ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.1704.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 1704/2023-607
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce J. M. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Janoškem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, proti žalované městské části Praha 12 , se sídlem v Praze 4, Generála Šišky 2375/6, identifikační číslo osoby: 00231151, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o zaplacení částky 574.705,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 111/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2023, č. j. 91 Co 302/2022-542, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2023, č. j. 91 Co 302/2022-542, se v části výroku I., v níž byl ve výroku I. změněn Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2022, č. j. 28 C 111/2018-477, a žaloba o zaplacení částky 574.705,- Kč se specifikovaným příslušenstvím zamítnuta, a ve výroku II. o nákladech řízení před soudy obou stupňů ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. 28 C 111/2018-477, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1.218.885,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 972.303,- Kč od 4. 4. 2018 do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 27.398,- Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 27.398,- Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení, 9 % ročně z částky 27.398,- Kč od 3. 7. 2018 do zaplacení, 9 % ročně z částky 27.398,- Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení, 9 % ročně z částky 27.398,- Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, 9 % ročně z částky 27.398,- Kč od 2. 10. 2018 do zaplacení, 9 % ročně z částky 27.398,- Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, 9 % ročně z částky 27.398,- Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, a 9,75 % ročně z částky 27.398,- Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení (výrok I.). Rozhodl rovněž o povinnosti žalované nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 254.332,20 Kč a státu ve výši 42.080,- Kč (výroky II. a III.).
2. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalované mělo dostat bezesmluvním užíváním pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále „předmětné pozemky“ nebo „pozemky“) v období od 17. 4. 2015 do 31. 12. 2018. Soud prvního stupně dovodil, že předmětné pozemky, jež náleží do výlučného vlastnictví žalobce, představují veřejné prostranství ve smyslu ustanovení §14b zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, a tudíž jejich bezplatným užíváním vzniklo žalované na úkor žalobce bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení §2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“). K prokázání výše vzniklého bezdůvodného obohacení byly v řízení předloženy celkem tři znalecké posudky – znalecký posudek č. 87/2018 ze dne 20. 9. 2018 vypracovaný na žádost žalované Ing. Petrem Macákem, znalecký posudek č. 1611-11/19 ze dne 4. 10. 2019 (včetně jeho doplňku č. 1706-10/20 ze dne 4. 9. 2020) vypracovaný soudem ustanoveným znalcem Ing. Davidem Kaftanem a znalecký posudek č. 881/2020 ze dne 10. 6. 2020 zpracovaný na žádost žalobce znaleckým ústavem Jokl Appraisal, v. o. s. Soud prvního stupně se z hlediska stanovení výše bezdůvodného obohacení přiklonil ke znaleckému posudku znaleckého ústavu Jokl Appraisal, v. o. s., který označil za nejpřesvědčivější a poměrům projednávané věci nejpřiléhavější, a proto žalobnímu žádání v plném rozsahu vyhověl.
3. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 1. 2. 2023, č. j. 91 Co 302/2022-542, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že zamítl žalobu ohledně částky 574.705,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 458.871,- Kč od 4. 4. 2018 do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 13.136,- Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 12.664,- Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení, 9 % ročně z částky 13.136,- Kč od 3. 7. 2018 do zaplacení, 9 % ročně z částky 12.664,- Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení, 9 % ročně z částky 12.664,- Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, 9 % ročně z částky 13.136,- Kč od 2. 10. 2018 do zaplacení, 9 % ročně z částky 12.664,- Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, 9 % ročně z částky 13.136,- Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, a 9,75 % ročně z částky 12.664,- Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení; jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., jakož i ve výroku III. potvrdil (výrok I.). Dále žalované uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 207.116,24 Kč (výrok II.).
4. Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování výše zmíněnými třemi znaleckými posudky, se ztotožnil s konkluzemi soudu prvního stupně o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované, korigoval však jeho úvahy o výši náhrady. Odvolací soud dospěl k závěru, že otázka výše obvyklého nájemného za užívání předmětných pozemků v daném místě a čase byla nejvýstižněji zodpovězena znalcem Ing. Davidem Kaftanem. Výši nájemného určenou znaleckým ústavem Jokl Appraisal, v. o. s. nepokládal odvolací soud za cenu obvyklou, jelikož metodika znaleckého ústavu vychází z obchodního chování jen jediného nájemce (žalované) a neodpovídá tak průměrnému chování obvyklého pronajímatele na realitním trhu, přičemž nezohledňuje ani odlišné charakteristiky jednotlivých pozemků či obchodní podmínky.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně toliko proti části výroku I., jíž byl rozsudek soudu prvního stupně částečně změněn tak, že se žaloba ve výrokem specifikovaném rozsahu zamítá, a proti akcesorickému výroku II.) podal žalobce dovolání. V prvé řade zdůraznil, že znalec Ing. David Kaftan při svém výslechu v řízení před soudem prvního stupně vyjádřil pochybnosti o své nepodjatosti vůči žalobci, pročež jím podaný znalecký posudek není způsobilým důkazem, na jehož základě by bylo možno činit rozhodná skutková zjištění. Odvolací soud se tak dle názoru žalobce odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (reprezentované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 29 Cdo 558/2017, ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013, a ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2884/2016 – zmíněné rozsudky, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz ), založil-li své rozhodnutí na znaleckém posudku vyloučeného znalce.
6. Dále žalobce namítal, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4874/2014, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4337/2018, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 28 Cdo 712/2022, neboť při stanovení výše náhrady za bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním předmětných pozemků bez právního důvodu nepřihlédl ke specifikům jak v charakteru předmětných pozemků coby veřejných prostranství, tak i v užívacích vztazích žalované. V této souvislosti pokládá též otázku – dle jeho mínění - v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, a sice, zda majetkovým vyjádřením prospěchu obohaceného vzniklého užíváním pozemku bez právního důvodu může být i částka odpovídající jednotné částce fakticky vynakládané obohaceným coby nájemcem za užívání jiných srovnatelných pozemků v daném místě a čase. V této souvislosti uvedl, že žalovaná si pozemky obdobné pozemkům předmětným dlouhodobě pronajímá od různých soukromých subjektů za jednotnou cenu 85 Kč/m 2 /rok, a právě tuto částku by tedy žalovaná byla povinna za standardních okolností platit podle nájemní smlouvy za užívání předmětných pozemků; o zmíněnou částku se tudíž majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Zdůraznil, že znalecký posudek Ing. Petra Macáka trpí zásadním nedostatkem, neboť obvyklé nájemné stanovil pouze k jednomu ze dvou předmětných pozemků a jen pro rok 2018 (respektive ke dni 3. 9. 2018), nikoli pro celé rozhodné období od 17. 4. 2015 do 31. 12. 2018. Za nesprávné pokládá i závěry znaleckého posudku Ing. Davida Kaftana, jelikož jmenovaný znalec předmětné pozemky porovnával s pozemky komerčního charakteru, jež neslouží jako veřejné prostranství, a navíc do svých úvah zahrnul i nájemní smlouvu, která nikdy nenabyla účinnosti, jakož i pozemky nenacházející se v územním obvodu žalované. Ve vztahu ke znaleckému posudku Ing. Davida Kaftana upozornil též na směšování cen uvedených, včetně daně z přidané hodnoty, i bez této daně a na početní chyby. Vyjádřil tak přesvědčení, že specifické okolnosti projednávané věci odráží závěry vyslovené ve znaleckém posudku znaleckého ústavu Jokl Appraisal, v. o. s., přičemž tento posudek dovolatel označil za revizní. Domnívá se, že svými námitkami relevantně zpochybnil metodiku použitou znalcem Ing. Davidem Kaftanem, a proto měl odvolací soud v souladu s judikatorní praxí dovolacího soudu (formulovanou např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1959/2019) vyslechnout znalce ze znaleckého ústavu Jokl Appraisal, v. o. s., popřípadě nařídit vypracování revizního znaleckého posudku. Současně připomněl, že ke znaleckému posudku Ing. Davida Kaftana nemělo být vůbec přihlíženo pro jeho podjatost a znalecký posudek Ing. Petra Macáka stíhá výše popsaný nedostatek, pročež výslech Ing. Kaftana a Ing. Macáka ze strany odvolacího soudu nebyl nutný. V této souvislosti poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3185/2020, a na odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu rovněž v otázce týkající se hodnocení vícero znaleckých posudků. Odvolacímu soudu rovněž vytkl, že v rozporu s konstantní judikaturou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1426/2019, a ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1120/2017) přezkoumával věcnou správnost odborných závěrů znaleckých posudků, jelikož posuzoval správnost metodiky výpočtu ceny obvyklého nájemného předmětných pozemků.
7. Žalobce, byť primárně setrvává na stanovisku o podjatosti Ing. Davida Kaftana a s tím spojené irelevantnosti jeho znaleckého posudku, nesouhlasí ani s postupem odvolacího soudu, jenž nezopakoval soudem prvního stupně provedený výslech znalce Ing. Davida Kaftana, ačkoli ze závěrů jeho znaleckého posudku akcentoval oproti prvoinstančnímu soudu jiná skutková zjištění. Vyzdvihuje též překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu zapříčiněnou absencí poučení žalobce o tom, že odvolací soud bude vycházet z jiných skutkových zjištění (ze závěrů jiného znaleckého posudku) než soud prvoinstanční. Dále má za to, že odvolací soud nerespektoval procesní zásady týkající se hodnocení důkazů, čímž vznikl extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními odvolacího soudu a došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces. O libovůli v oblasti hodnocení důkazů dle mínění žalobce svědčí i okolnost, že Ing. David Kaftan nezodpověděl veškeré dotazy účastníků (ač odvolací soud dospěl k závěru opačnému), dále pochybení odvolacího soudu v matematické úpravě výpočtu obvyklé ceny nájemného založeného na konkluzích znaleckého posudku Ing. Davida Kaftana a reagující na výhrady formulované znaleckým ústavem Jokl Appraisal, v. o. s., jakož i odvolacím soudem nesprávně stanovené období, pro něž znalec Ing. Petr Macák určoval obvyklou výši nájemného dotčeného pozemku.
8. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje, popřípadě aby rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
9. Žalovaná ve svém vyjádření označila dovolání žalobce za nepřípustné a nedůvodné. Uvedla, že dovolací argumentace žalobce směřuje toliko k revizi skutkových zjištění odvolacího soudu a jeho úvah při hodnocení důkazů, což je však v dovolacím řízení nepřípustné. Podotkla, že odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu dovodil, že obvyklou cenou ve smyslu ustanovení §2999 odst. 1 o. z. nemůže být jiná cena než cena tržní, přičemž znalecký ústav Jokl Appraisal, v. o. s., ve svém posudku tržní cenu neposuzoval. Nesouhlasně se vyjádřila i k tvrzení žalobce o podjatosti znalce Ing. Davida Kaftana. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, popřípadě zamítl.
10. Žalobce v replice k vyjádření žalované konstatoval, že výtky žalované k obsahu dovolání pokládá za ryze formální až formalistické a také mimoběžné. Vyzdvihl, že v přítomné věci je sporné, zda odvolací soud zvolil správné právní kritérium pro stanovení výše bezdůvodného obohacení vzhledem ke specifikům tohoto případu. Sdělil, že k výši bezdůvodného obohacení v částce 85 Kč/m2/rok lze dospět i pouze na základě nájemních smluv provedených v řízení jako důkaz a dokumentujících takovouto „obchodní“ praxi žalované v daném místě a čase. Dle názoru žalobce by měl Nejvyšší soud podanému dovolání zcela vyhovět. Žalobce dodal, že při eventuálním zrušení rozsudku odvolacího soudu by se měl uplatnit princip tzv. zákazu reformatio in peius .
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobce přípustné (§237 o. s. ř.).
12. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelem předkládané otázky, zda výše vzniklého bezdůvodného obohacení má zohledňovat způsob využití předmětných pozemků coby veřejného prostranství. Odvolací soud se v poměrech projednávané věci při řešení nastolené právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V rozsahu, v němž bylo dovolání žalobce shledáno přípustným, nelze mu rovněž upřít opodstatněnost.
14. O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
15. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§2991 odst. 1 o. z.). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§2991 odst. 2 o. z.).
16. Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny (§2999 odst. 1, věta první, o. z.).
17. Podle dlouhodobě ustálené judikatury Nejvyššího soudu vzniká majetkový prospěch, který je obohacený povinen vydat podle pravidel o bezdůvodném obohacení, i užíváním cizí věci bez platné smlouvy či jiného právního důvodu. Protože takový uživatel není schopen spotřebované plnění v podobě užívání cizí věci vrátit, je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je pak obecně částka, která odpovídá obnosům placeným obvykle v daném místě a čase za užívání obdobných statků a kterou by uživatel za běžných tržních okolností byl povinen vynaložit, pakliže by si právo užívat věc musel opatřit smluvně. Důvodně se tedy náhrada poskytovaná za užívání cizí věci bez právního důvodu zpravidla poměřuje obvyklou hladinou nájemného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1972/2017, ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1799/2020, a ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3105/2020). Je-li přitom v poměrech konkrétní věci výše obvyklého nájemného závislá i na účelu a způsobu užívání, musí soud přihlédnout k tomu, jak ten, kdo se tímto způsobem obohatil, věc skutečně užíval a jakou úplatu by za takové užívání věci byl nucen za normálních okolností poskytovat (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3310/2018, a ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2183/2021). Nájemné, jakožto východisko pro určení výše bezdůvodného obohacení, tedy zpravidla vychází ze vztahu nabídky a poptávky a odpovídá výši úhrady za užívání obdobných pozemků za běžných okolností, kdy lze pak ovšem reflektovat i specifické podmínky daného užívacího vztahu (způsob, okolnosti, místo, čas, charakter užívání); k tomu srovnej např. i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2359/2012, a ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 946/2013.
18. Zjištění výše obvyklého nájemného v daném místě a čase není otázkou právní, nýbrž skutkovou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2123/2015, ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 540/2020, a ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2065/2021). Skutkové závěry o úrovni nájemného v daném místě a čase se zpravidla činí na základě znaleckého posudku, neboť k jejich vyslovení jsou v zásadě zapotřebí odborné znalosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2169/2018, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2020), byť výjimečně není v závislosti na okolnostech konkrétního případu vyloučena kvantifikace obvyklého nájemného též na základě jiných podkladů (k tomu srovnej mimo jiné rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4494/2015, a ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 987/2017). Stejně tak je otázkou skutkovou, zda znalec, který zpracoval znalecký posudek, zvolil správnou metodu výpočtu obvyklého nájemného za užívání pozemku v daném místě a čase (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4754/2014, ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1315/2015, či ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2986/2020).
19. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu přitom znalecký posudek soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení §132 o. s. ř., není však oprávněn přezkoumávat odborné závěry znalce. Zkoumá tedy přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti, logického odůvodnění vyslovených závěrů a koherence s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v uvážení, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1306/2019, nebo jeho usnesení ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3498/2019, ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3376/2019, a ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1129/2020).
20. Byť určení výše obvyklého nájemného za užívání předmětných pozemků představuje otázku nikoli právní, nýbrž skutkovou a odpověď na ni se odvíjí od výsledků provedeného dokazování, jež dovolacímu přezkumu dle aktuálně účinné právní úpravy nepodléhají (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5305/2014, popřípadě též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, nebo dále usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10., ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6., a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17. – označená usnesení, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz ), postup, jakým je obvyklé nájemné zjišťováno, a výsledek tohoto postupu se promítají již v rovině právní, a sice do závěru o výši majetkového prospěchu, o nějž se žalovaná na úkor žalobce obohatila. Peněžitá náhrada za bezdůvodné obohacení, jehož se žalované dostalo v podobě výkonu užívacího práva, musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním cizí věci vznikl. Hovoří-li judikatura o užívání věci, musí jít o věc obdobnou té, jejímž užíváním došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení. Srovnáním s věcí svým charakterem odlišné by nebylo možné dospět ke správným závěrům. Je tedy třeba zjistit výši nájemného pro podmínky srovnatelné s užíváním předmětných pozemků, jakožto veřejného prostranství v daném místě a v rozhodné době. Pokud by totiž při stanovení výše bezdůvodného obohacení, které vzniklo na úkor žalobce, bylo možno odhlédnout od skutečnosti, že pozemky tvoří veřejné prostranství, navozoval by se tím stav, který neodpovídá skutečnosti, a nemohla by být naplněna podmínka judikatury, podle níž v daném případě výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním cizí věci vznikl a jehož majetkovým vyjádřením je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání takové věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný pod číslem 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2746/2013, a ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 138/2018).
21. V tomto směru nelze pominout skutkové zjištění soudů nižších stupňů, že předmětné pozemky byly žalovanou v rozhodném období užívány nikoli ke komerčním, ale k „veřejným“ účelům. Dle zákona (a jej interpretující judikatury) se přitom výše vydávaného plnění odvíjí v zásadě od prospěchu nabytého obohaceným, a nikoliv od újmy ochuzeného [srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 17/2014, ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2168/2014, a ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4162/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1315/2015, a ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2887/2016; judikatura vztahující se k právnímu institutu bezdůvodného obohacení je přitom se zřetelem k obdobnému znění ustanovení §451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, použitelná i v poměrech ustanovení §2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2113/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1836/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1881/2018)]. Za bezdůvodné obohacení tak není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník teoreticky dosáhnout (např. ve formě ušlého zisku), nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav, anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4874/2014, ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1069/2015, či ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1614/2018).
22. Peněžitou náhradu za bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované tak nelze odvozovat od prospěchu, jehož by bylo možno dosáhnout komerčním využitím předmětných pozemků. Pokud odvolací soud znalecký posudek znaleckého ústavu Jokl Appraisal, v. o. s., nepoužil s odůvodněním, že závěry daného posudku vychází z obchodního chování jen jediného nájemce a neodpovídají průměrnému chování obvyklého pronajímatele na realitním trhu, pak patřičně nereflektoval v řízení zjištěné skutečnosti, a to, že se v přítomné kauze jedná o nekomerční nájem pozemků sloužících veřejným účelům. Jestliže je při určení výše peněžité náhrady nutné vycházet v zásadě z prospěchu nabytého žalovanou (nikoliv z újmy žalobce), pak je třeba odvolacímu soudu vytknout, že se nevypořádal s okolností (vyplývající ze znaleckého posudku Ing. Davida Kaftana i ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Jokl Appraisal, v. o. s.), že ceny ve smlouvách uzavíraných žalovanou se třetími subjekty v rozhodném období stran pronájmu veřejných prostranství byly ujednány vždy ve výši 85 Kč/m 2 /rok. V situaci, kdy dle skutkových zjištění odvolacího soudu existuje dostatek obdobných nájemních vztahů ke srovnatelným pozemkům (tj. k veřejnému prostranství) na území městské části Praha 12 v rozhodném období, neobstojí ani lakonické konstatování odvolacího soudu, že Ing. David Kaftan vybral pro porovnání pozemky pronajímané v blízkém okolí předmětných pozemků, přičemž „nevybral ty pozemky, které byly jako takové velmi odlišné“, je-li z obsahu jeho posudku patrné, že se jeho konkluze opírají mimo jiné o pozemky nespadající pod pojem veřejného prostranství. Odvolací soud sice vysvětlil, že odlišnosti mezi pozemky srovnávanými a pozemky předmětnými znalec Ing. David Kaftan zohlednil prostřednictvím jednotlivých koeficientů, nicméně se řádně nezabýval konkrétními okolnostmi přítomné kauzy. Na uvedeném přitom nic nemění, že Ing. Petr Macák ve svém znaleckém posudku dospěl dle názoru odvolacího soudu k obdobným závěrům jako Ing. David Kaftan. Pokud odvolací soud odmítl ty závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu Jokl Appraisal, v. o. s., jimiž byly formulovány výhrady ke znaleckému posudku Ing. Davida Kaftana, s tím, že tyto závěry nepředstavují výsledek „zjišťování obvyklé ceny odborným úsudkem znalce“, je namístě poznamenat, že jednak nájemné, jež je základem pro určení výše bezdůvodného obohacení, lze kvantifikovat i na základě jiných podkladů než na základě znaleckého posudku (srovnej opětovně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4494/2015, a ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 987/2017), a dále z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není zřejmé, na základě jakých podkladů odvolací soud shledal, že při zachování Ing. Davidem Kaftanem použitého multiplikativního modelu výpočtu a při zapracování výhrad k tomuto posudku vznesených ve znaleckém posudku znaleckého ústavu Jokl Appraisal, v. o. s., bude výpočet Ing. Davida Kaftana roven aritmetickému průměru sjednaného nájemného u konkrétních porovnávaných pozemků.
23. Odvolacímu soudu přitom nepřísluší nahrazovat odborné znalecké konkluze vlastní úvahou. Odvolací soud totiž nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných znaleckých závěrů, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To samozřejmě neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem a že jej musí bez dalšího převzít. Pokud má pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, popřípadě je-li znalecký posudek nejasný nebo neúplný, nemůže jej tudíž nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalce požádat, aby podal potřebná vysvětlení, zejména aby posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1959/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3303/2022). Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014). Jinými slovy, o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, lze rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010). Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vždy vyslechl, a pouze v odůvodněných případech, přičemž soud nesmí upustit od výslechu znalce mimo jiné tehdy, vznáší-li účastník řízení proti závěrům znalce výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, a to i v případě, že soud jinak nemá o správnosti písemného znaleckého posudku pochybnosti (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4318/2018).
24. Současně se tudíž odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při řešení otázky možnosti upuštění od výslechu znalce (§127 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud v rozporu s výše citovanou judikaturou nepřistoupil ke slyšení zpracovatelů jednotlivých znaleckých posudků, přestože v řízení byly vzneseny vůči provedeným znaleckým posudkům výhrady (v samotném odvolání žalovaná výslovně brojila proti znaleckému posudku znaleckého ústavu Jokl Appraisal, v. o. s.). V přezkoumávané kauze tak nebylo namístě spokojit se s písemnými vyhotoveními znaleckých posudků, ale bylo třeba přikročit ke slyšení zpracovatelů daných znaleckých posudků. Vzhledem k výše uvedenému lze právní posouzení věci odvolacím soudem – jde-li o otázku hodnocení důkazu znaleckým posudkem – označit za neúplné, a tudíž nesprávné.
25. S ohledem na přípustnost dovolání se Nejvyšší soud zabýval rovněž tím, zda je řízení před soudy nižších stupňů zatíženo vadami ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., podle něhož je-li dovolání (jako v projednávané věci) přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
26. Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, neznamená, že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Má-li odvolací soud za to, že na základě důkazů provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového stavu věci, lze dospět k jinému skutkovému zjištění, je nepřípustné, aby se odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám provedl a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení důkazu. Jinými slovy řečeno, z ustanovení §213 odst. 2 o. s. ř. odvolacímu soudu vyplývá povinnost zajistit si pro změnu skutkového náhledu podklad, který je rovnocenný způsobu dokazování před soudem prvního stupně. To znamená, že odvolací soud je povinen ohledně skutečnosti, o níž má pochybnosti, zopakovat dokazování jako celek (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1890/2007). Jestliže odvolací soud nepostupuje způsobem uvedeným v ustanovení §213 odst. 2 o. s. ř., a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlí, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k níž dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédne z úřední povinnosti (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 5160/2008, ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 207/2011, ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 33 Cdo 909/2009, a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 33 Cdo 897/2009).
27. V projednávané věci soud prvního stupně učinil skutkové zjištění, že obvyklá výše nájemného předmětných pozemků činila v rozhodném období částku 85 Kč/m 2 /rok, z písemného znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem Jokl Appraisal, v. o. s., přičemž zpracovatele dalšího v řízení předloženého znaleckého posudku, Ing. Davida Kaftana, opakovaně vyslechl. Odvolací soud – aniž v potřebném rozsahu opakoval dokazování provedené v řízení před soudem prvního stupně (s výjimkou zopakování dokazování třemi písemnými znaleckými posudky) – po skutkové stránce vyšel z toho, že obvyklá výše nájemného za předmětné pozemky v rozhodném období činí 166,54 Kč/m 2 , respektive 44,80 Kč/m 2 /rok. Toto zjištění tak odvolací soud opřel nikoliv jen o důkazy, jež sám zopakoval, ale i o důkazy provedené soudem prvního stupně (tedy o výslech znalce Ing. Davida Kaftana). Uvedená okolnost je zcela zřetelná i ze samotného odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, pokud odvolací soud uvádí, že Ing. David Kaftan „své závěry obsažené ve znaleckém posudku a jeho doplňku zcela přesvědčivě obhájil“.
28. Měl-li odvolací soud za to, že tento znalecký posudek by bylo možné – zejména s přihlédnutím k závěrům znaleckého posudku Ing. Davida Kaftana – hodnotit jinak, než jak jej hodnotil soud prvního stupně, a že proto uvedené skutkové zjištění soudu prvního stupně založené na znaleckém posudku znaleckého ústavu Jokl Appraisal, v. o. s., zřejmě není správné, měl zopakovat dokazování nejen třemi v řízení předloženými znaleckými posudky, ale i soudem prvního stupně provedený výslech znalce Ing. Davida Kaftana.
29. Další námitku žalobce, jejíž podstatou bylo tvrzení, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu tím, že za způsobilý důkaz považoval znalecký posudek podaný vyloučeným znalcem, Nejvyšší soud neposoudil jako vymezenou otázku procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, ale jako výtku procesně nekorektního postupu odvolacího soudu, jíž vystihuje případ vady řízení, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci.
30. Podle konstantní judikatury dovolacího soudu je znalec vyloučen z podání znaleckého posudku, jestliže je podle ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, respektive §18 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (a též podle §14 odst. 1 ve spojení s §17 o. s. ř.) důvod pochybovat o jeho nepodjatosti pro jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, případně k orgánům provádějícím řízení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021 sp. zn. 32 Cdo 3443/2019). V případě důvodu (předpokladu) pro možné vyloučení znalce, který spočívá v poměru k účastníkům nebo k jejich zástupcům, může být takový poměr založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu může připadat i vztah ekonomické závislosti nebo podle okolností i vztah vyplývající z faktu zařazení do organizační struktury účastníka (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2000 sp. zn. 30 Cdo 2277/2000). Pochybnost o nepodjatosti znalce však nemůže založit samotná okolnost, že znalec ve znaleckém posudku zaujal na věc odborný názor, který byl odlišný od názoru některého z účastníků řízení a vyzněl v neprospěch tohoto účastníka (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1828/2014). K vyloučení znalce může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo nebude schopen nezávisle a nestranně provést odborné posouzení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 146/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 24 Cdo 3355/2020). Jestliže Ing. David Kaftan v reakci na množství a charakter otázek vůči němu vznesených žalobcem vyjádřil svůj názor o možné snaze strany žalující zpochybnit jeho věrohodnost, přičemž ani dovolatel netvrdí – kromě formálního poukazu na toto vyjádření Ing. Davida Kaftana – jiné skutečnosti, které by svědčily o takovém poměru znalce k věci, účastníkům řízení či jejich právním zástupcům, aby jimi byla dotčena nepodjatost znalce, není důvod pochybovat o tom, že znalecký posudek Ing. Davida Kaftana není zatížen nastíněnou vadou.
31. Vytýká-li dovolatel, že odvolací soud byl povinen nechat vypracovat revizní znalecký posudek, pak nelze přehlédnout, že oba účastníci řízení při jednání před soudem prvního stupně dne 2. 2. 2022 prohlásili, že na vypracování revizního znaleckého posudku netrvají.
32. Přiléhavost postrádá též námitka dovolatele o nesplnění poučovací povinnosti odvolacím soudem a tím způsobené překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobce totiž pomíjí, že rozhodnutí odvolacího soudu může být pro účastníka překvapivé a nepředvídatelné jen tehdy, kdyby odvolací soud při svém rozhodování přihlížel k něčemu jinému, než co bylo tvrzeno nebo jinak vyšlo najevo za řízení před soudem prvního stupně nebo co za odvolacího řízení uplatnili účastníci, tedy, jinak řečeno, jen kdyby vzal v úvahu něco jiného, než co je známo také účastníkům řízení. Zákon (žádné ustanovení zákona) soudu neukládá, aby sdělil účastníkům svůj názor, jak věc hodlá rozhodnout, aby s nimi svůj zamýšlený názor (předem) konzultoval nebo aby jim umožnil uplatnit něco jiného pro případ, že by se ukázalo, že jejich dosavadní tvrzení nemohou vést k pro ně úspěšnému výsledku sporu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1037/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 476/2015, či usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 729/2000, a usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. IV. ÚS 321/2007). V projednávané věci žalovaná sporovala výši bezdůvodného obohacení, jakož i její stanovení již v řízení před soudem prvního stupně, přičemž polemika o stanovení výše bezdůvodného obohacení se stala i součástí odvolací argumentace žalované. Napadený rozsudek odvolacího soudu tudíž nenese žádné atributy rozhodnutí překvapivého.
33. Protože rozsudek odvolacího soudu je v rozsahu shora uvedeném založen na nesprávném právním posouzení věci, a jelikož dovolací soud současně neshledal, že by byly splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí nebo zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, nemohl postupovat jinak než rozsudek odvolacího soudu v napadené části výroku I. a v akcesorickém výroku II. zrušit a věc v tomto rozsahu odvolacímu soudu vrátit k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a odst. 2 věta první o. s. ř.).
34. V dalším řízení je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, o. s. ř.).
35. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 1. 2024
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu