ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1176.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1176/2018-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2018 o dovolání obviněného J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 13 To 173/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 9/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. 4. 2018, sp. zn. 2 T 9/2018, byl obviněný J. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
v K., okres Ú. n. O., a na dalších místech si v přesně nezjištěné době nejméně od začátku července 2016 do 3. 11. 2017, kdy byl zadržen jako osoba podezřelá podle §76 odst. 1 tr. řádu, opatřoval drogu pervitin – metamfetamin, která je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látka zařazená do seznamu 5 psychotropních látek, a dále si v přesněji nezjištěné době posledních 3 let opatřoval sušinu rostliny konopí seté – marihuana, která je uvedena v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, jako omamná látka na seznamu č. 3, a tyto drogy následně v K. a na dalších místech nejméně okresu Ú. n. O. neoprávněně prodával nebo jiným způsobem poskytoval dalším osobám, a to:
- T. K. v přesněji nezjištěné době od léta 2016 po dobu 1 roku zhruba jednou za 14 dnů prodal za částky 500 Kč a 1.000 Kč přesně nezjištěné množství pervitinu (za částku 500 Kč pervitin na 2 dávky, za částku 1.000 Kč pervitin na 3-4 dávky) a v jednom případě mu nechal přesně nezjištěné množství pervitinu na dvě dávky jako protislužbu, celkem nejméně 58 dávek pervitinu (při přepočtu 0,2 g pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 11,6 g pervitinu),
- M. K. v přesněji nezjištěné době v průběhu roku 2016 do ledna 2017 nejméně ve 20 případech zadarmo poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu, vždy na jednu dávku (při přepočtu 0,2 g pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 2,4 g pervitinu),
- K. L. v přesněji nezjištěné době na podzim roku 2016 prodal za částku 5.000 Kč kolem vážených 2,2 g pervitinu, a v dalším období půl roku mu za částky 500 Kč, 1.000 Kč, 1.500 Kč a 2.000 Kč prodal přesně nezjištěné množství pervitinu a v dalších 5 případech mu výměnou poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu, celkem nejméně 20 g pervitinu,
- P. R. v přesněji nezjištěné době od podzimu 2016 do léta 2017 ve 4-5 případech prodal za částky 200 – 400 Kč přesně nezjištěné množství pervitinu, vždy na jednu dávku (při přepočtu 0,2 g pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 0,8 g pervitinu),
- M. T. v přesněji nezjištěné době od prosince 2016 do léta 2017 zadarmo nejméně ve 4 případech poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu, vždy na jednu dávku a dne 2. 11. 2017 mu zadarmo poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu na jednu dávku (při přepočtu 0,2 g pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 1 g pervitinu),
- N. K. v přesněji nezjištěné době od prosince 2016 do února 2017 zadarmo nejméně v 5 případech poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu, vždy na jednu dávku, nejméně v 6 případech jí za částky 500 Kč prodal přesně nezjištěné množství pervitinu, vždy na 4 dávky, v průběhu léta 2017 jí ve dvou případech zadarmo poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu vždy na jednu dávku a dne 2. 11. 2017 jí zadarmo poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu na jednu dávku, celkem nejméně 32 dávek pervitinu (při přepočtu 0,2 g pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 6,4 g pervitinu),
- D. T. v přesněji nezjištěné době v průběhu roku 2017 ve 2 případech zadarmo poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu, vždy na jednu dávku (při přepočtu 0,2 g pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 0,4 g pervitinu),
- L. D. v přesněji nezjištěné době posledních cca 3 let do června nebo července 2017 v 10-15 případech prodal pokaždé 10-20 g sušiny rostliny marihuana (1 g marihuany za částku 1.000 Kč), a v přesněji nezjištěné době posledního roku nebo roku a půl v 5 případech výměnou za mobilní telefon a jako protislužbu poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu a v dalších 4-5 případech mu za částky 500 Kč prodal přesně nezjištěné množství pervitinu, vždy na 2-3 dávky, celkem nejméně 20 dávek pervitinu (při přepočtu 0,2 g pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 4 g pervitinu),
- L. Ch. v přesněji nezjištěné době od podzimu 2016 do jara 2017 ve 2-4 případech zadarmo poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu, vždy na jednu dávku (při přepočtu 0,2 g pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 0,6 g pervitinu),
- K. K. dne 2. 11. 2017 zadarmo poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu na jednu dávku,
- O. K. v přesněji nezjištěné době v průběhu roku 2017 ve 2 případech za různé částky prodal přesně nezjištěné množství pervitinu, nejméně na dvě dávky (při přepočtu 0,2 g pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 0,4 g pervitinu),
- K. J. v přesněji nezjištěném období v průběhu léta 2017 v jednom případě zprostředkoval prodej přesně nezjištěného množství pervitinu (pervitin na 2 dávky) za částku 1.000 Kč od další dosud neustanovené osoby,
a uvedeného jednání se dopouštěl přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2013 pod sp. zn. 9 T 11/2012 (nabytí právní moci 22. 7. 2013) ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2013 pod sp. zn. 11 To 74/2013 potrestán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání 4 roků a 6 měsíců, ze kterého byl na základě rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 9. 2014 pod č. j. 17 PP 122/2014 podmíněně propuštěn na zkušební dobu do 18. 9. 2018.
2. Za toto jednání byl obviněný podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to plechové krabičky s obsahem 1,24 g sušiny rostliny konopí.
3. Rozsudek okresního soudu napadl obviněný, jakož i státní zástupce odvoláním. Z podnětu odvolání obviněného byl napadený rozsudek okresního soudu ve vztahu k jeho osobě zrušen ve výroku o trestu s tím, že obviněný byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 13 To 173/2018, při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen i trest propadnutí věci, a to plechové krabičky s obsahem 1,24 g sušiny rostliny konopí.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. S. prostřednictvím ustanoveného obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný deklaruje, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nesprávně hmotně právně posoudil skutek, jímž byl uznán vinným, neboť přípravek, jenž vydával za pervitin a jako takový poskytoval svým odběratelům, byl směsí přípravku Erozonmax a vitamínů, který působí na organismus vysoce povzbudivým účinkem a vizuálně, jakož i vůní je od pervitinu k nerozeznání. Vzhledem k této skutečnosti se obviněný již před soudy nižších stupňů domáhal doplnění dokazování zpracováním znaleckého posudku za účelem posouzení účinků přípravku Erozonmax, když však soudy nižších stupňů provedení tohoto důkazu zamítly, byť se dle mínění obviněného jedná o důkazní návrh mající zásadní význam pro posouzení otázky viny. Obviněný v této souvislosti poukázal rovněž na skutečnost, že soudy nižších stupňů neprovedly k prokázání jeho tvrzení, že svým odběratelům neposkytoval pervitin, nýbrž směs přípravku Erozonmax a vitamínů, ani další nabízený důkaz, a to prověření objednávek vystavených pro jeho osobu na opakované dodávky přípravku Erozonmax, jež byly prováděny z jeho e-mailové adresy, byť tyto přístupové údaje orgánům činným v trestním řízení řádně sdělil. Obviněný dále poukázal na skutečnost, že v dané věci mělo být dokazování doplněno rovněž znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie k posouzení duševního stavu svědků M. K., K. L. a L. D., neboť svědek L. je sám osobou drogově závislou, zatímco svědkyně K., která je bývalou partnerkou obviněného, s níž se nerozešel v dobrém, dle jeho mínění trpí sklony k fabulacím a úmyslnému překrucování skutečností, pročež je její výpověď nepochybně jen výrazem její osobní odplaty. V případě svědka D. pak nelze přehlédnout skutečnost, že v dané věci opakovaně měnil svoji výpověď, pročež je dle obviněného třeba znalecky zkoumat, do jaké míry má tento svědek sklony k fabulaci, aby zakryl svoji vlastní trestnou činnost v podobě výroby a distribuce pervitinu. V neposlední řadě obviněný poukázal též na výpověď svědka K. J. učiněnou v řízení před soudem prvního stupně, kdy byl dotaz obhájce na to, zda se svědek mohl splést, označen za otázku návodnou, aniž by následně odvolací soud provedl důkaz přehráním příslušné části zvukového záznamu této svědecké výpovědi, byť byl takový návrh obhajobou obviněného v rámci odvolání vznesen. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k jeho osobě a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k novému projednání.
5. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného sdělila, že s přihlédnutím k povaze obviněným uplatněných námitek se k němu nehodlá věcně vyjadřovat.
III.
Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu.
7. Jelikož lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
8. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
IV.
Důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě pouze stručně předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obviněný domáhal.
10. K námitce neprovedení důkazu znaleckým zkoumáním obviněného Nejvyšší soud předně připomíná, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04, vymezil zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Přitom v tomto kontextu vymezil tři skupiny případů, kdy se „jako první vyčleňují případy tzv. opomenutých důkazů. Jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další).
11. Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen (v kontrapozici k předchozímu „opomenut“) z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další).
12. Konečně třetí základní skupinou případů vad důkazního řízení jsou v řízení o ústavních stížnostech případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další). K tomu blíže srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1145/2006.
13. V této souvislosti ovšem Ústavní soud zdůrazňuje, že i on je v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (např. sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03). Upozorňuje-li Ústavní soud, že je povolán korigovat pouze případy nejextrémnější, platí tento závěr i pro dovolací soud, neboť ten by se přezkoumáním skutkových námitek ocitl mimo meze jeho zákonem (taxativně uvedenými dovolacími důvody) vymezené pravomoci.
14. Z výše citovaného obsahu podaného dovolání je zřejmé, že žádná z námitek obviněného J. S. deklarovaný dovolací důvod zjevně nenaplňuje, byť dovolatel napadá právní posouzení skutku, resp. hmotně právní posouzení otázky charakteru látky, kterou svým odběratelům fakticky distribuoval, a to s ohledem na neprovedení důkazu jednak znaleckým zkoumáním účinků přípravku Erozonmax a dále znaleckým zkoumáním osob svědků M. K., K. L. a L. D. za účelem posouzení věrohodnosti jimi učiněných výpovědí ve smyslu prvního okruhu výše rozvedených případů nesprávné realizace důkazního řízení, tedy to, že v dané věci nebyly provedeny všechny dostupné důkazy.
15. Nejvyšší soud však v posuzované věci neshledal existenci dovolatelem tvrzených podmínek vymezených v nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04 (konkrétně případ tzv. opomenutého důkazu), při jejichž splnění vede nesprávná realizace důkazního řízení k porušení základních práv a svobod ve smyslu práva obviněného na spravedlivý proces, neboť v daném případě se ve vztahu ke znaleckému zkoumání účinků látky Erozonmax, jakož i duševního stavu svědků K., L. a D. nejedná o důkazy opomenuté. Obviněný sám již v řízení před soudem prvního stupně prostřednictvím svého obhájce navrhl vypracování znaleckého posudku stran posouzení účinků přípravku Erozonmax na uživatele pervitinu, jakož i znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie za účelem posouzení úrovně věrohodnosti výpovědi svědků K., L. a D. v návaznosti na dlouhodobé zneužívání návykových látek jejich osobami (hlavní líčení konané dne 9. 4. 2018). O obou těchto návrzích soud prvního stupně rozhodl tak, že je jako nadbytečné podle §216 odst. 1 tr. řádu zamítl, načež toto své rozhodnutí v rámci písemného vyhotovení rozsudku vyhlášeného téhož dne řádně odůvodnil (viz strana 11, bod 5. odůvodnění rozsudku). Soud prvního stupně přitom logickým a přesvědčivým způsobem vysvětlil, z jakých důvodů považoval předmětný návrh obhajoby na vypracování znaleckých posudků za nadbytečný, tzn. že obhajobou vznesený návrh učinil předmětem svých úvah. S námitkou neprovedení znaleckého zkoumání jak účinků přípravku Erozonmax na osoby uživatelů pervitinu, tak duševního stavu svědků K., L. a D. s přihlédnutím k jejich dlouhodobé konzumaci pervitinu, již obviněný uplatnil v rámci podaného odvolání, se následně řádným způsobem vypořádal i soud druhého stupně, jak je patrné z odůvodnění jeho rozsudku ze dne 30. 5. 2018 (strana 11, bod 15.), jímž došlo na základě odvolání obviněného S. ve vztahu k jeho osobě ke změně původního výroku o uloženém trestu. Soudy obou stupňů přitom konstatovaly, že v dané trestní věci nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že by svědci K., L. či D. trpěli duševní chorobou či poruchou, jež by tak měla vliv na posouzení otázky úrovně věrohodnosti jejich výpovědi učiněné v dané trestní věci. S ohledem na způsob výpovědi obviněného, jakož i obsah výpovědi svědků z řad osob, které od něho v rozhodném období pervitin získávaly, jimiž byla verze obhajoby obviněného plně vyvrácena, dospěl odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že v daném případě nejsou dány žádné důvody k pochybnostem o tom, že látkou, již obviněný svědkům skutečně distribuoval, byl pervitin, tedy ani k doplnění dokazování znaleckým zkoumáním účinků přípravku Erozonmax na uživatele pervitinu.
16. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se v daném případě nejedná o důkazy v podobě znaleckého zkoumání účinků přípravku Erozonmax a duševního stavu svědků K., L. a D. opomenuté, nýbrž o důkazy, jež byly již v rámci nalézacího řízení navrženy obhajobou obviněného, načež se důvodností a potřebností jejich provedení za účelem náležitého objasnění skutkového stavu řádně zabýval soud prvního stupně, který je shledal nadbytečnými a jako takové je podle §216 odst. 1 tr. řádu zamítl, přičemž toto své rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnil. Následně se námitkou neprovedení těchto důkazů řádně zabýval rovněž odvolací soud, jenž v postupu soudu prvního stupně v tomto ohledu neshledal žádného pochybení. Rovněž odvolací soud se řádně vypořádal se všemi námitkami obviněného (včetně neprovedení výše uvedeného znaleckého zkoumání), které v souladu s výsledky provedeného dokazování srozumitelně a přesvědčivě vyvrátil, a toto své stanovisko též náležitě a přesvědčivě odůvodnil. Za této situace tak nelze souhlasit s námitkou dovolatele stran podstatné vady spočívající v opomenutí důkazu v podobě znaleckého zkoumání účinků přípravků Erozonmax na osoby uživatelů pervitinu, jakož i znaleckého zkoumání duševního stavu svědků K., L. a D. a z toho plynoucí neúplnosti provedeného dokazování. Respektování zásad spravedlivého procesu je dáno tím, že účastníku řízení musí být dána nejen možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale též označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k prokázání svých tvrzení. Naproti tomu však soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, a pakliže tak učiní, je ve svém rozhodnutí povinen vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Právu obviněného navrhnout důkazy totiž odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout a odůvodnit své případné zamítavé stanovisko na doplnění dokazování, což soudy nižších stupňů v dané věci také řádně učinily (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000 a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09). Nejvyšší soud proto ve shodě se soudem odvolacím považuje rozsah dokazování v trestní věci obviněného J. S. z hlediska meritorního rozhodnutí za dostatečný a plně vyhovující též stanovisku Ústavního soudu v otázce tzv. opomenutých důkazů.
17. Rovněž ve vztahu k dovolatelem tvrzenému chybnému hodnocení výpovědi svědka K. J. soudy nižších stupňů, a to zejména ve vztahu k otázkám kladeným obhajobou, je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu. Naopak oba nižší soudy postupovaly při hodnocení důkazů, včetně hodnocení komplexní výpovědi svědka J., důsledně podle ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu, tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze zcela akceptovat. Z odůvodnění soudních rozhodnutí vyplývá, že se oba nižší soudy přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obviněného, vyložily, jakými úvahami se přitom řídily a z jakých důvodů neuvěřily tvrzením obviněného. Soudy jasně rozvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a kterak postupovaly při hodnocení vzájemně si nekorespondujících důkazů. V tomto ohledu jsou rozhodnutí soudů obou stupňů pečlivě, srozumitelně a logicky odůvodněna, a to způsobem plně odpovídajícím požadavkům ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu.
18. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný veškerými svými námitkami v podstatě jen opakuje svoji obhajobu uplatněnou již v řízení před soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. V rámci podaného dovolání přitom nevznesl žádnou relevantní námitku, již by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonné důvody dovolání.
19. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 10. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík