ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.1340.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1340/2021-752
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2022 o dovolání obviněných M. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a Š. B. , nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, okres Teplice, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2021, sp. zn. 15 To 48/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 11/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných M. B. a Š. B. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 49 T 11/2016, byli obvinění M. B. a Š. B. [pod bodem 1)] uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Současně byli obvinění [pod bodem 2)] uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Dalším výrokem citovaného rozsudku pak byl obviněný Š. B. podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby pro část žalovaného jednání, jelikož nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
2. Za jednání uvedená pod body 1) a 2) byli obvinění M. B. a Š. B. odsouzeni podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 6 tr. zákoníku k úhrnným trestům odnětí svobody v trvání tří let, jejichž výkon jim byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně byl oběma obviněným podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to jednak sušené rostlinné drti rostliny konopí setého a jednak movitých věcí blíže specifikovaných v rozhodnutí soudu prvního stupně. Nalézací soud dále podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl o uložení ochranného opatření spočívajícího v zabrání věci, a to 3,8 gramů metamfetaminu. Současně byla oběma obviněným podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s. částku ve výši 241.986,65 Kč.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem se obvinění M. B. a Š. B. předmětné trestné činnosti dopustili tím, že:
1) obvinění Š. a M. B. společně nejméně od přesně nezjištěné doby od poloviny září 2015 do 15. 12. 2015 ve třech místnostech sklepního prostoru objektu na adrese XY v XY, okres Ústí nad Labem, s úmyslem neoprávněně vypěstovat omamnou látku konopí obsahující psychotropní látku delta-devět-tetrahydrokanabinol, označovanou jako marihuana, společně pěstovali celkem 583 ks rostlin botanického rodu konopí o velikosti od 10 cm do 50 cm, a to tak, že rostliny zasazené do zeminy v plastových květináčích za použití elektrických čerpadel zalévali vodou, obohacenou o speciální hnojiva podporující růst a vysoký obsah THC, rostliny osvětlovali svítidly s výkonnými výbojkami, přičemž větrání zajišťovali elektrickými ventilátory a k zamezení nežádoucího zápachu používali uhlíkové filtry, kdy se jednalo o sofistikovanou technologii k pěstování vysoce prošlechtěného kultivaru rostliny konopí určenou k maximálnímu zisku cannabinoidních látek hydroponním způsobem, kdy celková hmotnost pěstovaných rostlin – drti byla 9.145,2 gramu a obsahovala 1.238,4 gramu čistého delta-devět-tetrahydrokanabinolu,
přičemž konopí je jako omamná látka uvedená v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a zařazená do Seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách (Vyhláška č. 47/1965 Sb. ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) a tetrahydrocannabinol je jako psychotropní látka uvedená v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a zařazená do Seznamu I Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a obvinění Š. B. a M. B. k nakládání s těmito látkami neměli příslušné zákonné oprávnění,
2) obvinění Š. a M. B. společně nejméně od přesně nezjištěné doby od poloviny září 2015 do 15. 12. 2015 v objektu na adrese XY v XY, okres Ústí nad Labem, při neoprávněném pěstování marihuany vědomě využívali upraveného elektroměru č. XY, jenž měl ve všech třech fázích rozpojeny erivační klemy, a proto nezaznamenával spotřebu elektrické energie při jejím odběru, a to jak do sklepních prostor, kde měli zřízenu pěstírnu rostliny konopí, tak do jimi užívané bytové jednotky a provozovny prodejny ve stejném objektu, kdy takto odběrem elektrické energie bez průtoku přes elektroměr způsobili společnosti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín-Podmokly, IČ 24729035, škodu ve výši 241.986,65 Kč.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba výše jmenovaní obvinění a v jejich neprospěch též státní zástupce. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací tato odvolání projednal, načež svým rozsudkem ze dne 27. 8. 2021, sp. zn. 15 To 48/2021, zrušil z podnětu všech odvolatelů napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ve výroku o uložených trestech u obou obviněných a ve výroku o zabrání věci, a to podle §258 odst. 1 písm. d) a e), odst. 2 tr. řádu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu byl následně obviněný M. B. výše uvedeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, při nezměněném výroku napadeného rozhodnutí nalézacího soudu o vině, odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 6 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Obviněný Š. B. pak byl výše uvedeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, při nezměněném výroku napadeného rozhodnutí nalézacího soudu o vině, odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 6 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně odvolací soud podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl o uložení ochranného opatření spočívajícího v zabrání věci, a to movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části dotčeného rozhodnutí soudu druhého stupně.
II.
Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim
5. Obviněný M. B. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť napadené rozhodnutí dle jeho mínění spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž namítá mimo jiné i porušení svého práva na spravedlivý proces, a to v důsledku porušení zásady in dubio pro reo a existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
6. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný M. B. předně namítá, že za skutek popsaný pod bodem 1) byl odsouzen pouze na základě jednoho jediného nepřímého a nezákonně získaného důkazu, kterým je rukavice s jeho DNA znečištěná konopí, jež byla nalezena v pěstírně. Obviněný přitom trvá na tom, že on ani spoluobviněný Š. B. (tj. jeho otec) nemá s pěstírnou konopí nic společného, přičemž obviněný občas pouze pomáhal spoluobviněnému v provozovně - obchodu, který se nacházel ve stejném objektu. Obviněný přitom při výpomoci používal rukavice, jakož i pracovní oblečení, které zanechával spolu s rukavicemi ve sklepě na paletách, přičemž toto oblečení bylo zneužito k páchání trestné činnosti. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2) pak dle obviněného zcela absentuje jakýkoli důkaz o jeho vině, přičemž nalézací soud ani v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, jakým způsobem dospěl k závěru, že tento dovolatel věděl o nelegálním odběru elektrické energie a nebylo ani zjištěno, kdo a kdy tento nelegální odběr zřídil.
7. Dle obviněného přitom byly naopak upozaděny důležité důkazy spočívající ve výpovědích svědků H., svědka J. K. a svědka Ch. J., kteréžto prokazovaly nejen to, že se svědek J. F. po celou dobu pohyboval po celém objektu, věděl o zařízeních ve sklepě a byl na ně upozorněn, ale také že se v objektu, zvláště ve večerních hodinách, vyskytovaly osoby vietnamské národnosti, přičemž minimálně svědek J. viděl přímo hádku mezi svědkem J. F. a těmito osobami. Zcela absentující je pak dle obviněného případná motivace spoluobviněných ke spáchání dotčené trestné činnosti, když jeden z nich měl prosperující obchod s dlažbou, a druhý se živí jako svobodný umělec. Dokazování v tomto směru ani nebylo nižšími soudy jakkoli prováděno. Za výše uvedené důkazní situace tak dle jeho mínění došlo ke zcela zásadnímu porušení zásady presumpce nevinny a z ní plynoucí zásady in dubio pro reo .
8. Obviněný dále ve svém dovolání namítl existenci opomenutých důkazů, jelikož v řízení před nalézacím soudem navrhoval, aby soud na místě samém provedl prověrku a místní šetření k prověření výpovědí jednotlivých osob, zejména pak svědka J. F., jehož pracovna se nacházela přímo nad pěstírnou a který tak mohl mít informace o trestné činnosti. Dle obviněného přitom právě svědek J. F. jako jediný mohl mít prospěch z nelegálního odběru elektrické energie, jelikož byl elektroměr psán na jeho osobu a soudem nebylo zdůvodněno, proč obviněný M. B. a spoluobviněný Š. B. na černý odběr napojili vyjma pěstírny i legální byt a prodejnu, proč spoluobviněný Š. B. vynaložil nemalé prostředky k opravě fasády domu svědka J. F. a proč by zřizoval v daném objektu pěstírnu marihuany.
9. Obviněný vedle toho namítl, že k dalšímu porušení jeho práva na spravedlivý proces došlo v důsledku skutečnosti, že ve zrušovacím rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kteréžto předcházelo rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 49 T 11/2016, a napadenému rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 27. 8. 2021, provedl soud druhého stupně své vlastní hodnocení provedených důkazů, přičemž tímto způsobem fakticky donutil soud prvního stupně toto hodnocení důkazů převzít a na základě toho obviněné M. B. i Š. B. odsoudit.
10. Obviněný následně v rámci svého dovolání vznesl námitky směřující proti hodnocení důkazů o vině spoluobviněného Š. B., kteréžto jsou identické s námitkami, jenž ve svém dovolání vznesl tento spoluobviněný. Přítomnost parozábranné fólie s otisky spoluobviněného v pěstírně, větší množství pěstebních kontejnerů zakoupených obviněným, ani smlouva na podnájem nebytových prostor, jež byla fiktivně uzavřena ve prospěch spoluobviněného mezi svědkem J. F. a M. U., totiž dle obviněného M. B. nejsou dostatečnými důkazy o vině spoluobviněného Š. B.
11. V závěru svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že důkazy, které soudy považují za usvědčující, byly nalezeny při nezákonně provedené „domovní prohlídce“ (pozn. Nejvyššího soudu: obviněný s ohledem na časové údaje ovšem zcela zřejmě rozporuje zákonnost prohlídky jiných prostor a pozemků, jež byla realizována na základě příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 40 Nt 1488/2015) , přičemž soudy se s touto námitkou obviněného dostatečně nevypořádaly. Povolení k této prohlídce je dle obviněného zcela neurčité, jelikož z něho není zřejmé, kde přesně měla být prohlídka provedena a kdo měl dotčené nemovitosti užívat. Prohlídka byla navíc povolena na omezený čas od 7. 12. 2015 do 11. 12. 2015, nicméně provedena byla až dne 15. 12. 2015.
12. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu, jakožto i jemu předcházející rozhodnutí krajského soudu a následně aby danou věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
13. Rovněž obviněný Š. B. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť napadené rozhodnutí dle jeho mínění spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž namítá mimo jiné i porušení svého práva na spravedlivý proces, a to v důsledku porušení zásady in dubio pro reo a existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
14. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný Š. B. předně namítá, že za skutek popsaný pod bodem 1) byl odsouzen pouze na základě nepřímých důkazů, jimiž jsou oblečení znečištěné konopím se stopami jeho DNA, jež bylo nalezeno v pěstírně, dále otisk prstu na parozábranné folii z pěstírny a videozáznam, na němž obviněný zakupuje více pěstebních kontejnerů. Některé z těchto důkazů přitom byly dle tvrzení obviněného získány nezákonným způsobem. Jmenovaný dovolatel přitom trvá na tom, že on ani jeho syn - spoluobviněný M. B. nemají s pěstírnou konopí nic společného, když dovolatel ve stejném objektu pouze provozoval obchod s dlažbou. Při manipulaci se zbožím přitom používal rukavice a také pracovní oblečení, které se nechávalo spolu s rukavicemi ve sklepě na paletách, přičemž toto oblečení bylo zneužito k páchání trestné činnosti, stejně jako parozábranná folie ze stavby rodinného domu dovolatele, kterážto byla uskladněna ve sklepě dotčeného objektu. Pěstební kontejnery zakoupené obviněným pak byly určeny ke zhotovení netradičních vánočních dekorací jeho manželkou. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2) pak dle obviněného absentuje jakýkoli důkaz o jeho vině, přičemž nalézací soud ani v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, jakým způsobem dospěl k závěru, že odsouzený věděl o nelegálním odběru elektrické energie a nebylo ani zjištěno, kdo a kdy tento nelegální odběr zřídil.
15. Dle obviněného byly naopak upozaděny důležité důkazy spočívající ve výpovědích svědků H., svědka J. K. a svědka Ch. J., kteréžto prokazovaly nejen to, že se svědek J. F. po celou dobu pohyboval po celém objektu, věděl o zařízeních ve sklepě a byl na ně upozorněn, ale také to, že se v objektu, zvláště ve večerních hodinách, vyskytovaly osoby vietnamské národnosti, přičemž minimálně svědek J. přímo zaznamenal hádku mezi svědkem J. F. a těmito osobami. Zcela absentující je pak dle obviněného případná motivace obou spoluobviněných ke spáchání předmětné trestné činnosti, když jeden z nich měl prosperující obchod s dlažbou a druhý se živí jako svobodný umělec. Za výše uvedené důkazní situace tak dle jeho mínění došlo ke zcela zásadnímu porušení zásady presumpce nevinny a z ní plynoucí zásady in dubio pro reo .
16. Obviněný dále ve svém dovolání namítl existenci tzv. opomenutých důkazů, jelikož v řízení před nalézacím soudem navrhoval, aby soud na místě samém provedl prověrku a místní šetření k prověření výpovědí jednotlivých osob, zejména pak svědka J. F., jehož pracovna se nacházela přímo nad pěstírnou a který tak mohl mít informace o dané trestné činnosti. Dle obviněného to byl právě svědek J. F., kdo jako jediný mohl mít prospěch z nelegálního odběru elektrické energie, jelikož byl elektroměr psán na jeho osobu a soudem nebylo zdůvodněno, proč se obvinění Š. B. a M. B. na černý odběr napojili, vyjma pěstírny, i legální byt a prodejnu, proč obviněný vynaložil nemalé prostředky k opravě fasády domu svědka J. F. a proč by zřizoval v daném objektu pěstírnu marihuany.
17. Obviněný kromě výše uvedeného namítl, že k dalšímu porušení jeho práva na spravedlivý proces došlo v důsledku skutečnosti, že ve zrušovacím rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kteréžto předcházelo rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 49 T 11/2016, a napadenému rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 27. 8. 2021, provedl soud druhého stupně své vlastní hodnocení provedených důkazů, přičemž tímto způsobem fakticky donutil soud prvního stupně toto hodnocení důkazů převzít a obviněné Š. B. i M. B. ve vztahu k žalovanému skutku odsoudit.
18. V závěru svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že důkazy, které soudy považují za usvědčující, byly nalezeny při nezákonně provedené „domovní prohlídce“ (pozn. Nejvyššího soudu: obviněný s ohledem na časové údaje však zcela zřejmě rozporuje zákonnost prohlídky jiných prostor a pozemků, jež byla realizována na základě příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 40 Nt 1488/2015) , přičemž ani odvolací soud se k této námitce obviněného dostatečně nevyjádřil. Povolení k této prohlídce je dle obviněného zcela neurčité, jelikož z něho není zřejmé, kde přesně měla být daná prohlídka provedena a kdo měl dotčenou nemovitosti užívat. Prohlídka byla navíc povolena na omezený čas od 7. 12. 2015 do 11. 12. 2015, nicméně provedena byla až dne 15. 12. 2015.
19. Závěrem jmenovaný obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek vrchního soudu, jakožto i jemu předcházející rozhodnutí krajského soudu, a následně aby danou věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
20. K podaným dovoláním obou obviněných zaslal své písemné stanovisko ze dne 3. 12. 2021, sp. zn. 1 NZO 1062/2021-14, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), dle kterého oba obvinění učinili součástí svých dovolání především námitky směřované proti zjištěnému skutkovému stavu, jakož i námitky procesní povahy, které však neodpovídají jimi uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Státní zástupce přitom konstatoval, že nalézací soud realizoval bezvadné dokazování, v jehož rámci provedl všechny důkazy nezbytné pro objasnění skutkového stavu v míře potřebné pro řádné a zákonné rozhodnutí věci.
21. V naznačeném ohledu je dle státního zástupce nepochybné, že rozhodnutí žádného z nižších soudů netrpí vadou tzv. opomenutých důkazů. Pokud totiž dovolatelé či státní zástupce v některém ze stadií trestního řízení vznesli požadavek na provedení nového důkazu, žádný ze soudů takový návrh nepominul, posoudil jej z hlediska důležitosti a jeho faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového děje, přičemž pokud mu nevyhověl, řádně rozvedl důvody, pro které považuje doplnění dokazování za nadbytečné. Státní zástupce se přitom s těmito závěry obou nižších soudů zcela ztotožňuje.
22. Státní zástupce současně akcentuje, že skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem a podrobně rozvedená v jeho odůvodnění, jakož i v odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze, odpovídají provedeným a řádně vyhodnoceným důkazům. Obviněným lze dle státního zástupce přisvědčit v tom směru, že závěr o jejich vině byl soudy vybudován pouze na podkladě důkazů nepřímých, které ovšem ve svém souhrnu tvoří ucelený řetězec, který jejich pachatelství spolehlivě potvrzuje. Nelze vyloučit, a ani tak nižší soudy nečiní, že na projednávané trestné činnosti se podílely i další osoby, avšak skutečnost, že tito další pachatelé odhaleni nebyli, nebrání rozhodnutí o vině a trestu v případě dovolatelů, jejichž trestná činnost byla naopak spolehlivě objasněna. Pouhá skutečnost, že se zjištění soudů míjejí s představami obviněných, přitom nemůže být důvodem pro závěr o nerespektování zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo .
23. Přisvědčit nelze dle státního zástupce ani výhradám obviněných vůči postupu Vrchního soudu v Praze, který z podnětu odvolání státního zástupce nejprve zrušil dva zprošťující rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem, jelikož se tak stalo v duchu zásad ovládajících odvolací řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem totiž v původních rozhodnutích naprosto nekriticky převzal všechna tvrzení obhajoby, důkazy hodnotil izolovaně a skutkové závěry jím vyvozené odporovaly zásadám formální logiky, když přehlížely i jednoznačná a nezpochybnitelná zjištění svědčící o pohybu obviněných na místě činu.
24. Státní zástupce se neztotožňuje ani s výhradami dovolatelů stran zákonnosti a procesní využitelnosti domovní prohlídky, potažmo důkazů v souvislosti s ní získaných. Orgány činné v trestním řízení totiž vyhotovily řádné, věcně i formálně odůvodněné návrhy a příkazy, ve kterých byly rozvedeny skutečnosti podstatné pro provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor, a to včetně jejich neodkladnosti. Na překážku zákonnosti přitom nemůže být ani případné uskutečnění domovní prohlídky v jiné než v návrhu předestřené časové lhůtě. Realizace domovní prohlídky totiž není v obecné rovině vázána na konkrétní zákonnou či soudcovskou lhůtu, jejímž uplynutím by vydaný příkaz eventuálně pozbyl platnosti, přičemž stanovení takové lhůty, ve které by měla být příslušná prohlídka provedena, není ani formální náležitostí návrhu či příkazu.
25. Státní zástupce tedy závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných v neveřejném zasedání odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, jelikož v nich uplatněné námitky se s vytýkaným dovolacím důvodem rozcházejí a nelze je podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.
26. K vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podali oba obvinění prostřednictvím své společné obhájkyně repliku, v níž sdělili, že státní zástupce pouze kopíruje vyjádření předchozích státních zástupců a nikterak se nevyjadřuje ke stěžejní námitce obou dovolatelů, tedy že obviněný M. B. byl odsouzen na základě jediného nepřímého důkazu a obviněný Š. B. na základě tří nepřímých důkazů.
III.
Přípustnost dovolání
27. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou obě dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
28. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že oba obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
29. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze oběma obviněnými shodně uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
30. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, jejž shodně učinili součástí svých dovolání oba obvinění, Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
31. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
32. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.
33. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
34. Nejvyšší soud tak v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda jednotlivá dovolání obviněných splňují kritéria jím uplatněného či jiných dovolacích důvodů. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dospěl k závěru, že námitky obviněných jimi uplatněnému, ale ani žádným jiným v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, taxativně uvedeným dovolacím důvodům, neodpovídají. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě pouze stručně předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněných na spravedlivý proces, a ve věci nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obvinění v podaných dovoláních domáhají.
35. Obvinění M. B. a Š. B. ve svých dovoláních prostřednictvím identických námitek usilují výlučně o zpochybnění skutkových závěrů nalézacího soudu. Obvinění za tímto účelem namítají především nedostatečnost procesu dokazování ve vztahu k jejich zapojení do dotčené trestné činnosti, ježto provedené důkazy dle jejich tvrzení nevyvrací možnost, že o trestné činnosti popsané ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu pod body 1) a 2) neměli žádného povědomí a nebyli do ní nikterak zapojeni. Obvinění tedy tyto své výhrady znovu zaměřili toliko proti provedeným důkazům, které je z trestné činnosti usvědčily, a jejich zákonnosti, respektive proti závěrům, které Krajský soud v Ústí nad Labem z těchto důkazů vyvodil, a svými námitkami pouze negovali skutková zjištění nalézacího soudu, která potvrdil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhli pro ně příznivějšího rozhodnutí. Takový postup však s odkazem na jimi zvolený ani žádný jiný zákonem vymezený důvod dovolání nemohl být úspěšný, neboť jimi vznesené námitky ryze procesní (resp. skutkové) povahy jsou v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná.
36. Na prvním místě považuje Nejvyšší soud za nezbytné věnovat se námitkám obviněných založeným na tvrzení, že nižší soudy svůj závěr o skutkových okolnostech založily na důkazech zajištěných při prohlídce jiných prostor a pozemků, která však podle jejich mínění odporovala podmínkám vyžadovaným zákonem pro jejich procesní použitelnost, tedy podmínkám §82 a §83 tr. řádu. V této souvislosti oba obvinění především namítli, že příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaný dne 2. 12. 2015 Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 40 Nt 11488/2015 je nezákonný, a to s ohledem na nedostatky odůvodnění tohoto příkazu ve vztahu ke specifikaci místa provedení prohlídky a osob užívajících dotčené nemovitosti. Současně oba dovolatelé namítli, že i vlastní prohlídka dotčených prostor byla realizována nezákonným způsobem, neboť byla provedena mimo rozsah dnů vymezený v odůvodnění soudem vydaného příkazu. Obvinění tak vyslovují přesvědčení, že věci, které byly zajištěny při prohlídce jiných prostor a pozemků uskutečněné na základě tohoto soudního příkazu, nemohou být použity jako důkazní materiál. Tyto výhrady je třeba označit za ryze procesní a skutkové povahy, pročež samy o sobě obviněnými souhlasně označený dovolací důvod nenaplňují. Pokud by však byly důvodné, zakládaly by extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními, které by byly založeny na nepoužitelných důkazech, a z nich vyvozenými právními závěry, pročež Nejvyšší soud zkoumal jejich opodstatněnost (k tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. II. ÚS 864/08, ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. III. ÚS 3316/14, ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 298/05, ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. III. ÚS 1701/14, ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 1709/13, ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 3994/13).
37. Podle §82 odst. 2 tr. řádu lze prohlídku jiných prostor a pozemků vykonat, je-li důvodné podezření, že v prostorách nesloužících k bydlení anebo na pozemkcích, které nejsou veřejně přístupné, je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
38. Podle §83 odst. 1 věta třetí tr. řádu ve spojení s §83a odst. 1 tr. řádu musí být příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků vydán písemně a musí být odůvodněn.
39. V návaznosti na výše uvedenou námitku obou obviněných lze připomenout, že v příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků musí být mimo obecných náležitostí uloženo provedení prohlídky, dále popsán prostor nesloužící k bydlení či veřejně nepřístupný pozemek tak, aby nemohlo dojít k jeho záměně za jiný prostor či pozemek, a současně musí být určen též rozsah provádění dané prohlídky. Dále je zde třeba uvést účel prohlídky, jakož i poukaz na povinnost majitele nebo nájemce či jiného uživatele dotčených prostor strpět prohlídku, včetně poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku. V neposlední řadě musí soudem vydaný příkaz obsahovat též upozornění na povinnost osoby, u níž se prohlídka koná, vydat věci důležité pro trestní řízení, příp. při ní nalezené, s pohrůžkou, že takové věci budou odňaty, nebudou-li dobrovolně vydány.
40. Podle §160 odst. 4 tr. řádu platí, že neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je pak takový úkon, který nebude možno před soudem provést. Povahu úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného je třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu. Potřeba výslovného uvedení, že se jednalo o neodkladný či neopakovatelný úkon, přímo v protokolu o jejím provedení nebo v příkaze k domovní prohlídce byla v judikatuře obecných soudů již opakovaně řešena, přičemž tyto závěry lze vztáhnout rovněž na prohlídku jiných prostor a pozemků. V této souvislosti lze citovat např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 37/2013 Sb. rozh. tr., jímž bylo upozorněno na nutnost zvažovat materiální hledisko při provedení daného úkonu, pokud takové zdůvodnění není v protokole o provedení dotčeného úkonu nebo v příkaze k jeho provedení výslovně uvedeno. Ve svém rozhodnutí uveřejněném pod č. 13/2014-III Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud vyslovil závěr, že je-li příkaz k domovní prohlídce vydáván ve stadiu prověřování podezřelého, nikoli tedy ve stadiu trestního stíhání, je třeba v odůvodnění vysvětlit, proč jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný, popř. toto uvést v protokolu o domovní prohlídce (§160 odst. 4 tr. řádu), což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce.
41. Nejvyšší soud, který z výše naznačených hledisek posuzoval okolnosti, za nichž došlo v nyní projednávané věci k obviněnými poukazované prohlídce jiných prostor a pozemků, dospěl k závěru, že tento úkon netrpí takovými vadami, které by vedly k závěru o jeho nezákonnosti. Podle Nejvyššího soudu tak lze akceptovat závěry soudu prvního stupně obsažené v bodě 7 odůvodnění jeho rozhodnutí, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, dle kterých soudcem věcně i místně příslušného Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 2. 12. 2015, pod sp. zn. 40 Nt 1488/2015, vydaný příkaz k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků splňoval všechny náležitosti požadované trestním řádem, přičemž tento příkaz je z pohledu trestního řádu úplný, konkrétní a legální. Rovněž dle zjištění Nejvyššího soudu bylo v předmětném příkazu řádně specifikováno, kde má být prohlídka provedena, kdo ji má provést a na základě jakých skutečností příslušný soud k vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků přikročil. V dotčeném příkazu bylo současně srozumitelně vyjádřeno, že předmětem prohlídky mají být místa, která má mít v pronájmu Š. B. a kde má probíhat nelegální pěstování konopí tzv. indoor způsobem. Z odůvodnění předmětného příkazu tedy vyplývá, že v nyní posuzované věci bylo důvodem vedoucím k provedení prohlídek jiných prostor a pozemků podezření orgánů činných v trestním řízení, že se na uvedených místech mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení, pročež bylo třeba zajistit, aby bylo zabráněno jejich zničení či ukrytí. Z výše uvedeného je tak zřejmá neodkladnost, jakož i neopakovatelnost tohoto úkonu, přičemž odůvodnění těchto příkazů splňuje veškeré náležitosti vyžadované zákonem, stejně jako aktuální judikaturou Ústavního soudu.
42. Rovněž v samotném způsobu realizace prohlídky jiných prostor a pozemků, jejíž průběh byl zachycen v protokole o této prohlídce ze dne 15. 12. 2021, Nejvyšší soud neshledává taková pochybení, která by mohla mít za následek nezákonnost tohoto úkonu (tj. prohlídky jiných prostor). Byť odůvodnění příkazu k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků vydaného Okresním soudem v Ústí nad Labem dne 2. 12. 2015 pod sp. zn. 40 Nt 1488/2015, obsahuje mimo jiné i údaj o tom, že daná prohlídka bude dle operativní situace realizována v době od 7. 12. 2015 do 11. 12. 2015, nelze toto sdělení, jež je navíc obsaženo v pouhém závěru odůvodnění daného příkazu, chápat jako stanovení soudcovské lhůty k provedení dotčeného úkonu. Z dotčeného soudního příkazu je naopak zřejmé, že toto rozmezí bylo stanoveno na základě podkladových materiálů jakožto předpokládaná doba realizace prohlídky s důrazem na skutečnost, že konkrétní termín realizace bude zvolen orgány Policie České republiky na základě operativní situace. Předně je třeba zdůraznit, že nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků jako neodkladného a neopakovatelného úkonu nepředstavuje blanketní „povolení“ k její realizaci v libovolné době před zahájením trestního stíhání, a to bez ohledu na případné podstatné změny okolností, za nichž byla tato prohlídka nařízena, jelikož takovýto postup může být za určitých okolností, s ohledem na zásah do ústavních práv obviněných, shledán nepřiměřeným. V případě neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mají být provedeny ve fázi před zahájením trestního stíhání vedeného proti konkrétní osobě, je tak jejich zákonnost podmíněna jednak nezbytností tento úkon provést a jednak požadavkem na řádnou obhajobu pozdějšího obviněného. Zásah do ústavních práv obviněných ovšem nelze shledat v důsledku prostého nedodržení předpokládaného termínu realizace domovní prohlídky v řádech dnů, jelikož realizace tohoto úkonu není vázána na konkrétní zákonnou či soudcovskou lhůtu, jejímž uplynutím by v souladu s názorem obviněných příkaz k domovní prohlídce pozbyl platnosti, avšak vyplývá z požadavku realizovat daný důkaz v konkrétním okamžiku ještě před zahájením trestního stíhání, a to např. v důsledku existence okolností spočívajících v hrozící ztrátě důkazní hodnoty jejího výsledku. Nejvyšší soud tedy konstatuje, že obviněnými vytýkaná pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení, která by mohla mít za následek nepoužitelnost výsledku prohlídky jiných prostor a pozemků, resp. důkazů zajištěných v průběhu této prohlídky, nebyla tímto soudem shledána, neboť způsob jejího provedení jako celek, je-li posuzován též z hledisek vymezených ve shora citovaných rozhodnutích Ústavního soudu, může obstát.
43. Ve vztahu k námitce obviněných stran chybného hodnocení provedených důkazů, jakož i nedostatečného rozsahu důkazního materiálu, jenž dle jejich tvrzení neumožňuje posouzení naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, Nejvyšší soud připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jak byly učiněny nižšími soudy, čehož se však obvinění prostřednictvím těchto svých námitek fakticky domáhají. Současně je třeba konstatovat, že se s identickými námitkami dovolatelů řádně a přesvědčivě vypořádal již odvolací soud, a to v bodech 10. až 14. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde podrobně rozvedl, jakým způsobem soud prvního stupně dospěl ke skutkovým závěrům stran trestné činnosti obviněných, když tyto námitky neshledal nikterak důvodnými. Odvolací soud v odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí jednoznačně deklaroval, že byť jsou obvinění z jednání popsaného pod bodem 1) usvědčováni v zásadě jen nepřímými důkazy, jde o takový okruh důkazů, který jednoznačně svědčí pro závěr o jejich vině a zároveň bezpečně vyvrací jejich obhajobu založenou na tvrzení, že o dané trestné činnosti nevěděli, ani o ní neměli žádného povědomí. Stran jednání popsaného pod bodem 1) se přitom jedná především o rukavice a kalhoty nalezené jednak ve vozidle tov. zn. Mazda užívaném obviněným Š. B. a jednak v samotné pěstírně, když na tomto oblečení byla prokázána přítomnost tetrahydrokanabinolů (jakožto obsahové složky konopí) a DNA obviněného Š. B. Dále se jedná o rukavice nalezené v pěstírně, na nich byla prokázána přítomnost tetrahydrokanabinolů a DNA obviněného M. B. Oba obvinění přitom v předmětné nemovitosti užívali prostory, a to včetně sklepních prostor, v nichž byla umístěna předmětná indoor pěstírna konopí, přičemž osobu obviněného Š. B. z dotčené trestné činnosti usvědčila též přítomnost jeho otisků prstů na parozábranné fólii nalezené právě v této pěstírně. Pominout nelze ani skutečnost, že obviněný Š. B. dne 11. 12. 2015 zakoupil v prodejně se zahradnickými potřebami 127 ks pěstebních kontejnerů, přičemž obdobné kontejnery byly nalezeny na místě činu, přičemž v místě jeho bydliště byly nalezeny též předměty užívané při indoor pěstování konopí. Z výpovědi svědka J. F. pak bylo zjištěno, že sklepní prostory, v nichž byla umístěna dotčená pěstírna, měl pronajaté právě obviněný Š. B., který tak učinil skrytě prostřednictvím svědka M. U., který byl za svoji roli spočívající v zatajení skutečného uživatele daných prostor rovněž finančně odměňován. Vyhodnocením shora uvedených důkazů následně nalézací soud učinil závěr o tom, že oba obvinění se společným jednáním dopustili nezákonného pěstování konopí setého s vysokým obsahem účinné látky THC, přičemž s tímto závěrem se následně zcela ztotožnil i soud odvolací. Stran jednání popsaného pod bodem 2) pak odvolací soud ve svém rozhodnutí zdůraznil, že o zavinění obviněných neexistují žádné důvodné pochybnosti, neboť trestná činnost obviněných byla prokázána na základě monitorování odběru elektrické energie společností ČEZ a. s. Z odůvodnění rozsudků obou soudů nižších stupňů je přitom zřejmé, že při zajištění chodu sofistikované pěstírny v dané nemovitosti si oba obvinění byli vědomi skutečnosti, jakou rostlinu zde pěstují, stejně jako protiprávnosti takového jednání a způsobu, jímž je třeba finální produkce konopí dosáhnout, tedy za užití – mimo jiné – energeticky náročných přístrojů napojených na elektrickou soustavu. Současně bylo prokázáno, že již samotný nepoměr mezi skutečným odběrem elektrické energie a výdaji hrazeným za její odběr byl natolik zjevný, že obviněným muselo být minimálně zřejmé, že se jedná o odběr nelegální. Byli to přitom právě oba obvinění, kteří měli jakožto osoby snažící se o zastření své trestné činnosti zájem na zatajení vysoké energetické spotřeby pěstírny a snížení nákladů na pěstování konopí. Současně platí, že naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže nebylo v nyní posuzované věci naplněno vlastním nelegálním připojením indoor pěstírny konopí na odběr elektrické energie, u kterého ani obvinění nemuseli sami figurovat, nýbrž až následným neoprávněným, postupně realizovaným odběrem elektrické energie, o němž však již museli jednoznačně vědět.
44. Obvinění přitom fakticky nenamítají, že ze skutkových zjištění nalézacího soudu nelze dovodit závěry stran spáchání obou trestných činů, jimiž byli pravomocně uznáni vinnými, jejich osobami, nýbrž primárně jednak namítají (opětovně) nedostatečný rozsah nepřímých důkazů pro své odsouzení, dále napadají hodnocení provedených důkazů a domáhají se změny nižšími soudy učiněných skutkových zjištění ve svůj prospěch. V dané věci lze přitom závěr o vině obou obviněných učinit bez důvodných pochybností na základě nepřímých důkazů, které navzájem tvoří ucelený řetězec, jehož jednotlivé články jsou mezi sebou v souladu, tzn. že tvoří vzájemně souladné, související závěry, přičemž okruh zjištěných nepřímých důkazů je uzavřen a bez důvodných pochybností tak vede k závěru o vině obviněných, čímž je současně vyloučen jakýkoli jiný logický závěr o průběhu skutkového děje (a to bez ohledu na skutečnost, že se na trestné činnosti obviněných mohly podílet i další dosud neidentifikované třetí osoby). Pravá podstata výše uvedených námitek obou obviněných tedy směřuje do způsobu hodnocení nižšími soudy provedených důkazů, jakož i z něho těmito soudy učiněných skutkových zjištění, aniž by však tyto nasvědčovaly existenci extrémního rozporu mezi obsahem provedených důkazů a na jejich podkladě zjištěným skutkovými stavem.
45. Dle zjištění Nejvyššího soudu totiž Krajský soud v Ústí nad Labem v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a jak vyplývá z dalších skutečností popsaných v bodech 48. až 56. jeho odůvodnění, je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, přičemž o jeho správnosti nevyvstávají žádné důvodné pochybnosti. Následně i soud odvolací (především v bodech 10. až 14. odůvodnění svého rozhodnutí) opětovně přesvědčivě a logicky vyložil, z jakých konkrétních důvodů ani on neuvěřil verzi prezentované obhajobou obviněných, jež byla založena na tvrzení, že v předmětné nemovitosti, ve které byla zjištěna pěstírna konopí, obviněný Š. B. pouze provozoval obchod a obviněný M. B. využíval pronajatý byt, aniž by se na dotčené trestné činnosti jakýmkoli způsobem podíleli, když o jejím páchání ani nevěděli, přičemž skuteční pachatelé k jejímu spáchání zneužili předměty, kteréžto obvinění sami užívali k legálním účelům. Za případ extrémního nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy nižších soudů, splňující požadavky formulované v §2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněných, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Z obsahu předloženého spisového materiálu je přitom zcela zřejmé, že Krajský soud v Ústí nad Labem tomuto zákonnému požadavku dostál, když v odůvodnění svého odsuzujícího rozsudku pečlivě a přesvědčivě objasnil, z jakých důkazů při své rozhodovací činnosti vycházel, jakým způsobem jednotlivé důkazy hodnotil a proč oba obviněné uznal vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
46. Nejvyšší soud s ohledem na rozsah dokazování provedeného nalézacím soudem nepřisvědčil ani námitce obviněných, že v nyní posuzované věci došlo k porušení zásady in dubio pro reo , když taktéž tuto svoji argumentaci oba dovolatelé spojují s výše uvedenými námitkami směřovanými proti skutkovému stavu, který dle jejich názoru nebyl dostatečně prokázán. Za této situace lze v souladu s již shora prezentovanými závěry dovolacího soudu opětovně konstatovat, že oba nižší soudy posuzovaly věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodily shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny. V projednávané věci se tak nejedná o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování.
47. Přisvědčit nelze ani výhradám obviněných směřujícím vůči postupu Vrchního soudu v Praze, který z podnětu odvolání státního zástupce v dané věci zrušil dva předcházející zprošťující rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem, načež dle tvrzení obviněných příslušný nalézací soud na základě vlastního hodnocení důkazů donutil k odsouzení jejich osob. V této souvislosti je třeba konstatovat, že z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 15 To 68/2019, je zřejmé, že odvolací soud ve svém rozhodnutí, jímž zrušil předchozí rozsudek nalézacího soudu, nařídil Krajskému soudu v Ústí nad Labem doplnit v rámci nového hodnocení důkazů konkrétní absentující úvahy a vypořádat se se všemi okolnostmi daného případu, aniž by však tomuto soudu prvního stupně nařídil, kterak má hodnotit provedené důkazy a k jakým závěrům má po provedení a zhodnocení důkazů dospět. Zásah do práva obviněných na spravedlivý proces přitom nelze shledat v důsledku pouhé skutečnosti, že nalézací soud následně rozhodl v téže věci diametrálně odlišným způsobem, a to za situace, kdy svůj názorový posun v souladu s výše uvedenými závěry řádně a přezkoumatelně odůvodnil.
48. K obviněným shodně vznesené dovolací námitce neprovedení důkazu prohlídkou místa činu Nejvyšší soud předně připomíná, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04, jasně vymezil zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. V tomto kontextu přitom vymezil tři skupiny případů, kdy se jako první vyčleňují případy tzv. opomenutých důkazů. Jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tzn. že je soud neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 150/93, sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. IV. ÚS 185/96, sp. zn. II. ÚS 213/2000, sp. zn. I. ÚS 549/2000, sp. zn. IV. ÚS 582/01, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. I. ÚS 413/02, sp. zn. IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen (v kontrapozici k předchozímu "opomenut") z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou případů vad důkazního řízení představují případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. IV. ÚS 570/03 a další). K tomu blíže srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1145/2006.
49. V této souvislosti ovšem Ústavní soud zdůrazňuje, že i on je v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (např. sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03). Upozorňuje-li tedy Ústavní soud, že je povolán korigovat pouze případy nejextrémnější, platí tento závěr i pro dovolací soud, neboť ten by se přezkoumáním skutkových námitek ocitl mimo meze jeho zákonem (taxativně uvedenými dovolacími důvody) vymezené pravomoci.
50. Nejvyšší soud přitom v nyní posuzované věci neshledal existenci oběma dovolateli tvrzených podmínek vymezených v nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04 (konkrétně případ tzv. opomenutého důkazu), při jejichž splnění vede nesprávná realizace důkazního řízení k porušení základních práv a svobod ve smyslu práva obviněných na spravedlivý proces, neboť v daném případě se ve vztahu k navrhované prověrce a místnímu šetření nejedná o důkaz opomenutý. Krajský soud v Ústí nad Labem totiž poukazovaný důkazní návrh na provedení prohlídky místa činu řádně posoudil a rozhodl o něm tak, že jej jako nadbytečný podle §216 odst. 1 tr. řádu zamítl, načež toto své rozhodnutí řádně odůvodnil (viz bod 47. odůvodnění rozsudku krajského soudu). Nalézací soud přitom logickým a přesvědčivým způsobem vysvětlil, z jakých důvodů považoval předmětný návrh obhajoby za nadbytečný, tzn. že obhajobou vznesený návrh učinil předmětem svých úvah. Krajský soud konkrétně zdůraznil, že ve věci provedené důkazy jsou samy o sobě způsobilé být podkladem pro meritorní rozhodnutí soudu a dále zdůraznil, že o skutečnostech, kteréžto mohou být tímto důkazem zjištěny, vypovídají již protokoly o prohlídce bytových i nebytových prostor a příslušná fotodokumentace, jež byly pořízeny v rozhodné době před více než pěti lety. V návaznosti na své posouzení tak krajský soud na základě svých logicky odůvodněných úvah shledal obviněnými navržený důkaz z hlediska objasnění skutkového stavu v dané věci ryze nadbytečným. Za této situace tedy nelze souhlasit s námitkou obviněných stran podstatné vady spočívající v opomenutí jimi navrženého důkazu a z toho plynoucí neúplnosti provedeného dokazování. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že respektování zásad spravedlivého procesu je dáno tím, že účastníkům řízení musí být dána nejen možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale též označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považují za potřebné k prokázání svých tvrzení. Naproti tomu však soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, a pakliže tak učiní, je ve svém rozhodnutí povinen vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Právu obviněných navrhnout důkazy totiž odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout a odůvodnit své případné zamítavé stanovisko na doplnění dokazování, což soud nižšího stupně v dané věci také řádně učinil (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09).
V. Závěr
51. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že oba obvinění svými námitkami uplatněnými v jimi podaných dovoláních převážně opakují svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se mimo jiné domáhají přehodnocení provedených důkazů, revize skutkových zjištění a vyloučení podstatné části klíčových důkazů. Nejvyšší soud přitom neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). V nyní přezkoumávané věci přitom nebylo shledáno ani to, že by v rámci provedeného řízení došlo k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání odvolacích námitek, respektive nevyhovujícího odůvodnění jimi napadeného rozsudku vrchního soudu. Naopak, odvolací soud se se zásadními námitkami obou obviněných, stejně jako s hlavními procesními i hmotněprávními aspekty v dané věci, řádně vypořádal.
52. V souvislosti s povahou a charakterem oběma obviněnými uplatněných námitek považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však v nyní posuzované věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
53. Za daného stavu je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obou obviněných mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15), což bylo v nyní posuzované věci oběma soudy nižších stupně řádně dodrženo.
54. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že v trestní věci obviněných M. B. a Š. B. nebyly zjištěny zákonné podmínky pro jeho kasační zásah, když dovolací argumentace obou obviněných neodpovídala jimi uplatněnému – ale ani žádnému jinému zákonnému – dovolacímu důvodu. Jelikož pak v rámci přezkumu nebyla zjištěna ani žádná pochybení na straně orgánů činných v trestním řízení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obou obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu