ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1388.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 1388/2020-7332
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2021 o dovolání obviněných 1) O. S., nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, 2) L. O. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, 3) J. O. , nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 4) Ł. P. B. , nar. XY v XY, Polská republika, polského státního příslušníka, trvale bytem XY, t. č. XY, a 5) T. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 6 To 95/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 4/2018, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných O. S., Ł. P. B. a T. K. odmítají.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných L. O. a J. O. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. 50 T 4/2018, byla obviněná O. S. (pod bodem 1.) uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a c) tr. zákoníku, a to dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněná L. O. byla týmž rozsudkem krajského soudu (pod bodem 1.) uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný J. O. byl citovaným rozsudkem krajského soudu (pod bodem 1.) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný Ł. P. B. byl výše uvedeným rozsudkem krajského soudu (pod bodem 2.) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný T. K. byl výše uvedeným rozsudkem krajského soudu (pod bodem 5.) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
2. Za uvedené jednání byla obviněná O. S. odsouzena podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest propadnutí části majetku v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku nalézacího soudu. Podle §70 odst. 2 písm. a) a §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku byla obviněná odsouzena rovněž k trestům propadnutí věci, a to věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku. Obviněná L. O. pak byla citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzena podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest propadnutí části majetku v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku nalézacího soudu. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněná odsouzena rovněž k trestu propadnutí věci, a to věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku. Obviněný J. O. pak byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí části majetku v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku nalézacího soudu. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen rovněž k trestům propadnutí věci, a to věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku. Obviněný Ł. P. B. byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí části majetku v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku nalézacího soudu. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku byl jmenovaný obviněný odsouzen rovněž k trestům propadnutí věci, a to věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku. Obviněný T. K. pak byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl jmenovanému obviněnému dále uložen trest propadnutí části majetku v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku nalézacího soudu. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen rovněž k trestům propadnutí věci, a to věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se obvinění O. S., L. O., J. O., Ł. P. B. a T. K. předmětné trestné činnosti dopustili společně s dalšími osobami (tj. se spoluobviněnými R. O., J. M., D. P., M. K., Z. A., J. M., T. M., P. O. a S. B.) tím, že:
1 ) obvinění O. S., L. O., J. O., R. O. a J. M. společně
od blíže nezjištěné doby, nejméně však od měsíce ledna 2014 do 30. 3. 2016, v České republice na území Moravskoslezského kraje, zejména v místě trvalého bydliště obviněné O. S. v XY na ulici XY v bytě č. 15, dále pak v místě faktického bydliště obviněných L. O. a J. O. v XY na ulici XY, po předchozí osobní, případně telefonické dohodě s dalšími osobami, bez povolení obviněná O. S. společně s obviněnými L. O., J. O. a R. O. organizovali prodej velkého množství omamné látky konopí (marihuana) tak, že na základě poptávky odběratelů si objednané množství marihuany předem opatřili, a to tím způsobem, že
obviněná O. S. uvědomila svého syna, obviněného J. M., který zajišťoval marihuanu, deklarovanou jako nižší kvality, v kilogramových množstvích, mimo jiné od obviněných J. M. a T. M., od kterých marihuanu přebíral a vozil ji do bytu obviněné O. S., za což přebíral po prodeji marihuany získané finanční prostředky jednak pro dodavatele marihuany a jednak jako svou provizi, a který takovýmto způsobem obstaral nejméně 3.600 g marihuany,
a obvinění L. O., J. O. a R. O. marihuanu deklarovanou jako vyšší kvality, mimo jiné objednávali telefonicky nebo při osobních jednáních rovněž v kilogramových množstvích u obviněného T. K., který jim dle objednávek příslušná množství - celkem nejméně 32.300 g marihuany - vozil buď přímo do XY, kam dovezl nejméně 23.800 g marihuany, nebo k obviněné P. O. do obce XY, která marihuanu v množství nejméně 5.500 g pro obviněné přechovávala a případně za ni dodavatelům platila, sama nebo prostřednictvím dalších osob marihuanu vozila do XY nebo pro marihuanu dle dispozic obviněného J. O. jezdil obviněný R. O., nebo přímo obvinění J. O. s L. O., vozili ji do výše uvedených nemovitostí, kde ji přechovávali a následně dodávali do bytu obviněné O. S. za účelem dalšího prodeje, nebo sami prodávali celé řadě dosud neztotožněných odběratelů, zejména odběratelům z Polské republiky, takto mimo jiné
obviněné O. S. a L. O.
· v období od ledna 2014 do července 2014 v bytě užívaném obviněnou O. S. na ulici XY v XY postupně prodaly osobě M. M. nejméně 40 g marihuany za cenu 15 až 25 Zlotých za 1 gram,
· v období od května 2014 do 8. 11. 2015 v bytě užívaném obviněnou O. S. na ulici XY v XY postupně prodaly osobě D. C. nejméně 6. 105 g marihuany za cenu 13 až 15 Zlotých za jeden gram,
· dne 18. 11. 2015 v bytě užívaném obviněnou O. S. na ulici XY v XY prodaly osobě M. W. 200 g marihuany o obsahu 197,37 g hmoty využitelné pro toxikomanii obsahující 3,3, až 3,4 % THC,
· od přesně nezjištěné doby v roce 2015 do 30. 3. 2016 v bytě užívaném obviněnou O. S. na ulici XY v XY opakovaně prodaly nejméně ve třech případech marihuanu osobě O. C. celkem nejméně 25 g marihuany,
· dne 21. 1. 2016 v bytě užívaném obviněnou O. S. na ulici XY v XY zprostředkovala obviněná O. S. prodej 1.000 g marihuany obviněným J. M. osobě vystupující pod jménem K. (agent Policie ČR), přičemž znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že se jedná o 792,69 g hmoty využitelné pro toxikomanii o obsahu 12,66 % THC, tedy 100,3545 g THC,
· dne 17. 2. 2016 v bytě užívaném obviněnou O. S. na ulici XY v XY po předchozí vzájemné dohodě zprostředkovala obviněná O. S. prodej 1.000 g marihuany horší kvality za částku 13.000 Zlotých obviněným J. M. osobě vystupující pod jménem K. (agent Policie ČR), a obviněná L. O. zprostředkovala prodej dalšího 1.000 g marihuany lepší kvality téže osobě obviněným L. B., přičemž znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že se jedná o 875,20 g hmoty využitelné pro toxikomanii o obsahu 11,4 % THC, tedy 99,77g THC a o 909 g hmoty využitelné pro toxikomanii obsahující 14,4% THC, tedy 130,90 g THC,
obvinění J. O. a L. O.
· nejméně od konce měsíce března 2015 do měsíce května 2015 v XY v místě svého faktického bydliště XY nejprve opakovaně cca jedenkrát týdně po dobu šesti týdnů prodávali obviněnému S. B. vždy nejméně 1 kg marihuany, který marihuanu následně prodal polským státním příslušníkům, a takto prodali nejméně 6 kg marihuany nezjištěné kvality za nezjištěnou cenu, následně
· v XY v místě svého faktického bydliště XY opakovaně ve dvoudenních intervalech prodávali polským státním příslušníkům A. F. a K. K. marihuanu v množství 2 až 3 kg v každém z případů, celkem přesně nezjištěné množství, nejméně 5 kg marihuany, následně
· ve dvou případech zprostředkovali prodej celkem 4 kg marihuany mezi dodavatelem - obviněným T. K. a odběratelem A. F., k němuž došlo v restauraci XY v XY,
· od listopadu 2015 do začátku prosince 2015 v XY v místě svého faktického bydliště XY nejméně ve 3 případech prodali marihuanu A. F. a L. B., v každém z případů 5 kg marihuany, celkem tedy 15 kg marihuany,
· dne 30. 3. 2016 v XY na ulici XY na parkovišti před divadlem po předchozí vzájemné dohodě s obviněným L. B. dojednali prodej a dodání 2 kg marihuany, z toho 1.000 g marihuany deklarované jako horší kvalita za částku 82.000 Kč a 1.000 g marihuany deklarované jako lepší kvalita za částku 130.000 Kč, osobě vystupující pod jménem K. (agent Policie ČR), přičemž tuto marihuanu na místě předal přítomnému agentovi obviněný L. B., kdy následně byli na místě společně s obviněným L. B. zadrženi policií, když znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že se jednalo o 888,80 g hmoty využitelné pro toxikomanii o obsahu 13,1 % THC, tedy 116,43 g THC a 805,06 g hmoty využitelné pro toxikomanii o obsahu 4,5 % THC, tedy 38,68 g THC,
2) obviněný L. B.
od blíže nezjištěné doby, nejméně však od měsíce prosince 2015 do 30. 3. 2016 v České republice na území Moravskoslezského kraje, zejména v místě trvalého bydliště obviněné O. S. v XY na ulici XY v bytě č. 15 a v místě trvalého bydliště obviněného R. O. v XY na ulici XY bez povolení po předchozí vzájemné dohodě s obviněnými O. S., L. O., J. O. a R. O. se podílel na prodeji velkého množství omamné látky konopí (marihuana) tak, že na základě poptávky odběratelů učiněné telefonicky nebo osobně, si objednané množství marihuany předem opatřil u obviněného J. O. a v době jeho nepřítomnosti u obviněného R. O., a to pak dále prodával odběratelům zejména z Polské republiky, kdy takto mimo jiné
· v průběhu měsíce prosince 2015 v XY poblíž místa trvalého bydliště obviněného R. O. na ulici XY nejméně v jednom případě společně s obviněným R. O. předal nejméně 3.000 g marihuany osobě A. F. a osobě L. B., polským státním příslušníkům, kteří za tuto marihuanu zaplatili částku ve výši 12.000 Zlotých za 1 kg a následně marihuanu převezli na území Polské republiky, kde ji prodali dalším odběratelům za dosud nezjištěnou cenu,
· dne 3. 1. 2016 v XY poblíž místa trvalého bydliště obviněného R. O. na ulici XY společně s obviněným R. O. předal nejméně 4.800 g marihuany osobě A. F. a osobě D. W., polským státním příslušníkům, kteří měli za tuto marihuanu zaplatit celkovou částku ve výši cca 75.000 Zlotých, přičemž k předání peněz nedošlo, neboť A. F. a D. W. z místa předání ujeli do Polské republiky, aniž by za převzatou marihuanu zaplatili,
· dne 17. 2. 2016 v XY na ulici XY v bytě č. 15 po předchozí vzájemné dohodě s obviněnými L. O. a J. O. předal 1.000 g marihuany za částku 20.000 Zlotých, osobě vystupující pod jménem K. (agent Policie ČR), kterou si předem opatřil od obviněného R. O. za dosud nezjištěnou cenu, přičemž znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že se jedná o 909 g marihuany obsahující 14,4% THC, tedy 130,90 g THC,
· dne 30. 3. 2016 v XY na ulici XY na parkovišti před divadlem po předchozí vzájemné dohodě s obviněnými L. O. a J. O. předal 1.000 g marihuany deklarované jako horší kvalita za částku 82.000 Kč osobě vystupující pod jménem K. (agent Policie ČR), přičemž tuto částku na místě předal přítomnému obviněnému J. O., který tuto marihuanu pro prodej zajistil, a dále stejné osobě předal 1.000 g marihuany deklarované jako lepší kvalita za částku 130.000 Kč, kterou pro účely prodeje na místo sám přivezl, kdy následně byl na místě společně s obviněným J. O. zadržen policií, když znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že se jednalo o 888,80 g marihuany o obsahu 13,1 % THC, tedy 116,43 g THC a 805,06 g marihuany o obsahu 4,5 % THC, tedy 38,68 g THC,
· dne 30. 3. 2016 v jím užívaném bytě v XY na ulici XY. přechovával za účelem další distribuce celkem 499,8 g marihuany obsahující celkem 48,85 g THC,
přičemž konopí a pryskyřice z konopí s výjimkou konopí pro léčebné účely jsou uvedeny v Seznamech č. 1 a 3 omamných látek, Příloha č. 1 a 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, delta-9-tetrahydrokanabinol je uveden v Seznamu č. 4 psychotropních látek, Příloha č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
5) obviněný T. K.
od blíže nezjištěné doby, nejméně však od měsíce března 2015 do 30. 3. 2016, v České republice, a to zejména na území Jihomoravského kraje, v místě svého bydliště, v obci XY, a dále v Moravskoslezském kraji v XY a na dalších místech bez povolení společně s dalšími osobami prodával velká množství marihuany vysoké kvality, a to tak, že na základě poptávky od svých odběratelů z České republiky, mimo jiné i od obviněných S. B., J. O., L. O. a R. O., a od svých odběratelů z Polské republiky, mimo jiné i od A. F. a D. W. si tuto látku v množství řádově kilogramů opatřoval z různých zdrojů, mimo jiné i od obviněného M. K.,
takto získanou marihuanu sám, společně s obviněnými Z. A. nebo D. P., převážel buď do obce XY, kde ji předával za úplatu obviněné P. O., které takto dovezl a prodal nejméně 5.500 g marihuany, nebo ji odvážel do Moravskoslezského kraje, nejčastěji do XY, kde tuto látku za úplatu předával jednak obviněným L. O., J. O. a R. O., přičemž takto za výše uvedené období těmto obviněným prodal nejméně 23.800 g marihuany, a jednak tuto omamnou látku předával odběratelům z Polské republiky mimo jiné i osobě A. F., kterému takto předal nejméně 55.000 g marihuany a osobě D. W., kterému takto předal nejméně 5.000 g marihuany za dosud nezjištěnou částku,
a dne 30. 3. 2016 v místě svého trvalého bydliště na ulici XY v XY přechovával za účelem dalšího prodeje celkem 382,85 g marihuany obsahující 20,67 g THC a dále zelenou lisovanou hrudkovitou hmotu (hašiš) o hmotnosti 27,44 g obsahující 16,9 % THC, tedy 4,64 g THC,
přičemž konopí a pryskyřice z konopí s výjimkou konopí pro léčebné účely jsou uvedeny v Seznamech č. 1 a 3 omamných látek, Příloha č. 1 a 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, delta-9-tetrahydrokanabinol je uveden v Seznamu č. 4 psychotropních látek, Příloha č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání všichni výše jmenovaní obvinění. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací tato odvolání projednal, načež svým rozsudkem ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 6 To 95/2019, z podnětu odvolání obviněného J. O. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve výroku o jemu uloženém trestu propadnutí části majetku ve vztahu k částce 900.000 Kč. Naproti tomu odvolání obviněných O. S., L. O., Ł. P. B. a T. K. byla odvolacím soudem podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
II.
Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim
5. Proti výše citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podala obviněná O. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to do výroku o trestu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku obviněná výslovně (tj. přímým odkazem na zákonné ustanovení) neodkázala na žádný z dovolacích důvodů stanovených v §265b odst. 1 tr. řádu. Z obsahu odůvodnění jí podaného dovolání je však zřejmé, že uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, když namítá, že vrchním soudem bylo nedůvodně zamítnuto jí podané odvolání, načež své námitky směřuje výhradně proti výroku o trestu, který jí byl nalézacím soudem uložen. Za tohoto stavu tak bylo dovolání obviněné vyhodnoceno jako odpovídající všem obsahovým náležitostem ve smyslu §265f tr. řádu, aniž by tak bylo třeba postupovat podle §265h odst. 1 tr. řádu.
6. Obviněná v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítá, že nalézací soud pochybil při uložení trestu odnětí svobody, jelikož v rozporu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu nepřihlédl při určení výměry tohoto trestu k jejímu věku a zdravotnímu stavu. Toto pochybení neodstranil ani soud odvolací, ačkoli má obviněná za to, že účel trestu by byl naplněn uložením trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu na přiměřenou zkušební dobu.
7. Závěrem svého dovolání obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu zrušil výrok v bodě V. napadeného rozsudku vrchního soudu, jakožto i rozhodnutí krajského soudu ve výroku o trestu ve vztahu k její osobě a dále nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Obviněná L. O. napadla dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce výše citované rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, a to ve všech výrocích. V rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí dle jejího mínění spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž namítá mimo jiné i porušení svého práva na spravedlivý proces, a to v důsledku existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
9. Obviněná v rámci odůvodnění svého dovolaní předně namítá, že skutková zjištění soudů týkající se rozsahu trestné činnosti nevycházejí z důkazů provedených v řízení, či jsou s nimi dokonce v přímém rozporu. Z rozhodnutí nalézacího soudu totiž není patrné, z kterých konkrétních důkazů tento soud vyšel při zjištění množství obchodované marihuany, ani jakým způsobem tyto důkazy hodnotil, když se jedná převážně o nepodložené odhady svědků a spoluobviněných. Zejména výpovědi polských státních příslušníků považuje obviněná za nevěrohodné, jelikož jde o osoby drogově závislé a s kriminální minulostí. Přitom ani odvolací soud nebyl schopen tyto nedostatky rozhodnutí nalézacího soudu přesvědčivě odstranit, naopak došel ve svém rozhodnutí k závěrům odlišným, a to zejména stran množství drogy, kterou měla obviněná se spoluobviněnými objednat od obviněného T. K., přičemž ani úvahy odvolacího soudu stran prokázání skutku nemají dle obviněné oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud se nadto ve svém rozhodnutí dle jejího mínění nevypořádal s veškerými jí uplatněnými námitkami.
10. Obviněná následně ve svém dovolání provádí rozbor vybraných důkazů, přičemž k těmto předkládá svůj vlastní alternativní výklad, a to zejména ve vztahu k výpovědi svědka A. F., jehož považuje za zcela nevěrohodného pro rozpory jak v jeho vlastních výpovědích, tak ve vztahu k výpovědím ostatních svědků a pro jeho dohodu s polskou prokuraturou. Při hodnocení důkazů pak dle obviněné nebyla uplatněna zásada in dubio pro reo , přičemž z výpovědí svědků nelze dovodit ani celkové množství obchodované drogy, ani to, že by se sama podílela na všech prodejích, které jsou jí přičítány, zejména ve vztahu k prodejům s obviněnou S. a prodeji realizovanému spoluobviněným R. O. (tedy synem obviněné) v době, kdy byla tato obviněná s manželem v USA.
11. Obviněná vedle toho namítla, že jejím jednáním nebyl naplněn znak velkého rozsahu, jelikož nebylo prokázáno, že bylo obchodováno s množstvím marihuany přesahujícím hranici 10.000 g, přičemž samotné množství je jen jednou ze skutečností, kterou je třeba v rámci úvahy o naplnění znaku v podobě rozsahu dané látky zohlednit. Obviněná přitom nadále trvá na své obhajobě, dle které s marihuanou nakládala pouze za účelem výroby a prodeje léčivé masti.
12. Poslední ze svých námitek pak obviněná L. O. rozporuje závěr nižších soudů o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu spočívajícího v jeho spáchání coby člen organizované skupiny. Dle obviněné žádná taková organizovaná skupina nemohla existovat, když sama se spoluobviněnými nezakládala ani neprovozovala distribuční centrum marihuany, přičemž absentuje jakékoli koordinovanost jejich jednání. Spoluobvinění taktéž nemohli ovlivnit podmínky nákupu marihuany, nákupní cenu, místo předání a způsob placení, přičemž obchodování s marihuanou probíhalo nekoordinovaně bez stabilního rozdělení úkolů a spoluobvinění si nejen marihuanu prodávali mezi sebou navzájem, ale drogy si také vzájemně kradli.
13. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu, jakožto i rozhodnutí krajského soudu ve výroku o trestu ve vztahu k její osobě a dále nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněná současně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o odložení výkonu jí uloženého trestu.
14. Obviněný J. O. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. Jeho dovolání je přitom v převažující míře shodné s dovoláním obviněné L. O., když i on odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož naplnění spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení věci, přičemž namítá mimo jiné i porušení svého práva na spravedlivý proces v důsledku existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
15. Obviněný v rámci odůvodnění svého dovolání předně namítá, že skutková zjištění nižších soudů, jež se týkají rozsahu trestné činnosti, nevycházejí z důkazů provedených v řízení, či jsou s nimi dokonce v přímém rozporu. Z rozhodnutí nalézacího soudu totiž není patrné, z kterých konkrétních důkazů tento soud vyšel při zjištění množství obchodované marihuany, ani jakým způsobem tyto důkazy hodnotil, když se jedná převážně o nepodložené odhady svědků a spoluobviněných. Zejména výpovědi polských státních příslušníků považuje obviněný za nevěrohodné, jelikož jde o osoby drogově závislé a s kriminální minulostí. Přitom ani odvolací soud nebyl schopen tyto nedostatky rozhodnutí nalézacího soudu přesvědčivě odstranit, když naopak ve svém rozhodnutí dospěl k závěrům odlišným, a to zejména stran množství drogy, kterou měl obviněný se spoluobviněnými objednat od osoby obviněného T. K. Oba soudy přitom dle dovolatele nepřípustně směšují důkazy a zjištění svědčící o nákupech a prodejích marihuany, přičemž ani skutkové závěry odvolacího soudu nemají dle jeho mínění oporu v provedeném dokazování.
16. Obviněný následně ve svém dovolání provádí rozbor vybraných důkazů, přičemž k těmto předkládá svůj vlastní alternativní výklad, a to zejména ve vztahu k výpovědi svědka A. F., jehož považuje za zcela nevěrohodného s ohledem na pro rozpory jak v jeho vlastních výpovědích, tak ve vztahu k výpovědím ostatních svědků, jakož i pro jeho dohodu s polskou prokuraturou. Při hodnocení důkazů pak dle obviněného nebyla uplatněna zásada in dubio pro reo , přičemž z výpovědí svědků nelze dovodit celkové množství obchodované drogy, či to, že by se podílel na všech prodejích, které jsou mu přičítány za vinu, jelikož v některých případech drogu pouze přechovával a předával. Obviněný se dle svého tvrzení nepodílel na všech prodejích společně s obviněnou L. O. (svojí manželkou) a nelze mu přičítat k tíži ani prodej marihuany spoluobviněným R. O. (tedy synem obviněného) realizovaný v době, kdy byl obviněný s manželkou v USA.
17. Obviněný vedle toho namítl, že jeho jednáním nebyl naplněn znak velkého rozsahu, jelikož nebylo prokázáno, že by disponoval s množstvím marihuany přesahujícím hranici 10.000 g, přičemž samotné množství je jen jednou ze skutečností, kterou je třeba v rámci úvahy o naplnění znaku v podobě rozsahu dané látky zohlednit.
18. Poslední ze svých námitek pak obviněný O. rozporuje závěr soudů o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu spočívajícího v jeho spáchání coby členem organizované skupiny. Dle obviněného žádná taková organizovaná skupina nemohla existovat, když sám se spoluobviněnými nezakládal ani neprovozoval distribuční centrum marihuany, přičemž absentuje jakékoli koordinovanost jejich jednání. Spoluobvinění taktéž nemohli ovlivnit podmínky nákupu marihuany, nákupní cenu, místo předání a způsob placení, přičemž obchodování s marihuanou pobíhalo nekoordinovaně bez stabilního rozdělení úkolů a spoluobvinění si nejen marihuanu prodávali mezi sebou navzájem, ale drogy si také vzájemně kradli.
19. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu, jakožto i jemu předcházející rozhodnutí krajského soudu ve výroku o trestu ve vztahu k jeho osobě a dále nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odložení výkonu jemu uloženého trestu.
20. Proti výše citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podal prostřednictvím svého obhájce dovolání taktéž obviněný Ł. P. B. , a to do všech jeho výroků. Také tento obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož naplnění spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž namítá mimo jiné i porušení svého práva na spravedlivý proces.
21. Obviněný v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítá, že závěr o jeho vině ohledně předání nejméně 3.000 g marihuany v prosinci 2015 osobám A. F. a L. B. nemá oporu v provedených důkazech, jelikož výpověď svědka A. F. je procesně nepoužitelná. Tento svědek je totiž nedůvěryhodným v důsledku rozporných výpovědí, dále pro svoji vlastní trestní činnost, jakož i v důsledku vyjádření některých svědků a spoluobviněných. Dovolatel následně namítá, že při určení množství drogy, kterou měl dodat polským odběratelům, byla porušena zásada in dubio pro reo . V důsledku těchto skutečností jsou dle jeho mínění skutková zjištění a právní závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, přičemž jeho jednání údajně nenaplnilo znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spočívající ve spáchání činu ve značném rozsahu.
22. Dle obviněného bylo dále porušeno jeho právo na spravedlivý proces v důsledku chybného překladu rozhodnutí odvolacího soudu do polského jazyka, jež tak pro své vady nebylo pro obviněného srozumitelné. Obviněný v této souvislosti poukazuje především na chyby v poučení o možnosti podání dovolání a v označení subjektů trestního řízení.
23. Závěrem svého dovolání jmenovaný obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu zrušil napadený rozsudek vrchního soudu a dále přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
24. Obviněný T.. K. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce výše citované rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, a to v celém jeho rozsahu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí dle jeho mínění spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
25. Obviněný úvodem svého dovolání konstatuje, že již na počátku trestního řízení učinil úplné doznání, přičemž se taktéž podílel i na objasnění jednání ostatních spoluobviněných. Obviněnému tak dle jeho názoru měla být přiznána výrazná polehčující okolnost dle §41 písm. l) tr. zákoníku (v dovolání obviněného chybně označeného jakožto ustanovení trestního řádu). Obviněný argumentuje, že ačkoli nedosáhl přiznání postavení tzv. spolupracujícího obviněného, měly soudy nižších stupňů v důsledku existence polehčujících okolností přistoupit k uložení trestu odnětí svobody pod spodní zákonnou hranicí trestní sazby za použití §58 tr. zákoníku. Taktéž trest propadnutí části majetku považuje obviněný za značně necitlivý a nerespektující zásady pro jeho uložení, a to zejména z toho důvodu, že nalézací soud nezkoumal, odkud jemu propadlé finanční prostředky pocházejí a k čemu jsou určeny.
26. Závěrem svého dovolání tak jmenovaný obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu a dále odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
27. K podaným dovoláním jednotlivých obviněných zaslala své písemné stanovisko ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. 1 NZO 891/2020-33, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která ve svém vyjádření uvedla, že všichni obvinění učinili součástí svých dovolání především námitky, jež uplatňují v rámci své obhajoby prakticky od počátku trestního řízení, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací.
28. Ve vztahu k námitkám obviněné O. S. státní zástupkyně uvádí, že obviněné byl uložen trest v dolní třetině trestní sazby trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Uložený trest tedy nelze považovat za nepřiměřeně přísný, naopak odpovídá všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestů a odpovídá zapojení obviněné do vytýkaného jednání. Obviněná se přitom dopouštěla protiprávního jednání zcela evidentně ze zištných důvodů, pročež byla správně postižena rovněž tresty propadnutí věci.
29. K námitkám obviněných L. O. a J. O. je pak dle státní zástupkyně třeba poukázat na to, že jejich jednání bylo prokázáno především předstíraným převodem marihuany. Za situace, kdy jmenovaní popírají, že by marihuanu sami pěstovali, je dle státní zástupkyně jasné, že požadované množství museli obstarat od nějakého dodavatele, kterým byl především obviněný T. K., jenž obviněné z dotčené trestné činnosti usvědčil. Dle státní zástupkyně je třeba rovněž souhlasit s názory soudů obou stupňů, že jednání obviněných nese zjevné rysy plánovitosti, když charakter jednání obviněných vykazuje takové znaky, že na ně již nelze nahlížet optikou pouhého spolupachatelství ve smyslu podmínek §23 tr. zákoníku, nýbrž jejich jednání je třeba kvalifikovat jako jednání organizované skupiny. Jednotliví členové skupiny se sice údajně navzájem neznali, avšak právní teorie ani konstantní judikatura nevyžaduje, aby se všichni členové skupiny, která je označena za organizovanou, navzájem znali, naopak mnohdy vzájemná neznalost členů této skupiny je jedním ze základních atributů jejího fungování, sloužící právě k tomu, aby bylo co nejvíce minimalizováno riziko odhalení trestné činnosti. Státní zástupkyně pak poukazuje na to, že obviněná L. O. se bez jakýchkoliv pochybností znala se spoluobviněnými O. S., J. O. a R. O., jakož i se spoluobviněným Ł. P. B. Dle státní zástupkyně je dále zjevné, že s ohledem na množství těchto osob byla v daném případě splněna podmínka, aby šlo o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob. Právní kvalifikace jednání obviněných učiněná nižšími soudy je tak dle státní zástupkyně zcela přiléhavá.
30. K námitkám obviněného Ł. P. B. státní zástupkyně uvádí, že jeho jednání bylo prokázáno především výpověďmi svědků A. F., L. B. a D. W., když o věrohodnosti těchto svědků nebylo důvodu pochybovat, přičemž jejich výpovědi korespondovaly i s dalšími ve věci provedenými důkazy.
31. Ohledně dovolání obviněného T. K. státní zástupkyně uvedla, že tomuto byl řádně uložen trest v zákonné trestní sazbě trestného činu, jímž byl uznán vinným. Uložený trest přitom nelze považovat za nepřiměřeně přísný, naopak tento trest odpovídá všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestu.
32. Státní zástupkyně tedy v závěru svého vyjádření konstatovala, že meritorní rozhodnutí nižších soudů v této věci netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž žádný z důvodů dovolání deklarovaných obviněnými nebyl naplněn. Za tohoto stavu tak navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání všech obviněných v neveřejném zasedání odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná.
III.
Přípustnost dovolání
33. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
34. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
35. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
36. V souvislosti s obviněnými souhlasně uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláními napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
37. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
38. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.
39. V souvislosti s obviněnou O. S. uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu (a s účinností do 30. 9. 2020 i u náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest). Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
40. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obvinění O. S., L. O., Ł. P. B. a T. K. (jejichž odvolání proti odsuzujícímu rozsudku krajského soudu byla napadeným rozsudkem vrchního soudu podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta) ve svém dovolání fakticky uplatnili taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, která je dána tehdy, když bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
41. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
Dovolání obviněné O. S.
42. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu dále zkoumal, zda dovolání obviněné O. S. splňuje kritéria jí uplatněných dovolacích důvodů. Po prostudování předmětného spisového materiálu totiž dospěl ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) k závěru, že přes jistou stručnost uplatněných námitek lze dovodit, že obviněná de facto implicitně ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h ) tr. řádu, jímž brojí proti uloženému trestu, a to ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě. Výslovné neoznačení dovolacích důvodů sice představuje vadu podaného dovolání podle §265f odst. 1 tr. řádu, avšak v daném případě je z obsahu dovolání navzdory této vadě jednoznančně zřejmé, z jakých důvodů obviněná rozhodnutí soudů nižších stupňů napadá. Z pohledu judikatury Ústavního soudu, ale i soudu Nejvyššího se tedy jedná o nepodstatnou vadu, kdy uvedený nedostatek nelze posuzovat toliko formalisticky. Za tohoto stavu se tak Nejvyšší soud mohl věcně zabývat vlastní argumentací obviněné, načež však dospěl k závěru, že žádná z obviněnou vznesených dovolacích námitek neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu.
43. K argumentaci obviněné, dle které nalézací soud rozhodl o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v rozporu s §39 tr. zákoníku, jelikož z odůvodnění jeho rozhodnutí není zřejmé, že by přihlédl ke zdravotnímu stavu a věku obviněné, Nejvyšší soud předně konstatuje, že zákonný důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, na nějž obviněná odkazuje, může být naplněn jen tehdy, jestliže by byl obviněné uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu v dovolání namítat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004).
44. V souvislosti s obviněnou odkazovaným ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud v souladu s výše uvedeným konstatuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu by mohl být s ohledem na zákonné požadavky odůvodnění uloženého trestu eventuálně dán pouze tehdy, pokud by v důsledku úplné absence odůvodnění uložené sankce byly závěry soudu o trestu zcela nepřezkoumatelné, a tedy ústavně nekomformní. V daném případě lze přisvědčit tvrzení obviněné, že rozhodnutí nalézacího soudu skutečně obsahuje poměrně zjednodušené odůvodnění trestu, který jí byl ukládán (aniž by však takové odůvodnění v rozhodnutí soudu zcela absentovalo), avšak zároveň je nutno poukázat, že s identickou námitkou obviněné se ve svém rozhodnutí řádně vypořádal již odvolací soud. Ten v bodech 85. a 86. odůvodnění svého rozsudku logickým a přesvědčivým způsobem vysvětlil, z jakých důvodů bylo ve vztahu k osobě obviněné O. S. shledáno, že je uložený trest možno označit za odpovídající, a to i s přihlédnutím k její osobě jakožto pachatelky trestného činu. Vrchní soud přitom vyhodnotil veškeré okolnosti rozhodné pro stanovení druhu a výměry ukládaného trestu s tím, že uložení mírnějšího trestu odnětí svobody bránila především vysoká škodlivost jednání obviněné, jakož i intenzita, jíž byl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 2 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku, tedy množství marihuany bližící se judikatorně stanovené hranici znaku „ velkého rozsahu “, jakožto i skutečnost, že se obviněná trestné činnosti dopouštěla po dobu cca 27 měsíců, a to za účelem dosažení majetkového prospěchu, jako jedna z vůdčích osobností organizované skupiny. Za tohoto stavu tak nelze trest odnětí svobody, který byl jmenované obviněné rozhodnutím nalézacího soudu ve spojení s napadeným rozhodnutím soudu odvolacího uložen, považovat za nepřiměřeně přísný či nedostatečně individualizovaný.
45. Jelikož Nejvyšší soud v napadených rozhodnutích nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněnou uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
VI.
Dovolání obviněných J. O. a L. O.
46. Nejvyšší soud dále v duchu výše citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu zkoumal, zda i dovolání obviněných J. O. a L. O. splňují kritéria jimi uplatněného dovolacího důvodu. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dovolací soud dospěl k závěru, že pouze část námitek shodně uplatněných oběma obviněnými (prostřednictvím stejného obhájce) lze podřadit pod jimi namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za vhodné již na tomto místě poukázat na skutečnost, že oba obvinění v celém dovolání de facto jen opakují argumentaci, kterou uplatnili již v předchozích stadiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně, s níž však se již dostatečně a řádným způsobem v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly jak soud nalézací, tak i soud odvolací.
47. Oba výše jmenovaní obvinění (kteří jsou manželi) ve svých dovoláních usilovali především o zpochybnění skutkových závěrů nižších soudů vztahujících se k jejich podílu na dotčené trestné činnosti a k celkovému množství konopí, s nímž obvinění disponovali, či se podíleli na jeho prodeji, a to prostřednictvím námitek rozporujících správnost skutkových závěrů nižších soudů učiněných na základě provedených důkazů. V tomto ohledu je třeba připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad (rozpor). Tzv. extrémní nesoulad je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když jsou skutková zjištění soudů opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, sp. zn. IV. ÚS 570/03 a další).
48. Nejvyšší soud přitom v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry nalézacího soudu stran množství marihuany, kteroužto obvinění zajišťovali pro další prodej, ani podílu obviněných na jejím samotném prodeji, neměly oporu v provedených důkazech. Konkrétní skutková zjištění stran celkového množství nejméně 32.300 g marihuany, kterou obvinění zajistili od spoluobviněného T. K., mají dle Nejvyššího soudu oporu především ve výpovědi tohoto spoluobviněného o předání marihuany v březnu 2015 a v prosinci 2015 (k tomu viz bod 8. a 128. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu), dále ve výpovědi spoluobviněného P. o předání marihuany v říjnu 2015 (k tomu viz bod 9. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu), ve výpovědi spoluobviněného R. O. (syna obou dovolatelů), jež je podpořena výpovědí svědka A. F. ohledně převzetí a krádeže marihuany (viz bod 120. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu), jakož i ve vlastní výpovědi obviněného J. O., dle které tento v souladu s výpovědí obviněného T. K. převzal marihuanu mimo jiné i krátce před svým zadržením (viz bod 4. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu). Výpovědi jednotlivých spoluobviněných stran množství marihuany se přitom mezi sebou skutečně v plné míře neshodovaly, nicméně tato skutečnost nemohla vést nalézací soud k závěru o naprosté nedůvěryhodnosti jejich výpovědí, jelikož tyto rozpory byly odůvodněny zejména dlouhodobostí jednání obviněných, v jehož rámci tito realizovali větší množství různě objemných dodávek marihuany, přičemž si o těchto nevedli žádné záznamy. Jelikož pak z výpovědí některých obviněných a svědků vyplývají rovněž zjištění o možném vyšším množství marihuany, jež obvinění odebrali od obviněného T. K., je dle Nejvyššího soudu zcela zjevné, že nalézací přistoupil k posouzení věrohodnosti jednotlivých proti sobě stojících důkazů a při ustálení skutkového stavu vycházel vždy z nejnižšího tvrzeného množství drogy, jejíž objednávku obvinění realizovali. Avšak navzdory skutečnosti, že obsah jím provedených důkazů krajský soud vtělil do výše uvedených bodů svého rozhodnutí, nepromítl jejich hodnocení v dostatečné míře do odůvodnění svého odsuzujícího rozsudku.
49. V nyní posuzované věci se tak nejednalo o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo . Podstatné nedostatky však bylo na místě konstatovat v důsledku nejasnosti způsobu hodnocení důkazů a odůvodnění skutkových závěrů, které z těchto nalézací soud učinil ve vztahu k množství marihuany, s níž obvinění disponovali. S touto vadou se však již zabýval odvolací soud, který ji také v plné míře vypořádal v bodech 49. a 58. odůvodnění svého rozhodnutí. Z tohoto odůvodnění je současně zjevné, že vrchní soud považoval nalézacím soudem provedené dokazování za dostatečné k prokázání rozhodných skutečností, s čímž se v plné míře ztotožňuje i Nejvyšší soud.
50. V daném případě odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí reagoval na výhrady výše jmenovaných obviněných v souvislosti s odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně, když oproti rozhodnutí prvostupňového soudu je toto druhostupňové rozhodnutí v souladu s požadavky vymezenými v §125 odst. 1 tr. řádu. Odvolací soud totiž v nezbytném rozsahu v bodech 49. a 51. odůvodnění svého rozsudku poukázal na skutečnost, že již komparací pouze omezené části důkazů (a to výpovědí obviněných T. K., L. O. a J. O.), lze spolehlivě vyvodit závěr o podstatné části obviněnými odebrané marihuany, pročež již s ohledem na tyto konstatoval, že neshledává důvod k zásahu do skutkových zjištění nalézacího soudu. Je přitom pravdou, že ani tento postup nelze označit za zcela optimální, neboť odvolací soud se mohl v návaznosti na vlastní závěr o absentujícím hodnocení důkazů podrobněji věnovat i dalším z mnoha důkazů, které dle nalézacího soudu obviněné z jednání kladeného jim za vinu usvědčují (např. výpověď spoluobviněného D. P.). Odvolací soud však daný postup zvolil zcela zřejmě pouze za účelem vypořádání odvolacích námitek obviněných, když neměl v úmyslu nahradit veškeré úvahy nalézacího soudu. Odvolací soud tedy v dostatečné míře zhojil nedostatky v hodnotících úvahách rozhodnutí soudu prvního stupně a naplnil tak v dostatečné míře ústavněprávní požadavek, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 3884/13). Závěry ohledně skutkového stavu tak nelze označit za nepřezkoumatelné, jak ve svém dovolání oba obvinění manželé O. namítají. V tomto směru lze odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 264/03, podle něhož „ I kdyby bylo konstatováno, že odůvodnění rozsudku (např. díky argumentační střídmosti) nedostojí nárokům spravedlivého procesu, pak by toto zjištění nemohlo vést samo o sobě ke zrušení tohoto rozhodnutí. Ke zrušení by mohlo dojít tehdy, pokud by vady nebyly v dalším řízení zhojeny. Opačný výklad by popíral nejen dvojinstanční koncepci trestního řízení, zaručenou mj. čl. 2, Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ale především Ústavním soudem respektovaný princip subsidiarity ústavní stížnosti .“ Dle Nejvyššího soudu tak nelze konstatovat existenci extrémního rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními nižších soudů, kteréžto byly rovněž řádně odůvodněny vzájemně se doplňujícími úvahami stran hodnocení důkazů provedených soudy nižších stupňů. Soudy prvního a druhého stupně přitom hodnotily v tomto řízení provedené důkazy ve shodě s jejich obsahem, aniž by se dopustily jakékoli deformace důkazů či jinak vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu, načež své hodnotící úvahy v odůvodnění svých rozhodnutí logickým způsobem vysvětlily.
51. Taktéž skutkový stav stran prodejů marihuany, na nichž se oba výše jmenovaní obvinění podíleli, má oporu v provedených důkazech, přičemž obvinění se svými námitkami stran tohoto závěru ve svých dovoláních snaží pouze o znevěrohodnění či odlišné hodnocení výpovědi svědků a spoluobviněných za účelem popření rozsahu podílu své účasti na jednání organizované skupiny, kterýžto byl opřen o četné důkazy, zejména výpovědi spoluobviněných, svědků, odborná vyjádření, odposlechy telekomunikačního provozu a zachycených SMS zpráv či protokoly o sledování osob (k tomu viz rozsáhlé dokazování provedené nalézacím soudem a jeho závěry obsažené v bodech 118. a 119. odůvodnění jeho rozsudku, stejně jako body 49. a 58. odůvodnění odvolacího soudu, v nichž tento vypořádal identicky zaměřené námitky obviněných). Ani v tomto rozsahu se ze strany v dané věci činných soudů nejednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V nyní posuzované věci je zřejmé, že se oba nižší soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněných, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly, přičemž s jejich argumentací se lze plně ztotožnit.
52. Takto vznesené výše uvedené námitky obviněných jsou tedy založeny na jejich vlastním hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi rozhodných událostí. Obviněnými uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci a směřují k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Takovéto námitky skutkové a procesní povahy jsou však v řízení před Nejvyšším soudem již zcela irelevantní. Nejvyšší soud přitom neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, či pro konstatování nezákonnosti jejich procesního postupu, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.
53. V dané věci přitom nebylo shledáno ani to, že by v rámci provedeného řízení došlo k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání odvolacích námitek, respektive nevyhovujícího odůvodnění jimi napadeného rozsudku vrchního soudu. Naopak, odvolací soud se se zásadními námitkami obviněných, stejně jako s hlavními procesními i hmotněprávními aspekty dané věci řádně vypořádal. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „ nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument “ (viz např. věc García proti Španělsku). V této souvislosti lze odkázat též na obdobně koncipovanou aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
54. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak lze podřadit pouze námitky obviněných manželů O., jejichž prostřednictvím tito namítají, že skutkový stav tak, jak byl ve vztahu k jejich osobám zjištěn a následně popsán ve skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, nelze posuzovat jako zločin podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Těžištěm těchto námitek je tvrzení, že nedošlo k naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spočívajících ve spáchání činu ve velkém rozsahu a coby členy organizované skupiny. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tyto námitky jsou v daném případě zjevně neopodstatněné.
55. V daném případě je zapotřebí poukázat na skutečnost, že oba obvinění vznáší tyto námitky částečně také na základě vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastních skutkových zjištění, jelikož i v těchto námitkách opětovně rozporují prokázání množství drogy, s níž disponovali, stejně jako záměr obviněné L. O. prodávat konopí pro jiné než lékařské využití a skutečnosti spojené s jejich činností v rámci organizované skupiny. Těmito výhradami se přitom obvinění pouze znovu vymezili proti provedeným důkazům, které je z trestné činnosti usvědčily, respektive proti závěrům, které krajský soud z těchto důkazů vyvodil, a tedy negovali skutková zjištění nalézacího soudu, která potvrdil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhli pro ně příznivějšího rozhodnutí. Takový postup však s odkazem na jimi zvolený ani žádný jiný zákonem vymezený důvod dovolání nemohl být úspěšný (k tomu viz výše).
56. Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin jako člen organizované skupiny a ve velkém rozsahu.
57. K naplnění znaku spáchání ve velkém rozsahu je předně třeba konstatovat, že Nejvyšší soud svým stanoviskem ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 30l/2013, uveřejněným pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., dovodil, že za „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku je obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Stanovení hodnoty považované za „množství větší než malé“ současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. U marihuany – konopí se dle této přílohy za „množství větší než malé“ považuje více než 10 gramů této drogy, která musí obsahovat nejméně 1 gram účinné psychotropní látky delta-9-THC, přičemž znak „velký rozsah“ je dán hranicí 10.000 gramů drogy při obsahu alespoň 1.000 gramů účinné látky delta-9-THC. K výkladu příslušných rozsahů spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy je třeba připomenout usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., s tím, že určitý rozsah nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 1/2006 a č. 12/2011 Sb. rozh. tr.).
58. Pouze v části této námitky se tedy obvinění dotýkají zvoleného dovolacího důvodu, a to v poukazu na nezbytnost komplexního posouzení naplnění znaku spočívajícího v rozsahu předmětné trestné činnosti. Jak přitom vyplynulo již z popisu rozhodných skutkových okolností obsažených ve výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu a z jeho úvah obsažených v bodech 132. a 136. odůvodnění jeho rozhodnutí, oba obvinění po dobu více než dvou let nezákonně a plánovitě, za současného zapojení dalších osob, realizovali početné obchody s marihuanou, jejíž množství mnohonásobně překročilo hranici velkého rozsahu, přičemž tak činili za účelem finančního zisku. Takové skutkové okolnosti jednoznačně svědčí o naplnění všech zákonných znaků zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přičemž nalézací soud při právní kvalifikaci jednání obviněných v žádném případě nevyšel pouze z množství dotčené drogy. Především je však nutno zdůraznit, že identické námitky obviněných vypořádal již odvolací soud v bodech 51., 58. a 59. odůvodnění svého rozhodnutí, v nichž rovněž poukázal především na množství drogy, dobu páchání trestné činnosti, stejně jako cílený i realizovaný finanční profit obviněných. Nejvyšší soud tedy, ve vztahu k posouzení naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty, neshledal v postupu soudů nižších stupňů žádného pochybení, pročež námitku obou obviněných shledal v tomto ohledu nedůvodnou.
59. K problematice naplnění kvalifikačního znaku „spáchání činu jako člen organizované skupiny“ považuje Nejvyšší soud za vhodné ve stručnosti, a toliko v obecné rovině, připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“ (na rozdíl od pojmu „organizovaná zločinecká skupina“ ve smyslu §129 tr. zákoníku), pročež je jeho vymezení i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se přitom podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, pročež lze tímto způsobem spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Současně se nevyžaduje výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině, když zcela postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Pro účast na organizované skupině není rovněž třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, když naopak postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých těchto členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. Ke znaku „člen organizované skupiny“ se vzhledem k povaze této zvlášť přitěžující okolnosti musí vztahovat zavinění ve formě úmyslu [§15, §17 tr. zákoníku, srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1604; přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 826/2013-I.].
60. V nyní posuzované věci soud prvního stupně v omezené míře v bodech 134. až 136. a následně podrobně zejména soud druhého stupně v bodě 52. a 53. odůvodnění svého rozhodnutí přiléhavě upozornil na všechny relevantní aspekty ústící v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny. Stran vyžadovaného znaku zapojení nejméně tří osob lze konstatovat, že v daném případě šlo o evidentní zapojení více než tří osob za současného vzájemného rozdělení jejich úloh, přičemž právě dělba těchto úloh zajišťovala úspěšnější dokonání činu. Jednání obviněných přitom zcela jednoznačně naplňuje shora uvedené znaky, neboť obvinění L. O. a J. O. společně s ostatními spoluobviněnými, u nichž byl tento znak shledán, vytvořili organizovanou skupinu. Tato organizovaná skupina zajišťovala jak opatření a následný prodej marihuany za účelem její distribuce v Polsku ve větších objemech, tak její distribuci v menším množství uživatelům v příhraničí. Ve vztahu k osobám obou obviněných přitom odvolací i nalézací soud ve výše uvedených bodech odůvodnění svých rozhodnutí obsáhle rozvedly, v čem spatřují účast obviněných na činnosti organizované skupiny, proč neuvěřily obhajobě obviněných a na základě čeho dospěly ke skutkovému závěru o tom, že právě obvinění L. O. a J. O. do značné míry koordinovali činnost organizované skupiny. Celá skupina přitom vykazovala takovou míru plánovitosti za účelem utajení své činnosti, že dané okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Jestliže tedy bylo v nyní projednávaném případě důkazy provedenými v odpovídajícím rozsahu (zejména svědeckými výpověďmi, výpovědí obviněných, předstíraným převodem, odbornými vyjádřeními, protokoly o provedení domovních prohlídek, výsledky sledování, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu aj.) dostatečným způsobem prokázáno, že dovolatelé spolu prostřednictvím konspirativní komunikace úzce a dlouhodobě spolupracovali na zajištění marihuany za účelem jejího prodeje a na samotném prodeji, přičemž zajišťovali různá místa pro opakované předání a skladování drogy a podíleli se na finančním profitu, je zřejmé, že si všichni museli být vědomi skutečnosti, že na této činnosti spolupracuje větší množství osob s přesně danými úkoly. Za tohoto stavu je tedy správný závěr odvolacího soudu o naplnění subjektivní stránky ve vztahu k dosažení zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku u obou obviněných, a to nejméně v podobě úmyslu nepřímého ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Na uvedeném ničeho nemění, že dle tvrzení obviněných L. O. a J. O. tito nemohli ovlivňovat nákupní cenu marihuany, jelikož tato byla sjednána konsenzuálně s ohledem na zajištění finančního profitu obviněných z koncového prodeje. V trestním řízení pak bylo skutečně v souladu s námitkou obviněných zjištěno, že byly drogy členům organizované skupiny taktéž ukradeny, avšak učinili tak polští odběratelé, kteří nebyli označeni za členy této skupiny.
VII.
Dovolání obviněného Ł. P. B.
61. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu dále zkoumal, zda i dovolání obviněného Ł. P. B. splňuje kritéria jím uplatněného, popř. jiného dovolacího důvodu. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dovolací soud dospěl k závěru, že žádná z obviněným vznesených dovolacích námitek neodpovídá jím uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jakož ani jinému dovolacímu důvodu uvedenému v taxativním výčtu §265b odst. 1 tr. řádu.
62. Jmenovaný obviněný ve svém dovolání brojí především proti zjištěnému skutkovému stavu prostřednictvím námitek, jimiž popírá část skutku spočívající v předání nejméně 3.000 g marihuany v prosinci 2015 osobám A. F. a L. B., a to v důsledku nevěrohodnosti výpovědi svědka A. F. a tvrzené absenci dalších usvědčujících důkazů. Obviněný tedy tyto své výhrady znovu zaměřil toliko proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, respektive proti závěrům, které krajský soud z těchto důkazů vyvodil, a svými námitkami pouze negoval skutková zjištění nalézacího soudu, která potvrdil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhl pro něho příznivějšího rozhodnutí. Takový postup však s odkazem na jím zvolený ani žádný jiný zákonem vymezený důvod dovolání nemohl být úspěšný. Nejvyšší soud v souladu s výše uvedeným opětovně připomíná, že dovolání je ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Obviněný navíc uplatnil tyto námitky již ve svém odvolání, přičemž tyto byly vrchním soudem řádně vypořádány.
63. Nejvyšší soud neshledal v dané věci žádné pochybnosti o tom, že skutkové závěry nalézacího soudu stran obviněným rozporované části skutku mají oporu v provedených důkazech. K tomuto Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, především na body 54., 57. a 121., tedy zejména na výpovědi svědka A. F. a svědka K. K. Navzdory řádnému provedení výše uvedených důkazů nalézacím soudem je však namístě konstatovat, že odůvodnění jeho rozhodnutí vykazuje jisté nedostatky stran vyjádření toho, o které konkrétní důkazy svá skutková zjištění nalézací soud opřel. Tyto nedostatky ovšem byly v plné míře zhojeny odvolacím soudem a Nejvyšší soud tedy k tomuto odkazuje na dovoláním napadené rozhodnutí vrchního soudu, a to především na body 64. až 65. jeho odůvodnění, v nichž se odvolací soud s identickou námitkou obviněného vypořádal, přičemž přesvědčivě a jasně zdůvodnil, na základě kterých skutečností dospěl k závěru, že námitky obviněného, rozporující zjištěný skutkový stav, nemohou obstát, a proč se ztotožnil se skutkovými závěry nalézacího soudu. Odvolací soud za tímto účelem poukázal na výpověď svědka K. K., který vypověděl, že od obviněného B. společně se svědkem F. nakupoval marihuanu, přičemž většinou převáželi 3 kg, nicméně se stávalo, že to bylo i 7 nebo 8 kg. Jednalo se tedy o úspěšně realizovaný nákup, jenž nemohl být svědkem zaměněn za další zjištěná jednání obviněného (tedy ani za nezdařilý prodej, na němž se jmenovaný obviněný podílel a při němž byla marihuana odcizena, ani prodej v rámci předstíraného převodu). Tato výpověď je přitom v souladu se svědectvím A. F., jenž vypověděl, že od obviněného nakoupil 4 až 5 kg marihuany, přičemž je zřejmé, že při ustálení skutkového stavu bylo vycházeno z nejmenšího (tj. pro obviněného nejpříznivějšího) z tvrzených množství.
64. Ačkoliv tedy obviněný ve svých námitkách tvrdí, že část skutkových zjištění nemá oporu v provedených důkazech, primárně se opětovně domáhá odlišného hodnocení důkazů stran výpovědí výše uvedených svědků a především úplného vyřazení výpovědi svědka A. F., kterého shledává nevěrohodným. Až posléze by tak na základě změny hodnocení důkazů mělo dojít ke konstatování extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Nejvyšší soud ovšem na podkladě předloženého spisového materiálu nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů v nyní posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. Mezi skutečnostmi, které v předmětném řízení vyplynuly z provedených důkazů na straně jedné a skutkovými závěry na straně druhé, tedy Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní nesoulad, kterak se dovolatel snažil svými námitkami naznačit.
65. K procesní námitce obviněného vztahující se k nesprávnému překladu rozhodnutí odvolacího soudu je zapotřebí uvést, že tuto námitku by mohl Nejvyšší soud shledat důvodnou ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu pouze v případě porušení práva obviněného na spravedlivý proces, tedy pokud by obviněný v důsledku těchto nedostatků nebyl náležitě seznámen s obsahem tohoto rozhodnutí a nemohl by tedy uplatnit své právo na obhajobu. Tak tomu ovšem dle zjištění Nejvyššího soudu v daném případě nebylo, neboť kromě obviněným vytýkaných formálních pochybení, která nemohla mít žádný vliv na možnost tohoto obviněného porozumět jeho obsahu (pochybení v označení soudu a záměna termínu „ obžalovaný “ a „ žalovaný “), a pochybení v označení opravných prostředků v rámci poučení (v jehož důsledku, s ohledem na řádně podané dovolání obviněného, zcela zjevně nebylo nikterak zkráceno právo obviněného na podání mimořádného opravného prostředku) se obviněný spokojuje pouze se zcela obecným tvrzením, dle kterého se v napadeném rozhodnutí vyskytuje „ celá řáda dalších nesrovnalostí “. Z obsahu podaného dovolání lze tedy vyvodit, že obviněný předestírá pouze zcela nekonkrétní hypotetickou možnost svého neporozumění, na jejímž základě ovšem nebyl Nejvyšším soudem zjištěn žádný relevantní zásah do základních práv a svobod tohoto dovolatele, který by si vynucoval jeho kasační rozhodnutí.
VIII.
Dovolání obviněného T. K.
66. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu dále zkoumal, zda i dovolání obviněného T. K. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dovolací soud dospěl k závěru, že žádná z obviněným vznesených dovolací námitek směřujících proti odůvodnění výměry trestu uloženého mu nalézacím soudem, jehož vady dle obviněného nebyly napraveny soudem odvolacím, neodpovídá výslovně uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu taxativně uvedenému v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, tudíž nemohl být naplněn ani obviněným výslovně neuplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (k tomu viz výše citovaná judikatura Ústavního soudu).
67. K argumentaci obviněného, dle které nalézací soud své rozhodnutí o výměře ukládaného nepodmíněného trestu odnětí svobody založil na nesprávném hmotněprávním posouzení, když dostatečně nezohlednil polehčující okolnost podle §41 písm. l ) tr. zákoníku, Nejvyšší soud předně odkazuje na konstantní judikaturu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. řádu.
68. V daném případě by k uložení mírnějšího trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby stanovené trestním zákoníkem mohlo být přistoupeno pouze za použití §58 tr. zákoníku, když však platí, že daný dovolací důvod nenaplňuje ani případná námitka dovolatele ohledně nepoužití tohoto hmotněprávního ustanovení za současného uložení trestu odnětí svobody v rámci běžného rozpětí nesnížené trestní sazby, a to na její samé spodní hranici (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jedná se totiž o postup, k němuž mohou soudy fakultativně (nikoli obligatorně - vyjma případů tzv. spolupracujícího obviněného spadajících do režimu §58 odst. 5 tr. zákoníku) přistoupit jen ve výjimečných případech, když polehčující okolnosti, jakož i skutečnosti relevantní pro stanovení výměry trestu, ve svém souhrnu a kvalitě přesvědčivě, navíc výjimečným a intenzivním způsobem, snižují závažnost trestného činu, a to významnou měrou.
69. Výše uvedené se pak vztahuje taktéž k obviněným vznesené námitce nepřiměřenosti vedlejšího trestu propadnutí části majetku v důsledku nedostatečného odůvodnění závěrů o jeho původu a určení, neboť ani tato námitka nenaplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod podle §261 odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pouze pro úplnost je navíc třeba doplnit, že dovolatel nad rámec obecného tvrzení o nedostatečnosti odůvodnění závěrů nalézacího soudu nepředkládá žádnou vlastní argumentaci k samotnému původu či určení finančních prostředků, v jejímž důsledku by měl být uložený trest nepřiměřeným či dokonce nepřípustným.
70. V nyní posuzovaném případě lze přitom odkázat na přesvědčivé a řádně odůvodněné úvahy nalézacího soudu ve vztahu k rozhodování o druzích a výši obviněnému ukládaných trestů. Krajský soud v Ostravě v bodech 162. a 167. odůvodnění svého rozsudku logickým a přesvědčivým způsobem vysvětlil, z jakých důvodů bylo ve vztahu k osobě obviněného T. K. shledáno, že by uložení mírnějšího trestu odnětí svobody neodpovídalo společenské škodlivosti jednání obviněného s ohledem na intenzitu, jíž byl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy zejména vysoké množství drogy, s níž obviněný obchodoval, a dále dlouhodobost a koordinovanost jeho jednání s dalšími obviněními, a to i přes skutečnost, že v daném případě shledal coby výrazné polehčující okolnosti zejména jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení od počátku jeho trestního stíhání, stejně jako jeho dosavadní bezúhonnost. Nalézací soud přitom veškeré okolnosti rozhodné pro stanovení druhu a výměry ukládaných trestů vyhodnotil s tím závěrem, že i postih trestem propadnutí části majetku považuje za přiměřený, a to s ohledem na nemalé finanční prostředky, které představovaly podstatný zdroj příjmů obviněného K. a jimiž rovněž tento obviněný odměňoval některé spoluobviněné. S identickou námitkou nepřiměřeného trestu odnětí svobody se pak rovněž řádně vypořádal soud odvolací v bodech 96. až 99. odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž Nejvyšší soud se v tomto směru v plné míře ztotožňuje se závěry obou soudů nižších stupňů. Za tohoto stavu tak nelze druh ani výměru trestů, které byly obviněnému napadeným rozhodnutím nalézacího soudu souběžně uloženy, považovat za nepřiměřeně přísné a nerespektující základní zásady pro ukládání trestu ve smyslu §38 a 39 tr. zákoníku.
IX. Závěr
71. Za daného stavu je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v nyní přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny jednotlivých obviněných mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15).
72. V souvislosti s uplatněnými námitkami výše jmenovaných obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však v dané věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v projednávaném případě rozhodně nebylo porušeno. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
73. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obvinění Ł. P. B., J. O. a L. O. svými námitkami uplatněnými v jimi podaných dovoláních převážně opakují svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se mimo jiné domáhají přehodnocení provedených důkazů, revize skutkových zjištění a vyloučení podstatné části klíčových důkazů. V dané věci přitom nebyl shledán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu, jehož existence se jmenovaní obvinění souhlasně dovolávají, a to ani navzdory výše uvedeným nedostatkům odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, kteréžto byly v předmětné věci zhojeny soudem odvolacím.
74. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněných O. S., Ł. P. B. a T. K. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, pročež tato dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Ve věci dovolání obviněného J. O. a obviněné L. O. pak nebylo nikterak zjištěno, že by došlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu jimi uplatněných dovolacích důvodů, pročež byla dovolání těchto obviněných, opírající se částečně o námitky skutkového charakteru, v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. O odmítnutí všech podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
75. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání podaných jednotlivými obviněnými a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, nebyly shledány ani zákonné podmínky §265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podanými dovoláními obviněných napadeno. Za tohoto stavu tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno podnětu obviněného J. O. a obviněné L. O. na přerušení výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jimi podaných dovoláních třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 2. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu