ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.3748.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 3748/2023-1182
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců: a) R. K. , b) J. K. , c) M. F. , d) D. K. , e) J. V. , f) R. S. , g) A. S. , h) J. S. , ch) V. M. , i) M. S. a j) J. B. , všichni zastoupeni Mgr. Lukášem Hegnerem, advokátem se sídlem v Plzni, Jiráskovo náměstí 816/4, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad , identifikační číslo osoby: 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Jugoslávská 620/29, za vedlejší účasti na straně žalované: V. S. , V. H. , oba zastoupeni Mgr. Michalem Šimků, advokátem se sídlem v Praze 1, Šítkova 233/1, a Z. H. , zastoupený Bc. Vladimírem Beckem, jako obecným zmocněncem, bytem v Praze 1, Hybernská 1012/30, o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 7 C 165/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2023, č. j. 13 Co 195/2022-1106, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2023, č. j. 13 Co 195/2022-1106, se ruší ve výroku v bodu I. v části, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 10. 2. 2022, č. j. 7 C 165/2018-1013 (ve znění usnesení ze dne 6. 12. 2022, č. j. 7 C 165/2018-1067), v jeho výroku I. v rozsahu, v němž se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, a pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY.
II. V naznačeném rozsahu – co do nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, a pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY – se ve výroku v bodu I. ruší i rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 10. 2. 2022, č. j. 7 C 165/2018-1013 (ve znění usnesení ze dne 6. 12. 2022, č. j. 7 C 165/2018-1067) a v tomto rozsahu se věc vrací Okresnímu soudu v Tachově k dalšímu řízení.
III. Ve zbývající části se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 10. 2. 2022, č. j. 7 C 165/2018-1013, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 12. 2022, č. j. 7 C 165/2018-1067, nahradil projev vůle žalované (coby převádějící) uzavřít s žalobci a), b), ch), i) a j) smlouvu (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY; parc. č. XY v k. ú. XY; parc. č. XY v k. ú. XY (oddělený dle specifikovaného geometrického plánu); parc. č. XY v k. ú. XY; parc. č. XY v k. ú. XY; parc. č. XY v k. ú. XY (oddělený dle specifikovaného geometrického plánu); parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY; parc. č. XY v k. ú. XY; parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY; parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY; parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY; a parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I.). V části o převodu pozemků označených ve výroku II. rozsudku bylo řízení zastaveno a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení v poměru mezi žalobci, žalovaným a vedlejšími účastníky (výroky III. a IV.) a o nákladech (označených) žalobců c/ – h/ (ve vztahu k nimž bylo řízení zastaveno; výrok V. rozsudku).
2. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 8. 2023, č. j. 13 Co 195/2022-1106, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), vyjma té jeho části, jíž byl nahrazen projev vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a rozhodnuto o nákladech řízení v poměru mezi žalobci, žalovanou a vedlejšími účastníky (kdy v naposled uvedeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení – výrok II. rozsudku odvolacího soudu) a nákladech „původních žalobců c/ – h/“ (kdy v takto naznačeném rozsahu, ve výroku V., byl rozsudek soudu prvního stupně výrokem III. rozsudku odvolacího soudu změněn).
3. Věcně bylo soudy rozhodováno o žalobci uplatněném nároku na převod náhradních zemědělských pozemků za pozemky nevydané oprávněným osobám pro zákonem stanovenou překážku [podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“].
4. Odvolací soud vzal za správný soudem prvního stupně učiněný závěr, že žalobci jako oprávněné osoby (dle §4 odst. 2 písm. b/ zákona č. 229/1991 Sb.) jsou nositeli restitučního nároku na převod jiných zemědělských pozemků (podloženého označenými rozhodnutími pozemkového úřadu), jenž dosud nebyl plně uspokojen z důvodů přičitatelných žalované (její liknavosti a svévoli) a jehož hodnota převyšuje ceny požadovaných náhradních pozemků. I co do vhodnosti (převoditelnosti) žalobci žádaných pozemků odvolací soud aproboval soudem prvního stupně přijaté závěry ve vztahu k jednotlivým pozemkům (jak bude dále rozvedeno).
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že jím rozsudek napadá v meritorním výroku I. v rozsahu o převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY (k nimž připíná svou dovolací argumentaci). Co do přípustnosti dovolání avizuje naplnění jednotlivých hledisek podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ve vztahu k jí formulovaným otázkám, kdy za nesprávné (naplňující dovolací důvod podle §241a odst. 1, věta první o. s. ř.) považuje soudy učiněné závěry o vhodnosti označených pozemků k náhradní naturální restituci, potažmo jejich převoditelnosti do vlastnictví oprávněných osob. Konkrétně vytýká, že navzdory jí uplatněným námitkám odvolací soud v případě označených pozemků dostatečně nezohlednil jejich funkční souvislost s jinými pozemky a stavbami, v případě pozemků parc. č. XY a XY v katastrálním území XY i se souborem staveb a pozemků tvořícím lyžařský (sjezdařský) areál, o jejichž převod současně žádá i příslušná obec a jež jsou zčásti dotčeny i účelovou komunikací. Dovolatelka také namítá vady řízení spočívající v překvapivosti a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí a k tomu vytýká, že soudy bez relevantního vysvětlení neprovedly další jí navržené důkazy (nevyslechly označené svědky). Navrhuje, aby Nejvyšší soud v dotčeném rozsahu zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jemuž by tak věc měla být vrácena k dalšímu řízení.
6. Spolu s dovoláním žalovaná učinila i (opakovaný) návrh na odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí (o němž Nejvyšší soud, po doplnění dovolání, rozhodl naposledy usnesením ze dne 17. 1. 2024, č. j. 28 Cdo 3748/2023-1164).
7. Z vyjádření žalobců k podanému dovolání je patrno, že napadený rozsudek považují za správný a souladný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, naproti tomu námitky proti němu uplatněné, jde-li o vhodnost a převoditelnost dotčených pozemků, za nedůvodné. Navrhují, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, případně zamítnuto jako neopodstatněné.
8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
9. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., se Nejvyšší soud zabýval jeho přípustností.
10. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
11. Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu jest poměřovat hledisky uvedenými v 237 o. s. ř. (když se zde současně neuplatní ani žádné z omezení přípustnosti dovolání podle §238 o. s. ř.).
12. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Podle konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), reflektující i závěry nálezové judikatury Ústavního soudu (srov. např. nálezy ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, uveřejněný pod číslem 531/2005 Sb.) se může oprávněná osoba domáhat uspokojení nároku na převod jiného vhodného pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb. i prostřednictvím k soudu podané žaloby na převod konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku předchozího zahrnutí pozemku do veřejné nabídky, jde-li o pozemek k danému účelu vhodný.
14. Vedle zjištění, že při uspokojování restitučního nároku postupovala žalovaná vůči oprávněné osobě způsobem nesoucím znaky (nikoliv kumulativně) liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace a že oprávněná osoba disponuje restitučním nárokem v dostatečné výši (v poměru k ceně žádaného pozemku či pozemků), patří tak k předpokladům úspěchu žaloby na poskytnutí oprávněnou osobou konkrétních náhradních pozemků mimo proces veřejných nabídek i vhodnost (převoditelnost) pozemku k uspokojení nároku oprávněné osoby (srov. např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016).
15. Vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež – nebýt liknavého či svévolného postupu žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu ČR) – byly by takto do veřejné nabídky potenciálně zařaditelné (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). V rámci posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je významné, zda jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a §6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, lze-li jej reálně obhospodařovat či nevzniknou-li jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu; příkladmo uvedená hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, a v něm citovaná rozhodnutí). Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest potřeba hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování stávajících vlastnických poměrů – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020).
16. Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi judikuje, že při zkoumání, zda je dána překážka naturální restituce podle §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (tím spíše i restituce náhradní) se považuje za relevantní i hledisko funkční souvislosti pozemků se stavbami (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014). I v případě náhradní naturální restituce (vydáním jiného vhodného pozemku) je tedy nutno zvažovat případnou funkční provázanost oprávněnou osobou vybraného pozemku s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit i vzájemně ucelený soubor pozemků a staveb – areál jako funkční celek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014).
17. Z ustálené rozhodovací praxe plyne, že pro závěr o funkční souvislosti pozemků a staveb není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015). Přestože ani vydání některých nemovitostí tvořících funkční celek v širším smyslu bez dalšího vyloučeno není, vyžaduje si vždy mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb a ostatních pozemků a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní (přiměřeně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015). Shodný názor o nedělitelnosti areálů tvořících se stavbou jeden funkční celek zastává i právní teorie (srovnej Průchová, I.: Restituce majetku podle zákona o půdě, C. H. Beck, Praha 1997, str. 186) a Nejvyšší soud se k němu přihlásil i v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, nebo v usnesení ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 67/2009. K vymezení pojmu „funkční souvislost“ (pozemků a staveb) v poměrech restitučních dále srovnej přiměřeně např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2546/2017.
18. K řešené problematice lze dále připomenout i rozhodovací praxi Ústavního soudu vážící se k restituci pozemků (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, či nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14), která nepřipouští naturální restituci tam, kde by tato vedla k situaci, v níž by restituent objektivně nemohl plně realizovat své vlastnické právo a užívat vydané pozemky způsobem odpovídajícím účelu restitucí vyjádřenému v preambuli a v §1 zákona č. 229/1991 Sb. (viz také např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2796/2008).
19. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní naturální restituci jest pak vždy hodnotit, zda restituční nárok nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020).
20. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je zpravidla úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, potažmo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017); dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, jsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru přiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017).
21. Odvolací soud se výše citovaných judikaturních závěrů důsledně nedržel a jeho konkluze týkající se pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY jsou, jak bude vyloženo dále, s ohledem na judikaturou vyslovené požadavky přinejmenším předčasné. Pro řešení nastolené otázky týkající se posouzení, zda jsou i tyto konkrétně označené pozemky k náhradní naturální restituci vhodné (do vlastnictví žalobců převoditelné), je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné a současně i důvodné (nelze-li považovat právní posouzení věci odvolacím soudem za správné a byl-li tak tento dovoláním vymezený dovolací důvod podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. naplněn).
22. Odvolací soud (jehož úvahy se ve vztahu k pozemkům parc. č. XY a XY v k. ú. XY soustředí zejména na zjištění o jejich zemědělském charakteru podle evidenčního stavu v katastru nemovitostí a jejich využití mimo zimní období) se nejenom se zřetelem k obraně žalované (chránící v tomto směru i veřejný zájem) dostatečně nezabýval tím, zda tyto žalobci nárokované pozemky nejsou bezprostředně funkčně propojeny se souborem staveb a pozemků tvořícím lyžařský areál, zvláště pak v situaci, má-li na nich být umístěn lyžařský vlek a mají-li být v zimním období užívány jako sjezdová trať (kdy se pak úvahy odvolacího soudu zaměřily spíše jen na posouzení, lze-li předmětný vlek pokládat za stavbu dopravní infrastruktury ve smyslu §6 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb. a nakolik současný stav vylučuje či limituje zemědělskou využitelnost pozemků). Závěry o bezprostřední funkční souvislosti sjezdové trati se stavbami lanových drah či vleků, zpravidla vylučující restituovatelnost takového pozemku, jsou přitom přijímány i recentní rozhodovací praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1408/2020, vůči němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. III. ÚS 485/21). Vylučuje-li pak naznačený vztah pozemku k funkčnímu areálu jeho původní restituci, tím spíše je namístě pečlivě zvažovat vhodnost takového pozemku k restituci náhradní.
23. Při řešení nastolené otázky vhodnosti a převoditelnosti označených pozemků v katastrálním území Přimda nelze pak pominout ani argumentaci dovolatelky žádostí obce o převod pozemků dle §10 zákona č. 503/2012 Sb. a jeho zatížení (ve vymezené části) účelovou komunikací. Ačkoliv jen prosté podání žádosti o převod pozemku dle odkazovaného ustanovení překážku převodu nevytváří, je vždy nutno posoudit, zdali je žádost oprávněná. [K otázce potenciální (ne)zařaditelnosti pozemku do veřejné nabídky náhradních pozemků, potažmo nemožnosti uzavřít smlouvu o jeho převodu s oprávněnou osobou v situaci, kdy bylo uplatněno právo na jeho přednostní převod ze strany obce dle zvláštního právního předpisu (§7 nebo §10 zákona č. 503/2012 Sb.), srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2244/2023, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2605/2022]. Ani v tom směru odvolací soud přesvědčivý závěr neučinil.
24. K otázce restituovatelnosti pozemku dotčeného účelovou komunikací (jejíž existenci dovolatelka také namítá) a z ní (potenciálně) plynoucího veřejného zájmu na užívání části předmětného pozemku, srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2498/2023, ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2197/2023, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2457/2023. Jak již výše uvedeno, nejenom dle odkazované rozhodovací praxe dovolacího soudu, ale i Ústavního soudu může být překážkou vydání zemědělského pozemku i skutečnost, že tento pozemek podléhá veřejnoprávní regulaci, jež by oprávněné osobě neumožňovala realizovat žádnou ze složek vlastnického oprávnění. Mezi překážky vydání náhradního zemědělského pozemku lze podřadit per analogiam i situaci, kdy by oprávněná osoba získala vlastnické právo „vyprázdněné“ z důvodu převažujícího veřejného zájmu (veřejnoprávní regulace); k tomu opětovně srovnej např. i nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3923/2014, a ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2955/2014. O takový případ jde zejména tam, kde jsou nemovitosti veřejným statkem, tedy jsou-li kupř. dotčeny institutem veřejného užívání, jako např. veřejná prostranství (§34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) nebo účelové komunikace (§7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), kdy vlastníku ve své podstatě zůstává toliko tzv. holé vlastnictví.
25. V rozhodovací praxi dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3583/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, z recentní judikatury např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2218/2023) byly dále aprobovány i závěry o funkční souvislosti mezi pozemky užívanými jako zahrady s rodinnými domy, s nimiž tvoří ucelený soubor. Jestliže i ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. představuje překážku pro vydání nezastavěných pozemků v rozlehlých areálech (sídlištních, sportovních i jiných) oprávněné osobě pro jejich funkční souvislost se stavbami, tím obezřetněji je třeba přistupovat k situacím, kde oprávněnou osobou nárokovaný pozemek jako náhradní obklopuje stavbu domu a slouží obyvatelům tohoto domu, s nímž tvoří jeden funkční celek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).
26. Odvolací soud se ve vztahu k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY omezil na konstatování, že jde o zemědělský pozemek, který je využíván jako dodatková zahrada k rodinnému domu, jejž by bylo lze užívat i bez ní. Dodal, že nevhodnost pozemku k převodu podle odvolacího soudu nezpůsobuje ani nedostatek jeho napojení na veřejnou cestu. Vzhledem k výše nastíněným závěrům rozhodovací praxe stran funkční souvislosti zahrad s rodinnými domy se pak závěr odvolacího soudu o vhodnosti pozemku parc. č. XY v k. ú. XY k náhradní naturální restituci – založený na výše rekapitulovaném konstatování – ukazuje jako přinejmenším předčasný. Odvolací soud v rámci své úvahy nikterak nezohlednil hledisko širší funkční souvislosti mezi požadovaným pozemkem a okolními nemovitostmi. Nezkoumal, zda a s jakými důsledky lze soubor nemovitostí tvořený stavbou domu, na ni navazujícími pozemky a sporným pozemkem (užívaným coby část zahrady) rozdělit (k šířeji pojaté funkční provázanosti pozemků, jež může být dovozena i v případě pozemků bezprostředně ke stavbám nepřiléhajícím, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 67/2021). Nepřihlédl ani k významu pozemku pro fungování areálu (domu určeného k bydlení či rekreaci a jeho přirozeného zázemí), jeho umístění ve vztahu k okolním nemovitostem či k tomu, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (to i s ohledem na namítanou omezenou možnost přístupu k pozemku toliko přes nemovitosti vlastníka rodinného domu, ačkoliv jen tato okolnost nemusí být na překážku jeho náhradní naturální restituci; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3824/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1023/2018, ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1275/2019, nebo ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3808/2020). Pečlivé zkoumání otázky funkčního spojení pozemků a stavby se přitom uplatní i u staveb splňujících charakteristiku rodinného domu, přičemž není rozhodující, jestli takový dům jeho vlastník využívá k bydlení či k rekreaci (srovnej přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 886/2021, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3627/2021). Odvolací soud se dostatečně nevypořádal s tím, nakolik a jak efektivně jsou nárokované pozemky využívány coby zázemí rodinného domu, a v jaké míře závisí kvalita bydlení v domě v širším slova smyslu na možnosti užívat dotčený pozemek.
27. Naproti tomu v případě pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (co do druhu také zahrada) se odvolacím soudem učiněné závěry (o způsobilosti tohoto pozemku být předmětem náhradní naturální restituce) ustálené rozhodovací praxi nikterak nepříčí, jsou-li založeny nejenom na zjištění, že jde o zemědělský pozemek nezastavěný (s tím, že se na něm nacházejí nanejvýše toliko torza budov ve stavu vylučujícím jakékoliv využití) a že tento pozemek netvoří ani funkční celek se stavbou č. p. XY v k. ú. XY (i s akcentem na zjištění, že jde o pozemek nyní fakticky užívaný osobami odlišnými od vlastníka stavby č. p. XY). Na podkladě konkrétních skutkových reálií, jež jsou v každém individuálním případě určující pro posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb (toto posouzení, jak již uvedeno výše, je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu, je primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů), nelze než uzavřít, že odvolací soud ve vztahu k tomuto pozemku zvážil zjištěné relevantní skutkové okolnosti a dospěl k závěru o vhodnosti pozemku parc. č. XY v k. ú. XY k převodu jako pozemku náhradního, jejž nelze shledat nepřiměřeným. Připomíná se, že dovolacímu přezkumu v těchto případech podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017).
28. Při hodnocení převoditelnosti zbývajících pozemků (parc. č. XY a XY v k. ú. XY) Nejvyšší soud také žádné pochybení v úvahách nalézacích soudu neshledal. Odvolací soud se při svém posouzení výše rozvedených judikaturních východisek, od nichž není důvodu se odchylovat, zjevně přidržel a v jejich světle jím učiněné závěry, přesvědčivě odůvodněné (kdy v rovině skutkových zjištění lze akcentovat poznatky učiněné i soudy provedeným místním šetřením), obstojí.
29. Dovodil-li odvolací soud ve vztahu k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY se zřetelem k učiněným skutkovým zjištěním (kdy jde o pozemek zemědělský, určený k zemědělské činnosti, jenž netvoří funkční celek se sousední nemovitostí), že jde o pozemek vhodný, jehož převodu na žalobce žádné překážky nebrání, nelze tento závěr shledat nepřiměřeným, stejně tak jako konkluze týkající se pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, ve vztahu k němuž bylo zjištěno, že jde o zemědělský pozemek zahrnutý do zemědělského půdního fondu, lze jej zemědělsky užívat, nacházejí se na něm nanejvýše torza původních neobytných staveb (dle zjištění soudu prvního stupně staveb drobných, v dezolátním stavu, nespojených se zemí pevným základem) a pozemky nejsou funkčně navázány na okolní zástavbu, a kdy přístup k sousední stavbě lze zajistit i jinými způsoby. V této souvislosti lze pak zmínit i ty závěry rozhodovací praxe, podle nichž umístění toliko drobných staveb na pozemku vhodnost zemědělského pozemku k náhradní restituci neeliminuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1566/2023). Namítá-li dovolatelka, že špatný technický stav staveb nevylučuje, že po jejich případné rekonstrukci či rekultivaci mohly by plnit původní účel (a obnovit tak funkční vazby v rámci jednoho celku), nelze než uvést, že tyto úvahy, ryze hypotetické a dokazováním nepodložené, nemohou mít vliv na správnost závěrů odvolacího soudu (kdy pro posouzení, je-li oprávněnou osobou k bezúplatnému převodu žádaný pozemek jako náhradní vhodný, je rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2893/2018, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3595/2018).
30. K námitkám dovolatelky, že řízení je postiženo vadami (zejména že rozhodnutí je překvapivé a nepřezkoumatelné a že soudy neprovedly jí navržené výslechy svědků), jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., dovolací soud přihlíží je-li dovolání přípustné, lze uvést následující.
31. Předně lze odkázat na judikaturou dovozovaná měřítka přezkoumatelnosti rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014), jimž napadené rozhodnutí vyhovuje, je-li z jeho odůvodnění zřejmé, proč bylo takto rozhodnuto a kdy případné dílčí nedostatky odůvodnění rozhodnutí (z pohledu zákonem na něj kladených předpokladů) nebyly na újmu uplatnění práv dovolatelky.
32. Překvapivým, resp. nepředvídatelným je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu např. tehdy, kdy odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009). Za překvapivé (nepředvídatelné) lze považovat pouze takové rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzuje rozhodovanou věc a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 729/2000, či ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. IV. ÚS 321/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2125/2006, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, cit. výše, či ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4706/2010). O takovou situaci však v nyní posuzované věci nejde.
33. Naproti tomu důvodnou dovolací soud shledal výtku dovolatelky, že soudy bez bližšího odůvodnění neprovedly další jí navržené důkazy (výpovědi označených svědků) k prokázání právně významných skutečností (jde-li o okolnosti týkající se využitelnosti pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, včetně jejich začlenění do sportovního /lyžařského/ areálu a důvodnosti obcí podané žádosti o jejich převod podle §10 zákona č. 503/2012 Sb.). Z ustanovení §120 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením jednotlivých účastníků je třeba provést. Je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z nich, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány (rozhodná skutečnost již v dosavadním řízení byla bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena) jinými důkazy (srov. například usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 1. 1972, sp. zn. 6 Co 344/71, publikované ve Sborníku stanovisek IV, s. 1084-1085, nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95 a ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1898/2018). Soud neprovede ani nezákonné důkazy, tj. důkazy, které byly pořízeny nebo opatřeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018, který byl uveřejněn pod č. 83 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2019). Jestliže tedy soud prvního stupně (a po něm i odvolací soud) bez relevantního zdůvodnění odmítl žalovanou uplatněný návrh na doplnění dokazování ke shora uvedeným okolnostem vztahujícím se k předpokladům pro posouzení vhodnosti a převoditelnosti označených pozemků k náhradní naturální restituci, tedy k okolnostem nikoliv právně nevýznamným pro dané posouzení, jež neměl za bezpečně prokázané (vyvrácené) jinými provedenými důkazy, zatížil tím řízení jinou vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, k níž dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlíží v případě přípustného dovolání.
34. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o převodu (nahrazení projevu vůle žalované k uzavření převodní smlouvy) pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a pozemku parc. č. XY v k. ú. XY do vlastnictví žalobců rozsudek odvolacího soudu není správný (spočívá na neúplném, a tím i nesprávném právním posouzení věci, jde-li o závěr o vhodnosti a převoditelnosti předmětných pozemků k uspokojení žalobci uplatňovaného nároku).
35. Protože rozsudek odvolacího soudu v dotčeném rozsahu správný není (a dovolací důvod podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. byl naplněn), a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud jej v takto dotčeném rozsahu zrušil (srov. §243e odst. 1 o. s. ř.).
36. Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v dotčeném rozsahu i toto rozhodnutí a v uvedeném rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
37. Ve zbylé části (v situaci, kdy otázku vhodnosti, potažmo převoditelnosti zbylých pozemků odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; §237 o. s. ř.) Nejvyšší soud – z důvodů již shora vyložených – dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
38. V dalším řízení jsou soudy vázány právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
39. V novém rozhodnutí o věci bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 2. 2024
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu