Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2022, sp. zn. 11 Tdo 970/2022 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.970.2022.1

sp. zn. 11 Tdo 970/2022-6828 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2022 o dovolání obviněných 1. V. J., nar. XY, trvale bytem XY, okr. Olomouc, 2. L. S., nar. XY, trvale bytem XY, a 3. L. H., dříve K., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 3. 2022, sp. zn. 3 To 80/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 4/2020, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných L. H. a L. S. odmítají. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. J. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2021, sp. zn. 49 T 4/2020, byli uznáni vinnými: obviněný V. J. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (body 1-2), obviněný L. S. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku (bod 1), obviněná L. H. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku (bod 1), a to na podkladě skutkových zjištění, že společně s obviněnými Z. N., J. K. a P. Š. 1) V. J., L. S., L. H., dříve K., Z. N., J. K. a P. Š. v přesně nezjištěné době nejméně však v období od blíže nezjištěné doby roku 2018 do svého zadržení dne 16. 11. 2019 na území České republiky zejména v Olomouckém, Zlínském a Moravskoslezském kraji, srozuměni s tím, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby, se společným záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch z této činnosti, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, farmaceuticky zvanou pervitin, zneužitelnou k navození psychotropních účinků, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu ust. §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, nedisponují, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti, znesnadnit své odhalení a dopadení, vytvořili dobře organizovanou skupinu osob podílejících se každá svou dílčí úlohou ve výsledku společně na procesu organizace obchodu s prekurzory a chemikáliemi potřebnými k nelegální výrobě metamfetaminu, opakované nelegální výrobě této návykové, toxikomanicky zneužívané látky v objemových řádech stovek gramů v jednotlivých případech i následném neoprávněném nakládání s touto látkou ve smyslu jejího přechovávání pro sebe i jiného, prodeje a jiné distribuce, kdy po předchozí dohodě o způsobu vzájemné kooperace a dělbě úloh, které budou v celém procesu vykonávat, případně srozuměni s tím, že na této činnosti participují další osoby, se na dosažení společného cíle vědomě jednotlivě podíleli níže popsaným způsobem. V. J. , jako fyzická osoba podnikající pod IČO: XY a obchodním jménem A. – R., jehož předmětem podnikání bylo mj. nakládání s nebezpečnými odpady, zejména v prostorách své podnikatelské provozovny umístěné na adrese XY dlouhodobě materiálně zajišťoval proces nelegální výroby metamfetaminu tím, že dlouhodobě v blíže neustanoveném počtu případů a v přesně nezjištěném množství cíleně vyváděl z formálního režimu nebezpečných odpadů soubor chemikálií, o nichž s ohledem na své odborné znalosti v oblasti chemie věděl, že mohou sloužit k nelegální výrobě metamfetaminu realizované tzv. českou cestou, ale i jinými chemickými procesy, neboť od různých dodavatelů, z nichž byli ztotožněni V. P., nar. XY, J. V., nar. XY a L., IČO: XY, opatřoval chemikálie a další předměty, zejména varné laboratorní sklo, potřebné vedle efedrinu, resp. pseudoefedrinu k nelegální k výrobě metamfetaminu, a to zejména kyselinu chlorovodíkovou, červený fosfor, jód, kyselinu fosforečnou a hydroxid sodný, kdy konkrétně od J. V. po předchozí telefonické dohodě zakoupil dne 18. 6. 2019 celkem 51 kilogramů jódu, a z tohoto množství bez jakékoliv účetní evidence nejméně 48. 247,95 gramů této látky způsobilé, spolu s dalšími surovinami, k výrobě až 35.528 gramů metamfetaminu, vědomě společně s dalšími chemikáliemi rozprodal, a to minimálně pro účely nelegální výroby této návykové látky - jednak v době od 18. 6. 2019 do 15. 8. 2019 osobám uvedeným v bodě 2) výroku tohoto rozsudku, - jednak L. S. osobně a následně i prostřednictvím L. H., dříve K., kdy již dříve dne 21. 12. 2018 L. S. prodal blíže nezjištěné množství chemikálií zřejmě červeného fosforu, jódu a hydroxidu sodného, konkrétně dne 19. 6. 2019 L. K. za finanční částku 2.000 Kč množství 1.000 gramů jodu, za finanční částku ve výši 400 Kč jeden litr kyseliny chlorovodíkové způsobilé k výrobě 2.016 gramů metamfetaminu a dva litry kyseliny fosforečné způsobilé k výrobě 3.929 gramů metamfetaminu a dne 21. 6. 2019 za finanční částku 4.000 Kč množství 2.000 gramů jódu, přičemž věděl, že celkové množství 3.000 gramů dodaného jódu je spolu s odpovídajícím množství prekurzorů a jím dodávaných chemikálií způsobilé k výrobě množství 2.209 gramů metamfetaminu, přičemž s ohledem, nejen na své odborné znalosti v oblasti chemie, věděl, že prodejem souboru uvedených chemikálií bezprostředně přispívá v rámci společného jednání vyznačujícím se dělbou činností k nelegální výrobě a distribuci metamfetaminu pro toxikomanické účely, v množství minimálně 2.016 gramů metamfetaminu jen v případě zmíněné organizované skupiny, když současně mu bylo s přihlédnutím k jemu známým okolnostem známo, že L. S. a L. K. jako výrobci spolupracují s organizovanou skupinou dalších osob, které jim zajišťují dodávku prekurzorů a odbyt vyrobené drogy, jejíž množství vylučuje použití pro vlastní spotřebu, nicméně nevěděl, za jakou cenu je droga, k jejíž výrobě přispěl, následně prodávána a nebyla mu známa výše prospěchu z této činnosti, L. S. , vědomě materiálně i fakticky zajišťoval proces výroby a následné distribuce metamfetaminu minimálně tím, že - po předchozích telefonických domluvách od V. J. v prostorách jeho podnikatelské provozovny na adrese XY opakovaně sám, s pomocí Z. N. či J. K., kteří jej na místo vozili, nebo prostřednictvím L. H., dříve K., odebíral minimálně soubor chemických látek potřebných k nelegální výrobě metamfetaminu českou cestou, v celkově přesně nezjištěném množství způsobilém pro výrobu metamfetaminu v řádovém množství stovek gramů v jednotlivých případech kdy konkrétně dne 21. 12. 2018 osobně odebral chemikálie zřejmě červený fosfor, jód a hydroxid sodný v nezjištěném množství, následně prostřednictvím L. K., dne 19. 6. 2019 množství 1.000 gramů jódu, jeden litr kyseliny chlorovodíkové a dva litry kyseliny fosforečné a dne 21. 6. 2019 množství 2.000 gramů jódu, tedy minimálně celkové množství 3.000 gramů jódu, následně za pomocí i těchto odebraných látek, z léčiv obsahujících pseudoefedrin, které L. S. opatřoval J. K. společně s P. Š., neoprávněně opakovaně v celkem 42 případech vyráběl společně se Z. N. psychotropní látku metamfetamin v níže uvedených obdobích postupně na níže uvedených místech, a to - od přesně nezjištěné doby, nejméně však od 11. 1. 2019 do 20. 6. 2019 společně se Z. N. na adresním místě XY, část XY, v provozovně společnosti C., IČ: XY, se sídlem XY, kterou mu pro tento účel poskytl Z. N., nejméně v osmnácti případech, z nichž pět bylo policejním orgánem procesně zadokumentováno, ve dnech 29. 5. 2019, 1. 6. 2019, 7. 6. 2019 až 8. 6. 2019, 15. 6. 2019 a 20. 6. 2019, - v období od 6. 7. 2019 do 22. 9. 2019, a dne 26. 10. 2019 nejméně v sedmnácti případech v rekreační chatě ev. č. XY v katastrálním území XY na parc. č. XY, - dne 4. 10. 2019 v jednom případě v zahrádkářské kolonii v prostorách mobilního domu umístěného na parcele č. XY v obci XY u XY, - dne 8. 10. 2019 v jednom případě v bytě na adrese XY ve XY - ve dnech 27. 9. 2019, 27. 10. 2019 a 29. 10. 2019 ve třech případech na adrese XY, - od 2. 11. 2019 do 4. 11. 2019 minimálně v jednom případě v chatě ev. č. XY v obci XY, - naposledy dne 16. 11. 2019 v době od 01:00 hod. do 10:14 hod. v rekreační chatě ev. č. XY v katastrálním území XY na parc. č. XY, kdy společně se Z. N. provedli pouze extrakci pseudoefedrinu v množství 1.265 gramů, s nímž byli na cestě z uvedené chaty do XY společně zadrženi policií ve vozidle Citroen Xsara Picasso, registrační značky XY, užívaném L. S., přičemž z uvedeného množství pseudoefedrinu lze reálně vyrobit minimální množství 834,481 gramů metamfetaminu, a popsaným jednáním se ve shora uvedených 41 případech přímo podílel na výrobě minimálního celkového množství 8.855 gramů metamfetaminu a v posledním případě na jednání přímo směřujícím k výrobě dalšího množství 834,481 gramů metamfetaminu, kdy z celkového množství vyprodukovaného metamfetaminu větší část odevzdával J. K. za účelem další distribuce, blíže nezjištěnou poměrnou část Z. N. ve výši nejméně 5% z vyrobeného množství metamfetaminu a blíže nezjištěnou poměrnou část ve výši nejméně 5% z vyrobeného množství metamfetaminu si ponechával pro vlastní potřebu za účelem distribuce užšímu okruhu vlastních odběratelů, kdy takto předal metamfetamin zejména níže jmenovaným osobám minimálně v níže uvedeném rozsahu: L. H., dříve K., v blíže nezjištěném množství za účelem vlastní spotřeby i další distribuce, Z. Z. , nar. XY, nejméně od jara roku 2018 po dobu jednoho roku především v místě bydliště L. S. v XY na ul. XY v četnosti nejméně jednou týdně minimálně 0,2 gramů za sjednanou cenu 500 Kč, celkově tedy minimální množství 10,4 gramů, Z. V. , nar. XY, zvanému J., od počátku roku 2019 do měsíce října 2019 na různých místech Olomouckého kraje v blíže nezjištěném počtu případů vždy v rozsahu minimálně jedné uživatelské dávky zdarma nebo jako protislužbu celkově blíže nezjištěné množství, Z. K., nar. XY, v období měsíců listopadu a prosince 2018 v XY ve svém bytě na ul. XY nejméně ve dvaceti případech zdarma vždy jednu uživatelskou dávku aplikovanou nosem, celkově blíže nezjištěné množství, B. U., nar. XY, v období od léta roku 2019 do počátku měsíce listopadu 2019 ve svém bytě v XY na ul. XY, poprvé v dávce 1 gram za 1.000 Kč, následně v dávkách od dvou do čtyř gramů v četnosti jednou za dva týdny, a ve dvou případech jako protislužbu za opravu vozidla nezjištěné množství, celkově tedy nejméně v osmi případech minimální množství 15 gramů, J. P., nar. XY, zvanému Č., po dobu minimálně jednoho roku do listopadu 2019 ve XY v přesně nezjištěném počtu případů v dávkách od jednoho do osmi gramů za sjednanou cenu 1.000 Kč za gram celkové minimální množství 30 gramů a v jednom případě jednorázově minimálně 15 gramů, M. M. , nar. XY, v období minimálně od dubna 2019 do října 2019 opakovaně v blíže nezjištěném celkovém množství, a popsaným společným jednáním vyznačujícím se dělbou činností s osobami V. J., J. K., L. H., dříve K., Z. N., P. Š., osobně přispěl k výrobě psychotropní látky metamfetamin v minimálním množství 8.855 gramů, jehož prodejem za sjednanou cenu 1.000 Kč za gram bylo možno při započtení nákladů na výrobu jednoho kilogramu drogy získat čistý výnos v minimální výši po zaokrouhlení 7.723.429 Kč, přičemž věděl, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby, a jednal tak v úmyslu získat pro sebe a pro jiného prospěch převyšující částku 1.000.000 Kč, L. H., dříve K. , vědomě materiálně i fakticky zajišťovala proces výroby a následné distribuce metamfetaminu minimálně tím, že - od V. J. v prostorách jeho podnikatelské provozovny na adrese XY opakovaně nakupovala pro L. S. chemikálie potřebné pro nelegální výrobu metamfetaminu tzv. českou cestou, s vědomím, že jím budou tímto způsobem použity, a to konkrétně dne 19. 6. 2019 za finanční částku 2.000 Kč jód v množství 1.000 gramů, za finanční částku 400 Kč jeden litr kyseliny chlorovodíkové způsobilé k výrobě 2.016 gramů metamfetaminu a dva litry kyseliny fosforečné, způsobilé k výrobě 3.929 gramů metamfetaminu a dne 21. 6. 2019 za finanční částku 4.000 Kč jód v množství 2.000 gramů, přičemž množství 3.000 gramů jódu, je způsobilé k výrobě až 2.209 gramů metamfetaminu, - přebírala od L. S. část vyrobeného metamfetaminu v blíže nezjištěném množství, který následně zčásti užívala pro vlastní potřebu a zčásti distribuovala užšímu okruhu svých odběratelů v níže uvedeném rozsahu, minimálně Z. Z. , nar. XY, v letních měsících roku 2019 na různých místech města XY zdarma nejméně v osmi případech vždy jednu uživatelskou dávku tzv. čáru, Z. V. , nar. XY, zvanému J., od počátku roku 2019 do měsíce října 2019 na různých místech Olomouckého kraje v blíže nezjištěném počtu případů zdarma v rozsahu minimálně jedné uživatelské dávky, v celkově nezjištěném množství, P. Š. , nar. XY, v blíže nezjištěné době roku 2019 na různých místech v XY ve dvou případech vždy jednu uživatelskou dávku, jednou za částku 200 Kč a jednou zdarma, celkově tedy minimálně 0,2 gramy, J. T. , nar. XY, minimálně od počátku měsíce července roku 2019 do měsíce září 2019, na různých místech města XY zdarma nejméně jednou týdně jednu uživatelskou dávku, v celkově nezjištěném množství, D. M. , nar. XY, od konce roku 2018 nejpozději do 16. 11. 2019, na různých místech města XY nejméně ve dvanácti případech, v dávkách po 0,5 gramech v hodnotě 500 Kč, celkem tedy minimální množství 6 gramů, a popsaným společným jednáním vyznačujícím se dělbou činností s osobami V. J., L. S., J. K., Z. N., P. Š., osobně přispěla k výrobě psychotropní látky metamfetamin v minimálním množství 2.016 gramů, jehož prodejem za sjednanou cenu 1.000 Kč za gram bylo možno při započtení nákladů na výrobu jednoho kilogramu drogy získat čistý výnos v minimální výši po zaokrouhlení 1.742.833 Kč, přičemž věděla, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby, a jednala tak v úmyslu získat pro sebe a pro jiného prospěch převyšující částku 1.000.000 Kč, Z. N., vědomě materiálně i fakticky zajišťoval proces výroby a následné distribuce metamfetaminu tím, že společně s L. S. v dosud nezjištěném počtu případů odebíral od V. J. chemikálie a věci potřebné a určené k nelegální výrobě metamfetaminu, minimálně dne 21. 12. 2018 chemikálie zřejmě červený fosfor, jód, hydroxid sodný v nezjištěném množství, minimálně dále L. S. nabídl a poskytl prostory k nelegální výrobě metamfetaminu, kde pak společně s ním metamfetamin vyráběl v jednotlivých případech, v níže uvedeném období, a to - od přesně nezjištěné doby, nejméně však od 11. 1. 2019 do 20. 6. 2019 poskytl prostory provozovny společnosti C., IČ: XY na adresním místě XY, část XY, kde společně vyráběli metamfetamin nejméně v osmnácti případech, z nichž pět bylo policejním orgánem procesně zadokumentováno, ve dnech 29. 5. 2019, 1. 6. 2019, 7. 6. 2019 až 8. 6. 2019, 15. 6. 2019 a 20. 6. 2019, - v období od 6. 7. 2019 do 22. 9. 2019, a dne 26. 10. 2019 poskytl prostory rekreační chaty ev. č. XY v katastrálním území XY na parc. č. XY, kde společně vyráběli metamfetamin nejméně v sedmnácti případech, dále společně s L. S. vyráběl metamfetamin i na dalších místech, a to - dne 4. 10. 2019 v jednom případě v zahrádkářské kolonii v prostorách mobilního domu umístěného na parcele č. XY v obci XY u XY, - dne 8. 10. 2019 v jednom případě v bytě na adrese XY ve XY, - ve dnech 27. 9. 2019, 27. 10. 2019 a 29. 10. 2019 ve třech případech na adrese XY, - od 2. 11. 2019 do 4. 11. 2019 minimálně v jednom případě v chatě ev. č. XY v obci XY, - naposledy dne 16. 11. 2019 v době od 01:00 hod. do 10:14 hod. v rekreační chatě ev. č. XY v katastrálním území Xy na parc. č. XY, kdy společně s L. S. provedli pouze extrakci pseudoefedrinu v množství 1.265 gramů, s nímž byli na cestě z uvedené chaty do XY společně zadrženi policií ve vozidle Citroen Xsara Picasso, registrační značky XY, užívaném L. S., přičemž z uvedeného množství pseudoefedrinu lze reálně vyrobit minimální množství 834,481 gramů metamfetaminu, a popsaným jednáním se ve shora uvedených 41 případech přímo podílel na výrobě minimálního celkového množství 8.855 gramů metamfetaminu a v posledním případě na jednání přímo směřujícím k výrobě dalšího množství 834,481 gramů metamfetaminu, kdy z celkového množství vyprodukovaného metamfetaminu si blíže nezjištěnou poměrnou část minimálně ve výši 5% z vyrobeného množství metamfetaminu ponechával pro vlastní potřebu za účelem distribuce užšímu okruhu vlastních odběratelů, kdy takto předal metamfetamin zejména níže jmenovaným osobám minimálně v níže uvedeném rozsahu: D. S. , nar. XY v období od roku 2018 nejpozději do 16. 11. 2019 ve XY, nebo v XY nejméně v deseti případech zdarma vždy jednu uživatelskou dávku, v celkově nezjištěném množství, A. S., nar. XY v období od blíže nezjištěné doby roku 2016 do dubna roku 2019 ve XY v četnosti minimálně jednou měsíčně vždy v rozsahu jedné uživatelské dávky zdarma, v celkově blíže nezjištěném množství, a popsaným společným jednáním vyznačujícím se dělbou činností s osobami V. J., L. S., L. H., dříve K., J. K., P. Š., osobně přispěl k výrobě psychotropní látky metamfetamin v minimálním množství 8.855 gramů, jehož prodejem za sjednanou cenu 1.000 Kč za gram bylo možno při započtení nákladů na výrobu jednoho kilogramu drogy získat čistý výnos v minimální výši po zaokrouhlení 7.723.429 Kč, přičemž věděl, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby, a jednal tak v úmyslu získat pro sebe a pro jiného prospěch převyšující částku 1.000.000 Kč, J. K., organizoval, financoval, personálně i materiálně zajišťoval výrobu a následnou distribuci metamfetaminu zejména tím způsobem, že - sjednal za účelem výroby metamfetaminu L. S., který následně dle jeho objednávky metamfetamin vyráběl ve shora uvedeném množství společně se Z. N., - opatřoval minimálně část chemikálií a věcí pro výrobu metamfetaminu tzv. českou cestou, a to osobně, případně prostřednictvím P. Š., konkrétně dne 1. 3. 2019 ve spol. L., IČO: XY, na adrese XY, laboratorní baňku o objemu 6.000 ml, 2. 11. 2019 kyselinu fosforečnou, kterou L. S. předal společně s P. Š. u prodejny XY v XY, 3. 11. 2019 3 litry kyseliny chlorovodíkové a dne 4. 11. 2019 laboratorní baňku s plochým dnem se zábrusem, které L. S. zavezl do obce XY, nacházející se nedaleko místa tehdejší výroby metamfetaminu v chatě ev. č. XY v obci XY, - opakovaně, společně s P. Š., opatřil L. S. léčiva s obsahem prekurzoru pseudoefedrinu od minimálně dvou různých dodavatelů, z toho nejméně ve dvou případech na neznámém místě v Polské republice a dále v Moravskoslezském kraji, v městech XY, XY a obci XY, kdy v období od 29. 3. 2019 do 14. 11. 2019 vykonal za tímto účelem celkem nejméně 4 cest, konkrétně nejméně v sedmi případech do obce XY, v sedmi případech do města XY a v deseti případech do města XY, kde skutečně odebral léčiva v minimálně 20ti případech pro výrobu metamfetaminu za finanční částky pohybující se ve výši 80.000 Kč, 100.000 Kč až 120.000 Kč, a dále v rámci těchto cest nejméně ve dvou případech odebral od polského občana jménem A. pokaždé minimální množství 600 gramů metamfetaminu v podobě velkých krystalů za účelem další distribuce, přičemž opatřený metamfetamin i část léčiv pro jeho výrobu uschovával následně v bytě P. Š., případně v hotelu XY v XY, - uschovával v bytě P. Š. část opatřených léčiv a chemikálií pro výrobu metamfetaminu do doby jejich předání L. S., dále v jednom případě přinesl do bytu P. Š. batoh s léčivy určenými pro výrobu metamfetaminu, aby je zbavil obalů - uděloval pokyny P. Š. k odvozu L. S. na místa nebo z míst výroby metamfetaminu, - po uskutečnění každé výroby přebíral od L. S. větší část vyrobeného metamfetaminu, jehož část následně nejméně dvakrát měsíčně uschovával v bytě P. Š. v trezoru či plastových dózách, a to minimálně v období od března do června 2019 v množství 200 gramů měsíčně, v období od července 2019 do září 2019 v množství 1,5 kilogramu měsíčně, v měsíci říjnu 2019 v množství 2 kg a v měsíci listopadu minimálně ve výši 0,75 kg a část uschovával v hotelu XY v XY, - uděloval P. Š. pokyny k dalšímu nakládání s uschovaným metamfetaminem, především k rozvážení a balení na požadované dávky za účelem jeho následné distribuce, takto připravené dávky prodával za cenu 1.000 Kč za jeden gram sám nebo prostřednictvím P. Š. dalším osobám za účelem spotřeby nebo dalšího prodeje, kdy takto předal metamfetamin zejména níže jmenovaným osobám v níže uvedeném rozsahu: P. Z. , nar. XY, nejméně po dobu roku a půl do měsíce listopadu 2019 na různých místech v XY, části XY, v četnosti nejméně dvakrát měsíčně z toho prvních 6 měsíců v minimálním množství 2 gramů a poslední rok v minimálním množství 5 gramů za sjednanou cenu, celkově tedy minimální množství 144 gramů, Z. K. , nar. XY, nejméně po dobu šesti měsíců roku 2019 do okamžiku společného zadržení, z toho tři měsíce v četnosti nejméně jednou týdně v minimálním množství 1 gramu a tři měsíce v četnosti nejméně jednou týdně v minimálním množství 5 gramů za sjednanou cenu 1.000 Kč za jeden gram, celkově tedy minimální množství 72 gramů, přičemž při poslední předávce sáčku s množstvím 18,881 gramů metamfetaminu byli dne 16. 11. 2019 ve 13:29 hod. společně zadrženi v XY na ul. XY, blíže nezjištěné osobě nazývané J. v období od března roku 2019 do listopadu 2019 na benzinové čerpací stanici MOL ve XY na ul. XY nejméně ve dvou případech vždy v množství 50 gramů, celkem tedy minimálně 100 gramů, P. Š., nar. XY, v období od května roku 2019 do měsíce listopadu 2019 na benzinové čerpací stanici MOL na ul. XY v XY, a v místě tehdejšího bydliště P. Š. na adrese XY osobně v blíže nezjištěném počtu případů a ve dvou případech prostřednictvím P. Š. vždy v dávkách na jedno užití, L. Š. , nar. XY, v období od května roku 2019 do měsíce listopadu 2019 v jeho bydlišti v XY v blíže nezjištěném počtu případů, nejméně však 10 gramů, V. R. , nar. XY, v období od května roku 2019 do měsíce listopadu 2019 v restauraci XY v XY v nezjištěném počtu případů v jednorázovém množství od 50ti do 80ti gramů minimální celkové množství 130 gramů, J. B. , nar. XY, v období od února roku 2019 do měsíce září 2019 na různých místech v XY a u motorestu XY na adrese XY opakovaně v nezjištěném počtu případů a množství, P. Š. , nar. XY, v období od září roku 2019 do 14. 11. 2019 na různých místech v XY opakovaně v nezjištěném počtu případů a množství, L. G. , nar. XY, od září roku 2019 do 14. 11. 2019 na různých místech v XY opakovaně v nezjištěném počtu případů a množství, V. S. , nar. XY, v období od května roku 2019 do měsíce listopadu 2019 v baru XY v XY nejméně v pěti případech vždy množství 10 gramů, tedy minimální celkové množství 50 gramů, R. K. , nar. XY, v období od května roku 2019 do měsíce listopadu 2019 v XY na benzinové čerpací stanici MOL na ul. XY osobně v blíže nezjištěném počtu případu a množství, případně prostřednictvím P. Š. v jeho bytě na ul. XY v minimálním množství 10 gramů, dále pro jiného přechovával omamnou látku kokain, a to v jednom případě v létě roku 2019 v bytě P. Š. v množství 20 gramů a následně po blíže nezjištěnou dobu do svého zadržení dne 16. 11. 2019 v místě svého posledního bydliště v rodinném domě na adrese XY v celkovém množství 99,626 gramů a ve vozidle Audi A6, registrační značky XY, v celkovém množství 10,657 gramů, dále psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství 43,337 gramů, dvě tablety extáze (MDMA) a čtyři litry kyseliny o-fosforečné, určené k nelegální výrobě metamfetaminu, a popsaným společným jednáním vyznačujícím se dělbou činností s osobami V. J., L. S., L. H., dříve K., Z. N., P. Š., prokazatelně přispěl ve shora uvedených dnech zmíněných shora u L. S. a Z. N. k výrobě minimálního celkového množství 8.855 gramů metamfetaminu, jehož prodejem za sjednanou cenu 1.000 Kč za gram bylo možno při započtení nákladů na výrobu jednoho kilogramu drogy získat čistý výnos v minimální výši po zaokrouhlení 7.723.429 Kč, přičemž věděl, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby, a jednal tak v úmyslu získat pro sebe a pro jiného prospěch převyšující částku 1.000.000 Kč a k distribuci dalšího minimálního množství 1.200 gramů metamfetaminu odebraného od polského dodavatele, P. Š., se vědomě podílel na procesu výroby a následné distribuce metamfetaminu organizované a financované J. K. s vědomím, že se na této činnosti podílí další osoby, a to tím způsobem, že na žádost a podle pokynů J. K. zejména - v místě svého bydliště v XY v bytě č. 29 ve druhém patře domu č. XY na ulici XY přechovával pro účely nelegální výroby předměty určené k výrobě metamfetaminu, a to jednak minimálně ve dvou případech léčiva s obsahem pseudoefedrinu uschované v krabicích od pracího prášku o obsahu 5 kg, v jednom případě pak stejné množství i v bytě své matky v obci XY, dále ve dvou případech dvě plastové lahve s kyselinou fosforečnou, - v místě svého bydliště přechovával metamfetamin, který mu do uvedeného bytu nejméně dvakrát měsíčně osobně nosil J. K. v trezoru či plastových dózách, a to v období od března do června 2019 v množství 200 gramů měsíčně, v období od července 2019 do doby zadržení v množství 1,5 kilogramu měsíčně, přičemž mu bylo známo, že pervitin pro J. K. vyrábí L. S. se Z. N., - nejméně ve čtyřech případech na žádost J. K. převážel L. S. do míst, nebo z míst výroby metamfetaminu, - pomáhal J. K. opatřovat předměty určené pro výrobu metamfetaminu, kdy na jeho pokyn nejméně ve dvou případech v obci XY v prodejně společnosti L., IČO: XY, na adrese XY zakoupil laboratorní baňky a pomocné chemikálie potřebné k výrobě metamfetaminu, konkrétně dne 1. 3. 2019 laboratorní baňku o objemu 6.000 ml, 2. 11. 2019 předal společně s J. K. L. S. kyselinu fosforečnou, u prodejny XY v XY, - pomáhal J. K. opatřovat léčiva pro výrobu metamfetaminu tím způsobem, že s ním v období od 21. 8. 2019 do 24. 9. 2019 vykonal nejméně 10 cest za účelem nákupu těchto léčiv do Moravskoslezského kraje, do měst XY, XY a obce XY, a další dvě cesty na neznámé místo do Polské republiky, kde J. K. odebíral léčiva vždy v množství způsobilém k výrobě 1.000 gramů metamfetaminu za finanční částky 80.000 Kč, 100.000 až 120.000 Kč od celkem dvou dodavatelů, dále v rámci těchto cest nejméně ve dvou případech přepravoval a následně ve svém bytě uschovával pokaždé minimální množství 600 gramů metamfetaminu, odebrané J. K. od polského občana jménem A., - v jednom případě ve svém bytě na žádost J. K. vyloupával z blistrů léčiva s obsahem pseudoefedrinu pro účely výroby metamfetaminu, které opatřil J. K., - rozvažoval přechovávaný pervitin na dávky požadované J. K. a také tuto látku následně distribuoval jednak společně s obžalovaným J. K. shora jmenovaným osobám v uvedeném rozsahu a jednak sám úzkému okruhu známých uživatelů na Olomoucku a Litovelsku, kdy takto poskytl metamfetamin zejména níže jmenovaným osobám v níže uvedeném rozsahu: O. K. , nar. XY, v letním období roku 2019 v XY v celkem dvou případech zdarma vždy jednu uživatelskou dávku, celkově tedy minimální množství 0,2 gramů, L. P. , nar. XY, v letním období roku 2019 v XY v celkem deseti případech zdarma vždy jednu uživatelskou dávku, celkově tedy minimální množství 1 gramu, J. S. , nar. XY v září a říjnu roku 2019 v XY v celkem dvou případech zdarma vždy jednu uživatelskou dávku, celkově tedy minimální množství 0,2 gramů, a dále v jednom případě v létě roku 2019 vědomě přechovával ve svém bytě po přechodnou dobu pro J. K. 20 gramů omamné látky kokain, a popsaným společným jednáním vyznačujícím se dělbou činností s osobami J. K., L. S., Z. N., přispěl k výrobě drogy metamfetamin v minimálním celkovém množství 21.000 gramů, i jejímu následnému prodeji na černém trhu za sjednanou cenu 1.000 Kč za jeden gram, čímž byl schopen při započtení nákladů na výrobu jednoho kilogramu drogy získat čistý výnos v minimální výši 18. 344.481,-Kč, a jednal tedy v úmyslu získat společně (pro sebe a jiného) prospěch převyšující částku 10.000.000,- Kč, 2) V. J. minimálně v období od blíže nezjištěného měsíce roku 2010 do 16. 11. 2019, jako fyzická osoba podnikající pod IČ: XY a obchodním jménem A. – R., jehož předmětem podnikání bylo mj. nakládání s nebezpečnými odpady, zejména v prostorách své podnikatelské provozovny umístěné na adrese XY dlouhodobě přispíval k nelegální výrobě metamfetaminu tím, že v blíže neustanoveném počtu případů a v přesně nezjištěném množství zejména způsobem popsaným v bodě 1) opatřoval soubor chemikálií i varné laboratorní sklo, které následně s vědomím, že budou zneužity k nelegální výrobě metamfetaminu, tzv. českou cestou, ale i jinými chemickými procesy, zejména nitrostyrenovou syntézou, prodal minimálně níže uvedené množství chemických látek určených k výrobě metamfetaminu nejméně níže jmenovaným osobám: v prostorách své podnikatelské provozovny umístěné na adrese XY, I. I. , nar. XY, osobně dne 15. 5. 2019 celkem 116 gramů jódu za 232 Kč a kyselinu fosforečnou za 140 Kč, D. S. , nar. XY, osobně, dne 8. 6. 2019 nezjištěné množství červeného fosforu za 100 Kč a ve dnech 1. 7. 2019 a 2. 7. 2019 nezjištěné chemikálie, J. P. , nar. XY, osobně, v blíže neurčeném časovém období od roku 2014 do roku 2015 červený fosfor, jód, hydroxid sodný, laboratorní sklo v nezjištěném množství, ve dnech 13. 4. 2019 a 15. 4. 2019 celkem 100 gramů jódu za 200 Kč a 22 gramů červeného fosforu, dne 1. 5. 2019 J. P. a D. M. 10 kilogramů hydroxidu sodného za 800 Kč, dne 13. 5. 2019 J. P., celkem 20 gramů jódu za 40 Kč, 10 gramů fosforu za 50 Kč, 200 ml kyseliny fosforečné za 60 Kč, D. M., nar. XY osobně v měsíci květnu roku 2019 celkem 2 kilogramy jodu a ve dvou případech kyselinu fosforečnou v nezjištěném množství, T. R. , nar. XY osobně dne 23. 4. 2019 1l kyseliny chlorovodíkové za 40 Kč, dne 7. 5. 2019, celkem 10 kg hydroxidu sodného, nezjištěné množství toluenu, 200 gramů jódu celkem za 1.200 Kč, dne 20. 6. 2019 10 litrů toluenu ve dvou kanystrech o obsahu 5l za cenu 550 Kč, 2,5 kg jódu v ceně 1 kg za 2.000 Kč, 1l kyseliny chlorovodíkové a 0,5 l kyseliny fosforečné, J. H. , nar. XY osobně, celkem 1 kilogram jodidu draselného, 1 litr kyseliny orthofosforečné a 1 litr kyseliny chlorovodíkové, vše za 1002 Kč, M. P. , nar. XY, dne 4. 9. 1990 a dne 22. 6. 2019, celkem 0,5 kg jódu za 1.000 Kč a laboratorní baňku s kulatým dnem o objemu 250 ml za 165 Kč, P. N. , nar. XY, osobně, dne 12. 4. 2019, celkem 2 kg jódu za 4.000 Kč, laboratorní baňku o obsahu 250 ml se zábrusem, nezjištěné množství hydroxidu sodného a lakmusové papírky k měření ph, dne 16. 4. 2019 celkem 500 gramů fosforu, 3l nezjištěné tekutiny za 2.000 Kč, dne 28. 5. 2019 celkem 2 kg jódu ve formě prášku za 4.000 Kč a 0,5 kg hydroxidu sodného, O. W. , nar. XY, osobně, v blíže neurčeném období od roku 2010 do roku 2015 v nezjištěném množství kyselinu fosforečnou, minimálně 7,5 kilogramů jódu za cenu 1.500 Kč za kilogram, nejméně 3 kilogramy červeného fosforu za cenu 2.500 Kč za kilogram, dne 25. 10. 2019 2 litry kyseliny fosforečné za 150 Kč a laboratorní sklo, D. N., nar. XY, osobně dne 18. 4. 2019 laboratorní sklo v hodnotě 4.500 Kč, L. V. , nar. XY, zemř. 12. 2. 2020, osobně, v přesně nezjištěném období minimálně od 27. 2. 2019 do 12. 9. 2019, chemikálie potřebné k výrobě metamfetaminu nitrostyrenovou syntézou a také "českou cestou" zejména tetrahydroboritan sodný v množství nejméně 411,7 gramů, 296 gramů červeného fosforu, nitroethan v množství nejméně 819,8 gramů, nitrostyren v množství nejméně 847,4 gramů, hliník v množství nejméně 350,4 gramů, methylamin hydrochlorid v množství nejméně 968,8 gramů, přičemž tyto látky byly zajištěny v rámci domovní prohlídky realizované v trestní věci vedené PČR MŘ Brno pod. č. j. KRBB-157358/TČ-2019-060273 dne 12. 12. 2019 v místě bydliště L. V., v bytě na adrese XY v XY, po předchozí emailové komunikaci prostřednictvím České pošty s.p. zaslal na dobírku A. K. , nar. XY na adresu XY dne 21. 5. 2018 3 kilogramy jódu a 3 kilogramy fosforu za částku 13.500 Kč, dne 17. 7. 2018 1 kilogram jódu za částku 2.000 Kč, dne 23. 11. 2018 1,5 kilogramu jódu za částku 3.000 Kč, dne 19. 6. 2019 3 kilogramy jódu za částku 6.000 Kč, M. S., nar. XY resp. J. F. V., nar. XY na adresu XY dne 10. 11. 2017 1 kilogram jódu a 1 kilogram fosforu za 4.500 Kč, dne 3. 1. 2018 1 kilogram jódu, 1 litr kyseliny orthofosforečné a 0,5 kilogramu fosforu, přičemž tato zásilka nebyla vyzvednuta, celkem tedy minimálně 8.328 gramů červeného fosforu, způsobilého k výrobě až 25.313 gramů metamfetaminu, 27.436 gramů jódu, způsobilého k výrobě až 20.203 gramů metamfetaminu a 4.700 ml kyseliny fosforečné způsobilé k výrobě až 9.233 gramů metamfetaminu za použití odpovídajícího množství prekurzorů a ostatních chemických látek, a dále odběratelům chemikálií poskytoval relevantní odborné rady ohledně chemicko-technologického postupu při výrobě metamfetaminu českou cestou i nitrostyrenovou syntézou za účelem dosažení maximální úspěšnosti výroby, a popsaným jednáním bezprostředně přispěl k výrobě psychotropní látky metamfetamin v minimálním dalším množství 25.313 gramů, nad rámec množství uvedeného v bodě 1), přičemž všichni jmenovaní obžalovaní si byli vědomi, že popsaným způsobem protiprávně nakládají s drogou metamfetamin, farmaceuticky zvanou pervitin, který je uveden v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, obžalovaný J. K. dále s drogou kokain, který je uveden v příloze č. 1 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek jako omamná látka zařazená do seznamu podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, neboť tak činili v rozporu s podmínkami stanovenými pro legální nakládání s omamnými a psychotropními látkami zákonem č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých zákonů, když nebyli držiteli příslušného zákonného povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky, nebyla jim vydána zákonná licence k této činnosti, s látkami efedrin a pseudoefedrin a dalšími chemickými látkami, které jsou prekurzory drog ve smyslu §1 písm. a) zák. č. 272/2013 Sb., o prekurzorech drog, které jsou uvedeny jako látky uvedené v příloze I k Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, v kategorii 1,2 nebo 3 cit. Nařízení a Nařízení vlády (ES) č. 111/2005, neboť tak činili v rozporu s podmínkami stanovenými pro legální nakládání s prekurzory drog stanovenými zákonem č. 272/2013 Sb., když nebyli držiteli zákonné licence, zvláštní licence ani registrace k nakládání s těmito látkami, Za to byli odsouzeni: obviněný V. J. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí části majetku blíže specifikovaného na str. 13 výroku rozsudku. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 13 výroku rozsudku. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání i zaměstnání v oboru nakládání s chemickými látkami a jejich prodej na dobu 5 let, obviněný L. S. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí části majetku blíže specifikovaného na str. 13 výroku rozsudku. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 14 výroku rozsudku, obviněná L. H. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 14 výroku rozsudku. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech u obviněných Z. N., J. K. a P. Š. 2. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění V. J., L. S., L. H. a J. K., rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. 3. 2022, sp. zn. 3 To 80/2021, tak, že: I. Podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného V. J. zrušil ohledně tohoto obviněného částečně ve výroku, jímž mu byl uložen trest propadnutí části majetku. II. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněných L. S., L. H. a J. K. jako nedůvodná zamítl. III. Jinak ponechal napadený rozsudek bez změn. II. Dovolání a vyjádření k nim 3. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podali obvinění L. H., L. S. a V. J. prostřednictvím svých obhájců dovolání. 4. Obviněná L. H. své dovolání směřující proti výroku o vině, výroku o trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci ve vztahu k její osobě, opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), když má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. 5. Pokud jde o výrok o vině, má za to, že obě citovaná rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení (nesprávném hodnocení otázky protiprávního jednání a otázky zavinění), závěry soudů obou stupňů jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními a z odůvodnění jejich rozhodnutí neplyne vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry. 6. Uvedla, že jednáním blíže popsaným v odsuzujícím rozsudku je spoluobviněným mj. kladeno za vinu, že přispěli k výrobě drogy metamfetamin v minimálním celkovém množství 21.000 gramů a k jejímu následnému prodeji na černém trhu s čistým výnosem v minimální výši 18.344.481 Kč, přičemž jednali v úmyslu získat společně (pro sebe a jiného) prospěch převyšující částku 10.000.000 Kč. 7. Obviněná se na této trestné činnosti měla podílet tím, že jednak opakovaně pro L. S. nakupovala u V. J. prekurzory pro výrobu pervitinu (zejména nákup jódu v celkovém množství 3.000 g, jeden litr kyseliny chlorovodíkové, dva litry kyseliny fosforečné), přičemž dle rozsudku je množství 3.000 gramů jódu způsobilé k výrobě až 2.209 gramů metamfetaminu, a jednak, že vyrobený pervitin distribuovala koncovým uživatelům. Podle obviněné nicméně jednání kladené jí za vinu nebylo v průběhu řízení spolehlivě prokázáno. K tomu uvedla, že soud prvního stupně na straně jedné tvrdí, že měla participovat na činnosti organizované zločinecké skupiny, která se podílela na rozsáhlé trestné činnosti v relativně delším časovém úseku, fakticky ale dospívá k závěru, že svým jednáním měla přispět k výrobě pouze asi 10 % celkového množství vyrobeného pervitinu. 8. Přestože si je vědoma toho, že byly realizovány záznamy prostorových odposlechů a telefonních hovorů, které jako důkaz byly provedeny v hlavním líčení, popírá, že by došlo k nákupům tzv. prekurzoru u obviněného J. tak, jak jsou v rozsudku popsány. Ani zachycená komunikace mezi ní a V. J. není přesvědčivým důkazem, který by prokazoval její účast na vytýkané trestné činnosti ostatních obviněných. Záznamy jsou často nesrozumitelné, a provedený písemný přepis, jehož správnost zpochybňuje, důkazem není. Pokud z telefonického hovoru mezi ní a obviněným J. ze dne 21. 6. 2019 mělo plynout, že dne 19. 6. 2019 u něj zakoupila 2 kg jódu, ze záznamu není rozeznatelný hovor o tom, že by došlo k jeho prodeji. Ačkoliv v tomto případě měla být aplikována zásada in dubio pro reo, soudy tuto skutečnost vyhodnotily v její neprospěch. 9. Ani z ostatních provedených důkazů nelze dovodit jakoukoliv její další aktivní účast na výrobě pervitinu nebo na činnosti organizované skupiny. V rámci posuzování její viny měl být především zohledněn rozsah její trestné činnosti a tento promítnut do uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, když rozdíly mezi tresty uloženými ostatním spoluobviněným, kteří měli hlavní podíl na výrobě uvedeného množství pervitinu, jsou zcela minimální. Pokud soudy při výši uloženého trestu nevycházely z podílu její viny, jsou jejich závěry v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry. 10. Nikdy nezpochybňovala, že byla v blízkém kontaktu se spoluobviněným L. S., s nímž měla osobní vztah. Tento vztah ale nebyl založen na pomoci při výrobě psychotropních látek. Zdůraznila, že sama neznala postup výroby drogy ani se této nikdy neúčastnila, byla pouze jeho životní partnerkou. Navíc neměla z údajné trestné činnosti žádný prospěch. 11. Poukázala též na procesní pochybení, kdy byla stíhána i pro údajnou účast na výrobě 500 g omamných a psychotropních látek v obci XY, která měla proběhnout dne 14. 11. 2019. Pro tento skutek však nebylo zahájeno trestní stíhání, když v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 11. 2019 tento skutek nebyl kladen za vinu ani jí, ani obviněnému S. Došlo tedy k porušení trestního řádu, neboť obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a soud pak může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. O skutečnosti, že se měla dopustit i tohoto útoku se přitom poprvé dověděla až z podané obžaloby. Vypuštění tohoto skutku, který je tak v tomto trestním řízení procesně nepoužitelný a z toho vyplývající vliv na posouzení její viny, nicméně není z obou rozhodnutí zjistitelný. 12. Rovněž upozornila, že pokud měla participovat na distribuci poměrně značného množství pervitinu Z. Z., Z. V., P. Š., J. T. a D. M., pro takový závěr nebyly provedeny potřebné důkazy. Nebylo ani prokázáno, že by k takové distribuci skutečně došlo, resp. že by k ní došlo v uváděném rozsahu. Ke zjištění přesného množství údajně předaného pervitinu došlo toliko u svědka P. Š. a D. M., jimž měla celkem předat 6,2 g vyrobeného pervitinu. I kdyby distribuce drog byla nade vši pochybnost prokázána v uvedeném rozsahu, pak si nelze představit, že by její činnost v takovém rozsahu k čemukoliv v rámci organizované zločinecké skupiny přispěla. Dosažený finanční výnos z takové distribuce byl zcela minimální, není např. ani tvrzeno nebo prokázáno, že by za distribuci pervitinu komukoliv z ostatních spoluobviněných platila tak, aby od něj získala drogy pro další distribuci. 13. Jestliže rozsudek nalézacího soudu tvrdí, že její podíl na činnosti organizované zločinecké skupiny byl zásadní, a proto jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání devíti let, pak popisovaný vliv prokázán nebyl. Pokud by její podíl měl být zásadní, muselo jí být prokázáno její přímé zapojení do činnosti organizované skupiny a měla by za svou činnost získat podstatný majetkový prospěch. Nic z toho ale prokázáno nebylo. Odvolací soud měl proto vyhodnotit, zda provedené dokazování v této trestní věci odpovídá závěrům uvedeným v napadeném rozsudku. Pečlivě mělo být zváženo, jaký byl její skutečný podíl na údajné trestné činnosti a jakou měrou měla přispět k vytýkané trestné činnosti. I pokud odvolací soud došel k závěru o její vině, mělo by být zváženo, zda není na místě zmírnit použitou právní kvalifikaci ve smyslu ustanovení §283 odst. 2 tr. zákoníku. 14. Pokud jde o uložený trest odnětí svobody, nebyla respektována a dodržena zásada diferenciace a individualizace. Ve srovnání s tresty uloženými ostatním spoluobviněným, jej proto shledává jako zcela nepřiměřený, když jeho výše není přezkoumatelným způsobem odůvodněna. 15. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud přezkoumal ve vztahu k její osobě části obou napadených rozhodnutí a řízení jim předcházející a v těchto částech je zrušil, ev. sám rozhodl o uložení trestu v rámci §283 odst. 2 tr. zákoníku. 16. Obviněný L. S. ve svém dovolání směřujícím proti výrokům napadeného usnesení jeho se týkajících (výroky II. a III.), uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), když má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a v řízení předcházejícím napadenému rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. 17. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný po rekapitulaci dosavadního řízení vyslovil svůj nesouhlas zejména se skutkovými závěry týkajícími se celkového počtu případů výroby metamfetaminu a celkového množství vyrobené drogy. Obviněný si je plně vědom, že skutkové otázky nejsou až na výjimky předmětem přezkumu dovolacího soudu, nicméně je přesvědčen, že dovolacímu soudu lze k přezkumu předložit otázku porušení zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, jak tuto rozvedl ve svém odvolání a v tomto dovolání. 18. Je přesvědčen, že provedení výpočtu množství vyrobené drogy soudem prvního stupně porušuje zásadu „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ tak zásadním způsobem, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou již v extrémním rozporu s provedeným dokazováním a se zásadami vyjádřenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Odvolací soud se nicméně následně v odůvodnění napadeného usnesení touto otázkou konkrétněji nezabýval a omezil se toliko na odkaz na skutková zjištění a jejich právní hodnocení soudem prvního stupně. 19. Pokud jde o údaje o minimálním množství vyrobené drogy, ani v tomto případě nemají závěry soudu prvního stupně oporu v provedeném dokazování. Při jeho výpočtu soud prvního stupně vycházel z údajů poskytnutých spolupracujícím obviněným P. Š. o množství metamfetaminu, které si do jeho bydliště přinášel J. K., když uvádí různá množství a různou četnost v měsících červenci až listopadu 2019. Dovolatel konstatoval, že z těchto údajů nelze při stanovení minimálního množství vyrobené drogy vycházet, neboť sám P. Š. hovoří o tom, že celkové množství drogy nikdy nevážil. Může se tak jednat maximálně o jeho odhad, ze kterého však nelze získat relevantní údaj o minimálním množství vyrobené drogy. Ani v případě, že by se z údajů uvedených P. Š. dalo skutečně vycházet, není závěr krajského soudu o minimálním množství vyrobené drogy 8.855 g správný, neboť tento soud při svých výpočtech nepostupoval důsledně v souladu se zásadou in dubio pro reo. 20. Nelze přehlédnout, že P. Š. v hlavním líčení své výpovědi posunul mírným způsobem v neprospěch spoluobviněných. Při důsledné aplikaci procesní zásady in dubio pro reo by celkové množství vyrobené drogy za celé období mohlo činit maximálně 4.500 g. 21. Jak je z uvedených výpočtů patrno, tak i v případě, že ohledně množství drogy, které si u obviněného P. Š. uschovával obviněný J. K. bude vycházeno z údajů z výpovědi obviněného P. Š., pak v takovém případě by měl být údaj o minimálním množství vyrobené drogy podstatně nižší, než je uváděno v rozsudku soudu prvního stupně. Rozdíl mezi množstvím vyrobené drogy, jak jej uvádí soud prvního stupně (8.855 g), a množstvím vyrobené drogy dle shora uvedeného výpočtu (4.500 g) je poměrně zásadní. Neměl by mít zřejmě vliv na právní kvalifikaci jednání obviněného, nicméně upravené skutkové závěry mohou mít vliv na úvahy o výši trestu. 22. Pokud odvolací soud nesprávné závěry o minimálním množství vyrobené drogy, které jsou v rozporu s provedeným dokazováním a v rozporu se zásadou „ in dubio pro reo“, převzal z rozsudku soudu prvního stupně, na který odkazuje, zatížil tak své rozhodnutí vadou, která by měla být napravena v dovolacím řízení 23. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 3. 2022, č. j. 3 To 80/2021-6497, v rozsahu dotčeném dovoláním zrušil a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 24. Obviněný V. J. své dovolání směřující proti výroku III. usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, v rozsahu jeho se týkajícím, opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022). 25. Obviněný popírá, že by se dopustil vytýkaného jednání tak, jak bylo popsáno v rámci napadeného rozsudku. Je přesvědčen o věcné nesprávnosti a nespravedlnosti napadeného usnesení ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, jímž byl odsouzen za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku mj. jiné k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let a 6 měsíců i přesto, že až dosud byl naprosto bezúhonnou osobu a zejména nikdy žádné omamné a psychotropní látky a jedy nedovoleně nevyrobil, ani s nimi nedovoleně jinak nenakládal. V rámci výkonu své podnikatelské činnosti, a to v podstatné části i v rámci naprosto transparentního provozování e-shopu s chemickými látkami, prodával dalším osobám chemické látky, které za určitých okolností mohly být zneužity i k nelegální výrobě metamfetaminu. Nikdy a nikomu však neprodal ucelený soubor chemických látek, které by byly zapotřebí mimo další suroviny k nelegální výrobě metamfetaminu. 26. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný shledal ve skutečnosti, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, když pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho rámci namítl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 27. Ohledně skutku pod bodem 1) výroku o vině napadeného rozsudku namítl úplnou absenci důkazů o jeho případném vědomí o partnerském vztahu mezi spoluobviněnými S. a H., o tom, že přezdívka „K.“ je přezdívkou S., o nelegální výrobě a distribuci metamfetaminu ze strany S. a dalších spoluobviněných v rámci jejich organizované skupiny a o účelu nákupu a použití jím dodaných chemických látek H. či S. k nelegální výrobě metamfetaminu. Tedy o výše zmíněných třech základních aspektech a s tím spojenou absenci adekvátních úvah soudu prvního stupně o těchto neexistujících důkazech. Ačkoliv se jednalo o podstatnou skutkovou otázku, mající zásadní vliv na případný závěr o naplnění znaků skutkové podstaty předmětného trestného činu a v posuzované věci pak zejména na závěr o údajném začlenění obviněného do organizované skupiny pachatelů, což je podstatné i z hlediska příslušné právní kvalifikace jeho jednání, odvolací soud se s touto jeho argumentací nevypořádal řádným a zákonným způsobem, když toliko konstatoval správnost závěrů soudu prvního stupně. 28. Existenci jiného nesprávného hmotně právního posouzení, a to konkrétně otázky údajné nelegálnosti prodeje chemické látky červený fosfor, kdy nejen ve vztahu ke skutku pod bodem 1), ale zejména ve vztahu ke skutku pod bodem 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu obviněný shledává v jeho zjednodušujícím závěru, že jediným možným způsobem využití chemické látky červený fosfor je nelegální výroba metamfetaminu, a že každý nákup této chemické látky je činěn pouze za účelem nelegální výroby metamfetaminu. Pokud tedy dodával přímo tuto chemickou látku nebo případně jiné chemické látky dalším osobám, které třeba i jen poptávaly červený fosfor, bylo automaticky s ohledem na znalosti obviněného z oboru chemie dovozeno nesprávně jeho vědomí o tom, že příslušné chemické látky jsou jednotlivými osobami odebírány za účelem jejich zneužití k nelegální výrobě metamfetaminu. 29. Současně namítá, že k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly bezdůvodně provedeny jím navrhované podstatné důkazy, a to konkrétně vyžádání zprávy Ministerstva zdravotnictví o případném prodeji chemické látky červený fosfor v období let 2014 až 2019. Soud prvního stupně zcela ignoroval postupný legislativní vývoj restrikcí prodeje chemické látky červený fosfor, jehož prodej přitom nebyl až do roku 2014 jakkoli omezen. Pokud by totiž dle údajů příslušného orgánu bylo s touto chemickou látkou oficiálně obchodováno, byla by tak jednoznačně prokázána nesprávnost výše rozvedené konstrukce soudu prvního stupně a v konečném důsledku tedy i jeho jiné hmotně právní posouzení ve vztahu k nákupům chemické látky červený fosfor pouze pro nelegální účely. Danou konstrukci vytvořil nalézací soud i v návaznosti na způsob obhajoby obviněného, kdy byly zejména akcentovány jeho znalosti z oboru chemie, a to přesto, že ze způsobu obhajoby nelze usuzovat na vinu obviněného za neexistence nebo slabosti jiných usvědčujících důkazů, nebo na ni usuzovat z osobních vlastností nebo jiných charakteristik obviněného, neboť takový postup soudu by znamenal potlačování práva na obhajobu a byl by v rozporu s presumpcí neviny, jak to bylo dovozeno v rámci nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 864/11. 30. Nalézacím soudem vytvořená konstrukce o jediném možném využití červeného fosforu pouze k nelegální výrobě metamfetaminu byla aplikována v rámci hodnocení důkazů o vědomí obviněného ve vztahu k použití jím dodaných chemických látek spoluobviněnými H. a S. k nelegální výrobě metamfetaminu, neboť H. od něj sice červený fosfor neodebrala, nicméně se na něj dotazovala. V případě S. sice nebylo řádně prokázáno, že by tento od obviněného skutečně odebral nebo alespoň poptával červený fosfor, nicméně uvedené soud nahradil závěrem o údajném jeho vědomí o partnerském vztahu H. a S. Na nesprávnost dané konstrukce soudu prvního stupně poukazoval již rámci odvolacího řízení, kdy on sám i další v řízení slyšení svědci a dokonce i zpracovatel znaleckého posudku z oboru chemie uváděli i jiné způsoby využití chemické látky červený fosfor, než toliko k nelegální výrobě metamfetaminu. 31. K této věci i v odvolacím řízení navrhoval doplnění dokazování vyžádáním zprávy Ministerstva zdravotnictví o tom, zda v letech 2014 až 2019 (před rokem 2014 nepodléhal prodej chemické látky červený fosfor žádné restrikci a prodeje této chemické látky nebyly vůbec evidovány) byla na trh v České republice uvedena chemická látka červený fosfor. Tento důkazní návrh však byl odvolacím soudem odmítnut jako nadbytečný, což dle obviněného naplňuje dovolací důvod v tom smyslu, že k rozhodným skutkovým zjištěním (jako podkladu pro následné řešení jiného hmotně právního posouzení) nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný příslušné zprávy Ministerstva zdravotnictví, které předkládá jako přílohy svého dovolání, v mezidobí vyžádal s tím, že z těchto zpráv vyplynuly konkrétní údaje o prodeji chemické látky červený fosfor, a to přinejmenším v řádu stovek kg ročně, čímž byla naprosto nezpochybnitelně vyvrácena daná konstrukce soudu prvního stupně a potvrzena nesprávnost jeho jiného hmotně právního posouzení. Ačkoliv ze strany odvolacího soudu bylo ve shodě s obhajobou obviněného překvapivě dovozeno, že odvolací soud „ani v nejmenším nezpochybňuje tvrzení obviněného o možnostech širšího využití červeného fosforu, než pouze k výrobě pervitinu“, nemělo to na rozhodování odvolacího soudu absolutně žádný vliv. 32. Pokud jde o nesprávné posouzení otázky ze strany nalézacího soudu o začlenění obviněného do organizované skupiny spoluobviněného S., ačkoli se jednalo o otázku mimořádně významnou pro právní kvalifikaci údajného jednání obviněného, byl daný závěr naprosto nedostatečně odůvodněn, přičemž ani odvolací soud se k námitkám obviněného vůbec nevyjádřil. Závěr soudu prvního stupně je nesprávný i s ohledem na namítaný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů ve vztahu k údajnému vědomí obviněného o spojení H. a S. a současně pak i s ohledem na nesprávnost výše rozvedené konstrukce soudu prvního stupně o nelegálnosti jakéhokoli odběru červeného fosforu, která byla použita k závěru o vědomí obviněného o účelu nákupů chemických látek H. a S. Nesprávnost uvedeného závěru o začlenění obviněného do organizované skupiny spoluobviněného S. se konkrétně projevuje v nesprávnosti právní kvalifikace jednání obviněného. 33. Existenci zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů obviněný shledal i ve vztahu k chybně určenému celkovému množství metamfetaminu, na jehož výrobě měl participovat. V tomto směru v podrobnostech uvedl, že krajský soud vycházel z mylného předpokladu, že znalecký posudek při svých výpočtech vycházel z koncentrace kyseliny chlorovodíkové ve výši 36 %, on však reálně disponoval kyselinou chlorovodíkovou nižší koncentrace, která dosahovala hodnoty 31,5 %. To je zřejmé již z faktur, které na tyto obchody byly vystavovány, spolehlivě to vyplynulo i z provedeného dokazování, a jak to ostatně správně dovodil i odvolací soud. I když v rámci odvolacího řízení bylo provedeno doplnění výslechu zpracovatele znaleckého posudku z oboru chemie, závěry z jeho výpovědi vycházející i údaje obviněného však byly odvolacím soudem následně nesprávně interpretovány, zjevně s ohledem na jeho nedostatečnou orientaci k této ryze odborné otázce z oboru chemie. 34. Při stanovení hypotetického množství metamfetaminu, který by bylo možno vyrobit z jím dodaných chemikálií bylo totiž nutno zohlednit i maximálně toliko 78 % výtěžnost nelegální výroby metamfetaminu spoluobviněného S., v důsledku čehož by se v případě skutku pod bodem 1) hypoteticky jednalo o přispění obviněného k celkové výrobě metamfetaminu nikoli v rozsahu 2.016 g, ale toliko v rozsahu 1.342,7 g metamfetaminu. Určení správného množství případně vyrobeného metamfetaminu je samozřejmě nezbytně nutné i pro určení správné právní kvalifikace daného jednání, pokud je dovozováno, že se tohoto jednání obviněný dopustil. Jde tedy o věcnou chybu v odborném výpočtu, k němuž však odvolací soud nedisponoval dostatečnou odborností. 35. Existenci nesprávného právního posouzení skutku a existenci zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů shledal obviněný i ve vztahu ke skutku pod bodem 2) napadeného rozsudku, kdy byl uznán vinným za vědomé přispění k nelegální výrobě metamfetaminu ze strany zcela jiných osob, ačkoli u drtivé většiny těchto osob nebylo v rámci provedeného dokazování prokázáno, že by z jejich strany skutečně došlo k jakékoli výrobě metamfetaminu. 36. V rámci daného skutku měl dlouhodobě přispívat k nelegální výrobě metamfetaminu tím, že dodával chemické látky a laboratorní sklo dalším osobám s vědomím toho, že dané látky budou jejich odběrateli zneužity k nelegální výrobě metamfetaminu, k čemuž poznamenal, že prodej chemických látek byl jednou z činností, které vykonával v rámci výkonu svého podnikání na základě živnostenského oprávnění. Má za to, že by se mohl v daném případě skutečně dopustit trestné činnosti pouze v případě kumulativního splnění tří základních náležitostí, spočívajících jednak ve vlastním prodeji chemických látek zneužitelných k nelegální výrobě metamfetaminu, dále pak v realizaci vlastní nelegální výroby metamfetaminu ze strany odběratele této látky a konečně v existenci vědomí či alespoň srozumění s tím, že příslušné chemické látky budou jednotlivými osobami z řad odběratelů odsouzeného skutečně zneužity ke konkrétní a nelegální výrobě metamfetaminu. K tomu však nedošlo. 37. Obviněný poukázal na to, že byl odsouzen za spolupodílení se na výrobě metamfetaminu, to však nebylo absolutně žádným způsobem prokázáno. Nelze přehlédnout, že ve vztahu k deseti z celkového počtu třinácti osob, s nimiž se měl údajně spolupodílet na výrobě metamfetaminu, nebyl opatřen jakýkoliv poznatek o tom, že by dané osoby z dodaných chemických látek skutečně metamfetamin vyrobily či se o to alespoň pokusily. Veškeré nalézacím soudem zmiňované důkazy se, s výjimkou výpovědí svědků J. P. a O. W., týkaly pouze otázky vlastního pořízení chemických látek a v některých případech diskuzí obviněného o způsobech výroby metamfetaminu, ke které však nikdy nedošlo anebo která nebyla přinejmenším prokázána. Souhrnně lze uvést, že z celkového počtu třinácti osob, s nimiž se měl obviněný podílet na nelegální výrobě metamfetaminu, bylo pouze u osob J. P., D. M. a O. W. prokázáno, že tyto osoby v rozhodném období nelegálně vyrobili metamfetamin, přičemž pouze tito velmi pochybným způsobem uváděli údaje o případném vědomí obviněného o tom, že chemické látky pořízené od jeho osoby by snad mohly být využity k nelegální výrobě metamfetaminu. 38. V další části mimořádného opravného prostředku vyslovil své pochybnosti o procesní použitelnosti svědeckých výpovědí, které učinili O. W. a J. P., neboť byli policejním orgánem vyslechnuti dříve, než pro skutek popsaný v bodě 2) bylo zahájeno trestní stíhání. Protože výpověď učinili pro jiný skutek, než ke kterému se jejich výpovědi vztahovaly, nelze tyto považovat za procesně použitelné. Obviněný nezpochybňuje, že tyto výpovědi lze použít jako důvod k případnému rozšíření trestního stíhání, jako procesně použitelné výpovědi jmenovaných svědků lze však považovat pouze ty, které byly učiněny v hlavním líčení. Ani tyto výpovědi však použít nelze, protože jmenovaní svědci nebyli policejním orgánem a následně ani soudem prvního stupně řádně poučeni o tom, že mají právo odmítnout vypovídat, pokud by si svou výpovědí mohli přivodit nebezpečí vlastního trestního stíhání. O tomto právu totiž byli poučeni pouze obecně, bez zvláštního upozornění na to, že dané právo odepřít vypovídat mají i za situace, že již byli v minulosti pro dané jednání pravomocně odsouzeni. 39. Uvedené procesní pochybení není jedinou skutečností, která brání stavět skutkové závěry na svědeckých výpovědích uvedených svědků. Pokud se svědci vyjadřují v neprospěch obviněného, z hlediska důkazního se jedná o tvrzení proti tvrzení. Již v průběhu vedeného řízení bylo obhajobou opakovaně upozorňováno na nevěrohodnost výpovědí, které oba svědci učinili a podrobně byly rozebrány i důvody, proč tyto výpovědi nelze považovat za věrohodné. V tomto směru poukázal na skutečnost, že jde o osoby několikrát trestané, navíc dlouhodobé uživatele omamných a psychotropních látek apod. Nalézací soud nicméně údajům vyplývajícím z těchto svědeckých výpovědí nevěnoval náležitou pozornost. 40. Již v řízení před soudem prvního stupně namítal, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno a vedeno ve vztahu ke konkrétnímu a časově vymezenému jednání, které mělo být pácháno v rámci organizované skupiny spoluobviněného S. a dalších osob. Pokud pak byli svědci J. P. a O. W. policejním orgánem v průběhu přípravného řízení v daném trestním stíhání vytěžováni ke zcela jinému a již samostatnému jednání obviněného mimo jakoukoli organizovanou skupinu dalších osob, a ke které mělo docházet zcela mimo rámec činnosti organizované skupiny spoluobviněného S., mohly tyto výpovědi sloužit pouze k tomu, aby bylo zahájeno nové trestní stíhání či rozšířeno stávající trestní stíhání obviněného. Rozhodně však nebylo možné v trestní věci dle původního jeho trestního stíhání tyto výpovědi považovat za procesně použitelné právě v řízení, vedeném na základě původního trestního stíhání. Daný stav byl následně potvrzen tím, že ze strany policejního orgánu bylo teprve dodatečně a právě na základě uvedených svědeckých výpovědí rozšířeno trestní stíhání obviněného o jednání spočívající ve skutku pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku. 41. K výše uvedenému se vyjádřil odvolací soud, který dospěl k závěru o tom, že jednání obviněného, tedy prodej červeného fosforu, jódu a dalších chemikálií a pomůcek potřebných pro výrobu pervitinu, nelze považovat za pokračování, ale že šlo o jedno souvislé jednání, které trvalo určitou dobu a v hmotněprávní i procesněprávní rovině představovalo jeden skutek. Proto pak bylo rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stíhání pro jednání popsané v bodě 2. výroku o vině napadeného rozsudku dle odvolacího soudu nadbytečné. 42. Obviněný je nicméně přesvědčen o tom, že skutky pod body 1) a 2) výroku o vině napadeného rozsudku nelze považovat za jeden kontinuální skutek, neboť skutek pod bodem 1. výroku o vině napadeného rozsudku jím měl být páchán v rámci organizované skupiny ostatních spoluobviněných, zatímco skutek pod bodem 2) měl být páchán výhradně a zcela samostatně pouze obviněným. Stejně tak se nejednalo o jednání časově kontinuální, kdy ze samotného popisu skutku pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku vyplývá, že minimálně v době od počátku roku 2016 do 11. 2017 a tedy po dobu téměř dvou let nebylo zjištěno jakékoli jeho jednání, které by mohlo být posouzeno jako protiprávní. Pokud by měly být skutky pod body 1) a 2) výroku o vině napadeného rozsudku skutečně pojímány jako jeden kontinuální skutek, pak by se jednalo o vnitřní rozpor napadeného rozsudku v tom smyslu, že by nebyl žádný důvod k tomu, aby byl tento údajně jediný skutek členěn do dvou samostatných bodů výroku o vině napadeného rozsudku. 43. Rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů, je dán podle obviněného v rámci skutku pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku tím, že byla soudem prvního stupně zvolena nesprávná metoda výpočtu celkového minimálního množství případně vyrobeného metamfetaminu, přičemž daná nesprávnost nebyla odstraněna ani odvolacím soudem. V této souvislosti poukazuje na nepřesnost v popisu skutku dle bodu 2) výroku o vině napadeného rozsudku, kdy bylo soudem prvního stupně uzavřeno, že obviněný popsaným jednáním bezprostředně přispěl k výrobě psychotropní látky metamfetamin v minimálním dalším množství 25.313 g, nad rámec množství uvedeného v bodě 1). V tomto ohledu bylo zjevně vycházeno ze zjištění o tom, že měl osobám uvedeným pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku dodat minimálně 8.328 g červeného fosforu, způsobilého k výrobě až 25.313 g metamfetaminu. Správně však mělo být vycházeno z množství chemické látky, která umožňovala minimální množství případně vyrobeného metamfetaminu (kdy se jednalo o kyselinu fosforečnou, způsobilou k výrobě až 9.233 g metamfetaminu) a nikoli tedy z chemické látky, která umožňovala ze zjištěných chemických látek nejvyšší množství vyrobeného metamfetaminu a tedy z látky červený fosfor tak, jak to bylo provedeno ze strany soudu prvního stupně. 44. Soud prvního stupně v případě daného výpočtu postupoval rovněž věcně nesprávně, když bylo stanoveno souhrnné množství jednotlivých druhů chemických látek tak, jako by se jednalo o odběr těchto látek jedinou osobu, ačkoliv měly být odebírány celkem třinácti osobami, jmenovanými v rámci skutku pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku. Správně mělo být postupováno tak, že u každé jednotlivé osoby ze všech odběratelů chemických látek by bylo dle množství těmito osobami odebraných jednotlivých druhů chemických látek, stanoveno minimální množství metamfetaminu, které by mohla případně vyrobit každá jednotlivá osoba samostatně. Teprve následně by byl proveden součet tohoto případně minimálně vyrobeného metamfetaminu u všech osob, jmenovaných v rámci skutku pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku. Prostřednictvím tohoto součtu by teprve bylo stanoveno celkové minimální množství metamfetaminu, které by mohlo být případně vyrobeno ze strany všech jednotlivých odběratelů chemických látek od obviněného. Dle jeho výpočtu by se přitom jednalo o minimální množství metamfetaminu v rozsahu 7.968 g, což je pochopitelně hodnota podstatně nižší, než napadeným rozsudkem stanovené minimální množství metamfetaminu v rozsahu 25.313 g. 45 . Zastává též názor, že skutků pod body 1) i 2) výroku o vině napadeného rozsudku, se mohl případně dopustit maximálně ve formě pomoci ke spáchání trestného činu a nikoli tedy ve formě spolupachatelství tak, jak o tom bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem. 46. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a napadený rozsudek a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 47. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k podaným dovoláním předně vyplývá, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňují obvinění v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělili je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Odmítla tvrzení obviněných, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Má za to, že veškeré námitky, které obvinění v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. 48. Vyjádřila souhlas s názorem odvolacího soudu, že pokud jde o námitku obviněných stran množství metamfetaminu, které bylo organizovanou skupinou vyprodukováno, věnoval tomu prvoinstanční soud mimořádnou pozornost, k jejímu vyšetření přistoupil pečlivě, podrobně a závěry, ke kterým dospěl, odůvodnil logickým a přesvědčivým způsobem. Pokud své skutkové závěry v tomto směru staví soud prvního stupně na základě výpovědi spolupracujícího obviněného P. Š., nelze takovému postupu nic vytknout. Navíc tento důkaz totiž nestojí osamoceně, z napadeného rozsudku je zřejmé, že soud prvního stupně důkazní situaci objektivizoval i dalšími důkazy. 49. Ve shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v odůvodnění jeho rozhodnutí státní zástupkyně uzavřela, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarované důvody dovolání naplněny nebyly. 50. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jsou zjevně neopodstatněná. 51. V rámci své repliky k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k jeho dovolání obviněný V. J. prostřednictvím svého obhájce v prvé řadě uvádí, že předmětné vyjádření považuje za zcela zjevně vadné. 52. Konkrétně poukazuje na skutečnost, že své dovolání opíral o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., a nikoli tedy pouze o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak, jak bylo v rámci předmětného vyjádření nesprávně uvedeno. 53. V předmětném vyjádření bylo rovněž pominuto, že v rámci svého dovolání namítal nejen nesprávné právní posouzení skutku a extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, ale také založení rozhodných skutkových zjištění na procesně nepoužitelných důkazech, jakož i nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů. Rovněž odkazuje na vlastní rozsah předmětného vyjádření, kdy k podanému dovolání obviněného se argumentace státní zástupkyně vztahuje jen minimálně. 54. Obviněný setrval na své obhajobě, že jeho postavení bylo nesprávně odvozováno od postavení spoluobviněného S., ačkoli ve skutečnosti se postavení těchto osob i charakter jejich jednání od sebe naprosto zásadním způsobem odlišují. Trestná činnost S. totiž byla nepochybná na rozdíl od jeho postavení, kdy oproti ostatním spoluobviněným nikdy žádný metamfetamin nevyrobil, neposkytl jiné osobě a na jejím případném prodeji ani nelegálně neprofitoval. Rovněž žádnému z ostatních spoluobviněných nedodal ucelený soubor chemických látek, nezbytných pro nelegální výrobu metamfetaminu, ani těmto osobám nebyla dodána konkrétní chemická látka – červený fosfor. 55. Ve vztahu k věcné povaze předmětného vyjádření obviněný namítá nesprávnost závěru o tom, že „námitky vyjádřené v dovolání měl uplatňovat v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a že je rovněž vtělil do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací“. V tomto směru poukazuje, že minimálně některé dovolací důvody byly uplatněny jako naprosto nové, přičemž nebyly až dosud jakkoli řešeny v žádné z dosavadních fází trestního řízení v dané věci, zvláště když se vztahovaly k argumentaci odvolacího soudu v rámci odůvodnění napadeného usnesení. 56. Závěrem svého vyjádření obviněný ve stručnosti shrnul svou dovolací argumentaci, kterou uplatnil již ve svém mimořádném opravném prostředku s tím, že i nadále a v celém rozsahu setrvává na svém dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu ve spojení s napadeným rozsudkem soudu prvního stupně. III. Přípustnost a důvodnost dovolání 57. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. 58. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona (ať již ve znění účinném do 31. 12. 2021 nebo ve znění účinném od 1. 1. 2022), jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.). 59. Jak již bylo konstatováno shora, obviněná L. H. své dovolání podala s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, tedy proto, že se mj. domnívá, že tímto mimořádným opravným prostředkem napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu bylo do 31. 12. 2021 možné namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, nýbrž v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. 60. Tyto zásady však bylo možné i za právní úpravy účinné do 31. 12. 2021 prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny základních práv a svobod a články 36 a 38 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění měla nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, dále důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých, v rozporu s procesními předpisy, či bylo-li zjištěno svévolné hodnocení důkazu provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.). S těmito principy se přitom ve své rozhodovací praxi plně ztotožnil i Nejvyšší soud jako soud dovolací. 61. V době rozhodování Nejvyššího soudu je přitom od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, (v nezměněné dikci) nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení, přičemž tento dovolací důvod ve svém dovolání podaném dne 31. 5. 2022 (tedy již po účinnosti výše zmíněné novely) uplatnili obviněný L. S. a obviněný V. J. Ten současně uplatnil též dovolací důvod, který byl do ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 nově vložen pod písmenem g), spočívající v tom, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “. Jde tedy o nově formulovaný dovolací důvod, který v podstatě vychází z dosavadní aplikační praxe Nejvyššího soudu uplatňované ve vztahu k dovoláním opírajícím se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. 62. Nejvyšší soud je přitom podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022). I nadále však z hlediska rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání, lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§265f odst. 2 tr. ř.). Všem dovolatelům lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci uplynula po datu 1. 1. 2022, tj. po účinnosti výše označené novely trestního řádu. 63. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „ práva na spravedlivý proces “ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). 64. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obvinění uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17/2002, C. H. Beck). Dovolání obviněné L. H. 65. S ohledem na výše uvedené předně nutno konstatovat, že obviněná L. H., svůj mimořádný opravný prostředek opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), když má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení. Svým dovoláním napadá výroky o vině, o trestu odnětí svobody a o trestu propadnutí věci. 66. Obviněná v podaném dovolání vyjadřuje nesouhlas s hmotněprávním posouzením přisouzeného skutku, což by byly námitky v obecné rovině podřaditelné od 1. 1. 2022 pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (dříve se jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.), jehož prostřednictvím lze namítat zásadně vady právní povahy. Pro jeho naplnění, jak výše uvedeno tedy nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení trestního řádu, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. 67. Nejvyšší soud nicméně shledal, že po obsahové stránce žádné konkrétní námitky obviněné proti právnímu hodnocení posuzovaného jednání nesměřují. Obviněná sice popírá, že se měla podílet na trestné činnosti tím, že jednak opakovaně pro L. S. nakupovala u V. J. prekursory pro výrobu pervitinu, jednak, že vyrobený pervitin distribuovala konečným uživatelům, avšak svou argumentaci staví na rozporování skutkových zjištění soudů, které podle ní nesprávně hodnotily provedené důkazy, když namítá, že tohoto jednání se nedopustila, že pro závěr soudů o její vině chybí opora v provedeném dokazování, namítá, že jednání kladené jí za vinu nebylo prokázáno ani záznamy prostorových odposlechů a telefonních hovorů, neboť jsou nesrozumitelné, když ani z ostatních důkazů nelze dovodit její aktivní účast na výrobě pervitinu, ani na činnosti organizované skupiny, že měl být při zohledněn rozsah její trestné činnosti, který z jejího pohledu byl toliko marginální, že pokud měla participovat na distribuci značného množství pervitinu koncovým uživatelům, nebyly pro takový závěr provedeny potřebné důkazy ani nebylo prokázáno, že by k takové distribuci skutečně došlo stejně jako, že měla z trestné činnosti jakýkoli prospěch aj. Tím vším se však obviněná primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že její jednání mělo být posouzeno toliko podle ustanovení §283 odst. 2 tr. zákoníku. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 (ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022) , obsahově nenaplňují. 68. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněnou považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. 69. Na skutkovém základě jsou založeny rovněž námitky dovolatelky zpochybňující naplnění subjektivní stránky přisouzeného zločinu opírající se zejména o tvrzení, že její vztah se spoluobviněným L. S. nebyl založen na pomoci při výrobě psychotropních látek, ale byla pouhou jeho životní partnerkou, že sama postup výroby drogy neznala ani se této nikdy neúčastnila, neměla tedy se samotnou výrobou drog nic společného a ani žádné její zapojení do trestné činnosti organizované skupiny nebylo žádnými důkazy spolehlivě prokázáno. I zde totiž obviněná brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči právnímu hodnocení, které soudy přijaly. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze znovu poukázat na velmi podrobně vykonané dokazování a jeho zhodnocení, zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění rozsudku, kde se věnoval všem okolnostem, které mu umožnily učinit závěr o vině obviněné bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky daného zločinu, přičemž nedospěl k žádnému poznatku, který by měl byť jen zpochybňovat otázku povědomí obviněné o jejím zapojení do činnosti organizované skupiny i o tom, že se dopouští trestného jednání. Jak v tomto ohledu soud prvního stupně zdůraznil: „….z provedeného dokazování je podle soudu zjevné, že všichni obvinění na straně jedné věděli, že konečným cílem a smyslem jejich popsaného počínání je výroba drogy metamfetamin. Stejně tak každý z obviněných věděl, že na vytýkaném jednání participují minimálně dvě další osoby, přičemž každý z obviněných si byl s ohledem na prokázané skutkové okolnosti vědom, že taková „velkokapacitní“ výroba drogy metamfetamin, .. zjevně neslouží např. pro uspokojení osobní spotřeby zúčastněných osob.“ (bod 84. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 70. Pokud obviněná dále namítá, že závěry soudů obou stupňů jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, přičemž z odůvodnění jejich rozhodnutí neplyne vztah mezi skutkovými zjištěními, úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry, z této její dovolací argumentace nicméně vyplývá, že takto vznesené námitky lze spíše podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, tedy, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu neodpovídají obsahu provedených důkazů a jsou tedy s nimi ve zjevném rozporu. Taková vadná zjištění však podle Nejvyššího soudu ve věci dána nejsou. 71. Nutno zdůraznit, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento zjevný rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). 72. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud stran námitky zjevného rozporu skutkových závěrů s provedeným dokazováním a právním posouzením skutku konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek nalézacího soudu a potažmo na něj navazující usnesení soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Krajský soud v Ostravě realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Vrchní soud v Olomouci, který odvolání obviněné řádně přezkoumal a se všemi jejími námitkami se přesvědčivě vypořádal. 73. Není možné přihlížet k námitce, že nebyla zachována zásada totožnosti skutku, ohledně jednání spočívajícího v údajné účasti dovolatelky a obviněného L. S. na výrobě 500 g omamných a psychotropních látek v obci XY, která měla proběhnout dne 14. 11. 2019, opírající se o tvrzení, že pokud v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 11. 2019 tento skutek nebyl kladen za vinu ani jí, ani obviněném S., a o tomto se dozvěděla až z podané obžaloby ze dne 13. 11. 2020, sp. zn. 1 KZV 43/2019 v níž byl skutek popsán, došlo k porušení trestního řádu, neboť obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. 74. Jen pro úplnost tak lze připomenout, že otázku zachování totožnosti skutku není možno zužovat na pouhou vnější podobnost popisu skutkového stavu mezi sdělením obvinění a konečným rozsudkem. Ve fázi sdělení obvinění nemá příslušný policejní orgán zdaleka dostatek informací pro precizní vyjádření skutkového stavu věci (čili popisu skutku ve sdělení obvinění). Naopak, jeho úkolem je tento stav zjišťovat a opatřovat o něm důkazy, na jejichž podkladě je státní zástupce při formulaci obžaloby nejen oprávněn, ale i povinen precizovat popis skutku tak, aby odpovídal obsahu dosud opatřených důkazů. Na základě výsledků dokazování provedeného soudem mohou některé skutečnosti odpadnout a jiné naopak přibýt. Skutek, který je předmětem trestního řízení, soud projednává v celé šíři. Proto přihlíží i ke změnám skutkového děje, k nimž při projednávání věci před soudem došlo. Soud je rovněž povinen popsat stav věci podle výsledků dokazování, jež provádí v hlavním líčení (§220 odst. 1, 2 tr. ř.). Totožnost skutku je v trestním řízení zachována nejen tehdy, jestliže je úplná shoda alespoň v jednání při rozdílném následku, úplná shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, ale také tehdy, je-li jednání či následek v obou případech alespoň částečně shodný v podstatných rysech (srov. rozhodnutí č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.). Není tedy pochyb o tom, že zásada totožnosti skutku byla v daném případě zachována. 75. V návaznosti na výše uvedené nicméně nutno zdůraznit, že ohledně namítaného jednání nedošlo k vynesení pravomocného rozhodnutí, když tuto část jednání jako neprokázanou soud prvního stupně ze svého výroku o vině ohledně dovolatelky a obviněného S. „vypustil“. V žádném směru pak není možné tvrdit, že se jednalo o nezákonný postup k tíži dovolatelky, neboť s takovým postupem není spojeno porušení zásady zákazu reformace in peius . 76. Namítá-li obviněná, že vypuštění uvedeného skutku a z toho vyplývající vliv na posouzení její viny není z obou rozhodnutí zjistitelný, lze v tomto směru odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodě 74. na str. 129, kdy v souvislosti s namítaným skutkem soud konstatoval, že: „…pokud jde o případ“ ze dne 14. 11. 2019, kdy v XY byl toliko obžalovaný L. S. s L. H., dříve K., zde má soud za to, že v tento den se žádná výroba drogy neuskutečnila, a to vzhledem k nočnímu příjezdu, resp. skutečnosti, že nedocházelo k vypnutí mobilních telefonů a není vůbec zřejmé, proč by v tomto jediném případě byl obžalovanými změněn uplatňovaný dosavadní „ modus operandi “, proto soud tuto část jako neprokázanou ze svého výroku vypustil u zmíněných obžalovaných“. 77. Za relevantní výhradu nelze považovat ani námitky dovolatelky, že pokud z telefonického hovoru mezi ní a obviněným J. ze dne 21. 6. 2019 mělo plynout, že dne 19. 6. 2019 zakoupila u něj 2 kg jódu, ačkoliv není rozpoznatelné, že by hovořili o jeho prodeji, soudy přesto tuto skutečnost vyhodnotily v její neprospěch a postupovaly tak v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnou zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. 78. Obviněná s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (nyní §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.) shledala rovněž vadným výrok o trestu odnětí svobody, přičemž namítá jeho nepřiměřenost. Takové námitky však nelze prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) uplatnit, neboť nejde o „jiné hmotněprávní posouzení“ ve smyslu tohoto dovolacího důvodu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 bylo možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 79. Pro úplnost Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022), jejž však obviněná v dovolání neuplatnila, a proto je třeba jen v zájmu úplnosti uvést, že tento se vztahuje na případy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až 34 tr. zák. (resp. §41, §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). 80. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“ 81. Nejvyšší soud musí konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. 82. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby ) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.” 83. Je vhodné připomenout, že obviněná byla v dané věci uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, za nějž lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody v rozpětí od osmi do dvanácti roků. Byl-li obviněné uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti roků, není pochyb o tom, že byl uložen přípustný druh trestu a zcela v rámci zákonné trestní sazby, při dolní hranici jejího rozmezí. Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu se podává, že při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vyšel ze zásad ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku, zohledňující okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněné, stupně jejího narušení i možnosti její nápravy, přičemž současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak vysokou míru společenské škodlivosti jejího protiprávního jednání. 84. Vznáší-li obviněná též námitky proti trestu propadnutí věci, v tomto směru neuplatnila žádnou bližší argumentaci. V této souvislosti je tak třeba připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit, a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). 85. Ve vztahu k argumentaci obviněné stran porovnání trestu uloženého její osobě a ostatním spoluobviněným z pohledu jejich odlišné účasti na posuzované trestné činnosti, opírající se o tvrzení, že výměra jí uloženého trestu odnětí svobody ve vztahu k výši trestu, jaká byla stanovena ostatním spoluobviněným, představovala zcela zřejmý nepoměr, lze připustit, že zásada diferenciace ukládání trestních sankcí ve skupinových věcech obecně je předpokladem účinné soudní individualizace trestu. Zároveň však nutno podotknout, že zmíněnou zásadu nelze přecenit na úkor zákonnosti aplikace použitého ustanovení, když v řízení nevyšla najevo žádná mimořádná okolnost, která by čin obviněné posouvala pod běžnou hranici trestnosti srovnatelných jednání, a která by ve svém důsledku znamenala výrazně nižší závažnost jejího jednání a tím pádem i nepřiměřenou (excesivní) přísnost trestu odnětí svobody, byť by byl obviněné vyměřen při dolní hranici standardní zákonné trestní sazby. 86. K tomu lze odkázat na závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 4 Tdo 216/2020, podle nichž: „nelze tolerovat praxi, kdy soud v zájmu jejího faktického vyjádření v individuální trestní věci zvolí cestu nesprávné či nedostatečně odůvodněné aplikace (resp. porušení) jiného hmotněprávního ustanovení zákona upravujícího ukládání trestních sankcí“. 87. Při ukládání trestu je potřebné brát v úvahu vyváženost represivního a preventivního působení trestu, jehož dosažení musí vést (při zohlednění individuálního postihu konkrétního jednice za jím konkrétně spáchaný delikt) k tomu, aby uložený trest (při uvážení požadavku formulovaného zněním §38 tr. zákoníku stran přiměřenosti trestních sankcí) z hlediska generálně preventivního zajistil ochranný efekt trestu ve vztahu k ostatním potencionálním pachatelům. 88. Nejvyšší soud proto optikou shora prezentovaného závěru přezkoumal přiměřenost uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody a zjistil, že nalézací soud, jehož závěry akceptoval i soud odvolací, se jeho uložením nezpronevěřil požadavku přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti trestních sankcí, kdy po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu vysvětlil i úvahy, jimiž se při svém rozhodování řídil a na jejichž základě dospěl k závěru o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání devíti roků. Způsob posouzení všech skutečností významných pro uložení trestu odnětí svobody co do jeho výše i nepodmíněnosti včetně důvodnosti uložení trestu propadnutí věci, jakož i zařazení obviněné do věznice se zvýšenou ostrahou, lze považovat za dostatečný pro zhodnocení všech potřebných hledisek (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06, a ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12). 89. V neposlední řadě je zapotřebí dodat, že v tomto případě nejde ani o situaci, na niž dopadají závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17 (viz body 49. a násl.), kdy by tak bylo možné dovolací námitku stran výroku o trestu podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., (nyní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.), a to z důvodu nesprávného hmotněprávního posouzení představujícího svévolné porušení některého z ústavně zaručených základních práv či svobod. Dovolání L. S. 90. Obviněný L. S. své dovolání směřující proti výrokům II. a III. napadeného usnesení jeho se týkajících, výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, když má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení. 91. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jeho prostřednictvím lze namítat zásadně vady právní povahy. Pro jeho naplnění, jak výše uvedeno tedy nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení trestního řádu, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. 92. V rámci své dovolací argumentace obviněný vznesl výhrady vůči skutkovým závěrům, týkajícím se celkového počtu případů výroby metamfetaminu a celkového množství vyrobené drogy. Je přesvědčen, že provedení výpočtu množství vyrobené drogy soudem prvního stupně porušilo zásadu in dubio pro reo natolik zásadním způsobem, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. 93. Nutno říci, že uvedené námitky jsou však koncipovány způsobem, který se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naprosto rozchází, neboť dovolací argumentaci obviněného lze spíše podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který spočívá v tom, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. 94. Obviněný totiž vůbec netvrdí, že právě ta skutková zjištění, jež jsou vyjádřená ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a rozvedená v jeho odůvodnění a v odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání, vylučují jeho jednání posoudit jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Nesouhlas s uvedenou právní kvalifikací vyjadřuje pouze na bázi vlastního hodnocení důkazů, diametrálně odlišného od hodnocení důkazů soudy, a na vlastní verzi skutkového děje, z níž se má podávat přinejmenším to, že závěry soudu o minimálním množství vyrobené drogy nemají oporu v provedeném dokazování, když poukazuje na rozdíl mezi množstvím vyrobené drogy, jak jej uvádí soud prvního stupně ve výši 8.855 gramů a množstvím drogy dle jím předestřeného výpočtu ve výši 4.500 g. Takto koncipovanými námitkami nicméně – přes jejich formální označení nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení fakticky vytýkáno není. 95. Namítá-li obviněný dále, že skutková zjištění soudu prvního stupně o minimálním množství vyrobené drogy nemají oporu v provedeném dokazování, když soud vycházel toliko z údajů poskytnutých spolupracujícím obviněným P. Š. o množství metamfetaminu, které si do jeho bydliště přinášel J. K., kdy uvádí různá množství, různou četnost v měsících červenci až listopadu 2019, které nikdy nevážil, a jedná se tak toliko o jeho odhad, z něhož však nelze získat relevantní údaje, tedy nepostupoval při svých výpočtech v souladu se zásadou in dubio pro reo, přičemž odvolací soud tyto nesprávné závěry z rozsudku soudu prvního stupně převzal, lze pokud jde o námitku porušení zásady in dubio pro reo ze strany obou soudů odkázat na argumentaci učiněnou k obdobné dovolací námitce L. H. v tomto usnesení shora . Tato námitka totiž směřuje výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. 96. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek nalézacího soudu a potažmo na něj navazující usnesení soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Je třeba zdůraznit, že otázce množství metamfetaminu, které bylo organizovanou skupinou vyrobeno, soud prvního stupně věnoval mimořádnou pozornost, a své závěry, ke kterým dospěl, logicky a přesvědčivým způsobem odůvodnil. Rovněž odvolací soud, v tomto směru konstatoval, že pokud své skutkové závěry krajský soud staví též na základě výpovědi spolupracujícího obviněného P. Š., nelze takovému postupu nic vytknout. Tento důkaz totiž nestojí osamoceně, ale je zřejmé, že soud prvního stupně důkazní situaci objektivizoval i dalšími důkazy. Rovněž vysvětlil, z jakého důvodu výpověď svědka Š. shledal nejen za důkaz usvědčující, ale také věrohodný. Soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil odpovědným způsobem a pochybnosti, které se provedenými důkazy nepodařilo odstranit, v souladu se zásadou in dubio pro reo hodnotil ve prospěch obviněných. Podle Nejvyššího soudu nebyla shledána ani existence zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, jak je obviněným namítáno. V tomto směru lze odkázat na bod 74. na str. 128 – 130 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 71. na str. 32 odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Dovolání obviněného V. J. 97. Obviněný V. J. své dovolání směřující proti výroku III. usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, v rozsahu jeho se týkajícím, opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 98. V jejich rámci obviněný namítá extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, založení rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu na procesně nepoužitelných důkazech, nedůvodné odmítnutí navrhovaných podstatných důkazů, jakož i nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. 99. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku o vině toliko na skutkovém základě jsou založeny námitky obviněného směřující vůči naplnění subjektivní stránky přisouzeného zločinu, opírající se o tvrzení, že nebyly opatřeny žádné důkazy o jeho vědomí o partnerském vztahu obviněných L. H. a L. S. a o tom, že L. S. se přezdívá „K.“, že neměl ani nemohl mít povědomí o tom, že obviněný S. s dalšími osobami nelegálně vyrábí a distribuuje metamfetamin, neboť jimi ve skutečnosti brojí proti nedostatkům v procesu dokazování. Byť to dovolatel popírá, o jeho vědomosti o vzájemném vztahu spoluobviněných L. H. a L. S. a jejich napojení na další osoby a drogovou scénu, svědčí mj. odposlechy a zaznamenané hovory obviněného s L. A., M. Ř. a dalšími, v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu specifikovanými osobami, když o zapojení jiných osob musel mimo jiné vědět i s ohledem na způsob, jakým s ním L. H. komunikovala. Jeho vědomost o tom, že je členem organizované skupiny i o jejím fungování byla bez pochybností prokázána v rámci velmi podrobného dokazování a jeho zhodnocení zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku. 100. Žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky, jimiž obviněný vytýká, že odvolací soud dostatečně nereagoval na jeho odvolací argumentaci, když se námitkou stran absence jeho povědomí o skutečnostech shora, stejně jako o tom, že jej nelze vinit ze spolupachatelství k trestné činnosti jiných osob v případě, že k této vůbec nedošlo, případně, že tato trestná činnost jiných osob nebyla prokázána, kvalifikovaně nezabýval, ale tuto odbyl toliko prostým konstatováním o údajné správnosti postupu nalézacího soudu bez bližšího odůvodnění. Nutno uvést, že rozhodnutí vrchního soudu je v tomto ohledu sice stručné, avšak nelze říci, že by nebylo přezkoumatelné, nebo že představuje zásah do práva na spravedlivý proces. Dle ustálené praxe Ústavního soudu, vyjádřené např. v rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1153/16, je mj. uvedeno, že „Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (srov. rozsudek ESLP ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59 - 60).“ V rozporu s tím tedy není, jestliže Vrchní soud v Olomouci na odvolací námitky obviněného reagoval též odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně, v rámci nichž je také patřičně reagováno na výhrady obviněného. Napadený rozsudek nelze posuzovat izolovaně, nýbrž jedině v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří celek. Je-li tento celek posuzován komplexně, pak požadavkům na přezkoumatelnost obstojí a obviněný v něm odpověď na své námitky najde. 101. Na polemice se skutkovými zjištěními je založena rovněž námitka, že soud prvního stupně opřel napadený rozsudek o svůj závěr o jediném možném využití chemické látky červený fosfor k nelegální výrobě metamfetaminu. Konkrétně zpochybňuje, že by věděl o tom, že osoby, kterým prodává jód, červený fosfor a další chemikálie, budou tyto věci používat na výrobu metamfetaminu, že v provedeném dokazování nebyl opatřen absolutně žádný způsobilý důkaz, že by snad věděl, že konečným cílem a smyslem případného počínání ostatních spoluobviněných je výroba drogy metamfetamin. Tato jeho obhajoba, jak poukázal odvolací soud, je v přímém rozporu s provedenými důkazy, kdy např. z pořízených prostorových odposlechů, resp. zaznamenaných telefonních rozhovorů, je evidentní, že si obviněný byl této skutečnosti jednoznačně vědom. Neobstojí tak jeho tvrzení, že osoby, které si u něj inkriminované chemikálie nakupovaly, resp. poptávaly, považoval za běžné zákazníky. Vrchní soud sice nezpochybnil tvrzení obviněného o možnostech širšího využití červeného fosforu a jiných jím prodávaných chemikálií, než na výrobu pervitinu, jak obviněný namítá, z provedených důkazů, především zaznamenaných telefonátů, resp. prostorových odposlechů nicméně jednoznačně vyplývá, že se obviněný se svými zákazníky, kteří si červený fosfor, resp. další chemikálie pořizovali, bavil právě o výrobě metamfetaminu a nikoli o jejich jiném, legálním využití. Závěr, že se v označených případech se svými zákazníky skutečně bavil o výrobě pervitinu, je objektivizován rovněž znaleckým posudkem z odvětví chemie, který tuto skutečnost jednoznačně potvrzuje. Obviněný V. J. si přitom byl evidentně vědom nelegálního charakteru tohoto jednání, což vyplývá kupř. z jeho komunikace s T. R. ze dne 21. 3. 2019, že věci, které lze použít na výrobu drog, prodává jen určitým osobám, které zná a podobně, či v rozhovoru s M. Ř. dne 15. 1. 2019 a v další dny, resp. na schůzkách s L. H. dne 28. 2. 2019, kdy sám hovořil o tom, že červený fosfor v našich podmínkách fakticky nelze použít na nic jiného, než na výrobu pervitinu. I podle Nejvyššího soudu soud prvního stupně nepochybil, pokud závěr o povědomí obviněného V. J. o důvodech, které jeho zákazníky vedly k nákupu červeného fosforu, jódu a dalších chemikálií potřebných k výrobě pervitinu, koncipuje i na základě poznatku o konspirativním charakteru dorozumívání s těmito osobami, který je pro tento typ trestné činnosti charakteristický (bod 56. str. 28 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). 102. V návaznosti na výše uvedené, za irelevantní, zjištěnému důkaznímu stavu neodpovídající, nutno považovat též námitky, že nebylo prokázáno, že by obviněný chemikálie, případně další věci zákazníkům prodával za účelem výroby metamfetaminu, přičemž v této souvislosti upozorňoval na skutečnost, že velká část těchto jeho zákazníků nikdy nebyla pro drogovou trestnou činnost stíhána ani odsouzena. Soud prvního stupně správně odkázal zejména na výsledky realizovaných operativně pátracích úkonů, především na výsledky sledování osob a věcí ve smyslu §158d odst. 2 tr. ř., včetně vyhodnocení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, z nichž nade vší pochybnost vyplývá, že obviněný věděl, za jakým účelem si jeho zákazníci chemikálie a další věci pořizují, přičemž mnoha z nich v této souvislosti dokonce poskytoval rady k úspěšné výrobě metamfetaminu apod. V uvedeném kontextu pak poukázal na zásadní svědecké výpovědi J. P. a O. W., resp. svědeckou výpověď D. S. a dalších, podle kterých obviněný V. J. byl o účelu nákupu výslovně informován. Pokud krajský soud v napadeném rozsudku dospěl k jednoznačnému závěru, že obviněný věděl, že chemikálie a další věci prodává proto, aby z nich v dalším procesu byl vyráběn pervitin, nelze ani podle Nejvyššího soud takovému hodnocení cokoli vytknout. 103. Vytýká-li obviněný, že k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny jím navrhované podstatné důkazy, a to konkrétně vyžádání zprávy Ministerstva zdravotnictví o případném prodeji chemické látky červený fosfor v období let 2014 až 2019, lze dodat, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod nutno vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05). 104. Dle názoru Nejvyššího soudu při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování, jakož i dovolací argumentace zřejmé, že v posuzovaném případě by se o tzv. opomenuté důkazy nejednalo, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. V tomto směru odvolací soud přiléhavě uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v takovém rozsahu, na jehož základě bylo možno ustálit skutkový stav dostatečným způsobem bez existence důvodných pochybností. Co se týče veškerých námitek, které obviněný v rámci své obhajoby prezentoval, s těmito se nalézací soud vypořádal adekvátním způsobem a své úvahy dovodil na základě dokazování a hodnocení důkazů nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech. Současně se soud prvního stupně neopomněl zaobírat též důvody, proč nepřistoupil k doplnění dokazování navrženého obhajobou (bod 79. str. 137 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 105. Požadavek obviněného ohledně vyžádání zprávy Ministerstva zdravotnictví, zda je prodáván červený fosfor, v jakém množství v jednotlivých letech, a od kterého roku je prodej červeného fosforu registrován, který obviněný učinil i v rámci odvolacího řízení, rovněž vrchní soud shledal nedůvodným. V tomto směru konstatoval, že pokud uvedené šetření má podpořit obhajobu obviněného, že červený fosfor se využívá i jinak, než jen na výrobu pervitinu tzv. českou cestou, v obecné poloze argument obviněného, že červený fosfor a další chemikálie lze použít i na jiné účely sice nezpochybňuje, v konkrétním případě však bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný červený fosfor a další chemikálie jednoznačně prodával právě proto, aby zájemci mohli vyrábět pervitin. Za tohoto stavu navrhované dokazování označil vrchní soud za evidentně bezpředmětné (bod 60. - 61. str. 29 – 30 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). 106. Nejvyšší soud připomíná, že hodnocení důkazů spadá do kompetence soudu prvního stupně, případně soudu odvolacího (provádí-li dokazování) a Nejvyšší soud není zásadně oprávněn k jeho revizi (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2017, sp. zn. 3 Tdo 892/2014: „ Shromážděné důkazy soud – pozn. myšleno soud prvního stupně – hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence …. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.“, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 940/2016: „ …je podstatné, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily … skutečnost, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.“, a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 151/2017). 107. Ve zjevném rozporu s výsledky dokazování shledal obviněný rovněž závěry odvolacího soudu, jimiž byla podle jeho názoru posouzena nesprávně otázka stran množství drogy, která z jím prodaných chemikálií mohla být vyrobena. Upozornil zejména na skutečnost, že zpracovatel znaleckého posudku z odvětví chemie při svých výpočtech pracoval s chybnými hodnotami koncentrace kyseliny chlorovodíkové. Zatímco znalec při výpočtech vycházel z předpokladu, že tato kyselina dosahovala koncentrace 36 % (správně 35 %), on disponoval kyselinou méně koncentrovanou, která měla 31,5 %. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek nalézacího soudu a potažmo na něj navazující usnesení soudu odvolacího, zatíženy nejsou. 108. Jak již v tomto ohledu konstatoval i odvolací soud, je z provedených důkazů zřejmé, že obviněný skutečně obchodoval s kyselinou chlorovodíkovou, která měla nižší koncentraci, než byla hodnota, kterou použil zpracovatel znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví chemie. Z jeho vyjádření ve veřejném zasedání odvolacího soudu nicméně vcelku srozumitelně vyplývá, že množství vyrobeného metamfetaminu není závislé na koncentraci použité kyseliny chlorovodíkové, ale na množství vstupního produktu prekurzoru pseudoefedrinu. Když bude použita kyselina chlorovodíková o koncentraci 31 % a nikoli o koncentraci 35 % výtěžnost finálního produktu bude samozřejmě nižší, rozdíl se bude pohybovat do 5 %. Úplně stejného účinku ale bude dosaženo použitím většího množství méně koncentrované kyseliny. Z vyjádření zpracovatele, ale i ze samotného znaleckého posudku pak také vyplývá, že při koncepci závěrů bylo zohledněno, že při výrobě metamfetaminu v běžných podmínkách nelze dosáhnout stoprocentní výtěžnosti (bod 58. str. 28 – 29 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). 109. Za bezpředmětné nutno považovat rovněž námitky stran procesní nepoužitelnosti výpovědí svědků J. P. a O. W. z přípravného řízení, neboť byli policejním orgánem vyslechnuti dříve, než pro skutek popsaný v bodě 2) bylo zahájeno trestní stíhání a výpověď tak učinili pro jiný skutek, než ke kterému se jejich výpovědi vztahovaly. 110. V návaznosti na výše uvedené, pokud jde o otázku zahájení trestního stíhání obviněného pro žalované skutky, se oba nižší soudy ve světle judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008, sp. zn. 5 Tdo 801/2012 a další) určením, zda jednání, pro které je obviněný V. J. (a ostatní obvinění) trestně stíhán, je pokračováním v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku, o jehož všech dílčích útocích (skutcích) je třeba rozhodnout, nebo zda všechna popsaná jednání tvoří jeden skutek, podrobně zabývaly, přičemž dovodily, že jednání obviněného spočívající v prodeji červeného fosforu, jódu a dalších chemikálií a pomůcek potřebných pro výrobu pervitinu, nelze považovat za pokračování, ale šlo o jedno souvislé jednání, které trvalo určitou dobu a v hmotněprávní i procesněprávní rovině představovalo jeden skutek. Pokud na základě toho konstatovaly, že rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestní stíhání pro jednání popsané v bodě 2) výroku bylo nadbytečné, lze se podle Nejvyššího soudu s tímto jejich závěrem ztotožnit. Přitom nelze přisvědčit tvrzení obviněného o existenci značné časové přetržky mezi jeho jednáním pod body 1) a 2), když k jeho jednání pod bodem 2) došlo v průběhu roku 2019. Není tedy pochyb o procesní použitelnosti výpovědí J. P. a O. W. z přípravného řízení. V podrobnostech lze odkázat na odstavec 87. na str. 142 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a na body 44 a 45. na str. 24 – 25 odůvodnění usnesení odvolacího soudu, kde se oba soudy k této problematice podrobně vyjádřily. 111. Zjevně nedůvodnou se jeví rovněž námitka, že za procesně použitelné lze považovat až výpovědi uvedených svědků, které byly učiněny v hlavním líčení, ovšem ani tyto použít nelze, neboť nebyli policejním orgánem a soudem prvního stupně poučeni o tom, že mají právo odmítnout vypovídat, pokud by si svou výpovědí mohli přivodit nebezpečí vlastního trestního stíhání. O tomto právu byli poučeni pouze obecně, bez zvláštního upozornění na to, že dané právo odepřít vypovídat mají i za situace, že již byli v minulosti pro dané jednání pravomocně odsouzeni. 112. Nejvyšší soud z protokolů o výpovědích těchto svědků z přípravného řízení (ohledně O. W. na čl. l. 4966 - 4968 spisu a ohledně J. P. č. l. 4963-4965 spisu), zjistil, že jejich výslechy probíhaly nejen za účasti policejního orgánu, ale i za přítomnosti obhájců obviněných, přičemž nebyly zjištěny žádné poznatky o tom, že by ke své výpovědi byli jakkoli nuceni, když po poučení o svém právu odepřít výpověď podle §100 tr. ř. oba shodně uvedli, že tohoto svého práva nevyužívají a vypovídat chtějí a budou. Pokud jde o výslech těchto svědků u hlavního líčení ze dne 15. 2. 2021, jeho průběh vyplývá nejen z protokolu o hlavním líčení (č. l. 5658 - 5720, 5666, 5703 5704 spisu), ale byl zadokumentován též pořízeným zvukovým záznamem. Rovněž není pochyb o tom, že svědci byli výslovně poučení ve smyslu §100 a §101 tr. ř. o svém právu odmítnout vypovídat, čehož však nevyužili. Mimo jiného byly též přečteny protokoly o výpovědích těchto svědků z přípravného řízení, k nimž procesní strany, tedy i obviněný V. J. a jeho obhájce měli možnost se vyjádřit. 113. Je sice pravdou, jak uvádí i odvolací soud, že právo odmítnout vypovídat svědčí i osobě, která již pro dané jednání byla pravomocně odsouzena, namítá-li však obviněný, že je povinností orgánů činných v trestním řízení v rámci poučení podle §100 odst. 2 tr. ř., že právo odmítnout vypovídat mu svědčí i za situace, kdy byl již pravomocně odsouzen, odvolací soud správně upozornil, že takový požadavek nemá oporu v zákoně ani v konstantní judikatuře. Za takového stavu je i podle Nejvyššího soudu vyloučeno, že by tímto postupem mohlo dojít k porušení práva obviněného na obhajobu a na spravedlivý proces (body 46. a 47. na str. 25 a 26 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). 114. Brojí-li obviněný proti nepřesnosti v popisu skutku ve výroku rozsudku prvního stupně spočívající podle jeho názoru v nesprávné metodě výpočtu celkového minimálního množství případně vyrobeného metamfetaminu v rámci jednání pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku, kdy bylo soudem prvního stupně uvedeno, že bezprostředně přispěl k výrobě psychotropní látky metamfetamin v minimálním množství 25.313 g, nad rámec množství uvedeného pod bodem 1), v tomto směru lze konstatovat, že soud prvního stupně učinil ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty posuzovaného trestného činu zcela konkrétní skutková zjištění, přičemž ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně pod body 1) a 2), byly popsány všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí znaky tohoto trestného činu. Požadavek obsažený v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. byl postupem soudu prvního stupně akceptován. Pochybení v nedostatečném vyjádření znaků skutkové podstaty projednávaného trestného činu ve skutkové větě rozsudku nelze zakládat na nespokojenosti obviněného s popisem skutku, případně na základě jeho požadavku na exaktnější vyjádření v situaci, kdy skutková zjištění dostatečně vyjadřují jeho jednání ve vztahu ke znakům skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a nevzbuzují jakékoliv pochybnosti při právní kvalifikaci skutku z hlediska naplnění všech znaků této skutkové podstaty. Citované ustanovení přitom nestanoví, jakými přesně údaji mají být jednotlivé znaky skutkové podstaty vyjádřeny, podstatné je, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, což popis skutku v daném případě naplňuje. Podstatné je, aby z popisu skutku bylo možné rozeznat naplnění znaků dané skutkové podstaty trestného činu, což nepochybně skutková zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně, splňují. S ohledem na uvedené je na tomto místě možné konstatovat, že skutkový závěr tak, jak je popsán ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu rozvedený v odůvodnění jeho rozsudku, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, lze považovat za prokázaný a odpovídající znakům skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to včetně subjektivní stránky, kterou obviněný rovněž rozporoval. V této části se tedy námitky obviněného V. J., byť v rámci uplatněného dovolacího důvodu relevantně uplatněné, jeví neopodstatněné. 115. Namítá-li obviněný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, který shledává v chybném výpočtu soudu prvního stupně, jímž bylo nesprávně stanoveno souhrnné množství jednotlivých druhů chemických látek jako by se jednalo o jejich odběr jedinou osobou, namísto celkem třinácti osobami, přičemž dovozuje, že podle jeho výpočtu by se jednalo o množství metamfetaminu toliko v rozsahu 7.968 g, namísto rozsudkem stanovené množství v rozsahu 25.313 g, podstatou těchto námitek je ve skutečnosti brojení proti chybnému hodnocení důkazů nalézacím soudem a soudem odvolacím, přičemž obviněný soudům v podaném dovolání vytýká nesprávné hodnocení důkazů, předkládá jejich vlastní hodnocení a teprve na jejich podkladě dovozuje jiné, pro něj příznivější, skutkové příp. i právní závěry. 116. Jak již výše uvedeno, aby mohl nastat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, jak je obviněným namítáno, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento zjevný rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). 117. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud konstatuje, že vina obviněného V. J. byla provedeným dokazováním spolehlivě prokázána. Skutková zjištění Krajského soudu v Ostravě podstatná pro právní posouzení věci mají odpovídající obsahové zakotvení v celé řadě důkazů, jež do sebe logicky zapadají, čímž vytvořily ucelený důkazní řetězec, ze kterého byl bez důvodných pochybností prokázán výše popsaný skutek, a tím i vyloučen jakýkoli jiný (alternativní) skutkový stav. Mimo výpovědí spoluobviněných a celé řady svědků (kupř. J. P., O. W., V. P., J. M., J. Š., J. P., J. D., D. S., M. S. aj.), lze poukázat zejména na výsledky realizovaných operativně pátracích úkonů, především výsledky sledování osob a věcí ve smyslu §158d odst. 2 tr. ř., včetně vyhodnocení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, protokoly o domovních a jiných prohlídkách, vydané či zajištěné věci a jejich zkoumání v rámci znaleckých posudků z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, včetně doplňku č. l Kriminalistického ústavu Praha zpracovatele L. F., který u hlavního líčení a veřejného zasedání stvrdil věcnou správnost závěrů znaleckých posudků a jejich dodatků, na jejichž vypracování se podílel. Zmínit lze též závěry znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví analýzy dat a zkoumání nosičů dat, včetně jejich vyhodnocení a na další důkazy, z nichž vyplynuly konkrétní skutečnosti prokazující, že se obviněný dopustil jednotlivých částí protiprávního jednání, které souviselo s prodejem jódu, červeného fosforu a dalších chemikálií osobám ve výroku rozsudku blíže jmenovaným. Těmto důkazům byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících, odhlížet. 118. Současně soud prvního stupně upřesnil popis skutkových okolností také co do množství vyrobeného metamfetaminu, když z odůvodnění rozsudku jednoznačně vyplývá, že se množstvím vyrobené drogy metamfetamin z jednotlivých komponentů (chemikálií) zakoupených osobami pod bodem 2) výroku rozsudku ohledně obviněného V. J. (tj. červený fosfor, jód, kyselina fosforečná) pečlivě zabýval, k čemuž lze v podrobnostech odkázat na argumentaci v bodě 78. na str. 136 – 137 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Pokud na základě toho nalézací soud dovodil, že se celkem jednalo o minimálně 8.328 gramů červeného fosforu, způsobilého k výrobě až 25.313 gramů metamfetaminu, 27.436 gramů jódu, způsobilého k výrobě až 20.203 gramů metamfetaminu a 4.700 ml kyseliny fosforečné způsobilé k výrobě až 9.233 gramů metamfetaminu za použití odpovídajícího množství prekurzorů a ostatních chemických látek, nelze mít k těmto jeho závěrům žádných výhrad. Lze proto uzavřít, že skutkové závěry, ke kterým dospěl nalézací soud, a s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, nejsou v žádném, natož ve zjevném či extrémním rozporu s provedenými důkazy, přičemž ani hodnotící úvahy obou soudů nejsou v rozporu s pravidly formální logiky. 119. Pokud se týká námitek obviněného vůči nesprávnému právnímu posouzení jeho jednání jako člena organizované skupiny, Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti v obecné rovině připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“, jeho vymezení je proto i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. č. 53/1976-II., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině; postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě mohou jevit jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku. Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, zda jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. 120. Lze připomenout, že danou problematikou, tedy zda určité jednání je spácháno členy organizované skupiny, se opakovaně zabýval v rámci své judikaturní činnosti Nejvyšší soud, a to kupř. v usneseních ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015, ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017, ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1236/2015, ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 11 Tdo 501/2015, ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1193/2014, ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 11 Tdo 1001/2014, ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1149/2015 a ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010. Právě v posledně uvedeném usnesení Nejvyššího soudu je přitom výslovně zdůrazněno, že k naplnění znaku „jako člen organizované skupiny“ ve smyslu §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku postačí, pokud bylo prokázáno, že mezi nejméně třemi skutečně existujícími a vzájemně spolupracujícími osobami existovala vzájemná součinnost na provedení trestné činnosti, pro kterou byla charakteristická taková míra plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinace úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvýšily pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví (nebo mohou jevit) jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úloh mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. Přitom okolnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny, tento znak bez dalšího nevylučuje, když jak vyplývá z výše citovaného rozhodnutí ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1193/2014, konkrétní jméno nebo totožnost osoby nemusí být dána, důležitá je vědomost pachatele o tom, že taková osoba existuje. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 11 Tdo 122/2015, se pak podává, že k tomu, aby se obviněný dopustil trestného činu jako člen organizované skupiny, není nutné, aby se podílel na všech činnostech organizované skupiny, ani aby dopodrobna věděl o všech dílčích aktivitách ostatních členů, ale postačuje pouze srozumění s tím, čím se organizovaná skupina zabývala a k jakým cílům směřovala. 121. Ke znaku „člen organizované skupiny“ se vzhledem k povaze této zvlášť přitěžující okolnosti musí vztahovat úmysl [§15, §17 tr. zákoníku, srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1604, přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 826/2013-I., uveřejněné pod č. 54/2014 Sb. rozh. tr.]. 122. Soud prvního stupně se výslovně zabýval i postavením a rolí jednotlivých obviněných na přisuzované trestné činnosti, přičemž dospěl k závěru, že se na této všichni dílčím způsobem podíleli, přičemž jejich jednání bylo do té míry provázáno, že lze fakticky vyloučit, že by nejednali ve vzájemné shodě a ve společném úmyslu. Dohoda na společném spáchání trestného činu přitom nemusí mít žádnou konkrétní formu, nemusí být dokonce ani výslovná, postačí, že jednotliví pachatelé naplňují skutkovou podstatu trestného činu s vědomím, že tak činí společně s dalšími osobami. To přitom ze skutkových zjištění soudů vyplývá bez zřejmých pochybností. Pokud jde o účast jednotlivých obviněných v rámci protiprávního jednání popsaného pod bodem 1) výroku rozsudku, modus operandi předmětné činnosti spočíval v tom, že obviněného V. J. alias R. v místě jeho podnikání XY, mimo další osoby v bodě 2) výroku rozsudku, navštěvoval obviněný L. S. alias K. především za účelem nákupu chemických látek potřebných k výrobě metamfetaminu. L. S. se také setkával s obviněným J. K., za účelem přebírání lékových přípravků potřebných k výrobě metamfetaminu. Poté obviněný L. S. vyjížděl za účelem výroby metamfetaminu na místa uvedená ve skutkové větě rozsudku mimo Olomoucký kraj, někdy i na více dní a po svém návratu z míst výroby se opět setkával s obviněným J. K. za účelem předávky vyrobeného metamfetaminu, resp. jeho části. K výrobě drogy docházelo v prostorách, které k tomuto účelu poskytoval obviněný Z. N. Ten se i přímo podílel na její výrobě společně s obviněným L. S. Těmito místy byl nejprve objekt firmy C., následně rodinná chata Z. N. v XY a po 13. 9. 2019 i další místa, která domlouval obviněný Z. N., případně se obvinění „vrátili“ do chaty v XY. Poté, co byla dne 17. 12. 2018 z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěna obviněná L. H. ihned se zkontaktovala s obviněným L. S. a následně prostřednictvím L. A. u obviněného V. J., na základě pokynů či požadavků L. S. obstarávala část chemických látek pro výrobu (viz minimálně prokázané nákupy ve skutkové větě pod bodem 1/výroku rozsudku), které následně předávala obviněnému L. S. za účelem výroby metamfetaminu. Lékové či medikamentózní přípravky s obsahem pseudoefedrinu pro účely výroby metamfetaminu obviněnému L. S. zajišťoval obviněný J. K., kterého v mnoha případech doprovázel obviněný P. Š., který tyto přípravky do doby jejich předání obviněnému S. v některých případech uschovával v místě svého tehdejšího bydliště, tj. na ul. XY. Jeho byt sloužil také jako dočasný úkryt vyrobeného metamfetaminu do doby, než si jej převzal obviněný J. K. k následné distribuci jednotlivým dealerům. Obviněný P. Š. na pokyn obviněného J. K. prováděl i další činnosti např. několikrát vezl obviněného L. S. na místa výroby metamfetaminu nebo z těchto míst zpět do XY. Samotné distribuce vyrobeného pervitinu se, kromě obviněného V. J., dopouštěli ostatní obvinění (viz mimo operativně pátracích poznatků vyplývajících např. z pořízených odposlechů telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí, i svědecké výpovědi příslušných osob uvedených ve výroku rozsudku), avšak v mnohem nižší míře, než obviněný J. K., který měl největší podíl na distribuci vyprodukovaného metamfetaminu jednotlivým ustanoveným či blíže neustanoveným dealerům. Obviněný J. K. výrobu drogy financoval (nákup medikamentozních přípravků, ale i dalších surovin - chemikálií a laboratorního skla). 123. Páchání vytýkané trestné činnosti obviněnými i veškerá komunikace mezi členy skupiny vykazovala prvky konspirativního jednání s cílem minimalizovat možnost odhalení a dopadení, přičemž jasným cílem tohoto počínání bylo znesnadnit případný monitoring komunikací. Ke schůzkám, resp. předávání medikamentů obviněnému J. K., či již vyrobeného pervitinu, nedocházelo přímo v místě bydliště obviněných, ale v okolních ulicích za účelem minimalizace spojitosti J. K. s L. S. a výrobou metamfetaminu. Pokud jde o dodávky medikamentů, jak již bylo uvedeno, toto financoval a zajišťoval obviněný J. K. minimálně od osob R. D. a A. W.) z Polska. Pokud jde o obviněného V. J., tento obstarával chemické látky (fosfor, jód, kyselina fosforečná, hydroxid sodný, toluen) a laboratorní pomůcky určené k dalšímu prodeji výrobcům metamfetaminu, minimálně od V. P. (E.), J. V. (A. e. s.) a J. M. (L.) . Pokud jde o odběratele vyrobeného metamfetaminu, jednalo se o větší dealery, které zásoboval především obviněný J. K., ale také o koncové uživatele, kteří si drogu kupovali či dostávali za protislužby od ostatních obviněných - členů organizované skupiny, vyjma obviněného V. J., jemuž nebylo prokázáno nakládání se samotnou drogou, pouze jeho přímá účast ve formě dodávek surovin zejména chemikálií a odborného poradenství poskytovanému okruhu pachatelů v procesu nelegální výroby metamfetaminu (bod 71. str. 112-114 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 124. Hmotněprávní, nicméně neopodstatněná, je též námitka dovolatele směřující do oblasti právního posouzení uvedeného skutku, pokud má za to, že jeho jednání lze právně posoudit nanejvýše jako pomoc k trestnému činu, a nikoli jako spolupachatelství, jak bylo dovozeno v napadeném rozsudku. 125. Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že o spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku se jedná tehdy, byl-li trestný čin spáchán společným úmyslným jednáním dvou nebo více osob, přičemž každá osoba odpovídá tak, jako by trestný čin spáchala sama. O společné jednání, ať již současně probíhající nebo postupně na sebe navazující, jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo pokud každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo když jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání. Společný úmysl spolupachatelů musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle, přičemž předchozí vzájemná výslovná dohoda není vyžadována a postačí, jde-li o dohodu konkludentní. Každý spolupachatel si však musí být vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje k spáchání trestného činu společným jednáním, a být s tím pro tento případ srozuměn (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 329-331). Nejvyšší soud nadto uvádí, že pro právní posouzení trestní odpovědnosti obviněných ani není rozhodné, jakými konkrétními úkony či jakým přesným podílem se každý z nich na trestné činnosti podílel (k tomu srov. např. č. 36/1973 a č. 15/1967 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 11 Tdo 482/2011, ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 712/2017, a další). 126. Odvolací soud ohledně obviněného V. J. označil za správný závěr nalézacího soudu, že dlouhodobost, promyšlenost, systematičnost a odbornost, s jakou přispíval k výrobě drogy realizované širokým okruhem dalších pachatelů, již naplňuje znaky spolupachatelství ve smyslu ustanovení §23 tr. zákoníku. Zdůraznil, že míra jeho účasti na výrobě totiž zahrnovala veškeré podstatné fáze směřující k výrobě, a to opatřování chemikálií, laboratorního vybavení i poskytování odborného poradenství do té míry, že k úspěšné realizaci výroby již nebyla jeho bezprostřední přítomnost nezbytná (viz popis pod body 1/ a 2/ výroku rozsudku). Posouzení jednání obviněného jako spolupachatelství proto nebrání skutečnost, že se samotného procesu výroby drogy jednotlivými spolupachateli již osobně neúčastnil. Z těchto důvodů nepřichází v úvahu, aby byla část jednání obviněného posuzována jako pomoc k trestnému činu (k tomu srov. bod 87. str. 142 rozsudku soudu prvního stupně). V této části se tedy námitky obviněného V. J., byť v rámci uplatněného dovolacího důvodu relevantně uplatněné, jeví neopodstatněnými. 127. V kontextu výše uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a jak vyplývá z dalších skutečností popsaných v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, poskytuje dostatečný podklad k právnímu závěru, že se obviněný dopustil zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se spoluobviněnými L. S., L. H., Z. N., J. K. a P. Š., přičemž je zřejmé, že tento trestný čin spáchali obvinění společným úmyslným jednáním jako spolupachatelé ve smyslu §23 tr. zákoníku, potažmo se jej dopustil jako člen organizované skupiny. IV. Závěrečné shrnutí 128. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněných, že se přisouzeného jednání nedopustili, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně . Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatelů již byly v převážné míře podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňovali, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 16 - 143), a rovněž poukazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 24-34). Na podkladě obou dovoláními zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaných závěrů potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obvinění spáchali předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem obou ve věci činných soudů rovněž nebyly porušeny ani žádné zásady související se spravedlivým procesem, jak je zakotven v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny ani princip presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny ani z nich vyplývající zásada in dubio pro reo. 129. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněných L. H. a L. S. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř. Dovolání obviněného V. J. Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 23. 11. 2022 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu