ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.241.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 241/2021-2138
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2021 o dovolání obviněného B. A. V., nar. XY v XY, Ukrajina, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2020, sp. zn. 15 To 24/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 5/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného B. A. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 6 T 5/2019, byl obviněný B. A. V. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a to dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání byl odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku nalézacího soudu.
2. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný odvoláním, které bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2020, sp. zn. 15 To 24/2020, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Hradci Králové se obviněný B. A. V. předmětné trestné činnosti dopustil společně s dalšími osobami (tj. se spoluobviněnými M. B., J. J., J. K. a D. J.) tím, že:
1) B. A. V. a M. B.
v rámci organizované skupiny vytvořené za účelem dovozu drogy kokain ze států Jižní Ameriky do České republiky a jeho následného prodeje M. B. na základě žádosti B. A. V. zajistil pro doručení zásilky s drogou za finanční odměnu 2.000 Kč, hrazenou B. A. V., jako náhradního - krycího adresáta R. S., B. A. V. objednal blíže nezjištěného dne blíže nezjištěným způsobem u nezjištěné osoby pravděpodobně v Brazílii zásilku 500 gramů kokainu, zásilku, deklarovanou jako stojan na dort pro dětskou oslavu, odeslala z Brazílie S. R., bytem XY, Brazíle, na adresu domluveného příjemce – R. S., XY, po doručení zásilky do České republiky B. A. V. dohodl s M. B. vyřízení převzetí zásilky, přičemž v době od 20. 12. 2016 M. B. zajistil vyřízení dokladů k proclení s R. S. a následně jeho jménem též s celní deklarantkou, s ohledem na informaci M. B. o podmínění vydání zásilky zaplacením cla B. A. V. M. B. poskytl za tímto účelem finanční hotovost, jíž M. B. clo uhradil, následně B. A. V. u M. B. poptával převzetí zásilky, po zadržení a záměně zásilky provedené policejním orgánem byla zásilka dne 2. 1. 2017 doručena na adresu XY, R. S., který ji předal M. B., M. B. ji odvezl do XY a dne 3. 1. 2017 do XY, kde ji předal B. A. V., přičemž provedeným odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie bylo zjištěno, že zásilka obsahuje 500 gramů kokainu s 446,5 gramy báze kokainu, který byl vlisován v papírové lepence stojanu na dort, přičemž tohoto jednání se dopustili bez příslušného povolení, ačkoliv kokain je jako omamná látka uvedený v Seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a zároveň v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
2) B. A. V. sám
· v období od ledna 2016 do října 2016 v XY a okolí prodával P. T. pervitin tak, že poté, co mu v lednu 2016 zdarma předal 1 gram pervitinu na zkoušku, mu od března do října 2016 nejméně 1x měsíčně prodával pervitin vždy v množství 50 gramů a v říjnu 2016 mu nejméně 1x prodal 100 gramů pervitinu, a to za cenu 550 Kč za 1 gram drogy, a celkem mu tak prodal nejméně 401 gramů pervitinu,
· dne 1. 8. 2017 v době od 19:58 hod. do 20:17 hod. na parkovišti motorestu XY, XY, okr. Hradec Králové, zdarma předal policistovi jednajícímu v rámci předstíraného převodu věci podle §158c tr. řádu vystupujícímu pod jménem F. M. jako vzorek 12,156 gramů sušiny konopí - drogy marihuany s obsahem 14,21 % čistého delta-9-THC, tedy 1,727 gramů čistého delta-9 -THC,
B. A. V. a M. B.
nejméně od roku 2016 do zadržení policejním orgánem dne 9. 1. 2018 na území Královéhradeckého kraje B. A. V. prodával pervitin a sušinu konopí - drogu marihuanu dalším osobám, a to zejména prostřednictvím M. B., jemuž za účelem další distribuce vždy po předchozí domluvě předával v XY nebo v XY pervitin vždy v množství od několika gramů po stovky gramů a M. B. takto získaný pervitin prodával dalším osobám, přičemž tímto prodejem získanou finanční hotovost předával B. A. V., a v jednom případě prostřednictvím M. B. prodal další osobě marihuanu, takto B. A. V. předal M. B. a ten následně prodal dalším osobám nejméně 234,67 gramů pervitinu, přičemž
· v období od podzimních měsíců 2016 do letních měsíců 2017 nejméně v 6 případech předal B. A. V. M. B. vždy 5 až 10 gramů pervitinu, které následně M. B. v XY prodal Z. R. za cenu 800 Kč za 1 gram, a takto mu prodali celkem nejméně 45 gramů pervitinu,
· v období od letních měsíců 2016 do prosince 2017 nejméně ve 3 případech předal B. A. V. M. B. vždy 20 gramů pervitinu, které následně M. B. v XY prodal A. R., a takto mu prodali celkem nejméně 60 gramů pervitinu,
· v období od začátku měsíce prosince 2017 do zadržení policejním orgánem dne 9. 1. 2018 v XY na hlavním nádraží a v XY nejméně ve 4 případech prodal M. B. J. H. vždy 10 gramů pervitinu, který předtím dostal od B. A. V., a takto mu prodali nejméně 40 gramů pervitinu,
· v období od začátku měsíce prosince 2017 do zadržení policejním orgánem dne 9. 1. 2018 na blíže neustanoveném místě nejméně ve 2 případech předal M. B. J. J. za účelem dalšího prodeje J. H. 5 gramů a 8 gramů pervitinu, který předtím dostal od B. A. V., a takto předali J. J. a jeho prostřednictvím prodali J. H. nejméně 13 gramů pervitinu,
· v prosinci 2017 v XY nejméně v 1 případě M. B. prodal J. M. 8 gramů pervitinu za částku 6.000 Kč, který předtím dostal od B. A. V.,
· poté, co dne 24. 8. 2017 u prodejny Decathlon v XY B. A. V. s O. E. domluvili prodej 1.000 g sušiny konopí - drogy marihuany s policistou jednajícím v rámci předstíraného převodu věci podle §158c tr. řádu vystupujícím pod jménem F. M., požádal O. E. o prodej marihuany M. B., dne 30. 8. 2017 v době od 16:00 hod. do 16:30 hod. v XY před prodejnou Decathlon v ul. XY M. B. předal F. M. klíč s označením 22, společně odjeli do haly hlavního vlakového nádraží v XY, kde na pokyn M. B. F. M. vyzvedl dárkovou papírovou tašku s obsahem zelené rostlinné sušiny zabalené do igelitového obalu, poté se vrátili před prodejnu Decathlon, kde F. M. zaplatil M. B. částku 65.000 Kč, přičemž následně provedeným odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie bylo zjištěno, že se jednalo o 1.004 gramů sušiny konopí - drogy marihuany s obsahem 11,6 % čistého delta-9-THC, tedy 116 gramů čistého delta-9-THC,
· v přesně nezjištěné době před 16. 10. 2017 v XY předal B. A. V. k další distribuci M. B. 9,8 gramů pervitinu, přičemž M. B. dne 16. 10. 2017 v době od 18:13 hod. do 18:20 hod. na náměstí XY v XY po předchozí domluvě zdarma předal v rámci schůzky policistovi jednajícímu v rámci předstíraného převodu věci podle §158c tr. řádu vystupujícímu pod jménem F. M. uzavřený mikrotenový sáček s obsahem 9,18 gramů pervitinu, obsahující 77,6 % báze metamfetaminu, což odpovídá 8,91 gramům metamfetaminu hydrochloridu,
· v přesně nezjištěné době před 4. 12. 2017 v XY B. A. V. předal M. B. za účelem další distribuce 59,49 gramů pervitinu, přičemž M. B. dne 4. 12. 2017 v XY na parkovišti na střeše OC XY, prodal po předchozí domluvě policistovi jednajícímu v rámci předstíraného převodu věci podle §158c tr. řádu vystupujícímu pod jménem F. M. za částku 52.000 Kč uzavřený mikrotenový sáček s 59,49 gramy pervitinu obsahující 32 % báze metamfetamin, což odpovídá 23,7 gramům metamfetaminu hydrochloridu,
M. B., B. A. V. a J. J.
v přesně nezjištěné době před dnem 9. 1. 2018 v XY domluvili M. B. a B. A. V. s policistou jednajícím v rámci předstíraného převodu věci podle §158c tr. řádu vystupujícím pod jménem F. M. prodej 500 gramů pervitinu, přičemž B. A. V. disponoval pouze 300 gramy pervitinu, které dne 9. 1. 2018 v dopoledních hodinách za účelem prodeje F. M. předal M. B., M. B. pervitin uschoval v místě svého bydliště v XY, poté společně s J. J. odjeli do XY, kde se v hypermarketu Tesco v ulici XY setkali s F. M. a informovali ho, že mu prodají pouze 300 gramů pervitinu, následně M. B. a J. J. odjeli do místa bydliště M. B. v XY, kde drogu vyzvedli a odvezli ji na parkoviště hypermarketu Tesco v XY, vešli do hypermarketu Tesco, kde M. B. zůstal a J. J. odešel na zastávku městské hromadné dopravy a odjel autobusem č. 12, přičemž u sebe měl žlutou igelitovou tašku s červeným nápisem Billa obsahující pervitin, následně na zastávce XY v ulici XY v XY byl zadržen policií a uvedená taška s nápisem Billa byla zajištěna v autobuse, přičemž obsahovala 303 gramů pervitinu zabaleného ve dvou igelitových sáčcích s rychlouzávěrem, obsahujících 37 % báze metamfetaminu, což odpovídá 139,5 gramům metamfetaminu hydrochloridu,
B. A. V., M. B.
poté, co v květnu 2017 M. B. zajistil na základě žádosti B. A. V. výrobce pervitinu - blíže neustanovenou osobu jménem P. z XY, B. A. V. v XY nebo v XY předal M. B. za účelem výroby pervitinu ve třech případech vždy 1 kg tablet bílé barvy jako základní výrobní surovinu pervitinu, M. B. tablety předal osobě jménem P. z XY, který z 1 kg tablet slíbil vyrobit vždy nejméně 220 gramů pervitinu, kdy v prvním případě vyrobil a předal M. B. necelých 220 gramů pervitinu a v dalších 2 případech již pervitin nedodal,
B. A. V., M. B. a J. K.
poté, co B. A. V. předal na blíže nezjištěném místě M. B. za účelem výroby pervitinu finanční hotovost ve výši 50.000 až 60.000 Kč, zákaznickou kartu do prodejny laboratorních potřeb a chemikálií spol. Verkon, s.r.o., a seznam chemikálií a pomůcek, dne 30. 5. 2017 odjeli M. B. a J. K. do prodejny spol. Verkon s.r.o. v XY v ul. XY a zde na IČ: XY vedené na firmu W. S., se sídlem XY, XY, společně nakoupili 9 kg červeného fosforu, 6 kg jodu a 5 l kyseliny o-fosforečné 85% p.a., uvedené věci poté předali B. A. V., přičemž z uvedených chemikálií bylo možno vyrobit nejméně 4.389 gramů pervitinu, kdy toto učinily neznámé osoby v obci XY na chatě D. B.,
B. A. V., M. B., D. J. a J. K.
po předchozí společné domluvě M. B., B. A. V. a D. J. dne 22. 11. 2017 M. B. a J. K. v prodejně laboratorních potřeb a chemikálií spol. Verkon s.r.o. v XY v ul. XY koupili za účelem výroby pervitinu na IČ: XY vedené na firmu W. S., se sídlem XY, XY, 1,5 kg červeného fosforu, 10 l toluenu p.a., 3 l kyseliny o-fosforečné 85% p.a. a indikátorové papírky pH, dne 24. 11. 2017 M. B. s J. K. na základě požadavku B. A. V. v uvedené prodejně na stejné IČ dokoupili chybějící věci a chemikálie, a to filtrační papír, 10 l toluenu, 1 kg jodu p.a. a 5 l acetonu p.a, odvezli je na chatu ev. č. XY v obci XY, část obce XY, kterou na základě požadavku B. A. V. za účelem výroby pervitinu zajistil a dne 23. 11. 2017 pronajal M. B. na spol. N., XY, jakožto zástupce této společnosti, přičemž nájemné uhradil B. A. V., téhož dne B. A. V. dovezl na uvedenou chatu D. J., kde mu předal tablety bílé barvy a M. B. D. J. předal nakoupené chemikálie a pomůcky, kdy D. J. během následujících dvou dnů vyrobil z tablet a chemikálií celkem nejméně 800 gramů pervitinu, který si po výrobě převzal B. A. V. za účelem dalšího prodeje,
a těchto jednání se B. A. V., M. B., D. J., J. K. a J. J. dopustili bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR a přesto, že pervitin obsahuje metamfetamin, tedy psychotropní látku zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a zároveň uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a dále B. A. V. a M. B. přesto, že konopí je zakázanou omamnou látkou zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, zároveň uvedenou v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a látka delta-9-tetrahydrokanabinol, kterou konopí obsahuje, je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, zároveň uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný B. A. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž bylo rozhodnuto o odmítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku se obviněný opírá především o námitku, že rozhodnutím soudu prvního stupně bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces v důsledku existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými nalézacím soudem, a to následkem chybného hodnocení obsahu provedených důkazů, nedodržení zásady in dubio pro reo , nedostatečného odůvodnění skutkových závěrů ve vztahu k hodnoceným důkazům a neprovedení některých klíčových důkazů. Obviněný především zdůrazňuje, že nalézací soud postavil své závěry v rozhodující míře na jediném usvědčujícím důkazu, kterým je výpověď spoluobviněného M. B. Ačkoli se dovolatel v hlavním líčení rozhodl nevypovídat, měl dle jeho názoru nalézací soud v důsledku absence důkazů a vzniku situace tzv. „ tvrzení proti tvrzení “, důsledně hodnotit jednotlivé části výpovědi spoluobviněného M. B., což však dostatečně neučinil. Spoluobviněný M. B. přitom dle obviněného B. A. V. vypovídal účelově tak, aby jej poškodil a zároveň umenšil svůj podíl na předmětné trestné činnosti. Dle dovolatele o nevěrohodnosti tohoto spoluobviněného svědčí rovněž skutečnost, že ve vztahu ke své osobě doznal pouze skutečnosti, které jsou nesporné s ohledem na provedené dokazování, přičemž zbylé části svého jednání se snažil bagatelizovat. Dovolatel současně předkládá otázku, zda nemohly být kognitivní schopnosti spoluobviněného poškozeny v důsledku užívání drog. Výpověď spoluobviněného M. B. dále dle dovolatele nekoresponduje s výpovědí spoluobviněných D. J. a J. K.
6. Obviněný současně namítá, že ani další důkazy provedené v rámci hlavního líčení, především operativně pátrací úkony, či výpověď svědka T. a M., kromě vzájemného napojení jednotlivých obviněných nikterak neprokazují páchání trestné činnosti v rozsahu, jaký je mu kladen za vinu. Odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, v němž tento hodnotí provedené důkazy, je přitom dle dovolatele pro svoji strohost zcela nedostatečné, přičemž toto pochybení nebylo odstraněno ani soudem odvolacím.
7. Obviněný též brojí proti způsobu, jakým odvolací soud vypořádal jeho námitku nepřiměřenosti délky trestního řízení. Ta byla dle jeho názoru nepřípustně odmítnuta paušálním poukazem na obdobné kauzy. Podobně vágně a nedostatečně pak odvolací soud odmítl i námitky dovolatele, které směřovaly do hodnocení a rozsahu provedených důkazů, a to navzdory názoru obviněného, že u řady skutků, které jsou mu kladeny za vinu, se obecné soudy ocitly v důkazní nouzi.
8. Mimo výše uvedené spatřuje dovolatel nedostatečnost provedeného dokazování rovněž v tom, že v trestním řízení nedošlo k výslechu osob O. E. a S. R., k čemuž poukazuje na judikaturu Ústavního soudu stran tzv. opomenutých důkazů.
9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265 odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2020, sp. zn. 15 To 24/2020, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 6 T 5/2019, stejně jako rozhodnutí na tyto rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a následně nalézacímu soudu podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. K podanému dovolání zaslal své písemné stanovisko ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 1 NZO 1044/2020-21, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který ve svém vyjádření uvedl, že dovolání obviněného B. A. V. obsahově neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům, jelikož obviněný míří nikoli do oblasti vlastního hmotněprávního posouzení, ale pouze do procesní oblasti zjišťování skutkového stavu.
11. Státní zástupce předně upozorňuje, že obviněný opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a jíž shrnul ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. I v podaném dovolání přitom zůstává podstatou jeho námitek nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů a s učiněným skutkovým zjištěním a tvrzení, že došlo k porušení zásady in dubio pro reo . S námitkami dovolatele proti učiněným skutkovým zjištěním se však dle státního zástupce již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, když nalézací soud tak učinil v bodě 34. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v odůvodnění na stranách 9 - 11 svého rozsudku napadeného předmětným dovoláním. S argumentací obou nižších soudů se přitom státní zástupce ztotožňuje, pročež na ni pro stručnost v podrobnostech odkazuje.
12. Ve vztahu k námitce nedostatečnosti odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů stran hodnocení provedených důkazů státní zástupce konstatuje, že rozsah odůvodnění je postačující a úvahy v odůvodněních obsažené jsou logické a přesvědčivé. Dovolatel dle státního zástupce sice o extrémním rozporu ve svém dovolání hovoří, dovozuje jej však jen ze „ zcela nedostatečného odůvodnění prvostupňového rozhodnutí “, aniž by uvedl, které z četných úvah nalézacího či odvolacího soudu jsou zcela svévolné a nesmyslné. Dle závěrů státního zástupce naopak nic nenasvědčuje natolik svévolnému postupu soudů, kterým by došlo k porušení základních zásad spravedlivého procesu.
13. Státní zástupce dále poukazuje, že v závěru strany 13 svého dovolání odkázal dovolatel i na své předchozí námitky z odvolání. Uvádí zde, že tehdy poukazoval na délku svého trestního stíhání a na subsidiaritu trestní represe. Tyto dvě námitky ovšem obviněný ve svém dovolání pouze zmínil, aniž by je jakkoliv blíže odůvodnil a v dalším textu dovolání se k nim již nevrátil. Z toho státní zástupce dovozuje, že je dovolatel zmínil jen pro potřeby popisu předchozího průběhu řízení, aniž by je nyní chtěl znovu uplatnit jako námitky dovolací.
14. K dovolací námitce obviněného, že měly být vyslechnuty osoby O. E. a S. R., státní zástupce uvádí, že dovolatel nenamítá, že by se jednalo o důkazy opomenuté, tedy, že by ohledně nich soud nevyhověl nějakému důkaznímu návrhu účastníka řízení, jelikož dovolatel předně ani žádný takový důkazní návrh netvrdí. Nadto je z obsahu protokolů o konaném hlavním líčení patrno, že dovolatel ani jeho obhájce žádný takovýto důkazní návrh v průběhu řízení neučinili.
15. Státní zástupce tedy závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. řádu.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
17. Po prostudování dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
19. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v sobě zahrnuje dvě alternativy, když podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci přitom obviněný citovaný dovolací důvod uplatnil ve druhé z výše uvedených alternativ a je tedy vázán na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
20. V souvislosti s dovolacím důvodem §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
21. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
22. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.
23. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
24. Nejvyšší soud tak v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného B. A. V. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání. Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu však dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného uplatněným, ale ani žádným jiným v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedeným dovolacím důvodům, neodpovídají.
25. Obviněný B. A. V. své námitky formálně podřadil pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu, přičemž v rámci zvolené dovolací argumentace nikterak nerozporuje hmotně právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným, nýbrž brojí pouze proti zjištěnému skutkovému stavu, a to zejména v důsledku tvrzeného chybného hodnocení údajně zcela nepravdivé výpovědi nevěrohodného spoluobviněného M. B. Obviněný dále rozporuje rovněž hodnocení svědeckých výpovědí, jakož i výsledků ostatních provedených důkazů, přičemž některé z klíčových důkazů dle jeho názoru naopak provedeny nebyly. Obviněný tedy tyto své výhrady téměř výlučně znovu zaměřil proti procesnímu postupu nižších soudů a provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, respektive proti závěrům, které krajský soud z těchto důkazů vyvodil, a svými námitkami pouze negoval skutková zjištění nalézacího soudu, která potvrdil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhl pro něho příznivějšího rozhodnutí. Takový postup však s odkazem na jím zvolený ani žádný jiný zákonem vymezený důvod dovolání nemohl být úspěšný. Nejvyšší soud v souladu s výše uvedeným opětovně připomíná, že dovolání je ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Obviněný navíc uplatnil tyto námitky již ve svém odvolání, přičemž tyto byly vrchním soudem řádně vypořádány.
26. Důvodnost nelze předně přiznat námitce, jíž obviněný B. A. V. rozporuje hodnocení výpovědi spoluobviněného M. B., jehož označuje za nevěrohodného. Jednotlivé výpovědi spoluobviněného M. B. byly totiž podrobeny procesu hodnocení důkazů nalézacím soudem v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů jako jakýkoliv jiný důkazní prostředek v souladu §2 odst. 6 tr. řádu. Krajský soud se podrobně úlohou tohoto spoluobviněného zabýval, když rekapituloval jeho výpovědi z přípravného řízení i hlavního líčení, které podrobil kritickému zhodnocení, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti. Své myšlenkové procesy při hodnocení důkazů nalézací soud rovněž náležitým způsobem odůvodnil, přičemž zde nejsou patrny jakékoliv rozpory, jež by mimo jiné odporovaly principům logiky apod. Nalézací soud shledal, že obsah jednotlivých výpovědí spoluobviněného M. B. koresponduje se zjištěními učiněnými na základě celé řady dalších důkazů, a to zejména výpovědi svědků P. T. a F. M. (policisty jednajícího v rámci předstíraného převodu) a odposlechů a záznamů telefonní komunikace. Identické závěry ohledně věrohodnosti výpovědi jmenovaného spoluobviněného poté učinil též soud odvolací, jenž na straně 9 svého rozhodnutí konstatoval, že neshledal žádných pochybení a jeho náhled na hodnocení důkazů je totožný s tím, jak je učinil soud prvního stupně, načež provedl rekapitulaci relevantních skutečností za účelem vypořádání odvolacích námitek obviněného (na straně 10 a 11 svého rozhodnutí), přičemž doplnil, že obsah výpovědí spoluobviněného M. B. koresponduje rovněž s výsledky sledování osob a věcí, stejně jako s výsledky domovní prohlídky.
27. Obviněný B. A. V. ve svém dovolání vlastní argumentací přímo nevyvrací žádnou z relevantních částí výpovědi spoluobviněného M. B., nýbrž opětovně vyjadřuje své pochybnosti o jeho důvěryhodnosti a jím tvrzené skutečnosti považuje za nedostatečně prokázané. Přitom předkládá mimo jiné i tvrzení, jež nemají s předmětnou trestnou činností ničeho společného, a těmito se v obecné rovině snaží znevěrohodnit jeho osobu (např. tvrzení ohledně možného poškození kognitivních schopností spoluobviněného M. B. v důsledku užívání drog), a dále poukazuje na vzájemné rozpory mezi výpovědí spoluobviněného M. B. a výpověďmi spoluobviněných D. J. a J. K. (kteréžto byly ovšem nalézacím soudem vyhodnoceny jakožto lživé, což obviněný B. A. V. ve svém dovolání nikterak nereflektuje a tedy ani nevyvrací). Nejvyšší soud tak nemohl shledat žádného důvodu ke kasačnímu zásahu toliko v důsledku převážně obecných a zcela nekonkrétních tvrzení dovolatele, dle kterého se zdá výpověď spoluobviněného B. „zjevně účelová“, jelikož se tento spoluobviněný snaží o bagatelizaci vlastní účasti na předmětné trestné činnosti a má zájem na výsledku trestního řízení. Prostřednictvím těchto námitek se přitom obviněný B. A. V. pouze opětovně domáhá odlišného hodnocení tohoto klíčového důkazu a zároveň se snaží navodit dojem, že se nalézací soud v důsledku důkazní nouze ocitl v situaci tzv. tvrzení proti tvrzení. Obviněný ovšem zcela záměrně opomíjí existenci celé řady dalších důkazů, které - byť i nepřímo - podporují výpověď spoluobviněného M. B., či k těmto pouze zcela obecně podotýká, že dle jeho názoru z žádného jednotlivého důkazu nevyplývá rozsah páchané trestné činnosti, jaký je mu kladen za vinu.
28. V tomto ohledu je třeba připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad (rozpor). Tzv. extrémní nesoulad je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, dále když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když jsou skutková zjištění soudů opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, sp. zn. IV. ÚS 570/03 a další). Obviněný přitom celé své dovolání v podstatě opětovně postavil na paušálním odmítnutí hodnocení důkazů ze strany nižších soudů, resp. jimi učiněných skutkových zjištění, která vedla k závěru o jeho vině. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je však podstatné, že jeho dovolání neobsahuje žádnou relevantní námitku, na základě které by skutečně prokázal reálnou existenci tak zásadního rozporu, jenž výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ve vztahu k naplnění citovaného dovolacího důvodu předpokládají. Takový rozpor je dán pouze tehdy, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývají, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, což však není případ nyní posuzovaného dovolání.
29. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry nalézacího soudu stran podílu obviněného B. A. V. na jednotlivých skutcích, neměly oporu v provedených důkazech. Konkrétní skutková zjištění stran aktivní účasti dovolatele na jednání, jímž byl uznán vinným, mají dle Nejvyššího soudu oporu v provedených důkazech, jež byly řádně hodnoceny nalézacím soudem a následně rekapitulovány odvolacím soudem ve výše uvedených bodech odůvodnění jejich rozhodnutí. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo .
30. Ačkoli je z hlediska práva na spravedlivý proces rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3), na základě námitek obviněného nelze učinit ani závěr o nepřezkoumatelnosti hodnotících úvah učiněných nalézacím soudem, jelikož se obviněný ve svém dovolání spokojil pouze s konstatováním nedostatečnosti odůvodnění jeho rozhodnutí s ohledem na „ počet skutků a počet obviněných, kterým jsou tyto skutky kladeny za vinu “, byť dle jeho názoru měl nalézací soud citovat konkrétní pasáže odposlechů, jednotlivá chování obviněného, vymezit konkrétní části spisu a rozvést, jakým způsobem výpovědi svědků podporují závěry o postavení obviněného v souvislosti s dotčenou trestnou činností. Nejvyšší soud však nemohl shledat za dostatečné pro svůj kasační zásah toliko námitky, jimiž je hodnotícím úvahám nalézacího soudu vyčítána pouze určitá míra strohosti, aniž by z nich bylo možno dovodit absenci konkrétních zákonných náležitostí, v jejímž důsledku by byly tyto úvahy zcela nepřezkoumatelné, a tedy ústavně nekonformní. Nalézací soud naopak dle zjištění Nejvyššího soudu výše uvedený požadavek naplnil, když své rozhodnutí řádně odůvodnil, přičemž v souladu s požadavky kladenými na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. řádu v nezbytné míře uvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i to, kterak se vypořádal s obhajobou obviněného.
31. K tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí v důsledku nedostatečného vypořádání odvolací námitky obviněného stran nepřiměřené délky trestního řízení Nejvyšší soud konstatuje, že touto námitkou obviněný toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného závěru učiněného odvolacím soudem. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí je totiž zcela zřejmé, že odvolací soud neshledal tuto odvolací námitku důvodnou s ohledem na specifické okolnosti trestné činnosti obviněného, a to zejména na její rozsah, zapojení organizované skupiny a mezinárodního prvku, v jehož důsledku bylo mimo jiné nutno v průběhu trestního řízení zajistit překlad do srbského jazyka. Pouhá skutečnost, že tyto závěry učinil odvolací soud s odkazem na obdobné kauzy, přitom nemůže vést k závěru o jejich nepřezkoumatelnosti. Odvolací soud se naopak nikterak nespokojil s pouhým neodůvodněným odkazem na jiné obdobné trestní věci, nýbrž jasně uvedl konkrétní skutečnosti, v jejichž důsledku nelze délku trestního řízení v dané věci považovat za nepřiměřenou.
32. Nejvyšší soud v tomto ohledu nepřisvědčil ani dovolací námitce obviněného B. A. V., dle které nebyly jeho odvolací námitky Vrchním soudem v Praze dostatečně a řádným způsobem vypořádány. Dle zjištění Nejvyššího soudu odvolací soud naopak reagoval ve svém rozhodnutí odpovídajícím způsobem na všechny podstatné výhrady, přičemž v této souvislosti je na místě poukázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García proti Španělsku). V této souvislosti lze odkázat též na obdobně koncipovanou aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
33. K námitce obviněného stran neprovedení důkazu výslechem svědků O. E. a S. R. Nejvyšší soud předně připomíná, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04, vymezil zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Přitom v tomto kontextu vymezil tři skupiny případů, kdy se jako první vyčleňují případy tzv. opomenutých důkazů. Jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 150/93, sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. IV. ÚS 185/96, sp. zn. II. ÚS 213/2000, sp. zn. I. ÚS 549/2000, sp. zn. IV. ÚS 582/01, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. I. ÚS 413/02, sp. zn. IV. ÚS 219/03 a další).
34. Nejvyšší soud však v posuzované věci neshledal existenci podmínek vymezených ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04 (konkrétně případ tzv. opomenutého důkazu), při jejichž splnění vede nesprávná realizace důkazního řízení k porušení základních práv a svobod ve smyslu práva obviněného na spravedlivý proces, neboť v daném případě obviněný ve vztahu k nezbytnosti výslechu svědků O. E. a S. R. žádný takovýto důkazní návrh v řízení před soudem prvního ani druhého stupně výslovně neučinil. Za tohoto stavu tak nelze provedené dokazování považovat za neúplné, neboť respektování zásad spravedlivého procesu je dáno tím, že ačkoli je věcí soudu, v jakém rozsahu dokazování provede, účastníku řízení musí být dána nejen možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale též označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k prokázání svých tvrzení. Této možnosti ovšem obviněný B. A. V. nevyužil (a to sám ani prostřednictvím svého obhájce) a v rámci trestního řízení se spokojil pouze s uplatněním odvolací námitky stran obecného neprovedení důkazu výpovědí osoby svědka O. E. nalézacím soudem. Tato námitka však byla následně odvolacím soudem řádně vypořádána, a to na straně 10 odůvodnění jeho rozhodnutí. Zde odvolací soud logickým a přesvědčivým způsobem vysvětlil, z jakých důvodů je na místě považovat dokazování provedené nalézacím soudem za dostatečné, přičemž je zřejmé, že ani odvolací soud nepovažoval za nezbytné doplnění dokazování za situace, kdy skutečnosti, o nichž mohl svědek O. E. eventuálně vypovídat, byly zjištěny již z výpovědi svědka F. M., spoluobviněného M. B. a z výsledků znaleckého zkoumání. V souvislosti s námitkou obviněného stran neprovedení určitých důkazů, jež však nebyly obviněným v rámci probíhajícího řízení explicitně navrženy, je na místě připomenout mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 3 Tdo 403/2015 (uveřejněné pod č. 31/2015 Sb. rozh. tr.), dle kterého dá-li obviněný v rámci návrhu stran na doplnění dokazování soudu toliko na zvážení, zda případně provede další důkaz (např. znalecký posudek, výslech svědka apod.), pak takové vyjádření, kdy další postup ponechává výlučně na úvaze soudu, nelze považovat za relevantní návrh na doplnění dokazování, o kterém by bylo zapotřebí rozhodnout. Pokud soud takový postup nezvolí, nejde o případ tzv. opomenutého důkazu.
35. Dovolatel ve svém podání odkázal rovněž na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu stran jím podaného odvolání, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud však neshledal, že by v napadených rozhodnutích obou nižších soudů došlo k porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, pročež tak nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu.
V.
Závěr
36. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný svými námitkami uplatněnými v jím podaném dovolání převážně opakuje svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se mimo jiné domáhá přehodnocení provedených důkazů, revize skutkových zjištění a vyloučení části klíčových důkazů. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však v nyní přezkoumávané věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
37. Za daného stavu je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15).
38. V nyní přezkoumávané věci přitom nebylo ani shledáno, že by v rámci provedeného řízení došlo k porušení práva obviněného na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání odvolacích námitek, respektive nevyhovujícího odůvodnění jím napadeného rozsudku vrchního soudu. Naopak, odvolací soud se se zásadními námitkami obviněného, stejně jako s hlavními procesními i hmotněprávními aspekty dané věci, řádně vypořádal.
39. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že v trestní věci obviněného B. A. V. nebyly zjištěny zákonné podmínky pro jeho kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněným – ale ani žádnému jinému zákonnému – dovolacímu důvodu. Jelikož pak v rámci přezkumu nebyla zjištěna ani žádná pochybení na straně orgánů činných v trestním řízení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 3. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu