Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2020, sp. zn. 11 Tdo 1049/2020 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1049.2020.1

sp. zn. 11 Tdo 1049/2020-1835 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 o dovolání obviněného M. Š. , nar. XY ve XY, Rakouská republika, státního příslušníka Srbské republiky, trvale bytem XY, Rakouská republika, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. 8 To 133/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 172/2019, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1 . Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 91 T 172/2019, byl obviněný M. Š. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 1a), přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (v bodě 1b) a zločinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 2). Za toto jednání byl obviněný podle §325 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 8 (osmi) roků. Zároveň mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 (osmi) roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 11 rozsudku. Podle §100 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo uloženo ochranné opatření – zabrání věci blíže specifikovaných na str. 12 rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo též rozhodnuto o náhradě škody poškozeným, tak jak je blíže uvedeno na str. 12 rozsudku. 2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že: 1) a) obvinění M. Š., D. M. R., M. J., C. A. a R. S. společně ačkoliv byl obžalovaný M. J. dne 1. 3. 2018 odsouzen rozhodnutím rakouského trestního soudu Landesgericht für Strafsachen Wien, spisové značky 144 HV 93/2017b, které nabylo právní moci dne 1. 3. 2018, pro jednání spočívající v prodeji nejméně 300 gramů marihuany, v nejméně pěti útocích, odděleně stíhanému N. H. za cenu mezi 5,- a 7,- Eur, ve XY, v období od září 2016 do března 2017, ve kterém bylo spatřováno trestní jednání nedovoleného nakládání s omamnými prostředky podle §27 odstavec 1 pol. 1, osmý případ, odstavec 3 SMG, kdy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců s podmíněným odkladem na 3 roky, tak obžalovaní na základě vlastních zkušeností a kontaktů minimálně obžalovaného R. na osoby pohybující se v prostředí, kde se vyskytuje omamná látka konopí, společně po vzájemné domluvě o bezpečném nákupu marihuany na území České republiky a jejím úspěšném vývozu zpět do Rakouska, byl obžalovaný R. již dne 18. 3. 2019 dopředu domluvit nákup marihuany na území kolem XY, následně nejpozději dne 19. 3. 2019 M. Š. na své černé osobní motorové vozidlo zn. VW Phaeton, umístil odcizené registrační značky XY, aby bylo ztíženo zjištění jejich totožnosti, a obžalovaný R. pro případ většího nákupu drogy měl při sobě finanční hotovost ve výši 9.760 Eur, kdy se osádka vozidla pro jistotu bezpečného nákupu omamné látky navíc ozbrojila plynovou samonabíjecí pistolí s nápisem Luger 0,8, cal. 8mmK, nalezenou ve vozidle na podlaze pod levým předním sedákem, plynovou samonabíjecí pistolí s nápisem Zoraki M906- TD, nalezenou ve vozidle v odkládacím prostoru za pravým předním sedákem, plynovou samonabíjecí pistolí s nápisem Colt Double Eagle Combat Commander, nalezenou ve vozidle v odkládací přihrádce před pravým předním sedákem, na kterém byla zajištěna DNA R. S., červenou kovovou baseballovou pálkou s černou koženkovou rukojetí o celkové délce 63 cm a o průměru v nejširší části 5 cm, nalezenou ve vozidle v zadním úložném prostoru, černou umělohmotnou tonfou o délce 58 cm, kdy se jedná o tzv. obušek s příčnou rukojetí pro bezpečnostní složky, nalezenou ve vozidle v zadním úložném prostoru, nožem v pouzdře, nalezeným ve vozidle ve schránce levých zadních dveří, nožem s černou rukojetí, nalezeným ve vozidle v odkládací přihrádce před pravým předním sedákem, na kterém byla zajištěna DNA R. S., b) kdy pro jistotu se dále, ačkoliv k tomu neměli žádné oprávnění či povolení, v blíže nezjištěné době před 19. 3. 2019, na blíže nezjištěném místě v Rakousku, obvinění Š. a S. společně ozbrojili i funkčním samopalem - vojenskou útočnou puškou jugoslávské výroby model M70AB2 ráže 7.62 x 39, výrobní číslo XY, kdy se jedná o sovětské útočné pušky takzvaného automatu kalašnikova, na kterém bylo původní nadpažbí, podpažbí a pistolová rukojeť' nahrazeno takzvaným „quad-rial“ systémem americké firmy Leapers UTG se čtyřmi lištami umožňující snadné upevnění různých doplňků s nápisem MTU011 Made in USA, podpažbí bylo označeno nápisem AFG-1 Made in USA, pistolová rukojeť byla označena nápisem CAA Made in ISRAEL a UPG PAT-PEND, přičemž zbraň je schopna střelby jednotlivými ranami i dávkami, a dále igelitovou taškou se dvěma kovovými a jedním plastovým zásobníkem, typově ·příslušnými k popsané vojenské útočné pušce, 6 kusy kompletních vojenských cvičných nábojů ráže 7.62 x 39 a celkem 33 kusů kompletních ostrých vojenských nábojů ráže 7.62 x 3 9, kdy výše popsaný samopal vyhodil, během pronásledování vozidla VW Phaeton Policií ČR v XY, z auta pravým zadním okénkem Candas Aydin poté, co mu jej podal R. S., na dálnici D2, v místě pod mostem dálnice D1, kde byl následně zajištěn společně se stopami DNA R. S., a kdy igelitová taška s tištěnou adresou www. XY a s otiskem palce levé ruky M. Š., s 3 ks zásobníků, na kterých byla také zajištěna stopa DNA R. S., a sáčkem s náboji, byla nalezena na podlaze vozidla za levým předním sedákem, přičemž c) D. M. R. , si navíc v blíže nezjištěný okamžik před jízdou ze dne 19. 3. 2019, ve XY, opatřil bílou sypkou látku o hmotnosti 0,591 gramů, obsahující omamnou látku kokain (methylester benzoylekgoninu), kterou si vzal k sobě do vozidla na cestu, a s kterou v 18:49 hodin překročil hranice České republiky, kdy tuto látku vydal Policii ČR při svém zadržení, přičemž si byl vědom, že se jedná o kokain (methylester benzoylekgoninu), který je uveden jako omamná látka v příloze nařízení vlády č. 463(2013 Sb., o seznamech návykových látek, které provádí §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, a) za těchto okolností obžalovaní společně zakoupili dne 19. 3. 2019, na jednom ze tří míst po trase, kde se na delší čas zastavili, konkrétně v XY, kde se zdržovali od 19:14 hodin do 19:24 hodin, v XY, kde se zdržovali od 19:39 hodin do 19:46 hodin, nebo ve XY, kde se zdržovali od 19:55 hodin do 20:15 hodin, 2 ks plastových sáčků o rozměrech 28 x 42,5 cm se zipovými uzávěry, obsahující sušenou zelenou rostlinnou hmotou o celkové váze 1.000,93 g, kdy bylo odborným zkoumáním z oboru kriminalistiky, odvětví chemie zjištěno, že rostlinný materiál v jednom sáčku obsahuje průměrně 8,04 % chemické sloučeniny delta-9- tetrahydrokanabinol (delta-9-THC) a v druhém sáčku obsahuje průměrně 7,79 % chemické sloučeniny delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC), což představuje, přepočteno na celkovou hmotnost rostlinného materiálu v obou sáčcích cca 79,22 g delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9- THC), přičemž bezprostředně poté, co marihuanu zakoupili, ji uložili do zadního úložného prostoru vozidla, kde byla ve vozidle nalezena a zajištěna, přičemž si všichni byli vědomi, že se jedná o konopí, které je uvedeno mezi omamnými látkami zařazenými do seznamu č. 3 přílohy č. 3 k nařízení vlády č. 463 (2013 Sb., a ve kterém se jako přirozená složka objevuje delta-9-tetrahydrokanabinol, který je uveden mezi psychotropními látkami v seznamu č. 5 přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., které provádí §44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, 2) M. Š. sám dne 19. 3. 2019, od cca 18:30 hodin do cca 22:45 hodin, na trase z XY, přes XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a po ulicích města XY až po sjezd z dálnice D1 na 196 kilometru na dálnici D2 v prostoru 0,1 kilometru dálnice D2, poté co za jízdy a před jízdou vykouřil marihuanu, neboť na pravém předním sedáku ve vozidle, byly zajištěny plastový sáček se zipovým uzávěrem o rozměrech 18 x 12 cm se sušinou konopí o hmotnosti 1,81 g a plastový sáček s papírovou etiketou a se zipovým uzávěrem o rozměrech 8 x 5,5 cm se sušinou konopí o hmotnosti 0,95 g, na kterých byla zajištěna DNA M. Š., řídil černý VW Phaeton, na kterém byly umístěny rakouské registrační značky XY, odcizené neustanovenou osobou z 8. na 9. 2. 2019 ve XY z vozidla Audi A6, po kterých bylo vyhlášeno mezinárodní pátrání, kdy provedenou orientační zkouškou na. přítomnost OPL soupravou DrugWipe 5S byl u něj v potu zjištěn záchyt cannabis, kdy analýzou odebrané krve ze dne 20. 3. 2019 z 00:50 hodin, bylo metodou plynové chromatografie u něj v krvi zjištěno 15,4 ng/ml THC, kdy takto ovlivněn THC a ve snaze zamezit kontrole vozidla a odhalení drog a zbraní (viz. bod 1) poté co, v cca 22:25 hodin, při projíždění ulicí XY, v místě za ulicí XY, po podjetí železničního viaduktu, neuposlechl výzvy k zastavení dané z vozidla Policie České republiky použitím zvukového výstražného signálu - zapnutím modrých světel a sklopením stínítka s červeným nápisem STOP, s posádkou ve služebním stejnokroji Policie ČR, po přímém projetí křižovatky ulice Koliště - Cejl, začal s vozidlem VW ujíždět, kdy po trase za křižovatkou s ulicí XY prudce zrychlil, kdy do následující křižovatky ulic Koliště x Milady Horákové vjel na červenou, kterou ovšem neprojel, kdy v další jízdě mu zabránila na ulici XY projíždějící tramvaj, na tomto místě se vozidlo policisté pokusili zadržet, což se nezdařilo, neboť po projetí blokující tramvaje se s vozidlem VW prudce rozjel v přímém směru, na další křižovatce Lidická - Koliště, ve snaze mu zabránit v další jízdě, proti němu zastavilo vozidlo Policie ČR v barevném provedení s aktivovaným světelným a zvukovým výstražným systémem, z toho důvodu M. Š. před křižovatkou s ul. XY s vozidlem vjel na ulici XY do protisměru, takto projel křižovatku a jel rovně po ulici XY, kdy do svého směru jízdy se vrátil až před křižovatkou Koliště - Kounicova, kterou v přímém směru projel na červenou, následně pokračoval v jízdě přes XY po ulici XY, kde na křižovatce s ulicí XY při jízdě přímo nerespektoval značku „Dej přednost v jízdě“, odbočil vlevo na ulici XY, zde ohrozil posádku ve stojícím vozidle v pravém jízdním pruhu, s aktivovanými výstražnými světly, do křižovatky s ulicí XY vjel na červenou, odbočil vlevo a takto na ulici XY ohrozil posádku vozidla, které v tuto chvíli projíždělo přímo ve směru k Červenému kostelu, následně pokračoval v jízdě po ulici XY ve směru k Červenému kostelu, zde před další křižovatkou ohrozil řidiče a cestující tramvaje č. 12, která byla z důvodu čelního najíždění vozidla VW nucena zastavit za hranicí křižovatky na kraji ulice XY, ve směru od Červeného kostela, kdy v prvním voze tramvaje se v tu dobu nacházelo nejméně 15 osob, ve druhém nejméně 5 osob, s vozidlem VW vjel do protisměru, takto tramvaj objel z levé strany, v protisměru vjel do ulice XY, z levé strany objel Červený kostel, za kterým odbočil doprava na ulici XY, kterou projel v protisměru a na další křižovatce odbočil vlevo na ulici XY, zde před úrovní křižovatky s ulicí XY čelně v rychlosti najížděl na vozidlo Policie ČR v barevném provedení s aktivovaným světelným a zvukovým výstražným systémem, které se vozidlo VW snažilo zadržet, kdy takto na životě ohrozil posádku vozidla Obvodního oddělení Brno - Žabovřesky ve složení Z. H. a T. U., kdy k čelnímu střetu vozidel nedošlo, jen díky tomu, že T. U. strhnul služební vozidlo nejprve doprava a pak doleva, čímž vozidlo VW policejní vůz jen těsně ve vysoké rychlosti minulo, následně pokračoval v jízdě po ulici XY, na které řídil vozidlo průměrnou rychlostí 96,68 kilometrů v hodině, až na křižovatku s ulicí XY, zde na červenou odbočil doprava a pokračoval v jízdě v přímém směru směrem dolů, přitom přejel křižovatku Kotlářská - Kounicova na červenou, dále jel směrem po ulici XY, přičemž v úseku křižovatek Veveří - Kotlářská a Pionýrská - Drobného se pohyboval průměrnou rychlostí 105,2 kilometrů za hodinu, následně pokračoval v divoké jízdě vzhůru ulicí XY, XY po křižovatku s ulicí XY, zde se pohyboval průměrnou rychlostí 115,2 kilometrů za hodinu, na uvedené křižovatce odbočil doprava na červenou, přitom současně ohrozil posádky 3 vozidel, které zde čekaly na světelný signál volno, pokračoval dolů po tramvajových kolejích ulicemi XY, XY, a zde odbočil doleva na ulici XY, kdy na této trase se pohyboval průměrnou rychlostí 109,6 kilometrů za hodinu, následně projel ulicí XY, při projíždění křižovatky s ulicí XY nerespektoval značku „Dej přednost v jízdě“, v přímém směru projel po ulici XY kolem Úrazové nemocnice, na ulici XY odbočil doprava a projel na červenou křižovatku s ulicí XY, v přímém směru projel XY a odbočil doprava na ulici XY, zde na první odbočce zatočil vlevo na ulici XY, kdy za křižovatkou s ulicí XY vjel na ulici XY do protisměru, takto projel celou ulicí XY, na konci odbočil doprava do protisměru na ulici XY a dále rovněž v protisměru na ulicí XY, z ulice XY odbočil doprava, již ve správném směru jízdy, na ulici XY, poté odbočil vlevo na ulici XY, kdy jen shodou okolností v této vysoce navštěvované lokalitě centra XY v tuto dobu nikoho nesrazil, následně poblíž křižovatky s ulicí XY prorazil zátaras ze tří policejních vozidel značky Škoda Octavie v barevném provedení Policie ČR s aktivovaným světelným a zvukovým výstražným znamením, tedy postupně takto narazil do levé přední části vozidla r. z. XY s posádkou řidič T. U. a spolujezdec Z. H., najel přitom na chodník, pokračoval v jízdě vlevo, kde levou přední částí vozidla narazil do levé přední části vozidla r. z. XY s posádkou řidič F. H., spolujezdec M. S., pokračoval v jízdě, na ulici XY v prostoru křižovatky s ulicí XY, kde přední části vozidla VW narazil do vozidla r. z. XY s posádkou řidič M. F. spolujezdec V. N., při tomto současně ohrozil na rohu ulice XY - XY u budovy Národní banky 2 procházející osoby, na protější straně, v okolí tramvajové zastávky MHD XY ohrozil dalších sedm osob, které po kolizi s vozidly Policie ČR a prudkém vjetí do ulice XY ze strachu prchly na travnatou plochu za zastávkou, následně pokračoval bez zastavení v divoké jízdě s již poškozeným vozidlem VW, ze kterého se valil černý dým, ulicemi XY, XY, XY, zde na křižovatce odbočil vlevo směrem k viaduktu vlakové dráhy, vjel do protisměru a po tramvajovém pásu vozovky projel pod viaduktem, nerespektoval značku „Dej přednost v jízdě“, za viaduktem odbočil doprava a již ve správném směru jízdy pokračoval po ulici XY, XY, křižovatku s ulicí XY projel na červenou a pokračoval v přímém směru po ulici XY, XY zde na křižovatce s ulicí XY projel opět na červenou, přitom ohrozil dvě vozidla stojící v přímém směru na hranici křižovatky, dále za křižovatkou ohrozil další vozidlo stojící v přímém pruhu, při tom porazil několik vodorovných přenosných směrových značek, následně v místě křižovatky ulice XY objel kamion s návěsem z pravé strany, při tom porazil přenosné dopravní značky, které tímto odmrštil do pronásledujících vozidel policie Škoda Octavia r. z. XY, XY, XY, pokračoval na dálnici D2 směrem na XY, do pásu dálnice vedoucího od XY na XY a pokračoval uvedeným pásem v protisměru, kde u odbočky na dálnici D1 směr XY narazil levou boční částí vozidla VW do pravé boční části vozidla Policie ČR r. z. XY s posádkou řidič V. Š. a spolujezdec K. S., poté narazil přední částí vozidla VW do vozidla Policie ČR r. z. XY s posádkou řidič M. T. a spolujezdec T. M., toto vozidlo nárazem odmrštil směrem dopředu a doleva do ocelového deformačního tlumiče nárazu dálnice, kdy poté policejní vozidlo narazilo do dálničních svodidel, následně pokračoval v jízdě až ke sjezdu z dálnice D1, opět v protisměru, kdy ohrozil minimálně jedno čelně jedoucí vozidlo, kde proti němu byl ze strany posádky vozidla Policie ČR použit donucovací prostředek střelba zbraní, jinak by vjel na rušnou dálnici D1 v protisměru, čímž by ohrozil další vozidla, tedy v době kolem 22:40 hodin zastavil na pravé straně sjezdu z dálnice u svodidla, tedy ve vysoké rychlosti jel minimálně 8x ulicemi XY v protisměru, minimálně 8x vjel do křižovatky v rychlosti na červenou, minimálně 3x nerespektoval značku „Dej přednost v jízdě“, po cestě ohrozil minimálně 8 civilních vozidel, najížděl čelně na tramvaj s nejméně 21 osobami a ohrozil své 4 spolucestující ve vozidle, a takto jednal přesto, že si musel být vědom toho, že najetím motorovým vozidlem v rychlosti do lidských osob, či při střetu s jiným vozidlem v rychlosti, by nárazem mohlo dojít k poškození životně důležitých orgánů lidského těla, či dokonce ke smrti osob, kdy jen shodou okolností k žádnému takovému následku nedošlo, přičemž jednáním M. Š. došlo ke škodě na šesti služebních vozidlech Policie České republiky; poškozenému Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje, Kounicova 24, Brno, vznikla škoda v celkové výši 376 588 Kč, na dopravním značení kdy poškozeným Brněnským komunikacím, se sídlem Renneská .třída 787/1a, Brno - Štýřice, vznikla škoda ve výši 1.162 Kč, společnosti ZLINMARK DZ, s .r. o., IČ 042 627 01, se sídlem Hviezdoslavova 55a, Brno, škoda ve výši 21.626 Kč, společnosti GEFAB CS, spol. s. r. o., IČ 416 029 01, sídlem Švédská 5/324, Brno, škoda ve výši 3.755 Kč a Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČ 659 933 90, se sídlem Na Pankráci 56, Praha 4, škoda za poškozená svodidla ve výši 27.140 Kč, ošetřením příslušníka Policie ČR – M. F. vznikla škoda Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha 9, Drahobejlova 1404/4, IČ 471 149 75, škoda ve výši 1.605Kč. 3. Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných D. M. R., M. J., C. A. a R. S. 4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali jednak obvinění M. Š., M. J. a R. S., jednak v neprospěch obviněného M. Š. státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. 8 To 133/2020 tak, že podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce a obviněných M. Š., M. J. a R. S. jako nedůvodná zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 5. Citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. 8 To 133/2020, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, napadl obviněný M. Š. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., neboť napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. g). 6. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněný v podrobnostech zrekapituloval dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů. Ve vlastním dovolání, jímž napadá všechny výroky napadeného rozhodnutí, předně namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně, jehož správnost byla následně potvrzena odvolacím soudem, je založeno na skutkových zjištěních, která jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, přičemž při hodnocení zjištěných skutečností postupovaly oba soudy způsobem porušujícím dovolatelova práva garantovaná v Listině základních práv a svobod. 7. Namítá, že soud prvního stupně učinil svůj závěr o vině přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku zejména na základě rozdílných výpovědí obviněných, přestože na základě provedeného dokazování musí zjistit skutečnosti rozhodné pro závěr o vině tak, aby bylo nade vši pochybnost zřejmé, že se jednání obsaženého v obžalobě obvinění skutečně dopustili. K rozdílnosti své výpovědi stran vědomosti o umístění marihuany v kufru vozu, obviněný uvedl, že toto osvětlil při veřejném zasedání o jeho odvolání. Soudy se rovněž nevypořádaly s jeho námitkami, že pokud by obvinění do České republiky jeli s úmyslem nakoupit zde drogy - marihuanu, a tuto následně vyvézt zpět do Rakouské republiky, neučinili by při své cestě zastávky nejdříve v obci XY, následně v XY a XY a se zakoupenou drogou pak nejeli do XY s vědomím, že na vozidle jsou instalovány kradené státní poznávací značky, a vystavovali se tak nebezpečí zastavení a kontroly policií. Ani tvrzení obviněných R. S. a D. M. R. o tom, že jeli do XY oslavit narozeniny připadající na den 20. 3., nepostrádají racionální základ a je tedy otázkou, proč za situace, kdy obvinění jeli do XY dne 19. 3. 2019, se soud prvního stupně s tímto jejich tvrzením neztotožnil. Jde-li o časový průběh návštěvy XY, je diskutabilní, zda soud prvního stupně mohl s jistotou pouze na základě dat z telefonu iPhone konstatovat, že obvinění R. S. a D. M. R. neměli dostatek času k tomu, aby z nákupního centra Vaňkovka odešli zakoupit drogy. Skutkový závěr soudu prvního stupně, že obvinění přijeli do České republiky s úmyslem zakoupit marihuanu a tuto následně vyvézt do Rakouské republiky tak dovolatel shledal nesprávným. 8. Pokud jde o zločin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, nebyly podle jeho názoru naplněny všechny znaky daného trestného činu. Ačkoliv u předmětného trestného činu (a to již u základní skutkové podstaty) se vyžaduje zjištění subjektivní stránky v podobě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, soud prvního stupně konstatuje, že „z hlediska subjektivní stránky jednal s ohledem na způsob provedení činu i charakter trestné činnosti v úmyslu přinejmenším eventuálním ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku“. S odkazem na Komentář k trestnímu zákoníku - 2. vydání z roku 2012 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1365/2018, konstatuje, že jestliže soud dojde k závěru o zaviněném jednání obviněného, musí na základě provedeného dokazování jednoznačně popsat vnitřní vztah pachatele k trestnému činu, tedy vyslovit kategorický závěr o tom, zdali bylo jednání obviněného úmyslné či nedbalostní, pak kvalifikace jeho jednání jako zločin násilí proti úřední osobě není přiléhavá. Tím, že se k jeho odvolací námitce ohledně nenaplnění znaku skutkové podstaty stran subjektivní stránky odvolací soud nikterak nevyjádřil, zatížil řízení vadou spočívající v porušení práva na spravedlivý proces (k tomu srov. obdobně nález Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 1464/l3). 9. Oba soudy rovněž nevymezily, v čem (v jakém jeho dílčím jednání) spatřují naplnění té které kvalifikované skutkové podstaty trestného činu násilí proti úřední osobě a rozhodnutí tak v této části zůstala kusými a nepřezkoumatelnými. K tomu uvedl, že sice předmětný vůz řídil, přičemž došlo ke třem situacím, při kterých hrozil střet, příp. došlo ke střetu mezi jím řízeným vozidlem a policejními vozidly, první na ulici XY, druhá u budovy Krajského soudu v XY na ulici XY a třetí kolize na dálnici, nikdy však nebylo jeho úmyslem, aby k těmto došlo. Ani z provedeného dokazování nevyplývá závěr, že chtěl na zasahující policisty působit – najíždět či je dokonce zranit. V případě střetu na ulici XY není zřejmé, o jakém videozáznamu z kamery za dovolatelem jedoucího policejního vozidla soud prvního stupně v rozsudku hovoří, v hlavním líčení žádný takový důkaz proveden nebyl a ani v daném rozsudku se blíže nespecifikuje, o jaký důkaz by mělo jít. Střet u budovy Krajského soudu v XY na ulici XY je velmi dobře zaznamenán videozáznamy z kamer umístěných v okolí, tak z kamer umístěných v policejních vozidlech. Z těchto záznamů je patrno, že se snažil kolizi s policejními vozidly vyhnout, zabránil mu v tom však náraz do betonové lavičky vedle budovy České národní banky, v jehož důsledku došlo k odrazu jeho vozidla do policejních vozidel. I v případě kolize na dálnici, která je rovněž dobře zdokumentována, je zřejmé, že policejní vozidlo, které se dostalo před jím řízené vozidlo, nemohl až do okamžiku střetu vidět. Neměl tedy ani prostor, aby se dané kolizi s policejním vozidlem vyhnul. Z daného jednání tak nelze dovozovat jeho úmysl směřující ke střetu s policejním vozidlem. S poukazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III ÚS 3136/09, sp. zn. II. ÚS 4266/16 má za to, že postupem soudu prvního stupně došlo ke zjištění skutkového stavu, který je v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Soud prvního stupně (přičemž odvolací soud jeho hodnocení bez dalšího jako správné aproboval) se tím dopustil nesprávného právního posouzení, neboť pro kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu násilí proti úřední osobě nebyly naplněny všechny znaky dané skutkové podstaty. 10. Namítá, že pokud jde o právní kvalifikaci jeho jednání jako zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku, toto mělo být správně posouzeno jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, když posouzení, zda má být jízda obviněného kvalifikována podle §272 odst. 1 tr. zákoníku či podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku závisí na posouzení intenzity nebezpečnosti jednání obviněného, jednak na počtu bezprostředně ohrožených osob či v hodnotě majetku, který byl ohrožen. 11. K tomu uvedl, že z provedeného dokazování nelze dovodit, že by z jeho strany na uvedených místech došlo k bezprostřednímu ohrožení alespoň 7 osob, a to takovým způsobem, že toto ohrožení by bylo bezprostředním a konkrétním nebezpečím smrti nebo těžkého ublížení na zdraví uvedených osob (R 3/1963). Současně pak takové ohrožení je nutno dovodit u konkrétních (byť nutně nepojmenovaných) osob, které bude možno identifikovat provedeným dokazováním. Pokud ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně se k otázce vymezení ohrožených osob uvádí, že měl ohrozit a) řidiče a cestující tramvaje č. 12 u budovy tzv. XY, b) ohrozit posádky třech vozidel, které čekaly na světelný signál volno na křižovatce Provazníkova x Merhautova, c) u budovy České národní banky dvě procházející osoby, d) sedm osob v okolí zastávky MHD - XY, e) na křižovatce Hněvkovského x Sokolovská tři vozidla, f) u sjezdu z dálnice D1 jedno čelně jedoucí auto, nejenže z ní nevyplývá, v jaké míře měly být tyto osoby ohroženy, tedy že by mělo jít o ohrožení na životě či ohrožení spočívající v nebezpečí těžkého ublížení na zdraví, ale tento závěr není zřejmý ani z jeho odůvodnění. Taktéž odmítl závěr soudů, že vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu. 12. Pokud byl uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, popírá, že by to byl on, kdo opatřil zbraň a zakázané střelivo a vnesl je do automobilu či o nich s ohledem na dané okolnosti věděl. Soud prvního stupně svůj závěr o jeho vině předmětným přečinem odůvodnil tak, že na igelitové tašce, ve které se nacházelo střelivo, byl nalezen otisk palce ruky obviněného R. S. K tomu obviněný s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu namítá, že jde-li o daktyloskopickou stopu zjištěnou na igelitové tašce, ve které se nacházelo zakázané střelivo, jedná se o jedinou nepřímou stopu, která jej s nalezeným střelivem spojuje, navíc igelitových tašek vozí více. Vytýká, že soudy založily úvahu o jeho vině na jediném nepřímém důkazu, který není žádným dalším důkazem doplňován a netvoří tak ucelený řetězec přímých důkazů. Taktéž postrádá zákonnou oporu závěr soudu, že jako vlastník vozidla, ve kterém se nacházela zbraň a střelivo kategorie A, musel vědět, co se v něm nachází a že zjednodušeně řečeno, odpovídá za veškeré věci ve vozidle se nacházející. Nesouhlasí, pokud soud prvního stupně s poukazem na rozměry a nezanedbatelnou hmotnost samopalu, který se nacházel v prostoru zadních sedadel, dovozuje, že tento nemohl uniknout pozornosti jeho ani osádky vozidla. Ani fakt, že byl vlastníkem vozidla nelze považovat za další důkaz spojující ho se zbraní či střelivem. Ve vztahu k trestnému činu nedovoleného ozbrojování tak absentují konkrétní okolnosti a argumenty, z nichž je naplnění znaků skutkové podstaty daného trestného činu dovozováno. I v tomto případě došlo k extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. 13. Obviněný vyslovil nesouhlas i se závěrem soudu prvního stupně, který nepovažoval za polehčující okolnost jeho lítost, která údajně nebyla skutečná. Ani v tomto případě se odvolací soud k této skutečnosti nevyjádřil, ač jím byla namítána již v podaném odvolání. V tomto směru obviněný naopak zdůraznil, že z jeho vyjádření v hlavním líčení je lítost a sebereflexe, kterou prodělal za dobu více než ročního pobytu ve vazbě zcela zřejmá. 14. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2020, č. j. 8 To 133/2020 -1608, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2020, č. j. 91 T 172/2019-1428, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 15. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). K dovolacím námitkám obviněného uvedla, že uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Přitom z rozhodnutí soudu prvního stupně je patrno, že díky sofistikovaným technickým prostředkům bylo zjištěno, že obvinění přicestovali do České republiky za účelem koupě marihuany za výrazně nižší cenu. Poté, co byli v XY monitorováni příslušníky Policie České republiky, došlo ke spáchání dalších trestných činů, zejména zločinu obecného ohrožení, kdy při útěku obviněných, dovolatel M. Š. jednoznačně ohrozil větší počet osob svým chováním za volantem motorového vozidla. Právní kvalifikaci jednání obviněného tak státní zástupkyně shledala zcela přiléhavou. Připomněla, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkumu vyhrazeného řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Námitkami obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jehož závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování. Přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, a proto Nejvyšší soud nemá povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Obviněný ve skutečnosti uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, jakým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Svými námitkami se tak domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, které vykládá jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové neodpovídají žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Podle státní zástupkyně jsou skutkové závěry soudu podepřeny výsledky provedeného dokazování a nalézací soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního, přičemž shodné stanovisko vyjádřil i soud odvolací. Napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání. Státní zástupkyně závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř. III. Přípustnost dovolání 16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. 17. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 18. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). 19. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298. IV. Důvodnost dovolání 20. S ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady pod uplatněný dovolací důvod zčásti nelze podřadit. Obviněný námitkami, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení, uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání tak mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci a nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutků v tom smyslu, že se trestné činnosti kladené mu za vinu, nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny. 21. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). 23. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě zjištění faktického extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je založen zejména tím, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).“ Takový rozpor představuje též situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000, a další). Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování však zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z výše naznačených případů extrémního nesouladu nejedná, přičemž obviněný jej ani nenamítá. 24. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. 25. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř., popř. §134 odst. 2 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou. 26. Ve vztahu k pokusu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1 tr. zákoníku pod bodem 1a) výroku rozsudku se tak toliko na polemice se skutkovými zjištěními zakládají námitky, že soud prvního stupně učinil svůj závěr na základě rozdílných výpovědí obviněných, které nesprávně vyhodnotil, ani nebylo vyvráceno tvrzení obviněných R. S. a D. M. R., že do České republiky jeli za účelem oslavy jeho narozenin, nikoli z důvodu výhodné koupě marihuany. K tomu nutno uvést, že soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací při zjišťování skutkového děje vycházel z výpovědi obviněného D. M. R., který jednoznačně uvedl, že marihuana byla zakoupena od neznámého člověka v jedné vesnici asi 20 km před XY a uvedené drogy uložil do kufru vozu obviněný M. Š. Ten ve své výpovědi učiněné ve vazebním zasedání dne 22. 3. 2019 (č. l. 238 – 243 tr. spisu) připustil, že „v kufru auta byla tráva“, tedy již od počátku věděl o drogách v kufru. Pakliže v dalším řízení se toto snažil zpochybnit tvrzením, že vypovídal pod psychickým nátlakem, že v případě přiznání nebude vzat do vazby, soudy tuto jeho obhajobu důvodně shledaly za ryze účelovou. Naopak lze konstatovat, že jeho výslech před soudcem Městského soudu v Brně probíhal standardním způsobem, kdy sám spontánně vypovídal a odpovídal na doplňující otázky. V žádném případě mu nebylo nic předestíráno ani podsouváno. Není tedy pochyb o tom, že tento výslech obviněného, jemuž byl přítomen jeho tehdejší obhájce, proběhl v souladu s trestním řádem, obviněný protokol jako správný podepsal, s jeho obsahem vyslovil souhlas, ani on a ani obhájce nežádali žádných jeho změn či doplnění a ani k jeho průběhu nevznesli žádnou výhradu. Další jeho výpovědi, v nichž trestnou činnost popíral, ve shodě se závěry soudu prvního stupně shledal za účelové i odvolací soud. 27. Na skutkovém základě jsou založeny rovněž námitky směřující vůči naplnění subjektivní stránky tohoto přečinu s tím, že z provedeného dokazování nevyplývá úmysl obviněných koupit v České republice marihuanu a tuto následně vyvézt do Rakouské republiky, opírající se o tvrzení, že pokud se před cestou do XY zastavili nejdříve v obci XY, následně XY a XY nelze z této skutečnosti jejich úmysl nakoupit zde marihuanu dovodit. Skutkové povahy jsou též námitky, že pokud jde o časový průběh návštěvy XY, soudy svůj závěr, že obvinění R. S. a D. M. R. neměli dostatek času k tomu, aby z nákupního centra Vaňkovka odešli zakoupit drogy, učinily toliko na základě dat z telefonu iPhone a další. I zde totiž obviněný brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli právnímu hodnocení, které soudy zaujaly. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobně vykonané dokazování a jeho zhodnocení zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku, kde se věnoval všem okolnostem, které mu umožnily učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky daného přečinu, přičemž nedospěl k žádnému poznatku, který by měl byť jen zpochybňovat otázku povědomí obviněného o skutečném cíli návštěvy obviněných v České republice. V tomto ohledu soud prvního stupně přiléhavě poukázal, že díky sofistikovaným technickým prostředkům bylo zjištěno, že skupina obviněných opustila obchodní centrum Vaňkovka ve 22.02 hod. a v čase 22.07 hod. se objevuje v blízkosti hlavního vlakového nádraží v prostoru ulic XY a XY. Stěžejní důkazy o pohybu mobilního telefonu byly zjištěny na základě znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví analýzy dat a zkoumání nosičů. Z těchto skutečnosti nalézací soud vyvodil závěr, že na jakoukoliv koupi marihuany v XY způsobem, jakým prezentují obvinění, nebyl časový prostor a primárním důvodem cesty byl výhodný nákup marihuany za výrazně nižší cenu v České republice, jak na to poukazoval obviněný R. S. již ve vazebním zasedání. 28. Toliko na polemice se skutkovými zjištěními se zakládají ve vztahu k přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku v bodě ad 1b./ výroku rozsudku rovněž námitky obviněného, že se samopalem v jeho vozidle nemá nic společného, neví, že se ve vozidle nacházel ani kdo jej za jízdy během honičky s policisty vyhodil z auta, nemá ani vysvětlení, proč se ve vozidle nacházely také ostré náboje do samopalu, které byly v igelitové tašce nacházející se v prostoru pro cestující, přičemž odmítá argumentaci soudů, že jako vlastník vozu odpovídá za to, co se v jeho prostoru nachází. Namítá-li dále, že soudy založily úvahu o jeho vině na jediném nepřímém důkazu, daktyloskopické stopě, který není doplněn žádným dalším důkazem a netvoří tak ucelený řetězec přímých důkazů, vymezuje výhrady, které s ohledem na výše uvedené požadavky na hmotněprávní argumentaci uplatněnou pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, neboť se jedná o námitky výhradně skutkové povahy. V posuzovaném případě se nicméně o takovou situaci nejednalo, neboť soud prvního stupně podrobně na č. l. 29 až 31 odůvodnění rozsudku rozebral další důkazy navazující na důkaz daktyloskopickou stopou. Nepravdivými shledal tvrzení obviněných, že o samopalu nevěděli, když jak na zbrani samotné, tak uvnitř igelitové tašky, v níž bylo uloženo střelivo a zásobníky, byla nalezena DNA R. S. Své závěry o umístění střeliva nalézací soud opřel zejména o protokol o ohledání místa činu (č. l. 344 tr. spisu) a obsáhlou fotodokumentaci na čl. l. 346 – 348 tr. spisu. Ohledně umístění samopalu v různých částech interiéru vozidla a igelitové tašky se zásobníky a k prověření, zda a do jaké míry s ohledem na rozměr zbraně mohla osádka vozidla přehlédnout její umístění v interiéru vozidla, byl proveden vyšetřovací pokus, jehož závěry vyplývají z protokolu ze dne 13. 9. 2019 včetně fotodokumentace (č. l. 358, 363 - 372 tr. spisu). Rovněž skutečnost, že se zbraní obviněný R. S. manipuloval, předával ji směrem doprava k oknu, kde seděl obviněný C. A., který ji po otevření okna vyhodil jen několik desítek metrů před definitivním zastavením auta, nemohla podle soudů vzhledem na rozměry a nezanedbatelnou hmotnost této hromadně účinné zbraně proběhnout skrytě ani uniknout pozornosti osádky. Z videozáznamů pořízených z policejních vozidel během pronásledování ujíždějícího vozidla obviněného na začátku dálnice D2 bylo též bezpečně zjištěno místo, kde došlo k odhození samopalu, k jehož nálezu se vyjádřil i příslušník Policie České republiky P. M. Přesná specifikace samopalu pak byla zjištěna odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví balistiky a výslechem jeho zpracovatele v hlavním líčení. 29. V tomto ohledu za správné Nejvyšší soud označil úvahy prvostupňového soudu, že jestliže přechováváním se obecně rozumí jakýkoliv způsob držení nebo nošení zbraně nebo jejích hlavních částí, přičemž postačuje, že pachatel má střelnou zbraň ve své moci, nemusí ji mít bezprostředně u sebe, přičemž v daném případě byla zbraň umístěna přímo v interiéru vozidla v těsném dosahu pachatelů, včetně použitelného střeliva do ní, zjevně se tak obviněný M. Š. jako řidič a majitel vozidla minimálně konkludentním způsobem spolupodílel na přechovávání bez povolení střelné zbraně hromadně účinné a střeliva kategorie A podle zákona o střelivech na území České republiky. V této souvislosti i podle Nejvyššího soudu není bez významu skutečnost, že se ve vozidle mimo zmiňovaný samopal, nacházely další zbraně, a to na podlaze pod sedadlem řidiče plynová pistole „Luber 08“, před sedadlem spolujezdce v úložném prostoru plynová pistole Colt Double Eagle 9 mm a černý nůž, v levých zadních dveřích v úložném prostoru další černý nůž v pouzdře, za sedadlem řidiče v kapse igelitová taška, v níž byly 3 kusy zásobníků do samopalu s uloženými nábojnicemi, v kapse zadní části sedadla spolujezdce byla zajištěna třetí plynová pistole s označením Zoraki M906-TD. Byly tak naplněny všechny znaky skutkové podstaty uvedeného přečinu. 30. Za právně relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně nedůvodnou, shledal Nejvyšší soud námitku dovolatele zpochybňující naplnění znaků zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, opírající se o tvrzení, že ve vztahu k subjektivní stránce předmětného trestného činu soudy neučinily jednoznačný závěr, zda jeho jednání bylo úmyslné či nedbalostní, resp. zda obviněný jednal v přímém úmyslu. 31. Zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby spáchá takový čin se zbraní, způsobí takovým činem větší škodu a těžkou újmu na zdraví. 32. Zpochybňuje-li obviněný u předmětného trestného činu naplnění subjektivní stránky, tak lze připomenout, že byl uznán vinným nejen jeho základní skutkovou podstatou podle §325 odst. 1 tr. zákoníku vyžadující zavinění ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak dovolatel správně namítá, ale rovněž i skutkovými podstatami kvalifikovanými podle §325 odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve vztahu k zavinění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle odst. 2 písm. a) – tj. spáchání tohoto činu se zbraní, je s ohledem na její povahu třeba úmyslu podle §15 tr. zákoníku; k naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tj. ohledně způsobení větší škody postačuje ve smyslu ustanovení §17 písm. a) tr. zákoníku i zavinění z nedbalosti, a pokud jde o zavinění ve vztahu k odst. 3 písm. a), tj. způsobní těžké újmy na zdraví může být dána jak z nedbalosti ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku, tak i úmyslně podle §15 tr. zákoníku (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. §325 Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3125-3130). 33. Pokud jde o naplnění subjektivní stránky základní skutkové podstaty tohoto činu, podle Nejvyššího soudu bylo ve skutečnosti oběma soudy v jednání obviněného shledáno zavinění ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, což jednoznačně vyplývá ze zjištěných okolností a průběhu jeho spáchání. Lze připustit, že soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku použil nepatřičnou, nesprávně vyjádřenou a širokou formulaci, že „z hlediska subjektivní stránky jednal s ohledem na způsob provedení činu i charakter trestné činnosti v úmyslu přinejmenším eventuálním ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku“. Tato formulace však s ohledem na výše již podrobně rozvedená skutková zjištění, není v rozporu se závěrem o existenci přímého úmyslu, byť oba soudy tuto skutečnost formulačně nevhodně vyjádřily. Z provedeného dokazování a z něj učiněných skutkových závěrů soudů vyplývá, že obviněný si byl vědom toho, že v průběhu „automobilové honičky“ mu bylo ze strany řady vozidel Policie České republiky dáváno znamení k zastavení houkáním, sirénami a užitím výstražného světelného znamení s rozsvíceným nápisem STOP, na což záměrně nereagoval, ale naopak chtěl výkonu činnosti vůči němu zakročujících policistů zabránit zejména tak, že opakovaně velkou rychlostí najížděl na policejní auta a policisty. Ze všech okolností a zákroků řady policejních hlídek si musel tak být vědom toho, že policisté vůči němu vykonávají pravomoc v mezích zákona a že chtějí jeho ujíždějící vozidlo zkontrolovat a zastavit. Rozhodně tedy neměl důvod se domnívat, jak tvrdí, že ho zastavuje nějaký cizí muž, nikoli policie, a že je jeho auto snad přepadeno. Je třeba zdůraznit, že v průběhu této riskantní jízdy záměrně opakovaně prudce najížděl do vozidel Policie České republiky, když svým vozidlem napadl na různých, ve výroku rozsudku blíže popsaných, místech zasahující policisty, přičemž své vozidlo použil jako zbraň. Je evidentní, že obviněný chtěl tímto jednáním přimět příslušníky policie, aby upustili od zákroků vůči jím řízenému vozidlu. 34 . Pokud obviněný v daném prostoru použil auto takovým způsobem, že nebyl ochoten respektovat pokyny policie, podvolit se jejich zákroku a jel takovým způsobem, že hrozila čelní srážka s policejními auty, pak z hlediska naplnění kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu byl nepochybně srozuměn i s tím, že v důsledku havárie může způsobit posádce protijedoucího vozidla nejen prosté ublížení na zdraví, eventuálně větší škodu na vozidle, ale že může dojít k natolik závažným zraněním, které vyřadí poškozené z běžného způsobu života na dobu delší než 6 týdnů, tedy že způsobí zranění, která by bylo možno již považovat za těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 tr. zákoníku. Rovněž si byl vědom, že může svou bezohlednou a riskantní jízdou na policejních vozidlech způsobit větší škodu, přičemž celková škoda na poškozených vozidlech přesáhla částku 376.000 Kč, tedy mnohonásobně převýšila hranici větší škody ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku (str. 40 – 41 rozsudku soudu prvního stupně). Ani odvolací soud v těchto závěrech nalézacího soudu neshledal pochybení (strana 8 usnesení odvolacího soudu). 35. Nejvyšší soud se tak neztotožnil s názorem obviněného, když naopak má za to, že soudy na existenci zákonem vyžadované subjektivní stránky usuzovaly ze všech ve věci objasněných skutečností, a to jak z chování obviněného, tak i jednání ostatních osob, které se na incidentu zúčastnily. Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí plyne, že okolnosti subjektivního charakteru soudy dovozovaly z objektivních skutečností, a podle zásad logického myšlení usuzovaly na vnitřní vztah obviněného k okolnostem činu a jím způsobenému následku [srov. například stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 10. 1973, sp. zn. Tpjf 51/72 (uveřejněné pod č. 62/1973 Sb. rozh. tr.)], nebo ze dne 16. 6. 1976, sp. zn. Tpjf 30/76 (uveřejněné pod č. 41/1976 Sb. rozh. tr.), obdobně též nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 37/03 (N 81/33 SbNU 285)]. 36. Z hlediska obecných znaků, o které u této právní kvalifikace jde, lze pro úplnost zmínit, že všechny byly naplněny, neboť šlo o násilí podle základní skutkové podstaty vyjádřené v §325 odst. 1 tr. zákoníku, jímž se rozumí mimo jiné i jednání směřující proti tělu napadeného, při němž je použito fyzické síly, nevyžaduje se však, aby takovýmto jednáním bylo způsobeno ublížení na zdraví [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 1966, sp. zn. 1 Tz 95/65 (uveřejněné pod č. 22/1966-I. Sb. rozh. tr.)]. Násilí musí být použito v souvislosti s výkonem pravomoci úřední osoby, přičemž pachatel musí jednat s úmyslem ovlivnit výkon její pravomoci nebo musí jít ze strany pachatele o odplatu za to, jak svou pravomoc vykonávala nebo vykonává. Vozidlo obviněného zde bylo zbraní, o niž mimo jiné jde také tehdy, jestliže pachatel užije zbraň k útoku, k překonání nebo zamezení odporu; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším (§118 tr. zákoníku). Užití zbraně k útoku nebo k překonání nebo k zamezení odporu je nejen užití zbraně k fyzickému násilí, ale i její užití k působení na psychiku poškozeného, tj. k hrozbě [např. najíždění autem – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 1933, sp. zn. Zm IV 403/33 (uveřejněné pod č. 4782/1933 Vážný), rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 7. 1975, sp. zn. 1 T 135/75 (uveřejněné pod č. 36/1976-I. Sb. rozh. tr.), aj.]. Uvedeným činem pak byla též způsobena větší škoda, jíž se podle výkladového pravidla v §138 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020 pro určení hranic výše škody rozuměla škoda dosahující částky nejméně 50.000,- Kč. Těžkou újmou na zdraví se pak rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění, které jsou blíže specifikovány v ustanovení §122 odst. 2 písm. a) až i) tr. zákoníku. Soudy proto učinily správný závěr, že obviněný naplnil všechny zákonné znaky zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. 37. K námitce vztahující se k nedostatečnému popisu skutku opírající se o tvrzení, že oba soudy nevymezily v čem (v jakém dílčím jeho jednání) je spatřováno naplnění té které kvalifikované skutkové podstaty přisouzeného zločinu násilí proti úřední osobě, nutno konstatovat, že ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně byly popsány všechny znaky skutkové podstaty zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí formální znaky tohoto trestného činu. Lze tedy dovodit jak příslušný objekt trestného činu, tak i objektivní stránku (jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi), tak i stránku subjektivní. Soud prvního stupně učinil ve vztahu k zákonným znakům kvalifikované skutkové podstaty posuzovaného trestného činu zcela konkrétní skutková zjištění, která následně ohledně osoby obviněného popsal ve skutkové větě výroku o vině pod bodem 2). V této části se tedy námitky obviněného, byť v rámci uplatněného dovolacího důvodu relevantně uplatněné, jeví neopodstatněné. 38. Pokud jde o námitky nedostatečného odůvodnění dotčených rozhodnutí obou soudů (kupř., že se odvolací soud nevypořádal s konkrétními námitkami dovolatele, zejména se nevyjádřil stran subjektivní stránky, že v případě střetu na ulici XY není z rozsudku prvostupňového soudu zřejmé, o jakém videozáznamu z kamery za ním jedoucího policejního vozidla soud prvního stupně v bodě 58. rozsudku hovoří ani blíže nespecifikuje, o jaký důkaz by mělo jít), jedná se o výhrady spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí obou soudů, neboť těmito námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění soudních rozhodnutí, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudních rozhodnutí, tedy je dovozováno porušení §125 odst. 1 tr. ř. K tomu Nejvyšší soud připomíná že podle §265a odst. 4 tr. ř., je dovolání proti důvodům rozhodnutí nepřípustné. Podle Nejvyššího soudu naopak soudy reagovaly v dotčených rozhodnutích na všechny podstatné výhrady, když není vadou napadených rozhodnutí, pokud nereagovaly jednotlivě na každou dílčí výtku. V tomto ohledu nutno zdůraznit, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pokud proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná [srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08 (N 26/52 SbNU 247) či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012 sp. zn. III. ÚS 3122/09, resp. ze dne 1. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 162/13 a ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. IV. ÚS 750/14]. Přezkoumávaná rozhodnutí Nejvyšší soud shledal za dostatečně, logicky odůvodněná a argumentačně podložená, a tedy věcně správná, byť třeba podrobně na každou jednotlivou námitku obviněného nereagují. 39. Jen pro úplnost lze odkázat na úřední záznam Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno ze dne 25. 6. 2019, podrobně popisující průběh jízdy vozidla VW Phaeton řízeného obviněným, jenž byl konkrétně v oblasti ulice XY zdokumentován na videozáznamu kamery MP K 106 – 1 v čase 22:30:17. (č. l. 377 – 378 tr. spisu), a jehož obsah plně koresponduje i s výpovědí člena posádky policejního vozidla T. U. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 16. 1. 2020 dále vyplývá, že soud prvního stupně podle §213 odst. 1 tr. ř. provedl věcný důkaz přehráním videozáznamů ze statických kamer z křižovatek, obsažených na 4 DVD, zachycující mj. křižovatku ulic Veveří a Žerotínovo náměstí. Rovněž byly stranám předloženy k nahlédnutí listiny, které jsou obsahem spisu mj. předmětné videozáznamy a věcné důkazy k těmto se vztahující, přičemž žádná ze stran nevznesla požadavek na jejich přečtení ve smyslu §213 odst. 2 tr. ř. (č. l. 1367 – 1369 tr. spisu). 40. Toliko na skutkovém podkladě spočívá námitka obviněného, jíž vyslovil nesouhlas s právní kvalifikací jeho jednání jako zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku, když má za to, že toto je třeba kvalifikovat jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť tuto obecně hmotněprávní námitku opřel o tvrzení, že z provedeného dokazování nelze dovodit, že by z jeho strany na uvedených místech došlo k bezprostřednímu ohrožení alespoň sedmi osob, a to takovým způsobem, že toto ohrožení by bylo bezprostředním a konkrétním nebezpečím smrti nebo těžkého ublížení na zdraví uvedených osob ani nejsou dány podmínky pro závěr, že vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu. 41. Nejvyšší soud nicméně ve vztahu k námitkám obviněného týkajícím se nenaplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku považuje pro úplnost za vhodné uvést následující. 42. Zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání (alinea první), nebo kdo takové obecné nebezpečí zvýší anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění (alinea druhá). Z dikce ustanovení §272 odst. 1 tr. zákoníku je patrno, že obsahuje dvě aliney, které vymezují dvě samostatné základní skutkové podstaty. V případě první pachatel sám aktivním jednáním vyvolá situaci, kdy vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví či cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu. Alinea druhá citovaného ustanovení předpokládá, že pachatel obecné ohrožení sám nezpůsobil, protože v době uskutečnění protiprávního jednání již toto nebezpečí existovalo, anebo sice zmíněné jednání pachatele předcházelo vzniku obecného nebezpečí, jestliže zde alespoň existuje příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a nebezpečným následkem. V předmětné věci byl obviněný uznán vinným první alineou §272 odst. 1 tr. zákoníku, která postihuje takové jednání pachatele, který sám obecné ohrožení způsobil mimo jiné například tím, že zapříčinil požár nebo vytvořil podmínky pro srážku vlaku, havárii vozidel apod. Po subjektivní stránce je třeba úmyslu, který směřuje k způsobení obecně nebezpečného následku, aniž by pachatel musel vědět, jakým konkrétním způsobem vznikne vlastní obecné ohrožení (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2774-2775). 43. V předmětné věci soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že obviněný úmyslně způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví tím, že se dopustil jiného podobného nebezpečného jednání, když takovým jednáním se rozumí jednání srovnatelné zapříčiněním požáru, povodně, výbuchu plynu, výbuchu výbušnin nebo podobně nebezpečných látek. Konkrétně za jiný způsob podobného nebezpečného jednání považovaly soudy nižších stupňů způsob jízdy vozidlem ze strany obviněného, který během jízdy, kdy se snažil zabránit provedení kontroly ze strany Policie České republiky, ve vysoké rychlosti jel minimálně 8x ulicemi XY v protisměru, minimálně 8x vjel do křižovatky v rychlosti na červenou, minimálně 3x nerespektoval značku „Dej přednost v jízdě“, po cestě ohrozil minimálně 8 civilních vozidel, najížděl čelně na tramvaj s nejméně 21 osobami a ohrozil své 4 spolucestující ve vozidle. 44. V dané souvislosti je třeba konstatovat, že judikatura Nejvyššího soudu se ustálila na závěru, že o zločin obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku jde zpravidla za situace, kdy pachatel řídí vozidlo vysoce riskantním a hazardním způsobem, který se vyznačuje hrubým nerespektováním dopravních předpisů (včetně výrazného překročení dovolené rychlosti) a který již nabyl prvků živelnosti, přičemž pachatel protiprávním činem ohrozí další účastníky silničního provozu na jejich životě nebo zdraví (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 6 Tdo 468/2016, obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 7 Tdo 598/2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1087/2016). 45. Podstatou dovolací argumentace obviněného je tvrzení, že z provedeného dokazování nelze dovodit, že by z jeho strany na uvedených místech došlo k ohrožení alespoň sedmi osob a ani jeho způsob jízdy nebyl takový, aby obecné nebezpečí vydání lidí smrti nebo těžké újmy na zdraví bylo bezprostřední, přičemž takové ohrožení je nutno dovodit u konkrétních (byť nepojmenovaných osob) ani nejsou dány podmínky pro závěr, že vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu. 46. Lze konstatovat, že obecné nebezpečí představuje takový stav, při němž nastává větší či menší pravděpodobnost vzniku vážné poruchy, která pro svou povahu, rozsah a intenzitu znamená nebezpečí smrti nebo jiné těžké újmy na zdraví více osob nebo nebezpečí škody velkého rozsahu na cizím majetku. Obecné nebezpečí vzniká, když nebezpečí v zákoně uvedené povahy a intenzity hrozí bezprostředně, což znamená výrazné přiblížení se k poruše. Nestačí proto, když jednáním pachatele byla vytvořena jen taková situace, v níž obecně nebezpečný následek může sice vzniknout, avšak jen za splnění dalších podmínek, které jsou ještě v moci pachatele nebo jiných osob. Pro stav obecného nebezpečí – i když k porušení nemusí vůbec dojít – je typická živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž vznik poruchy je závislý na nahodilých okolnostech, vymykající se vlivu pachatele i ohrožených osob (srov. č. I/1966, č. 12/1988 Sb. rozh. tr.). Zda takové bezprostřední nebezpečí vzniklo, je nutno posuzovat vždy v souvislosti se všemi okolnostmi konkrétního případu, se způsobem provedení činu, s časem i místem spáchání činu a s jeho povahou, zejména účinností prostředků, které pachatel použil (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 2770 s.). Za vydání lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví ve smyslu znaků trestného činu obecného ohrožení se rozumí takové ohrožení nejméně sedmi osob. Otázka, zda byl v konkrétním případě ohrožen větší počet osob na životě nebo zdraví, bude záviset na různých okolnostech, zejména povaze místa, kde k ohrožení došlo, a způsobu, jakým k němu došlo (srov. č. 39/1982 Sb. rozh. tr.). 47. V posuzované věci bylo na základě učiněných skutkových zjištění bez pochybností prokázáno, že obviněný se dopustil jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně v podstatě tak, že řídil dne 19. 3. 2019 vozidlo VW Phaeton ulicemi XY takovým způsobem, že způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví velmi nebezpečným způsobem jízdy. Musel si být vědom toho, že v průběhu automobilové honičky mu bylo ze strany řady vozidel Policie České republiky dáváno znamení k zastavení houkáním, sirénami a užitím výstražného světelného znamení s rozsvíceným nápisem STOP, na což záměrně nereagoval, jel dál ve snaze policejním hlídkám ujet, přičemž jen dílem náhody nedošlo k usmrcení či vážnému zranění jiné osoby ať již chodců kdekoliv po trase jízdy, kdyby havaroval v rychlosti s vozidlem, či návštěvníků mnoha barů v centru XY, kde se se svým vozidlem v rychlosti, mnohdy v protisměru, úzkými uličkami proplétal či dalších motorizovaných účastníků silničního provozu, kteří v domnění, že jedou po hlavní cestě či na zelenou v křižovatce, ani neměli tušení, že se na ně někdo s vozidlem rychle řítí, nedodržujíce dopravní předpisy. Současně v průběhu této divoké jízdy opakovaně prudce najížděl do vozidel Policie České republiky, tedy svým vozidlem napadl na různých místech zasahující policisty, kdy své vozidlo použil jako zbraň. Musel si tak být vědom toho, že najetím motorovým vozidlem v rychlosti do lidských osob, či při střetu s jiným vozidlem v rychlosti, by nárazem mohlo dojít k poškození životně důležitých orgánů lidského těla, či dokonce ke smrti osob, kdy jen shodou okolností k žádnému takovému následku nedošlo. 48. Při hodnocení způsobu jízdy obviněného také nelze pominout skutečnost, že tento byl prokazatelně pod vlivem marihuany, když jak z výpovědí zakročujících policistů vyplývá, že obviněný jevil známky požití drog, když i ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie bylo v krevním séru obviněného prokázáno množství 15, 4 ng/ml THC, což již představuje hranici, nad kterou žádný ani průměrně disponovaný řidič není schopen bezpečně ovládat jakékoliv motorové vozidlo. 49. Ač se obviněný snaží svoji zběsilou jízdu bagatelizovat, nelze přehlédnut, že soud prvního stupně měl k dispozici záznamy jízdy obviněného a velice podrobné výpovědi svědků – policistů, kteří shodně popsali způsob jízdy obviněného jako vysoce nebezpečný a hazardérský. Na základě provedených důkazů proto nelze než jednoznačně odmítnout verzi obviněného o tom, že svou jízdou nikoho úmyslně neohrožoval. Takto uplatněná obhajoba nemá v provedených důkazech oporu, naopak jimi byla zcela vyvrácena. 50. Zcela irelevantní je pak námitka obviněného, že dokazováním nebylo určeno, které konkrétní osoby byly jeho jednáním ohroženy. Jak již bylo uvedeno výše, není nutné, aby ohrožené osoby byly individuálně určené. Ze skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu jednoznačně vyplývá, že nebezpečnou jízdou obviněného byl ohrožen jednak větší počet lidí cestujících v tramvaji, jednak byli ohroženi ostatní účastníci silničního provozu. V odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně jsou rozvedeny konkrétní dopravní situace, které obviněný svou hazardní jízdou způsobil, a je zde také upřesněn počet obviněným ohrožených vozidel. 51. Lze tedy uzavřít, že obviněný svým způsobem jízdy vydal bezprostředně větší počet lidí v nebezpečí smrti nebo jiné těžké újmy na zdraví. Navíc nepochybně obviněný ohrozil i své spolujezdce, když ve vozidle s ním jely další čtyři osoby. Sluší se poznamenat, že zákonný znak trestného činu obecného ohrožení podle §272 tr. zákoníku spočívající v tom, že pachatel „vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví“, lze naplnit nejen tím, že větší počet osob (nejméně sedm – viz č. 39/1982 Sb. rozh. tr.) je konkrétně a bezprostředně ohrožen ve stejném okamžiku, nýbrž i tehdy, jsou-li takto ohroženy v krátkém časovém intervalu postupně, jediným souvislým nedělitelným jednáním pachatele. Taková situace může spočívat právě v tom, že pachatel jako řidič osobního motorového vozidla během pronásledování policejními vozidly jede v centru města extrémně nepřiměřenou vysokou rychlostí, touto rychlostí projede na červenou světelnou křižovatku, nerespektuje chodce na přechodech, předjíždí vozidla z různých stran, a to i v odstavném pruhu, přičemž v souhrnu těchto okolností vytvoří stav živelnosti a záměrně jej udržuje (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 4 Tdo 1094/2013). 52. Nejvyšší soud nenabyl pochybnosti o tom, že po objektivní stránce byl skutkový děj beze zbytku objasněn. Nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí jasně, srozumitelně a logicky zdůvodnily, na základě jakých důkazů rozhodly o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu vyhodnotily jako ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Nejvyšší soud se s tímto jejich názorem plně ztotožnil. 53. Pochybnosti nevznikají ani o existenci subjektivní stránky posuzovaného trestného činu. Konstantní judikatura vykládá pojem obecného nebezpečí též jako jízdu ve vysokých rychlostech, ať již přímo ve městě nebo i mimo ně, i za běžného provozu, což navozuje situaci, která se svou povahou, rozsahem a intenzitou rovná nebezpečí požáru, povodně, výbuchu, apod., tedy že při ní hrozí bezprostředně lidem nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví. Toho si obviněný vzhledem ke všem okolnostem jeho jízdy musel být vědom, přesto však na to nebral žádný ohled a jediným jeho cílem bylo ujet zasahující policejní hlídce. Není přitom pochyb o tom, že pokud se pachatel rozhodne ujet pronásledující policejní hlídce, aby se tak vyhnul silniční kontrole, rozhodne se zcela vědomě a úmyslně porušovat pravidla silničního provozu, jejichž účelem je zabránit právě tomu, aby v silničním provozu docházelo k nebezpečným situacím ohrožujícím zdraví nebo životy jiných účastníků silničního provozu i dalších lidí, nebo majetek osob (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 7 Tdo 598/2016). Svým jednáním tak naplnil rovněž subjektivní stránku přisouzeného trestného činu, a to nejméně ve formě úmyslu nepřímého ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, což vyplývá i z rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat. 54. Současně předmětné jednání obviněného nelze kvalifikovat jen podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jak se domáhá, neboť jak správně konstatoval odvolací soud, zatímco ustanovení §272 tr. zákoníku chrání zájem na ochraně života nebo zdraví lidí nebo na ochraně cizího majetku v nejširší rovině, ustanovení §274 tr. zákoníku poskytuje ochranu života a zdraví lidí a majetku pouze před ohroženími určitého druhu, zejména pokud pochází z činností konaných pod vlivem návykové látky a je tedy k trestnému činu obecného ohrožení podle §272 tr. zákoníku ustanovením subsidiárním. Tím není zpochybněno, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem návykových látek ve stavu, kdy nebyl schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo, nicméně následným dlouhotrvajícím způsobem jízdy a ohrožováním velkého počtu lidí a majetku naplnil znaky zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku. 55. Na základě shora specifikovaných skutečností je tak možno učinit závěr, že obviněný svým protiprávním zaviněným jednáním specifikovaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku a zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Z těchto důvodů nelze námitkám obviněného přisvědčit. 56. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně . To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným. K podrobnostem lze také odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů. Řízení není zatíženo vadami, které by měly vliv na správnost či zákonnost vydaných rozhodnutí, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětných skutků. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno ani právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 57. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který, jak již bylo výše konstatováno, představuje určitý průlom do zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. 58. Směřuje-li obviněný své dovolání i do rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání, zjevně touto svou námitkou chtěl uplatnit i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., přičemž z obsahu jeho námitek lze dovodit, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (alternativa první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. 59. Přezkoumával-li soud druhého stupně napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Protože dovolací námitky obviněného M. Š. uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dílem nespadaly pod daný dovolací důvod, dílem byly zjevně neopodstatněné, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl na jejich existenci založen. 60. Jestliže obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl všechny výroky napadeného rozhodnutí, tedy i výroky o uložených trestech a výrok o náhradě škody, tak v tomto ohledu neuplatnil žádné konkrétní námitky. V této souvislosti je třeba připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). 61. Pokud jde o výrok o uloženém trestu odnětí svobody, lze uvést, že v úvahu přicházející důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. 62. Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §39 až 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze nekonkrétní výtku obviněného M. Š. směřující proti uloženému trestu pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit, neboť o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná. Pochybení pak nebylo shledáno ani ohledně uložení trestu vyhoštění z území České republiky podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku, trestu propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, vyslovení trestu zákazu činnosti ve smyslu §73 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i uložení ochranného opatření – zabrání věci podle §100 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a rozhodnutí o náhradě škody poškozeným. 63. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Š. proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je shledal neopodstatněným, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 17. 12. 2020 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu