Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.08.2018, sp. zn. 11 Tdo 756/2018 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.756.2018.1

sp. zn. 11 Tdo 756/2018-41 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2018 o dovolání obviněného L. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 10 To 483/2017, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 173/2014, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá. Odůvodnění: I . Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 2 T 173/2014, byl obviněný L. K. uznán vinným pod bodem 1) jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a pod bodem 2) přečinem šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 3 – 5 rozsudku pod pol. 1 – 53. Stalo se tak na podkladě skutkového zjištění, že: 1) - od přesně nezjištěné doby do 27. 9. 2011 v N. P., okres J., měl ve svém pokoji v bytě na adrese N. P., ulice O. Č., ve skříni, na poličce, v šatní skříni a v pokoji v podkroví rodinného domu svého otce na adrese N. P., R., okr. J., uloženo celkem 366,784 gramů suché rostlinné využitelné hmoty /marihuany/ obsahující celkem 5,4562 gramů delta-9-tetrahydrokanabinolu /delta-9-THC/, tj s procentuálním obsahem delta-9- tetrahydrokanabinolu /delta-9-THC/ od 0,75 % do 11,73 %, - od přesně nezjištěné doby roku 2011 do 27. 9. 2011, v rodinném domě svého otce na adrese N. P., R., okr. J., a na přilehlé zahradě tohoto domu v N. P., pěstoval celkem nejméně 9 ks rostlin konopí, ze kterých bylo možno získat celkem 413 gramů suché využitelné hmoty /marihuany,/ obsahující celkem 10,787 gramů delta-9-tetrahydrokanabinolu /delta-9-THC/ tj. s procentuálním obsahem delta-9-tetrahydrokanabinolu /delta-9-THC/ od 1,02% do 2,33%, a to jak outdoorově na zahradě domu (5 ks rostlin konopí), tak i indoorovým způsobem za pomoci uměle vytvořených podmínek ve skříni (v pěstebním boxu – 4 ks rostlin konopí) za využití lampy, transformátoru, hliníkové fólie a ventilátoru, které plánoval sklidit, usušit a upravit do stavu způsobilého ke spotřebě /marihuana/, a takto získanou marihuanu chtěl následně použít nejméně pro výrobu konopných mastí, - od přesně nezjištěné doby do 27. 9. 2011, na přesně nezjištěných místech vyrobil v jednom případě nejméně 11,91 gramů tzv. Fénixových slz, tedy pryskyřice z konopí, obsahující nejméně 54,48 % delta-9-THC, a nejméně v bytě v místě svého trvalého bydliště v N. P., ul. O. Č., okr. J., vyrobil více jak 5.148 gramů masti obsahující nejméně od 0,86 % do 3,32 % delta-9-THC, celkem 67 gramů delta-9-THC, přičemž v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce července 2011 do měsíce září 2011, v N. P., okr. J., se pokusil prodat I. C. více jak 1.637,11 gramů masti obsahující od 0,97 % do 1,38 % delta-9-THC, a to ačkoliv není držitelem příslušného povolení k zacházení s návykovými látkami, kdy konopí /marihuana/ a pryskyřice z konopí jsou omamnými látkami zařazenými do Seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a kdy delta-9-tetrahydrokanabinol /delta-9- THC/ je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek. 2) jako majitel, provozovatel a administrátor internetových stránek http:/www.free-grower.cz/, vystupující pod jménem „mopslík“, nejméně od 2. 11. 2010 do 27. 9. 2011 umístil a volně zpřístupnil na veřejně přístupné počítačové síti Internet, na stránce http:/www.free-grower.cz/ příspěvek „Fénixovy slzy, dokument o čištěném výtažku z konopí pomocí destilace“, který obsahuje popis, fotografie a video, kterých je sám i autorem a kde popisuje podrobný postup extrakce pryskyřice z konopí s vysokým obsahem delta-9-THC, tzv. Fénixových slz, a její účinky, ačkoliv není držitelem příslušného povolení k zacházení s návykovými látkami, kdy konopí /marihuana/ a pryskyřice z konopí jsou omamnými látkami zařazenými do Seznamu IV podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a kdy delta-9-tetrahydrokanabinol /delta-9-THC/ je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek. 2. Oproti tomu byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Jičíně ze dne 6. 11. 2014, č. j. 1 ZT 235/2012-70, pro skutky uvedené pod body 1a), 1b) a 3), v nichž bylo obžalobou spatřováno spáchání dílčích útoků pokračujícího zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. 3. O odvolání, které proti odsuzujícímu výroku o vině a uložených trestech z výše citovaného rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 10 To 483/2017 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. 4. Z hlediska rekapitulace dosavadního průběhu řízení je třeba připomenout, že ve věci obviněného L. K. Okresní soud v Jičíně poprvé rozhodoval rozsudkem ze dne 19. 1. 2017, č. j. 2 T 173/2014–1146. K odvolání obviněného, které podal proti odsuzujícímu výroku o vině i uloženým trestům, Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 4. 2017, č. j. 10 To 96/2017-1247, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v odsuzující části, a podle §259 odst. 1 tr. ř. v rozsahu zrušení věc vrátil soudu prvního stupně s tím, aby ji znovu projednal a rozhodl. V návaznosti na to pak Okresní soud v Jičíně výše již citovaným rozsudkem ze dne 25. 9. 2017, č. j. 2 T 173/2014–1288, ohledně obviněného rozhodl znovu o vině a o trestech. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 6. V rámci své dovolací argumentace obviněný předně namítá nesprávnost provedených domovních prohlídek. Protože byly vykonány jako neodkladný a neopakovatelný úkon ještě před zahájením trestního stíhání, nebyl řádně poučen o svém právu na právní pomoc. Byl tak při jejich provádění a zajišťování věcí důležitých pro trestní řízení zcela bez právní pomoci, v důsledku čehož zajišťování důkazů policejní orgány prováděly bez jakékoli kontroly a mohlo tak docházet k nekontrolovatelné manipulaci s důkazními prostředky, např. se zajištěnou výpočetní technikou nebo mastmi. Rovněž má za to, že i samotné příkazy k domovním prohlídkám jsou nezákonné, neboť byly vydány před zahájením trestního stíhání, aniž v nich byla dostatečně vyjádřena jejich neodkladnost a neopakovatelnost. Z protokolů o domovních prohlídkách taktéž nevyplývá, zda osoby, u nichž se tyto úkony konaly, byly poučeny o svých právech, zejména o právu na účast advokáta u jejich výslechu, který by dohlížel na zákonnost jejich provádění, ani nebyl proveden jeho předchozí výslech ve smyslu §83 tr. ř. V návaznosti na to obviněný formuluje dotazy ke správnosti postupu při takových úkonech, kterým přikládá zásadní právní význam, a které podle jeho názoru dosud nebyly dovolacím soudem adekvátně řešeny, případně se soudy obou instancí od dosavadního výkladu odchýlily. 7. Namítá, že odvolací soud se taktéž dostatečně nevypořádal s další námitkou stran nezákonnosti soudních příkazů k domovním prohlídkám, které byly pouhým opisováním návrhů státního zástupce, když sice odkázal na závěry vyplývající z judikatury Ústavního soudu (kupř. nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2024/15 – body 23 a 24), těmito se však neřídil. Pominul též, že protokoly o provedení domovních prohlídek neobsahují odůvodnění neodkladnosti úkonů ve fázi před zahájením trestního stíhání. Soudy rovněž nezkoumaly zákonnost postupu policejních orgánů, které nevyslechly osoby, u nichž se měla domovní prohlídka vykonat, ani zda jim byly předloženy příkazy k domovním prohlídkám, když v protokolech o domovních prohlídkách je sice zmínka o tom, že příkaz k domovní prohlídce byl vlastníkům nemovitostí (L. K. a J. K. doručen, protokoly však nejsou podepsány, a to ani jím samotným. Procesní a důkazní použitelnost těchto protokolů i na jejich základě zajištěných věcí je tedy zpochybněna. V návaznosti na to obviněný opět formuluje dotazy k obsahovým a formálním náležitostem těchto příkazů. 8. Namítá též porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces, neboť obhajobě nebyla zpřístupněna zajištěná výpočetní technika, která byla použita ke zpracování odborného vyjádření Ing. Janem Jankou, z jehož závěrů oba soudy dovodily jeho trestněprávní jednání, ani vydáno 5 ks zajištěných mastí k provedení znaleckého zkoumání na obsah látky delta-9-THC na jeho vlastní náklady. Soud prvního stupně sice umožnil okopírování ve spise vložených disků, jejich obsah byl však téměř nepoužitelný. Ze znaleckého posudku předloženého obhajobou vyplývá jednoznačný závěr, že odborné vyjádření Ing. Janky jako celek nelze k důkazu použít. Neodborným zacházením totiž došlo k nevratnému zásahu do originality zajištěných dat a tím ke zničení forenzně použitelných stop jako důkazů, když nebyla vyhotovena bitová kopie dat, na které by se prováděla samotná zkoumání orgány činnými v trestním řízení; soudy tento znalecký posudek a jeho závěry v podstatě ignorovaly. V tomto postupu soudů shledává obviněný snahu mařit obhajobě zpřístupnění důkazů, resp. manipulaci s nimi v jeho neprospěch. Poukazuje též na nedostatky šetření, když nikdo nezkoumal router v bytě paní L. K., i na to, že do webového fóra měl přístup neomezený počet subjektů, a ačkoliv existuje řada veřejně publikovaných knih, kde se hovoří o různých způsobech úpravy konopí, v těchto případech se o šíření toxikomanie nejedná. 9. Nijak nebyla vysvětlena ani souvislost některých propadlých věcí s projednávanou trestnou činností, když bylo nesprávně rozhodnuto o propadnutí 1 ks batohu (brašny na fotoaparát) obsahující fotoaparát zn. NIKON D80 s objektivem 18-135 mm a 1 ks paměťové SD karty 2.0 GB KINGSTON v plastovém pouzdře, stejně jako tří počítačů, a to stolního PC zn. ASUS černé barvy bez boční krycí desky – S/N 060450763, l ks notebooku zn. UMAX stříbrné barvy včetně napájecího zdroje a l ks stolního PC zn. ASUS černé barvy, S/N 78X31 0031371, u nichž nebylo prokázáno, pomocí kterého z nich se měl dopustit šíření toxikomanie. 10. Rovněž namítá, že nemohl svým jednáním naplnit skutkovou podstatu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, neboť vždy pěstoval jen technické konopí. Zpochybňuje závěry odborných vyjádření, neboť nebyly zpracovány nezávislou osobou (ústavem), ale Odborem kriminalistických technik a expertiz (dále též jen „OKTE“), který je složkou Policie České republiky, tedy orgánu činného v trestním řízení. Za nedostatečný tak považuje pouhý odkaz nalézacího soudu na veřejně dostupné údaje o akreditaci OKTE. Za situace, kdy bylo soudním znalcem obhajoby zpochybněno odborné vyjádření Ing. Janky, má za to, že toto mělo být přezkoumáno, případně vypracováno odborné vyjádření nové. Opakované návrhy obhajoby na vyhotovení revizního znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, však soudy odmítly. Ve vztahu k výše uvedené argumentaci pak obviněný opět v návaznosti na své výhrady formuluje dotazy ke správnosti postupu soudů při uplatňování práva na obhajobu. 11. V další části svého mimořádného opravného prostředku obviněný poukazuje na zdravotní indikaci prostředků vyráběných z konopí ve vztahu ke své osobě, zpochybňuje škodlivost složky delta-9-THC v konopné masti pro osoby, pro které je léčba konopím jediným způsobem účinné léčby a poukazuje na nedostupnost legální léčby konopím před rokem 2015. Namítá, že orgány činné v trestním řízení se skutečností, že mast z konopí nezpůsobuje intoxikaci, nicméně nezabývaly. Ve vztahu k výše uvedené argumentaci obviněný opět formuluje dotazy k řešení obdobných situací. 12 . Ve vztahu k uloženému podmíněnému trestu odnětí svobody obviněný namítá jeho nesprávnost, kdy s ohledem na délku trvání trestního řízení zpochybňuje naplnění jeho účelu spočívajícího jak ve výchovném působení na pachatele, tak i v ochraně společnosti před protiprávním jednáním. V návaznosti na to pak obviněný opět formuluje dotazy ke vztahu účelu trestu a délky soudního řízení. 13. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s §265 l odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2018, č. j. 10 To 483/2017-1327, a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 14. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že námitky obviněného uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají. Z formulace dovolání je patrné, že obviněný zpochybňuje postup soudů, popř. orgánů činných v přípravném řízení, pouze z hlediska procesního a z hlediska zjišťování skutkového stavu. S poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Mimo meze dovolacího důvodu jsou takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám dovolatele. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 686/2002 ). Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, naopak s oudy obou stupňů postupovaly v souladu s požadavky vyplývajícími z §2 odst. 5 tr. ř. i z §2 odst. 6 tr. ř. 15 . Státní zástupce se neztotožnil s dovoláním obviněného, pokud předestírá Nejvyššímu soudu „dotazy“ k jednotlivým jím nastoleným tématům, neboť jsou obsahově zjevně tendenčně, až sugestivně formulovány, aniž by z dovolání bylo patrné relevantní argumentační propojení těchto „dotazů“ s konkrétním postupem orgánů činných v trestním řízení v předkládané věci, když jsou navíc formulovány jako otázky zásadního právního významu, které nebyly dovolacím soudem „adekvátně“ řešeny, případně se soudy od dosavadního výkladu odchýlily. Státní zástupce poukazuje, že obviněný tyto otázky formuluje podle dovolacího důvodu podle §237 občanského soudního řádu, což však nelze považovat v případě dovolání v trestním řízení za jakkoli relevantní. Nadto obviněný sice tvrdí údajné neřešení předestřených problematik v judikatuře dovolacího soudu, či odchýlení se soudů nižších stupňů od takové judikatury, aniž by však tvrzený nedostatek judikatury z čehokoli vyplýval a aniž by k tvrzenému rozporu zmínil jakékoli rozhodnutí Nejvyššího soudu. Z obsahových ani formálních důvodů tedy nelze k takto předestřeným „dotazům“ jakkoli přihlížet. 16. Pokud jde o vlastní námitky obviněného (tj. ostatní obsah dovolání vyjma zmíněných „dotazů“), ty podle státního zástupce zjevně míří do oblasti zachování zásad spravedlivého procesu. Ačkoliv takové námitky bez dalšího uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, je třeba se jimi zabývat, neboť v případě jejich důvodnosti by umožňovaly na podkladě uvedeného dovolacího důvodu i v dovolacím řízení průlom do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Podle státního zástupce se však o takovou situaci v předkládané věci nejedná. 17. Namítá-li obviněný nesprávnost průběhu uskutečněných domovních prohlídek, touto otázkou se soudy dostatečným způsobem zabývaly, přičemž dospěly k závěru, že tyto úkony vytýkanými vadami netrpí. Z námitek obviněného není ani patrné, v jakém směru by tvrzené nesprávné poučení osoby, u níž je prohlídka prováděna, mělo jakýkoli vliv na správnost dalšího průběhu takové prohlídky, jejíž provedení odpovídalo zákonným požadavkům. Nelze odhlédnout, že se jednalo o úkon neodkladný, s jehož provedením nebylo možno vyčkávat na případné zajištění právní pomoci osoby, u níž byla prováděna, přičemž oproti podání vysvětlení se zároveň jedná o faktický úkon spočívající ve vyhledání věci (nebo osoby) ve vymezeném prostoru, jemuž osoba, u níž má být prohlídka provedena, není schopna jakkoli zabránit. Oproti tomu právní pomoc v případě podání vysvětlení může spočívat například v radě, aby vyslýchaná osoba nevypovídala, kdežto samotné odepření výslechu před zahájením domovní prohlídky nemá na její uskutečnění jakýkoli vliv. V případě domovní prohlídky tak není ani z dovolání obviněného patrné, v čem konkrétně by taková právní pomoc měla vlastně spočívat a v jakém směru byla dotčena jeho práva. Tvrdí-li navíc, že v dané věci nebyl proveden předchozí výslech uživatelů daných prostor ve smyslu §83 tr. ř., státní zástupce upozornil, že v daném případě byl proveden výslech přímo obviněného, u něhož jinak nevyvstala žádná relevantní pochybnost, že dané prostory užíval a věci, které měly být domovní prohlídkou zajištěny, náležely právě jemu. Vytýkaný nedostatek poučení o možnosti právní pomoci tak není vadou, tím méně vadou, která by představovala porušení jeho práva na spravedlivý proces. Soudy se náležitě zabývaly výhradami směřujícími proti samotné zákonnosti příkazů k provedení domovní prohlídky, přičemž jejich obsah vyhodnotily se závěrem, že formálně i obsahově odpovídají požadavkům kladeným na tyto úkony zákonem a judikaturou Ústavního soudu. 18. Ani s námitkou porušení práva na obhajobu v souvislosti s nezpřístupněním části důkazní materie se státní zástupce neztotožnil. Otázkou validity obviněným rozporovaných důkazů se soudy velmi podrobně zabývaly, přičemž z hlediska zajištění elektronických dat zjevně vyšly ze znaleckého posudku zpracovaného k žádosti obhajoby, jehož závěrům přizpůsobily skutková zjištění. Důrazně tak odmítl spekulativní závěry obviněného o možné manipulaci se zajištěnými daty, když takové závažné podezření nijak nedoložil. Soudy se dostatečným způsobem zabývaly obsahem provedených důkazů a vyvodily z nich odpovídající skutkové závěry. Pokud jde o zajištěné masti, obviněný nepředkládá relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit, že by postupem soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Z námitky obviněného nijak nevyplývá, že by odborná zjištění vztahující se k uvedeným mastem byla vadná, kromě obecného a argumentačně bezobsažného poukazu na systematické zařazení pracovišť OKTE mezi složky Policie České republiky. 19. Za nedůvodnou označil státní zástupce rovněž námitku ve vztahu k posouzení otázky zdravotní indikace konopné terapie u obviněného, přičemž poukázal, že indikace této léčby ve zdravotní dokumentaci obviněného se netýká žalovaného období. Podle státního zástupce lze sice s obviněným obecně souhlasit se zdravotní prospěšností dalších látek obsažených v konopí, zejména cannabidiolu (CBD), zároveň však poukázal na skutková zjištění soudů, že činnost obviněného se soustředila na produkci konopí s vysokým obsahem nikoli nezávadného CBD, ale právě psychoaktivní látky tetrahydrocannabinolu (THC). Touto námitkou navíc není vyvrácena či vysvětlena rovněž dílčí distribuční činnost obviněného, který jinak nedisponoval žádným oprávněním k nakládání s omamnými a psychotropními látkami, ale zjevně ani oprávněním pro farmaceutickou výrobu. Ani subjektivní přesvědčení obviněného o léčebných účincích jím vyráběných přípravků tak nemá bez dalšího vliv na vyvození jeho trestní odpovědnosti. 20 . Zpochybňuje-li obviněný konkrétní výměru uloženého trestu, státní zástupce zdůraznil, že proti výroku o trestu lze brojit zásadně (nejde-li o jiné hmotněprávní posouzení) prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněný nejenže neuplatnil, ale v jeho případě zjevně ani není dán. Obviněnému byl uložen přípustný druh trestu, a to zjevně v rámci příslušné zákonné trestní sazby, nadto výrazně při její spodní hranici. Takto uložený trest rozhodně nelze považovat ani za jakkoli excesivní či exemplární. Uvedený, ryze hypoteticky v úvahu připadající dovolací důvod tak nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 21. Pokud obviněný uplatnil též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože předchozím řízením byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Podle názoru státního zástupce však takovou vadou rozhodnutí soudu nalézacího zatíženo není, a proto nemůže být naplněn ani dovolatelem uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. III. Přípustnost a důvodnost dovolání 22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného L. K. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). 23. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací námitky podřadit pod důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 24. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. 25. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku. 26. Nejvyšší soud je dle ustálené judikatury Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek pouze v takovém případě, kdy v rozhodování soudů předchozích stupňů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03). 27. Je třeba ještě upozornit na to, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v tomto případě také z velké části stalo. 28. Ze shora uvedeného je zřejmé, že obsahem dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s ohledem na jeho hmotněprávní povahu, nemohou být námitky skutkového a procesního charakteru, jimiž obviněný napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení a uplatňuje tak námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci, nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů (konkrétně tvrzením, že se inkriminovaného jednání nedopustil, zpochybňuje nezávislost OKTE a závěry jeho odborných vyjádření, které shledává nepřezkoumatelnými, pokud vznáší námitky vůči fundovanosti svědka Ing. Josefa Beneše a tvrdí, že pěstoval toliko technické konopí, namítá manipulaci s důkazy ze strany orgánů činných v trestním řízení a polemizuje se závěry znalce Ing. Jana Janky a další), celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (tvrzením, že soudy nevyhověly jeho požadavkům na zpřístupnění zabavené výpočetní techniky a vydání zajištěných konopných mastí k provedení znaleckého posudku na obsah látky delta-9-THC, ani návrhům na doplnění dokazování vyhotovením revizního znaleckého posudku z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky, že nebyl zkoumán router v v jeho bydlišti a další). Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku, ovšem v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil. Nejvyšší soud se ani bez dalšího nemohl zabývat námitkami, v nichž obviněný zpochybňuje zákonnost a procesní použitelnost důkazů užitých v trestním řízení, neboť jde o výhrady procesněprávní povahy směřující výlučně do procesu dokazování provedeného soudy nižších stupňů. Je tak zřejmé, že tyto a další obdobné námitky obviněného obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny. 29. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). K tomu viz též bod 26. shora. 30. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě zjištění faktického extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je založen zejména tím, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).“ Takový rozpor představuje též situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000, a další). V posuzované věci nejde ani o případ tzv. opomenutých důkazů – k tomu viz níže body 55. a 56. Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování však zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z výše naznačených případů extrémního nesouladu nejedná. 31. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. 32. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je významný i požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř., popř. §134 odst. 2 tr. ř., vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou obviněného. 33. Ze shora uvedeného je tedy především zřejmé, že obsahem tohoto dovolacího důvodu, s ohledem na jeho hmotněprávní povahu, nemohou být námitky procesního charakteru, týkající se provedené domovní prohlídky, které takto nemohou být právně relevantně uplatněny nejen z hlediska zvoleného dovolacího důvodu, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených, důvodů dovolání. 34. Na základě obsahu podaného dovolání, ve kterém nebylo poukázáno na žádné právní nedostatky, jež by formálně naplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud shledal, že obviněný v něm brojil právě proti tomu, že soudy závěr o skutkových okolnostech založily na důkazech zajištěných při domovních prohlídkách, které podle jeho tvrzení odporovaly podmínkám vyžadovaným pro jejich procesní použitelnost z hledisek §82 a §83 tr. ř., a to s přihlédnutím k podmínkám vymezeným v §160 odst. 4 tr. ř. V této souvislosti obviněný především vytýkal, že příkazy k domovním prohlídkám vydané dne 14. 9. 2011 Okresním soudem v Jičíně pod sp. zn. 24 Nt 725/2011 a sp. zn. 25 Nt 726/2011 jsou nezákonné, neboť byly vydány před zahájením trestního stíhání, vytýká nedostatky odůvodnění těchto příkazů ve vztahu k neodkladnosti a neopakovatelnosti domovních prohlídek, přičemž namítá, že i vlastní domovní prohlídky byly provedeny nezákonným způsobem, neboť nebyl před jejím provedením dostatečně poučen, ani nebyl proveden výslech L. K. a J. K. Vyslovuje přesvědčení, že věci na základě těchto příkazů při domovních prohlídkách zajištěné, nemohou být použity jako důkazní prostředky. Tyto výhrady jsou procesní a skutkové povahy a samy o sobě označený dovolací důvod nenaplňují. Pokud by však byly důvodné, zakládaly by extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními, které by byly založeny na nepoužitelných důkazech, a z nich vyvozenými právními závěry, a proto Nejvyšší soud zkoumal jejich opodstatněnost (k tomu srov rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. II. ÚS 864/08, ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. III. ÚS 3316/14, ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 298/05, ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. III. ÚS 1701/14, ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 1709/13, ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 3994/13). 35. Podle §82 odst. 1 tr. ř. lze domovní prohlídku vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejícím (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení. 36. Podle §83 odst. 1 věta třetí a čtvrtá tr. ř. příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která brání doručení. 37. Lze připomenout, že v příkazu musí být mimo obecných náležitostí uloženo provedení domovní prohlídky, popsán byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení, včetně prostor k nim náležejících tak, aby nemohlo dojít k záměně bytu nebo takové jiné prostory a aby byl určen též rozsah provádění domovní prohlídky. Dále zde musí být uveden účel domovní prohlídky a poukázáno na povinnost majitele nebo nájemce či jiného uživatele bytu (prostor) strpět domovní prohlídku, včetně poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku. Obsahovat musí upozornění na povinnost vydat věci důležité pro trestní řízení, příp. při ní nalezené, s pohrůžkou, že takové věci budou odňaty, nebudou-li dobrovolně vydány. 38. Podle §84 tr. ř. vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě. 39. Podle ustanovení §85 odst. 1 až 3 tr. ř. orgán vykonávající domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor je povinen umožnit osobě, u níž se takový úkon koná, nebo některému dospělému členu její domácnosti nebo v případě prohlídky jiných prostor též jejímu zaměstnanci, účast při prohlídce. O právu účasti při prohlídce je povinen tyto osoby poučit. K výkonu domovní a osobní prohlídky je třeba přibrat osobu, která není na věci zúčastněna. Orgán vykonávající prohlídku prokáže své oprávnění. V protokole o prohlídce je třeba též uvést, zda byla dodržena ustanovení o předchozím výslechu, popřípadě označit důvody, proč dodržena nebyla. Došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je třeba pojmout do protokolu také údaje uvedené v §79 odst. 5 tr. ř. 40. Podle §160 odst. 4 tr. ř. neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. Povahu úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného je třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu. Potřeba výslovného uvedení, že se jednalo o neodkladný či neopakovatelný úkon v protokolu nebo v příkaze k domovní prohlídce, byla v judikatuře soudů opakovaně řešena. Lze zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 37/2013 Sb. rozh. tr., které upozornilo na nutnost zvažovat materiální hledisko, pokud takové zdůvodnění v uvedených úkonech není. V rozhodnutí č. 13/2014-III Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud vyslovil, že jestliže je příkaz k domovní prohlídce vydáván ve stadiu „prověřování podezřelého“, nikoli tedy ve stadiu trestního stíhání, je třeba v odůvodnění vysvětlit, proč jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný, popř. to uvést v protokolu o domovní prohlídce (§160 odst. 4 tr. ř.), což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce. 41. Z povahy posuzované věci lze konstatovat, že se rozhodně jednalo o úkon neodkladný, když reálně hrozilo možné zničení důkazů. V tomto směru lze také odkázat na další ustálenou judikaturu, podle které trpí-li protokol o provedení domovní prohlídky některými formálními nedostatky, např. není-li zde dostatečně konkretizován důvod, proč nedošlo k předchozímu výslechu (§84, §85 odst. 3 tr. ř.), neznamená to samo o sobě nezákonnost domovní prohlídky a nepoužitelnost důkazů při ní opatřených, jestliže je z jiných důkazů patrné, že domovní prohlídka proběhla v souladu se zákonem. Pokud je domovní prohlídka prováděna jako úkon neodkladný (§160 odst. 4 věta prvá tr. ř.), mají důvody, pro které jde o úkon tohoto charakteru, nepochybně vliv i na úvahy, zda při provádění domovní prohlídky věc nesnese odkladu a zda předchozí výslech nelze okamžitě provést (§84 věta druhá tr. ř.). Předchozí výslech osoby, u níž se má prohlídka vykonat, nebude možné okamžitě provést nejen tehdy, jsou-li překážky výslechu na straně této osoby (např. v podobě jejího pobytu v cizině či na neznámém místě, nedovoluje-li to její zdravotní stav, opilost atd.), ale rovněž za situace, kdy takové překážky zde sice nejsou, ale z kriminalisticko-taktického hlediska a s přihlédnutím k očekávanému důkaznímu významu výsledků domovní prohlídky je třeba postupovat urychleně. Nemožnost předchozího výslechu tedy může být způsobena již samotnou neodkladností provedení domovní prohlídky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 32/2000 ze dne 29. 3. 2000, uveřejněné v Soudních rozhledech pod č. SR 103/2000, str. 278). 42. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že v předmětné věci byl dne 31. 1. 2011 Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Královéhradeckého kraje, Územním odborem, oddělením obecné kriminality, Jičín, pod č. j. KRPH-1202-1/TČ-2011-050471, sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve smyslu §158 odst. 3 tr. ř. a dne 8. 9. 2011, pod č. j. KRPH-1202-28/TČ-2011-050471, byl Okresnímu státnímu zastupitelství v Jičíně učiněn návrh k podání podnětu na vydání příkazu k domovní prohlídce podle §83 odst. 1 tr. ř. s tím, aby tato byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon (č. l. 205 – 206 spisu). K návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jičíně ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. 1 ZN 538/2011-25 a sp. zn. 1 ZN 538-2011-23, na vydání příkazů k domovní prohlídce pro podezření ze spáchání přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (č. l. 207 – 208 spisu), nařídil soudce Okresního soudu v Jičíně podle §83 odst. 1 tr. ř. dne 14. 9. 2011, pod sp. zn. 25 Nt 725/2011, domovní prohlídku v bytě označeném jako bytová jednotka č. 10, nacházejícím se v domě v ulici O. Č., v obci N. P., okres J., včetně součástí bytu, sklepních místností apod., jehož majitelkou je L. K., trvale bytem N. P., ul. O. Č., okres J. a uživatelem L. K., trvale bytem tamtéž (č. l. 209 – 201 spisu). Příkazem k domovní prohlídce z téhož dne, sp. zn. 25 Nt 726/2011-5, rovněž podle §83 odst. 1 tr. ř. nařídil domovní prohlídku v rodinném domě včetně a garáže, v ul. R., v obci N. P., okres J., jejichž majitelem je J. K., trvale bytem N. P., R. (č. l. 211 – 212 spisu). Z odůvodnění příkazů k domovní prohlídce se podává, že „v posuzovaném případě byly zahájeny úkony trestního řízení pro závažnou úmyslnou trestnou činnost, konkrétně šíření toxikománie na internetu. Dostupnými prostředky se nepodařilo ustanovit osobu pachatele, ale z dosud získaných a doložených informací je dáno důvodné podezření, že v místech, kde má být domovní prohlídka provedena, se nacházejí věci důležité pro trestní řízení…Účel trestního řízení vyžaduje, aby bylo zabráněno ukrytí těchto věcí a současně je nutno zajistit důkazy, které by mohly vést k usvědčení pachatele.“ Průběh obou domovních prohlídek konaných dne 27. 9. 2011 včetně pořízené fotodokumentace vyplývá z protokolů o jejich provedení (č. l. 214 – 240 spisu). Jak se ze spisového materiálu dále podává, obviněný L. K. byl podle §84 tr. ř. před jejím započetím, jako osoba, u níž má být prohlídka provedena, k vydání věcí vyslechnut. První příkaz k domovní prohlídce byl doručen jak obviněnému, tak i majitelce bytu, matce obviněného L. K., druhý příkaz k domovní prohlídce pak obviněnému a J. K. – otci obviněného a majiteli rodinného domu R., N. P. Podle §85 odst. 2 tr. ř. byla u obou domovních prohlídek přítomna nezúčastněná osoba – zaměstnanec Městského úřadu Nová Paka. 43. Nejvyšší soud, který z výše naznačených hledisek posuzoval okolnosti, za nichž došlo k domovním prohlídkám v projednávané věci, dospěl k závěru, že tyto netrpí vadami, které by vedly k závěru o jejich nezákonnosti. Podle Nejvyššího soudu tak lze akceptovat závěry soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, že v daném případě policejní orgán podal řádně, věcně i formálně odůvodněný podnět k návrhu na vydání příkazů k domovním prohlídkám státnímu zástupci, který následně v návrzích na vydání příkazů rozvedl i skutečnosti rozhodné pro provedení domovních prohlídek v daných objektech, včetně zdůvodnění jejich neodkladnosti, resp. neopakovatelnosti zachycené ve spisovém materiálu. Na návrh státního zástupce byly soudcem místně i věcně příslušného Okresního soudu v Jičíně vydány dne 14. 9. 2011 pod sp. zn. 24 Nt 725/2011 a sp. zn. 25 Nt 726/2011, příkazy k provedení domovních prohlídek (č. l. 209 až 212), které splňovaly všechny náležitosti požadované trestním řádem, přičemž bylo specifikováno, kde má být provedena, kdo ji má provést a na základě jakých skutečností soud k příkazu k domovní prohlídce přikročil, a bylo v nich srozumitelně vyjádřeno, že předmětem prohlídek mají být místa, které užívá k nepravidelnému přebývání a přespávání L. K. podezřelý z provozování domény www.free.grower.cz , na které je umístěn a volně zpřístupněn postup úpravy konopí na tinkturu zvanou „Fénixovy slzy“, obsahující výrazně vyšší množství delta-9-THC. Je také namístě zdůraznit, že v posuzované věci důvodem provedení domovních prohlídek bylo podezření, že na uvedených místech se mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení a bylo třeba zajistit, aby bylo zabráněno jejich zničení či ukrytí. Je tak zřejmá i neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu. Odůvodnění těchto příkazů k domovní prohlídce splňuje náležitosti vyžadované judikaturou Ústavního soudu – kupř. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2024/15, sp. zn. II. ÚS 20/17 – i co do jejich neodkladnosti a neopakovatelnosti. 44. Policejní orgán provádějící domovní prohlídky za účasti nezúčastněné osoby nepochybil ani pokud jde o doručení příkazu k domovní prohlídce, když byla rovněž splněna povinnost doručit opis příkazu k domovní prohlídce oprávněným osobám ve smyslu ustanovení §83 odst. 1 věta poslední tr. ř. Pokud jde o námitky obviněného o neprovedení předchozího výslechu, resp. o jeho nedostatečném poučení před vlastním provedením domovních prohlídek, nutno konstatovat, že obviněný byl před prohlídkou obou objektů podle protokolů o provedení domovní prohlídky poučen podle §84 tr. ř., a k věcem tam uloženým se vyjadřoval. Rovněž v absenci podpisu oprávněných osob na protokole o domovní prohlídce Nejvyšší soud neshledává taková pochybení, která by mohla mít za následek nezákonnost domovní prohlídky. 45. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněným vytýkaná pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení, která by mohla mít za následek nepoužitelnost výsledků domovních prohlídek, coby důkazu v trestním řízení vedeném proti obviněnému, neshledal, neboť způsob jejího provedení jako celek, posuzován též z hledisek vymezených v rozhodnutích Ústavního soudu, může obstát. Tento názor koresponduje i s odůvodněními napadených rozhodnutí, v nichž soudy nižších stupňů reagovaly na obdobné výhrady obviněného (viz str. 15 až 17 rozsudku soudu prvního stupně a str. 4 - 5 usnesení odvolacího soudu). 46. Obviněný L. K. ve svém mimořádném opravném prostředku dále vytýká, že před konáním domovní prohlídky uskutečněné před zahájením trestního stíhání jako neopakovatelný a neodkladný úkon nebyl poučen o právu na právní pomoc, čímž došlo k porušení jeho práva na obhajobu. 47. Jak vyplývá z výše uvedeného, obviněný tuto svou námitku sice opírá o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s ohledem na obecné konstatování shora je však v posuzované věci zřejmé, že takto předestřená námitka obviněného uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídá. Předmětnou námitku by bylo možno v dovolání uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., jehož podstatou je ovšem skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Nebo obhájce ustanoveného či zvoleného měl, ale obhájci nebyla dána možnost se účastnit úkonu nebo řízení, jehož má právo se účastnit nebo mu být přítomen (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 11 Tdo 1286/2003). Tento dovolací důvod sice obviněný neuplatnil, Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že jde jinak o námitku neopodstatněnou. 48. Ze spisového materiálu vyplývá, že trestní stíhání obviněného L. K. pro spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zčásti dokonaného a zčásti spáchaného ve stádiu pokusu podle §21 tr. zákoníku a přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Územního odboru, Oddělení obecné kriminality, SKPV, Jičín, ze dne 12. 11. 2012, č. j. KRPH-1202-83/TČ-2011-050471 (č. l. 507 - 509 spisu). Předmětné usnesení obviněný L. K. převzal dne 13. 11. 2012 a jeho obhájce JUDr. Václav Vlk, jemuž udělil obviněný dne 14. 11. 2012 plnou moc k obhajobě (č. l. 513 spisu), pak dne 22. 11. 2012, jak je patrno z doručenek na č. l. 509 spisu. Prvému výslechu obviněného konanému dne 5. 3. 2013, jak vyplývá z protokolu o jeho konání z téhož dne, pak byl přítomen i obhájce obviněného JUDr. Václav Vlk, i. s. JUDr. Ing. Martina Janouška (č. l. 529 – 531 spisu). 49. V návaznosti na shora stručně rozvedená teoretická východiska a procesní postup v posuzované věci Nejvyšší soud konstatuje, že není sporu o tom, že u obviněného L. K. byly dány důvody nutné obhajoby ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 tr. ř., neboť se konalo řízení o trestném činu, na který trestní zákon stanovil trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšovala pět let. Ovšem toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu lze považovat za obviněného a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem teprve tehdy, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání a byl mu doručen opis usnesení o zahájení trestního stíhání (§32 tr. ř.), přičemž zákon určuje, že se tak musí stát nejpozději na počátku prvního výslechu (§160 odst. 2 tr. ř.). Trestní stíhání obviněného výše citovaným usnesením bylo zahájeno až dne 12. 11. 2012, v době konání domovních prohlídek dne 27. 9. 2011, které jako neodkladný úkon proběhly ještě předtím, než mu usnesení o zahájení trestního stíhání bylo doručeno, se v postavení obviněného evidentně nenacházel. Z tohoto důvodu ani nemohl mít obhájce, kterého si zvolil a udělil mu plnou moc k obhajobě dne 14. 11. 2012. 50. Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, pak je-li obhájce oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech již od zahájení trestního stíhání ( §165 odst. 2 tr. ř. věta první), nemohl se za tohoto stavu věci účastnit domovní prohlídky provedené jako neodkladný a neopakovatelný úkon ještě předtím, než bylo trestní stíhání dovolatele zahájeno . Nejvyšší soud zdůrazňuje , že nutnost mít obhájce „již v přípravném řízení“, neznamená, že by měl být obhájce přítomen (nejedná-li se o mladistvého) již u úkonů prověřování, tj. u úkonů prováděných ve stadiu před zahájením trestního stíhání. Na podkladě těchto zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tvrzenou vadou spočívající v absenci obhájce u provádění domovní prohlídky tento úkon netrpí a vzhledem k procesním a časovým souvislostem ani trpět nemohl. Proto také nedošlo ani k porušení práva obviněného na obhajobu. Pokud námitka obviněného se vztahovala k tomu, že u prováděné domovní prohlídky nebyl přítomen jeho právní zástupce a že o právu na přítomnost právního zástupce nebyl poučen, tak Nejvyšší se plně ztotožňuje s přiléhavým vyjádřením státního zástupce, kdy s poukazem na samotnou povahu tohoto neodkladného či neopakovatelného procesního úkonu je zde zásadní rozdíl oproti právu na právní pomoc advokáta při podání vysvětlení ve smyslu §158 odst. 5 tr. ř. 51. Za neopodstatněnou a žádnými konkrétními skutečnostmi nepodloženou nutno považovat též argumentaci obviněného, že neumožněním přístupu k zabavené výpočetní technice použité ke zpracování odborného vyjádření Ing. Jankou a nevydáním konopných mastí k nezávislému znaleckému zkoumání na obsah delta-9-THC, došlo k porušení jeho práva na obhajobu, což údajně mělo mít za následek nekontrolovatelnou manipulaci ze strany policejních orgánů či jimi ustanoveného znalce, v úmyslu jej poškodit. Touto námitkou se odvolací soud pečlivě zabýval, a zdůraznil, že neexistuje sebemenší důvod k podezření, že by při šetření této věci došlo ze strany policie či osoby znalce k účelovému pozměňování obsahu přezkoumávaného materiálu v neprospěch obviněného, či k jakékoli jiné nezákonnosti. 52. Další dovolací námitka je založena na tvrzení, že soudy nepřihlédly ke znaleckému posudku Ing. Jana Zemana zpochybňujícímu přezkoumatelnost a použitelnost znaleckého posudku Ing. Jana Janky z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní technika. V této souvislosti poukázal na to, že Policií České republiky nebyla vyhotovena bitová kopie originálních dat, na které by se měla provádět příslušná zkoumání orgány činnými v trestním řízení, a tak došlo k nevratnému zásahu do originality zjištěných dat a ke znehodnocení jejich důkazní hodnoty. Závěry Ing. Janky měly být přezkoumány, popřípadě vypracováno nové odborné vyjádření či revizní znalecký posudek z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní technika. V tomto ohledu lze konstatovat, že otázkou validity obviněným rozporovaných důkazů se oba soudy velmi podrobně zabývaly, přičemž z hlediska zajištění elektronických dat zjevně vyšly i ze znaleckého posudku zpracovaného k žádosti obhajoby a též jeho závěrům přizpůsobily svá skutková zjištění. 53. Rovněž svou námitkou, že vždy pěstoval jen technické konopí a svým jednáním tak nenaplnil skutkovou podstatu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, přičemž brojí proti fundovanosti zpracovatele odborného vyjádření z odvětví pěstování rostlin Ing. Josefa Beneše a vadnému hodnocení důkazů soudy k této otázce, obviněný vybočil z mezí požadavku na hmotněprávní argumentaci pod uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož jde jen o polemiku s užitými odbornými postupy, a tedy výhradně brojí vůči procesu dokazování. Pokud z pohledu obviněného jsou namítány pochybnosti ohledně odbornosti Ing. Josefa Beneše, odvolací soud konstatoval, že tento se problematikou konopí zabývá již od počátku 80. let, odborná vyjádření v této oblasti zpracovává již několik let, přičemž jeho závěry se v podstatě nelišily od závěrů prof. RNDr. Jana Hradilíka, který k žádosti obhajoby zpracoval oponentní znalecký posudek. Přitom soudy vycházely z nálezů rostlin a jejich zbytků v rámci domovních prohlídek, následně analyzovaných na obsah THC odborným pracovištěm, a proto není podstatné přesné určení odrůd pěstovaných obviněným. Podle závěrů odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie byla prokázána přítomnost delta-9-THC, přičemž bylo zjištěno, že obviněný měl v místech svého pobytu uloženo celkem 366,784 gramů suché rostlinné využitelné hmoty, obsahující celkem 5,4562 gramů delta-9-THC, a mimo to v roce 2011 pěstoval nejméně 9 ks rostlin s obsahem delta-9-THC s více jak 1,02 %. Závěry o zjištěných množstvích účinné látky v zajištěných rostlinách a jejich zbytcích v rámci domovních prohlídek a analyzovaných na obsah THC odborným pracovištěm spolehlivě vyvrací obhajobu obviněného o pěstování pouze technického konopí. 54. Na polemice se skutkovými závěry je založena též námitka obviněného zpochybňující závěry odborných vyjádření OKTE tvrzením, že nejsou přezkoumatelné, neboť nejsou zpracovány nezávislou osobou (ústavem), když se jedná o složku Policie České republiky, tedy orgánu činného v trestním řízení, přičemž za nedostatečný považuje pouhý odkaz nalézacího soudu na veřejně dostupné údaje o akreditaci OKTE. V tomto ohledu odvolací soud ve vztahu k námitkám stran zkoumání předmětů zajištěných při domovních prohlídkách správně konstatoval, že odborná posouzení byla prováděna specializovaným pracovištěm – OKTE, které je k takové činnosti personálně i materiálně vybaveno a odpovídajícím způsobem akreditováno, přičemž tato akreditace odborného pracoviště byla i řádným způsobem ověřena okresním soudem, když krajský soud nemá důvod o těchto zjištěních pochybovat. Neobstojí proto námitky obviněného o nezpůsobilosti, neověřitelnosti a nepřesvědčivosti závěrů předmětných odborných zkoumání. 55 Pokud jde o námitku týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů zejména vypracováním nového odborného vyjádření či revizního znaleckého posudku z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky, zkoumání routeru v místě bydliště obviněného, a vydání vzorku 5 ks mastí a 2 ks injekčních stříkaček za účelem znaleckého zkoumání na obsah látky delta-9-THC nezávislým znalcem, Nejvyšší soud v obecné poloze konstatuje, že tyto sice nejsou svojí povahou námitkami hmotněprávního charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. 56. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně nakolik je nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy posuzuje, nakolik jsou mj. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými (potřebnými) a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces, jehož součástí je i požadavek na náležité odůvodnění rozhodnutí ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, nálezy Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05), lze konstatovat, že rozhodnutí obou soudů je s nimi v souladu. Odvolací soud se v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) zabýval v zásadě totožnou skutkovou argumentací obviněného jako v nyní posuzovaném dovolání. Vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a na ně navazující právní kvalifikaci neměl žádných výhrad, což rovněž v souladu s požadavky zákona (§134 odst. 1 tr. ř.) dostatečně zdůvodnil. Dle názoru Nejvyššího soudu při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy prvního i druhého stupně řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování v tomto směru není již třeba, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu a jeho viny žádný vliv. V předmětné věci soud prvního stupně postupoval správně, když ohledně dalších návrhů obviněného L. K. na doplnění dokazování, které označil za nadbytečné, vzhledem k existenci důkazů již provedených, o těchto rozhodl zamítavě. Takové rozhodnutí je zcela a výlučně v kompetenci rozhodujících soudů, přičemž Nejvyšší soud se s názorem soud prvního stupně, nedoplňovat dokazování pro nadbytečnost navrhovaných důkazů plně ztotožnil (str. 19 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 57. Uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá ani námitka, jíž obviněný ve vztahu ke své osobě poukazuje na zdravotní indikaci prostředků vyráběných z konopí, přičemž zpochybňuje škodlivost složky delta-9-THC v konopné masti a vytýká, že se soudy nezabývaly tím, že před rokem 2015 nebyla legální léčba konopím dostupná. Je nezpochybnitelné, že obviněnému bylo konopí k léčbě jeho zdravotních problémů jeho ošetřujícím lékařem v roce 2015 indikováno, ovšem zákonodárce vyjádřil v právním řádu způsob nakládání s konopím, jež obsahuje omamnou a psychotropní látku a vymezil podmínky, za kterých lze s konopím zacházet, a stanovil též trestněprávní důsledky jednání porušujícího tato ustanovení. 58. Pochybení Nejvyšší soud neshledal ani ohledně trestu propadnutí věci ve vztahu k dovolací námitce, že nebyla zjištěna souvislost s projednávanou trestnou činností u stolního PC zn. ASUS černé barvy bez boční krycí desky, notebooku zn. UMAX stříbrné barvy včetně napájecího zdroje, stolního PC zn. ASUS černé barvy, elektronických dat a fotoaparátu zn. Nikon D80. Je třeba předeslat, že soud prvního stupně svůj závěr, že tyto zajištěné předměty byly věcmi, které byly užity, případně určeny ke spáchání trestného činu, opřel o skutková zjištění vyplývající zejména z provedených domovních prohlídek na základě příkazu soudce Okresního soudu v Jičíně ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu. V obou stolních počítačích pak byly nalezeny dokumenty, které byly z větší či menší části použity v příspěvku nazvaném Fénixovy slzy, dokument o čištěném výtažku z konopí pomocí destilace, a i ve fotoaparátu byly nalezeny fotografie, které byly rovněž použity v tomto příspěvku. Správně proto soudy tyto věci považovaly za věci, které byly užity, případně určeny ke spáchání trestného činu. V tomto směru lze za výstižné označit hodnotící úvahy odvolacího soudu, který konstatoval, že ze závěrů odborného zkoumání a znaleckého posudku Ing. Jana Janky, týkajícího se těchto zajištěných věcí byly získány důležité informace vztahující se k celé trestné činnosti obviněného, tedy informace vztahující se nejen ke komunikaci s odběrateli zasílaných výrobků, ale také uveřejnění popisu, fotografií a videa s popisem a postupem výroby Fénixových slz i přípravy nápoje z mléka a sušených částí rostliny konopí, obsahující delta-9-THC. Lze proto konstatovat, že obviněnému nebyl ani ohledně namítaných předmětů uložen trest propadnutí věci v rozporu se zákonem, a námitky, které v tomto ohledu vznesl, vycházejí z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly oba nižší soudy. 59. Za zcela irelevantní a uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídající, nutno považovat tzv. „dotazy k jednotlivým nastoleným tématům, které jsou formulovány jako otázky zásadního právního významu, které nebyly dovolacím soudem „adekvátně“ řešeny, případně se soudy od dosavadního výkladu odchýlily“, které k uplatněným dovolacím námitkám obviněný v dovolání v trestním řízení formuloval, patrně inspirován zněním §237 občanského soudního řádu. Jak správně poukázal ve svém vyjádření i státní zástupce, nelze k těmto výhradám z obsahových ani formálních důvodů jakkoli přihlížet. Poukazuje-li obviněný, že jím zmiňovaná problematika nebyla v judikatuře dovolacího soudu adekvátně řešena, popřípadě že se soudy nižších stupňů od dosavadního judikaturního výkladu odchýlily, aniž by namítané nedostatky z čehokoli vyplývaly a aniž by k této své argumentaci poukázal na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, je v této souvislosti rovněž třeba připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). 60. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze konstatovat, že skutková zjištění Okresního soudu v Jičíně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Hradci Králové, byla učiněna na základě rozsáhle provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání dovolatele. Ačkoliv obviněný trestnou činnost popírá, je z této usvědčován celou řadou důkazů, mimo jiné výpověďmi svědků (kupř. L. Č., Z. C., J. B., Ing. Josefa Beneše, H. J., a dalších), o jejichž věrohodnosti nejsou důvody k pochybnostem, přičemž tyto důkazy nestojí osamoceně, ale jsou podporovány řadou dalších na ně navazujících, zejména listinných, důkazů. Z nich lze ve vztahu k jednání pod bodem 1) vyzdvihnout zejména zjištění vycházející z protokolů o provedených domovních prohlídkách, při kterých byly zajištěny jednak sušiny rostlin s morfologickými znaky konopí, jednak nesklizené rostliny konopí, v nichž podle závěrů odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie byla prokázána přítomnost delta-9-THC, jakož i věci a předměty se zbytky či stopami tinktury o velmi vysokém obsahu delta-9-THC, masti s obsahem THC, kbelíky se zbytky mastí ještě s filtračním materiálem, balík s obsahem mastí obsahující THC s uvedením příjemců, přičemž obsah THC v těchto se nacházející prokazují rovněž odborná vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie. Taktéž lze zmínit rovněž vlastnoručně psané poznámky obviněného s recepturou na výrobu tinktury zvané Fénixovy slzy a částečně i jeho výpověď, v níž připustil, že článek o výrobě konopných mastí v časopisu Legalizace, který byl v různých stadiích rozpracovanosti uložen v zajištěné výpočetní technice, publikoval, a v němž doporučoval při výrobě mastí užití potentního konopí (nikoli oleje z technického konopí) pro její větší účinek. Soud dále vycházel z kopie časopisu Legalizace, z výpisu veřejně přístupné stránky www.legalizace.cz a odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů, stejně jako ze zprávy ministerstva zdravotnictví, prokazující neexistenci povolení k zacházení s návykovými látkami. Rovněž ohledně skutku pod bodem 2) lze poukázat na východiska vyplývající z protokolu o provedených domovních prohlídkách, při kterých byla zajištěna mimo jiné výpočetní technika, tj. dva stolní PC, jeden notebook a fotoaparát zn. Nikon, jakož i předměty a použité injekční stříkačky se zbytky tinktury o velmi vysokém obsahu delta-9-THC, korespondující s fotografiemi použitými v článku ohledně výtažku Fénixových slz. Poukázat lze též na již výše zmíněné vlastnoručně psané poznámky obviněného s recepturou na výrobu tzv. Fénixových slz, odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů prokazující existenci dokumentů o výrobě konopných mastí autora L. „m.“ K. v zajištěné výpočetní technice, rozhovor s tvůrcem fóra free-grower „mopslíkem“, a z kapitoly 2.2.1. znaleckého posudku Ing. Jana Janky, prokazující registraci uživatele „m.“ z IP adresy matky obviněného a skutečnosti, že stejný uživatel vložil na webové stránky příspěvek „Fénixovy slzy, dokument o čištěném výtažku z konopí pomocí destilace“, přičemž byly v příspěvku použity fotografie vytvořené zajištěným fotoaparátem obviněného a umístěné v jím užívané výpočetní technice. O zjištěném skutkovém stavu tak nemohou být důvodné pochybnosti. Předmětné námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, v němž tyto námitky uplatňoval, přičemž se jimi rozsáhle zabýval již soud prvního stupně. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí. Na podkladě dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Řízení není zatíženo vadami, které by měly vliv na správnost či zákonnost vydaných rozhodnutí, s nimiž dovolatel spojoval nesprávné právní posouzení předmětných skutků. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ani právo na obhajobu, jak je jím namítáno. K podrobnostem lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů. 61. Jestliže obviněný L. K. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadá též výrok o uloženém podmíněném trestu odnětí svobody, přičemž z obsahu jeho dovolacích námitek lze dovodit, že jimi směřuje proti jeho nepřiměřenosti, lze konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až 34 tr. zák. (resp. §41, §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 62. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“ 63. Nejvyšší soud musí předně konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, vůbec neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. 64. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby ) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.” 65. Jen pro úplnost tak lze dodat, že výše i druh uloženého trestu odpovídá kritériím uvedeným v §37 až 39 tr. zákoníku zohledňujícím okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněného, stupně jeho narušení i možnosti jeho nápravy, přičemž současně dostatečně odráží i délku trvání trestního řízení, stejně jako rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a míru společenské škodlivosti jeho protiprávního jednání. 66. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který obviněný též poukázal, když lze z obsahu dovolání dovodit, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (alternativa první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. 67. Přezkoumával-li soud druhého stupně napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. jestliže v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolací námitky obviněného L. K. uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. 68. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného L. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 15. 8. 2018 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu