, vůči jehož úvahám se odvolací soud vymezil) dospěl k závěru, že na osobu obviněného je třeba působit trestem odnětí svobody (jakožto trestem hlavním), jehož výši stanovil na samé spodní hranici zákonného rozpětí trestní sazby, kterou ustanovení §283 odst. 3 tr. zákoníku stanoví pro daný trestný čin.
99. V neposlední řadě je zapotřebí dodat, že v tomto případě nejde ani o situaci, na niž dopadají závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17 (viz body 49. a násl.), kdy by tak bylo možné dovolací námitku stran výroku o trestu podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to z důvodu nesprávného hmotněprávního posouzení představujícího svévolné porušení některého z ústavně zaručených základních práv či svobod obviněného (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, bod 56.). Obviněný totiž v tomto směru nijak kvalifikovaně nerozporuje skutková zjištění soudů nižších stupňů směrodatná pro stanovení konkrétní výměry uloženého trestu.
100. Nejvyšší soud tak ve vztahu k dovolání obviněného P. uzavírá, že i přesto, že část jeho dovolacích námitek odpovídala jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neshledal tyto důvodnými. Protože ani námitky obviněného indikující údajné porušení práva obviněného na spravedlivý proces, potažmo zásady přiměřenosti trestních sankcí, neshledal opodstatněnými, nezbylo mu, než dovolání obviněného P. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
IV. B
K dovolání obviněného B. K.
101. Rovněž dovolání obviněného K. obsahuje námitky dílem podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod, dílem námitky tomuto neodpovídající, jejichž přezkoumatelnost dovolacím soudem obviněný dovozuje z jejich ústavněprávního rozměru, neboť soudům nižších stupňů vytýká porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, popř. porušení principu přiměřenosti trestních sankcí. Stejně jako v případě obviněného P. však žádná z těchto námitek není s to přivodit obviněným požadovaný kasační zásah Nejvyššího soudu a napadené rozhodnutí odvolacího soudu, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně (resp. jeho hodnotícími úvahami) optikou dovolacího přezkumu obstojí i ve vztahu k tomuto obviněnému.
102. Obviněný K. nejprve napadá rozsudek odvolacího soudu, jemuž vytýká, že při vymezení množství účinné látky, jíž obviněný přechovával, vyšel z celkového množství dané látky zajištěné ve všech pěstírnách, nikoliv jen v těch, které se týkaly jeho osoby.
103. Podle mínění Nejvyššího soudu je tato část dovolací argumentace obviněného v podstatě identická s dovolací argumentací obviněného P. a postačí plně odkázat na hodnotící úvahy dovolacího soudu uvedené výše pod body 65. a násl. tohoto usnesení, které se mutatis mutandis uplatní i vůči dovolacím námitkám obviněného K. Lze proto shrnout, že obviněnému K. je třeba přičítat veškeré množství účinné látky THC, s nímž všichni spoluobvinění nedovoleně nakládali. Je tedy nepodstatné, že konkrétně obviněný K. se prokazatelně podílel na přechovávání „toliko“ 1 639,815 g THC, a nikoliv celkového množství účinné látky uvedeného v rozsudku odvolacího soudu (tj. bezmála tří kilogramů dané látky). Jestliže se totiž obviněný vědomě a dobrovolně zapojil do činnosti organizované skupiny, přičemž prokazatelně měli všichni obvinění představu o rozsahu její činnosti (s ohledem na výše vzpomenuté skutečnosti), odpovídá každý z nich za celkové množství účinné látky THC, s nímž nedovoleně nakládala celá organizovaná skupina, tedy i za to množství THC, které bylo zajištěno v pěstírně, na jejímž provozu se konkrétní obviněný prokazatelně aktivně nepodílel.
104. Tím je současně vypořádána i další navazující námitka obviněného, podle níž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, jestliže odvolací soud náležitě nevypořádal jeho předchozí námitku stran podílu na chodu jen některých pěstíren a soud prvního stupně nesprávně hodnotil ve věci provedené důkazy co do množství účinné látky, které mu lze klást k tíži (srov. také body 82. a násl. tohoto usnesení).
105. Následující dovolací námitka obviněného – podřaditelná pod jím uplatněný dovolací důvod – se týká právního posouzení skutku jakožto dokonaného zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Shodně jako obviněný P. i obviněný K. má za to, že jeho jednání mělo být právně posouzeno toliko jako pokus daného trestného činu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a nikoliv jako trestný čin dokonaný, což dovozuje jednak z toho, že prokazatelně pouze docházel do pěstíren na příslušných adresách a staral se o růst rostlin (jejich zalévání), nikoliv o jejich sklizeň, či sušení a dále z toho, že znak „přechovává pro jiného“ se podle něj z logiky věci vztahuje jen na již vypěstovanou, sklizenou a usušenou rostlinu, což se podává i ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr.
106. I ve vztahu k této dovolací námitce obviněného Nejvyšší soud považuje za zcela dostatečné odkázat na výše učiněné hodnotící úvahy stran shodné dovolací námitky obviněného P. (viz bod 75. a násl. tohoto usnesení), již neshledal důvodnou.
107. Další dovolací námitka obviněného K. se týká vypořádání jeho předchozí obhajoby, podle níž se soudy nižších stupňů nezabývaly údajně nepřesně stanoveným množstvím účinné látky (k čemuž odkázal na závěry doc. Ing. Pavla Kloučka, Ph.D., znalce v oboru zemědělství, dále jen „znalec“). Jak však Nejvyšší soud zjistil, ani tato námitka obviněného není důvodná, neboť odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud plně ztotožnil, jím namítané absentující hodnotící úvahy obsahuje. V bodu 27. svého rozsudku tak soud prvního stupně k námitkám obviněných co se týče pohlaví zajištěných rostlin konopí a míry jejich zralosti a možného dopadu této skutečnosti na množství účinné látky THC v nich obsažené uvedl, že znalec sice při své výpovědi v hlavním líčení připustil, že pouhým pohledem na fotografie ze zajištěných pěstíren není schopen určit pohlaví zajištěných rostlin konopí, avšak současně doplnil, že se ještě nesetkal s tím, že by v pěstírnách, k nimž se znalecky vyjadřoval, byly pěstovány samčí odrůdy rostliny konopí, které v sobě obsahují minimální množství THC. K uvedené logické úvaze znalce, kterou zjevně akceptoval, pak soud prvního stupně doplnil, že ani ze znaleckých posudků z oboru kriminalistika, odvětví chemie (viz bod 16. rozsudku soudu prvního stupně), nevyplynulo, že v daných pěstírnách byly pěstovány samčí rostliny konopí, neboť tyto by v sobě jen stěží obsahovaly zjištěné množství THC a pěstování rostlin konopí chudých na THC by především bylo v rozporu se zištným účelem projednávané trestné činnosti. Pokud pak šlo o skutečnost, že v pěstírně na adrese XY, bylo zajištěno konopí ve stáří přibližně tří týdnů, pak ani tato skutečnost neměla – za situace kdy rostlina konopí v sobě obsahuje účinnou látku THC i v raných stadiích jejího vývoje – žádný vliv na posouzení trestní odpovědnosti obviněných.
108. Co však je pro posouzení skutkových zjištění soudu prvního stupně stěžejní, znalec se v rámci svého posudku zabýval potenciální výnosností pěstíren na adresách XY a XY a určením množství sušeného květenství, jež bylo možné v těchto pěstírnách vypěstovat při optimálních podmínkách. Závěr soudu prvního stupně o vině obviněných však nebyl primárně založen na potenciálním množství konopí, které ještě mohlo být vypěstováno, ale na množství účinné látky THC v zajištěném konopí, které bylo stanoveno na základě znaleckých posudků a odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie (viz bod 16. rozsudku soudu prvního stupně), jejichž výstupy obviněný nijak nerozporuje.
109. Nejvyšší soud proto nemohl naznačené námitky obviněného shledat jako opodstatněné, jestliže byly náležitě vypořádány soudem prvního stupně, s jehož závěry se v tomto směru plně ztotožnil i soud odvolací. Dlužno doplnit, že výsledky znaleckého posudku znalce se nadto nijak blíže nepromítly do právního posouzení skutku [viz bod 28. rozsudku soudu prvního stupně, kde je množství potenciálně vypěstovatelných 20 kg sušeného květenství konopí zmíněno nad rámec hodnotících úvah soudu prvního stupně, neboť již samotné zjištěné množství účinné látky v zajištěném konopí dvojnásobně přesahovalo hranici velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku]. Napadená rozhodnutí tedy vadou nepřezkoumatelnosti ani v této části netrpí a samotné závěry o množství účinné látky přechovávané obviněnými mají zřetelnou oporu v provedeném dokazování.
110. Zbývající námitka obviněného K. pak směřuje proti výměře uloženého trestu odnětí svobody, který má obviněný za nepřiměřeně přísný z důvodu neaplikace moderačního ustanovení §58 odst. 1, potažmo §58 odst. 6 tr. zákoníku (v účinném znění). I v tomto případě má Nejvyšší soud za to, že postačí plně odkázat na hodnotící úvahy uvedené výše ve vztahu k obviněnému P. (viz body 84. a násl.) s tím rozdílem, že oproti obviněnému P. obviněný K. nepředkládá žádná konkréta týkající se trestné činnosti, jíž byl uznán vinným, popřípadě jeho osoby, pro které by bylo třeba uložený trest považovat za nepřiměřeně přísný (srov. body 90. až 92. tohoto usnesení a contrario ).
111. Lze tedy uzavřít, že i obviněnému K. byl uložen trest odnětí svobody ve výměře osmi let odpovídající samé spodní hranici zákonné trestní sazby stanovené za příslušný zvlášť závažný zločin podle §283 odst. 3 tr. zákoníku. V situaci, kdy soud prvního stupně v případě všech obviněných aplikoval moderační právo podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, ve znění do 30. 9. 2020, je pak pochopitelné, že v odůvodnění jeho rozhodnutí absentují úvahy o možnosti mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku (což obviněný K. namítá). Naopak odvolací soud (viz výše) se k otázce nepoužití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku náležitým způsobem vymezil, a to na podkladě správně zjištěného skutkového stavu věci, přičemž jeho závěr odpovídá stanoviskům ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu uvedeným výše pod body 87., 88. a 93. tohoto usnesení. Jakkoliv přitom mohlo být samo odůvodnění odvolacího soudu v jeho bodu 18. obsáhlejší, Nejvyšší soud nemohl přijmout ani tvrzení obviněného, že rozsudek odvolacího soudu v této části neodpovídá požadavkům na odůvodnění soudního rozhodnutí co se stanovení druhu a výměry uloženého trestu týče, která plynou z nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17.
112. Nejvyšší soud tak ve vztahu k dovolání obviněného K. shrnuje, že ani jím uplatněné dovolací námitky, byť dílem odpovídající užitému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neshledal jako opodstatněné. Proto nezbylo, než jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout.
IV. C
K dovolání obviněného D. D.
113. Dovolání obviněného D. je založeno dílem na námitkách odpovídajících jím uplatněnému dovolacímu důvodu [co se týče námitek směřujících proti právnímu posouzení skutku jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku], dílem na námitkách proti skutkovým zjištěním, které obviněný opírá o doktrínu extrémního nesouladu a ve zbytku pak na námitkách směřujících proti přiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, popř. neužití moderačního práva soudu při stanovení jeho výměry. Podstata dovolací argumentace obviněného je tak shodná s dovolacími námitkami obviněných P. a K. a stejně jako v jejich případě, ani na podkladě dovolání obviněného D. Nejvyšší soud nezjistil žádné pochybení soudů nižších stupňů, pro než by jejich rozhodnutí musel zrušit podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu.
114. Obviněný D. předně namítá, že v případě jeho a dalších dvou spoluobviněných šlo o tzv. zahradníky, z nichž nelze bez dalšího vytvářet organizovanou skupinu a sčítat množství rostlin a znak velkého rozsahu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku mu tak nebyl v žádném případě prokázán, resp. je bez opory v provedeném dokazování.
115. K této námitce obviněného (která – ač primárně působí jako námitka skutková – má ve skutečnosti charakter námitky právní) Nejvyšší soud považuje za nezbytné připomenout, že stejně jako v případě obviněných P. a K. se i obviněný D. dopustil shora uvedeného trestného činu jako spolupachatel ve smyslu §23 tr. zákoníku (neboť úmyslným společným jednáním – spolu se zmíněnými spoluobviněnými – pro jiného přechovával psychotropní látku THC a omamnou látku konopí). Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že podstata jeho činnosti spočívala v tzv. činnosti zahradníka, který pečoval o rostliny konopí a podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se nijak nepodílel na sklizni a dalším zpracovávání rostlin konopí (byť současně usušené konopí, tedy marihuanu, obsahující psychotropní látku THC, pro jiného přechovával). Obviněný nijak blíže neosvětluje své tvrzení, že z tzv. zahradníků nelze vytvářet organizovanou skupinu, přičemž přehlíží skutečnost, že tuto skupinu tvořili i jiné – byť blíže neustanovené – osoby a spoluobviněný H. (viz bod 25. rozsudku soudu prvního stupně). Nejvyšší soud proto uzavírá, že stejně jako v případě obviněných P. a K. (srov. bod 65. a násl. tohoto usnesení) i obviněnému D. lze přičítat veškeré množství účinné látky THC, s nímž všichni spoluobvinění společně nedovoleně nakládali.
116. V tomto směru má tak Nejvyšší soud právní posouzení soudu prvního stupně, jakož i soudu odvolacího, za správné.
117. Obviněný se dále vymezuje proti právnímu posouzení jeho jednání jakožto dokonaného zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. In concreto namítá, že správně měl být uznán vinným pokusem daného trestného činu, a to ve vztahu ke znaku „vyrobí“ ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku. Jak však Nejvyšší soud vysvětlil výše (viz bod 79. tohoto usnesení), daný znak v případě obviněných nelze na podkladě skutkového stavu, tak jak byl zjištěn soudem prvního stupně, dovodit, neboť obviněným nebyl prokázán podíl na sklizni, popřípadě na sušení rostliny konopí. Jednání obviněného však odvolací soud přesto správně právně posoudil jako dokonaný trestný čin, neboť obviněný svým jednáním bezesporu naplnil znak „pro jiného přechovává“ ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku. To proto, neboť „neoprávněným přechováváním pro jiného“ se rozumí jakýkoliv způsob neoprávněného držení omamné nebo psychotropní látky (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2868; dále též VICHEREK, R. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2020, s. 2250), resp. faktické držení takové věci (srov. KANDOVÁ, K., ČEP, D. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1747). Bylo-li soudem prvního stupně zjištěno, že obviněný – společně s dalšími spoluobviněnými – v jednotlivých pěstírnách jednak pečoval o rostliny konopí (případně v těchto prostorách spoluobvinění i bydleli) a dále se zde nacházelo i již sklizené, ev. i usušené konopí, pak platí, že obviněný fakticky držel (tj. s těmito mohl nakládat) rostliny konopí, popř. již sklizené, anebo i usušené konopí pro jiného, tedy jej neoprávněně pro jiného přechovával ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku. Tvrzení obviněného, že žádné konopí „pro jiného nedržel“, proto Nejvyšší soud nemohl přijmout. Ve zbytku pak Nejvyšší soud odkazuje na právní posouzení uvedené k témuž znaku v bodu 77. a násl. tohoto usnesení.
118. Stran námitek obviněného proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, co do stanovení množství účinné látky, s níž nedovoleně nakládal, platí, že obdobnou námitkou (opřenou o znalecký posudek znalce, jakož i o tvrzení, že nebyly vyloučeny jiné důvody pěstování konopí než je výroba drogy) obviněného K. se Nejvyšší soud zabýval v bodech 107. až 109. tohoto usnesení. Protože naznačené výhrady Nejvyšší soud vypořádal již v uvedených bodech, považuje na tomto místě za adekvátní na příslušné hodnotící pasáže odkázat s tím, že shodné výtky obviněného K. nebyly shledány jako důvodné a tedy za důvodné nelze považovat ani námitky obviněného D. téhož obsahu.
119. Poslední dovolací námitka obviněného směřuje proti údajné nepřiměřené přísnosti uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, kterou obviněný odvozuje od neužití moderačního ustanovení §58 odst. 1 či §58 odst. 6 tr. zákoníku (v účinném znění). Stejně jako v případě obviněného K. i na tomto místě má Nejvyšší soud za to, že postačí přiměřeně odkázat na hodnotící úvahy uvedené výše ve vztahu k obviněnému P. (viz body 84. a násl.), přičemž obviněný D. ve svém dovolání neuvádí žádné konkrétní skutečnosti týkající se trestné činnosti, jíž byl uznán vinným, pro které by bylo třeba uložený trest považovat za nepřiměřeně přísný. Obviněný na druhou stranu namítá, že v průběhu svého dospívání byl stižen občanskou válkou, přišel o oba rodiče a dluhy, které jej přinutily přicestovat do České republiky, vznikly tím, že musel živit celou rodinu. Situace je tak v jeho případě poněkud odlišná než u dvou zbylých spoluobviněných. Nicméně podle Nejvyššího soudu ani těmto skutečnostem na straně obviněného nelze přiznat takový význam, aby jejich nezohlednění odvolacím soudem a neaplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku mohla přivodit závěr o extrémní (nikoliv prosté) nepřiměřenosti uloženého trestu. K tomu ostatně lze doplnit, že řešení dluhů pachatele pácháním trestné činnosti nelze z pohledu společnosti akceptovat, a opačný přístup by významným způsobem popíral preventivní působení trestního práva na další potenciální pachatele, přičemž prvek generální prevence tvoří – společně s prevencí individuální – integrální součást účelu trestních sankcí.
120. Nejvyšší soud má proto při zohlednění všech shora vzpomenutých východisek za to, že obviněnému D. byl uložen trest odnětí svobody ve výměře osmi let odpovídající samé spodní hranici zákonné trestní sazby stanovené za příslušný zvlášť závažný zločin podle §283 odst. 3 tr. zákoníku. Odvolací soud se přitom (viz výše) k otázce nepoužití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku – jež samo o sobě představuje fakultativní postup, který je plně v diskreci soudu rozhodujícího o trestu – vymezil, a to na podkladě správně zjištěného skutkového stavu věci, přičemž jeho závěr odpovídá stanoviskům ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu uvedeným výše pod body 87., 88. a 93. tohoto usnesení. Jakkoliv i ve vztahu k tomuto obviněnému mohlo být samo odůvodnění odvolacího soudu v jeho bodu 18. obsáhlejší, Nejvyšší soud nemohl přijmout tvrzení obviněného, že rozsudek odvolacího soudu v této části neodpovídá obecným požadavkům na odůvodnění soudního rozhodnutí co se stanovení druhu a výměry uloženého trestu týče, která plynou z jím vzpomenutých nálezů Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 1624/19, ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17, a ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12.
121. Možno tedy shrnout, že ani dovolací námitky obviněného D. Nejvyšší soud nepřijal, a proto – neboť z části odpovídaly obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu – jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
122. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněných M. P., B. K. a D. D. neshledal ze shora rozvedených důvodů podmínky pro svůj kasační zásah. Vzhledem k tomu, že nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.