ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1544.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1544/2019-1821
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2020 o dovolání obviněného E. Ch., nar. XY v XY, Ruská federace, státního příslušníka Ruské federace, v České republice bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 4 To 43/2019, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 5/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. Ch. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2019, sp. zn. 53 T 5/2018, byl obviněný E. Ch. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění v trvání 8 (osmi) roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 4 výroku rozsudku.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
jako člen organizované skupiny osob působící nejméně na území České republiky, Ruské federace, Spolkové republiky Německo a Holandska, po předchozích dohodách, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů, veden společným záměrem s blíže neustanovenou osobou označenou obžalovaným jako A. K., další osobou vystupující pod přezdívkou H. T., s osobou M. M. R., nar. XY (odsouzen rozsudkem Okťabrského obvodního soudu města Tomsk ze dne 15. 3. 2018 vedeného pod č. 1-91/2018), případně s dalšími dosud neustanovenými osobami, se vědomě podílel na nákupu, organizaci a realizaci vývozu psychotropních látek do Ruské federace, které předtím nakoupili přes internet na TOR serverech určených pro nelegální nákup drog, a to tím způsobem, že
1. v blíže nezjištěné době, nejpozději v únoru 2017 si u neustanovené osoby přes internet objednali za účelem dalšího prodeje 5097 ks tripů obsahující psychotropní látku 4-jod-2,5- dimethoxy fenethylamin - 2C- I, a následně tyto tripy dne 6. 2. 2017 v 16:10 hod. v Brně na ulici XY předal do přepravy společnosti DHL Express, s. r. o., Nádražní 2967/93, 702 00 Ostrava, IČ: 256 83 446, jakožto poštovní zásilku č. XY, na které byla jako odesílatel uvedena „I. Ch., XY, XY, CZ, tel. XY“ a jako příjemce byla uvedena O. P., D., XY, Russia, tel. XY, přičemž zásilka byla dne 7. 2. 2017 ve Spolkové republice Německo na letišti v Lipsku kontrolována úředníky letištního dozoru Lipsko a následně dne 14. 2. 2017 byla předána jako sledovaná zásilka vyšetřovacím orgánům v Moskvě, Ruská federace,
2. v blíže nezjištěné době, nejpozději v květnu 2017 si u neustanovené osoby na internetu objednali za účelem dalšího prodeje celkem 35 ks tripů obsahujících celkem 2,88 miligramů psychotropní látky LSD, kdy zásilku si nechal dne 10. 5. 2017 doručit za využití provozovatelů poštovních služeb z Nizozemského království do České republiky na adresu E. Ch., XY , XY, Czech republic,
přičemž k doručení zásilky nedošlo, neboť byla na základě příkazu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 17. 5. 2017, pod sp. zn. 4 KZN 1047/2017 přepravcem zadržena a vydána policejnímu orgánu,
3. v blíže nezjištěné době, nejpozději v měsíci květnu 2017 si u neustanovené osoby objednali přes internet za účelem dalšího prodeje 950 ks tripů obsahujících psychotropní látku LSD, následně tyto tripy dne 12. 5. 2017 v Brně na ulici XY poblíž hotelu S. předal k přepravě společnosti DHL Express, s. r. o., Nádražní 2967/93, 702 00 Ostrava, IČ: 256 83 446, jakožto 3 ks poštovních zásilek evidovaných pod:
a) č. XY, na které byl jako odesílatel uveden „V. C. M. K., XY, XX, , CZ, tel. XY“ a jako příjemce „M., E., XY, Russia“, která obsahovala 250 ks tripů obsahujících celkem 20,99 miligramů psychotropní látky LSD,
b) č. XY, na které byl jako odesílatel uveden „V. C. M. K., XY, XY, CZ, tel. XY“ a jako příjemce „B., XY DHL, XY, Russia, tel. XY“, která obsahovala 200 ks tripů obsahujících celkem 16,29 miligramů psychotropní látky LSD,
c) č. XY, na které byl jako odesílatel uveden „V. C. M. K., XY, XY, CZ, tel. XY“ a jako příjemce „A., XY, XY, Russia, tel. XY“, která obsahovala 500 ks tripů obsahujících celkem 42,89 miligramů psychotropní látky LSD,
přičemž k doručení zásilek jejich příjemcům nedošlo, neboť byly na základě příkazu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 15. 5. 2017 pod sp. zn. 4 KZN 1047/2017 přepravcem zadrženy a vydány policejnímu orgánu,
4. v blíže nezjištěné době, nejpozději v květnu 2017 si u neustanovené osoby na internetu objednali za účelem dalšího prodeje 500 ks tripů o celkové hmotnosti 7,94 gramů s obsahem psychotropní látky LSD, a následně tyto tripy dne 22. 5. 2017 předal v Brně na rohu ulic XY a XY do přepravy společnosti UPS Česká republika, s. r. o., Závišova 502/5, Praha 4, IČ: 005 62 262, jakožto poštovní zásilku č. XY, na které byl jako odesílatel uveden „J. .B, XY, XY“ a jako příjemce „V. B., XY, XY, Rusko, tel. XY“.
Zásilka byla fakticky určena za účelem dalšího prodeje neustanovenou osobou vystupující pod přezdívkou H. T., který působí na internetovém serveru RAMP, který se zabývá nelegálním prodejem drog v Rusku. Převzetí zásilky na území Ruské federace měl zajistit M. M. R., který si za tímto účelem sjednal osobu V. A. B., nar. XY, který nebyl obeznámen s trestnými úmysly M. M. R. Osobní údaje B. předal R. osobě H. T., který tyto údaje dále předal přes A. K. obžalovanému Ch., který zajistil přepravu drog prostřednictvím společnosti UPS Česká republika a osobě H. T. předal číslo zásilky, ve které byly drogy odeslány a H. T. toto číslo zásilky předal M. M. R., který pro zásilku vyslal V. A. B., a tento byl při převzetí zásilky zadržen orgány Ruské federace,
5. v přesně nezjištěné době na konci léta 2017 na blíže nezjištěném místě v Brně předal své přítelkyni A. D., nar. XY, 1 ks tripu obsahujícího psychotropní látku LSD, kdy A. D. tento trip užila,
6. 18. 8. 2017 v pronajatém bytě na ulici XY v Brně prodal J. K., nar. XY, celkem 2 ks tripu obsahujícího psychotropní látku LSD, kdy J. K. tyto tripy v následné době užil,
7. od přesně nezjištěné doby do dne 7. 11. 2017 v pronajatém bytě na ulici XY v Brně přechovával za účelem dalšího prodeje 21 ks tripů obsahujících psychotropní látky LSD, 25I-NBOMe a 2C-I,
8. v období od 12. do 22. 10. 2017 v pronajatém bytě na ulici XY v Brně vypěstoval 52 ks hub obsahujících psychotropní látky psilocybin a psilocin, které následně usušil a za účelem konzumace předal i svým přátelům,
a uvedeného jednání se dopouštěl s vědomím, o jaké látky se jedná a i přes to, že nedisponuje příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, přičemž:
diethylamid kyseliny D-lysergové (LSD; lysergid) patři mezi psychotropní látky uvedené v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 o seznamech návykových látek (§44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách),
25I-NBOMe - 2(4-jod-2,5 dimethoxyphenyl)-N- (2-methoxyphenyl methyl) ethamin patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu č. 4, přílohy č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek;
2C-I (4-jod-2,5-dimethoxy fenethylamin) patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu č. 4, přílohy č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
psilocin a psilocybin patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu č. 4, přílohy č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
3. O odvolání, které proti výše citovanému rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci tak, že je usnesením ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 4 To 43/2019, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
4. Z hlediska rekapitulace dosavadního průběhu řízení je třeba připomenout, že ve věci obviněného E. Ch. Krajský soud v Brně poprvé rozhodoval rozsudkem dne 18. 2. 2019, č. j. 53 T 5/2018-1650, jímž obviněného uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za což jej odsoudil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest vyhoštění v trvání 8 (osmi) roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu též uložil trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 4 výroku rozsudku. Z podnětu odvolání obviněného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 4. 2019, č. j. 4 To 16/2019-1701, podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil krajskému soudu, aby ve věci učinil nové rozhodnutí. V návaznosti na to pak Krajský soud v Brně výše již citovaným rozsudkem ze dne 7. 6. 2019, sp. zn. 53 T 5/2018, ohledně obviněného E. Ch. znovu rozhodl o vině a trestu.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu podal obviněný E. Ch. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
6. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný namítá, že nalézací soud se v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí dopustil závažných pochybení v jeho neprospěch. Tím, že mu nebylo umožněno vyslechnout znalce, který zpracovával expertizu, jejíž faktické nedostatky připustil i nalézací soud a jež se stala hlavním důkazem proti jeho osobě, bylo mu znemožněno opatřit důkazy, které by mohly jeho vinu zmírnit nebo jej zcela vyvinit. Rovněž byla proti němu použita jako důkaz výpověď obviněného z cizozemského procesu, kdy on, ani jeho obhájce neměli možnost klást mu dotazy, přestože se tato výpověď stala klíčová pro užitou právní kvalifikaci. Rovněž pro účast na organizované skupině působící ve více státech nebylo nikdy proti němu zahájeno trestní stíhání a v přípravném řízení mu tak bylo odepřeno právo se k tomuto obvinění vyjádřit a účinně se hájit. Tím došlo k porušení práva na spravedlivý proces garantované zejména čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy a též i k porušení práva provést důkazy na svoji obhajobu a vyjadřovat se k důkazům dle čl. 38 odst. 2 Listiny.
7. Je si vědom institutu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, nicméně má za to, že výše nastíněná porušení ústavně zaručených práv obviněného jsou ve světle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 3 Tdo 197/201) přezkoumatelná i v rámci uvedeného dovolacího důvodu podle §256b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný shledal ve skutečnosti, že ačkoliv odvolací soud mohl v dovolání specifikovaná pochybení nalézacího soudu napravit, takto neučinil, ale naopak je plně převzal do svého, dovoláním napadeného rozhodnutí.
9. Obviněný rovněž připomněl, že předmětný rozsudek je druhým rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným v dané věci, když první rozsudek byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2019, č. j. 4 To 16/2019-1701. Ačkoliv nalézací soud ignoroval část pokynů obsažených v kasačním usnesení Vrchního soudu v Olomouci, když splnil pouze pokyny týkající se procesních vad, nikoli pokyny týkající se dokazování, vrchní soud v následném odvolacím řízení jejich dodržování nevymáhal.
10. Předně uvádí, že proti němu byla jako hlavní důkaz o rozsahu jeho údajné trestné činnosti u skutků ad 1/ a 4/ rozsudku soudu prvního stupně použita odborná vyjádření z Ruské federace (č. l. 1445 - 1446 a č. l. 1589 – 1595 tr. spisu k bodu 1. a příloha č. 1 - právní pomoc z Ruské federace, město Tomsk k bodu 4), přestože nalézací soud připouští faktickou nesprávnost postupu ruských znalců a aniž byl učiněn pokus o výslech jejich zpracovatele. V této souvislosti obviněný namítá, že předmětné expertizy provedené v Ruské federaci nelze považovat za odborná vyjádření podle §105 tr. ř. mající povahu listinných důkazů, jak uvádí odvolací soud, neboť nebyla vyžádána žádným českým orgánem činným v trestním řízení. K tomu cituje judikaturu Nejvyššího soudu, týkající se případů, kdy se lze při posuzování odborné problematiky spokojit pouze s odborným vyjádřením a kdy je vzhledem ke složitosti věci nutno přibrat znalce (např. R 1/1966, R 24/1987, R 27/1988, R 9/1990, R 29/1965, R 47/1970, R 46/69, R 25/70, R 5/66, R 46/94, a Komentář k trestnímu řádu - ŠÁMAL, Pavel. §105 In: ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, NOVOTNÁ, Jaroslava, PÚRY, František, RŮŽIČKA, Miroslav, ŘÍHA, Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN, Petr. Trestní řád I., II., III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 1566). Připouští, že v případě drogové problematiky jsou v praxi využívána i odborná vyjádření, ta jsou ale vždy zpracovávána specifickými subjekty, kterými jsou nejčastěji Odbory kriminalistické techniky a expertiz (OKTE) jednotlivých krajských ředitelství Policie České republiky (KŘP), jež garantují vysokou míru profesionality a podávají standardní expertizy za použití zavedených metod, anebo se od Kriminalistického ústavu Praha vyžádá odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky odborné vyjádření není postačující, přibere se stejné pracoviště nebo Kriminalistický ústav jako znalecký ústav.
11. V návaznosti na to vytýká, že odborná vyjádření nicméně ani jednou z výše uvedených institucí zpracována nebyla, a nemůže se tak jednat o kriminalistickotechnickou expertizu. Na rozdíl od Odboru kriminalistické techniky a expertiz a např. Kriminalistického ústavu Praha není ruský expertní ústav dostatečně v praxi prověřen, a je tedy otázkou, nakolik jsou jeho závěry na odborné úrovni, zda používá standardní metody, vychází z empirických poznatků atd. Podle dovolatele ruská odborná vyjádření nepodávají odpověď na zásadní otázku, jaká byla koncentrace omamných a psychotropních látek (dále též „OPL“) v předložených stopách, přičemž jde o věc zásadní pro právní kvalifikaci skutku. V tomto směru poukázal na názor uvedený v Bulletinu NPC č. 4/2008, str. 4, 5. Dovozuje, že odborné vyjádření v podobě kriminalistickotechnické expertizy na úseku OPL, jakkoli je k němu v praxi z hlediska jeho provádění přistupováno jako k listině, není obyčejnou listinou, neboť se jedná fakticky o jednu z forem znaleckého zkoumání. Uvádí, že navrhoval předvolat jako svědka osobu Š. – zpracovatele obou odborných vyjádření za účelem doplnění klíčové otázky, zda se jednalo o OPL, a též za účelem vysvětlení rozporů v předmětných odborných vyjádřeních, když podle prvního ruského zkoumání zásilky vztahující se k bodu 1) rozsudku v ní nebyly nalezeny vůbec žádné OPL a později ta samá zásilka měla stopy OPL údajně obsahovat.
12. Má tedy za to, že pokud se soudy v posuzované věci spokojily s tím, že namísto znaleckého posudku stran údajného rozsahu jeho drogové trestné činnosti byly opatřeny pouze listiny, i přes jejich soudy uznanou faktickou rozpornost, a aniž měl možnost vyslechnout jejich zpracovatele, došlo k protiústavnímu zneužití práva v jeho neprospěch. Bez znaleckého zkoumání podávajícího odpověď na otázku množství OPL v zásilkách uvedených pod body 1) a 4) napadeného rozsudku (kvalitativní a kvantitativní analýza podle českých standardů), které navrhoval jako jeden z doplňujících důkazů, tak není možné uzavřít, že všechny tripy obsahovaly 2C-I nebo LSD, neboť provedená odborná vyjádření nejsou dostatečným důkazním prostředkem. Odmítá též argument, že znalecký posudek by šel těžko zpracovat, když se předmětné látky nacházejí v Rusku, přičemž tuto skutečnost mu nelze klást k tíži. Bylo mu tak znemožněno, aby sám ve smyslu §89 odst. 2 tr. ř. vyhledal důkaz znaleckým posudkem. Řízení před soudy obou stupňů je tak stiženo podstatnou vadou, neboť nemohl uplatnit svoji obhajobu a nechat provést důkazy podstatné k řádnému objasnění věci, čímž byla porušena práva zaručená mu Listinou v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2.
13. V další části dovolání obviněný konstatuje, že pokud jde o výpověď M. M. R. (dále též jen“ M. M. R.“) v jeho trestním řízení v Ruské federaci v postavení obviněného, ačkoliv ji soudy označily za procesně nepoužitelnou, přesto vychází z rozsudku ruského soudu, který tuto výpověď obsahuje, a která se stala klíčovou pro závěry soudů, že byl dovolatel přímo zapojen do činnosti organizované skupiny působící ve více státech na úseku nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami (příloha č. 1 – právní pomoc Tomsk). Tím došlo k obcházení zákona v jeho neprospěch, neboť dotyčný nebyl nikdy poučen podle českého trestního řádu a dovolatel neměl možnost mu klást dotazy a vyjádřit se k jeho výpovědi, a její obsah tedy nemůže být použit jako důkaz v jeho neprospěch.
14. Rovněž poukazuje, že předmětný rozsudek ruského soudu je fakticky přepisem doznání M. M. R., když řízení bylo obdobou naší dohody o vině a trestu a rozsudek nad ním je v podstatě jejím schválením. Ačkoliv jiné důkazy stran právní kvalifikace ani stran organizované skupiny provedeny nebyly, orgány činné v trestním řízení přesto neprojevily ani snahu dotyčného svědka autenticky vyslechnout a namísto toho byly čteny listiny. Řízení bylo podle dovolatele vedeno svévolně a odvolací soud se odchýlil od svého předchozího názoru ohledně nutnosti postupovat in dubio pro reo v případě, že nalézací soud v novém řízení neopatří proti obviněnému nové důkazy. Řízení před soudy obou stupňů je tak stiženo podstatnou vadou, neboť bylo zkráceno jeho právo na obhajobu, zejména mu nebylo umožněno položit klíčovému svědku dotazy, vyjadřovat se k jeho výpovědi a nechat jej konfrontovat se svojí výpovědí a listinnými důkazy, čímž byla porušena zejména zásada bezprostřednosti, ale i jeho práva zaručená Listinou v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2.
15. V další části svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá, že byl odsouzen pro skutek, pro který nebylo nikdy zahájeno trestní stíhání, k čemuž cituje část skutkových vět z výroku rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k jeho působení jako člena organizované skupiny působící ve více státech, přičemž namítá, že jde o skutkové okolnosti, které nebyly ani v jednom z usnesení o zahájení trestního stíhání zmíněny. Podle soudů přitom byla okolnost spočívající v účasti na organizované skupině působící ve více státech klíčová pro trestní sazbu bez ohledu na množství distribuce nedovolené látky. Zpochybňuje konstrukci §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a namítá, že pokud měly orgány činné v trestním řízení dojem, že si v rámci vyšetřování opatřily dostatek důkazů o tom, že se obviněný dopustil účasti na organizované skupině působící ve více státech, měly pro tyto skutkové okolnosti zahájit, resp. rozšířit podle §160 odst. 5 tr. ř. trestní stíhání. Pokud byl pouze upozorněn na změnu právní kvalifikace procesním postupem dozorové státní zástupkyně, tedy formou upozornění na změnu právní kvalifikace ze dne 23. 10. 2018, které fakticky suplovalo postup podle §160 odst. 5 tr. ř., byl zkrácen na svém právu vyjádřit se k podstatě obvinění a účinně se hájit již přípravném řízení. Skutkové okolnosti, jak se měl podílet na činnosti údajné organizované skupiny, kým měla být tvořena, a v jakých státech měla působit, nebyly uvedeny ani v předmětném upozornění na změnu právní kvalifikace, a tyto se dozvěděl až z obžaloby, potažmo až z rozsudku soudu prvního stupně. Ačkoli rozšířením obvinění došlo ke zvýšení trestní sazby, orgány činné v trestním řízení nepovažovaly za nutné jej k tomu vyslechnout. Přípravné řízení je tak stiženo podstatnou vadou, neboť bylo zkráceno jeho právo na obhajobu, vyjádřit se k obvinění a navrhovat důkazy ve svůj prospěch a došlo i k porušení práv zaručených Listinou v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2.
16. Vyjádřil přesvědčení, že výše označená pochybení orgánů činných v trestním řízení na věci zúčastněných vedou k tomu, že za stávající důkazní situace mu není možné velký rozsah drogové trestné činnosti ani účast na organizované skupině působící ve více státech prokázat, neboť proces dokazování nese znaky „nefér“ řízení a odporuje jeho ústavně garantovaným právům, byť se v určitém rozsahu drogové trestné činnosti skutečně dopustil.
17. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 8. 2019, č. j. 4 To 43/2019-1776, i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2019 (pozn. správně 7. 6. 2019), č. j. 53 T 5/2018-1727, a věc vrátil do přípravného řízení. Dále navrhl, aby předseda senátu ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání přerušil výkon trestu, který nyní vykonává ve Věznici Mírov. Rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265 l odst. 3 tr. ř. přikázal věc znovu projednat v jiném složení senátu, naznal-li by, že je namístě věc vrátit soudu prvního stupně, a podle §265l odst. 4 tr. ř. rozhodl, že není třeba jej brát do vazby.
18. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem v podrobnostech shrnul dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů, jakož i podstatu trestné činnosti obviněného. K uplatněným dovolacím námitkám uvedl, že obviněný jimi nevytýká nesoulad skutkových zjištění a právního posouzení přisouzeného skutku, ale těžiště jeho námitek spočívá ve zpochybňování rozhodných skutkových zjištění, resp. procesních postupů, na jejichž podkladě byla učiněna. To platí i ve vztahu ke znakům kvalifikovaných skutkových podstat podle §283 odst. 3 písm. b) /pozn. správně §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku/ a §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, když výslovně uvádí, že „velký rozsah drogové trestné činnosti a účast na organizované skupině působící ve více státech mu nelze za stávající důkazní prokázat“. Skutečnost, že u některých jednání nebylo přesně (ve váhových jednotkách) kvantifikováno množství účinné látky v tzv. tripech, zmiňuje dovolatel pouze v souvislosti se skutkovou polemikou s kvalitou „ruských“ odborných vyjádření. Uplatňuje tak námitky směřující primárně do skutkové a procesní oblasti, které formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají.
19 . Pokud v souvislosti s těmito námitkami obviněný namítá porušení svého práva na spravedlivý proces, státní zástupce uvádí, že zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění přichází v úvahu zejména v případě extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, ten však obviněný nenamítá. O vady důkazního řízení zakládající porušení práva obviněného na spravedlivý proces se jedná též v případě tzv. opomenutých důkazů a v případě, kdy soudy při ustálení skutkového stavu vycházely z důkazů opatřených nezákonným způsobem. Podle státního zástupce však pod žádný z těchto případů námitky dovolatele, týkající se procesní použitelnosti některých důkazů opatřených cestou právní pomoci v Ruské federaci nelze podřadit ani je nelze považovat za důkazy opatřené nezákonným způsobem. Předmětné námitky nejsou důvodné ani po věcné stránce a dovolatel jimi zkresluje procesní a důkazní situaci v předmětné trestní věci.
20. Podle státního zástupce soud při svém rozhodování nevycházel z výpovědi M. M. R., učiněné v postavení svědka nebo obviněného před orgány činnými v trestním řízení v Ruské federaci. Pokud se týká trestního rozsudku Obvodního soudu Tomsk, k jehož obsahu soudy při svém rozhodování přihlížely, lze jej nepochybně považovat za důkaz přípustný podle §89 odst. 2 tr. ř., který pomohl objasnit některé skutkové okolnosti drogové trestné činnosti obviněného posouzené podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Nepoužitelnost cizozemského rozsudku jako důkazu nelze dovozovat ze skutečnosti, že vzešel z řízení prováděného podle procesních předpisů cizího státu, tedy, že obvinění a svědci nemuseli být poučováni ve stejném rozsahu, jako je tomu dle českého trestního řádu. Obdobně nelze za nezákonně opatřené důkazy považovat odborné expertizy získané cestou právní pomoci v Ruské federaci. V tomto směru státní zástupce odkázal v podrobnostech na argumentaci pod bodem 29. – 30. odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a též pod body 34. – 35. jeho dřívějšího kasačního rozhodnutí, ve kterém se již s obdobnými námitkami dovolatele dostatečně vypořádal. Námitky, jimiž dovolatel zpochybňuje odborné kvality zpracovatelů expertiz a úplnost zjištění z těchto vyplývajících, shledal státní zástupce zcela mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí v bodě 117. svého rozhodnutí sice uvažoval o možnosti jiného, patrně vhodnějšího postupu ruských expertů, v žádném případě však nekonstatoval „faktickou nesprávnost postupu ruských znalců“. Namítané porušení práva obviněného na spravedlivý proces nelze dovozovat ani z faktické nemožnosti obhajoby nechat provést znalecké dokazování ve vztahu k „drogovému materiálu“ nacházejícímu se v Ruské federaci.
21. Ryze procesní, navíc bezpředmětnou, shledal státní zástupce rovněž námitku, že dovolateli nebylo vzneseno, resp. rozšířeno obvinění podle §160 odst. 5 tr. ř. pro účast na organizované skupině působící ve více státech. Postup podle §160 odst. 5 tr. ř. je namístě v případě zjištění dalšího skutku, pro který dosud nebylo zahájeno trestní stíhání, nikoli v případě, že jsou zjištěny některé další okolnosti týkající se skutku, pro který již trestní stíhání zahájeno bylo, byť by šlo o okolnosti odůvodňující použití přísnější právní kvalifikace skutku. Podle §160 odst. 5 tr. ř. je třeba postupovat obdobně též v případě, vyjde-li najevo nový útok pokračujícího trestného činu. Podle aktuální judikatury jednání pachatele spočívající v nedovoleném nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy zpravidla představuje jediné celistvé jednání, které se nerozpadá na jednotlivé dílčí útoky ve smyslu §12 odst. 2 tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 11 Tdo 862/2016, sp. zn. 11 Tdo 125/2017, a rozhodnutí Nejvyššího soudu publ. pod č. 6/2008 Sb. rozh. tr.). V předmětné trestní věci byla v usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. ze dne 8. 11. 2017 popsána jednání korespondující s jednáním posléze uvedeným pod body 1) až 4) odsuzujícího rozsudku, přičemž již v usnesení o zahájení trestního stíhání byly zmíněny některé okolnosti týkající se zasílání nedovolených látek na území Ruska. Jestliže v průběhu přípravného řízení byla tato skutková zjištění doplněna a upřesněna, zejména pokud jde o součinnost dovolatele s dalšími, v Rusku působícími osobami, pak pro právní kvalifikaci skutku podle kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku nebylo třeba vznést proti dovolateli podle §160 odst. 5 tr. ř. obvinění pro „účast na organizované skupině působící ve více státech“. Šlo totiž pouze o zjištění a zohlednění při právní kvalifikaci dalších okolností týkajících se skutku, pro který již trestní stíhání zahájeno bylo. Zcela mimo rámec dovolacího řízení shledal státní zástupce zpochybnění kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, pokud nezohledňuje množství nedovolené látky, se kterým pachatel spojený s organizovanou skupinou působící ve více státech disponoval.
22. Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky obviněného obsahově neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu ve vztahu ke skutkovým zjištěním a procesním postupům soudů z důvodů porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
23. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., dovolatel nekonkretizoval, ve které z jeho variant jej uplatnil. Státní zástupce má nicméně za to, že za situace, kdy dovolatel neuplatnil žádné relevantní námitky v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není relevantně uplatněna ani část dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Uplatnění další části uvedeného dovolacího důvodu spočívající v zamítnutí řádného opravného prostředku bez splnění procesních podmínek nepřicházelo v předmětné věci v úvahu, neboť odvolací soud odvolání zamítl nikoli z formálních důvodů, ale podle §256 tr. ř. po meritorním přezkumu napadeného rozhodnutí.
24. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného E. Ch. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
26. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
27. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný rovněž uplatnil, je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
28. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku.
29. Nejvyšší soud je dle ustálené judikatury Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek pouze v takovém případě, kdy v rozhodování soudů předchozích stupňů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
30. Je třeba ještě upozornit na to, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v tomto případě také z velké části stalo.
31. Ze shora uvedeného je zřejmé, že obsahem dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s ohledem na jeho hmotněprávní povahu, nemohou být námitky skutkového a procesního charakteru, jimiž obviněný napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení a uplatňuje tak námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nejvyšší soud se bez dalšího nemohl zabývat ani námitkami, v nichž obviněný zpochybňuje zákonnost a procesní použitelnost důkazů užitých v trestním řízení, neboť jde o výhrady procesněprávní povahy směřující výlučně do procesu dokazování provedeného soudy nižších stupňů. V dovolání mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci, nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů /konkrétně zpochybňuje procesní použitelnost znaleckých expertiz získaných cestou právní pomoci z Ruské federace a polemizuje s jejich kvalitou, kupř. tvrzením, že nebylo beze vší pochybností ohledně jednání pod body 1) a 4) zjištěno, zda se jednalo o omamné a psychotropní látky, ani nebylo u některých jednání kvantifikováno množství účinné látky v zadržených tzv. tripech, tvrdí, že do Ruska zasílal toliko látku 25B NBF, která není na seznamu zakázaných omamných látek a i v Rusku je zcela legální, popírá, že by byl členem organizované skupiny působící ve více státech a vytýká, pokud soudy při svých závěrech o jeho zapojení do činnosti této skupiny vycházely z rozsudku ruského soudu, který obsahuje výpověď M. M. R. z jeho trestní věci v Ruské federaci i přes její procesní nepoužitelnost atd./, a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (námitkami, že velký rozsah drogové trestné činnosti ani jeho účast na organizované skupině působící ve více státech mu nelze za stávající důkazní situace prokázat, že soudy nevyhověly jeho důkazním požadavkům na výslech znalkyně – zpracovatelky znaleckých expertiz z Ruské federace a na vypracování znaleckého posudku podle českých standardů ke kvalitativní a kvantitativní analýze omamných a psychotropních látek v zásilkách uvedených pod body 1/ a 4/ rozsudku). Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku, ovšem v tom smyslu, že se trestné činnosti v přisouzeném rozsahu nedopustil. Je tak zřejmé, že tyto a další obdobné námitky obviněného obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
32. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soud prvního stupně nepostupoval v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. „ in dubio pro reo“. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „ in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
33. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04).
34. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě zjištění faktického extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je založen zejména tím, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). Takový rozpor představuje též situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000, a další). Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování však zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z výše naznačených případů extrémního nesouladu nejedná, přičemž obviněný jej ani nenamítá.
35. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
36. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř., popř. §134 odst. 2 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
37. Na základě obsahu podaného dovolání, ve kterém nebylo poukázáno na žádné právní nedostatky, jež by formálně naplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud shledal, že obviněný v něm mj. brojil proti tomu, že soudy závěr o skutkových okolnostech založily na procesně nepoužitelných důkazech – znaleckých expertizách získaných cestou právní pomoci z Ruské federace, které nelze při rozhodování v dané trestní věci použít, neboť byly zajištěny procesně vadným způsobem, když znalkyně nebyla přibrána postupem podle §105 odst. 1 tr. ř., a ani nebyla v hlavním líčení vyslechnuta jako jejich zpracovatelka. Nejvyšší soud uvádí, že touto námitkou se již ve svém předchozím kasačním rozhodnutí zabýval odvolací soud, který konstatoval, že české orgány činné v trestním řízení sice nemohou přibírat znalce cizího státu ke znaleckému zkoumání, úkolovat je a požadovat vypracování znaleckého posudku, avšak znalecký posudek cizího státu je výsledkem odborného zkoumání osobou, popř. osobami s příslušnými odbornými znalostmi, které byly přibrány na základě právního předpisu cizího státu. Proto závěry, k nimž znalkyně Expertního kriminalistického centra Ministerstva vnitra Ruské federace v dané trestní věci dospěla za využití odborných znalostí, mají v rámci procesu dokazování v České republice charakter odborného vyjádření, které má povahu listinného důkazu, nikoli znaleckého posudku, a nic tedy z pohledu trestního řádu nebrání tomu, aby takový důkaz byl použit. Nejvyšší soud se ztotožnil s odvolacím soudem, že soud prvního stupně nepochybil, pokud z těchto při zjišťování skutkového stavu dané trestní věci vycházel.
38. Zcela mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nachází námitky, jimiž obviněný zpochybňoval rovněž kvalitu předmětných odborných zkoumání v Ruské federaci a neúplnost jejich zjištění k bodům 1) a 4) rozsudku soudu prvního stupně z těchto vyplývajících, neboť se jedná se námitky založené toliko na polemice se skutkovými závěry z předmětných odborných vyjádření vyplývajících, když tvrzení, že nebylo beze vší pochybností zjištěno, zda se v daném případě jednalo o omamné a psychotropní látky, a že u některých jednání nebylo přesně (ve váhových jednotkách) kvantifikováno množství účinné látky v zadržených tzv. tripech, zmiňuje pouze v souvislosti se skutkovou polemikou o kvalitě ruských odborných vyjádření.
39. Jen pro úplnost lze uvést, že tyto výhrady jsou vyvráceny výpovědí znalkyně pplk. Ing. Komorousové, která uvedla, že při analýzách v Ruské federaci je používán stejný postup jako v rámci EU. Postup při znaleckém zkoumání v Ruské federaci byl tak obdobný jako v České republice ovšem s tím, že pravděpodobně s ohledem na nedostačující přístrojové vybavení tam nemohou provádět kvantitativní analýzu. Kvalitativní analýzu provádějí shodně, jak je popsáno ve zkoumání tripů v Ruské federaci, stejnými metodami. Z výsledků odborných zkoumání v Ruské federaci je zřejmé, že kvalitativní analýzu znalci provedli a psychotropní látku 2C-I ve zkoumaných tripech nalezli. I když expertizou prováděnou v Ruské federaci v noci z 15. na 16. 2. 2017 nebyl na povrchu některých tripů omamný prostředek nalezen, druhou a delší dobu prováděnou analýzou (ve dnech od 16. 3. do 1. 4. 2017) bylo nicméně zjištěno, že se ve všech zasílaných arších papíru, perforovaných na jednotlivé tripy, účinné látky 2C-I nacházely. Nikde není ani zmínka o látce 25B NBF, čímž je vyvrácena obhajoba obviněného že do Ruské federace zasílal toliko tuto látku, která není zakázána. Naopak lze poukázat na závěry provedeného dokazování, že obviněný opakovaně, konspirativním způsobem distribuoval do Ruské federace zásilky s tripy obsahujícími psychotropní látku tím způsobem, že v zalaminování osvědčení o akreditaci (přičemž dle sdělení Českého institutu pro akreditaci se však nejednalo o originály, ale pouze plnobarevné kopie), byly v jednotlivých zásilkách v podstatě ukrývány a schovávány jednotlivé listy papíru s účinnou látkou, tzv. tripy psychotropních látek s účinnými látkami 2C-I a LSD. K námitkám směřujícím do množství účinné látky v jednom tripu pplk. Ing. Komorousová dále uvedla, že za posledních 5 let se setkala s tripy 2C-I, které obsahovaly obdobné množství účinné látky, jaké bylo zjištěno u tripů zajištěných v dané věci (bod 7/výroku napadeného rozsudku) a jež byly zkoumány Kriminalistickým ústavem Praha. V podrobnostech lze odkázat na argumentaci odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pod body 58 – 92 a též pod body 27, 28, 30 a 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, v nichž se s obdobnými námitkami dovolatele dostatečně vypořádaly a jejichž závěry lze podle Nejvyššího soudu plně akceptovat.
40. Námitkou, že za stávající důkazní situace nelze prokázat, že svým jednáním naplnil skutkovou podstatu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, obviněný tak vybočil z mezí požadavku na hmotněprávní argumentaci pod uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož jde toliko o polemiku s užitými odbornými postupy, a tedy výhradně brojí vůči procesu dokazování.
41. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný se jako člen organizované skupiny působící ve více státech vědomě s dalšími pachateli podílel na nákupu, organizaci a realizaci vývozu psychotropních látek do Ruské federace, které předtím nakoupili přes internet na TOR serverech určených pro nelegální nákupy drog, přičemž jak je blíže v bodech 1. – 8. výroku rozsudku soudu prvního stupně uvedeno, opatřil a pod jmény jiných osob odeslal za účelem dalšího prodeje do Ruské federace 5097 ks tripů obsahujících psychotropní látku 4-jod-2,5-dimethoxi fenethylamin-2C-I (bod 1.) a 1485 ks tripů obsahujících psychotropní látku LSD (body 2. – 4.), a dále předal tripy obsahující psychotropní látku LSD, popř. houby obsahující psychotropní látky psilocybin a psilocin různým osobám v Brně (body 5. – 8.). Toto jednání soud prvního stupně posoudil jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy jako jednání, jehož se obviněný dopustil ve velkém rozsahu. Vycházel přitom z judikaturních východisek vymezených v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.) a ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) Ve stanovisku svého trestního kolegia ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 30l/2013, Nejvyšší soud dovodil, že za „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku je obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. V případě látky 2C-I je takovou orientační hodnotou „množství většího než malého“ více než 4 tablety/kapsle, a u látky LSD 5 5 papírků, tablet, želatinových kapslí nebo „krystalů“ impregnovaných účinnou látkou. Stanovení hodnoty považované za „množství větší než malé“ současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu (srov. č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Za této situace odvolací soud správně přisvědčil soudu prvního stupně, že znak „velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku byl naplněn. Výhrady obviněného vůči závěru o naplnění znaku velkého rozsahu daného jednání tak nemají žádné opodstatnění.
42. Pokud jde o námitku obviněného týkající se neprovedení jím navrhovaných důkazů výslechem zpracovatelky odborného vyjádření Expertního kriminalistického centra Ministerstva vnitra Ruské federace paní Eleny Jurijevny Ševčenko, jež se stalo hlavním důkazem proti jeho osobě ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku rozsudku a vypracováním znaleckého posudku ke kvalitativní a kvantitativní analýze omamných a psychotropních látek v zásilkách uvedených pod body 1) a 4) rozsudku dle českých standardů, Nejvyšší soud v obecné poloze konstatuje, že tyto sice nejsou svojí povahou námitkami hmotněprávního charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost.
43. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně nakolik je nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy posuzuje, nakolik jsou mj. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými (potřebnými) a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces, jehož součástí je i požadavek na náležité odůvodnění rozhodnutí ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, nálezy Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05), lze konstatovat, že rozhodnutí obou soudů je s nimi v souladu. Odvolací soud se v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) zabýval v zásadě totožnou skutkovou argumentací obviněného jako v nyní posuzovaném dovolání. Vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a na ně navazující právní kvalifikaci neměl žádných výhrad, což rovněž v souladu s požadavky zákona (§134 odst. 1 tr. ř.) dostatečně zdůvodnil. Dle názoru Nejvyššího soudu při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se nejedná o tzv. opomenuté důkazy, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy prvního i druhého stupně řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování v tomto směru není již třeba, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu a jeho viny žádný vliv. V předmětné věci soud prvního stupně postupoval správně, když ohledně shora uvedených návrhů obviněného na doplnění dokazování výslechem zpracovatelky odborného vyjádření Expertního kriminalistického centra v Moskvě Eleny Jurijevny Ševčenko a vypracováním znaleckého posudku ke kvalitativní a kvantitativní analýze omamných a psychotropních látek v zásilkách uvedených pod body 1) a 4) rozsudku, které označil za nadbytečné, o těchto rozhodl zamítavě, zejména když výslech zpracovatelky odborné expertizy by nemohl přinést žádné nové závěry, nežli ve zpracovaném posudku, tedy postup, jaký při své expertize zvolila a závěry, ke kterým dospěla, když není ani zřejmé, kde se v současné době nacházející zbývající archy papírů perforované do jednotlivých tripů, které dosud nebyly při zkoumání spotřebovány a zda tento materiál ještě existuje (str. 20 – 21 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). V tomto směru odvolací soud přiléhavě ve svém usnesení uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb (§2 odst. 5 tr. ř.), skutkové závěry, ke kterým dospěl, jsou přesvědčivé a mají svůj podklad v obsahu provedených důkazů. Ztotožnil se tak se závěrem soudu prvního stupně, který neprovedení důkazů navrhovaných obhajobou přesvědčivě odůvodnil, když z jeho pohledu by z nich nemohl zjistit nic významného pro rozhodování o vině či nevině dovolatele. Takové rozhodnutí je zcela a výlučně v kompetenci rozhodujících soudů, přičemž rovněž Nejvyšší soud se s názorem soudu prvního stupně, nedoplňovat dokazování pro nadbytečnost navrhovaných důkazů plně ztotožnil.
44. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění svých rozhodnutí vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
45. Dovolateli nelze přisvědčit ani ohledně jeho další námitky ve vztahu k bodu 4) rozsudku soudu prvního stupně založené na tvrzení procesní nepoužitelnosti výpovědi M. M. R., neboť nikdy nebyl poučen podle českého trestního řádu a dovolatel neměl možnost klást mu otázky a vyjádřit se k jeho výpovědi, která je klíčová ve vztahu k jeho údajné účasti v organizované skupině působící ve více státech, do jejíž činnosti měl být podle soudů obou instancí zapojen, neboť oba soudy obešly zákon v jeho neprospěch tím, že vycházely z rozsudku ruského soudu, který tuto výpověď obsahuje.
46. Nejvyšší soud v tomto ohledu přisvědčil oběma nižším soudům, že výpověď M. M. R., kterou učinil ve svém trestním řízení v Ruské federaci v postavení obviněného, je sice procesně nepoužitelná, je však možné vycházet z rozsudku Okťabrského obvodního soudu města Tomsk ze dne 15. 3. 2018, vedeného pod č. 1 – 91/2018 (č. l. 90 – 94 tr. spisu), z něhož bylo zjištěno, že byl členem organizované skupiny zabývající se prodejem omamných a psychotropních látek. Pokud obviněný brojí proti procesní použitelnosti tohoto rozsudku cizozemského soudu, nutno zdůraznit, že soud prvního stupně správně nevycházel z výpovědi M. M. R. v procesním postavení obviněného získané prostřednictvím právní pomoci z Ruské federace, nic mu však nebránilo, aby podle §89 odst. 2 tr. ř. využil předmětný rozsudek, v němž jsou obsaženy popisy skutků, kterými byl M. M. R. uznán vinným, kyž se jedná o listinu soudního orgánu Ruské federace (č. l. 15 – 16 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací, proto nepochybil, když při zjišťování skutkového stavu vycházel i z listin, které byly poskytnuty cestou právní pomoci z Ruské federace, mj. i z předmětného rozsudku. Nejvyšší soud závěrem konstatuje, že obviněným vytýkaná pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení, která by mohla mít za následek nepoužitelnost závěrů z výše citovaného cizozemského rozsudku vyplývající, coby důkazu v trestním řízení vedeném proti obviněnému neshledal, ani nedošlo k obviněným namítané zásadě bezprostřednosti a k porušení práv obviněného vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.
47. Pod žádný z dovolacích důvodů nelze podřadit ani výtku procesně právní povahy, že trestní stíhání pro skutky kvalifikované podle odst. 4 písm. c) §283 tr. zákoníku nebylo proti obviněnému zahájeno a že tak není zachována totožnost skutku a není možno nahrazovat procesní postup podle §160 odst. 5 tr. ř. upozorněním na změnu právní kvalifikace. Lze připomenout, že předmětnou námitkou se zabýval již odvolací soud ve svém kasačním rozhodnutí a s jehož závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje (viz body 26 – 28, str. 11 – 12 usnesení vrchního soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 4 To 16/2019).
48. Jen pro úplnost lze připomenout, že otázku zachování totožnosti skutku není možno zužovat na pouhou vnější podobnost popisu skutkového stavu mezi sdělením obvinění a konečným rozsudkem. Ve fázi sdělení obvinění nemá příslušný policejní orgán zdaleka dostatek informací pro precizní vyjádření skutkového stavu věci (čili popisu skutku ve sdělení obvinění). Naopak, jeho úkolem je tento stav zjišťovat a opatřovat o něm důkazy, na jejichž podkladě je státní zástupce při formulaci obžaloby nejen oprávněn, ale i povinen precizovat popis skutku tak, aby odpovídal obsahu dosud opatřených důkazů. Na základě výsledků dokazování provedeného soudem mohou některé skutečnosti odpadnout a jiné naopak přibýt. Skutek, který je předmětem trestního řízení, soud projednává v celé šíři. Proto přihlíží i ke změnám skutkového děje, k nimž při projednávání věci před soudem došlo. Soud je rovněž povinen popsat stav věci podle výsledků dokazování, jež provádí v hlavním líčení (§220 odst. 1, 2 tr. ř.). Totožnost skutku je v trestním řízení zachována nejen tehdy, jestliže je úplná shoda alespoň v jednání při rozdílném následku, úplná shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, ale také tehdy, je-li jednání či následek v obou případech alespoň částečně shodný v podstatných rysech (srov. rozhodnutí č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.).
49. Ze spisového materiálu vyplývá, že usnesením Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, Kounicova 24, Brno, ze dne 8. 11. 2017, ČTS: NPC-1671-10/TČ-2017, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného pro spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spáchaného dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku, přičemž jednotlivé skutky, pro které bylo vůči tehdy obviněnému zahájeno trestní stíhání, jsou zde popsány pod body 1/ až 4/ (č. l. 8 - 13 tr. spisu). Z popisu skutků vyplývá doba, místo a způsob jejich spáchání tak, jak odpovídá tehdy užité právní kvalifikaci podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Přípisem Národní protidrogové centrály SKPV, Expozitura Brno, ze dne 3. 10. 2018, č. j. NPC-1671-172/TČ-2017-2200E5, byl obviněný i jeho obhájce podle §160 odst. 6 tr. ř. upozorněn na změnu v popisech jednotlivých dílčích útoků, popsaných pod body 1) a 4) v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 8. 11. 2017 (č. l. 38 tr. spisu). Následně přípisem téhož orgánu ze dne 27. 8. 2018, č. j. NPC-1671-161/TČ-2017-2200E5, poté, co na základě opatřených důkazy byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že se obviněný trestného jednání dopustil po předchozích dohodách a ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů a veden společným záměrem s dalšími osobami působícími v Ruské federaci, byl upozorněn též na změnu právní kvalifikace daného trestného jednání s tím že toto bude nadále posuzováno jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (č. l. 34 – 35 tr. spisu ).
50. K námitkám obviněného lze konstatovat, že postup podle §160 odst. 5 tr. ř. je aplikován v případě zjištění dalšího skutku, pro který dosud nebylo zahájeno trestní stíhání, nikoli v případě, že jsou zjištěny některé další okolnosti týkající se skutku, pro který již trestní stíhání zahájeno bylo, byť by šlo o okolnosti odůvodňující použití přísnější právní kvalifikace skutku. Podle §160 odst. 5 tr. ř. je namístě postupovat obdobně též v případě, vyjde-li najevo nový útok pokračujícího trestného činu. V předmětné trestní věci obviněného se upozorněním na změnu právní kvalifikace nezměnila samotná podstata stíhaných skutků, neboť pro zachování totožnosti skutku je nezbytná alespoň shoda v podstatných okolnostech, když z popisu skutků v usnesení o zahájení trestního stíhání jednoznačně vyplývá doba, místo a způsob jejich spáchání, a pokud následně bylo upřesněno, že se daného jednání měl dopouštět po předchozích dohodách ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů a veden společným záměrem s dalšími osobami působícími v Ruské federaci. Shodný je i následek jednání obviněného, které zjevně směřovalo k porušení zájmu společnosti na ochraně lidí a společnosti před nedovolenou výrobou a distribucí psychotropní látky. Jestliže v průběhu přípravného řízení byla tato skutková zjištění doplněna a upřesněna, zejména pokud jde o součinnost dovolatele s dalšími, v Rusku působícími osobami, pak pro právní kvalifikaci skutku podle kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku nebylo třeba vznést proti dovolateli podle §160 odst. 5 tr. ř. obvinění pro „účast na organizované skupině působící ve více státech.“ Nejedná se tak o žádný skutek nový nebo jiný, pro který by vůči obviněnému nebylo vůbec zahájeno trestní stíhání. Zachování totožnosti skutku bylo shledáno i ve vztahu k podané obžalobě. S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší soud shledal předmětnou námitku nedůvodnou. Rovněž nedošlo k porušení ústavně zaručených práv obviněného, jak je jím namítáno.
51. Pokud jde o obecně hmotněprávní námitku zpochybňující spáchání činu „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ačkoli tato námitka typově spadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i tuto svou argumentaci dovolatel vystavěl pouze na skutkových okolnostech případu a polemice s hodnocením důkazů nalézacím soudem, když tvrzením, že za stávající důkazní situace mu nelze prokázat, že svým jednáním naplnil zákonný znak spáchání projednávané trestné činnosti „organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, z mezí uplatněného dovolacího důvodu obsahově vykročil. Jeho argumentace ve skutečnosti směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů nižších stupňů a do hodnocení důkazů, které obviněný zpochybňuje. Nabízí tak svou verzi průběhu skutkového děje učiněnou na základě vlastního hodnocení důkazů, přičemž teprve až na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo dojít i ke změně právního posouzení jeho jednání. Je tak zřejmé, že ani tyto námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněným nabízené verze skutkových zjištění, ze které pak vyvstávají pochybnosti o jím přisouzené právní kvalifikaci.
52. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti a jen v obecné rovině připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“, jeho vymezení je proto i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. č. 53/1976-II., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině; postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Současně není ani pro účast na organizované skupině třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, ale postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015, a rozhodnutí uveřejněné pod č. 34/2005 Sb. rozh. tr.). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. Zákonnou dikcí „ve spojení“, obsažené v §288 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku jsou postiženy i volnější formy vztahu pachatele k uvedené skupině, než je jeho členství ve skupině, a není tak nutno detailně prokazovat naplnění pojmu členství v „organizované skupině“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, a ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 526/2013). K naplnění této kvalifikované skutkové podstaty může dojít i pouhou spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více státech, z nichž jedním je i Česká republika.
53. Ke znaku „člen organizované skupiny“ se vzhledem k povaze této zvlášť přitěžující okolnosti musí vztahovat úmysl [§15, §17 tr. zákoníku, srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1604, přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 826/2013-I., uveřejněné pod č. 54/2014 Sb. rozh. tr.].
54. Lze dodat, že tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. V tomto kontextu lze upozornit na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, z něhož se podává, že: „Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu.“
55. V posuzované věci soud prvního stupně přiléhavě upozornil na všechny relevantní aspekty vyúsťující v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny působící ve více státech, jimiž se rozumí nejméně dva státy, přičemž znak více států byl v posuzovaném případě naplněn tím, že skupina působila nejen na území České republiky, Ruské federace, Spolkové republiky Německo a Holandska. Pokud jde o vyžadovaný znak nejméně tří osob, v daném případě šlo o evidentní zapojení více osob a jejich vzájemné rozdělení úloh, přičemž právě dělba těchto úloh zajišťovala úspěšnější dokonání činu. Jak je z výše uvedeného rozsudku Okťabrského obvodního soudu Tomsk stran odsouzení M. M. R. zřejmé, tento byl členem organizované skupiny, zabývající se prodejem omamných a psychotropních látek. Pokud jde o obviněného E. Ch., ten znal adresu, na kterou má zásilku obsahující tripy LSD do Ruské federace zaslat, stejně tak ruská strana věděla, jaké je číslo zásilky posílané z České republiky obviněným. Osoba vystupující pod přezdívkou H. T. sdělila číslo zásilky M. M. R. a musel tedy toto vědět od další osoby. Pokud touto osobou nebyl obviněný, uvedené údaje poskytl muž označený obviněným jako A. K. Spojitost obviněného s činností celé organizované skupiny osob podílejících se na nákupu drog prostřednictvím internetu a jejich následném prodeji a zasílání na území Ruské federace je tak dostatečně zřejmá. Obviněný samozřejmě nemusel znát osobně nebo podle jména další členy organizované skupiny působící v ruské federaci. Znal A. K., který přes internet komunikoval s osobami v Ruské federaci o podmínkách zasílání konkrétních zásilek drog. Minimálně tedy věděl, že on sám se s A. K. podílí na objednávání tripů s psychotropními látkami přes internet, pravděpodobně ze západní Evropy, že A. K. komunikuje s osobami v Ruské federaci o zasílání a dalším prodeji tripů s psychotropními látkami v Rusku a věděl tedy, že v Ruské federaci musí působit další osoba či osoby, které tripy s psychotropními látkami distribuují koncovým uživatelům. Takováto dělba úkolů mezi jednotlivými členy skupiny, kteří měli v celém řetězci přesně určené role, pak zvyšovala možnost úspěšné realizace prováděných obchodů s tripy psychotropních látek a umožňovala v jednotlivých případech jejich zasílání na konkrétní adresy. Právě skutečnost, že osoby vystupující pod přezdívkou H. T. a M. M. R. v Ruské federaci bydlí a pohybují se mezi osobami užívajícími drogy, pak splňovala předpoklad, že zásilky drog obstarané v zemích západní Evropy úspěšně dorazí ke koncovému uživateli v Ruské federaci (str. 25 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Svým protiprávním jednáním tak obviněný bezpochyby naplnil znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Byť to tedy obviněný popírá, jeho vědomost o tom, že je členem takové organizované skupiny, která působila na území více států i o jejím fungování, byla beze vší pochybnosti prokázána. Rovněž tuto námitku obviněného tedy Nejvyšší soud shledal nedůvodnou .
56. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze konstatovat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě rozsáhle provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání nejen dovolatele, ale i ostatních pachatelů, členů této organizované skupiny působící ve více státech.
57. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů.
58. V návaznosti na shora rozvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Brně (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, společně vytváří podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný jednáním popsaným v bodech 1) – 8) rozsudku soudu prvního stupně naplnil všechny zákonné znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný jednal v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť chtěl způsobem v trestním zákoníku uvedeným porušit či ohrozit zájem na ochraně společnosti proti šíření toxikomanie. Správnému právnímu posouzení předmětného skutku odpovídá v rozsudečném výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Brně, s jehož závěry se ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci, i tzv. právní věta. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na adresu nižších soudů. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí, konkrétně na str. 1 až 29 rozsudku soudu prvního stupně a str. 8 až 17 usnesení odvolacího soudu. Napadené rozhodnutí netrpí žádnou z vad, s nimiž dovolatel spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že postupem obou ve věci činných soudů rovněž nebyly porušeny ani žádné zásady související se spravedlivých procesem, jak je zakotven v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jak je obviněným namítáno.
59. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Obviněný ostatně tento extrémní nesoulad ve svém dovolání ani nenamítá.
60. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který obviněný též poukázal, přičemž z obsahu jeho námitek lze dovodit, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (alternativa první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
61. Přezkoumával-li soud druhého stupně napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Protože dovolací námitky obviněného E. Ch. uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl na jejich existenci založen.
IV.
Závěrečné shrnutí
62. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného E. Ch. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
63. Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného E. Ch. na přerušení výkonu uloženého trestu odnětí svobody, když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. shledán důvod (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu