ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1065.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1065/2021-1273
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2021 o dovolání obviněného O. E., nar. XY v Moldavii, státního příslušníka Moldavské republiky, v České republice bytem XY, okres Semily, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 10 To 312/2020, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 42/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. E. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 1 T 42/2020, byl obviněný O. E. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu 3 (tří) roků.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
společně s B. A. V., narozeným XY, jehož trestní stíhání bylo vedeno pod č. j. NPC-1991/TČ-2016-2200E4, v přesně nezjištěných dnech předcházejících 30. 8. 2017 v XY, okres Jičín, domluvil prodej 1.000 g marihuany s policistou jednajícím v rámci předstíraného převodu věci podle §158c tr. řádu, vystupujícím pod jménem F. M., následně domluvil prodej s M. B., narozeným XY, jehož trestní stíhání bylo rovněž vedeno pod č. j. NPC-1991/TČ-2016-2200E4, kterému dal konkrétní instrukce k průběhu prodeje, poté potvrdil obchod s F. M. a dne 30. 8. 2017 v době mezi 16.00 hodin a 16.30 hodin v XY před prodejnou Decathlon, v ulici XY, M. B. předal F. M. klíč s označením 22, společně odjeli do haly Hlavního vlakového nádraží v XY, na tomto místě F. M. na pokyn M. B. vyzvedl dárkovou papírovou tašku, která obsahovala igelitový obal se zelenou rostlinnou sušinou, vrátili se před prodejnu Decathlon, kde F. M. předal M. B. částku ve výši 65.000 Kč, když následně provedeným odborným vyjádřením z odvětví chemie bylo zjištěno, že zásilka obsahuje 1.004 g konopí (marihuany) s obsahem 11,6 % čistého delta-9 THC, tedy 116 gramů čistého delta-9-THC, a pro finanční hotovost ve výši 65.000 Kč, kterou od F. M. převzal, si ještě téhož dne O. E. ve večerních hodinách k M. B. přijel, a takto jednal přesto, že není držitelem příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR k zacházení s návykovými látkami, kdy konopí /marihuana/ je omamnou látkou zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, kdy delta-9-tetrahydrokanabinol /delta-9-THC/ je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
3. O odvolání, které proti výše citovanému rozsudku podal obviněný O. E., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 10 To 312/2020 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu podal obviněný O. E. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá, že při vydání napadených rozhodnutí postupovaly oba soudy zcela jednostranně v jeho neprospěch, když nehodnotily skutečnosti svědčící v jeho prospěch, čímž se dopustily nepřípustné selekce důkazů v jeho neprospěch a porušily tak zásady zakotvené v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Postupem soudů došlo též k porušení presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a k popření ústavněprávní zásady in dubio pro reo, jakož i práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Rovněž úvahy a tvrzení obsažené v odůvodnění napadených rozhodnutí jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním.
6. Pokud jde o skutek kladený mu za vinu, nemá jeho popis v podstatné části podklad v provedeném dokazování a je vymezen natolik obecně, že z něj nelze určit podíl obviněného a B. A. V. na daném skutku. Ačkoliv bylo prokázáno, že obchod s F. M. domluvil V., který dal podrobné instrukce M. B. a obviněný měl pouze tlumočit vzkaz o barvě a donést pečlivě zabalený balíček M., napadená rozhodnutí staví skutek a jeho vymezení tak, že obchod domluvil, provedl a zkasíroval obviněný. Napadeným rozhodnutím též vytýká absenci vymezení subjektivní stránky tvrzeného trestného činu, kdy zcela chybí prokázaný a odůvodněný závěr o psychické a volní stránce obviněného ve vztahu ke skutku, čímž je též založen extrémní nesoulad závěrů napadených rozhodnutí se skutkovým stavem vyplývajícím z provedeného dokazování. Rovněž nebyl zjištěn ani tvrzen motiv jednání obviněného. Nelze tak dospět k závěru, že spáchal úmyslný trestný čin.
7. Pokud soudy uvádí, že z odborného vyjádření bylo zjištěno, že zajištěná zásilka obsahuje 1.004 g konopí s obsahem 11,6% čistého delta-9-THC, je i tato skutečnost v rozporu s provedeným dokazováním a zásadou presumpce neviny a principem in dubio pro reo. I v této otázce soudy hodnotily provedené dokazování k tíži obviněného, kdy s ohledem na hraniční množství sušiny a směrodatné odchylky měření koncentrace účinné látky +/- 2,74% měly vycházet z hodnoty pro něj nejpříznivější, kdy množství zjištěné účinné látky bylo pouhých 8,86%. Jednalo se tedy o 88,95 g účinné látky v celkově zajištěném množství sušiny, namísto soudem označených 116 g. Podlimitní množství účinné látky znamená nemožnost použití kvalifikované skutkové podstaty §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 měl být zjištěný skutek kvalifikován toliko jako přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Tím došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro stanovení kvalifikované skutkové podstaty trestného činu.
8. Podklad v provedeném dokazování nemá ani závěr nalézacího soudu, že vina obviněného je prokazována toliko dvěma důkazy, a to svědeckou výpovědí M. B. a F. M. Pokud jde o výpověď M. B., tu obviněný považuje za nepravdivou a nedůvěryhodnou, neboť B. je osobou opakovaně soudně trestanou za drogovou trestnou činnost a měl zjevný zájem na prokázání jeho viny. Navíc sám obchodoval s marihuanou a nebyl tedy důvod, aby mu obviněný předával marihuanu, kterou by sám pro F. M. obstaral. V řízení nebylo ani prokázáno kde, kdy a jak měl obviněný předmětnou marihuanu opatřit, případně kdo mu ji měl poskytnout za účelem předání M. B. Nebyly zajištěny žádné biologické ani daktyloskopické stopy obviněného, ač měl s předmětnou taškou a jejím obsahem podle M. B. nakládat. I pokud by bylo prokázáno, že věděl, co je obsahem předávané tašky, nebylo prokázáno, že jednal v úmyslu nakládat s omamnými a psychotropními látkami. Nebylo též prokázáno následné předání peněz obviněnému a jsou tak dány pochybnosti o tom, zda je vůbec převzal ev. jak s nimi dále naložil. I s odhlédnutím od absence hodnocení věrohodnosti svědecké výpovědi M. B. nemůže být tato sama o sobě usvědčující, neboť popírá úmyslné zavinění obviněného. Z jeho výpovědi u hlavního líčení vyplynulo, že obviněný nemusel vědět, co je obsahem tašky ani nemohl znát obsah balíčku s ohledem na jeho precizní zabalení, kdy nebylo cítit ani vidět, co je jeho obsahem.
9. Další usvědčující důkaz - záznam telefonních hovorů je podle obviněného nepřípustný, neboť nebylo prokázáno, že hovory provedl právě on. Svědek F. M. vystupoval v řízení v pozici utajeného svědka, obviněný jím nebyl ztotožněn ani nebyla provedena rekognice, z níž by bylo zřejmé, že M. hovořil právě s ním. Jeho výpovědí bylo prokázáno, že nějaká osoba, kterou M. považuje díky V. za obviněného, mu měla sdělit šifrovanou zprávu po telefonu. Nebylo provedeno ani znalecké zkoumání ke ztotožnění volajících či ke ztotožnění telefonního čísla XY, neboť obviněný užíval dvě zcela jiná telefonní čísla. Ani svědkyně S., s níž se měl v daný den setkat, jej u hlavního líčení označila jako osobu jí úplně neznámou, kterou nikdy předtím neviděla. Návrh obviněného na znalecké zkoumání z oboru fonoskopie k posouzení volajících osob byl nicméně nalézacím soudem odmítnut, když rovněž neprovedl klíčové důkazy, a to výslechy svědků K., V. a K. za účelem vyvrácení pochybností, které v průběhu řízení vyvstaly stran ztotožnění obviněného při nákupu ve Verkonu, kdy tito měli potvrdit nebo vyvrátit tvrzení obsažená ve výpovědích svědků M. B. a F. M. a odstranit nesrovnalosti, zejména zda je onou osobou skutečně obviněný. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu, kdy z pohledu nalézacího soudu výpověď poškozeného představuje jediný důkaz o vině obviněného, došlo k nedostatečnému objasnění skutkového stavu ohledně skutku, který mu byl kladen za vinu, čímž došlo k porušení principu presumpce neviny zakotveného v čl. 40 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 2 Úmluvy a z něj vyplývající princip in dubio pro reo.
10. Pokud jde o rozhodnutí odvolacího soudu, přestože své úvahy o vině obviněného oproti soudu nalézacímu podrobněji rozvíjí, současně dotváří skutková zjištění výlučně k jeho tíži. Úvahy odvolacího soudu jsou tak v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním, což obviněný pod body a) až d) demonstroval na statích rozhodnutí odvolacího soudu, na které poukázal. V postupu odvolacího soudu, který vůbec či jen nedostatečně reagoval na námitky obviněného s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu spatřuje porušení práva na spravedlivý proces a práva na odvolání.
11. Co se týká svědecké výpovědi F. M., není zřejmé, z čeho je dovozováno, že telefonicky hovořil právě s obviněným, neboť se za něj mohla vydávat i jiná osoba. S M. se měl obviněný potkat nejvíce dvakrát a pouze v jednom případě s ním krátce hovořit. Je nepravděpodobné, že by si M. dokázal zapamatovat barvu hlasu, jeho tón, přízvuk, či výslovnost osoby označené jako O. E. Navíc svědek připustil, že o drogách komunikoval zejména s V. a B. Je vysoce nepravděpodobné, že by V. obviněného zasvětil do svého podnikání pro jednorázovou akci. Výpověď F. M. může být usvědčující nepřímým důkazem pouze v situaci, že bude obviněný ztotožněn jako osoba mu volající. K záznamům telefonních hovorů dále obviněný uvedl, že v okolí svědka V. se vyskytovalo více rusky hovořících osob. Telefonní číslo XY obviněný nikdy nevlastnil a toto bylo využíváno právě svědkem V. Pokud obviněný hovory skutečně realizoval, nebyla prokázána jeho vědomost o tom, co jejich obsah znamená. Zjevně totiž opakoval naučený text ohledně prodeje barvy, stavebnin a posléze pronájmu bytu. Ačkoliv neumí dostatečně česky a v řízení má ustanoveného tlumočníka, měl přesto vědět, že barva představuje marihuanu, nájemné cenu za prodej marihuany a klíče od bytu klíče od schránky, kde je marihuana uložená. Takový závěr je však vyloučen výpovědí F. M., podle které bylo klíčové pojmosloví dohodnuto pouze mezi V. a M. Má za to, že v řízení bylo třeba zkoumat, zda vůbec věděl, že participuje na trestné činnosti jiné osoby. V okamžiku, kdy pouze tlumočil naučený nebo napsaný vzkaz bez znalosti o skutečném obsahu, nemohl by být za takové jednání trestně odpovědný, snad jenom ve formě nedbalosti, což však je vyloučeno.
12. V dané věci tudíž nebylo v náležité míře prokázáno, že skutečně spáchal tvrzený skutek ani jeho zavinění. Napadená rozhodnutí rovněž zásadním způsobem porušují práva obviněného na spravedlivý proces, presumpci neviny, právo na obhajobu a přístup k nestrannému a nezávislému soudu, jakož i právo na účinný přezkum odsuzujícího rozsudku u soudu vyššího stupně. Nesprávná právní kvalifikace pak zapříčinila i uložení nepřiměřeně vysokého trestu. Závěr o vině obviněného se tak díky absenci přímých důkazů a nedostatečnosti nepřímých důkazů, na nichž byl založen, ocitl v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
13. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 2. 2021, č. j. 10 To 312/2020-1143 a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 24. 8. 2020, č. j. 1 T 42/2020-1092 a Okresnímu soudu v Jičíně přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
14. Dále ve smyslu ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. obviněný navrhl, aby bylo rozhodnuto o odkladu nebo přerušení výkonu trestu vyhoštění jeho osoby z území České republiky, kdy výkonem tohoto trestu je zásadním způsobem ohroženo povolení jeho trvalého pobytu na území České republiky, kde je dlouhodobě usazen, potažmo na území členských států Evropské unie. Výkonem trestu vyhoštění by též bylo nepřiměřeným způsobem zasaženo do jeho práv zejména práva na účelnou obhajobu.
15. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že dovolatel v podstatě pouze opakuje námitky, kterými již neúspěšně argumentoval v odvolacím řízení před Krajským soudem v Hradci Králové. K tomu uvedl, že soudy obou stupňů se s hodnocením důkazní situace vypořádaly v dostatečné míře a v souladu s §2 odst. 6 tr. ř.
16. Okresní soud v Jičíně uvedl, že obviněný byl usvědčen především výpověďmi svědků M. B. a F. M., listinnými a věcnými důkazy. Rovněž vysvětlil, proč nevyhověl návrhům obhajoby na slyšení svědků K., V. a K. a na vyžádání údajů podle §88a tr. ř. Odvolací soud pak na tuto argumentaci navázal a dále ji precizoval, přičemž adresně reagoval na námitky obviněného. Upozornil, že tvrzení obviněného v tom směru, že je usvědčován toliko výpovědí svědka B. a záznamem telefonních hovorů, nemá oporu ve spisovém materiálu. Vině obviněného svědčí i další důkazy, zejména výpověď svědka F. M., zajištěná zásilka marihuany a související odborné vyjádření. Odvolací soud srozumitelně vysvětlil, proč je třeba B. výpověď hodnotit jako věrohodnou, proč má za prokázané, že hlas cizince v inkriminovaných telefonních hovorech patřil právě obviněnému a proč jeho trestněprávně relevantní vědomou (úmyslnou) ingerenci do celého skutkového děje, v němž figurovali rovněž další obvinění, považuje za nepochybnou. K tomu státní zástupce dodal, že bez významu není ani úvodní část výpovědi obviněného v hlavním líčení, kde svou vinu přinejmenším nepopřel, když uvedl, že neví, co má říct, ale pokud je vinen, nechtěl určitě nikomu ublížit.
17. Nalézací soud, jehož doménou je důkazní řízení a hodnocení důkazů podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., této své povinnosti v projednávané věci dostál. Jeho úvahy následně v odvolacím řízení aproboval druhostupňový soud. Pouhý nesouhlas obviněného s tím, jak soud vyhodnotil důkazy, nemůže založit vadu takového rozhodnutí. Rovněž nelze dojít k závěru, že úvahy obou soudů, směřující k uznání viny obviněného, byly natolik vadné, aby na ně bylo možno vztáhnout doktrínu tzv. extrémních rozporů, což by mohl být jediný důvod, proč by Nejvyšší soud přezkoumával skutková zjištění soudů nižších. Obecně platí, že dovolání neslouží jako další (řádný) opravný prostředek a Nejvyšší soud není v roli běžné třetí instance. Z uvedených důvodů neshledal důvodným ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
18. Pokud jde o námitku ohledně nesprávně zjištěného objemu účinné látky v zajištěném kontrabandu drogy marihuany, ta podle státního zástupce směřuje proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu a ocitá se zcela mimo dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
19. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť obsahově neodpovídá zákonným dovolacím důvodům.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného O. E. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
21. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
22. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
23. Obviněný O. E. ve svém dovolání uplatnil mj. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
24. S ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady pod uplatněný dovolací důvod z větší části nelze podřadit. Obviněný námitkami, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení, uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání tak mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci a nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Tak je tomu v případě, pokud namítá, že jeho vina je prokazována toliko dvěma důkazy, a to svědeckou výpovědí F. M. a M. B., kterou však označuje za nepravdivou a nedůvěryhodnou, neboť se jedná o osobu opakovaně trestanou za drogovou trestnou činnost, tvrdí, že nebylo prokázáno kde, kdy a jak měl předmětnou marihuanu opatřit, popř., kdo mu ji měl poskytnout za účelem předání M. B., že nebyly zajištěny žádné jeho biologické ani daktyloskopické stopy na předmětné tašce, ač měl s touto a jejím obsahem nakládat ani nemohl znát obsah balíčku, že nebylo prokázáno ani následné předání peněz jeho osobě. Stejně tak jestliže namítá, že pokud jde o záznam telefonních hovorů tak nebyl nijak ztotožněn ani nebylo prokázáno, že hovory vedl právě on, že není zřejmé, z čeho je dovozeno, že svědek M. telefonicky hovořil právě s ním apod. Rovněž pokud vytýká, že jeho návrh na znalecké zkoumání z oboru fonoskopie k posouzení volajících osob byl nalézacím soudem odmítnut, stejně jako výslechy svědků K., V. a K. k vyvrácení pochybností stran ztotožnění jeho osoby při nákupu ve Verkonu apod. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se nedopustil přisouzené trestné činnosti. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
25. Stejně tak se Nejvyšší soud nemůže ztotožnit s námitkami směřujícími do naplnění subjektivní stránky trestného činu, jimiž obviněný vytýká absenci vědomí o tom, že se podílí na trestné činnosti spočívající v distribuci marihuany. Tak je tomu v případě pokud zpochybňuje závěry soudu prvního stupně vyplývající z provedeného dokazování tvrzením, že nebyla dostatečně prokázána subjektivní stránka přisouzeného trestného činu, tedy, že skutečně věděl, že na základě instrukcí od B. A. V. manipuluje s balíčkem, který obsahuje drogu marihuanu, že i kdyby bylo prokázáno, že věděl, co je obsahem předávané tašky, nebylo prokázáno, že jednal v úmyslu nakládat s omamnými a psychotropními látkami, ani nebylo prokázáno následné předání peněz, že z předání tašky B. nelze dovodit jeho vědomost o tom, o jaké věci se jednalo ani k čemu byly určeny. I zde totiž obviněný brojí proti údajným nedostatkům v procesu dokazování a nikoli proti právnímu hodnocení, které soudy zaujaly. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi pečlivě provedené dokazování a jeho zhodnocení, zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku, kde se věnoval všem okolnostem, které mu umožnily učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky trestného činu, přičemž nedospěl k žádnému poznatku, který by měl byť jen zpochybňovat otázku povědomí obviněného o charakteru činnosti celé skupiny, tak i jeho osobního zapojení.
26. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo “ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
27. Nejvyšší soud v obecné poloze rovněž konstatuje, že námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů vypracováním znaleckého posudku z oboru fonoskopie k identifikaci volajících osob, jakož i výslechem svědků K., V. a K. k vyvrácení pochybností stran ztotožnění osoby obviněného při nákupu ve Verkonu, nejsou svojí povahou námitkami hmotněprávního charakteru. Zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod je nutno v tomto ohledu vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).
28. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se nejedná o tzv. opomenuté důkazy, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. V tomto směru odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb (§2 odst. 5 tr. ř.), skutkové závěry, ke kterým dospěl, jsou přesvědčivé a mají svůj podklad v obsahu provedených důkazů. Rovněž se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který neprovedení důkazů navrhovaných obhajobou přesvědčivě odůvodnil, když z jeho pohledu by z nich nemohl zjistit nic významného pro rozhodování o vině či nevině obviněného, neboť důkazy ve věci provedené patří mezi důkazy nejvíce o případu vypovídající, přičemž je shledal za dostatečné k posouzení celé věci. Navíc B. A. V. již v přípravném řízení využil svého práva a v trestní věci v pozici svědka nevypovídal a vyžádání údajů o telekomunikačním provozu by bylo neúčelné, neboť by se jednalo o údaje za období přesahující zákonnou dobu 6 měsíců, po kterou jsou operátoři povinni je uchovávat. I podle odvolacího soudu by případné výslechy navrhovaných svědků K., V. a K. nemohly přispět k jiným skutkovým či právním závěrům, kdy zejména V. by mohl ve věci odepřít vypovídat s ohledem na jeho odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 6 T 5/2019, navíc v době samotného prodeje měl být mimo republiku. S ohledem na výpověď svědka F. M., který totožnost obviněného jednoznačně určil, jakož i obsah dalších důkazů, nebylo podle soudu prvního stupně rovněž nezbytné ve věci zpracovávat znalecký posudek z oboru fonoskopie, jak je obviněným navrhováno (str. 4 bod 6 a str. 11 bod 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 5 bod 9 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
29. Na polemice se skutkovými závěry soudů je založena též námitka obviněného, že nalézací soud pochybil, pokud k jeho tíži nesprávně vypočetl množství účinné látky, delta-9-THC, resp. nevybral hmotnost pro něj nejpříznivější, čímž opět porušil zásadu in dubio pro reo. V tomto ohledu nutno poukázat, že se oba ve věci činné soudy důvodností námitky obviněného stran zjištění množství účinné látky náležitě zabývaly. Soud prvního stupně ve vztahu k posuzovanému skutku, jehož podstatou bylo zprostředkování prodeje marihuany, konkrétně 1.004 g s obsahem 11,6% čistého delta-9-THC, tedy 116 g čistého delta-9-THC, vycházel ze závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, na základě kterého bylo zjištěno, že zelená sušina vydaná svědkem F. M. dne 30. 8. 2017 obsahuje tuto omamnou látkou v takovém množství a s takovým obsahem účinné látky. Námitkami obviněného stran údajných nesrovnalostí ohledně množství účinné látky obchodované drogy se zabýval i odvolací soud, přičemž konstatoval, že množství předávané marihuany, včetně množství účinné látky je způsobilé k tomu, aby obviněný naplnil znaky kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy že čin spáchal ve značném rozsahu.
30. K tomu lze připomenout, že podle výkladu přijatého rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněn pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.) a podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., je za „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. V případě marihuany je takovou orientační hodnotou „množství většího než malého“ více než 10 gramů sušiny, které současně musí obsahovat alespoň 1 gram účinné látky THC. Stanovení hodnoty považované za „množství větší než malé“ současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu (srov. č. 44/2013 Sb. rozh. tr.).
31. Z odborného vyjádření z odvětví chemie vyplynulo, že předávána byla zásilka o hmotnosti 1.004 g konopí (tedy více jak 100 násobek 10 g limitu stanoveného v citovaném stanovisku) obsahující 116 gramů čistého delta-9-THC, kdy limitem pro značný rozsah je 100 gramů čistého delta-9-THC (str. 10 bod 6 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 5 bod 9 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Předmětná námitka stran nesprávného zjištění množství účinné látky, na základě které se obviněný domáhá změny právní kvalifikace skutku toliko podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, tak nemá oporu v provedených důkazech, k čemuž odvolací soud konstatoval, že na použité právní kvalifikaci není co měnit.
32. Nejvyšší soud pouze pro úplnost připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř., popř. §134 odst. 2 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
33. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04).
34. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě zjištění faktického extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je založen zejména tím, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).“ Takový rozpor představuje též situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000, a další). Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování však zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z výše naznačených a obviněným namítaných případů extrémního nesouladu nejedná.
35. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
36. K námitce obviněného, že skutek kladený mu za vinu a jeho popis nemá v podstatné části podklad v provedeném dokazování a rovněž skutková věta přehlíží skutečnosti z dokazování vyplývající a je s těmito v extrémním rozporu, nutno poukázat, že podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedením i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č. 43/1999-I Sb. rozh. tr.).
37. V tomto směru lze konstatovat, že soud prvního stupně učinil ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty posuzovaného trestného činu zcela konkrétní skutková zjištění, přičemž ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně byly popsány všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí znaky tohoto trestného činu. Požadavek obsažený v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. byl postupem soudu prvního stupně akceptován. Pochybení v nedostatečném vyjádření znaků skutkové podstaty projednávaného trestného činu ve skutkové větě rozsudku nelze zakládat na nespokojenosti obviněného s popisem skutku, případně na základě jeho požadavku na exaktnější vyjádření v situaci, kdy skutková zjištění dostatečně vyjadřují jeho jednání ve vztahu ke znakům skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a nevzbuzují jakékoliv pochybnosti při právní kvalifikaci skutku z hlediska všech znaků této skutkové podstaty. Citované ustanovení přitom nestanoví, jakými přesně údaji mají být jednotlivé znaky skutkové podstaty vyjádřeny, podstatné je, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, což popis skutku v daném případě naplňuje. Vytýká-li tedy obviněný, že ve skutkových zjištěních není exaktně popsané jeho jednání, případně nedostatečně rozebrána subjektivní stránka, je k tomu nutno zdůraznit, že podstatné je, aby z popisu skutku bylo možné rozeznat naplnění znaků dané skutkové podstaty trestného činu, což nepochybně skutková zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně, splňují. V této části se tedy námitka obviněného, byť v rámci uplatněného dovolacího důvodu relevantně uplatněná, jeví neopodstatněnou.
38. Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Jičíně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). Na základě obsahu spisu je zřejmé, že soud prvního stupně své skutkové závěry opřel o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Pokud obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku namítá, že se vědomě žádného nezákonného jednání nedopustil, není bez významu připomenout vyjádření, které učinil na počátku svého výslechu u hlavního líčení ze dne 25. 5. 2020, kde svou vinu přinejmenším nepopřel, když uvedl: „Ani nevím, co mám říci, protože pokud jsem vinen, nechtěl jsem určitě nikomu ublížit, upřímně řečeno, nevím, co mám říct“ (č. l. 959 tr. spisu) Pro posouzení věci tak není podle soudů směrodatné a jej vyviňující, pokud toliko připouští, že pokud se něčeho účastnil, nebylo to rozhodně úmyslné, neboť sám drogy vůbec neužívá. Z předmětné trestné činnosti byl obviněný usvědčován zejména výpověďmi svědků M. B. a F. M., kterým soudy věnovaly patřičnou pozornost, a kteří jednoznačně obviněného identifikovali jako osobu, která M. B. osobně přivezla tašku s marihuanou do kavárny v XY s podrobnými instrukcemi, resp. M. telefonicky upřesnila datum a místo předání marihuany. Lze konstatovat, že svědek M. B. bezpečně na základě předchozího kontaktu, určil totožnost obviněného jako osoby, s níž F. M. hovořil telefonicky, když popsal okolnosti, za kterých se s obviněným setkal, poprvé v květnu 2017, kdy s K. nakoupili v prodejně „Verkon“ zboží, které poté předali do aut zaparkovaných nedaleko prodejny a podruhé pak v srpnu 2017, kdy mu obviněný na příkaz B. V. předal igelitovou tašku, kterou měl podle V. instrukcí předat u OD Decathlon osobě, od níž měl převzít cca 60.000 Kč. Svědek F. M. uvedl, že obviněného mu představil osobně B. V., který mu přislíbil prodej marihuany, a protože odlétal dne 28. 8. 2017 mimo Českou republiku, předal mu kontaktní telefon na osobu jménem O., s nímž měl dojednat podrobnosti předání drogy. Tímto pak byl dne 28. 8. 2017 telefonicky kontaktován a na základě jejich domluvy mu byla droga prostřednictvím M. B. předána. K předestřeným hovorům svědek potvrdil, že vždy hovořil s obviněným. Soudy nebyly shledány důvodnými ani námitky obviněného, směřující do hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka M. B., neboť nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit jeho motivaci k nepravdivému obvinění dovolatele, když ani skutečnost, že tento byl za drogovou trestnou činnost pravomocně odsouzen, nesnižuje věrohodnost jeho výpovědí v pozici svědka. Odvolací soud se ztotožnil též se závěry soudu prvního stupně, pokud shledal za účelový argument obviněného, že s přihlédnutím k jazykové bariéře nemusel vědět, co znamená zpráva, kterou sděloval F. M., resp. M. B., k čemuž soud prvního stupně konstatoval, že při drogové trestné činnosti je pachateli používáno zastírané jednání a šifrovaná mluva ve snaze co nejvíce rozčlenit jednotlivé fáze jednání, aby tak co nejméně osob mělo úplný přehled o celkovém rozsahu trestné činnosti a osob na této zainteresovaných. Obviněný přitom používal stejnou terminologii jako sám B. V. Citovaná svědectví jsou též podporována i dalšími, zejména listinnými důkazy. Z nich lze poukázat na řadu protokolů o domovních prohlídkách či prohlídkách jiných prostor ev. další listinné důkazy, které se týkají rozsáhlé drogové trestné činnosti, jejíž bylo jednání obviněného součástí, a za které byli B. A. V., M. B., D. J., J. J. a J. K. již rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 6 T 5/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2020, sp. zn. 15 To 24/2020, odsouzeni. Ve vztahu k obviněnému tak lze poukázat především na výše již zmiňované odborné vyjádření z odvětví kriminalistiky, odvětví chemie, na základě kterého bylo zjištěno, že F. M. byla vydána marihuana o hmotnosti 1.004 g s obsahem 11,6% čistého delta-9-THC, tedy 116 g čistého delta-9-THC. Záznamy o předstíraných převodech prokazují disponování a prodej marihuany, což koresponduje s výše uvedenou výpovědí svědka F. M. Nelze pominout ani obsah telefonických hovorů mezi obviněným M. B. a B. A. V. v konkrétních dnech a časech.
39. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Právní námitky, které byly obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny, tudíž není možné akceptovat.
40. Předmětné námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi náležitě zabýval. Na podkladě dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je tedy patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaných závěrů potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud proto považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 3 - 5) a na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 4 - 11). Současně konstatuje, že postupem obou ve věci činných soudů rovněž nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, ani napadenými rozhodnutími nedošlo k obviněným namítanému porušení principu presumpce neviny či zásady in dubio pro reo .
41. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který obviněný O. E. též poukázal, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněného byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele uplatněné pod dovolacím důvodem v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který tedy ve věci není dán, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.
42. Jestliže obviněný O. E. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že napadá též výrok o uloženém trestu, tak kromě konstatování, že nesprávná právní kvalifikace zapříčinila i uložení nepřiměřeně vysokého trestu, neuplatnil žádnou konkrétní námitku. Pro úplnost lze dodat, že v úvahu přicházející důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
43. Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu (např. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem pro trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §39 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu. Vzhledem ke shora rozvedeným teoretickým východiskům nelze nekonkrétní výtku obviněného O. E. směřující proti uloženému trestu pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit, neboť o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná. V této souvislosti je třeba rovněž připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).
IV.
Závěrečné shrnutí
44. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného O. E. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. pro jeho zjevnou neopodstatněnost odmítl, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
45. Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného O. E. na odložení či přerušení výkonu trestu vyhoštění, když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. shledán důvod (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 140/2018).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 11. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu