ECLI:CZ:NS:2017:33.ND.217.2017.1
sp. zn. 33 Nd 217/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci navrhovatelek 1) Slovenská sporiteľňa, a. s. , se sídlem v Bratislavě, Tomášikova 48, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 00151653, zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 118, a 2) PERFECT INVEST, a. s. , se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 34, identifikační číslo osoby 27736997, zastoupené JUDr. Stanislavem Kešnerem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, proti dlužníkovi M. D. , o insolvenčním návrhu věřitele, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, o námitce podjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Příhody, takto:
Soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Příhoda není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017.
Odůvodnění:
Insolvenční dlužník M. D. (dále jen „dlužník“) uplatnil dne 14. 12. 2015 námitku podjatosti soudců druhého senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Heleny Myškové, JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v odvolacím řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 2 VSOL 1311/2015.
Podle platného rozvrhu práce byla věc přidělena k projednání senátu Nejvyššího soudu č. 29, je vedena pod sp. zn. 29 NSČR 35/2016 a předsedou senátu a soudcem zpravodajem byl určen soudce Nejvyššího soudu Mgr. Milan Polášek.
Podáním ze dne 17. 2. 2016 dlužník uplatnil námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu Mgr. Milana Poláška, o níž rozhodl Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka usnesením ze dne 30. 3. 2016, č. j. KSBR 31 INS 25648/2014, 30 Nd 63/2016-A-138, tak, že soudce Mgr. Milan Polášek není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 NSČR 35/2016.
Dne 21. 4. 2016 dlužník uplatnil námitku podjatosti soudců senátu č. 29 Nejvyššího soudu JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala, o které podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu pro rok 2016 přísluší rozhodovat senátu č. 30 Nejvyššího soudu, v němž mohou zasedat JUDr. František Ištvánek, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Simon, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL. M., a Mgr. Vít Bičák. Věc je vedena pod sp. zn. 30 Nd 164/2016.
Podáním ze dne 3. 6. 2016 dlužník uplatnil námitku podjatosti též všech těchto soudců. Rozhodnout o této námitce podle rozvrhu práce přísluší senátu č. 32 Nejvyššího soudu, v němž mohou zasedat soudci JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková, JUDr. Pavel Příhoda a JUDr. Marek Doležal. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 2. 12. 2016 dlužník namítl podjatost i těchto soudců. O této námitce rozhodl příslušný senát Nejvyššího soudu č. 33 usnesením ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Nd 282/2016, tak že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 212/2016. Rozhodnutí nabylo dne 23. 2. 2017 právní moci. Poté bylo rozhodnuto senátem č. 32 usnesením ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 32 Nd 212/2016 tak, že soudci senátu Nejvyššího soudu č. 30 JUDr. František Ištvánek, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Simon, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL. M., a Mgr. Vít Bičák nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 164/2016.
Podáními ze dne 19. 4. 2017, 21. 4. 2017 a 28. 4. 2017 dlužník opět uplatnil námitku podjatosti soudců JUDr. Pavla Vrchy, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL. M. a JUDr. Františka Ištvánka. Rozhodnout o této námitce podle rozvrhu práce náleží senátu č. 32 Nejvyššího soudu, v němž mohou zasedat soudci JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková, JUDr. Pavel Příhoda a JUDr. Marek Doležal. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 7. 6. 2017 dlužník namítl podjatost soudce JUDr. Pavla Příhody. Svou námitku odůvodnil působením JUDr. Pavla Příhody v KSČ, tedy politické straně, která „ systematicky potírala kapitalismus a svobodné podnikání “ a je dána tedy důvodná obava, že JUDr. Pavel Příhoda nebude schopen námitku podjatosti (směřující k soudcům JUDr. Vrchy, JUDr. Dvořáka a JUDr. Ištvánka) projednat a rozhodnout jako soudce zcela nezávislý a nestranný.
K námitce podjatosti dlužníka se JUDr. Pavel Příhoda vyjádřil tak, že nemá žádný vztah k souzené věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům.
Podle §14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014).
Nejvyšší soud po posouzení okolnosti, v níž dlužník spatřuje důvod pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci dospěl k závěru, že se v dané věci o případ vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. nejedná.
V posuzované věci je námitka podjatosti uvedeného soudce Nejvyššího soudu opřena pouze obecně o jeho někdejší členství v KSČ. Takto odůvodněnou námitkou podjatosti se Nejvyšší soud opakovaně zabýval již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 4 Nd 417/2011, usnesení ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 397/2011, usnesení ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 4 Nd 231/2011, usnesení ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Nd 159/2011, usnesení ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 4 Nd 107/2011, usnesení ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 11 Nd 52/2011, či usnesení ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 22 Nd 223/2012, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Rovněž Ústavní soud se danou problematikou zabýval při rozhodování o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací (srov. např. usnesení ze dne 20. 1. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2905/11, usnesení ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3617/11, usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. III. ÚS 2017/11, usnesení ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. I. ÚS 2293/11, usnesení ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 2612/11, usnesení ze dne 19. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1844/11, usnesení ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 1260/11, usnesení ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2189/11, usnesení ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. I. ÚS 1448/11, usnesení ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. III. ÚS 860/11, usnesení ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 536/11, či usnesení ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 3268/10; všechna rozhodnutí jsou dostupná, tak jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu zde citovaná, na http://www.nalus.usoud.cz ). Citovaná rozhodnutí přitom respektují závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10. Ústavní soud v tomto nálezu mimo jiné vyhodnotil námitky stěžovatele poukazující na členství soudce v KSČ ke dni 17. 11. 1989 tak, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jedinečným okolnostem daného případu. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu.
Ve shora citovaném rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3268/10 Ústavní soud zdůraznil, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní republiky, České a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, že prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, která by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu.
Závěr o podjatosti JUDr. Pavla Příhody by se musel opírat o existenci jeho vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení, a to s ohledem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. Dlužník žádné takové okolnosti netvrdil ani nedokládal.
Proto bylo rozhodnuto, že soudce uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. července 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu