ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.163.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 163/2022-386
USNESENÍ
Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 3. 2022 o dovolání obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym) , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 4 Tmo 23/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 13 Tm 16/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého AAAAA odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež (dále „soud prvního stupně“ nebo „okresní soud“) ze dne 14. 5. 2021, sp. zn. 13 Tm 16/2020, byl obviněný mladistvý AAAAA (dále „mladistvý“, příp. „dovolatel“) uznán vinným proviněním znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
dne 28. 11. 2019 kolem 16:00 hodin v XY, v blízkosti křižovatky ulic XY a XY, v lesním porostu u areálu č. XY, v průběhu procházení se s V. B., nar. XY, poté, co mu sdělila, že již musí odejít, jí bránil v odchodu z místa a současně prohlásil, že jelikož ji už neuvidí, tak ji nepustí, kterážto situace vyústila v to, že V. B. začala plakat, načež v zájmu zklidnění situace se oba posadili na zem, kde ji mladistvý následně potlačil tak, že zůstala ležet zády na zemi, na to ji uchopil za ruce, sedl si na ni v oblasti pánve a řekl jí, že by se s ní chtěl naposledy vyspat, což poškozená opakovaně odmítla, poté ji mladistvý zvedl ze země a odvedl ji k nedalekému stromu, přimáčkl ji tělem k němu, držel ji za ruce a snažil se jí rozepnout pásek u kalhot, což se mu díky jejímu odporu nepodařilo, načež pronesl, že se spolu nemusí vyspat, chce ale, aby mu udělala dobře a do té doby ji nepustí, načež stále ve stejném postavení vytáhl z kalhot svůj pohlavní úd a prováděl s ním manuální stimulaci, a když V. B. hodlala využít situace a z místa odejít, chytil ji za rameno a položil na zem, sedl si na ni v oblasti pánve a řekl jí, že mu ho musí vyhonit, což vzhledem k situaci učinila, přičemž jí začal rozepínat kalhoty, čemuž zabránila, následně ji vybídl k tomu, aby se postavila, on se také postavil, uchopil ji kolem pasu a v této pozici poškozená k jeho pobídce pokračovala v manuální stimulaci jeho pohlavního údu, ve které se střídali, v jejímž průběhu jí mladistvý strčil ruku pod kalhotky, ale poškozená mu ji ihned vytáhla, kdy po svém uspokojení ji pustil, a rozešli se.
2. Za toto provinění byl mladistvý odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §31 odst. 1 z. s. m. k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání třináct měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §33 odst. 1 z. s. m. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce osmnácti měsíců.
3. Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud pro mládež (dále „odvolací soud“ nebo „soud druhého stupně“), usnesením ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 4 Tmo 23/2021, odvolání mladistvého podané proti shora citovanému rozsudku podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání mladistvého
4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal mladistvý prostřednictvím obhájce podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. (ve znění zákona č. 220/2021 Sb., účinném od 1. 1. 2022) dovolání, v němž v souladu se svou obhajobou tvrdil, že se vytýkaného jednání nedopustil, protože proti poškozené nepoužil násilí. K vlastnímu průběhu činu odkazoval na svou výpověď, kdežto výpověď poškozené označil za nepravdivou, neboť lhala svému okolí i policejnímu orgánu, a bylo třeba ji prověřit všemi dostupnými prostředky, což soudy neučinily, protože odmítly zpracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie na její osobnost. Soudy nesplnily ani jeho požadavek na výslech na detektoru lži, a i když ho trestní řád jako důkaz zásadně nepřipouští, mohl být postupováno podle §211 odst. 6 tr. ř.
5. Věrohodnost poškozené mladistvý nepovažoval za podloženou jinými důkazy, neboť ji nepodporují svědecké výpovědi vyslechnutých osob ani elektronická komunikace mezi ní a mladistvým, protože z nich nelze dovodit, že vypovídala pravdu a jím předkládaná verze události byla nepravdivá. Naopak z jejich elektronické komunikace vyplývá, že mu v době po činu posílala své fotografie s ústy naznačujícími polibek.
6. Přestože mladistvý trval na správnosti své verze průběhu události, pro případ, že by se Nejvyšší soud i přes jím uváděné výhrady ztotožnil se skutkem popsaným v přezkoumávaných rozhodnutí, namítal správnost použité právní kvalifikace. Nesouhlasil s tím, že by poškozená neměla jiné východisko nežli se podrobit jeho vůli, protože mohla kdykoli z místa činu odejít, neboť jí ničím nevyhrožoval, nebil ji a ani intenzita poškozenou popisovaného násilí nebyla taková, aby mohla vést k naplnění skutkové podstaty trestného činu, resp. provinění znásilnění. Na situaci v posuzované věci nedopadá soudem prvního stupně zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1051/2011, v němž soud považoval za donucení k pohlavnímu styku podlehnutí při seznání beznadějnosti kladení odporu, ani rozhodnutí ve věci sp. zn. 3 Tdo 182/2012, kde fyzické síly bylo užito k překonání odporu. Podle mladistvého jde v posuzované věci o jinou situaci, protože V. B. žádný vážně míněný odpor neprojevovala, kdyby tak učinila, svého jednání by okamžitě zanechal, např. mu nedala ani facku, ani se nesebrala a neodešla. Z uvedených důvodů popsané jednání, jež mu je kladeno za vinu, nelze považovat za překonávání vážně míněného odporu poškozené. Nedržel ji za ruce a nedržel ji ani silou, takové zjištění soudů je zavádějící a nesprávnou interpretací výpovědi poškozené. Násilí popsané ve skutkové větě není takové intenzity a charakteru, aby bylo možno ho považovat za překonání vážně míněného odporu, ale šlo o situaci, kdy se dva kamarádi baví, jeden chce odejít a druhý ho žádá, aby neodcházel, a při tom na něj přiloží ruku.
7. Nedošlo podle mladistvého ke znásilnění, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 4 Tmo 23/2021, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyjádřil rovněž svůj nesouhlas s rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti a požádal o zajištění jeho osobní účasti při zasedání Nejvyššího soudu.
III. Vyjádření nejvyššího státního zástupce
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (§265h odst. 2 tr. ř.) dovolání mladistvého považovala za nedůvodné. V části odkazující na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. šlo o výhrady proti chybnému hodnocení zejména věrohodnosti poškozené a neprovedení důkazů, nimiž se soudy vypořádaly. Podle učiněných závěrů skutková zjištění mají zakotvení v řadě důkazů, zejména v neměnné výpovědi poškozené, která byla detailně prokreslená, logická a korespondovala s dalšími důkazy.
9. Při správnosti závěrů soudů o věrohodnosti poškozené státní zástupkyně zdůraznila, že u ní ani nebyla zjištěna motivace k uvádění nepravdivých skutečností a že důležitým důkazem byla elektronická komunikace mezi ní a mladistvým, ve které ještě před setkáním mladistvému avizovala, že s ním nechce spát. Den po události mu napsala, že je na dně, že ji štve včerejšek, že má v hlavě zmatek. Význam má i odpověď mladistvého, podle které se ho nemá bát, že už ji nikde nezdrží, ale že ji bude přinejmenším osahávat pořád, protože ho přitahuje. Přesvědčivost tvrzení poškozené podporují i závěry znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, dětská psychologie, podávající obraz osobnosti mladistvého a potvrzující obvyklost chování poškozené jako oběti násilného činu. Ve způsobu, jakým se soudy se zajištěnými důkazy vypořádaly, neshledala nedostatky, neboť je řádně hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, při respektu k zásadám formální logiky.
10. Neprovedení mladistvým navrhovaných důkazů nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod a nejde ani o porušení zásady spravedlivého procesu vyplývající z článku 36 Listiny, resp. o vadu spočívající v tzv. opomenutých důkazech, neboť se soud prvního stupně důkazními návrhy řádně zabýval a rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí. Z protokolů o hlavním líčení neplyne návrh či požadavek na provedení důkazu výslechem na detektoru lži a obhájce mladistvého při posledním hlavním líčení dne 14. 5. 2021 na přímý dotaz předsedkyně senátu, na kterých z dříve navržených důkazů trvá, odpověděl, že trvá pouze na zpracování znaleckého posudku k posouzení věrohodnosti poškozené. Vyjádřil se k němu odvolací soud (viz bod 10.), jenž i s odkazem na prohlášení obhájce zmiňoval jeho nepřijatelnost z hlediska aktuálně platné judikatury.
11. Nedůvodnou státní zástupkyně shledala námitku o nesprávnosti použité právní kvalifikace, neboť skutková věta poskytuje dostatečný popis všech okolností dopadajících na znaky skutkové podstaty provinění znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Zejména z ní vyplývá, že mladistvý jednal s cílem vynutit si na poškozené pohlavní styk, případně manuální stimulaci pohlavního údu, užil násilí opakovaným bráněním jí v odchodu z lesa, sednutím si na poškozenou, držením ji za ruce, přitisknutím ke stromu, apod. Všechna tato jednání jsou násilná ve smyslu soudní judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 6 Tdo 95/2006, či ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 11 Tdo 294/2014). Z popsaných skutkových okolností je zřejmý i nesouhlas poškozené. Přiléhavým shledala především odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1051/2011. Ztotožnila se se závěrem soudů nižších stupňů, že mladistvý naplnil subjektivní i objektivní znaky skutkové podstaty provinění znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] toto dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně udělila souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ postupu podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
12. Mladistvý na toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství písemně reagoval a ve svém stanovisku k němu setrval na dosud uplatňované argumentaci. Vyjma lakonického odkazu na kauzu P. K., v níž byl použit detektor lži, žádné nové skutečnosti oproti obsahu dovolání neuvedl.
IV. Přípustnost a další formální podmínky dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací pro mládež (dále „Nejvyšší soud“) nejprve shledal, že dovolání mladistvého je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
14. Napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející může Nejvyšší soud přezkoumat jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto posuzoval, zda námitky mladistvého obsahově odpovídají důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., jež mladistvý použil v aktuálním znění novely trestního řádu provedené zákonem č. 220/2021 Sb., účinné od 1. 1. 2022, podle níž důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadá na rozhodnutí, v nichž jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
15. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad, pro které rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát, a to pro to, že jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo, když ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z nich. Vždy však je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu.
16. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení vykazují vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [shodně jako dřívější §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
17. V mezích tohoto důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin (provinění), ačkoliv o trestný čin (provinění) nejde, nebo jde o jiný trestný čin (provinění), než kterým byl obviněný (mladistvý) uznán vinným. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je možné uvádět zásadně vady právní povahy, tzn. buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat rozsah provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., podle tohoto důvodu v zásadě není možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu se provádí na základě skutkového stavu zjištěného soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, dále přiměřeně usnesení ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.).
18. Pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
19. Takto vymezené podmínky mladistvý respektoval, neboť dovolání podal v souladu s oběma označenými důvody, když prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění od 1. 1. 2022) poukazoval na nevěrohodnost výpovědi poškozené, o níž soudy opírají především své závěry ohledně znaků „násilí“ a „donucení“ pro naplnění znaků provinění znásilnění, proti jehož správnosti dále brojil v souladu s důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění od 1. 1. 2022).
20. Nejvyšší soud, když shledal, že námitky mladistvého na označené důvody dopadají, posuzoval, zda je dovolání důvodné.
V. K podanému dovolání
21. Z přezkoumávaných rozhodnutí je zřejmé, že soudy na obdobné výhrady mladistvého reagovaly v průběhu prováděného řízení a zabývaly se jimi. Lze proto s odkazem na jejich odůvodnění zdůraznit, že soud prvního stupně věnoval výpovědi poškozené V. B. velkou pozornost (viz body 3. a 10. rozsudku). Pro svůj závěr o její věrohodnosti vycházel ze zjištění plynoucích z výsledků provedeného dokazování s konstatováním, že události popisovala v zásadě shodně jak s dalšími provedenými důkazy, tak i v rámci své vlastní opakované interpretace prožitých skutečností, a to neměnně po celé trestní řízení. Obdobně událost líčily i jiné osoby, které reprodukovaly, jak jim poškozená své prožitky bezprostředně po činu popisovala. Korespondoval s ní i obsah konverzace mezi ní a svědkem M. B. na sociálních sítích ze dne 28. až 30. 11. 2019, ale i jiné listinné důkazy a výpovědi svědků, přičemž případné rozpory mezi jednotlivými verzemi výpovědí vysvětlila způsobem, který byl logický a vycházel z jiných objektivně zjištěných skutečností. Soud zkoumal i obsah výpovědi svědků M. B., M. K., J. H. a výpisů hovorů a zaznamenané komunikace přes SMS a Facebook. Pro věrohodnost poškozené vycházel i z toho, že nebylo jejím prvotním zájmem věc ohlásit na policii, ale učinila tak až v důsledku toho, že se nemohla s frustrujícím zážitkem ze znásilnění mladistvým vyrovnat, a proto se svěřila svým jmenovaným kamarádům, kteří jí k tomu dali impuls.
22. Soud se vypořádal i s námitkami mladistvého ohledně rozporů ve výpovědích poškozené a vysvětlil, proč považoval za nadbytečné přečtení úředního záznamu o jí podaném vysvětlení před zahájením trestního stíhání, jakož i to, že své závěry učinil na podkladě procesně bezvadně učiněných svědeckých výpovědí, zejména v řízení před soudem, při němž vnímal chování a projevy poškozené. Rovněž vyložil, že případné drobné rozpory v jejích výpovědích se týkaly pouze nevýznamných okolností, nebo šlo o drobné a nepodstatné detaily. Pro závěry o její obecné věrohodnosti soud vycházel ze svědectví samotného mladistvého, jenž uvedl, že poškozená není mstivá a po dobu jejich vztahu mu nikdy nezalhala v zásadních věcech, i z obdobného svědectví M. B. a svědkyně J. H. Na věrohodnost specifickou soud usuzoval z motivu oznámení činu, jímž bylo preventivní chování s ohledem na mladší studentky, aby se jim nestalo něco podobného. Ze souhrnu všech popsaných souvislostí soud neměl důvod pro pochybnosti o věrohodnosti ostatních slyšených svědků či o pravosti a pravdivosti listin provedených k důkazu (viz bod 10. odůvodnění rozsudku okresního soudu).
23. Nejvyšší soud v tomto postupu soudů neshledal dovolatelem vytýkané nedostatky, protože z celého kontextu posouzených a vysvětlených úvah a závěrů plyne, že se soudy obou stupňů soustředily na pečlivé prověření tvrzení uváděných poškozenou, jež porovnávaly s verzí mladistvého v kombinaci s dalšími ve věci provedenými důkazy, a dospěly k závěru, že výpovědi poškozené se ve všech podstatných údajích shodují (viz č. l. 231, 132 až 142). Odvolací soud se obdobnou námitkou mladistvého též zabýval a pro úplnost dodal, že všechny soudem prvního stupně učiněné závěry korespondují kromě uvedeného i se závěry znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, dětská a dorostová psychiatrie, MUDr. Kateřiny Černekové, a znalce z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, dětská psychologie, PhDr. Petra Štěpaníka zpracovaného na osobnost mladistvého (viz body 11., 12. napadeného usnesení). Lze shrnout, že závěr soudů o tom, že výpověď poškozené je věrohodná, nevykazuje žádné vady, které by jeho správnost zpochybňovaly.
24. V návaznosti na tyto závěry lze rovněž poznamenat, že o žádné vadě nesvědčí ani to, že soud nevyhověl některým návrhům obhajoby na doplnění dokazování, protože vyložil důvody, které jej k tomu vedly, a jejich vysvětlení koresponduje s judikaturou Ústavního soudu (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, či ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, a další). Dospěl důvodně k závěru, že další dokazování by bylo zcela nadbytečné, a to i proto, že závěr o věrohodnosti vyslýchané osoby, tím spíše věrohodnosti specifické, s ohledem na okolnosti konkrétního případu, je závěrem, k němuž je oprávněn výhradně soud, nikoliv znalec (srov. přiměřeně stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 3. 3. 1984, sp. zn. Tpj 95/84, či rozhodnutí č. 12/1987/II Sb. rozh. tr.), neboť hodnocení toho, který ze svědků je věrohodnější, či které ze znaleckých vyjádření je přesvědčivější provádí zásadně obecné soudy, jež jsou k tomu díky závaznosti zásad ústnosti a přímosti důkazního řízení nejlépe způsobilé (srov. přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15).
25. Nelze přisvědčit tvrzení mladistvého, že by se soudy nezabývaly případnými změnami ve výpovědi poškozené a tím, že před policejním orgánem vypovídala lživě, neboť toto její podané vysvětlení učiněné za podmínek §158 tr. ř. (č. l. 5 až 14) soudy k důkazu neprováděly. Jednalo se o záznam o podaném vysvětlení poškozené učiněný v přípravném řízení před zahájením trestního stíhání a nešlo o procesně použitelnou výpověď. Řádnou výpovědí se všemi procesními účinky byly svědecké výpovědi učiněné po poučení o možných trestněprávních důsledcích křivé výpovědi a křivého obvinění v přípravném řízení po zahájení trestního stíhání a před soudem, které byly obsahově shodné s výpovědí poškozené učiněnou u hlavního líčení, a strany se k nim měly možnost vyjádřit. Soud neopomenul reagovat ani na poukaz obhajoby na konverzaci mezi poškozenou a mladistvým ze dne následujícího po skutku, zejména na fotografie zaslané poškozenou, k nimž učinil závěr, že tato skutečnost nemá ve věci žádnou relevanci (viz bod 12. rozsudku). Soud se vyjádřil i k obsahu facebookové komunikace s tím, že poškozená mladistvému dávala najevo, že sice stojí o kamarádský vztah s ním, nikoli však o jím opakovaně navrhované „přátelství s výhodami“, tj. včetně sexuálních kontaktů, které v jejich textové komunikaci odmítala. V tomto kontextu soud přihlížel ke složitosti vzájemného vztahu a citovým vazbám, především k fixaci mladistvého na poškozenou a neochotu smířit se s jejich rozchodem a akceptovat nově nastalý stav. Poškozenou po činu zasílané fotografie si účelově vykládal jako naznačované polibky, o něž však podle grimas poškozené na nich nešlo, navíc nebyl jediným adresátem, neboť je zasílala i dalším přátelům a známým (ústa s rovnátky). Měl na paměti i osobnost mladistvého, která se se zřetelem na popis jeho jednání vůči poškozené shoduje se zjištěními znalců o příčinách jeho sexuálního chování.
26. Soudy nepominuly ani obhajobu mladistvého a věnovaly jí potřebnou pozornost a v dostatečné míře se s ní vypořádaly (§2 odst. 6 tr. ř.). Hodnocení provedených důkazů se zaměřením na odstranění a vysvětlení případných rozporů ve výpovědích některých svědků v bodě 10. v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně skýtá dostatečný podklad pro závěr o správnosti skutkových zjištění. Soud vysvětlil i případné zjištěné rozpory, jež uvážil a vypořádal se s nimi. Zvažoval přitom důvod a příčiny vzniku těchto rozporů a při využití zásad logiky se s nimi vypořádal, a proto na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti (viz body 10. až 12. rozsudku soudu prvního stupně).
27. Odvolací soud se v zásadě stejným otázkám a námitkám, jež mladistvý předestřel i v nyní posuzovaném dovolání, věnoval rovněž s potřebnou pozorností a zejména v bodech 6. až 12. svého usnesení rozvedl úvahy o tom, proč se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil a odvolacím námitkám mladistvého nevyhověl.
28. Nejvyšší soud z uvedených důvodů shledal, že námitky mladistvého nejsou důvodné, protože nebyly zjištěny jím zmiňované procesní vady, které by mohly mít dopad na správnost závěru o věrohodnosti poškozené a učiněných skutkových zjištění. Soudy svá rozhodnutí opřely o takové důkazy, jež jim umožnily náležitě a spolehlivě zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Vycházely-li z výpovědi poškozené, její věrohodností se náležitě zabývaly (viz body 3. a 10. jeho rozsudku) a v kvalitě vyžadované pro odůvodnění soudních rozhodnutí (§125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. ř.) odůvodnily, proč jí na rozdíl od mladistvého uvěřily. Nezanedbatelné je především to, že její výpověď korespondovala i s dalšími ve věci provedenými důkazy (viz shora).
29. Skutková zjištění z uvedených důvodů vzešla z procesu, který není zatížen žádnými procesními vadami, a proto Nejvyšší soud mohl na jejich podkladě posuzovat správnost použité právní kvalifikace, vůči níž mladistvý brojil tvrzením, že nebyl naplněn znak násilí a že nepřekonal vážně míněný odpor poškozené. Nejvyšší soud k této námitce zmiňuje, že i když mladistvý ji vyjádřil jako právní vadu, její podstatu spatřuje primárně ve své vlastní verzi podávaného skutkového děje, z níž však vycházet nelze, a proto níže rozvedené právní úvahy se opírají o skutková zjištění učiněná soudy.
30. Zločinu, resp. provinění znásilnění se podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti.
31. Soudy v jednání mladistvého shledaly podle tzv. právní věty naplněnými znaky předmětné skutkové podstaty spočívající v tom, že poškozenou „násilím donutil k pohlavnímu styku a spáchal uvedený čin jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží“.
32. Násilí ve smyslu §185 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku spočívá v použití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby k dosažení pohlavního styku proti její vůli, aniž by bylo nutné, aby tato osoba kladla zřejmý fyzický odpor, avšak pachateli musí být její nevole zjevná (srov. srovnávací materiál č. 17/1982, str. 128 a 129 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 1/1980 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 11 Tdo 294/2014, ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 3 Tdo 885/2018, či ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 6 Tdo 603/2018, aj.). Donucením jiného k pohlavnímu styku se rozumí překonání jeho vážně míněného odporu nebo jeho podlehnutí při seznání beznadějnosti kladení odporu s ohledem na to, že mu pachatel za použití násilí nebo pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné těžké újmy nedal žádnou možnost odpor projevit. Výsledkem násilí nebo pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy je, že taková osoba po vyjádření vážně míněného nesouhlasu a projeveném odporu upustí od dalšího vzdoru např. pro zřejmou beznadějnost nebo z odůvodněného strachu, že pachatel svou pohrůžku násilí uskuteční. Podstatným je posoudit, zda odpor oběti je vážně míněný, protože byl-li pouze předstíraný, nejde o donucení. O donucení také nejde, když sice poškozená osoba zpočátku klade odpor, ale později s pohlavním stykem dobrovolně souhlasí a takový projev je z jejího chování patrný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 8 Tdo 935/2019).
33. Posoudí-li se v projednávané trestní věci ve skutkových zjištěních popsané chování mladistvého vůči poškozené, je zřejmé, že jím je naplněn znak „násilí“, který spočíval v několika různých formách. Mladistvý svůj záměr projevil tím, že když poškozená chtěla odejít, bránil jí v odchodu z místa, když se chtěla zvednout, „potlačil“ ji tak, aby zůstala ležet zády na zemi (znemožnil jí zvednutí), uchopil ji za ruce, sedl si na ni v oblasti pánve. I když toto samotné sednutí si na ležící poškozenou v jiných souvislostech by násilím nebylo, v daném kontextu, kdy poškozená odmítá sexuální projevy pachatele, chce se zvednout a odejít a on jí v této souvislosti sedne na oblast pánve, lze je za projev násilí považovat, protože tím ji vyvinutím určité fyzické síly přinutil zůstat v pozici, kterou odmítala, neboť mladistvý uváděl, že se s ní chtěl naposledy vyspat, čemuž se poškozená nechtěla podrobit. Další násilí mladistvý projevil tím, že poškozenou přimáčkl tělem ke stromu, k němuž ji odvedl, držel ji za ruce a snažil se jí rozepnout pásek u kalhot, což se mu díky jejímu odporu nepodařilo. Když vytáhl z kalhot svůj pohlavní úd a prováděl s ním manuální stimulaci, chytil ji za rameno a položil na zem, tam si na ni sedl v oblasti pánve a řekl jí, že mu ho musí vyhonit, což jmenovaná vzhledem k situaci učinila, přičemž jí začal rozepínat kalhoty, avšak tomu poškozená znovu zabránila. Takto vyjádřené chování je formou „násilí“ použitého za účelem překonání odporu poškozené a je použitím fyzické síly. Pro to, aby se o „násilí“ jednalo, není nutné použití hrubé síly, ani to, aby jím bylo způsobeno, byť malé, zranění na těle poškozené. Není vyžadováno agresivní jednání v podobě brachiálního násilí, ale postačí jakýkoli projev a demonstrace fyzické převahy směřující k překonání vážně míněného odporu poškozené osoby a k dosažení sexuálního uspokojení pachatele. Násilí je naplněno i jednáním pachatele spočívajícím v zalehnutí poškozené, držení jejích rukou a překonání jejího odporu spočívajícího v odstrkávání pachatele rukama, dáváním rukou do rozkroku apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 6 Tdo 95/2006). V této věci popsané chování mladistvého svědčí o násilí nevelké intenzity, avšak jasně směřující k překonání odporu poškozené, která po celou dobu dávala mladistvému najevo, že jím požadované sexuální chování nechce.
34. Nelze se ztotožnit s mladistvým, že by v popsaném jednání nebyl zřejmý vážně míněný odpor poškozené, neboť se prolíná celým zjištěným průběhem činu. Nelze pochybovat o tom, že poškozená vážně mínila, že s mladistvým nechce mít žádné sexuální kontakty, což mu dala najevo již v předcházející písemné komunikaci. Rovněž v průběhu činu výslovně svůj odpor k sexuálním návrhům mladistvého zaujala a vyjadřovala ho nejen slovně, ale i vlastním chováním v reakci na požadavky mladistvého. Lze jen připomenout, že kromě jiného se zvedala ze země, na níž ji pokládal, odstrkovala ho, znemožnila mu, aby jí rozepl kalhoty, apod. Skutečnost, že sama stimulovala jeho pohlavní úd, nelze vykládat tak, že tím projevila souhlas s tímto jednáním, ale naopak šlo o vynucený důsledek činu za situace, kdy ji mladistvý položil na zem, tam si na ni sedl v oblasti pánve a řekl jí, že mu ho musí vyhonit, což jmenovaná vzhledem k situaci učinila, nikoliv však o své vůli, ale ve snaze jeho jednání ukončit. Mladistvý nerespektoval přání poškozené, nebral do úvahy její odmítavé chování, jemuž shora popsaným násilím čelil, aby ji donutil se jeho požadavkům podvolit. Tím došlo k jejímu donucení mladistvému vyhovět a stimulovat rukou jeho pohlavní úd, když mu předtím opakovaně slovně i chováním dávala jednoznačně najevo svůj odmítavý postoj k jeho sexuálním praktikám ve shodě s tím, jak mu sdělovala v předcházející elektronické komunikaci, v níž souhlasila s jejich schůzkou inkriminovaného dne pouze pod podmínkou, že po ní nebude žádné takové jednání vyžadovat, což jí mladistvý i přislíbil. Svůj slib však nedodržel.
35. Nejvyšší soud podotýká, že skutková podstata trestného činu znásilnění chrání nedotknutelnost osoby ve smyslu zásahů do fyzické i psychické integrity jednotlivce a u donucení k pohlavnímu styku je bez ohledu na formu styku zásahem do jednoho z nejniternějších aspektů soukromého života jednotlivce (srov. článek 7 odst. 1 Listiny), zásadně jde o právo ženy rozhodovat svobodně o tom, kdy, s kým a jak se bude pohlavně stýkat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. II. ÚS 3003/20), a to vždy s ohledem na konkrétní právě projednávaný případ. Toto právo přísluší každému, ve vztahu ke komukoliv, a to i příteli, manželu, druhovi. Pachatel musí v každém jednotlivém případě brát na zřetel přání osoby, s níž hodlá mít pohlavní styk, zda s ním souhlasí. Jestliže je toto právo upřeno a pachatel se snaží násilím nebo za zneužití bezbrannosti donutit druhou osobou k pohlavnímu styku, jde o trestný čin, resp. provinění znásilnění, které představuje nejzávažnější formu útoku na lidskou důstojnost.
36. Z hlediska zavinění mladistvého je zjevné, že jednal úmyslně, protože chtěl poškozenou donutit k tomu, aby se podvolila jím požadovanému pohlavnímu styku. Jednal v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože chtěl způsobit následek předpokládaný u znásilnění trestním zákoníkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 8 Tdo 97/2018, či ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 5 Tdo 512/2018), neboť poškozenou násilím nutil k jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží (viz bod 16. rozsudku). Tyto okolnosti subjektivního charakteru soudy důvodně dovozovaly nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž bylo možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. rozhodnutí č. 62/1973 a č. 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12).
37. Nejvyšší soud ve shodě se soudy nižších stupňů v tomto činu mladistvého shledal naplnění všech znaků provinění znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a proto považuje přezkoumávaná rozhodnutí za správná.
VI. Závěr
38. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud mohl důvodnost dovolání posoudit toliko na základě odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí a příslušného spisu, z nichž je patrné, že napadená rozhodnutí ani jim předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami, a veškeré soudy učiněné závěry mají podklad v obsahu spisu i napadených rozhodnutích, stejně jako v zákonné úpravě a na ni navazující judikatuře soudů, dovolání mladistvého jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 3. 2022
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu