Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.07.2021, sp. zn. 11 Tdo 1226/2020 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.1226.2020.1

sp. zn. 11 Tdo 1226/2020-17489 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2021 o dovolání obviněných L. H. , nar. XY, zemřel dne 3. 3. 2021, posledně bytem XY, E. I. , nar. XY, trvale bytem XY, státního příslušníka Makedonské republiky a státních příslušníků Srbské republiky S. J. , nar. XY, trvale bytem XY, Srbská republika, N. L. , nar. XY, trvale bytem XY, Srbská republika, M. L., nar. XY, trvale bytem XY, Srbská republika, I. P. , nar. XY, trvale bytem XY, Srbská republika, N. S. , nar. XY, trvale bytem XY, Srbská republika, S. V. , nar. XY, trvale bytem XY, Srbská republika a D. Z. , nar. XY, trvale bytem XY, Srbská republika, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 11 To 27/2019, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 6/2018, takto: I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. L., N. S. a D. Z. odmítají. II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných L. H., N. L., E. I., I. P., S. J. a S. V. odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 48 T 6/2018, byli uznáni vinnými: - obviněný L. H. pod bodem I. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, - obviněný E. I. pod bodem I. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem II. zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku, - obviněný S. J. pod bodem II. zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, pod bodem III. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, pod body II. a VII. zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 1, alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem VIII. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, - obviněný N. L. pod bodem II. zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, pod bodem III. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, - obviněný M. L. pod bodem II. zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 1 a alinea 2 tr. zákoníku, pod bodem III. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, - obviněný I. P. pod bodem II. zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, pod bodem III. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, - obviněný N. S. pod bodem II. zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, pod bodem III. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, - obviněný S. V. pod bodem II. zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, pod bodem III. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a pod body III. a VI. zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, - obviněný D. Z. pod bodem II. zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, pod bodem III. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Za to byli odsouzeni: - obviněný L. H. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti (11) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 57 T 5/2012 a z rozsudku Okresního soudu Příbram ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 3 T 23/2017, zrušen výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, - obviněný E. I. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti (10) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře podle §68 odst. 1 tr. zákoníku deseti celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 5.750 Kč, tj. celkem 57.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř (4) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 23 výroku rozsudku, - obviněný S. J. podle §283 odst. 4 za použití ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu v trvání deseti (10) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti (10) let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl též uložen peněžitý trest ve výměře podle §68 odst. 1 tr. zákoníku sta celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 1.000 Kč, tj. celkem 100.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti (6) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen i trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 25 výroku rozsudku, - obviněný N. L. podle §283 odst. 4 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti (12) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti (10) let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 27 výroku rozsudku, - obviněný M. L. podle §283 odst. 4 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti a půl (15,5) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře podle §68 odst. 1 tr. zákoníku třiceti osmi celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 20.000 Kč, tj. celkem 760.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti (10) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 27 výroku rozsudku, - obviněný I. P. podle §283 odst. 4 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti (11) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti (10) let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl též uložen peněžitý trest ve výměře podle §68 odst. 1 tr. zákoníku třiceti sedmi celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 1.000 Kč, tj. celkem 37.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří (3) měsíců. - obviněný N. S. podle §283 odst. 4 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti (12) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti (10) let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku byl též uložen peněžitý trest ve výměře podle §68 odst. 1 tr. zákoníku deseti celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 2.250 Kč, tj. celkem 22.500 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou a půl (2,5) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 24 výroku rozsudku, - obviněný S. V. podle §283 odst. 4 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti (13) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti (10) let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku byl též uložen peněžitý trest ve výměře podle §68 odst. 1 tr. zákoníku dvaceti tří celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 1.000 Kč, tj. celkem 23.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří (3) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 28 výroku rozsudku, - obviněný D. Z. podle §283 odst. 4 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti (12) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti (10) let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i peněžitý trest ve výměře podle §68 odst. 1 tr. zákoníku sta celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 1.530 Kč, tj. celkem 153.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti (6) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 29 výroku rozsudku. Podle §101 odst. 3 tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání věcí blíže specifikovaných pod písm. A/ – P/ na str. 30 – 31 výroku rozsudku. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání věcí blíže specifikovaných pod písm. A, B, C, D, E, F, G, H, CH, I, J, K, L, M, N, O, P, R, S, T, U, V, na str. 31 – 62 výroku rozsudku, zajištěných při domovních prohlídkách: - na adrese XY v bytě č. 4, ze dne 12. 6. 2017, - na adrese XY, okr. Mělník, ze dne 12. 6. 2017, - na adrese XY a XY, okr. Kolín ze dne 12. 6. 2017, - na adrese XY, okr. Kladno ze dne 12. 6. 2017, - na adrese XY, byt č. 8, ze dne 12. 6. 2017, - na adrese XY, byt č. 5, ze dne 12. 6. 2017, - na adrese XY, byt č. 11 ze dne 12. 6. 2017, - na adrese XY, byt č. 12 ze dne 12. 6. 2017, - na adrese XY, byt č. 10 ze dne 12. 6. 2017, - na adrese XY ze dne 12. 6. 2017, - na adrese XY ze dne 12. 6. 2017, - na adrese XY ze dne 12. 6. 2017, - na adrese XY, okr. Příbram ze dne 12. 6. 2017, - při prohlídce vozu OPEL ASTRA CABRIO 1.8 16V T98C, RZ XY ze dne 31. 7. 2017, - při domovní prohlídce na adrese XY, ze dne 12. 6. 2017, - při prohlídce vozu Ford Mondeo, RZ: XY dne 12. 6. 2017, - při prohlídce vozu Mercedes Benz RZ: XY dne 12. 6. 2017, - při prohlídce vozu Fiat Multipla RZ: XY ze dne 12. 6. 2017, - při domovní prohlídce na adrese XY byt č. 1 ze dne 23. 3. 2017, - při domovní prohlídce na adrese XY byt č. 4 ze dne 15. 2. 2017, -při domovní prohlídce na adrese XY v bytě č. 15 ze dne 23. 3. 2017, - při prohlídce jiných prostor a pozemků na adrese XY, nebytový prostor č. 101 ze dne 21. 6. 2017, - při prohlídce nebytových prostor č. 101 a 103 dne 16. 6. 2017 na adrese XY. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněných V. D., O. D., D. I., J. J., P. J., A. K., L. Ž., společnosti Z. C., společnosti K. S., společnosti N. U., společnosti M. E., společnosti M. P., společnosti A. c. a společnosti T.-B. 2. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze se obvinění dopustili trestné činnosti spočívající v tom, že: I . obvinění L. H. a I E. I. aniž by disponovali příslušným povolením k zacházení s návykovými látkami, tedy v rozporu s ustanovením §3 odst. 2 a §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, obžalovaný E. I. prostřednictvím obžalovaného L. H., nejméně v jednom případě, dovezl 1001,9 gramů směsi kokain hydrochlorid s obsahem 856,6 gramů účinné látky, tj. 85,5 % kokainu báze a 171 kusů rostlin konopí v počátečním vegetačním stádiu růstu (sazenic) o obsahu 1,125 g delta-9-tetrahydrocannabinolu, tyto omamné látky obžalovaný L. H., na pokyn obžalovaného E. I., za slíbenou odměnu 700 EUR, v přesně nezjištěné době od 21. 10. 2016 do 22. 10. 2016, na dosud přesně nezjištěném místě v XY, v Nizozemském království, obstaral a pro obžalovaného E. I. přechovával, přičemž obžalovaný E. I. předání omamných látek zprostředkoval od dosud nezjištěné osoby, dne 22. 10. 2016 je obžal. H. dovezl na území České republiky a dne 23. 10. 2016 je měl předat obžalovanému E. I., k čemuž nakonec nedošlo, neboť téhož dne byla Policií České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, provedena prohlídka motorového vozidla tov. zn. Renault Trafic, rz. XY, ve kterém byly předmětné omamné látky spolu s obžalovaným L. H. zajištěny, přičemž kokain je uveden jako omamná látka v příloze číslo 1 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona číslo 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze číslo 3 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona číslo 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek a jeho účinná látka delta-9-tetrahydrokanabinol je uvedena jako psychotropní látka v příloze číslo 5 téhož nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, II. obvinění M. L., E. I., D. Z., D. I., S. J., N. L., S. V., P. J., I. P., A. K., N. S., J. J., společnost Z. C., společnost K. S., společnost N. U., společnost M. E., společnost M. P., společnost A. c., a společnost T.-B. od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017 nejméně podezřelý M. I., nar. XY a obžalovaný M. L., nar. XY, založili organizovanou zločineckou skupinu za účelem soustavného páchání úmyslné trestné činnosti drogového charakteru, s cílem dosažení co největšího finančního zisku tím, že organizovali neoprávněné pěstování rostlin konopí tzv. indoor způsobem, zřizováním a provozováním tzv. indoor pěstíren konopí v koupených a pronajatých nemovitostech, organizování a řízení zločinecké organizované skupiny probíhalo z důvodu konspirativnosti přes mobilní telefony zn. BlackBerry, za pomoci šifrovacího programu SkyECC s nastaveným automatickým mazáním zaslaných zpráv, přičemž podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. zorganizovali a zajistili dne 24. 6. 2016 vznik obžalované společnosti K. S., IČ: XY, se sídlem XY, zajištěním obžalovaného J. J., nar. XY, který se stal jediným společníkem a jednatelem této společnosti a následně zorganizovali a zajistili dne 28. 6. 2016 koupi nemovitosti – objekt XY, okres Mělník, právě přes obžalovanou společnost K. S., IČ: XY, a to v jejím zájmu a v rámci její činnosti, za částku ve výši 1.600.000 Kč, kterou zajistil podezřelý M. I., dále podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. zorganizovali a zajistili dne 5. 9. 2016 vznik obžalované společnosti M. E., IČ: XY, se sídlem XY, zajištěním podezřelého N. M., nar. XY, který se stal jediným společníkem a jednatelem této společnosti a následně zorganizovali a zajistili dne 9. 11. 2016 koupi nemovitosti – objekt XY, okres Příbram, právě přes obžalovanou společnost M. E., IČ: XY, a to v jejím zájmu a v rámci její činnosti, za částku ve výši 884.000 Kč, tuto finanční částku zajistil podezřelý M. I., dále podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. zorganizovali a zajistili dne 11. 1. 2017 vznik obžalované společnosti Z. C., IČ: XY, se sídlem XY, zajištěním obžalovaného D. Z., nar. XY, který se stal jediným společníkem a jednatelem této společnosti a dne 30. 1. 2017 zorganizovali a zajistili koupi nemovitosti – objekt XY, okres Kladno, právě přes obžalovanou společnost Z. C., IČ: XY, a to v jejím zájmu a v rámci její činnosti, za částku ve výši 1.765.000 Kč, tuto finanční částku zajistil podezřelý M. I., dále podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. zorganizovali a zajistili dne 16. 1. 2017 vznik obžalované společnosti N. U., IČ: XY, se sídlem XY, zajištěním obžalovaného N. S., nar. XY, který se stal jediným společníkem a jednatelem této společnosti a dne 14. 3. 2017 zorganizovali a zajistili koupi nemovitosti – objekt XY a XY, okres Kolín, právě přes obžalovanou společnost N. U., IČ: XY, a to v jejím zájmu a v rámci její činnosti, za částku ve výši 1.290.000 Kč, předmětnou finanční částku zajistil podezřelý M. I., přičemž částka byla uhrazena předem před podpisem kupní smlouvy dosud nezjištěným způsobem, dále podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. zorganizovali, zajistili a řešili problémy s pronajatými prostory za účelem pěstování rostlin konopí a případného ubytování členů organizované zločinecké skupiny, a to nejméně na adrese XY, byt č. 1 pronajatý na obžalovaného N. S., který dne 27. 6. 2016 při uzavírání smlouvy vědomě užil k prokázání své totožnosti jako pravý padělaný průkaz totožnosti Chorvatska č. XY, vydaný na osobu F. B., nar. XY a byt č. 4 pronajatý na obžalovaného S. V., který při uzavírání smlouvy dne 31. 7. 2016 vědomě užil k prokázání své totožnosti jako pravý padělaný cestovní pas Slovinska č. XY, vydaný na osobu T. M., nar. XY, dále na adrese XY, byt č. 4 pronajatý na osobu T. P., nar. XY, přičemž fotografie na použitém průkazu totožnosti tohoto občana Slovinska č. XY, vydaného na jméno T. P., nar. XY, který vědomě užil jako pravý podezřelý M. I., a to nejméně dne 23. 12. 2016 při podpisu nájemní smlouvy, patří obžalovanému I. P., a byt č. 8 pronajatý na obžalovaného S. J., nar. XY, který v přesně nezjištěné době při prohlídce bytu č. 8, na adrese XY, za účelem uzavření nájemní smlouvy k předmětnému bytu č. 8, která byla uzavřena dne 25. 11. 2016 vědomě užil k prokázání své totožnosti jako pravý padělaný průkaz totožnosti Slovinska č. XY, vydaný na osobu D. K., nar. XY, dále na adrese XY, byt č. 11 pronajatý na obžalovaného N. L., a byt č. 12 pronajatý na osobu vystupující pod totožností P. Z., nar. XY, dále na adrese XY, byt č. 5 pronajatý na osobu D. K., nar. XY, na adrese XY, byt č. 15 pronajatý na osobu vystupující pod totožností A. M., nar. XY a na adrese XY, ulice XY, nebytový prostor č. 101 pronajatý na obžalovanou společnost M. P., IČ: XY, se sídlem XY, kdy v jejím zájmu a v rámci její činnosti byla dne 23. 1. 2017 podepsána nájemní smlouva tohoto nebytového prostoru č. 101, na shora uvedené adrese, a to s vědomím toho, že tento nebytový prostor bude užit v rozporu s nájemní smlouvou a nebude užívaný jako sklad, dále, v rámci organizované zločinecké skupiny podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. zorganizovali a zajistili pronájem nebytových prostor č. 101 a č. 102 na adrese XY, kdy nájemní smlouva byla podepsána dne 13. 4. 2017 s tím, že tyto prostory byly pronajaty na základě padělané plné moci, resp. padělané ověřovací, legalizační doložky na společnost M. G., v likvidaci, IČ: XY, se sídlem XY, kdy zplnomocněná osoba je pravděpodobně podezřelý U. N., nar. XY, vystupující pod smyšlenou identitou P. V. S., nar. XY, v těchto prostorech byly dne 21. 6. 2017, v rámci trestní věci v té době vedené příslušným policejním orgánem Policie České republiky pod č. j. KRPA-222966/TČ-2017-001374, během uskutečněné prohlídky jiných prostor a pozemků zajištěny technologie určené k pěstování rostlin konopí tzv. indoor způsobem, dále nebytový prostor č. 103 na adrese XY a nebytový prostor č. 101 na adrese XY, kdy nájemní smlouvy byly podepsány dne 7. 4. 2017 s tím, že tyto prostory byly pronajaty na základě padělané plné moci, resp. padělané ověřovací, legalizační doložky na společnost W. L., IČ: XY, se sídlem XY, kdy zplnomocněna je neznámá osoba, vystupující pod smyšleným jménem D. S., nar. XY, a dále nebytový prostor č. 101 na adrese XY, kdy nájemní smlouva byla podepsána dne 6. 4. 2017 s tím, že tyto prostory byly pronajaty na základě padělané plné moci, resp. padělané ověřovací, legalizační doložky na společnost R., IČ: XY, se sídlem XY, kdy zplnomocněná osoba je osoba vystupující pod smyšleným jménem D. K., nar. XY, a dne 21. 6. 2017 byla v daném objektu v rámci uskutečněné prohlídky jiných prostor a pozemků zajištěna tzv. indoor pěstírna rostlin konopí s 404 ks rostlin konopí s minimálním obsahem 184,801 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol v 5 pěstebních stanech, přičemž podezřelý M. I., nar. XY a obžalovaný M. L., nar. XY řídili a úkolovali obžalované: D. Z., nar. XY, D. I., nar. XY, S. J., nar. XY, N. L., nar. XY, S. V., nar. XY, P. J., nar. XY, I. P., nar. XY, A. K., nar. XY, N. S., nar. XY, J. J., nar. XY, a dále osoby: A. A., nar. XY, A. O., nar. XY, D. M., nar. XY, L. L., nar. XY, D. R., nar. XY, N. M., nar. XY, V. Š., nar. XY, M. D., nar. XY, B. A., nar. XY a další dosud přesně neztotožněné osoby, kteří se pak starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jeho další zpracování a v rámci organizované zločinecké skupiny nejméně v jednom případě vyrobili a dne 26. 4. 2017 pro jiného přechovávali omamnou látku konopí o hmotnosti 14.295,2 gramů s obsahem 2.483,08 gramů účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol, dále dne 6. 12. 2016 byla za účelem účasti na organizované zločinecké skupině zabývající se pěstováním rostlin konopí tzv. indoor způsobem založena organizovanou zločineckou skupinou vedenou podezřelým M. I. a obžalovaným M. L. obžalovaná společnost A. c., IČ: XY, se sídlem XY, jejímž jediným jednatelem a jediným společníkem se stal A. A., nar. XY, přičemž v rámci zapojení se do činnosti na organizované zločinecké skupině, bylo dne 4. 4. 2017 přes obžalovanou společnost A. c., IČ: XY, a to v jejím zájmu a v rámci její činnosti koupeno motorové vozidlo tov. zn. Ford Tranzit, barva modrá, rz. XY, tuto koupi organizoval a financoval podezřelý M. I. a následně obžalovaná společnost A. c., IČ: XY, vědomě umožnila toto motorové vozidlo užívat jednotlivým členům organizované zločinecké skupiny, a to obžalovanému J. J., obžalovanému A. K., obžalovanému I. P., podezřelému D. R. a L. L. a dalším dosud neustanoveným osobám, a to za účelem pěstování rostlin konopí nejméně na adrese XY, byt č. 5, na adrese XY, byt č. 11, na adrese XY a XY, okres Kolín a na adrese XY, okres Mělník, dále pro účely organizované zločinecké skupiny obžalovaná společnost A. c., IČ: XY, ve svém zájmu a v rámci své činnosti, dne 10. 4. 2017 nechala přepsat od obžalované společnosti K. S., IČ: XY, do svého vlastnictví motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, rz XY, které bylo rovněž užíváno organizovanou zločineckou skupinou k obsluze pěstíren rostlin konopí na adrese XY, okres Mělník, dne 26. 4. 2017 bylo toto vozidlo prodáno a téhož dne obžalovaná společnost A. c., IČ: XY, ve svém zájmu a v rámci své činnosti, koupila motorové vozidlo tov. zn. Ford Mondeo, rz XY, které bylo taktéž užíváno členy organizované zločinecké skupiny za účelem obhospodařování pěstíren rostlin konopí, ale k samotnému přepisu tohoto vozidla v centrálním registru vozidel nedošlo z důvodu realizace této trestní věci, dále obžalovaný E. I., nar. XY, spolu s obžalovanou společností T­.-B., IČ: XY, se sídlem XY, podporovali organizovanou zločineckou skupinu tím, že jako jediný jednatel a jediný společník společnosti T.-B., IČ: XY, v jejím zájmu a v rámci její činnosti přihlásil motorové vozidlo tov. zn. Fiat Ducato 2.2 JDT, barva bílá, rz. XY na obžalovanou společnost T.-B.. IČ: XY, ovšem koupi tohoto vozidla organizovali podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. a následně toto motorové vozidlo obžalovaná společnost T.-B., IČ: XY vědomě nechala k dispozici organizované zločinecké skupině, přičemž nejméně ve dvou případech bylo toto motorové vozidlo užito organizovanou zločineckou skupinou, a to dne 7. 3. 2017 dosud neustanovenými osobami k obsluze tzv. indoor pěstíren rostlin konopí nacházejících se na adrese XY a na adrese XY, okres Mělník a dále dne 8. 3. 2017, kdy toto vozidlo bylo užito obžalovaným P. J. a podezřelými A. O. a D. M. k obsluze pěstírny konopí na adrese XY, v bytě č. 1, toto vozidlo bylo následně zastaveno hlídkou Policie České republiky v XY, ul. XY, před provozovnou McDonald´s s tím, že prohlídkou tohoto vozidla bylo zjištěno, že ve vozidle se nacházejí komponenty k pěstování rostlin konopí tzv. indoor způsobem, přičemž úmysl zúčastněných směřoval k vytvoření organizované zločinecké skupiny zaměřené k soustavnému páchání úmyslné trestné činnosti drogového charakteru, spočívající ve výrobě, přechovávání pro jiného a prodeji omamné látky konopí obsahující psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, aniž by disponovali příslušným povolením k zacházení s návykovými látkami, tedy v rozporu s ustanovením §3 odst. 2, §4 a §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a jednání se dopouštěli s vědomím toho, že se jedná o protiprávní činnost a zároveň byli nejméně v hrubých rysech srozuměni s tím, že se svým jednáním mohou přímo účastnit na činnosti organizované zločinecké skupině nebo tuto alespoň podporovat, přičemž konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze číslo 3 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných a psychotropních látkách, a jeho účinná látka delta-9-tetrahydrokanabinol je uveden jako psychotropní látka v příloze číslo 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž omamná látka konopí je uvedena v příloze číslo 3 a psychotropní látka delta-9-tetrahydrokanabinol je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamu návykových látek ve smyslu ustanovení §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, kterým se stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, III. obvinění M. L., D. Z., D. I., S. J., N. L., S. V., P. J., I. P., A. K., N. S., J. J., společnost Z. C., společnost K. S., společnost N. U., společnost M. E., a společnost M. P., aniž by disponovali příslušným povolením k zacházení s návykovými látkami, tedy v rozporu s ustanovením §3 odst. 2, §4 a §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tak od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny s vědomím toho, že se dopouštějí protiprávního jednání v rámci takové skupiny, provozovali, řídili a organizovali nejméně na území hlavního města XY a Středočeského kraje tzv. indoor pěstírny s úmyslem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol tím, že se podíleli na pěstování rostlin konopí skrytým způsobem a ve velkém rozsahu, a to s úmyslem získat kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, k čemuž bylo využito moderní technologie, spočívající v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy taková technologie je určena ke zmiňovanému maximálnímu zisku kanabinoidních látek, přičemž agrotechnické podmínky a lhůty byly nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k vytýčenému cíli, to vše v úmyslu získat prospěch co největšího rozsahu, přičemž : A) obvinění D. Z., I. P., A. K., M. L., J. J. a společnost K. S., od přesně nezjištěné doby, nejméně od 19. 4. 2017 do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírně konopí na adrese XY, okres Mělník, kdy podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. organizovali a dávali pokyny obžalovanému D. Z., obžalovanému I. P., obžalovanému A. K., podezřelému M. D., obžalovanému J. J. a dalším neustanoveným osobám, obžalovaný J. J. se společně s výše uvedenými osobami fakticky staral o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali jejich dosud přesně nezjištěné množství, nejméně však v jednom případě společným jednáním na výše uvedené adrese vyrobili a dne 26. 4. 2017 pro jiného přechovávali omamnou látku konopí o hmotnosti netto 14.295,2 gramů s obsahem 2.483,08 gramů účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol, což by při velkoobchodním prodeji znamenalo zisk cca 1,094 mil. Kč, konopí následně obžalovaný J. J. odvezl z objektu pěstírny konopí vozidlem tov. zn. Škoda Fabia combi 6Y, rz XY, barva modrá, vin: XY, majitele obžalované společnosti K. S., IČ: XY, a poté byl zadržen hlídkou Policie České republiky, pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí byla, jak shora uvedeno dne 24. 6. 2016 založena organizovanou zločineckou skupinou vedenou podezřelým M. I. a obžalovaným M. L. obžalovaná společnost K. S., IČ: XY, jejímž jediným jednatelem a jediným společníkem se stal obžalovaný J. J., a za účelem pěstování rostlin konopí byla obžalovanou společností K. S., v jejím zájmu a v rámci její činnosti koupena dne 28. 6. 2016 nemovitost na adrese XY, okres Mělník za částku ve výši 1.600.000 Kč, kterou zajistil podezřelý M. I., který zařizoval i koupi této nemovitosti, jejíž kupní cena byla zaplacena v hotovosti, a to v 7 splátkách, kdy 6 splátek bylo placeno po částce ve výši 250.000 Kč a jedna splátka v částce ve výši 100.000 Kč, přičemž pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí shora jmenovaní využívali od přesně nezjištěné doby neměřenou elektrickou energii, když provedli neměřenou odbočku napojenou pod hlavní domovní pojistkovou skříň na distribuční kabel 3x120/70mm2, kdy odbočka byla napojena páskovými svorkami na odhalené vodiče zastříkané montážní pěnou, a to zhruba v úrovni terénu, která pokračovala přes zeď do instalačního panelu s jističi 3 x 63A a dále do rozvodu zjištěné pěstírny konopí, kdy takto vědomě zřízeným neoprávněným odběrem na odběrném místě s elektroměrem výrobního čísla XY registrovaným smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí se společnosti ČEZ Prodej, a. s., IČ: 272 32 433, se sídlem Duhová 425, 14000 Praha 4, s majitelem nemovitosti obžalovanou společnosti K. S., byla neoprávněně odebrána elektrická energie v přesně nezjištěném množství, které poškozená společnost ČEZ Distribuce, a. s., IC: 247 29035, se sídlem Teplická 874, 405 02 Děčín určila na 142 002 kWh v ceně 875.485,15 Kč, čímž způsobili poškozené společnosti škodu minimálně ve výši 5.000,- Kč, B) obvinění J. J., A. K., M. L., D. Z. a společnost Z. C. od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, kdy byli zadrženi, provozovali tzv. indoor pěstírnu konopí na adrese XY, okres Kladno, přičemž podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. organizovali a dávali pokyny obžalovanému J. J., obžalovanému A. K., obžalovanému D. Z. a dalším neustanoveným osobám, obžalovaný D. Z., jako jediný jednatel a jediný společník obžalované společnosti Z. C., IČ: XY, XY v zájmu a v rámci činnosti jmenované obžalované společnosti Z. C., se společně s výše uvedenými osobami fakticky staral o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali v 15 pěstebních stanech, nejméně 1658 ks rostlin konopí, přičemž toxikomanicky využitelná drť činila 2,73 kg s obsahem minimálně 607,1 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol, což by při prodeji ve velkoobchodních cenách znamenalo zisk cca 204.750 Kč, přičemž pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí byla, jak shora uvedeno, dne 11. 1. 2017 založena organizovanou zločineckou skupinou vedenou podezřelým M. I. a obžalovaným M. L. obžalovaná společnost Z. C., IČ: XY, jejímž jediným jednatelem a jediným společníkem se stal obžalovaný D. Z., a pro účely pěstování konopí byla obžalovanou společností Z. C., IČ: XY, v jejím zájmu a v rámci její činnosti koupena dne 30. 1. 2017 nemovitost na adrese XY, XY, okres Kladno za částku ve výši 1.765.000 Kč, kdy tato částka byla hrazena celkem v 8 splátkách, kdy 1. splátka ve výši 40.000 Kč, byla splacena v rámci rezervace se zprostředkující realitní kanceláří a dále 6 splátek ve výši 260.000 Kč a jedna splátka ve výši 165.000 Kč byly následně vloženy na účty číslo XY a číslo XY, kdy 2 splátky ve výši 260.000 Kč byly vloženy na účet číslo XY, jedna splátka ve výší 260.000 Kč byla vložena na účet číslo XY, jedna splátka ve výši 260.000 Kč byla vložena na účet číslo XY a dvě splátky ve výši 260.000 Kč byly vloženy na účet číslo XY, jedna splátka ve výši 165.000 Kč byla vložena na účet číslo XY, kdy splátky vložené na účty číslo XY a číslo XY vložila osoba R. H., nar. XY, přičemž koupi nemovitosti a financování zařizoval podezřelý M. I., který zároveň řešil problémy vzniklé se samotnou správou nemovitosti, a pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí shora jmenovaní využívali od přesně nezjištěné doby neměřenou elektrickou energii, kterou si přisvojili tím, že provedli neoprávněné napojení na hlavní domovní vedení, kdy neoprávněné napojení bylo provedeno v místě za elektroměrnou deskou, kde byl na hlavní domovní vedení připojen kabel CYKY 4x16mm2, kterým byla neměřená elektrická energie přivedena do instalace zjištěné pěstírny konopí, a takto vědomě zřízeným neoprávněným odběrem na odběrném místě s elektroměrem výrobního čísla XY registrovaným smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí se společnosti ČEZ Prodej, a. s., IČ: 272 32 433, se sídlem Duhová 425, 140 00 Praha 4, s majitelem nemovitosti obžalovanou společností Z. C., byla neoprávněně odebrána elektrická energie v přesně nezjištěném množství, které poškozená společnost ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 247 29035, se sídlem Teplická 874, 405 02 Děčín určila na 30.158,400 kWh v ceně 179.423,98 Kč, čímž způsobili poškozené společnosti škodu minimálně ve výši 5.000 Kč, C) obvinění D. Z., M. L., J. J., A. K., N. S. a společnost N. U., od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírnu konopí na adrese XY a XY, okres Kolín, kdy podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. organizovali a dávali pokyny obžalovanému J. J., obžalovanému A. K., obžalovanému D. Z., obžalovanému N. S., podezřelému D. R. a dalším neustanoveným osobám, kdy obžalovaný N. S., jako jediný jednatel a jediný společník obžalované společnosti N. U., který v zájmu a v rámci činnosti obžalované společnosti N. U., IČ: XY se společně s výše uvedenými zájmovými osobami fakticky staral o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali dosud přesně nezjištěné množství, nejméně však pěstovali 1684 ks rostlin konopí v 18 pěstebních stanech, přičemž toxikomanicky využitelná drť činila 9,7978 kg s obsahem minimálně 185,8 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol, což by ve velkoobchodních cenách znamenalo zisk cca 734.835 Kč, pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí byla, jak shora uvedeno, dne 16. 1. 2017 založena organizovanou zločineckou skupinou vedenou podezřelým M. I. a obžalovaným M. L. obžalovaná společnost N. U., jejímž jediným jednatelem a jediným společníkem se stal obžalovaný N. S., za účelem pěstování rostlin konopí byla, jak shora uvedeno, obžalovanou společností N. U., v jejím zájmu a v rámci její činnosti koupena dne 14. 3. 2017 nemovitost na adrese XY č. XY a XY, okres Kolín za částku ve výši 1.290.000 Kč, koupi nemovitosti a její financování zařizoval podezřelý M. I., který zároveň řešil i problémy vzniklé se samotnou správou nemovitosti, pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí shora jmenovaní využívali od přesně nezjištěné doby neměřenou elektrickou energii, kterou si přisvojili tím, že provedli neoprávněné napojení na hlavní domovní vedení, kde v zadní části za elektroměrovým rozvaděčem a hlavní domovní skříní byla vyhotovena odbočka typu „T“, kde pomocí svorek byly připojeny nové vodiče CU 4x16 mm2, které napájely pěstírnu konopí neměřenou elektrickou energií, a takto vědomě zřízeným neoprávněným odběrem na odběrném místě číslo XY s elektroměrem číslo XY registrovaným smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí se společností ČEZ Prodej, a. s., IČ: 272 32 433, se sídlem Duhová 425, 140 00 Praha 4, s majitelem nemovitosti obžalovanou společností N. U., byla neoprávněné odebrána elektrická energie v přesně nezjištěném množství 815.269,680 kWh, které poškozená společnost ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 247 29 035, se sídlem Teplická 874, 405 02 Děčín, určila na 815.269,680 kWh v ceně 4.953.495,91 Kč, čímž způsobili poškozené společnosti škodu ve výši minimálně 5.000 Kč, D) obvinění D. I., N. L., S. V., M. L. a společnost M. E. od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírnu konopí na adrese XY, okres Příbram, kdy podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. organizovali a dávali pokyny obžalovanému S. V., obžalovanému D. I., obžalovanému N. L., podezřelému N. M. a dalším neustanoveným osobám, kdy podezřelý N. M., jako jediný jednatel a jediný společník obžalované společnosti M. E., v zájmu a v rámci činnosti obžalované společnosti M. E., IČ: XY se společně s výše uvedenými zájmovými osobami fakticky staral o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali dosud přesně nezjištěné množství, nejméně však vypěstovali 1506 ks rostlin konopí v 16 pěstebních stanech, přičemž toxikomanicky využitelná drť činila 37,8958 kg s obsahem minimálně 3 125,4 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol, což by ve velkoobchodních cenách znamenalo zisk cca 2,842 mil. Kč, pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí byla, jak výše uvedeno, dne 5. 9. 2016 založena organizovanou zločineckou skupinou vedenou podezřelým M. I. a obžalovaným M. L. obžalovaná společnost M. E., jejímž jediným jednatelem a společníkem se stal podezřelý N. M., za účelem pěstování rostlin konopí byla obžalovanou společností M. E., v jejím zájmu a v rámci její činnosti koupena dne 9. 11. 2016 nemovitost na adrese XY, okres Příbram, za částku ve výši 884.000 Kč, koupi nemovitosti a její financování zařizoval podezřelý M. I., který zároveň řešil i problémy vzniklé se samotnou správou nemovitosti, a v rámci zapojení se do organizované skupiny obžalovaná společnost M. E., ve svém zájmu a v rámci své činnosti zakoupila a zaregistrovala dne 20. 3. 2017 motorové vozidlo tov. zn. Mercedes Benz A 150 169, rz XY, které bylo pořízeno ve Švédském království, a to pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí, toto vozidlo bylo s jejím vědomím užíváno nejméně obžalovaným S. V. k obsluze pěstírny konopí na adrese XY, okres Příbram, přičemž pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí shora jmenovaní neoprávněně využívali od přesně nezjištěné doby neměřenou elektrickou energii, kterou získali tím způsobem, že mezi hlavní domovní skříní a elektroměrovým rozvaděčem provedli odbočku na hlavním domovním vedení mimo měřidlo, která byla provedena žlutozelenými vodiči CY 10 mm2, kdy takto vědomě zřízeným neoprávněným odběrem na odběrném místě s elektroměrem výrobního čísla XY registrovaným smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí se společností ČEZ Prodej, a. s., IČ 272 32 433, se sídlem Duhová 425, 140 00 Praha 4, s majitelem nemovitosti společností M. E., byla neoprávněně odebrána elektrická energie v přesně nezjištěném množství, které poškozená společnost ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 247 29 035, se sídlem Teplická 874, 405 02 Děčín určila na 158.467,680 kWh v ceně 975.218,47 Kč, čímž způsobili poškozené společnosti škodu ve výši minimálně 5.000 Kč, E) obžalovaní D. I., S. J., N. L., M. L. a I. P. od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírnu konopí na adrese XY, v bytě č. 5, kdy podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. organizovali a dávali pokyny obžalovanému I. P., obžalovanému D. I., obžalovanému N. L., obžalovanému S. J., podezřelému L. L. a dalším dosud neustanoveným osobám, tito se mimo jiné fakticky starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali jejich přesně nezjištěné množství nejméně ve 4 ks pěstebních stanech, pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí podezřelý M. I. zorganizoval a zařídil pronájem předmětného bytu č. 5 na podezřelého A. A., nar. XY, který při uzavírání nájemní smlouvy dne 16. 8. 2016 vědomě užil jako pravý padělaný průkaz totožnosti Chorvatska č. XY vydaný na osobu D. K., nar. XY a zároveň podezřelý M. I. řešil problémy vzniklé se samotným pronájmem předmětného bytu, a dále podezřelý M. I. a obžalovaný M. L., jako organizátoři zločinecké skupiny spolu s obžalovaným I. P., obžalovaným D. I., obžalovaným N. L., obžalovaným S. J., podezřelým L. L. a dalšími dosud neustanovenými osobami přesně nezjištěným způsobem za účelem vybudování a provozování nelegální indoor pěstírny konopí, a tedy v hrubém rozporu s nájemní smlouvou, poškodili zařízení předmětného bytu č. 5, na adrese XY, ulice XY, a to tím způsobem, že probourali příčky pro rozvody vzduchotechniky, vodovodu a elektroinstalace, poškodili okenní a dveřní rámy, poškodili podlahové krytiny v důsledku zavlhnutí a výskytu plísní od navezené zeminy a způsobili tak poškozené společnosti Ovenecká, s. r. o., IČ: 636 69 242, se sídlem Čelakovského sady 1580, 11000 Praha 1, škodu na majetku ve výši minimálně 5.000 Kč, F) obžalovaní S. V., S. J., M. L., D. I. a N. L. od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírnu konopí na adrese XY, v bytě č. 11, kdy podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. organizovali a dávali pokyny obžalovanému D. I., obžalovanému N. L., obžalovanému S. V., obžalovanému S. J., podezřelému L. L. a dalším dosud neustanoveným osobám, kteří se mimo jiné fakticky starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali nejméně 400 ks rostlin konopí ve 4 pěstebních stanech s obsahem 425,1 gramů toxikomanicky využitelné sušiny s obsahem minimálně 10 gramů delta-9 tetrahydrokanabinol, a přechovávali zde další sušinu o celkové hmotnosti 261,65 gramů s hmotností 25,80 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol, což by celkem ve velkoobchodních cenách znamenalo zisk cca 51.382 Kč, pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí podezřelý M. I. zorganizoval a zařídil pronájem předmětného bytu č. 11 na obžalovaného N. L. a zároveň řešil problémy vzniklé se samotným pronájmem bytu, a dále podezřelý M. I. a obžalovaný M. L., jako organizátoři organizované zločinecké skupiny společně s podezřelým L. L., obžalovaným D. I., obžalovaným N. L., obžalovaným S. V., obžalovaným S. J. a dalšími dosud neustanovenými osobami, přesně nezjištěným způsobem za účelem vybudování a provozování nelegální indoor pěstírny konopí, a tedy v hrubém rozporu s nájemní smlouvou poškodili zařízení bytu č. 11, na adrese XY, a to tím způsobem, že probourali příčky pro rozvody vzduchotechniky, vodovodu a elektroinstalace, poškodili okenní a dveřní rámy, poškodili podlahové krytiny v důsledku zavlhnutí a výskytu plísní od navezené zeminy a způsobili tak poškozené společnosti Letná House, s. r. o., IČ: 636 73 509, se sídlem Čelakovského sady 1580, 110 00 Praha 1, škodu na majetku ve výši minimálně 5.000 Kč, G) obžalovaní M. L., D. I., N. L. a S. J. od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírnu konopí na adrese XY, v bytě č. 12, kdy podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. organizovali a dávali pokyny obžalovanému D. I., obžalovanému N. L., obžalovanému S. J., podezřelému L. L., podezřelému M. D. a dalším dosud neustanoveným osobám, které se mimo jiné fakticky starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali přesně nezjištěné množství, nejméně však pěstovali 400 ks rostlin konopí ve 4 pěstebních stanech, přičemž využitelná toxikomanická drť činila 0,46 kg s obsahem minimálně 119,6 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol, což by při velkoobchodním prodeji činilo zisk cca 345 263 Kč, pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí podezřelý M. I. zorganizoval a zařídil pronájem předmětného bytu č. 12 na osobu vystupující pod smyšlenou totožností P. Z., nar. XY, a zároveň řešil problémy vzniklé se samotným pronájmem bytu, a dále podezřelý M. I. a obžalovaný M. L., jako organizátoři zločinecké skupiny spolu s obžalovaným D. I., obžalovaným N. L., obžalovaným S. J., podezřelým L. L., podezřelým M. D. a dalšími dosud neustanovenými osobami, přesně nezjištěným způsobem za účelem vybudování a provozování nelegální indoor pěstírny konopí, a tedy v hrubém rozporu s nájemní smlouvou poškodili zařízení bytu č. 12, na adrese XY, a to tím způsobem, že probourali příčky pro rozvody vzduchotechniky, vodovodu a elektroinstalace, poškodili okenní a dveřní rámy, poškodili podlahové krytiny v důsledku zavlhnutí a výskytu plísní od navezené zeminy a způsobili tak poškozené společnosti Letná House, s. r. o., IČ: 636 73 509, se sídlem Čelakovského sady 1580, 110 00 Praha 1, škodu ve výši minimálně 5.000 Kč, H) obžalovaní S. V., M. L. a N. S. od přesně nezjištěné doby do 15. 2. 2017, jako členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírnu konopí na adrese XY, v bytě č. 4, kdy podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. zorganizovali pěstování rostlin konopí obžalovaným N. S., obžalovaným S. V., podezřelým U. N. a dalšími dosud neustanovenými osobami, přičemž podezřelý U. N., obžalovaný N. S. a další dosud neustanovené osoby se mimo jiné fakticky starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, kdy společným jednáním v předmětném objektu pěstovali v 6 pěstebních stanech nejméně 494 kusů rostlin konopí, přičemž toxikomanicky využitelná drť činila 13,8195 kg, s obsahem minimálně 734,1 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol, což by vedlo ve velkoobchodních cenách k zisku cca 1,036 mil. Kč, pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí podezřelý M. I. zorganizoval a zařídil pronájem předmětného bytu č. 4 na obžalovaného S. V., který při uzavírání nájemní smlouvy dne 31. 7. 2015 užil jako pravý padělaný cestovní pas Slovinska č. XY, vydaný na osobu T. M., nar. XY, a zároveň podezřelý M. I. řešil problémy vzniklé se samotným pronájmem předmětného bytu, a dále podezřelý M. I. a obžalovaný M. L., jako organizátoři organizované zločinecké skupiny spolu s podezřelým U. N., obžalovaným N. S., obžalovaným S. V. a dalšími dosud neustanovenými osobami, přesně nezjištěným způsobem za účelem vybudování a provozování nelegální indoor pěstírny konopí, a tedy v hrubém rozporu s nájemní smlouvou poškodili zařízení bytu č. 4, na adrese XY, a to tím způsobem, že probourali příčky pro rozvody vzduchotechniky, vodovodu a elektroinstalace, poškodili okenní a dveřní rámy, poškodili podlahové krytiny v důsledku zavlhnutí a výskytu plísní od navezené zeminy a způsobili tak poškozené společnosti Plavecká Immo Invest, s. r. o., rč: 442 66 294, se sídlem Plavecká 1666, 128 00 Praha 2, škodu na majetku ve výši minimálně 5.000 Kč, CH) obžalovaní N. S., M. L. a P. J. od přesně nezjištěné doby do 23. 3. 2017, jako členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírnu konopí na adrese XY, v bytě č. 1, kdy podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. zorganizovali pěstování konopí obžalovaným P. J., podezřelým A. O., podezřelým D. M., obžalovaným N. S. a dalšími dosud neustanovenými osobami, kdy tito se mimo jiné fakticky starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu ve 4 pěstebních stanech pěstovali nejméně 392 ks rostlin konopí o vzrůstu rostlin 70 - 90 cm, přičemž toxikomanicky využitelná drť' činila 7,9172 kg s obsahem minimálně 912,4 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol, což by ve velkoobchodních cenách vedlo k zisku cca 594.000 Kč, pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí, podezřelý M. I. zorganizoval a zařídil pronájem předmětného bytu č. 1 na obžalovaného N. S., který dne 27. 6. 2016 při uzavírání nájemní smlouvy vědomě užil jako pravý padělaný průkaz totožnosti Chorvatska č. XY, vydaný na osobu F. B., nar. XY a zároveň podezřelý M. I. řešil problémy vzniklé se samotným pronájmem předmětného bytu, a dále podezřelý M. I. a obžalovaný M. L., jako organizátoři organizované zločinecké skupiny spolu s obžalovaným P. J., podezřelým A. O., podezřelým D. M., obžalovaným N. S. a dalšími dosud neustanovenými osobami přesně nezjištěným způsobem za účelem vybudování a provozování nelegální indoor pěstírny konopí a tedy v hrubém rozporu s nájemní smlouvou poškodili zařízení bytu č. 1, na adrese XY, a to tím způsobem, že probourali příčky pro rozvody vzduchotechniky, vodovodu a elektroinstalace, poškodili okenní a dveřní rámy, poškodili podlahové krytiny v důsledku zavlhnutí a výskytu plísní od navezené zeminy a způsobili tak poškozené společnosti Plavecká Immo Invest, s. r. o., IČ 442 66 294, se sídlem Plavecká 1666, 128 00 Praha 2, škodu na majetku ve výši nejméně 5.000 Kč, I) obžalovaní D. I., N. L., M. L., S. J. a S. V. od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírnu konopí na adrese XY, v bytě č. 4, tak, že podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. zorganizovali pěstování rostlin konopí obžalovaným D. I., obžalovaným N. L., obžalovaným S. J., obžalovaným S. V. a dalšími dosud neustanovenými osobami, tito se mimo jiné fakticky starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali přesně nezjištěné množství, nejméně však pěstovali 354 ks rostlin konopí v 5 pěstebních stanech, přičemž toxikomanicky využitelná drť činila 9,976 kg, s obsahem minimálně 1124 gramů de1ta-9-tetrahydrokanabinol, což by při velkoobchodním prodeji vedlo k zisku cca 748.200 Kč, pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí podezřelý M. I. zorganizoval a zařídil pronájem předmětného bytu č. 4 na osobu T. P., nar. XY, přičemž fotografie na použitém průkazu totožnosti tohoto občana Slovinska č. XY, vydaného na jméno T. P., nar. XY, který vědomě užil jako pravý podezřelý M. I., a to nejméně dne 23. 12. 2016 při podpisu nájemní smlouvy, patří obžalovanému I. P., a dále podezřelý M. I. a obžalovaný M. L., jako organizátoři organizované zločinecké skupiny spolu s obžalovaným S. J., obžalovaným D. I., obžalovaným N. L. a dalšími dosud neustanovenými osobami, přesně nezjištěným způsobem za účelem vybudování a provozování nelegální indoor pěstírny konopí a tedy v hrubém rozporu s nájemní smlouvou poškodili zařízení bytu č. 4, na adrese XY, a to tím způsobem, že probourali příčky pro rozvody vzduchotechniky, vodovodu a elektroinstalace, poškodili okenní a dveřní rámy, poškodili podlahové krytiny v důsledku zavlhnutí a výskytu plísní od navezené zeminy a způsobili tak poškozené společnosti Krásova, s. r. o., IČ: 250 67 451, se sídlem Krásova 914, 130 00 Praha 3, škodu na majetku ve výši minimálně 5.000 Kč, J) obžalovaní M. L. a I. P. od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírnu rostlin konopí na adrese XY, v nebytovém prostoru č. 101, kdy podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. organizovali a dávali pokyny obžalovanému I. P., podezřelému M. D. a dalším dosud neustanoveným osobám, o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování se starali obžalovaný I. P., podezřelý M. D. a další dosud neustanovené osoby, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali dosud přesně nezjištěné množství, nejméně však pěstovali v pěti pěstebních stanech 404 ks rostlin konopí, přičemž toxikomanicky využitelná drť činila 5.891 gramů s obsahem minimálně 184,801 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol, což by ve velkoobchodních cenách vedlo k zisku cca 441.825 Kč, pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí podezřelý M. I. zorganizoval a zařídil pronájem předmětného nebytového prostoru, nájemní smlouva byla podepsána dne 6. 4. 2017 s tím, že tyto prostory byly pronajaty na základě padělané plné moci, resp. padělané ověřovací, legalizační doložky na společnost R., IČ: XY, se sídlem XY, kdy zplnomocněná osoba je osoba vystupující pod smyšleným jménem D. K., nar. XY. K) obžalovaní M. L., I. P. a společnost M. P. od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírnu rostlin konopí na adrese XY, v nebytovém prostoru č. 101, kdy podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. organizovali a dávali pokyny podezřelému M. D., obžalovanému I. P. a dalším neustanoveným osobám, které se staraly o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali dosud přesně nezjištěné množství, nejméně však pěstovali 388 ks rostlin konopí s obsahem minimálně 1.023,3 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol v 5 pěstebních stanech, přičemž toxikomanicky využitelná drť činila 2156 gramů, což by ve velkoobchodních cenách vedlo k zisku cca 161.693 Kč, za účelem pěstování rostlin konopí tzv. indoor způsobem a v rámci zapojení se do organizované skupiny byla ze strany obžalované společnosti M. P., zastoupené obžalovaným I. P., jako jejím jediným jednatelem a jediným společníkem, v jejím zájmu a v rámci její činnosti dne 23. 1. 2017 uzavřena nájemní smlouva nebytového prostoru č. 101, na adrese XY, s vědomím toho, že předmětného nebytového prostoru bude užito v rozporu s nájemní smlouvou a tento nebude užíván jako sklad, nýbrž bude sloužit pro účely pěstování rostlin konopí, přičemž pronájem nebytového prostoru zorganizoval a zařídil podezřelý M. I., přičemž úmysl zúčastněných osob směřoval k pozdějšímu vypěstování, přechovávání pro jiného a k případnému prodeji omamné látky konopí obsahující psychotropní látku delta-9- tetrahydrokanabinol, v rámci čehož docházelo z jejich strany k neoprávněnému odběru elektrické energie, navíc, při budování nelegálních pěstíren konopí prováděli neoprávněné stavební úpravy, kterými poškodili jednotlivé nemovitosti, a tohoto jednání se dopouštěli s vědomím toho, že se jedná o protiprávní činnost a zároveň byli nejméně v hrubých rysech srozuměni s tím, že se tohoto jednání dopouští v rámci organizované skupiny, přičemž konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze číslo 3 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných a psychotropních látkách, a jeho účinná látka delta-9- tetrahydrokanabinol je uveden jako psychotropní látka v příloze číslo 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž omamná látka konopí je uvedena v příloze číslo 3 a psychotropní látka delta-9-tetrahydrokanabinol je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamu návykových látek ve smyslu ustanovení §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, kterým se stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, IV. obžalovaný P. J. aniž by disponoval příslušným povolením k zacházení s návykovými látkami, tedy v rozporu s ustanovením §3 odst. 2, §4 a §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tak v přesně nezjištěné době do 12. 6. 2017, jako člen organizované skupiny s vědomím, že se dopouští protiprávního jednání v rámci organizované skupiny provozoval tzv. indoor pěstírnu konopí s úmyslem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol tím, že se podílel na pěstování rostlin konopí skrytým způsobem, a to za účelem získat vysoce pro šlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, k čemuž bylo využito moderní technologie, spočívající v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy taková technologie je určena ke zmiňovanému maximálnímu zisku kanabinoidních látek, přičemž agrotechnické podmínky a lhůty byly nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k tomuto vytýčenému cíli, to celé v úmyslu získat prospěch co největšího rozsahu, a proto od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017 provozoval spolu s podezřelým jménem B. A., nar. XY, a dalšími dosud neustanovenými osobami chod tzv. indoor pěstírny konopí na adrese XY, tak, že obžalovaný P. J., podezřelý B. A. a další dosud neustanovené osoby se fakticky starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali dosud přesně nezjištěné množství, nejméně však vypěstovali 536 ks rostlin konopí v 5 pěstebních stanech, přičemž toxikomanicky využitelná drť činila 9,4178 kg s obsahem minimálně 334,7 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol, což představuje zisk ve velkoobchodních cenách cca 706.335 Kč, a dále obžalovaný P. J., podezřelý B. A., spolu s dalšími dosud neustanovenými osobami dosud přesně nezjištěným způsobem za účelem vybudování a provozování nelegální indoor pěstírny konopí, a tedy v hrubém rozporu s nájemní smlouvou, poškodili zařízení předmětného domu na adrese XY, a to tím způsobem, že probourali příčky pro rozvody vzduchotechniky, vodovodu a elektroinstalace, poškodili okenní a dveřní rámy, poškodili podlahové krytiny v důsledku zavlhnutí a výskytu plísní od navezené zeminy a způsobili tak poškozené společnosti Regendi, s. r. o., IČ: 043 12 104, se sídlem Žirovnická 3133, 10600 Praha 10, škodu na majetku ve výši nejméně 5.000 Kč, přičemž konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze číslo 3 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných a psychotropních látkách, a jeho účinná látka delta-9- tetrahydrokanabinol je uveden jako psychotropní látka v příloze číslo 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž omamná látka konopí je uvedena v příloze číslo 3 a psychotropní látka delta-9-tetrahydrokanabinol je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamu návykových látek ve smyslu ustanovení §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, kterými se stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, V. obžalovaní V. D., O. D. a L. Ž.: aniž by disponovali příslušným povolením k zacházení s návykovými látkami, tedy v rozporu s ustanovením §3 odst. 2, §4 a §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tak v přesně nezjištěné době do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny s vědomím, že se dopouštějí protiprávního jednání v rámci organizované skupiny, provozovali tzv. indoor pěstírnu rostlin konopí s úmyslem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol tím, že se podíleli na pěstování rostlin konopí skrytým způsobem a ve velkém rozsahu, a to za účelem a s úmyslem získat vysoce pro šlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, k čemuž bylo využito technologie spočívající v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy taková technologie je určena ke zmiňovanému maximálnímu zisku kanabinoidních látek, přičemž agrotechnické podmínky a lhůty byly nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k tomuto cíli, a to v úmyslu získat prospěch co největšího rozsahu, a proto od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017 obžalovaný V. D., obžalovaný O. D. a obžalovaný L. Ž. provozovali spolu s dalšími dosud neustanovenými osobami chod tzv. indoor pěstírny konopí na adrese XY a zároveň se fakticky starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vyrobili a pro jiného přechovávali 38 354,860 gramů drti s obsahem 5.114,33 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol, což by vedlo k zisku ve velkoobchodních cenách ve výši cca 2,876 mil. Kč, a dosud přesně nezjištěným způsobem, za účelem vybudování a provozování nelegální indoor pěstírny konopí, a tedy v hrubém rozporu s nájemní smlouvou poškodili zařízení předmětného domu na adrese XY, a to tím způsobem, že probourali příčky pro rozvody vzduchotechniky, vodovodu a elektroinstalace, poškodili okenní a dveřní rámy, poškodili podlahové krytiny v důsledku zavlhnutí a výskytu plísní od navezené zeminy, a způsobili tak poškozené společnosti Regendi, s. r. o., IČ: 043 12 104, se sídlem Žirovnická 3133, 106 00 Praha 10, škodu na majetku ve výši minimálně 5.000 Kč, přičemž konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze číslo 3 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu IV podle jednotné úmluvy o omamných a psychotropních látkách, a jeho účinná látka delta-9- tetrahydrokanabinol je uvedená jako psychotropní látka v příloze číslo 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž omamná látka konopí je uvedena v příloze číslo 3 a psychotropní látka delta-9-tetrahydrokanabinol je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamu návykových látek ve smyslu ustanovení §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, kterými se stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, VI. obžalovaný S. V. A) od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017 vědomě u sebe přechovával a následně při svém zadržení ze strany Policie České republiky dne 12. 6. 2017 v 05:30 hodin podle §76 odst. 1 trestního řádu v bytové jednotce č. 24, na adrese XY, v rámci uskutečněné domovní prohlídky, předložil k prokázání své totožnosti jako pravý padělaný cestovní pas Chorvatska č. XY a padělaný průkaz totožnosti Chorvatska č. XY, oba vydané na jméno M. P., nar. XY, a dále v předmětném bytě č. 24, na shora uvedené adrese vědomě přechovával pro případné použití padělaný řidičský průkaz Chorvatska č. XY, vydaný na jméno M. P., nar. XY, přičemž až do doby ověření své skutečné totožnosti, tj. do dne 13. 6. 2017, byl obžalovaný S. V. veden policejním orgánem Policie České republiky jako M. P., nar. XY, B) od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017 na adrese XY, okres Příbram vědomě u sebe přechovával pozměněný cestovní pas České republiky č. XY, vydaný na jméno D. D., nar. XY, a to s úmyslem, aby jej případně bylo užito jako pravého, kdy tento pozměněný cestovní pas byl dne 12. 6. 2017 zajištěn policejním orgánem Policie České republiky v rámci uskutečněné domovní prohlídky na shora uvedené adrese, VII. obžalovaný S. J. od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017 vědomě u sebe přechovával a následně při svém zadržení ze strany Policie České republiky dne 12. 6. 2017 v 05:05 hodin v bytě č. 8, na adrese XY, v rámci uskutečněné domovní prohlídky, předložil k prokázání své totožnosti jako pravý pozměněný cestovní pas Chorvatska č. XY, vydaný na jméno T. V., nar. XY, a dále v předmětném bytě č. 8, na shora uvedené adrese vědomě přechovával pro případné použití padělaný průkaz totožnosti Chorvatska č. XY a padělaný řidičský průkaz Chorvatska č. XY, oba vydané na jméno T. V., nar. XY. VIII. obžalovaný S. J. od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, kdy byl zadržen policejním orgánem Policie České republiky v XY, se úmyslně zdržoval na území České republiky, ačkoliv si byl vědom toho, že rozhodnutím policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 7. 3. 2017, pod č. j. KRPA-82235-19/ČJ-2017-000022, které nabylo právní moci dne 14. 3. 2017, bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění z území České republiky, resp. z území členských států Evropské unie v délce 18 měsíců, se stanovením lhůty k vycestování z území České republiky do 20 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, přičemž toto rozhodnutí, vykonatelné ode dne 4. 4. 2017 nerespektoval a zdržoval se na území České republiky. 3 . O odvoláních podaných proti tomuto rozsudku jednak státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněných L. H., V. D., O. D., D. I., S. J., J. J., P. J., A. K., N. L., M. L., I. P., N. S., S. V., D. Z., L. Ž., společnosti Z. C., IČ: XY, společnosti K. S., IČ: XY, společnosti N. U., IČ: XY, společnosti M. E., IČ: XY, společnosti M. P., IČ: XY, jednak obviněných L. H., E. I., V. D., D. I., S. J., J. J., P. J., A. K., N. L., M. L., I. P., N. S., S. V., D. Z., L. Ž., společnosti Z. C., IČ: XY, společnosti K. S., IČ: XY, společnosti M. E., IČ: XY, společnosti T- B., IČ: XY a společnosti A. c., IČ: XY, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 11 To 27/2019 tak, že: A/ z podnětu odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o trestu ohledně obviněných L. H., O. D., M. L., společnosti Z. C., IČ: XY, společnosti K. S., IČ: XY, společnosti N. U., IČ: XY, společnosti M. E., IČ: XY, společnosti M. P., IČ: XY, B/ z podnětu odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze a obviněného S. J. podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině tohoto obviněného pod bodem III/ E), F), G), I), a v celém výroku o trestu, C/ z podnětu obviněného P. J. podle §258 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod body II, III/ CH a v celém výroku o trestu. D/ podle §259 odst. 3 tr. ř. ve zrušených částech napadeného rozsudku rozhodl nově tak, že: E/ obviněného P. J. podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 1 KZV 107/2017, pro zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku /bod II/, a pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku /bod III/ CH/, jichž se měl dopustit jednáním blíže popsaným na str. 2 – 7 výroku rozsudku. Dále při nezměněném výroku o vině v bodě IV. napadeného rozsudku ohledně tohoto obviněného nově rozhodl o trestu. F/ obviněného S. J. uznal vinným, že: III. spolu s obviněnými M. L., D. Z., D. I., N. L., S. V., P. J., I. P., A. K., N. S., J. J., společností Z. C., společností K. S., společností N. U., společností M. E., a společností M. P., aniž by disponovali příslušným povolením k zacházení s návykovými látkami, tedy v rozporu s ustanovením §3 odst. 2, §4 a §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tak od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny s vědomím toho, že se dopouštějí protiprávního jednání v rámci takové skupiny, provozovali, řídili a organizovali nejméně na území hlavního města Prahy a Středočeského kraje tzv. indoor pěstírny s úmyslem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol tím, že se podíleli na pěstování rostlin konopí skrytým způsobem a ve velkém rozsahu, a to s úmyslem získat kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, k čemuž bylo využito moderní technologie, spočívající v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy taková technologie je určena ke zmiňovanému maximálnímu zisku kanabinoidních látek, přičemž agrotechnické podmínky a lhůty byly nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k vytyčenému cíli, to vše v úmyslu získat prospěch co největšího rozsahu, přičemž: obvinění D. I., S. J., N. L., M. L. a I. P. /III/E/ od přesně nezjištěné doby do 12. 06. 2017, jako členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírnu konopí na adrese XY, v bytě č. 5, kdy podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. organizovali a dávali pokyny obžalovanému I. P., obžalovanému D. I., obžalovanému N. L., obžalovanému S. J., podezřelému L. L. a dalším dosud neustanoveným osobám, tito se mimo jiné fakticky starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali jejich přesně nezjištěné množství nejméně ve 4 ks pěstebních stanech, pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí podezřelý M. I. zorganizoval a zařídil pronájem předmětného bytu č. 5 na podezřelého A. A., nar. XY, který při uzavírání nájemní smlouvy dne 16. 8. 2016 vědomě užil jako pravý padělaný průkaz totožnosti Chorvatska č. XY, vydaný na osobu D. K., nar. XY, a zároveň podezřelý M. I. řešil problémy vzniklé se samotným pronájmem předmětného bytu, a dále podezřelý M. I. a obžalovaný M. L., jako organizátoři zločinecké skupiny spolu s obžalovaným I. P., obžalovaným D. I., obžalovaným N. L., obžalovaným S. J., podezřelým L. L. a dalšími dosud neustanovenými osobami přesně nezjištěným způsobem za účelem vybudování a provozování nelegální indoor pěstírny konopí, a tedy v hrubém rozporu s nájemní smlouvou, poškodili zařízení předmětného bytu č. 5, na adrese XY, a to tím způsobem, že probourali příčky pro rozvody vzduchotechniky, vodovodu a elektroinstalace, poškodili okenní a dveřní rámy, poškodili podlahové krytiny v důsledku zavlhnutí a výskytu plísní od navezené zeminy a způsobili tak poškozené společnosti Ovenecká, s. r. o., IČ: 636 69 242, se sídlem Čelakovského sady 1580, 110 00 Praha 1, škodu na majetku ve výši minimálně 5.000 Kč, obvinění S. V., S. J., M. L., D. I. a N. L. /III/F/ od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírnu konopí na adrese XY, v bytě č. 11, kdy podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. organizovali a dávali pokyny obžalovanému D. I., obžalovanému N. L., obžalovanému S. V., obžalovanému S. J., podezřelému L. L. a dalším dosud neustanoveným osobám, kteří se mimo jiné fakticky starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali nejméně 400 ks rostlin konopí ve 4 pěstebních stanech s obsahem 425,1 gramů toxikomanicky využitelné sušiny s obsahem minimálně 10 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol, a přechovávali zde další sušinu o celkové hmotnosti 261,65 gramů s hmotností 25,80 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol, což by celkem ve velkoobchodních cenách znamenalo zisk cca 51.382 Kč, pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí podezřelý M. I. zorganizoval a zařídil pronájem předmětného bytu č. 11 na obžalovaného N. L. a zároveň řešil problémy vzniklé se samotným pronájmem bytu, a dále podezřelý M. I. a obžalovaný M. L., jako organizátoři organizované zločinecké skupiny společně s podezřelým L. L., obžalovaným D. I., obžalovaným N. L., obžalovaným S. V., obžalovaným S. J. a dalšími dosud neustanovenými osobami, přesně nezjištěným způsobem za účelem vybudování a provozování nelegální indoor pěstírny konopí, a tedy v hrubém rozporu s nájemní smlouvou poškodili zařízení bytu č. 11, na adrese XY, a to tím způsobem, že probourali příčky pro rozvody vzduchotechniky, vodovodu a elektroinstalace, poškodili okenní a dveřní rámy, poškodili podlahové krytiny v důsledku zavlhnutí a výskytu plísní od navezené zeminy a způsobili tak poškozené společnosti Letná House, s.r.o., IČ: 636 73 509, se sídlem Čelakovského sady 1580, 110 00 Praha 1, škodu na majetku ve výši minimálně 5.000 Kč, obvinění M. L., D. I., N. L. a S. J. /III/G/ od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírnu konopí na adrese XY, v bytě č. 12, kdy podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. organizovali a dávali pokyny obžalovanému D. I., obžalovanému N. L., obžalovanému S. J., podezřelému L. L., podezřelému M. D. a dalším dosud neustanoveným osobám, které se mimo jiné fakticky starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali přesně nezjištěné množství, nejméně však pěstovali 400 ks rostlin konopí ve 4 pěstebních stanech, přičemž využitelná toxikomanická drť činila 0,46 kg s obsahem minimálně 119,6 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol, což by při velkoobchodním prodeji činilo zisk cca 345.263 Kč, pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí podezřelý M. I. zorganizoval a zařídil pronájem předmětného bytu č. 12 na osobu vystupující pod smyšlenou totožností P. Z., nar. XY a zároveň řešil problémy vzniklé se samotným pronájmem bytu, a dále podezřelý M. I. a obžalovaný M. L., jako organizátoři zločinecké skupiny spolu s obžalovaným D. I., obžalovaným N. L., obžalovaným S. J., podezřelým L. L., podezřelým M. D. a dalšími dosud neustanovenými osobami, přesně nezjištěným způsobem za účelem vybudování a provozování nelegální indoor pěstírny konopí, a tedy v hrubém rozporu s nájemní smlouvou poškodili zařízení bytu č. 12, na adrese XY, a to tím způsobem, že probourali příčky pro rozvody vzduchotechniky, vodovodu a elektroinstalace, poškodili okenní a dveřní rámy, poškodili podlahové krytiny v důsledku zavlhnutí a výskytu plísní od navezené zeminy, a způsobili tak poškozené společnosti Letná House, s. r. o., IČ: 636 73 509, se sídlem Čelakovského sady 1580, 110 00 Praha 1, škodu ve výši minimálně 5.000 Kč, obvinění D. I., N. L., M. L., S. J. a S. V. / III/I/ od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny provozovali tzv. indoor pěstírnu konopí na adrese XY, v bytě č. 4, tak, že podezřelý M. I. a obžalovaný M. L. zorganizovali pěstování rostlin konopí obžalovaným D. I., obžalovaným N. L., obžalovaným S. J., obžalovaným S. V. a dalšími dosud neustanovenými osobami, tito se mimo jiné fakticky starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jejich další zpracování, přičemž společným jednáním v předmětném objektu vypěstovali přesně nezjištěné množství, nejméně však pěstovali 354 ks rostlin konopí v 5 pěstebních stanech, přičemž toxikomanicky využitelná drť činila 9,976 kg, s obsahem minimálně 1.124 gramů delta-9-tetrahydrokanabinol, což by při velkoobchodním prodeji vedlo k zisku cca 748.200 Kč, pro účely pěstování a výroby omamné látky konopí podezřelý M. I. zorganizoval a zařídil pronájem předmětného bytu č. 4 na osobu T. P., nar. XY, přičemž fotografie na použitém průkazu totožnosti tohoto občana Slovinska č. XY, vydaného na jméno T. P., nar. XY, který vědomě užil jako pravý podezřelý M. I., a to nejméně dne 23. 12. 2016 při podpisu nájemní smlouvy, patří obžalovanému I. P., a dále podezřelý M. I. a obžalovaný M. L., jako organizátoři organizované zločinecké skupiny spolu s obžalovaným S. J., obžalovaným D. I., obžalovaným N. L. a dalšími dosud neustanovenými osobami, přesně nezjištěným způsobem za účelem vybudování a provozování nelegální indoor pěstírny konopí, a tedy v hrubém rozporu s nájemní smlouvou poškodili zařízení bytu č. 4, na adrese XY, a to tím způsobem, že probourali příčky pro rozvody vzduchotechniky, vodovodu a elektroinstalace, poškodili okenní a dveřní rámy, poškodili podlahové krytiny v důsledku zavlhnutí a výskytu plísní od navezené zeminy, a způsobili tak poškozené společnosti Krásova, s. r. o., IČ: 250 67 451, se sídlem Krásova 914, 130 00 Praha 3, škodu na majetku ve výši minimálně 5.000 Kč, Za toto jednání: F/ obviněného S. J. uznal vinným v bodě III zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku /bod II./, zločin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 1, alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku /body II. a VII./, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku /bod VIII./ obviněného odsoudil podle §283 odst. 4 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti (10) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti (10) let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest ve výměře podle §68 odst. 1 tr. zákoníku sta celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 1.000 Kč, tj. celkem 100.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti (6) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil též trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 11 výroku rozsudku. G/ obviněného L. H. při nezměněném výroku o vině v bodě I. napadeného rozsudku zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku odsoudil podle §283 odst. 3 za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti (11) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu Příbram ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 3 T 23/ 2017, zrušil výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 11 výroku rozsudku. H/ obviněného O. D. při nezměněném výroku o vině v bodě V. napadeného rozsudku zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu 6 (šesti) let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest ve výměře podle §68 odst. 1 tr. zákoníku deseti celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 1.350 Kč, tj. celkem 13.500 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou (2) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil též trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 12 výroku rozsudku. CH/ obviněného M. L. při nezměněném výroku o vině v bodě II. napadeného rozsudku zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 1 a alinea 2 tr. zákoníku, v bodě III. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil podle §283 odst. 4 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 a půl ( patnácti a půl) roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti (10) let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest ve výměře podle §68 odst. 1 tr. zákoníku třiceti osmi celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 20.000 Kč, tj. celkem 760.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti (10) měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil též trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 13 výroku rozsudku. Tímtéž rozsudkem znovu rozhodl o trestech ohledně: I/ obviněné společnosti Z. C., J/ obviněné společnosti K. S., K/ obviněné společnosti N. U., L/ obviněné společnosti M. E., M/ obviněné společnosti M. P. N/ podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podané v neprospěch obviněných V. D., D. I., J. J., P. J., A. K., N. L., I. P., N. S., S. V., D. Z. a L. Ž. zamítl. O/ Podle §256 tr. ř. odvolání obviněných L. H., E. I., V. D., D. I., J. J., A. K., N. L., M. L., I. P., N. S., S. V., D. Z., L. Ž., společností Z. C., K. S., M. E., T.-B., A. c. zamítl. P/ Ostatní výroky napadeného rozsudku ponechal beze změn. II. Dovolání obviněných a vyjádření k nim 4. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění L. H., E. I., S. J., N. L., M. L., I. P., N. S., S. V. a D. Z. 5. Obviněný L. H. dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ), h) a k) tr. ř. napadl jak výrok o vině, tak výrok o trestu odnětí svobody. Má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro taková rozhodnutí, když v řízení před soudem prvního stupně byl dán důvod dovolání ve smyslu §265a odst. 2 písm. g) tr. ř. S odkazem na §265b odst. 1 písm. h) a k) tr. ř., zpochybnil též zákonnost výroku o uloženém trestu odnětí svobody. 6. Úvodem svého dovolání na str. 3 - 5 vyslovil předpoklad, že rozhodnutí soudů obou stupňů ohledně jeho osoby bylo ovlivněno tím, že trestní řízení bylo po celou dobu vedeno jako věc „obž. L. H. a spol.“, přestože jeho účast na trestné činnosti byla ve vztahu k ostatním spoluobviněným minimální. Je přesvědčen, že takto pojatý soudní spis tak od počátku negativně ovlivnil pohled soudů na jeho osobu. Navíc na rozdíl od ostatních obviněných byl k soudu předváděn eskortou z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu za předchozí trestnou činnost, takže měl od počátku cejch „kriminálníka a odsouzence“. Z toho dovozuje porušení zásady in dubio pro reo , jež stanoví povinnost soudu přistupovat k obviněnému jako k nevinnému a získávat a hodnotit důkazy pro a proti a rozhodovat v jeho prospěch, pokud o jeho vině existují pochybnosti, jež nelze odstranit. 7. Vlastní „dovolací důvody“, jež rozvedl na str. 5 - 13 svého dovolání, shrnul do několika okruhů námitek. 8. Ohledně porušení práva na obhajobu dovolatel namítl, že v době podání obžaloby v nyní posuzované věci byl již pro jiný trestný čin ve výkonu trestu odnětí svobody a vztahovala se na něj povinnost nutné obhajoby. Ačkoliv jemu ustanovený obhájce ex offo JUDr. Josef Danisz jeho obhajobu aktivně vykonával, procesních úkonů v rámci trestního stíhání se účastnil, k soudu se dostavoval, sepsal a podal odvolání, neměl obviněný důvěru, že řádně a zodpovědně hájí jeho zájmy. Jeho opakované žádosti o změnu ustanoveného obhájce však nalézací soud nevyhověl. Je přesvědčen, že pokud by měl právo zvolit si „placeného“ obhájce nebo mu byl přidělen jiný obhájce, s nímž by si rozuměl a byl schopen se domluvit, mohl průběh jeho obhajoby probíhat zcela jinak. V nevyhovění jeho žádostí o změnu obhájce spatřuje porušení ústavního práva na obhajobu, přičemž odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3324/15 ze dne 14. 6. 2016, a na stanovisko sp. zn. Pl. ÚS 38/14 ze dne 4. 3. 2014. 9. Ve vztahu k výroku o vině namítl vadné právní posouzení skutku s tím, že soudy nesprávně vyhodnotily důkazy vztahující se k protiprávnosti jeho jednání. Nadále popírá, že jeho cesta do Nizozemí byla vědomě vedena za účelem nedovoleného převozu drog, a to navíc v součinnosti s mezinárodní organizovanou skupinou. Vytýká dezinterpretaci obsahu přepisů telefonních odposlechů, jež jsou jediným důkazem, na základě kterého policie, státní zastupitelství a v neposlední řadě oba soudy mylně a zcela účelově dovozují, že cestu realizoval za účelem „obstarání“ a „převozu“ drog pro svého známého. Poukazuje na to, že odsuzující rozhodnutí bylo vydáno v důsledku porušení procesních pravidel zakládajících nezákonnost z důvodu porušení práva na spravedlivý proces, zejména odpíráním či minimálně účelovým omezováním jeho práva na obhajobu. 10. Oběma soudům vytýká, že nedostatek přesvědčivých důkazů o jeho vině nahradily vědomou nepravdou, čímž zcela popřely zásadu in dubio pro reo. Míval firmu zabývající se dopravou a zasílatelstvím, a taková měla být i jeho cesta do Nizozemí. Pro E. I. pracoval jako řidič, nikoliv jako „drogový kurýr“. Soud prvního stupně založil výrok o jeho vině pouze na základě záznamů telefonických odposlechů a výsledcích prohlídky motorového vozidla Renault Trafic, RZ XY. K této prohlídce provedené 23. 10. 2016 uvedl, že vozidlo bylo odstaveno u bytu jeho sestry navečer dne 22. 10. 2016. Dne 23. 10. 2016 dopoledne byla provedena domovní prohlídka v jejím bytě, a poté byla provedena prohlídka motorového vozidla. Drogy byly objeveny policií v zaparkovaném (navíc v otevřeném) autě, které stálo několik hodin mimo dosah jeho vlivu, a to při prohlídce auta nařízené v rámci vyšetřování mravnostního deliktu, za který byl odsouzen bezprostředně poté. Mezi odstavením vozidla a jeho prohlídkou byla časová prodleva cca 12 hodin. Skutečnost, že vozidlo bylo při započetí prohlídky odemčené, ačkoliv je přesvědčen, že ho večer zamykal, však není v protokolu zaznamenána. K argumentaci soudu, že je nepravděpodobné, že by někdo jiný dal drogy do vozidla, poukazuje, že těžko by na parkovišti zanechal drogy za několik milionů, naopak je přesvědčen, že někdo využil jeho vozidlo na způsob tajné schránky. Skutečnosti neodpovídá ani tvrzení soudu, že byl zadržen spolu s usvědčujícími drogami. 11. V další části svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítl procesní nepoužitelnost odposlechů jeho telefonního čísla v rámci akce - „XY“ jako důkazů uskutečněných na základě příkazu Okresního soudu v Příbrami ke zjištění skutečností týkajících se vyšetřování a trestního stíhání v jeho jiné (s projednávanou věcí nikterak nesouvisející) trestné činnosti. V příkazu soudce Okresního soudu v Příbrami je totiž odkaz na Úmluvu „O právech dítěte č. 104/1991 Sb.“, která však k trestnímu stíhání v posuzované věci nezavazuje, a nebyly tedy splněny podmínky §88 odst. 1, 2 tr. ř. Nesouhlasí se závěry soudů, že jde o pochybení pouze formální. 12. Uvádí, že zachycené telefonní odposlechy začínají dnem 8. 9. 2016 a končí v den jeho zadržení, tj. dne 23. 10. 2016, přičemž trestná činnost, které se měl dopustit „domnělou kurýrní cestou za účelem dovozu drog“, měla proběhnout ve dnech 20. - 22. 10. 2016. K tomu předkládá přehled relevantních telefonních odposlechů z těchto dnů, přičemž z žádného z těchto hovorů jednotlivě ani v kontextu s jinými důkazy nelze prokázat, že byl „drogovým kurýrem, který jel vědomě do zahraničí – jednou či opakovaně – pro dodávky drog. Obsah přepsaných záznamů o telefonních hovorech neobsahuje nic, co by ze služební cesty dělalo cestu „kurýrní“. Odmítá závěry soudu, že ve vztahu k celé skupině, anebo pouze k obviněnému E. I. fungoval jako kurýr převážející drogy a sazenice marihuany z ciziny do XY, a to i když tyto drogy byly nalezeny v autě, které používal. Jeho trestní odpovědnost v celé věci nebyla dostatečně prokázána. K tomu poukázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 23/93 a sp. zn. III. ÚS 398/1997 ze dne 4. 6. 1998. Vrchní soud nicméně vady rozsudku soudu prvního stupně spočívající v totální absenci „hodnocení důkazů“ neodstranil, když tyto toliko nahradil pouhým opisováním údajně zachycených rozhovorů z odposlechů. Má za to, že oba soudy i ostatní orgány činné v trestním řízení nepostupovaly tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, naopak se spokojily pouze s důkazním minimem, z něhož si fakty nepodloženými úvahami vydedukovaly jeho trestní odpovědnost za něco, co nespáchal, např. zcela nepřípustným a účelovým výkladem obsahu přepsaných telefonních hovorů z odposlechů povolených pro jiné trestní řízení. Je přesvědčen, že v daném případě byly porušeny zásady spravedlivého procesu. 13. S odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř. dále oběma soudům vytýká pochybení při ukládání souhrnného trestu, a byl mu tak stanoven trest nepřípustný, a v obou napadených rozhodnutích některý výrok chybí, což ho činí neúplným. 14. V tomto směru uvedl, že rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 48 T 6/2018, předcházely pravomocné trestní rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 1 T 47/2016, Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 3 T 23/2017, jakož i Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 57 T 5/2012, jímž byl dne 19. 9. 2013 nepravomocně odsouzen, a po následném vrácení věci soudu prvního stupně odvolacím soudem byl dne 17. 6. 2014 nepravomocně viny zproštěn. I tento rozsudek však odvolací soud zrušil a pravomocně řízení skončilo až dne 25. 5. 2017, tedy před vynesením obou rozsudků nyní napadených dovoláním. 15. V posuzované věci mu oba soudy uložily souhrnný trest, každý z nich jej však posoudil zcela odlišně. Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení původní výrok o trestu prvoinstančního Městského soudu v Praze změnil tak, že ponechal souhrnný trest v trvání 11 let pouze ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 3 T 23/2017, jímž mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let, nikoliv však již k rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 57 T 5/2012, což odůvodnil tím, že „první odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, sp. zn. 57 T 5/2012 byl vyhlášen dne 19. 9. 2013“. Na základě toho dovodil, že „není splněna podmínka spáchání nyní projednávané trestné činnosti před vyhlášením rozsudku soudem prvního stupně.“ Podle obviněného však nevzal v potaz, že ve dnech 21. - 22. 10. 2016, kdy se měl dopustit nyní posuzovaného trestného činu, byl v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 57 T 5/2012 nepravomocným rozsudkem ze dne 17. 6. 2014 nikoliv odsouzen, nýbrž zproštěn , byť posléze byl tento zprošťující rozsudek změněn na odsuzující. Tím se předmětný rozsudek, jímž byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roků, stal rozsudkem samostatným a celkem jemu uložený trest se tak výrazně navýšil o další odsouzení. Pokud odvolací soud ze souhrnného trestu vypustil trest uložený Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Rovněž je přesvědčen, že nelze aplikovat ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, které se vztahuje k vyhlášení odsuzujícího rozsudku za jiný trestný čin, nikoliv jako v jeho případě k vyhlášení rozsudku zprošťujícího, byť následoval a později předcházel jiným rozhodnutím, která byla odsuzující. Odporuje principu legitimního očekávání a principu právní jistoty odkazovat při rozhodování o souhrnném trestu na ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, jenž hovoří toliko „o odsouzení jiným soudem prvního stupně“, nikoli o zproštění, a aplikovat variantu zhoršující poměry obviněného. 16. Oba soudy též pochybily, pokud si nedostatečně zjistily všechny podklady nezbytné pro rozhodnutí o souhrnném trestu, neboť do něj opomněly zahrnout rovněž rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 1 T 47/2016, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením odvolacího Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 141/2017 dne 4. 5. 2017. Je přesvědčen, že jsou u něj dány předpoklady k uložení souhrnného trestu odnětí svobody nejen ve vztahu k odsouzení rozsudky Okresního soudu v Příbrami a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, ale též ve vztahu k odsouzení rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 1 T 47/2016. V opomenutí předmětného rozhodnutí při ukládání souhrnného trestu spatřuje naplnění dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť v obou dovoláním napadených rozhodnutích chybí výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, který rozsudku soudu prvního stupně předcházel. 17. V rámci zde předkládaných úvah poukázal též na problematiku „kumulace trestů“, k čemuž odkázal zejména na nález Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. II. ÚS 4022/18. V tomto ohledu uvedl, že změnou výroku o trestu při současném opomenutí jiného, do souhrnného trestu aplikovatelného rozsudku, mu byl uložen trest, který překračuje zákonem vymezenou výši, když načítáním trestů z odsouzení ostatními rozsudky dosáhl trestu v délce 21 roků. Své odsouzení shledává ve zjevném nepoměru vůči trestům uloženým jednotlivým členům organizované skupiny. 18. Závěrem obviněný navrhl zrušení napadených rozhodnutí v části jeho osoby se týkající a s odkazem na §265 l tr. ř. přikázání věci k novému, samostatnému projednání a rozhodnutí. 19. Obviněný E. I. své dovolání, které založil na dovolacích důvodech podle §265b odst. 1 písm. b), g), l) tr. ř., zaměřil do výroku o vině v bodech I. a II. rozsudku Městského soudu v Praze, a proti výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, neboť má za to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo zamítnuto jeho odvolání, ačkoliv pro to nebyly splněny procesní podmínky. 20. K dovolacímu důvodu podle písm. b) citovaného ustanovení obviněný toliko stručně uvádí, že „s ohledem na národnostní složení obviněných měl být z rozhodování vyloučen JUDr. Tome Frankič“. Ten měl podle přesvědčení obviněného namítnout sám svou podjatost a složení senátu mělo být změněno. 21. Rovněž má za to, že v řízení před soudy obou stupňů došlo k porušení pravidel spravedlivého procesu. Namítá, že se žádného protiprávního jednání nedopustil, když v podstatě jediným důkazem ve vztahu ke skutku ad. I (dovoz 1 kg kokainu) mají být odposlechy z řízení vedeného původně samostatně proti obviněnému L. H. S odkazem na §88 odst. 2 tr. ř. věty druhé uvádí, že příkaz k odposlechu obsahoval odkaz na Úmluvu o právech dítěte, která však ke stíhání nyní projednávaného trestného činu nezavazuje. Byl tedy vydán v rozporu se zákonem a na jeho základě získané důkazy jsou rovněž nezákonné a nelze je použít ani v tomto ani v jiném řízení. Odkaz na nesprávnou mezinárodní smlouvu přitom nelze označovat pouze jako formální vadu příkazu k odposlechu, jak uvedl vrchní soud. Nasazení odposlechu bylo v daném případě nadbytečné, navíc bylo provedeno procesně vadným způsobem. Pro odsuzující výrok tak chyběly podklady. V tomto ohledu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 755/2016. Jestliže odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání, aniž by pro takový postup byly splněny procesní podmínky, ačkoliv bylo namístě rozhodnutí zrušit a nově rozhodnout, případně věc vrátit k dalšímu řízení soudu prvního stupně, byl naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) . tr. ř. Rovněž má za to, že nebylo-li dostatečně prokázáno, že se dopustil daného trestného činu, měla být aplikována zásada trestního řízení in dubio pro reo . V tomto kontextu poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. ÚS 533/05 ze dne 20. 9. 2006. 22. Ve vztahu ke skutku pod bodem II. označil za nepřesvědčivý závěr o jeho zapojení do činnosti organizované zločinecké skupiny, a pokud soudy jeho zcela nezávadné jednání posoudily jako deliktní, pak toto nesprávně hmotněprávně posoudily. Dospěly k nesprávnému závěru, že M. I. spolu s obviněným M. L. založili organizovanou zločineckou skupinu, kterou měl dovolatel podporovat zakoupením motorového vozidla, které přenechal této skupině k užívání, přičemž mělo být užito k obsluze několika pěstíren marihuany. Závěr soudu, že měl toto vozidlo zakoupit v podstatě fiktivně, účelově je zapsat na svou společnost T.-B. a vědomě, v úmyslu podporovat organizovanou zločineckou skupinu, předat členům této skupiny k užívání, není důkazně podložen. O tom, k čemu bude vozidlo sloužit, neměl žádnou vědomost, a pro tvrzení, že právě za tímto účelem této skupině vozidlo zapůjčil, nesvědčí žádné důkazy. Předmětným jednáním, které je zcela běžnou obchodní praktikou, nenaplnil znaky skutkové podstaty mu přisouzeného trestného činu. Z provedeného dokazování, ať již se jedná o výpovědi svědků nebo pořízené odposlechy rovněž nelze dospět k závěru, že věděl, že se dopouští podpory organizované zločinecké skupiny. I kdyby se M. I. a M. L. domlouvali na nákupu auta a k tomu využili jeho ochoty, toto samo o sobě nenaplňuje znaky skutkové podstaty daného trestného činu. Přitom je to jediné, co bylo doloženo odposlechy, na kterých jsou jak obžaloba, tak rozsudky stavěny. Z výše zmíněných odposlechů je patrné, že neměl ponětí o tom, že by vozidlo mělo být užito k nějaké nelegální činnosti, že bylo zajištěno policií a měla v něm být přepravována technika k zajištění chodu pěstírny konopí. Vozidlo přeprodal, a protože doposud nebyl proveden formální přepis, tak bylo jednáno s ním, ačkoliv již dávno neměl vozidlo ve své moci. M. I. a obviněný M. L. jej zneužili, když nejenže nedostal za své vozidlo zaplaceno, ale ještě se dostal do konfliktu se zákonem. Ze spisu je patrné, že M. I. jej opakovaně bez jeho vědomí využíval, dokonce se za něj vydával v případě nehody vozu Audi A6, a rovněž na Úřadu Městské části Praha 3 za něj vystupoval. Stejně tak neměl ponětí o tom, že by na území České republiky měla působit organizovaná skupina a už vůbec ji nijak nepodporoval. Jeho jednání, tedy nákup a prodej vozu za účelem zisku tak bylo soudy nesprávně hmotněprávně posouzeno jako trestné. 23. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky v napadených výrocích a přikázal nižším soudům, aby věc nově projednaly a rozhodly. 24. Obviněný S. J. své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. 25. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. upozornil na procesní chyby napadeného rozsudku. V tomto směru namítl, že byl rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen mimo jiné za zločin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, ačkoliv nebyl z tohoto zločinu obviněn. Toto pochybení soudu prvního stupně odvolací soud nesprávně napravil tak, že předmětnou část rozsudku zrušil jako by došlo u soudu prvního stupně ke změně právní kvalifikace, ačkoliv v průběhu celého řízení k této nedošlo, když na str. 15 je uvedeno, že se jednáním uvedeným pod bodem III. / E, F, G a I, dopustil přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a naopak, že se zločinu krádeže nedopustil. Nejednalo se tak prokazatelně o změnu právní kvalifikace. Ve vztahu k přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku mu tak bylo odebráno právo na spravedlivý proces, neboť o tomto skutku popsaném v obžalobě bylo rozhodnuto jen odvolacím soudem, a nikoliv soudem prvního stupně a nebyla tak dodržena dvojinstančnost řízení. Dodal, že ačkoliv podle výrokové části rozsudku odvolacího soudu se krádeže nedopustil, v odůvodnění (str. 92 bod 331) je v rozporu s tím nicméně uvedeno, že se (společně s dalšími) dopustil trestného činu krádeže podle §205 odst. 1, 4 tr. zákoníku. 26. Ke zločinu účasti na činnosti organizované zločinecké skupiny podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku pod bodem II., kterého se měl dopustit předložením padělaného průkazu k prokázání své totožnosti za účelem uzavření nájemní smlouvy na byt č. 8 v ulici XY, namítl, že ve vztahu k jeho osobě je odůvodnění rozsudků obou soudů zcela nepřezkoumatelné, neboť mezi provedenými důkazy a závěry učiněnými z těchto důkazů je extrémní rozpor. V předmětném bytě v době zadržení prokazatelně sám bydlel, nebyl zde nikdy spáchán jakýkoliv trestný čin, nikdy se v něm marihuana nepěstovala a ani za protiprávní aktivity v tomto bytě nebyl nikdy nikdo stíhán. Ačkoliv navrhoval k prokázání skutečnosti, že nájemní smlouvu a předávací protokol nepodepsal, znalecký posudek z oboru písmoznalectví, nebyl tento důkaz soudem prvního stupně připuštěn, naopak soud v této souvislosti přehlédl odposlech M. I. ze dne 7. 3. 2017, který opakovaně uvádí, že o něm nemá žádné informace, protože jej nezná. Odvolací soud však z odposlechů z téhož dne, které v podrobnostech cituje, vybral krátkou část, která však, je-li takto selektivně vymezena, má jiný význam. Je nesprávný závěr odvolacího soudu, že naopak tento hovor dokazuje skutečnost, že se jednalo o organizovanou zločineckou skupinu, že jej měl úkolovat jako organizátor M. I., neboť jej ještě v březnu 2017 prokazatelně neznal. 27. Členství v organizované zločinecké skupině nedokazuje ani u něj nalezený telefon zn. BlackBerry. Jednalo se o základní model, do kterého nebylo možné instalovat aplikace. Nepodloženou shledává domněnku soudu, že v něm ke komunikaci v rámci údajné organizované zločinecké skupiny měla být nainstalována aplikace SkyECC Universal Encryption, která však v jeho telefonu nebyla nalezena, ani nebyla žádná konspirativní komunikace z tohoto telefonu zaznamenána. K tomu uvedl, že celkově mělo telefon zn. BlackBerry šest obviněných ze šestnácti, přičemž tato aplikace, která byla zjištěna toliko v jednom telefonu, je navíc dostupná pro telefony různých značek a mohl přes ni komunikovat kdokoliv s těmito telefony. U něj tato aplikace zjištěna nebyla a prokazatelně se do jeho telefonu nainstalovat nedala. 28. Ve vztahu ke zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným pod body III. /E, F, G a I. namítl, že soudy zcela rezignovaly na zjišťování stádia tohoto trestného činu, ačkoliv příprava, pokus a dokonaný trestný čin jsou soudní praxí ve vztahu k pěstování marihuany rozlišovány. O výrobu marihuany se podle ustálené judikatury jedná jen v případě, kdy rostlina konopí byla sklizena a zpracována v procesu, v němž byla jako vstupní komponent dále upravována do stavu způsobilého ke spotřebě. 29. Pod bodem III. /E byl uznán vinným z podílu na provozování pěstírny na adrese XY, byt. č. 5, ačkoliv při domovní prohlídce tohoto bytu ze dne 12. 6. 2017 v něm indoor pěstírna nebyla zjištěna. Podle nalézacího soudu se zde pěstírna konopí nacházela, nebyla však v běhu. Přitom zde nebyly nalezeny žádné rostliny, semínka, květináče s hlínou, lampy, elektrorozvody ani závlahové systémy, jen několik pytlů s hlínou a nějaké zařízení v krabicích. Absentuje jediný důkaz o tom, že se tam pěstírna nacházela či byla plánovaná. Nikdy nepopíral, že v předmětném bytě byl cca 10 dní před domovní prohlídkou na pozvání svého známého, jednalo se však o dobu, kdy tam nebyly ani pytle s hlínou, ani se nic nepěstovalo. Jeho otisk prstu a DNA na lahvi od piva nedokazuje, že pokud tam měsíce předem pěstírna byla, že se v něm v dané době nacházel. 30. Byl-li pod bodem III. /F uznán vinným z podílnictví na provozování pěstírny v bytě č. 11 na adrese XY, v tomto bytě se sice marihuana pěstovala, neměl s tím však prokazatelně nic společného. Protože se v daném případě jednalo o rostliny poměrně malé, pěstované v pěstebních stanech, proces výroby podle stanoviska Nejvyššího soudu nebyl ani reálně možný, a soudy tak měly odlišit stádium trestného činu, když o dokonaný zločin podle §283 tr. zákoníku se jednat nemohlo. 31. Pod bodem III. /G byl uznán vinným z podílu na provozování pěstírny v bytě č. 12 na adrese XY, i zde se sice marihuana pěstovala, ale ani v tomto případě s jejím pěstováním neměl nic společného. I v tomto bytě šlo o rostliny pěstované (nedospělé) v pěstebních stanech, jednalo se tedy o proces pěstování, nikoliv o proces samotné výroby. Dané jednání tak lze považovat za přípravu, maximálně pokus trestného činu podle §283 tr. zákoníku. Podle zjištění policie se zde nacházelo 400 ks rostlin konopí ve 4 pěstebních stanech, přičemž využitelná toxikomanická drť činila 0,46 kg, což při velkoobchodním prodeji podle soudu prvního stupně představuje zisk cca 345.263 Kč. Při běžných cenách na trhu cca 27.000 Kč - 46.000 Kč (60 - 100 Kč/g) obviněný označil za absurdní, že by se při velkoobchodním prodeji prodával gram marihuany za 750 Kč. 32. Jestliže byl pod bodem III. /I uznán vinným z provozování pěstírny v bytě č. 4 na adrese XY, v tomto bytě se marihuana pěstovala, ani na tomto se však nepodílel. V této pěstírně se pěstovalo 354 ks rostlin konopí v 5 pěstebních stanech, ani v tomto případě nedošlo ke sklizení a ani se o sklizeň nikdo nepokusil, přesto bylo soudem toto stádium hodnoceno jako dokonaný trestný čin podle §283 tr. zákoníku. 33. K bodu III. /E, F, G a I obviněný shrnul, že důkazy ve vztahu k jeho osobě byly soudy hodnoceny v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“ a skutkové závěry jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Vytýká též, že v rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k jeho podílnictví na pěstování konopí zcela chybí popis toho, jak se měl na pěstování podílet, a to nejen v rámci organizované skupiny, ale v jakémkoliv samostatném případě, a ani soud odvolací se o popis skutku nepokusil. Měl-li plnit pokyny M. I. a M. L., není konkretizováno, jaké pokyny dostal/dostával nebo jaké pokyny plnil a jakým jednáním trestné činy podle §283, §361 a §348 tr. zákoníku spáchal, resp. se na trestné činnosti podílel. 34. V návaznosti na výše uvedené pak projevil nesouhlas s uloženým trestem v trvání 10 let nepodmíněně, neboť o jeho výši by se mělo rozhodovat i ve vztahu k tomu, co která osoba pro zločineckou skupinu dělala, což však v jeho případě není z napadených rozsudků zjistitelné. 35. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 11 To 27/2019. 36. Obviněný N. L. podal dovolání proti všem výrokům rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 48 T 6/2018, jež se týkají jeho osoby, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 11 To 27/2019, z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. 37. Výše uvedené dovolací důvody obviněný shledal v absenci důkazů o naplnění znaků skutkových podstat trestných činů účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, v porušení zásady in dubio pro reo, jakož i v existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Je přesvědčen, že v předmětné věci se nepodařilo prokázat, že z jeho strany došlo ke skutkům uvedeným ve výrokové větě napadeného rozhodnutí. 38. Pokud jde o výrok o vině pod bodem II., týkající se trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, namítá, že ve výrokové části skutkové věty napadeného rozhodnutí zcela chybí popis konkrétního jednání, z něhož by byla patrna jeho účast v rámci organizované zločinecké skupiny, když je pouze uvedeno, že se spolu s dalšími osobami měl starat „o pěstování konopí a jeho další zpracování“ a měl vyrobit a pro jiného přechovávat konopí o hmotnosti 14.295,2 gramů s obsahem 2.483,08 gramů účinné psychoaktivní látky. Není však uvedeno, jakým konkrétním jednáním měl uvedené provádět, a jak zapadal jako článek této skupiny v rámci dělby činností a funkcí. Uvedená část skutkové věty výrokové části rozsudku obsahuje pouze uvedení jmen obviněných a nijak neuvádí, jaké konkrétní jednání v rámci uváděné skupiny měl ten, který obviněný, jejichž valnou část navíc vůbec nezná, provést. Použitá právní kvalifikace v dané věci je tedy nesprávná, neodpovídající skutkovému stavu věci a provedeným důkazům. 39. Stejně tak zcela absentují důkazy, které by svědčily o vzájemné komunikaci mezi obviněnými, kteří měli fungovat jako organizovaná zločinecká skupina i ohledně úkolování a dělby činností v rámci ucelené hierarchie. Valná část aktérů se vzájemně ani neznala a zcela chybí důkazy, které by prokazovaly kvalifikované jednání spojené rozdělením funkcí a dělbou činností v rámci páchání úmyslné trestné činnosti. Pokud jde o argumentaci soudů, že obvinění L., J., Z., L., J., V. a P. používali pro utajenou komunikaci mobilní telefony zn. BlackBerry, tato skutečnost nebyla prokázána, když vlastnictví telefonu samo o sobě není důkazem společné propojenosti a vzájemné zločinecké komunikace mezi obviněnými, stejně jako tvrzení soudů že společně komunikovali přes aplikaci SkyECC Universal Encryption, když tuto aplikaci orgány činné v trestním řízení nikdy nezajistily. Znalec Ing. Janka při hlavním líčení dne 8. 10. 2018 přitom vypověděl, že tato aplikace není součástí operačního systému telefonu zn. BlackBerry, ale je potřeba ji do telefonu explicitně nainstalovat. Na dotaz, zda tato aplikace byla v telefonu nalezena, uvedl, že ve znaleckém posudku je u každého telefonu uveden seznam veškerých programů, které se v jednotlivých telefonech nacházely. V uvedeném znaleckém posudku však tento program u telefonu zn. BlackBerry v jeho vlastnictví uveden nebyl. Telefon zn. BlackBerry není žádný speciální telefon určený k utajované zločinecké komunikaci, ale jde o běžný telefon, který se dá zakoupit v každém běžném obchodě s elektronikou. Jestliže soudy na základě toho vyvodily závěr o zločinecké komunikaci mezi obviněnými, došlo k pochybení v procesu hodnocení důkazů. 40. Pokud je mu ve vztahu k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku kladena za vinu účast na dílčích skutcích v bodě III. /D, E, F, G a I rozsudku soudu prvního stupně, na většině míst, na kterých měla být pěstována marihuana vůbec nikdy nebyl a důkazy hovořící o opaku jsou zcela nepřesvědčivé. 41. Ohledně jednání v bodě III. /D - údajné pěstování konopí v domě v XY, soudy své závěry založily na závěrech odborného vyjádření z oboru genetiky, že byly zajištěny biologické stopy na nedopalku cigarety a pytli, tedy věcech, které nesouvisí s pěstováním konopí, což platí i pro značnou část předmětů v rozsudku soudu prvního stupně uvedených, např. hřeben, igelitový pytel či láhev od piva. Nebylo ani prokázáno, že by se v pytli konopí vůbec někdy nacházelo. Jedná se tedy o stopy na věcech, které jsou snadno přenositelné a se samotným pěstováním nesouvisející. Jeho verzi potvrzuje obviněný V. Na základě těchto důkazů nelze učinit skutkový závěr, že by se měl dopouštět pěstování konopí. Poukázal též na záměnu telefonů soudem a z toho vyvození nesprávných závěrů. 42. Ohledně bodu III. /E – byt XY, byt č. 5, jeho vina opět stojí na jediném nepřímém důkazu - odborném vyjádření z oboru genetiky, že zde byl nalezen pouze izolovaný důkaz – láhev od piva s jeho biologickou stopou. Nebyly zjištěny stopy na žádných dalších předmětech sloužících k pěstování marihuany, neexistuje žádný svědek, který by ho usvědčoval, ani nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že tam byl za účelem vyfocení dokumentů, které mu předložil D. a tyto mu poslal v elektronické podobě. 43. K bodu III. /G - byt č. 12 na ulici XY, obviněný namítl, že byt měl pronajatý P. Z., k němuž si chodil pouze vyprat oblečení, když se mu rozbila pračka, marihuanu zde nikdy nepěstoval. Jeho biologická stopa na váze kontaminované THC nic neznamená, neboť nebylo zjištěno, kdy vznikla a ani v kombinaci s hřebenem, na kterém byly nalezeny jeho vlasy, neprokazuje, že v bytě provozoval pěstírnu. Jeho biologické stopy nebyly zajištěny na žádném předmětu sloužícímu k pěstování marihuany. Soud prvního stupně nerozvádí, proč o této pěstírně musel vědět, jeho závěr je pouhou domněnkou, nemající oporu v provedeném dokazování. 44. K bodu III. /I – byt č. 4 v ulici XY, uvedl, že v tomto bytě nikdy nebyl, biologické stopy nalezené na nedopalku cigarety a tričku nijak nesouvisí s pěstováním marihuany a jsou lehce přenositelné. Na dané adrese byl pouze v bytě č. 8, kde žádná pěstírna konopí zjištěna nebyla. Rovněž žádní svědci o jeho případném zapojení v rámci tohoto bodu nehovořili. 45. Shrnul, že v těchto bodech rozsudek stojí pouze na jednom nepřímém důkazu, a to výsledku odborných vyjádření z oboru genetiky a daktyloskopie, přičemž nalezené biologické stopy nebyly nalezeny na žádném z předmětů sloužícím k pěstování marihuany, navíc vždy na předmětech snadno přenositelných. Jedná se tak o důkazy nepřímé, které samy o sobě netvoří ucelený řetězec, na jehož základě by bylo možno jednoznačně dovodit, že se podílel na chodu pěstíren na uvedených místech. V tomto směru obviněný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 3622/10. Pokud byl uznán vinným skutky pod bodem III. /D, E, G, I, aniž by existovaly relevantní důkazy, jsou skutková zjištění v těchto bodech v rozporu s provedenými důkazy. 46. K jednání pod bodem III/ F – byt č. 11 na ulici XY, kde byl zadržen, se doznal a uvedl, že se zde pokoušel s D. I. pěstovat marihuanu. Vypěstované rostliny obsahovaly pouze 10 g účinné látky THC, která je spodní hranicí většího prospěchu ve smyslu §138 tr. zákoníku ve vazbě na závěry stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013. Navíc jako cizinci mu nebylo známo, že pěstování marihuany v České republice není legální s ohledem na dostupnost marihuany v centru XY a existenci tzv. growshopů. Uvedené se proto mělo odrazit v právní kvalifikaci prokázaného jednání, když má za to, že nemůže obstát použitá právní kvalifikace podle §283 odst. 4 tr. zákoníku, ale jednalo se toliko o trestný čin podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku nebo podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. 47. S ohledem na nízkou společenskou škodlivost marihuany, jejíž užívání není společensky škodlivé více než užívání alkoholu, a která má rovněž významné uplatnění v rámci léčby různých onemocnění a používá se jako léčivo ve zdravotnictví, navíc v řadě vyspělých států dochází nejen k její dekriminalizaci, ale přímo k její legalizaci k rekreačnímu použití, považuje uložený trest odnětí svobody ve výměře 12 let za zcela zjevně nepřiměřený. 48. Co se týče dalších trestných činů, jimiž byl uznán vinným, tedy zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, nebylo prokázáno, že by se těchto dopustil, neboť nemá s pěstírnami uvedenými v bodu II. /D, E, G a I. rozsudku soudu prvního stupně co dočinění. 49. Vzhledem k pochybnostem o naplnění znaků skutkových podstat trestných činů účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku a nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami bylo namístě uplatnění zásady in dubio pro reo , jež je integrální součástí širší zásady presumpce neviny jako jednoho ze základních postulátů trestního procesu zakotveného nejen v trestních předpisech v §2 odst. 2 tr. ř., ale také v rovině ústavní v čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 2 Úmluvy. Pokud oba soudy nedostatečnost důkazů nahradily svými domněnkami a ničím nepodloženými tvrzeními, došlo též k rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. 50. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit i případy, kdy byl skutkový stav zjištěn procesním způsobem, nacházejícím se v rozporu s garancemi práva obviněného na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 11 Tdo 422/2010). V daném případě tak má obviněný za to, že bylo porušeno i jeho právo na spravedlivý proces. 51. Rovněž namítl, že pokud se odvolací soud v napadeném rozsudku nezabýval jeho námitkami, ale naopak uvedl, že se soud prvního stupně nedopustil žádných zásadních procesních vad a své rozhodnutí odůvodnil přesvědčivým způsobem, přičemž jeho odvolání jako zjevně nedůvodné zamítl, došlo též k naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. 52. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 11 To 27/2019, ve výroku týkajícím se zamítnutí jeho odvolání včetně vadného řízení mu předcházejícího a přikázal soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl, event. aby podle §265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 11 To 27/2019, ve výroku týkajícím se zamítnutí jeho odvolání a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 48 T 6/2018, ve všech výrocích jeho se týkajících, včetně vadného řízení jim předcházejícího, a přikázal soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. 53. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které upřesnil svým podáním ze dne 21. 5. 2020 označeném jako „dovolání – rozvinutí bodů dovolání“. Své dovolání zaměřil do všech výroků jeho se týkajících. 54. Poté, co v podrobnostech zrekapituloval dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů a po zákonném vymezení mu přisouzených skutků, obviněný ke skutku zakládající zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 1 a alinea 2 tr. zákoníku namítl, že jak soud odvolací, tak soud prvního stupně se nezabývaly tím, zda jednal alespoň v nepřímém úmyslu. Jeho jednání spočívající v nákupu vozidla Fiat Ducato, v návštěvě přátel v různých lokalitách, přespání u nich a zapomenutí zubního kartáčku atd. s ohledem na absenci zavinění nemohlo naplnit tuto skutkovou podstatu. Odmítl závěr odvolacího soudu, že o spolupráci, dělbě činnosti, organizovanosti, plánovitosti, koordinovanosti svědčí mj. jeho bohatá telefonická komunikace s M. I., jak je velmi podrobně popsána soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku. Přitom poukázal na uskutečněné odposlechy tuto komunikaci zachycující, z nichž však jednoznačně nevyplývá, že by se týkaly jakékoliv organizované zločinecké skupiny či páchání trestné činnosti vůbec. Soudy nevyložily své úvahy týkající se právního posouzení jejich skutkových zjištění o telefonických rozhovorech mezi ním a podezřelým M. I., zejména opomenuly vzít v potaz absenci jeho zavinění ve vztahu k založení, účasti či podpoře organizované zločinecké skupiny. Odvolací soud rovněž jednoznačně nevymezil vnitřní organizační strukturu a rozdělení funkcí a dělbu činností údajné organizované zločinecké skupiny, když jeho závěry vychází toliko z domněnek o jeho úloze při založení a činnosti údajné organizované zločinecké skupiny na základě telefonických hovorů a jeho přítomnosti v místech pěstíren. Na zjištění existence úmyslu, byť jen nepřímého, však nebylo dokazování zaměřeno. Nelze tak učinit závěr, že naplnil skutkovou podstatu podle §361 odst. 1 alinea 1 a alinea 2 tr. zákoníku, v kteréžto skutečnosti spatřuje vadu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 55. Ohledně zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odvolací soud dostatečně nevymezil jeho jednání, jímž měl naplnit uvedenou skutkovou podstatu. Pokud konstatoval, že jeho přítomnost v uvedených pěstírnách byla prokázána daktyloskopickými otisky, DNA na montérkách a sledováním, obviněný nepopírá, že tato místa navštívil, avšak navštěvoval toliko své přátele, a jeho přítomnost na uvedených místech nepatří ke znakům skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku. Spočívá-li jednání pachatele tohoto trestného činu ve výrobě, dovozu, průvozu, nabídnutí, zprostředkování, prodeji, opatření nebo přechovávání zde uvedených látek, nelze jej shledat trestně odpovědným podle §283 tr. zákoníku za to, že se nacházel na místech, kde podle odvolacího soudu mělo docházet k pěstování konopí. 56. Spočívalo-li jeho jednání ve výrobě delta-9-tetrakanabinolu, musí tomu odpovídat i skutková zjištění, která tento závěr odůvodňují, ta však učiněna nebyla. Soudy obou stupňů se spokojily s tím, že se nacházel v pěstírnách nebo se tam našel jeho zubní kartáček či montérkové kalhoty, což vysvětlil a jeho obhajoba nebyla vyvrácena. Nelze tak učinit spolehlivý závěr o tom, že vyráběl omamné nebo psychotropní látky či s nimi jinak nakládal ve smyslu §283 tr. zákoníku. V daném případě věnovaly soudy pozornost pouze zjištěním o jeho přítomnosti v pěstírnách, aniž by dokazování zaměřily na otázku jeho skutečného jednání v těchto prostorách. Nesprávné právní posouzení skutku odvolacím soudem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle obviněného spočívá v tom, že shledal naplnění skutkové podstaty v jednání, které není skutkovou podstatou podle §283 tr. zákoníku zahrnuto. 57. Ani ohledně zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku nebylo bezpečně zjištěno, že se uvedeného jednání dopustil. Na místech, kde mělo ke krádeži elektrické energie dojít, sice skutečně pobýval, nicméně byl zde jen na návštěvě. Skutkové zjištění o tom, že by se, byť jako člen organizované skupiny, jakkoliv podílel na neoprávněném odběru elektrické energie, učiněno nebylo. Soudy se pouze omezily na konstatování, že se nacházel v místech, kde mělo dojít k neoprávněnému odběru elektrické energie, aniž by dokazování zaměřily ke zjištění, zda se na tomto skutečně podílel. Nesprávné právní posouzení odvolacím soudem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal v tom, že nevymezil jeho jednání spočívající v přisvojení si cizí věci. Předmětné odběry elektrické energie měly probíhat v místech odlišných od místa jeho bydliště a není tedy zřejmé, jak se mohl tohoto jednání dopustit. 58. Rovněž nebylo prokázáno, že se dopustil přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Na místech, kde mělo dojít k poškození cizí věci, a to neoprávněnými stavebními úpravami, sice pobýval, nicméně byl zde na návštěvě. Že by se, byť jako člen organizované skupiny, jakkoliv na těchto úpravách podílel, však nebylo prokázáno. Nesprávné právní posouzení odvolacím soudem spočívá v tom, že ani zde nevymezil jednání, jímž měl naplnit předmětnou skutkovou podstatu. Nepovolené stavební úpravy mu tak nelze klást za vinu, když pro takový závěr není opora v dokazování. 59. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil celý výrok o vině a všechny výroky o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 11 To 27/2019 a sám rozhodl tak, že jej v celém rozsahu zprošťuje obžaloby. 60. Obviněný I. P. dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 11 To 27/2019, opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a podal jej do všech výroků jeho se týkajících. 61. Nesprávné jiné hmotně právní posouzení spatřuje dovolatel zejména v tom, že existuje extrémní rozpor mezi skutkovými a právními závěry jeho se týkajícími. Pokud byl v bodě II. rozsudku Městského soudu v Praze uznán vinným z účasti na organizované zločinecké skupině, kdy se měl podle pokynů starat o pěstování rostlin konopí jako tzv. zahradník, provedenými důkazy nebyl podpořen závěr, že dostával jakékoli pokyny od kohokoli, ani že by v době, kdy byli údajní organizátoři zločinecké skupiny sledováni a odposloucháváni, byl s nimi v kontaktu. Ani popis skutku v tomto bodě rozsudku ohledně jeho osoby neuvádí žádné konkrétní jednání, které by bezprostředně souviselo s pěstováním konopí. Žádné důkazy rovněž neprokázaly, že by provozoval konkrétní činnost (pěstoval konopí), a to i přesto, že k prokázání těchto skutečností byly nasazeny dlouhodobě odposlechy a sledování osob a nemovitostí. K bodu II. tak nebyl předložen jediný důkaz o tom, že by byl členem organizované zločinecké skupiny, nebo že by od někoho dostával jakékoli příkazy či pokyny. 62. Jestliže se v bodě III. rozsudku měl podílet na trestné činnosti uvedené pod písm. A (XY, XY), E (XY), J (XY) a písm. K (.Z. H.), k tomuto závěru soudu prvního stupně postačovalo pouze to, že se na uvedeném místě objevila třeba jen jediná věc nesoucí jeho stopu. Jednotlivé důkazy provedené u hlavního líčení či v řízení odvolacím však žádnou jeho konkrétní trestnou činnost neprokazují. - u skutku pod písm. A) XY, XY byla předložena jeho fotografie stojícího ve dveřích. Skutečnost, že by se zde jakkoli podílel na pěstování konopí (zahradničil), resp. na jakékoli jiné trestné činnosti, tím však nebyla nijak prokázána. - u skutku pod písm. E) XY byt č. 5 byl předložen záznam o sledování vozidla FORD Transit XY, kdy jako důkaz v protokolu o sledování slouží neostrá fotografie osoby nesoucí balík s neznámým obsahem. Takový důkaz (i pokud by byl ostrý a zřetelný) ovšem nijak neprokazuje, že by se podílel na pěstování konopí v daném objektu, neboť nebylo prokázáno, co bylo obsahem onoho balíku. - u skutku pod písm. J) XY, nebytový prostor 101, byla jako důkaz předložena jeho DNA na botě Armani a záznam pohybu vozidla FORD TRANSIT XY, který se dne 16. 5. měl pohybovat v blízkosti ulic XY a XY (16. 5.) a dne 20. - 22. 5. 2017 v okolí ulic XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY (20.- 22. 5). Jeho DNA profil na botách však prokazuje pouze to, že s uvedenými botami přišel do styku, což nepopírá, neboť je daroval známému, protože mu byly nepohodlné. Z těchto důkazů však nelze dovodit, že by se v uvedeném nebytovém prostoru kdy nacházel a dopouštěl se zde nějaké trestné činnosti. - u skutku pod písm. K) XY, nebytový prostor 101, byla předložena nájemní smlouva znějící na společnost M. P., u níž nebylo prokázáno, kdo ji podepsal, že by ji podepisoval on ani jej nikdo ze svědků neoznačil jako osobu, která by měla tuto smlouvu podepsat, rovněž tak nebyla posouzena pravost podpisu na této nájemní smlouvě. Naopak v průběhu dokazování bylo prokázáno, že pronajímatelé ostatních prostor ve většině případů při ověřování totožnosti nájemce postupovali velmi benevolentně a nebyli schopni ani potvrdit, že by nájemní smlouvy uzavírali ostatní obvinění či on. Tato skutečnost tak zůstala spornou a neměla být vyložena v jeho neprospěch. Žádné jiné důkazy, které by prokazovaly jeho účast na trestné činnosti, nebyly provedeny. 63. Co se týká závěrů Vrchního soudu v bodech 266 až 277 napadeného rozsudku, ne všechny mají podklad v provedeném dokazování, neboť z nalezených stop vyvozují závěry, které z nich vyvodit nelze. Např. u nalezeného telefonu Prestigio nebylo prokázáno, že patří jemu a ani ohledně dalších věci nalezených při domovní prohlídce nebylo jeho vlastnictví prokázáno. Rovněž není známo, jak byl např. zjištěn obsah pytlů údajně obsahujících zeminu. Jako důkaz o jeho vině nelze použít ani skutečnost, že disponoval telefonem zn. BlackBerry, k němuž odmítl dát orgánům činným v trestním řízení přístupová hesla. Nelze se ztotožnit ani se závěrem odvolacího soudu, že jeho vina je prokazována i opakovaným zachycením pohybu vozidla Ford Transit v místě pěstování konopí, ačkoliv podle rozsudku měl být kontrolován v tomto voze pouze jednou. Kdo vozidlo řídil v ostatních případech, nijak zdokumentováno není a ani výskyt tohoto vozidla u pěstíren jeho vinu či jakoukoli jeho spojitost s pohybem vozidla neprokazuje. Pokud odvolací soud dovozuje jeho účast na pěstování konopí v pozici zahradníka z nálezu jeho stop na místech, kde byly provozovány pěstírny (např. rouška, triko, rukavice aj.), při této by musel nutně přijít do četného a poměrně intenzivního styku s rostlinami konopí a látkou THC, což však z protokolu o prohlídce jeho těla ze dne 12. 6. 2017 nevyplývá. Naopak bylo prokázáno, že do kontaktu s THC ani rostlinami konopí vůbec nepřišel. Nemohl tedy vykonávat činnost, za níž byl uznán vinným a už vůbec ne v přisouzeném rozsahu. Ve výše uvedených námitkách spatřuje dovolatel kromě nesprávného právního posouzení věci i extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními učiněnými oběma soudy a jejich právními závěry. 64. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 11 To 27/2019, ve výrocích jeho se týkajících, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 65. Obviněný N. S. své dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. 66. Je přesvědčen, že rozhodnutí obou soudů jsou založena na nesprávném právním hodnocení přisouzených skutků, neboť svým jednáním skutkovou podstatu minimálně zločinů účasti na organizované zločinecké skupině, padělání a pozměnění veřejné listiny a přečinu poškození cizí věci nenaplnil a o jeho vině absentují jakékoliv důkazy. Skutková zjištění soudu prvního stupně stojí na pouhých dedukcích a úvahách, nikoli na důkazech. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu (kupř. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1975/08, usnesení ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08) oběma soudům vytýká, že své závěry nijak nezdůvodnily a svým postupem porušily základní zásady trestního řízení vyjádřené v §2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy jeho právo na spravedlivý proces a rovněž princip in dubio pro reo a zásadu presumpce neviny. Rovněž namítá, že v dané věci je dána existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy, kterou spatřuje v tom, že soud prvního stupně se s jeho argumenty nevypořádal vůbec a odvolací soud pouze zkresleně, když ke zdůvodnění svého závěru použil pouze výpovědi z přípravného řízení, nikoli před soudem, kdy tyto byly značně vytržené z kontextu a nekorespondují s reálně zjištěným skutkovým stavem. K tomu poukazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/04, III. ÚS 84/94 a na usnesení sp. zn. III. ÚS 3136/09. 67. Je-li mu kladeno za vinu, že měl být řízen M. I., nebyl k tomuto proveden žádný důkaz. Pokud odvolací soud neshledal důvodnými výhrady ohledně nezkoumání vegetační fáze rostlin konopí a jejich stáří orgány činnými v trestním řízení, které vycházely z ideálních podmínek, v tomto směru odkázal na odborná vyjádření, která však byla vyhotovena na základě vzorku ze zabavených rostlin a jeho závěry vyjadřují, kolik by mohlo být z uvedených rostlin vytěženo množství THC, pokud by rostliny měly ideální podmínky růstu, kdy z těchto závěrů vycházel státní zástupce při podání obžaloby a soud prvního stupně je přejal do svého rozhodnutí. Jelikož skutečně zabavené rostliny byly v několika fázích růstu, o čemž svědčí i fotodokumentace z domovní prohlídky, jsou podle dovolatele tyto závěry pouze hypotetické, neboť není zřejmé, jaké množství rostlin a s jakým obsahem THC by se podařilo do fáze sklizně vypěstovat. 68. Pokud jde o jeho výskyt v domě na adrese XY, ačkoliv byl policejními orgány sledován v rámci jednotlivých sledek policie, žádný úřední záznam ani protokol jeho účast nezachycuje. Nepopírá, že v bytě v ul. XY přespal a byl tam nalezen nedopalek s jeho DNA, nicméně v době, kdy se v něm zdržoval, k žádné nelegální činnosti nedocházelo, což potvrdila i svědkyně A. Pouhá skutečnost, že se člověk na některém místě vyskytne, automaticky neznamená, že je pachatelem trestné činnosti. 69. Pokud jde o zločin padělání a pozměnění veřejné listiny, k tomuto z jeho strany nemohlo dojít, neboť v den, kdy měla být uzavřena nájemní smlouva, se v České republice nevyskytoval, a toto doložil i svým pasem. Přesto odvolací soud konstatoval, že z jeho pasu nelze vyčíst, zda byl v České republice, jelikož obsahuje pouze razítka o vstupu a výstupu ze Schengenského prostoru. Ani podpis na předmětné nájemní smlouvě nepatří jemu, naopak se shoduje s podpisy, které jsou na jiných nájemních smlouvách založených ve spise. Jeho návrh na pořízení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, z něhož by bylo jednoznačně zjištěno, zda podpis na nájemní smlouvě patří jemu, však nebyl soudem připuštěn. I svědkyně A. v rámci hlavního líčení připustila, že některé nájemní smlouvy byly uzavírány distančním způsobem a samotné nájemce vůbec nikdy neviděla. Je tedy otázkou, zda někdy viděla originál občanského průkazu nebo zda jí byla předložena kopie, která je součástí spisu. Vše zařizoval M. I., který jemu a obviněnému J. pomáhal s vyřizováním jejich soukromých záležitostí a jemuž poskytli svou pasovou fotografii. Má za to, že předložení fotokopie občanského průkazu nemůže zakládat trestní odpovědnost, neboť se nejedná o veřejnou listinu. Odvolací soud rovněž vycházel z výpovědi svědka K. z přípravného řízení, ačkoliv v hlavním líčení na role obviněných usuzoval z jejich oblečení. To, že se na místě vyskytovala skupina osob, nicméně nevypovídá nic o tom, že spolu měly páchat trestnou činnost. Oba soudy tak jednoznačně nevysvětlily, z jakých důkazů při shledání jeho viny vycházely ani se nevypořádaly se všemi argumenty obhajoby. 70. Doznal-li svou vinu na pěstování konopí a krádeži elektřiny, uvědomuje si nesprávnost tohoto jednání, za které mu měl být uložen přiměřený trest. Odmítá však vinu za skutky, jichž se nedopustil, a které mu nebyly s potřebnou mírou spolehlivosti prokázány. Postupem soudů tedy došlo k porušení základní zásady trestního řízení in dubio pro reo , podle níž veškeré pochybnosti mají být vykládány ve prospěch obviněného. 71. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 a 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 11 To 27/2019, jakož i další rozhodnutí na tato obsahově navazující . 72. Obviněný S. V. dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně zaměřil do všech výroků jeho se týkajících a opřel je o dovolací důvody podle 265b odst. 1 písm. g), k), h) tr. ř. 73. Obviněný pod bodem I. (str. 1 – 33 dovolání) shrnul v podrobnostech dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů. Vlastní dovolání se pak nachází pod body II. a III. (str. 34 – 44 dovolání). 74. Úvodem mimořádného opravného prostředku namítá, že skutková část výroku rozsudku soudu prvního stupně ve znění napadeného rozsudku odvolacího soudu, je ve vztahu k jeho osobě v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, neboť řízení před soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů probíhalo zcela formalisticky, bez šetření práv obviněného na obhajobu a bez respektování základních principů trestního procesu a základních lidských práv, jako je presumpce neviny, zásady in dubio pro reo . Je si plně vědom obsahu dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a judikatury Nejvyššího soudu. Současně poukazuje na to, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí zakládá důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1330/2011 ze dne 11. 7. 2012). Dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces: tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba rozumět zejména opomenutí důkazu soudem nebo existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1130/2014 ze dne 10. 9. 2014). Předmětem právního posouzení nemůže být skutek, který orgány činné v „trestním řízení zjistily v rozporu se základním právem obviněného, kdy skutečnost, že soudy posuzovaly takto zjištěný skutek zakládá dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1114/2015). Nejvyšší soud je povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces - či i například principu presumpce neviny zaručeného čl. 40 odst. 2 Listiny, a z něj vyplývající zásady in dubio pro reo . Každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání (nález I. ÚS 520/16 ze dne 22. 6. 2016). Námitky porušení práva na spravedlivý proces jsou vždy způsobilým dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 75. Ve vztahu ke skutkům, jimiž byl uznán vinným, obviněný konstatoval, že napadené rozsudky obou stupňů jsou stručné v otázce hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně chybí popis úvah, kterými se při svém rozhodování řídil. Rozsudek je rovněž vnitřně rozporný, v některých částech neodráží průběh dokazování v hlavním líčení, které ve věci po několik týdnů probíhalo a přejímá tvrzení obsažená v obžalobě, i když tato byla v hlavním líčení v řadě případů přesvědčivě vyvrácena. Uvedené nedostatky činí rozsudek obtížně přezkoumatelný, a ve svém důsledku tedy vadný. Průběh dokazování před soudy obou stupňů prokázal naprostý nedostatek důkazů, které by měly svědčit o vině kteréhokoliv z obviněných. 76. Pokud jde o odsuzující verdikt za zločin účasti na organizované zločinecké skupině, ten považuje dovolatel za zcela důkazně a právně nepodložený. Ani odůvodnění obou soudů není v souladu se zněním §129 tr. zákoníku ani s judikaturou Nejvyššího soudu (kupř. usnesení sp. zn. 3 Tdo 684/2014). Existence organizované zločinecké skupiny nebyla prokázána, když členy údajné organizované zločinecké skupiny objektivně spojuje pouze to, že jsou povětšinou srbské národnosti. Naopak bylo prokázáno, že členové údajné skupiny se mezi sebou skoro neznají, nejsou propojeni ani žádnými osobami organizátorů, nebo zakladatelů skupiny, neexistovala hierarchie, ani vnitřní pravidla skupiny. Žádný důkaz o hierarchizaci, konkrétních úlohách konkrétních osob nebyl proveden. Z žádného z rozsudků rovněž neplyne, v čem jeho účast měla spočívat, a kterými důkazy měla být prokázána. Ze zachycených odposlechů ani žádným jiným důkazem nebylo též prokázáno, že jej M. I. a M. L. úkolovali. Namítl též pochybení soudů a krácení práva obhajoby, pokud v návaznosti na posudek a výslech PhDr. Svobodové u hlavního líčení dne 29. 10. 2018, která neměla aprobaci na srbský jazyk, jako nadbytečný odmítly výslech znalkyně i konzultantky Mgr. Vlajnič. Je též pouhou spekulací soudu, že všichni používali telefon zn. Blackberry. Soudy rovněž manipulovaly s důkazy jako např., že používal při komunikaci šifrovací program SkyECC, ačkoliv toto bylo vyvráceno výslechem znalce Ing. Jana Janky u hlavního líčení dne 8. 10. 2018 a jeho odkazem na znalecký posudek, když v jemu zabaveném mobilním telefonu nebyl tento program nalezen. 77. Ve vztahu ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, jímž byl uznán vinným jednáním v bodě III/D, F, H, I, soudy obou stupňů odkazují na odborné vyjádření Kriminalistického ústavu Praha ze dne 6. 6. 2017 (KUP-4772/č. j. 2017-2306PC), kde je uvedeno, že za ideálních podmínek může být z jedné rostliny získáno až 100 g sušiny, ačkoliv sám soud prvního stupně opakovaně konstatuje, že k ideálním podmínkám pěstování nikdy nedošlo. Že takto vysoká výtěžnost není reálná, vyplývá i z obhajobou předložené listiny St. zastupitelství v Eisenstadtu, Burgenland, Rakousko, z níž se podává, že z jedné rostliny se dá získat cca 20g sušiny; odvolací soud se nicméně k tomuto nijak nevyslovil. Protože předmětné odborné vyjádření bylo vypracováno dne 6. 6. 2017, tedy před jeho zadržením, má též za to, že je tento důkaz z procesního důvodu nepoužitelný. 78. Rovněž ohledně zločinu krádeže podle §205 odst. 1, 4 tr. zákoníku absentovaly jakákoliv konkrétní zjištění a důkazy, zejména kdy, jakým způsobem a kým měl být spáchán. Protože není ve skutkové větě ani označen, lze se toliko domnívat, že se krádež měla stát v objektu XY, jehož však nebyl ani vlastníkem, nájemcem či uživatelem ani na něm nikdy neprováděl žádné zásahy do elektroinstalace. Přesto jej soud bez uvedení konkrétnějších zjištění, za takto neurčité jednání odsoudil. 79 . Co se týče přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, i v tomto bodě byl uznán vinným na podkladě nekonkrétní obžaloby, v níž absentovalo uvedení konkrétního poškození konkrétní osobou, a to bez uvedení jediného důkazu, který by měl jeho údajné nekalé jednání prokazovat. 80. Ohledně zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nezpochybňuje, že při zadržení byl v bytě nalezen padělaný dokument - pas na jméno M. P. Odmítá však přisouzenou právní kvalifikaci, neboť nebylo prokázáno, že by padělal nebo pozměnil veřejnou listinu v úmyslu, aby ji bylo užito jako pravé, natož, aby ji jako pravou užil, případně jako člen organizované skupiny. 81. V návaznosti na výše uvedené obviněný odkázal na judikaturu zabývající se problematikou dokazování a rozhodování o vině obecně, které jsou použitelné i pro toto řízení, a to rozhodnutí III. ÚS 1624/09, I. ÚS 733/01, III. ÚS 398/97 a IV. ÚS 260/05. 82. Dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který rovněž uplatnil, obviněný shledal ve skutečnosti, že v napadeném rozsudku ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody chybí slovní vyjádření „nepodmíněně“. 83. Pokud jde o dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. má za to, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. V tomto směru uvádí, že výše uloženého trestu odnětí svobody ve výši 13 let je nepřiměřeně přísná, přičemž poukazuje, že věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nt 414/2017 byla proti jeho osobě zastavena. Byl-li podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, kdy znění ustanovení §56 odst. 2 bylo zařazeno do tr. zákoníku zákonem č. 58/2017 Sb., s účinností od 1. 10. 2017, tedy až po spáchání trestné činnosti, která se měla uskutečnit od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, shledává své zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou za protizákonné. 84. Z výše uvedených důvodů obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 11 To 27/2019 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 48 T 6/2019 ve všech výrocích jeho se týkajících, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle 265 1 odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 85. Obviněný D. Z. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 48 T 6/2018, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, přestože v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 86. Ohledně skutku spočívajícího ve zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361, odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, jehož zákonné vymezení připomněl a s odkazem na závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 3 Tdo 684/2014, a ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 6 Tdo 244/2018, namítl, že z provedených důkazů nevyplývá jeho vědomost o tom, že plněním úkolů zadaných mu M. I. plní ve skutečnosti úkoly člena organizované zločinecké skupiny. Ve vztahu k jeho účasti na posuzované trestné činnosti nebyly provedeny žádné důkazy, které by prokazovaly existenci jakékoli dělby úkolů, jakéhokoli plánování a koordinování činnosti mezi jednotlivými spoluobviněnými, zejména těmi, kteří s ním byli uznáni vinnými ve společných bodech, tj. v bodě III. /A, B a C rozsudku soudu prvního stupně. 87. Soud prvního stupně se v odůvodnění rozsudku soustředil na činnost podezřelého M. I. jako údajného organizátora a hlavní osobu tvrzené organizované zločinecké skupiny, zcela však pominul zkoumání existence důkazů o případné komunikaci mezi ním a obviněnými I. P., A. K., M. L. a J. J. ve vztahu k objektu XY, okres Mělník (bod III/A rozsudku), mezi ním a spoluobviněnými J. J., A. K. a M. L. ve vztahu k objektu (bod III/B rozsudku) a mezi ním a spoluobviněnými J. J., A. K. a M. L. ve vztahu k objektu XY č. 31 a 3 (bod III/C rozsudku). Nalézací soud zejména pominul hodnocení subjektivní stránky, zda věděl, chtěl a měl úmysl účastnit se na činnosti organizované zločinecké skupiny. 88. Uvedl, že k jednání uvedenému v bodu III/B rozsudku soudu prvního stupně týkajícího se pěstírny na adrese XY, se po svém zadržení v rámci své výpovědi v průběhu vazebního zasedání před Obvodním soudem pro Prahu 9 přiznal, popřel však, že by pěstírnu rostlin konopí v uvedeném objektu obsluhoval jako člen organizované zločinecké skupiny. Sám neměl jakékoli povědomí o existenci skupiny osob, které by se zabývaly soustavným pácháním úmyslné trestné činnosti, o vnitřní organizační struktuře, o případné dělbě činností. Jeho spontánní přiznání k zajišťování provozu pěstírny rostlin konopí jeho osobou na výše uvedené adrese bylo nicméně soudy obou stupňů při ukládání trestu zcela přehlédnuto. 89. Výhrady má též k postupu soudu prvního stupně ohledně stanovení výše výnosnosti pěstované rostliny. Poukazuje, že závěr soudu je pouze obecný, kdy odborník výslovně zmiňuje, že výpočet se týká pěstování v optimálních podmínkách, a nejsou-li dodrženy, výnosnost je menší. Přestože podmínky dodrženy nebyly, jak je zřejmé ze závěrů analýz k jednotlivým bodům rozsudku, nalézací soud vycházel z dobrých ideálních podmínek k pěstování, když svůj závěr, pokud jde o hmotnost rostlin a jejich výtěžnost, opřel o odbornost pracovníků Kriminalistického ústavu Praha a Policie České republiky z oboru kriminalistiky, odvětví biologie a chemie, neboť vycházejí z dlouholetých zkoumání, závěrů a statistik. Takové hodnocení důkazů nicméně zásadě „v pochybnostech ve prospěch obviněných“, neodpovídá, neboť nalézací soud ve svých výpočtech uvažoval vždy s co možná nejvyšší výtěžností pěstíren. Tyto závěry byly převzaty i soudem odvolacím a vyústily v zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně. V návaznosti na výše uvedené obviněný zpochybňuje právní kvalifikací jeho jednání i podle §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tj. spáchání činu v úmyslu získat prospěch velkého rozsahu, navazujícím na kvalifikaci podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tj. spáchání činu ve velkém rozsahu. 90. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 11 To 27/2019 zrušil a přikázal vrchnímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout. 91. K podaným dovoláním se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem připomenul zákonné vymezení uplatněných dovolacích důvodů. 92. K dovolací námitce obviněného L. H. ohledně porušení práva na obhajobu spočívající v tom, že soud nevyhověl jeho „žádosti o změnu ustanoveného obhájce“ uvedl, že obviněný si jednak mohl kdykoliv zvolit obhájce jiného, jednak je podstatné to, že dovolatel nenamítá, že by v řízení obhájce neměl a ani neuplatnil tomu odpovídající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Z §40 tr. ř. sice vyplývá možnost ustanovení jiného obhájce soudem, z absence takové výměny obhájce (na rozdíl od úplné absence obhájce) však zákonodárce nedovozuje žádný dovolací důvod. Dovolání v této části podle státního zástupce žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Současně se nemůže jednat ani o porušení zásad spravedlivého procesu, neboť dovolatel neuvádí, že by mu bylo někým bráněno zvolit si namísto obhájce ve věci činného jakéhokoliv jiného obhájce, jemuž by více důvěřoval. 93. Pokud ve vztahu k rozhodnutí o vině dovolatel popírá, že by účelem jeho cesty do Nizozemí byl převoz drog a namítá, že obsah přepisů telefonních odposlechů byl nesprávně vyložen, v čemž spatřuje porušení zásady in dubio pro reo , státní zástupce v souladu s judikaturou Ústavního soudu připomněl, že tato zásada „…se aplikuje až na závěr kompletně provedeného hodnocení, nikoliv u jednotlivých důkazů“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2019 sp. zn. I. ÚS 3146/18). Přitom se jedná o zásadu procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z obsáhlé judikatury státní zástupce poukázal např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. Obdobně argumentoval Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016. Rovněž zmínil např. odst. 22 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018, v němž k uvedené zásadě jednoznačně konstatoval, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit žádný z dovolacích důvodů. 94. Státní zástupce uvedl, že také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nálezů a usnesení Ústavního soudu. V této souvislosti připomněl závěry stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (publikované ve svazku č. 72/2014 Sb. nálezů a usnesení Ústavního soudu na str. 599 a pod č. 40/2014 Sb.), v němž bylo zdůrazněno, že i pro Nejvyšší soud jsou závaznými kompetenčními normami čl. 4, čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky, zavazující soudní moc k ochraně základních práv. 95. Z citovaných judikátů Ústavního soudu i Nejvyššího soudu vyplývá závěr, že Nejvyšší soud je oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces a v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Samotné porušení zásady in dubio pro reo ovšem dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť také výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž dovolací soud ani Ústavní soud v zásadě již přístup nemají, pokud sami nemají zopakovat celé dokazování. Pokud tedy dovolatel namítá porušení zásady in dubio pro reo , jeho dovolání v této části neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. 96. Oproti tomu podle státního zástupce odpovídá dovolání dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud dovolatel nesouhlasí s tím, že při ukládání souhrnného trestu byl opomenut rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 1 T 47/2016. Ze souhrnného trestu odvolací soud důvodně vyloučil odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci, ze dne 29. 11. 2016. Státní zástupce se ztotožnil i s tím, že rozhodným okamžikem je první vyhlášení odsuzujícího rozsudku, pokud byl dovolatel nakonec odsouzen, což v jeho případě bylo splněno. V této části proto shledal dovolání za zjevně neopodstatněné. 97. Na druhé straně s dovolatelem projevil souhlas v tom, že odvolací soud se nevyjádřil k jeho námitce, že souhrnný trest měl být ukládán rovněž k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 1 T 47/2016. Nejvyšší soud, který v této věci rozhodoval usnesením ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1161/2017, dovolání obviněného odmítl, když z jeho odůvodnění je patrno, že předchozí odsuzující rozsudek byl skutečně vyhlášen dne 22. 2. 2017, tedy po 22. 10. 2016, kdy měl dovolatel dokonat nyní posuzovaný skutek. 98. V této části státní zástupce shledal dovolání jako důvodné, neboť podle §43 odst. 2 tr. zákoníku měl být ukládán souhrnný trest i ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 1 T 47/2016. Jestliže takto uložen nebyl, byl tím naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 99. Obviněný E. I. založil své dovolání na důvodech podle §265b odst. 1 písm. b), g), l ) tr. ř. Poslední z uvedených důvodů podle státního zástupce však mylně dovozuje z nesplnění „procesních podmínek“ k zamítnutí odvolání. K porušení procesních podmínek ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nemůže dojít tím, že se odvolací soud dostatečně nevypořádá s odvolacími námitkami obviněného, nýbrž tím, že napadené rozhodnutí vůbec věcně nepřezkoumával, což není případ této trestní věci. 100. K dovolacímu důvodu podle písm. b) citovaného ustanovení dovolatel toliko stručně uvádí, že „s ohledem na národnostní složení obviněných je přesvědčen o tom, že měl být z rozhodování vyloučen JUDr. Tome Frankič, aniž by tuto svou úvahu nějak blíže rozvedl. Zejména neuvádí, jakou konkrétní národnost či jaké konkrétní národnosti má na mysli a jak by která národnost které osoby v řízení vystupující mohla vést k podjatosti jmenovaného soudce odvolacího soudu. Z výroku rozsudku nalézacího soudu je patrna pouze státní příslušnost a nikoliv národnost obviněných – dovolatel je zde uveden jako státní příslušník Makedonské republiky. Dovolání sice v této části odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak pro absenci jakéhokoliv odůvodnění je zjevně neopodstatněné, neboť dovolatel neuvedl nic, z čeho by podjatost soudce mohla vyplynout a v čem ji spatřuje. 101. Pokud v ostatních částech dovolání namítá nezákonnost odposlechů, porušení zásady in dubio pro reo a nesouhlasí se skutkovými zjištěními o tom, že jednal úmyslně, jedná se o procesní námitky žádnému dovolacímu důvodu neodpovídající. Ohledně zásady in dubio pro reo státní zástupce odkázal na vyjádření k dovolání obviněného H. 102. Jestliže obviněný I. P. založil své dovolání na důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tomuto toto odpovídá v jeho části III., pokud namítá, že popis skutku v bodě II. rozsudku nalézacího soudu neobsahuje „žádné konkrétní jednání, které by bezprostředně souviselo s pěstováním konopí“. Toto tvrzení je však ve zřejmém rozporu s textem citovaného bodu, který na str. 6 citovaného rozsudku obsahuje popis jednání obviněného P. – jako člena skupiny osob úkolovaných I. a L., k nimž nalézací soud uvedl, že jsou to ti, kteří „…se pak starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jeho další zpracování … vyrobili a dne 26. 4. 2017 pro jiného přechovávali omamnou látku konopí o hmotnosti…“. V této části dovolání obviněného shledal zjevně neopodstatněné. 103. V ostatních částech svého dovolání brojí i tento dovolatel pouze proti učiněným skutkovým zjištěním a tyto procesní námitky neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů. 104. Namítá-li v závěru svého dovolání „kromě nesprávného právního posouzení věci“ rovněž „extrémní rozpor“ mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, tak tuto námitku blíže nevysvětluje ani ji neváže na nějakou konkrétní předchozí argumentaci. 105. Dovolatel S. J. opřel své dovolání na důvodech podle §265b odst. 1 písm. g), k), l ) tr. ř. 106. Pokud v části IV. dovolání upozorňuje na „procesní chyby“, z hlediska dovolání je podle státního zástupce rozhodné, že se ve své podstatě jedná o vady odůvodnění rozhodnutí a ani dovolatel tyto chyby nepřiřazuje k některému z tvrzených dovolacích důvodů. Pokud namítá porušení práva na spravedlivý proces, neboť o skutku v bodě III. obžaloby rozhodl pouze odvolací soud a byla tak porušena dvojinstačnost řízení, státní zástupce připomenul, že předmětným skutkem (poškozením bytu č. 11) byl obviněný J. uznán vinným již podle výroku v bodu III. F) na str. 12 rozsudku nalézacího soudu, což se odrazilo i v právní větě na str. 16 citovaného rozsudku odpovídající přečinu poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku. Na to ovšem nenavazovala právní kvalifikace – kdy skutek byl nesprávně posouzen jako krádež. Tuto vadu napravil odvolací soud zrušením vadného výroku a jeho nahrazením výrokem správným, což odůvodnil v odstavci 186. odůvodnění svého rozsudku. Pokud odvolací soud v následném odstavci 331. opětovně nesprávně vyjmenoval dovolatele mezi ostatními osobami, které se dopustily krádeže, jednalo se z jeho strany o zjevnou vadu odůvodnění snadno vysvětlitelnou tím, že při množství pachatelů soud opomněl jméno dovolatele z řady dalších jmen vyjmout. Dovolací význam však tato pochybení nemají a dovolatel to ani netvrdí. S ohledem na to, že tyto vady nemohly nijak podstatně zasáhnout obhajobu či postavení obviněného v trestním řízení, nemohlo jimi dojít ani k porušení zásad spravedlivého procesu. V této části dovolání neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. 107. Pokud v části 5.1 svého dovolání nesouhlasí obviněný s tím, že by mohla mít organizovaná zločinecká skupina nějaký prospěch z toho, že užíval byt pod falešnou identitou, státní zástupce shodně s oběma soudy označil utajené ubytování členů za okolnost uvedené skupině podstatně prospívající, neboť takový způsob bydlení podstatně snižoval možnost jejich odhalení, přičemž není podstatné, zda právě v předmětném bytě došlo či nedošlo k nějaké konkrétní trestné činnosti. Také v této části státní zástupce shledal dovolání za zjevně neopodstatněné. 108. V ostatních částech 5.2 a násl. dovolání brojí dovolatel proti učiněným skutkovým zjištěním a namítá porušení zásady in dubio pro reo , k čemuž státní zástupce odkázal na shora uvedené části tohoto vyjádření, kde uvedl, proč takové námitky neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů. 109. Obviněný S. V. založil své dovolání na důvodech podle §265b odst. 1 písm. g), k), h) tr. ř., přičemž z obsahu dovolání je patrno, že tyto důvody se mají vztahovat k odsuzujícímu rozsudku soudu nalézacího, a že usnesení odvolacího soudu chtěl patrně napadnout podle písm. l) citovaného ustanovení. 110 . Konkrétní dovolací argumentace počíná v podstatě až na str. 40 dovolání, kde dovolatel označil znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu za neprokázané, což odpovídá jeho úvodní námitce na str. 35, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. V těchto částech dovolání neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů, přičemž k uvedené zásadě odkázal na své vyjádření shora. 111. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spatřuje dovolatel v neúplnosti výroku o trestu, který postrádá výrok, že trest byl uložen „nepodmíněně“. K tomu státní zástupce uvedl, že §122 odst. 1 tr. ř. stanoví, že byl-li uložen trest, jehož výkon lze podmíněně odložit, musí rozsudek obsahovat i výrok o tom, zda byl podmíněný odklad povolen, popřípadě na jaké podmínky je vázán. I když podle aktuálního komentáře „Je-li trest odnětí svobody ukládán jako nepodmíněný, musí to být ve výroku výslovně uvedeno“, má přesto za to, že uvedení slov „nepodmíněně“ nebylo v případě dovolatele nezbytné. Je totiž zřejmé, že výkon jemu uloženého trestu odnětí svobody nebylo možno odložit, neboť podle §81 odst. 1 tr. zákoníku lze odložit pouze výkon trestu nepřevyšujícího tři léta. Že se jednalo o trest nepodmíněný je navíc patrno i z výroku o zařazení dovolatele do konkrétního typu věznice. Z uvedených důvodů státní zástupce neshledal výrok o trestu za neúplný. Dovolání proto v této části shledal zjevně neopodstatněné. 112. Dovolatel dále spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v tom, že jemu uložený trest je nepřiměřeně přísný. K tomu státní zástupce připomněl rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména též nesprávné vyhodnocení polehčujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 trestního řádu. Shodně judikoval i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07: „S poukazem na citovaný dovolací důvod se totiž nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání“. Obě citovaná rozhodnutí zmínil Nejvyšší soud například ve svém usnesení ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 182/2018, v němž striktně odmítl možnost podřadit otázku přiměřenosti trestu odnětí svobody z hlediska jeho podmíněného odkladu pod některý z dovolacích důvodů. Zde lze uzavřít, že otázka přiměřenosti trestu, včetně otázky podmíněného odložení trestu odnětí svobody, žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. V rámci dovolacích důvodů se tedy dovolací soud přiměřeností uloženého trestu zabývat nemůže a zejména nemůže ani hodnotit, zda soudy postupovaly podle §39 tr. zákoníku. 113. Státní zástupce dodal, že dovolací soud by mohl posoudit přiměřenost uloženého trestu mimo dovolací důvody jen v případech výjimečných svou nespravedlností, tedy pokud by byl uložený trest v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí, jak plyne z obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu – viz zejména rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 1404/2016 a 8 Tdo 1694/2016. Takovou námitku však dovolatel neuvedl. 114. Jestliže dovolatel dále nesouhlasí s tím, že byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou podle ustanovení tr. zákoníku, které v době skutku neplatilo, v tomto směru opominul §3 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož lze uložit pachateli pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. Rozhodnutí o zařazení do typu věznice je tedy správné a dovolání je v této části zjevně neopodstatněné. 115. K námitce procesní nepoužitelnosti odborného vyjádření opatřeného před zahájením trestního stíhání dovolatele státní zástupce uvedl, že se jedná o procesní námitku stojící mimo dovolací důvody, navíc o námitku nedůvodnou, neboť z §158 odst. 3 písm. b) tr. ř. je patrno, že jak znalecké posudky, tak i odborná vyjádření, je možno vyžádat již před zahájením trestního stíhání. 116. Dovolatel N. L. uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., přičemž z obsahu dovolání je patrno, že důvod podle písm. g) citovaného ustanovení se má vztahovat k odsuzujícímu rozsudku soudu nalézacího, a že usnesení (pozn. správně rozsudek) odvolacího soudu chtěl patrně napadnout podle písm. l ) citovaného ustanovení. 117. Pokud dále nesouhlasí s tím, že by měl účast na organizované zločinecké skupině, je podstatou jeho námitek spíše nesouhlas se skutkovým zjištěním než s právním posouzením skutku. Popírá svou komunikaci s ostatními obviněnými a průkaznost biologických stop, z čehož v části 2. svého dovolání dovozuje porušení zásady in dubio pro reo. S ohledem na předchozí vyjádření k této zásadě i v případě tohoto dovolatele neodpovídají jeho námitky žádnému z dovolacích důvodů. Na tom nic nemění ani stručné tvrzení dovolatele v části 3. dovolání, že tytéž námitky nasvědčují i extrémnímu rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním. 118. Dovolatel D. Z. založil své dovolání na důvodech podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., přičemž důvod podle písm. g) citovaného ustanovení vztahuje k odsuzujícímu rozsudku soudu nalézacího. Brojí proti skutkovým zjištěním o své účasti v organizované zločinecké skupině a o kvalitě pěstované drogy a dovolává se pochybností ve prospěch. Také tento obviněný staví své dovolání na porušení zásady in dubio pro reo , která v zásadě neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů, jak uvedeno shora. 119. Obviněný N. S. opřel své dovolání o důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., přičemž důvod podle písm. g) citovaného ustanovení vztáhl k odsuzujícímu rozsudku soudu nalézacího. Také on brojí proti skutkovým zjištěním a dovolává se zásady in dubio pro reo která v zásadě neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. 120. Dovolatel M. L. předně popírá, že by měl něco společného s předmětnou organizovanou zločineckou skupinou, a z toho teprve dovozuje absenci znaků trestných činů uvedených v částech 2), 3), 4) dovolání. Jedná se tedy opět o námitky proti učiněným skutkovým zjištěním, které žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají. 121. Státní zástupce uzavřel, že námitky dovolatele H. jsou dílem důvodné a dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, námitky, které uvedli dovolatelé I., P., J. a V. dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné, a námitky dovolatelů L., Z., S. a L. neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu. 122. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil ve výroku o trestu ohledně obviněného L. H., podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil veškerá rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 123. Dále navrhl, aby podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněných I., P., J. a V. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná, a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněných L., Z., S. a L. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. III. Přípustnost a důvodnost dovolání 124. Nejvyšší soud shledal, že dovolání shora označených obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.]. 125. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 126. V podaných dovoláních byly uplatněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g), h), k), l ) tr. ř. 127. V obecné rovině je tak vhodné připomenout, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který odkázali obvinění L. H., E. I., S. J., N. L., N. S. a D. Z., lze v dovolání uplatnit tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) . Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy zákon vymezuje ve dvou alternativách. Jednak pro případ, kdy nesprávným procesním postupem soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí či odmítnutí řádného opravného prostředku (srov. např. §253 odst. 1, 3 tr. ř.) a v důsledku toho došlo k porušení principu dvouinstančnosti řízení (např. zamítnutím odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. pro údajnou opožděnost, ačkoliv odvolání bylo podáno včas). Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu předpokládá, že soud druhého stupně nesprávně rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání, jež jsou uvedeny pod písmeny a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. 128. V projednávaném případě byl obviněnými L. H. a S. V. uplatněn rovněž dovolací důvod předvídaný v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten může být naplněn jen ve dvou alternativách, které spočívají v tom, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu . Druhem trestu, který zákon nepřipouští se rozumí též případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů vymezených v §52 tr. zákoníku, ale bez splnění předepsaných zákonných podmínek. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu znamená, že při ukládání trestu odnětí svobody došlo k nedůvodnému překročení horní hranice trestní sazby, nebo nezákonným prolomením její dolní hranice, včetně nesprávného užití §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (srov. NS 26/2004-T 617). Tento dovolací důvod proto nenaplňují subjektivní námitky domnělé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 129. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., na který odkázali obvinění L. H., S. J. a S. V. je zapotřebí uvést, že jej lze aplikovat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, tedy pokud v rozhodnutí nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu. Pod tento dovolací důvod naopak nespadá absence či neúplnost odůvodnění, třebaže činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, pokud v něm žádný výrok nechybí ani není neúplný. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou vymezeny zejména v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3, §121 až §124 tr. ř. 130. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. že ve věci rozhodl vyloučený orgán, tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta, který uplatnil obviněný E. I., je možné úspěšně uplatnit za předpokladu, že ve věci samé rozhodoval orgán, který byl z rozhodování vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. a současně tato skutečnost nebyla dovolateli v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. 131. Konečně posledním dovolacím důvodem uplatněným v projednávaném případě všemi obviněnými je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy , jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. 132. Nejvyšší soud je dle ustálené judikatury Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek pouze v takovém případě, kdy v rozhodování soudů předchozích stupňů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03). 133. Podle §129 tr. zákoníku organizovaná zločinecká skupina je společenstvím nejméně tří trestně odpovědných osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. 134. Trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo založí organizovanou zločineckou skupinu (§361 odst. 1 alinea 1), se účastní činnosti takové skupiny (§361 odst. 1 alinea 2), nebo takovou skupinu podporuje (§361 odst. 1 alinea 3). 135. Lze připomenout, že skupina, o níž přitom jde, se musí vyznačovat všemi znaky charakterizujícími ji jako organizované zločinecké seskupení, tedy společenství relativně stálé, a ne utvořené ad hoc za účelem spáchání jednoho nebo dvou, i když závažných, trestných činů. Stálost musí vykazovat jak co do své organizace - vnitřní organizační struktury - tak co do svého zaměření - orientace na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. 136. Co do své charakteristiky jako společenství více osob se tato skupina blíží organizované skupině, avšak nelze ji s ní ztotožňovat. Trestní zákoník spatřuje ve spáchání trestného činu v pozici člena organizované skupiny nebo v jeho spáchání ve spojení s organizovanou skupinou obecnou přitěžující okolnost a u řady trestných činů též okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Výslovně nicméně nevymezuje, co se jí rozumí, takže vymezení toho je věcí soudní judikatury a praxe. Podle ní je organizovanou skupinou míněno sdružení více osob - konkrétně sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob - vyznačující se určitou dělbou úkolů, v důsledku čehož je jeho činnost charakterizována plánovitostí a koordinovaností, což na jedné straně zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a na druhé straně znesnadňuje jeho odhalení, a tím také zvyšuje jeho společenskou škodlivost a závažnost (viz č. 53/1976-II a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). 137. Tím zásadním, co odlišuje organizovanou zločineckou skupinu od takové organizované skupiny, je to, že musí mít specifickou vnitřní organizační strukturu, s rozdělením funkcí a dělbou činnosti. Charakterizuje ji tedy propracovaná organizace její činnosti a vnitřních vazeb mezi osobami, které se podílí na její činnosti, blízká organizaci podnikatelského subjektu, a vyznačující se relativní stabilností (dlouhodobostí svého působení). V jejím rámci je vyžadováno přísné dodržování nastavených pravidel a vztahů nadřízenosti a podřízenosti (rozdělení a hierarchie funkcí) spojené s utajováním podstaty vyvíjených aktivit a podílu jednotlivých osob na nich. Dělba činností a rozdělení funkcí v organizované zločinecké skupině tedy vyplývá z její vnitřní organizační struktury. 138. Navíc, zatímco organizovaná skupina nemusí mít a zpravidla ani nemá dlouhodobější trvání, předpokladem toho, aby bylo možné určité společenství považovat za organizovanou zločineckou skupinu, je jeho zaměření na soustavné páchání trestné činnosti. Páchání trestné činnosti lze považovat za soustavné, především pokud k němu dochází nepřetržitě, tedy časově neohraničeně. Soustavným pácháním trestné činnosti je ale také její páchání pravidelně či alespoň opakovaně, a to během delší doby, tedy doby minimálně několika měsíců, anebo pokud je jejím pácháním navazováno na předchozí obdobně déle páchanou trestnou činnost. Znaku soustavnosti páchání trestné činnosti tak může odpovídat i případné naplnění skutkové podstaty jediného trestného činu, jestliže k němu dojde déletrvajícím opakujícím se jednáním vykazujícím současně znaky pokračování v trestné činnosti. Záměr soustavně páchat trestnou činnost musí existovat již při zahájení činnosti organizované zločinecké skupiny, resp. při jejím zakládání. Předpokladem trestního postihu však není uskutečnění tohoto záměru, tedy skutečné soustavné páchání trestné činnosti. 139. Trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 je z hlediska subjektivní stránky trestným činem úmyslným (§13 odst. 2 ve spojení s §15). K trestní odpovědnosti přitom plně postačuje úmysl nepřímý (eventuální) [§15 odst. 1 písm. b)]. Pachatel tedy musí alespoň vědět, že seskupení, na jehož činnosti se účastní, nebo které podporuje, může být organizovanou zločineckou skupinou - to znamená mít znaky uvedené v §129 - a musí být s tím, že jde o organizovanou zločineckou skupinu, alespoň srozuměn. 140. Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve vztahu k posuzované věci se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, ve velkém rozsahu a v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. 141. Pro vymezení spáchání činu podle §283 tr. zákoníku „ve velkém rozsahu“ je třeba připomenout závěry vyplývající ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 30l/2013 (uveřejněno pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.). Z nich se podává, že za „množství větší než malé“ je třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Stanovení hodnoty považované za „množství větší než malé“ současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. U marihuany – konopí se dle této přílohy za „množství větší než malé“ považuje více než 10 gramů drogy marihuany, která musí obsahovat nejméně 1 gram účinné psychotropní látky delta-9-THC, přičemž znak „velký rozsah“ je dán hranicí 10.000 gramů drogy při obsahu alespoň 1.000 gramů účinné látky delta-9-THC. U kokainu se za „množství větší než malé“ pokládá více než 1 gram této drogy obsahující nejméně 0,6 g účinné látky, přičemž znak „velký rozsah“ je dán hranicí 1 000 gramů s obsahem nejméně 600 gramů účinné látky. K výkladu příslušných rozsahů spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy je třeba připomenout usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.), s tím, že určitý rozsah nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak neoprávněně nakládal ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti. 142. Zločinu krádeže dle §205 odst. 1, odst. 4 a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny. 143. Přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. 144. Zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 1, alinea 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo takovou listinu užije jako pravou, kdo takovou listinu opatří sobě nebo jinému nebo ji přechovává v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo kdo vyrobí, nabízí, prodá, zprostředkuje nebo jinak zpřístupní, sobě nebo jinému opatří. Podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení bude potrestán pachatel, spáchá-li uvedený čin jako člen organizované skupiny. 145. Nejvyšší soud se v rámci svého rozhodnutí postupně vyjádří ke všem námitkám, které jednotliví dovolatelé v rámci svých dovolání uplatnili. Z důvodu přehlednosti jsou pak obsahově shodné argumenty dovolatelů posouzeny společně. 146. Ze shora uvedeného vyplývá, že obsahem dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s ohledem na jeho hmotněprávní povahu, nemohou být námitky skutkového a procesního charakteru, jimiž obvinění napadají soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení a uplatňují tak námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Jak je z výše citovaného obsahu podaných dovolání zřejmé, deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplňují námitky obviněných N. S., M. L. a D. Z., neboť tito dovolatelé nenapadají právní posouzení skutku ani jiné hmotněprávní posouzení, nýbrž primárně pouze skutkové závěry soudů obou stupňů. V dovolání mimo jiné rozebírají celkovou důkazní situaci, nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů a celkově vytýkají nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a vznáší námitky procesně právní povahy. Konkrétně obviněný N. S. zejména namítá, že skutková zjištění spočívají na dedukcích a úvahách, vytýká absenci důkazů o jeho vině, polemizuje se závěry odborného vyjádření stran zkoumání vegetační fáze rostlin konopí, ohledně skutku na adrese XY zpochybňuje provedené důkazy, tvrdí, že se nemohl dopustit zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny, neboť v té době nebyl v České republice; obviněný M. L. vytýká, že soudy se nezabývaly tím, zda jednal alespoň v nepřímém úmyslu, a navíc jeho jednání spočívající v nákupu vozidla Fiat Ducato, v návštěvě přátel v různých lokalitách, přespání u nich atd. nemohlo naplnit skutkovou podstatu zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 1, alinea 2 tr. zákoníku, soudy také dostatečně nekonkretizovaly jeho jednání, závěr o jeho podílu na pěstování konopí je nepřesvědčivý, na místech, kde mělo dojít ke krádeži elektrické energie byl jen na návštěvě; obviněný D. Z. namítá, že z provedeného dokazování nevyplynula jeho vědomost o činnosti a jeho účasti na organizované zločinecké skupině, že soudy pominuly zkoumání existence důkazů o jeho případné komunikaci s ostatními spoluobviněnými, ohledně jednání pod bodem III./B popírá, že pěstírnu obsluhoval jako člen organizované zločinecké skupiny, že její existence ani dělba práce nebyla prokázána ani o této neměl vědomost, polemizuje se závěry odborného vyjádření stran kvality a výtěžnosti pěstované drogy. Tím vším se však tito dovolatelé primárně domáhají změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usilují o změnu právního posouzení skutku, ovšem v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustili. Nejvyšší soud se ani bez dalšího nemohl zabývat námitkami, v nichž obvinění zpochybňují zákonnost a procesní použitelnost důkazů užitých v trestním řízení, neboť jde o výhrady procesně právní povahy směřující výlučně do procesu dokazování provedeného soudy nižších stupňů. Je tak zřejmé, že tyto a další obdobné námitky obviněných obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny. 147. Tytéž závěry lze vztáhnout i k námitkám skutkové a procesní povahy, jež částečně ve svých dovoláních uplatnili obvinění N. L., L. H., E. I., S. J., S. V. a I. P. 148. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). 149. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě zjištění faktického extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je založen zejména tím, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). Takový rozpor představuje též situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000, a další). Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování však zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z výše naznačených případů extrémního nesouladu, jak je obviněnými N. S., L. H., N. L., I. P., S. J. a S. V. namítáno, nejedná. 150. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatelů L. H., E. I., S. J., N. L., I. P., N. S., S. V. a D. Z., že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo . Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. 151. Pokud jde o procesní námitku, týkající se neprovedení navrhovaných důkazů obviněnými N. S., L. H., S. J. a S. V., jak bude níže ohledně každého z obviněných konkretizováno, Nejvyšší soud v obecné poloze konstatuje, že tato námitka svojí povahou není námitkou hmotněprávního charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. 152. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně nakolik je nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy posuzuje, nakolik jsou mj. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými (potřebnými) a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05), který rozhodnutí soudu prvního stupně v předmětné trestní věci splňuje. Odvolací soud se v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) zabýval v zásadě totožnou skutkovou argumentací obviněných jako v nyní posuzovaném dovolání. Vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a na ně navazující právní kvalifikaci neměl žádných výhrad, což rovněž v souladu s požadavky zákona (§134 odst. 1 tr. ř.) dostatečně zdůvodnil. Dle názoru Nejvyššího soudu při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy prvního i druhého stupně řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování v tomto směru není již třeba, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněnými navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu a jejich viny žádný vliv, přičemž takové rozhodnutí je zcela a výlučně v kompetenci rozhodujících soudů. 153. Obvinění N. S., S. J. a N. L. ve svém mimořádném opravném prostředku s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadají též výrok o uloženém trestu odnětí svobody, který shledávají nepřiměřeně vysokým. 154. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (resp. §41, §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 155. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“ 156. Nejvyšší soud musí předně konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, vůbec neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. 157. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby ) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.” 158. Pokud dovolatelé popírají vědomost o existenci organizované zločinecké skupiny a jejich vědomou účast na její podpoře a činnosti, popřípadě jejího založení, lze konstatovat, že oba ve věci činné soudy se ve svých rozhodnutích podrobně zabývaly postavením a rolí jednotlivých obviněných v rámci hierarchie skupiny na přisuzované trestné činnosti, přičemž shodně dospěly k závěru, že se na této všichni dílčím způsobem podíleli, přičemž jednali ve vzájemné shodě, a toto jejich jednání bylo vzájemně provázáno a vedeno totožným (zištným) záměrem, přičemž si byli vědomi i toho, že se tak děje jejich společným jednáním. V rozsahu námitek obviněných lze poukázat na velmi podrobné dokazování a jeho zhodnocení zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění rozsudku, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, kde se věnoval všem okolnostem, které mu umožnily učinit závěr o vině obviněných bez důvodných pochybností, když přiléhavě upozornil na všechny relevantní aspekty vyúsťující v přesvědčivý závěr o existenci organizované zločinecké skupiny, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky trestného činu, přičemž nedospěl k žádnému poznatku, který by měl byť jen zpochybňovat otázku povědomí obviněných o protiprávním charakteru činnosti celé skupiny včetně jejich osobního zapojení do této i o naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podle §361 odst. 1 tr. zákoníku. 159. Jak se z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (v bodech 316 – 325) podává, z provedeného dokazování vyplynulo, že podezřelým M. I. a obviněným M. L. jako organizátory, byla vytvořena a řízena organizovaná zločinecká skupina, která naplňuje znaky uvedené v §129 tr. zákoníku. Ti měli pod sebou skupinu nejméně dalších ztotožněných osob, a to D. Z., D. I., S. J., N. L., S. V., I. P., A. K., N. S., J. J. a podezřelých A. O., D. M., L. L., D. R., N. M., U. N., A. A., M. D., V. Š., B. A. a dalších dosud neustanovených osob, přičemž toto společenství se prokazatelně zabývalo pěstováním rostlin konopí tzv. indoor způsobem a výrobou psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol. Struktura této organizované zločinecké skupiny byla nejméně dvouvrstvá, kdy ve vrchní vrstvě jsou organizátoři (nadřízení), a to zejména jako hlavní organizátor podezřelý M. I., kterého následuje obviněný M. L. Ostatní jmenovaní obvinění a podezřelí (podřízení) dohlíželi na chod pěstíren, zásobovali je potřebami pro pěstování a věcmi denní potřeby, zabezpečovali péči o rostliny a podíleli se na sklizních a dalším zpracování. Soustavnost páchání úmyslné trestné činnosti drogového charakteru spočívala mimo jiné i v tom, že v rámci organizované zločinecké skupiny byly ze strany M. I. a M. L. založeny společnosti K. S., M. E., N. U., A. c., Z. C., a kdy následně přes tyto společnosti byly koupeny jednotlivé nemovitosti podrobně specifikované v rozsudku soudu prvního stupně za účelem pěstování konopí tzv. indoor způsobem. 160. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěry obou soudů, že obviněný M. L. se podílel na založení organizované zločinecké skupiny a účastnil se na její činnosti, obvinění D. Z., D. I., S. J., N. L., S. V., I. P., A. K., N. S. , J. J. se účastnili na činnosti organizované zločinecké skupiny a obviněný E. I. její činnost podporoval, čímž naplnili všechny zákonné znaky zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku. 161 . Nejvyšší soud podotýká, že v projednávaném případě byla shromážděna rozsáhlá důkazní materie zahrnující důkazy přímé i nepřímé, které je však nutno hodnotit nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech. Ze shromážděných důkazů soudy obou stupňů vytvořily logickou, ničím nenarušenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které spolehlivě prokázaly zkoumané skutečnosti, včetně spolehlivého závěru o vědomém a dobrovolném zapojení obviněných do aktivit zločinecké organizované skupiny. Dovolání obviněného N. S. 162. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují dovolací námitky, jimiž obviněný brojí proti skutkovým zjištěním, dovolává se porušení zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo (zejména, že nebylo prokázáno, že svým jednáním naplnil skutkovou podstatu minimálně zločinu účasti na organizované zločinecké skupině, zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny a přečinu poškození cizí věci, tvrdí, že skutková zjištění soudů spočívají na dedukcích a úvahách, vytýká absenci důkazů o jeho vině, poukazuje na existenci extrémního nesouladu mezi soudy zjištěným skutkovým stavem a provedenými důkazy, přičemž váhu svých tvrzení účelově podepřel tvrzením o porušení svého práva na spravedlivý proces aj.). 163. Jestliže obviněný popírá, že byl řízen M. I., přičemž namítá, že k tomu nebyl proveden jediný důkaz, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tyto námitky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Dovolatel je totiž zaměřil výhradně proti skutkovým zjištěním, které jej z trestné činnosti usvědčovaly. Skutečnost, že M. I. byl jedním z hlavních organizátorů a vůdčí osobou zločinecké skupiny byla mj. prokázána tím, že jeho prostřednictvím pro účely pěstování rostlin konopí a výroby omamné látky inicioval vznik společnosti N. U., za účelem pěstování rostlin konopí zakoupil nemovitost na adrese XY a XY, zařizoval její koupi a financování a zajišťoval též administrativní záležitosti s touto nemovitostí související. Tomu mimo telefonických odposlechů i svědeckých výpovědí C. Š. a P. K. nasvědčují rovněž stopy zajištěné při domovní prohlídce u M. I. na adrese XY, zejména zajištěný stolní počítač, v němž byly nalezeny písemnosti předmětné nemovitosti se týkající. 164. Na polemice se skutkovými zjištěními shledal Nejvyšší soud rovněž námitku obviněného ke skutku pod bodem III/C – XY č. XY a XY stran nezkoumání vegetační fáze rostlin konopí a jejich stáří, opírající se o tvrzení, že pokud jde o počet zajištěných rostlin v různých fázích vegetace, je výpočet množství THC ze strany státního zástupce mylný, neboť vycházel z ideálních podmínek pro pěstování rostlin i z jejich ideálního stáří, které však dány nebyly, přičemž tyto jeho závěry přejal i soud prvního stupně. I když dovolatel namítl, že s touto námitkou se Vrchní soud v Praze nevypořádal, Nejvyšší soud odkazuje na bod 222. odůvodnění jeho rozsudku, kde se k předmětné námitce vyjádřil tak, že pokud jde o počet zajištěných rostlin v různých fázích vegetace, soud prvního stupně při výpočtu konkrétního množství THC v jednotlivých bodech rozsudku vycházel nikoliv z ideálních podmínek, nýbrž z odborných vyjádření (v daném případě svazek 42, č. l. 8330). 165. Lze dodat, že soud prvního stupně opřel svůj závěr, pokud jde o hmotnost rostlin a jejich výtěžnost, o odbornost pracovníků Kriminalistického ústavu Praha a Policie České republiky z oboru kriminalistiky, odvětví biologie a chemie, neboť vycházejí z dlouholetých zkoumání, závěrů a statistik, přičemž odmítl zpochybnění závěru odborného vyjádření tvrzením, že tento výpočet je nadnesený. Předmětný závěr je přitom pouze obecný a výslovně zmiňuje, že výpočet se týká pěstování v optimálních podmínkách, a pokud nejsou dodrženy optimální parametry pro pěstování, hmotnost jednotlivých rostlin je nižší. Že tyto podmínky ani v jednom případě dodrženy nebyly, je zřejmé ze závěrů analýz k jednotlivým bodům rozsudku“ (str. 189 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 166. Pokud jde o námitku nedostatečného odůvodnění dotčených rozhodnutí obou soudů, jedná se o výhrady spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí obou soudů, neboť těmito námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění soudních rozhodnutí, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudních rozhodnutí, tedy je dovozováno porušení §125 odst. 1 tr. ř. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že podle §265a odst. 4 tr. ř., je dovolání proti důvodům rozhodnutí nepřípustné. Podle Nejvyššího soudu naopak soudy reagovaly v dotčených rozhodnutích na všechny podstatné výhrady. V tomto ohledu nutno zdůraznit, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pokud proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná [srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08 (N 26/52 SbNU 247) či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, resp. ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13 a ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14]. Přezkoumávaná rozhodnutí Nejvyšší soud shledal za dostatečně, logicky odůvodněná a argumentačně podložená, a tedy věcně správná, byť třeba podrobně na každou jednotlivou námitku obviněného nereagují. 167. Odvolací soud se přesvědčivým způsobem vypořádal rovněž s námitkami obviněného, že v bytě na adrese XY v bytě č. 1 toliko jednou přespal a na provozu pěstírny se nepodílel, když poukázal, že jeho účasti na indoor pěstírně konopí na uvedené adrese nasvědčuje skutečnost, že mimo nedopalek cigarety s jeho DNA byla na stejném zubním kartáčku mimo jeho DNA nalezena i DNA obviněného M. L. Namítá-li obviněný ohledně zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny, že nájemní smlouvu pod falešnou identitou nemohl uzavřít, neboť v době jejího podpisu nebyl v České republice, že svou pasovou fotografii on a spoluobviněný S. J. poskytli M. I., který jim pomáhal s vyřizováním jejich soukromých záležitostí, i těmito námitkami ve skutečnosti napadá učiněná skutková zjištění a brojí proti způsobu hodnocení důkazů a postupu soudu prvního stupně při jejich provádění. Soud prvního stupně, který provedl důkaz pasem obviněného, nicméně nevyloučil, že dne 27. 6. 2016 mohl nájemní smlouvu podepsat, odvolací soud pak konstatoval, že z pasu nelze zjistit, zda se v uvedené době v České republice nacházel, jelikož obsahuje pouze razítka o vstupu a výstupu ze Schengenského prostoru. Co se týče námitky, že je ve spise založena pouze kopie údajného průkazu totožnosti, odvolací soud v rámci přezkumu vycházel mimo dalších důkazů z výpovědi svědkyně M. A. z přípravného řízení i z vyjádření Interpolu ze Slovinska a Chorvatska na č. l. 2374 a 2378. Podle odvolacího soudu je z provedených důkazů zjištěných u hlavního líčení nepochybné, že originál průkazu s fotografií obviněného znějící na jméno F. B. musel být při sepisování nájemní smlouvy předložen a z něj pak pořízena kopie. Není tedy pochyb o tom, že při uzavírání nájemní smlouvy byl obviněným použit padělaný doklad na jméno osoby F. B., kdy na tomto dokladu je fotografie obviněného. 168. Obviněný v rámci dalších dovolacích námitek uvedl, že soudy obou stupňů odmítly obhajobou navrhované doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Obecně v souvislosti s rozsahem dokazování je možno konstatovat, že neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť není povinen každému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit takový skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.), v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu. Soud rozhoduje o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je důležitá pro zjištění skutkového stavu, a shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 tr. ř.). Je tedy na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12). Z pohledu též již shora naznačených východisek v tomto usnesení přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti této dovolací námitky obviněného. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný navrhl doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví k objasnění, zda podpis na nájemní smlouvě patří jemu. Pokud tomuto návrhu soud prvního stupně nevyhověl, v odůvodnění svého rozsudku náležitě objasnil, z jakých důvodů navrhované doplnění dokazování pokládal za nadbytečné, když i odvolací soud shledal, že nalézací soud provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou žádné pochybnosti ve smyslu ust. §2 odst. 5 tr. ř. Nejvyšší soud po zhodnocení předmětné věci dospěl k závěru, že se v projednávané věci nemůže jednat o existenci tzv. opomenutých důkazů. Ani tuto námitku proto Nejvyšší soud neshledal jako důvodnou. 169. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněný rovněž uplatnil, vzhledem k tomu, že námitky uplatněné pod dovolacím důvodem v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který ve věci není dán, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl na jeho existenci založen. 170. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ani postupem soudů nedošlo k porušení zásady in dubio pro reo či práva obviněného na spravedlivý proces, jak je jím namítáno. Dovolání obviněného D. Z. 171. Obviněný D. Z. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Obecně hmotněprávní povahy jsou výhrady směřující do naplnění subjektivní stránky zločinu na účasti organizované zločinecké skupiny ve smyslu §361 odst. 1 tr. zákoníku, kdy obviněný vytýká absenci vědomí o existenci organizované zločinecké skupiny zabývající se pěstováním rostlin konopí tzv. indoor způsobem a výrobou psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol. Je ovšem zřejmé, že dovolatel svou argumentaci vystavěl pouze na skutkových okolnostech případu a polemice s hodnocením důkazů nalézacím soudem. Tak je tomu zejména v případě, pokud zpochybňuje závěry soudu prvního stupně vyplývající z provedeného dokazování tvrzením, že z provedených důkazů není možno dovodit jeho vědomost o tom, že plněním úkolů zadaných mu M. I. plní ve skutečnosti úkoly člena organizované zločinecké skupiny, že ve vztahu k jeho účasti na posuzované trestné činnosti nebyly provedeny žádné důkazy, které by prokazovaly existenci jakékoli dělby úkolů, jakéhokoli plánování a koordinování činnosti mezi jednotlivými spoluobviněnými, zejména mezi těmi, kteří s ním byli uznáni vinnými ve společných bodech tj. v bodě III./ A, B, C rozsudku soudu prvního stupně a pokud ohledně jednání pod bodem III./B popírá, že pěstírnu obsluhoval jako člen organizované zločinecké skupiny, o jejíž existenci ani dělbě práce neměl vědomost. Nejvyšší soud se nemohl zabývat ani námitkami, jimiž vytýká nesprávně hodnocení důkazů spočívající v tvrzení, že soudy pominuly zkoumání existence důkazů o jeho případné komunikaci s ostatními spoluobviněnými v bodě III./A, B, C rozsudku soudu prvního stupně. 172. Podle Nejvyššího soudu se odvolací soud v rámci přezkumu (v bodech 287 – 299 odůvodnění rozsudku) logickým a přesvědčivým způsobem vypořádal i s námitkami obviněného, že na uvedených adresách pouze plnil pracovní úkoly a necítí se být členem organizované skupiny, k čemuž uvedl, že tato obhajoba byla spolehlivě vyvrácena výsledky provedeného dokazování, které tvrzení obviněného o absenci vědomí na přisouzené trestné činnosti vylučuje. V tomto směru poukázal, že o skutečnosti, že se dovolatel na předmětné trestné činnosti vědomě podílel, svědčí existence společnosti Z. C., kterou zjevně na něčí pokyn založil. I tvrzení, že vykonával pouze jakési technické práce, aniž by věděl, co se v objektech děje, zpochybnily stopy nalezené při domovních prohlídkách, kupř. stopy THC a profil DNA obviněného na nůžkách nalezených v pěstírně XY, igelitový sáček se sušenou rostlinnou hmotou s obsahem 0,75 gramů účinné látky, na kterém byl zjištěn profil jeho DNA, jakož i fotografie nalezené v jeho mobilním telefonu, týkající se uvedené nemovitosti, kdy v rámci sledování osob a věcí byla na uvedené adrese v období od 12. 4. do 10. 5. 2017 zjištěna též jeho opakovaná přítomnost. Pokud jde o pěstírnu XY, odvolací soud poukázal na výslech dovolatele před konáním domovní prohlídky, kde mj. uvedl, že nemovitost je ve vlastnictví společnosti Z. C., jejímž je vlastníkem a jednatelem, do České republiky přijel na základě kontaktu neznámým člověkem s nabídkou finančního výdělku, veškeré podklady ohledně koupě nemovitosti a založení společnosti byly již připraveny a on je jen podepsal. Odvolací soud rovněž poukázal na při domovní prohlídce dané nemovitosti nalezené digitální váhy s DNA a daktyloskopickým otiskem obviněného, které se nacházely i na váze se stopami konopí včetně účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol, na faktury za koupi komponentů k pěstování konopí, písemnosti s ručně psanými pěstebními návody, které byly na shodném papíru z kroužkového bloku nalezeny i v pěstírně XY. Odborným vyjádřením Kriminalistického ústavu Praha ze dne 14. 12. 2017 bylo zjištěno, že pěstírna konopí byla napájena černým odběrem elektřiny. Byly též zajištěny mobilní telefony, přičemž k telefonu zn. BlackBerry obviněný odmítl sdělit přístupové kódy. Ze svazků klíčů vyplynulo, že dva z nich jsou shodné s klíči zajištěnými při domovní prohlídce nemovitosti XY čp. XY a XY. 173. Podle Nejvyššího soudu je nesporný závěr obou soudů, že i v tomto případě pro účely pěstování rostlin konopí a výroby omamné látky konopí zorganizoval podezřelý M. I. dne 11. 1. 2017 vznik společnosti Z. C., což vyplývá ze svědeckých výpovědí M. S. ze dne 20. 7. 2017, kdy tuto společnost založil a jednatelem se stal obviněný D. Z. Ten jako jediný jednatel a společník této společnosti za účelem pěstování rostlin konopí koupil dne 30. 1. 2017 předmětnou nemovitost na adrese XY, okres Kladno za finanční částku 1.765.000 Kč, kdy koupi nemovitosti a financování zařizoval podezřelý M. I. (viz č. l. 4480-4489 tr. spisu). To pak vyplývá ze svědecké výpovědi svědka R. H. ze dne 21. 07. 2017, že obviněný D. Z. se koupě předmětné nemovitosti účastnil minimálně (č. l. 4044-4052 tr. spisu). V rámci organizované zločinecké skupiny se její organizátor M. I. staral o administrativní chod společnosti Z. C., a organizování koupě výše uvedené nemovitosti, o čemž vypovídá odposlech zájmového tel. čísla XY, odposlechová akce s názvem „XY“, uživatel podezřelý M. I. (viz protokol a CD/DVD s odposlechy na č. l. 5256-5257 tr. spisu). Působení dovolatele v pěstírně XY, na které se podíleli i obvinění J. J., A. K., M. L. a N. S. je dokumentováno i výpovědí obviněného A. K. ze dne 13. 11. 2017, který uvedl, že v této pěstírně se občas nacházeli D. Z., N. S., D. R. a J. J. Ze všech především výše uvedených skutečností tak ani Nejvyšší soud nepochybuje, že obviněný jednal s vědomím protiprávnosti svého počínání na přisouzené trestné činnosti a jednoznačně svědčí o jeho účasti na pěstování konopí a zapojení do organizované zločinecké skupiny (str. 84 – 87 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 174. Pokud jde o námitky obviněného jimiž zpochybňuje závěry odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha ze dne 6. 6. 2017 ohledně nezkoumání vegetační fáze rostlin konopí a jejich stáří a brojí proti závěrům soudů ohledně stanovení kvality a výše výnosnosti konopí, přičemž se dovolává pochybností ve prospěch v tom smyslu, že není správná právní kvalifikace jeho jednání i podle §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku navazujícím na kvalifikaci podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve skutečnosti se těmito námitkami primárně domáhá změny skutkových zjištění nalézacího soudu a až teprve sekundárně, na podkladě této změny usiluje o změnu právního posouzení skutku. 175. V tomto ohledu lze nicméně uvést, že z předmětného odborného vyjádření zpracovaného Kriminalistickým ústavem Praha ze dne 6. 6. 2017 pod č. j. KUP-4772/ČJ-2017-2306PC, z něhož vycházel i soud prvního stupně vyplývá, že pro získání 1 kg toxikomansky použitelné sušiny konopí je potřeba 10-11 rostlin konopí, kdy na základě tohoto odborného vyjádření byl ze strany Policie České republiky následně vyhotoven úřední záznam ze dne 23. 11. 2017, č. j. NPC-1659-1525/TČ-2016-2200PR, o kalkulaci výtěžnosti indoor plantáží s možným ziskem, podle něhož obvinění mohli mimo jiné v případě ideálních podmínek získat 683 kg sušiny konopí, kdy cena při velkoobchodním prodeji činí 75.000 Kč za 1 kg, tedy mohli utržit finanční zisk kolem 51.225.000 Kč. 176. Vzhledem k rozsahu organizované zločinecké skupiny a její sítě provozovaných tzv. indoor pěstíren konopí, lze mít proto podle soudu prvního stupně v bodech II – III. obžaloby za to, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu podle §283 odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s kvalifikačními znaky ve „velkém rozsahu“ a „prospěch velkého rozsahu“ je v daném případě zcela opodstatněná a odůvodněná. Pokud jde o znak „získaní pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zákonodárce v citovaném ustanovení jednoznačně uvádí v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nikoli, že takového prospěchu muselo být dosaženo (str. 197 – 198 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Z těchto důvodů rozhodně nepřichází v úvahu obviněným navrhovaná mírnější právní kvalifikace. 177. Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele uplatněné pod dovolacím důvodem v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který ve věci není dán, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl na jeho existenci založen, a který obviněný v jeho druhé alternativě rovněž uplatnil. 178. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nedošlo ani k porušení zásady in dubio pro reo, jak je obviněným namítáno. Dovolání obviněného M. L. 179. Obviněný M. L. podané dovolání sice opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatněnými dovolacími námitkami jej nenaplnil. Podstatou jeho dovolání jsou výlučně výhrady skutkové povahy. 180. V případě skutku pod bodem II. (založení a účast na činnosti organizované zločinecké skupiny) spočívají v tvrzení, že soudy se nezabývaly otázkou jeho zavinění a nezjistily, zda u něj byl dán alespoň nepřímý úmysl. Ze skutkových zjištění soudů jednoznačně naopak vyplývá rozhodující role dovolatele (společně s podezřelým M. I.) na založení této skupiny a na jejím fungování a oba soudy se bezezbytku již vypořádaly s obhajobou, kterou dovolatel nyní opakuje i ve svém mimořádném opravném prostředku. Lze tak v zájmu stručnosti odkázat na přesvědčivé a výstižné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně (str. 81 a násl.) a závěry učiněné odvolacím soudem (zejména pod body 172-173 a 258). 181. Ve vztahu ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (skutek pod bodem III.) soudům vytýká, že nedostatečně vymezily jednání obviněného zakládající tuto skutkovou podstatu a že pouze skutečnost, že se nacházel v místech pěstování konopí, nezakládá jeho trestní odpovědnost za mu přisouzený zločin. 182. V podstatě stejnou výhradu směřuje též ohledně odsouzení za trestné činy krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť trestnost za ně se nemůže opírat jen o zjištění, že byl v předmětných bytech, když v nich byl pouze na návštěvě u svých známých. 183. Je zřejmé, že těmito námitkami dovolatel nenapadá nesprávnost právního posouzení mu přisouzené trestné činnosti, ale vytýká nedostatečná či nesprávná skutková zjištění, a jen na základě toho se dovolává beztrestnosti svého jednání. Jeho výhrady jsou však v rozporu se soudy učiněnými skutkovými závěry obsaženými ve výrokové části rozsudku soudu I. stupně a pečlivě rozvedenými v odůvodnění obou soudních rozhodnutí, a proto lze na ně v podrobnostech plně odkázat. 184. K dovoláním obviněných N. S., D. Z. a M. L. tak Nejvyšší soud uzavírá, že neobsahovaly žádnou námitku, která by byla způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, přičemž námitkám uplatněným v dovoláních nebyla shledána jakákoliv relevance ani z hlediska ústavně chráněných práv a svobod. 185. V další části se Nejvyšší soud bude dále zabývat námitkami uplatněnými v dovoláních obviněných I. P., N. L., L. H., E. I., S. J. a S. V. Dovolání obviněného I. P. 186. Obviněný I. P. své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podal do všech výroků jeho se týkajících a toto opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný v rámci svého dovolání uplatnil námitky podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod jen částečně. Za námitky, které pod rozsah uplatněného dovolacího důvodu nespadají, se řadí především výhrady směřující proti hodnocení důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění. Tak je tomu v případě, pokud ohledně účasti na trestné činnosti uvedené pod bodem II. namítá, že nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by byl členem organizované zločinecké skupiny a že by od někoho dostával jakékoli příkazy či pokyny. Ohledně jednání pod bodem III. /A, E, J, K, popírá svou účast na této trestné činnosti tvrzením, že žádnými důkazy nebyla prokázána jeho trestná činnost, a to že by se staral v rámci nějaké skupiny o pěstování rostlin konopí, namítá, že v objektech pěstíren nikdy nebyl, když nalezené stopy byly přeneseny společně s předměty, na nichž byly nalezeny, že nebyla posouzena pravost jeho podpisu na nájemní smlouvě apod. Ve výše uvedených námitkách spatřuje dovolatel kromě nesprávného právního posouzení věci i extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními učiněnými oběma soudy, a jejich právními závěry. 187. Nejvyšší soud naopak přisvědčil oběma ve věci činným soudům, pokud ve svých závěrech odkázaly na důkazy jednoznačně svědčící o fyzické přítomnosti obviněného v předmětných pěstírnách a vyvrátily jeho obhajobu, že žádné důkazy jeho konkrétní trestnou činnost neprokazují. Pokud jde o pěstírnu XY, odvolací soud odkázal na nalezenou ochrannou roušku, na které byl zjištěn profil DNA obviněného, přičemž provedeným sledováním byla zjištěna přítomnost jak dovolatele, tak i obviněných L. a D. v tomto objektu ve dnech 8., 6., 9. – 10. 6. 2017. V případě pěstírny v bytě č. 5, ulice XY soudy vycházely ze šetření ze dne 4. 4. 2017, jímž bylo zjištěno, že z bytu byly vynášeny pytle s obsahem zeminy, které byly nakládány do vozidla Ford Tranzit, a ve kterém byl po jeho zastavení Policií České republiky zjištěn rovněž obviněný I. P. Předmětné vozidlo pak bylo dne 9. 4. 2017 v 11,00 hod. zaparkováno v objektu pěstírny XY a v 15.30 hod. v objektu pěstírny XY. Pokud jde o pěstírnu v nebytovém prostoru č. 101 na ul. XY, odvolací soud poukázal na nalezené gumové rukavice a tričko, na kterých byl zjištěn profil DNA obviněného, a pokud jde o pěstírnu v nebytovém prostoru č. 101, ul. XY, s tou jej spojují dva daktyloskopické otisky prstů na postřiku proti škůdcům a pěstební deník. Odvolací soud rovněž zmínil nájemní smlouvou na prostor společnosti M. P., podepsanou jako jednatelem společnosti obviněným I. P. včetně předávacího protokolu. Přesto, že podpisy na předávacím protokolu byly provedeny tiskacím písmem a není tedy zřejmé, zda tyto podepsal obviněný, tato skutečnost podle obou soudů nikterak nezpochybnila, že i v této pěstírně se na pěstování konopí podílel. Soudy rovněž zdůraznily, že disponoval telefonem zn. BlackBerry, k němuž odmítl dát policii přístupová hesla (str. 80 - 82 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 188. Ohledně námitky obviněného I. P. (obdobně uplatněné též obviněnými N. L. a S. J.) vztahující se k nedostatečnému popisu skutku pod bodem II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, opírající se o tvrzení, že popis skutku neobsahuje žádné konkrétní jednání, které by bezprostředně souviselo s pěstováním konopí, nutno konstatovat, že soud prvního stupně ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty posuzovaného trestného činu učinil zcela konkrétní skutková zjištění, která následně ohledně obviněného I. P. jako člena skupiny osob úkolovaných M. I. a M. L. blíže popsal ve skutkové větě výroku o vině pod bodem II. na str. 6 citovaného rozsudku tak, že jsou to ti, kteří …“se pak starali o samotné pěstování rostlin konopí a o jeho další zpracování…vyrobili a dne 26. 4. 2017 pro jiného přechovávali omamnou látku konopí o hmotnosti….“. Není tak pochyb o tom, že ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně pod bodem II. byly popsány všechny znaky skutkové podstaty zločinu podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, jímž byli tito obvinění uznáni vinnými, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí formální znaky tohoto trestného činu. Lze tedy dovodit jak příslušný objekt trestného činu, tak i objektivní stránku (jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi), tak i stránku subjektivní. V této části se tedy námitka obviněného I. P., byť v rámci uplatněného dovolacího důvodu relevantně uplatněná, jeví neopodstatněnou. 189. Pokud obviněný uvádí, že své dovolání směřuje do všech výroků, jeho se týkajících, v tomto směru mimo námitek shora uvedených žádnou jinou argumentaci neuplatnil. V této souvislosti jak již výše uvedeno je tak třeba připomenout, že ve vztahu k takto nekonkrétním, argumentačně nepodloženým námitkám obviněného Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 6 Tdo 435/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). 190. Protože dovolací námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, nemůže být naplněn ani dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl na jeho existenci založen. 191. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Postupem soudů rovněž nebyla porušena ani obviněným namítaná zásada in dubio pro reo. Dovolání obviněného N. L. 192. Obviněný N. L. podal dovolání proti všem výrokům rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 48 T 6/2018, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 11 To 27/2019, jež se týkají jeho osoby, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. 193. Též u něj musí Nejvyšší soud konstatovat, že v rámci svého dovolání obviněný uplatnil námitky podřaditelné pod dovolací důvod pouze částečně. Povahu právně relevantních námitek ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil námitkami směřujícími do oblasti skutkových zjištění a brojícími proti způsobu hodnocení důkazů a postupu soudu prvního stupně při jejich provádění, opírající se o tvrzení, že se nepodařilo prokázat, že se jemu přisouzených skutků trestných činů dopustil. Tak je tomu kupř. v případě, pokud ve vztahu k jednání pod bodem II., týkajícího se jeho účasti na činnosti organizované zločinecké skupiny podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku namítá absenci důkazů svědčících o vzájemné komunikaci s ostatními spoluobviněnými, ohledně úkolování a dělby činností rámci hierarchie skupiny, rozdělení funkcí a dělbě činností, tvrdí, že použitá právní kvalifikace neodpovídá skutkovému stavu věci a provedeným důkazům, že nebylo prokázáno, že by pro utajenou komunikaci používal mobilní telefon BlackBerry, když ani ze znaleckého posudku Ing. Jana Janky nevyplývá, že byla v jeho telefonu nainstalována aplikace SkyECC, přičemž jeho obsah zpochybňuje i tvrzením, že jako stopa byl zajištěn jiný telefon než telefon zn. Nokia, na němž měly být zajištěny materiály a vzkazy, a to telefon zn. Alcatel One Touch. Stejné platí i ve vztahu k námitkám obviněného vztahujícím se k trestným činům krádeže a poškození cizí věci, spočívajícím v tvrzení, že mu tato trestná činnost nebyla prokázána. Ve skutečnosti se těmito námitkami primárně domáhá změny skutkových zjištění nalézacího soudu a až teprve sekundárně, na podkladě této změny usiluje o změnu právního posouzení skutku. 194. Pokud jde o námitku obviněného N. L. vztahující se k nedostatečnému popisu skutku pod bodem II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, z něhož by byla patrna jeho konkrétní účast na činnosti organizované zločinecké skupiny podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, lze odkázat na již uvedený závěr k obdobné námitce obsažené v dovolání I. P. pod výše uvedenými body odůvodnění tohoto usnesení. V této části se tedy námitka obviněného N. L., byť v rámci uplatněného dovolacího důvodu relevantně uplatněná, jeví neopodstatněnou. 195. Stran zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku povahu skutkových námitek představují výhrady, jimiž ohledně dílčích skutků pod bodem III. /D, E, F, G, I obviněný účast na těchto, mimo skutek pod bodem III. /F, popřel s tím, že na většině míst, na kterých měla být marihuana pěstována, nikdy nebyl, a důkazy hovořící o opaku, jsou nepřesvědčivé. V tomto ohledu soud prvního stupně nicméně upozornil, že na uvedených místech byly nalezeny biologické stopy svědčící o přítomnosti nejen obviněného, ale i ostatních spoluobviněných. Zpochybňuje-li obviněný jejich průkaznost, neboť nebyly nalezeny na žádném předmětu sloužícím k pěstování marihuany, ale toliko na předmětech snadno přenositelných a jedná se tak o důkazy nepřímé, soud prvního stupně konstatoval, že je sice možné, že se jednotlivá stopa mohla nějakým způsobem na určité místo přenést, nikoli však v takovém množství, navíc v kombinaci se stopami ostatních spoluobviněných. Uvedená zjištění tak vyvrací obhajobu obviněného, že se na daných místech nevyskytoval a jednání pod bodem III. /D, E, G, I se nedopustil. Nejvyšší soud tak nemá žádných pochyb, že obviněný byl z předmětné trestné činnosti usvědčen beze vší pochybností. 196. Odmítnout nutno rovněž námitky, jimiž obviněný ve vztahu k bodu III. /F připouští, že se sice pokoušel marihuanu pěstovat, s poukazem na odborné vyjádření (č. l. 9925) nicméně namítá, že v době jeho zadržení se jednalo pouze o rostlinky max. 10 cm vzrůstu, přičemž dohromady obsahovaly pouze 10 g účinné látky THC. V důsledku toho zpochybňuje právní kvalifikaci podle §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a jeho jednání mělo být kvalifikováno toliko podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku nebo podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Soud prvního stupně k argumentaci obviněného uvedl, že v dané tabulce se sice uvádí, že ze 400 ks rostlin lze získat 564,5 gramu rostlinné hmoty obsahující minimálně 10 g absolutního THC, pokud však jde o výpočet celkového množství zajištěného THC, soud v tomto bodě vycházel i z tabulky na č. l. 9930 ve svazku 52 spisu. K tomu odvolací soud dodal, že ze stopy č. 5 zajištěné při domovní prohlídce vyplývá, že touto stopou jsou usušené stonky rostliny konopí, z čehož je možno dovodit, že v daném místě již omamná látka byla vyrobena, a to v nezjištěném množství a době (str. 191 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 75 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Již z tohoto důvodu obviněným navrhovaná právní kvalifikace nepřichází v úvahu. 197. Namítá-li obviněný dále, že mu nebylo známo, že pěstování marihuany v České republice a její používání pro vlastní potřebu není legální, přičemž poukazuje na nízkou společenskou škodlivost marihuany, která je používána ve zdravotnictví a v řadě států dochází k její dekriminalizaci a legalizaci, k tomu odvolací soud zdůraznil, v daném případě se jednalo o průmyslové pěstování konopí za účelem dosažení co největšího zisku a takovéto jednání není legální ani ve státech, o nichž obviněný hovoří (bod 147 str. 52 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud dodává, že ani subjektivní přesvědčení obviněného jej nezbavuje trestní odpovědnosti, neboť pokud v daném případě zákonodárce vyjádřil v právním řádu způsob nakládání s konopím, jež může obsahovat omamnou a psychotropní látku, přičemž vymezil podmínky, za kterých lze s touto rostlinou nakládat jako s léčivem, volil-li obviněný cestu porušování právních norem, musí být připraven nést následky. 198. Jestliže obviněný N. L. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl též výrok o uloženém trestu odnětí svobody tvrzením, že uložený nepodmíněný trest je nepřiměřený, lze odkázat na již uvedený závěr pod výše uvedenými body odůvodnění tohoto usnesení. To, že dovolatel subjektivně pociťuje tento trest jako neodpovídající společenské škodlivosti jeho skutků a že o jeho výši polemizuje, je z hlediska dovolacích důvodů zcela irelevantní. Pochybení nebylo shledáno ani ohledně uložení trestu vyhoštění podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku ani ohledně trestu propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 199. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněný rovněž uplatnil, vzhledem k tomu, že námitky dovolatele uplatněné pod dovolacím důvodem v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který tedy ve věci není dán, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl na jeho existenci založen. 200. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ani postupem soudů nedošlo k porušení zásady in dubio pro reo či práva obviněného na spravedlivý proces, jak je jím namítáno. Dovolání obviněného L. H. 201. Obviněný L. H. svým dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) a l ) tr. ř. napadl výroky o vině a trestu, jeho se týkající. 202. Obviněný předně namítá, že v době podání obžaloby v nyní posuzované věci byl již pro jiný trestný čin ve výkonu trestu odnětí svobody a vztahovala se na něj povinnost nutné obhajoby. Ačkoliv jemu ustanovený obhájce ex offo JUDr. Josef Danisz obhajobu aktivně vykonával, procesních úkonů v rámci trestního stíhání se účastnil, k soudu se dostavoval, sepsal a podal odvolání, neměl nicméně důvěru, že řádně a zodpovědně hájí jeho zájmy, jeho opakované žádosti o změnu ustanoveného obhájce však nalézací soud nevyhověl. Je přesvědčen, že pokud by měl právo zvolit si „placeného“ obhájce nebo mu byl přidělen jiný obhájce, s nímž by si rozuměl a byl schopen se domluvit, mohl průběh jeho obhajoby probíhat zcela jinak. V odepření jeho žádostí o změnu obhájce spatřuje porušení jeho ústavního práva na obhajobu. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3324/15 ze dne 14. 6. 2016 a stanovisko Pléna sp. zn. Pl. ÚS 38/14 ze dne 4. 3. 2014. 203. Nutno konstatovat, že předmětnou námitku lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., jehož podstatou je skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl a dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Nebo obhájce ustanoveného či zvoleného měl, ale obhájci nebyla dána možnost se účastnit úkonu nebo řízení, jehož má právo se účastnit nebo mu být přítomen (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1286/2003). Ačkoliv tento dovolací důvod obviněný výslovně neuplatnil, Nejvyšší soud nicméně z jeho dovolací argumentace dovozuje, že jde o námitku neopodstatněnou. 204. Ze spisového materiálu vyplývá, že není sporu o tom, že u obviněného L. H. byly dány důvody nutné obhajoby ve smyslu ustanovení §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť ode dne 23. 10. 2016 se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody pro jinou trestnou činnost ve věci Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 1 T 47/2016. Rovněž není pochyb o tom, že obviněnému byl opatřením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. 20 Nt 5076/2017 ustanoven obhájce ex offo JUDr. Josef Danisz (č. l. 851 tr. spisu), který i podle obviněného obhajobu aktivně vykonával, v rámci trestního řízení se účastnil procesních úkonů, k soudu se dostavoval, sepsal a podal i odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Namítá-li nicméně obviněný, že k tomuto obhájci neměl důvěru, nic mu nebránilo, aby si kdykoli podle §37 odst. 2 tr. ř. zvolil obhájce jiného, přičemž nijak nezdůvodnil, proč by za této situace měl soud jeho žádosti o ustanovení jiného obhájce vyhovět. Jak uvádí státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání zákonodárce sice v ustanovení §40 tr. ř. hovoří o ustanovení jiného obhájce z důležitých důvodů, z nevyhovění žádosti o takovou výměnu však na rozdíl od úplné absence obhájce žádný dovolací důvod nedovozuje. Navíc jak obviněný sám připouští, nebyl obhájce v jeho věci nečinný, ale aktivně jeho obhajobu vykonával. V postupu soudu prvního stupně tak Nejvyšší soud neshledal namítané porušení zásad spravedlivého procesu, neboť obviněný neuvádí, že by mu bylo bráněno zvolit si obhájce jiného, jemuž by více důvěřoval. 205. Stran námitek, jimiž ve vztahu k výroku o vině pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně dovolatel namítá, že neexistují žádné relevantní důkazy dokládající, že jeho cesty do Nizozemí byly vědomě vedeny za účelem nedovoleného převozu drog, navíc v součinnosti s mezinárodní organizovanou skupinou, vytýká, že byl mylně vyložen obsah přepisů telefonních odposlechů, jež jsou fakticky jediným důkazem, na základě kterého soudy nesprávně a zcela účelově dovozují, že cestu realizoval za účelem „obstarání“ a „převozu“ drog pro svého známého, dovolatel vychází z jiných skutkových závěrů, než ke kterým nižší soudy dospěly. Jak z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, ačkoliv obviněný jakoukoliv souvislost s přisouzenou drogovou protiprávní činností popírá, je z této usvědčován jednak výsledky domovní prohlídky ze dne 23. 10. 2016 v bytě č. 4, na adrese XY, kde byl zajištěn mobilní telefon zn. Sony Xperia, který byl použit při kurýrní cestě kokainu z Holandska do České republiky, jednak z prohlídky jiných prostor a pozemků, a to motorového vozidla tov. zn. Renault Trafic ze dne 23. 10. 2016, v němž bylo zajištěno celkem 171 ks sazenic rostlin konopí o obsahu 1,125 g delta-9-tetrahydrocannabinolu, omamná látka kokain o celkové hmotnosti 1001,9 gramů směsi kokain hydrochlorid s obsahem 856,6 gramů účinné látky, tj. 85,5% kokainu báze a kokain o celkové hmotnosti 1061,47 gramů, což bylo prokázáno odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví chemie. Trestná činnost obviněného byla rovněž prokázána výsledky domovní prohlídky ze dne 12. 6. 2018 u obviněného E. I., svědecké výpovědi V. D. a ze zachycené jejich vzájemné telefonní komunikace. Z provedených odposlechů telefonního čísla obviněného (odposlechová akce s názvem „XY“) ve dnech 8. 9. - 13. 9. 2016 vyplývá, že ve spolupráci s obviněným E. I. uskutečnil cestu do Holandska. Provedeným znaleckým zkoumáním Ing. Jana Janky z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky byly zjištěny odeslané a přijaté textové zprávy (akce XY) kupř. SMS zprávu z telefonu E. I. ze dne 12. 9. 2016, kterou obdržel z telefonního čísla M. I. a následně přeposlal obviněnému L. H. (č. l. 11324 tr. spisu). 206. Lze shrnout, že ani Nejvyšší soud nemá pochybnosti o správnosti závěrů obou ve věci činných soudů, že obviněný L. H. v bodě I. napadeného rozsudku neoprávněné dovezl, jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou látku ve velkém rozsahu. Je nepochybné, že dovezení a přechovávání 1001,9 g směsi kokain hydrochlorid s obsahem 856,6 gramů účinné látky a 171 kusů rostlin konopí v počátečním vegetačním stádiu růstu pojem velkého rozsahu bezesporu naplňuje. 207. Nejvyšší soud se bez dalšího nemohl zabývat ani námitkami, v nichž obviněný L. H. (shodně též obviněný E. I.) zpochybňuje procesní použitelnost důkazů - odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu užitých v trestním řízení, neboť byly povoleny na základě příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu týkajícího se vyšetřování v jeho jiné trestní věci s nyní posuzovanou trestnou činností nesouvisející, neboť jde o výhrady procesně právní povahy směřující výlučně do procesu dokazování provedeného soudy nižších stupňů. Pokud by však byly důvodné, zakládaly by extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními, které by byly založeny na nepoužitelném důkazu, a z nich vyvozenými právními závěry, a proto Nejvyšší soud zkoumal jejich opodstatněnost (k tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. II. ÚS 864/08, ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. III. ÚS 3316/14, ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 298/05, ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. III. ÚS 1701/14, ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 1709/13, ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 3994/13). Nicméně Nejvyšší soud jako obiter dictum považuje za nutné se k těmto výhradám obviněného vyjádřit. 208. Z pohledu práva na spravedlivý proces, jehož porušení obvinění L. H. a E. I. výslovně v dovolání uplatňují, je třeba zvažovat relevanci této námitky. Podle judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu případné procesní pochybení by mohlo za jistých okolností naplňovat zvolený dovolací důvod, neboť pokud by procesní pochybení bylo takového rázu, že by mělo za následek nepoužitelnost určitého důkazu, který by byl pro formulování skutkového stavu podstatný, tak by to mohlo zakládat existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, a tudíž zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010). O takovou situaci se ovšem v dané věci nejednalo. 209. Obvinění L. H. a E. I. především dovozují procesní nepoužitelnost odposlechů a záznamů telefonních hovorů jako stěžejních důkazů jejich společné trestné činnosti z toho, že byly povoleny v jiné trestní věci obviněného L. H. Obviněný E. I. s odkazem na §88 odst. 2 tr. ř. věty druhé dále namítá nedostatečné odůvodnění vydaného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, neboť přestože je nezbytné, aby příkaz k odposlechu obsahoval odkaz na konkrétní mezinárodní smlouvu, která zavazuje ke stíhání konkrétního trestného činu, uvedený příkaz obsahoval toliko odkaz na Úmluvu o právech dítěte, která se na trestný čin, o který se v případě L. H. jednalo, nevztahuje. Příkaz k odposlechu byl tedy vydán v rozporu se zákonem, a proto na jeho základě získané důkazy jsou rovněž nezákonné a nelze je použít ani v tomto řízení ani v řízení jiném. Nejvyšší soud shodně se soudem druhého stupně, nicméně též z níže uvedených důvodů, jej považuje za důkaz neodporující zákonu. 210. Nejvyšší soud stran použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu z jiné trestní věci, konkrétně spoluobviněného L. H., jako důkazního prostředku v nyní projednávané věci považuje předně za nutné odkázat na §88 odst. 6 věta třetí tr. ř., ze kterého se jasně a zřetelně podává, že „v jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1, nebo souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávané stanice“. O takovou situaci se v dané věci jedná, konkrétně o případ vedení trestního stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1 §88 tr. ř. V projednávaném případě totiž bylo vedeno proti obviněným trestní stíhání mj. pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby až osmnáct let. Dále je nezbytné odkázat na ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. (ve znění zákona č. 150/2016 Sb.), podle kterého je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, a pro další zde výslovně uvedené trestné činy nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Není sporu o tom, že pokud dovolatelé byli v dané věci stíháni a odsouzeni pro zločin, jehož rozpětí trestní sazby činí deset až osmnáct let, bylo možno předmětný odposlech a záznam telekomunikačního provozu původně povolený v jiné trestní věci použít i v nyní projednávané věci. 211. Jak již bylo naznačeno, příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný soudcem Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 9. 2016 (č. l. 5038 – 5040 tr. spisu), byl vydán pro trestnou činnost obviněného L. H. (ve věci se jednalo o trestné činy podle §193 odst. 1 a §201 tr. zákoníku), která s posuzovanou trestnou činností obviněných neměla souvislost. Nicméně na základě tohoto povoleného monitorování telefonních hovorů spoluobviněného L. H. byla odhalena další jeho trestná činnost, na níž se podíleli i ostatní spoluobvinění jako členové organizované zločinecké skupiny. Zde je třeba zdůraznit, že ustanovení §88 odst. 6 tr. ř. nevyžaduje, aby trestná činnost, pro niž se nyní vede trestní stíhání, měla nějakou skutkovou souvislost s trestnou činností, ohledně které byl povolen odposlech a záznam jako důkaz v jiné trestní věci. Současně není ani potřebné, aby v obou trestních věcech byly podezřelé totožné osoby. Jinak vyjádřeno, možnost použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na základě příkazu vydaného v jiné trestní věci podle §88 odst. 6 tr. ř. není vázána na skutečnost, že osoba stíhaná ve věci, v níž jen tento odposlech pořízený v jiné věci použit jako důkaz, byla nějak účastná na podezření z trestné činnosti, ohledně níž byl původně odposlech proveden, když se ani nevyžaduje, aby v původně vedeném trestním řízení bylo zahájeno trestní stíhání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 109/2014, a ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 4 Tdo 969/2020). 212. Je-li obviněným E. I. dále namítáno, že předmětné odposlechy (č. l. 5833 tr. spisu) jsou důkazně neúčinné, neboť obviněný L. H. nebyl v té době podezřelý ze spáchání trestného činu, k jejímuž stíhání zavazuje mezinárodní smlouva, kterou však není v příkazu zmíněná Úmluva o právech dítěte č. 104/1991 Sb., přestože lze připustit, že odkaz na tuto Úmluvu skutečně není přiléhavý, soudce však obecně zmiňuje i další mezinárodní smlouvy (úmluvy), a jelikož se na daný případ vztahují jiné mezinárodní smlouvy (úmluvy), jimiž je Česká republika vázána (k tomu viz bod 148. odůvodnění rozsudku vrchního soudu), Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěry obou soudů, že za této situace jde o chybu pouze formální. K tvrzení obviněného, že nadto údajně policie mohla potřebné důkazy získat výslechem svědků, již z podnětu k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (č. l. 5031–5033 tr. spisu) vyplývá, že žádným jiným způsobem, zejména ne výslechem svědků, policie předpokládané informace nemohla získat (viz i příkaz soudce Okresního soudu v Příbrami na č. l. 5040). 213. Zde ovšem lze poznamenat, že případný nedostatek řádného odůvodnění příkazu nezakládá sám o sobě jeho nezákonnost, pokud jsou důvody pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu „materiálně“ seznatelné z konkrétních skutkových okolností, které byly rozvedeny v odůvodnění návrhu na vydání příkazu a ve vlastním příkazu. Jinak vyjádřeno skutečnost, že soudce případně dostatečně neodůvodnil předmětný příkaz, představuje [se zřetelem k požadavku formálně-materiálního posuzovaní zákonnosti (opatřování) důkazů] „pouze“ formální nedostatek příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a nezpůsobuje tak jeho nezákonnost (srov. též shora citované usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 907/13, obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017). 214. Navíc je třeba uvést, že právě povaha trestné činnosti, pro kterou se vedlo trestní řízení proti obviněným a objasnění toho, kdo se na páchání trestné činnosti podílí a jakou měrou a v jakém postavení, odůvodňovala použití odposlechů v předmětné trestní věci, když v případě drogové trestné činnosti se jedná o trestnou činnost vyznačující se zvýšenou mírou utajenosti, na které se mělo podílet více osob v různém postavení, přičemž právě objasnění takové trestné činnosti je v praxi velmi ztížené, když osoby na ní se podílející zpravidla komunikují prostřednictvím mobilních telefonů, prostřednictvím e-mailů a utajeně. Ze všech shora rozvedených důvodů je zjevné, že jakékoli zpochybňování záznamů a odposlechů telekomunikačního provozu jako použitelného důkazu v trestním řízení vedeném proti obviněným není namístě. Tento názor koresponduje i s odůvodněními napadených rozhodnutí, v nichž soudy nižších stupňů reagovaly na obdobné výhrady obou obviněných. Jejich námitky o nezákonnosti provedeného důkazu tudíž nemohou obstát, přičemž zmíněná pochybení při jejím provádění neměla bezprostřední dopad na zachování práv obviněných na spravedlivý proces. 215. Odmítá-li obviněný L. H. argumentaci soudu prvního stupně, že byl zadržen tzv. při činu v předmětném vozidle, odvolací soud konstatoval, že toto je sice pravdou, z obsahu spisu jeho tvrzení, že předmětné vozidlo, když k němu s Policií České republiky přišel, bylo otevřeno, nicméně nevyplývá, stejně jako, že mu drogy v něm se nacházející, byly podstrčeny. Naopak provedenými důkazy nebylo zpochybněno, že nalezené drogy přivezl on. V postupu soudu prvního stupně tak Nejvyšší soud namítané porušení zásady in dubio pro reo neshledal. 216. Obviněný v rámci dalších dovolacích námitek uvedl, že soudy obou stupňů odmítly obhajobou navrhované doplnění dokazování, aniž by tuto námitku jakkoli blíže konkretizoval. V této souvislosti je třeba připomenout, že ve vztahu k takto nekonkrétním, argumentačně nepodloženým námitkám Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu viz bod 188. shora). 217. Lze tak učinit dílčí závěr, že tyto obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, a proto žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají. Ve vztahu k nim neexistuje ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu takové námitky přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). 218. Pokud obviněný s poukazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. shledal vadným výrok o trestu, přičemž namítá nesprávnost vyměření souhrnného trestu oběma nižšími soudy, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky proti uložení souhrnného trestu sice nelze podřadit pod uplatněné dovolací důvody, ale lze je podřadit pod rovněž uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného vztahující se k postupu nižších soudů při ukládání souhrnného trestu však Nejvyšší soud neshledal důvodnými. 219. V rámci své dovolací argumentace obviněný uvedl, že rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 48 T 6/2018, předcházely pravomocné trestní rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 1 T 47/2016, Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 3 T 23/2017, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 57 T 5/2012, jímž byl dne 19. 9. 2013 nejprve nepravomocně odsouzen, po následném vrácení věci soudu prvního stupně odvolacím soudem byl dne 17. 6. 2014 nepravomocně zproštěn, když i tento rozsudek odvolací soud zrušil a řízení pravomocně skončilo až dne 25. 5. 2017, tedy před vynesením obou rozsudků nyní napadených dovoláním. 220. Oba soudy mu sice uložily souhrnný trest, každý z nich však podmínky pro jeho aplikaci posoudil zcela odlišně. Vrchní soud v Praze z podnětu odvolání státního zástupce původní výrok o souhrnném trestu prvoinstančního Městského soudu v Praze změnil tak, že ponechal souhrnný trest v trvání 11 let pouze ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 3 T 23/2017, jímž mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře dvou let, nikoliv však již k rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 57 T 5/2012, což odůvodnil tím, že „první odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, sp. zn. 57 T 5/2012 byl vyhlášen dne 19. 9. 2013“. Na základě toho vrchní soud dovodil, že „není splněna podmínka spáchání nyní projednávané trestné činnosti před vyhlášením rozsudku soudem prvního stupně.“ Podle obviněného však vrchní soud nevzal v potaz, že ve dnech 21. - 22. 10. 2016, kdy se měl dopustit nyní posuzovaného trestného činu, byl v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 57 T 5/2012 nepravomocným rozsudkem ze dne 17. 6. 2014 nikoliv odsouzen, nýbrž zproštěn , byť posléze byl tento zprošťující rozsudek změněn na odsuzující. Má tedy za to, že pokud odvolací soud ze souhrnného trestu vypustil trest uložený Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Rovněž je přesvědčen, že nelze aplikovat ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, neboť to se vztahuje k vyhlášení odsuzujícího rozsudku za jiný trestný čin, nikoliv jako v jeho případě k vyhlášení rozsudku zprošťujícího, byť následoval a později předcházel jiným rozhodnutím, která byla odsuzující. 221. Podle obviněného oba soudy rovněž pochybily, když při rozhodnutí o souhrnném trestu do něj opomněly zahrnout rovněž rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 1 T 47/2016, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením odvolacího Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 141/2017, dne 4. 5. 2017. Má tedy za to, že jsou u něj dány předpoklady k uložení souhrnného trestu odnětí svobody nejen ve vztahu k odsouzení rozsudky Okresního soudu v Příbrami a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, ale též ve vztahu k předmětnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9. 222 . Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 223. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci l, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jeho jiný trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším. 224. Z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů, vyžádaných soudních rozhodnutí, jakož i z obsahu procesního spisu vyplývá, že obviněný L. H. byl mimo jiné: - rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 25. 5. 2017, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 2 To 40/2017, za zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, - rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 1 T 47/2016, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 67 To 141/2017, za zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 3 T 23/2015 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 8 To 14/2016, - rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 3 T 23/2017, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 9 To 189/2017, pro přečiny ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, - v nyní posuzované věci rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 48 T 6/2018 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 11 To 27/2019 pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 roků při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 3 T 23/2017, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 9 To 189/2017. 225. K výše uvedenému lze připomenout, že první odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ve věci sp. zn. 57 T 5/2012 za jednání, jehož se obviněný dopustil v době od června 2011 do září 2011 a od prosince 2011 do 1. 1. 2012, byl vyhlášen již dne 19. 9. 2013. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 2 To 81/2013, byl podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem-pobočce v Liberci k novému projednání a rozhodnutí. Soud prvního stupně následně rozhodl rozsudkem ze dne 17. 6. 2014, tak, že obviněného podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby. Předmětný rozsudek však byl opětovně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 2 To 77/2014, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem-pobočce v Liberci k novému projednání a rozhodnutí. Soud prvního stupně pak znovu rozhodl rozsudkem ze dne 29. 11. 2016, když i tento rozsudek Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 2 To 40/2017 podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a odsoudil jej k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků. 226. Z výše uvedeného vyplývá, že jestliže rozhodným okamžikem pro posouzení důvodnosti aplikace souhrnného trestu je vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně, k němuž došlo ve věci Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, sp. zn. 57 T 5/2012, již dne 19. 9. 2013 , pak pokud se nyní projednávané trestné činnosti obviněný dopustil v době od 21. 10. 2016 do 23. 10. 2016 , zjevně nebyla splněna podmínka spáchání nyní projednávané trestné činnosti před vyhlášením odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně za jiný jeho trestný čin. Odvolací soud tak postupoval správně, pokud ze souhrnného trestu vyloučil odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 57 T 5/2012. Skutečnost, že v mezidobí byl obviněný zproštěn obžaloby, je zcela irelevantní. 227. Pokud dovolatel namítá, že oba nižší soudy při úvahách o uložení souhrnného trestu do něj opomněly zahrnout rovněž rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 1 T 47/2016, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením odvolacího Městského soudu v Praze, sp. zn. 67 To 141/2017, dne 4. 5. 2017, pak i v tomto směru jde o neopodstatněnou námitku. 228. Jak totiž ze skutkových zjištění vyplývá, jednání popsaného v bodě I. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 48 T 6/2018, se obviněný L. H. dopustil v době od 21. 10. 2016 do 23. 10. 2016. Odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 1 T 47/2016, byl sice vyhlášen až dne 22. 2. 2017, ale jde o rozsudek, jímž byl obviněnému uložen souhrnný trest k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 3 T 23/2015, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 8 To 14/2016. Přitom trestné činnosti ve věci Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 1 T 47/2016, se obviněný dopustil v době od 2. 5. 2015 do 3. 5. 2015. Obviněný se nyní posuzovaného protiprávního činu dopustil až poté, co byl Obvodním soudem pro Prahu 9 ve věci sp. zn. 3 T 23/2015 dne 12. 11. 2015 vyhlášen odsuzující rozsudek za jeho jiný trestný čin. Odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 1 T 47/2016, se tak týká sbíhající se trestné činnosti obviněného. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že ani ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 2. 2017 nebyly dány podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, a proto nedošlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 229. Dále obviněný namítá, že změnou výroku o trestu při současném opomenutí jiného, do souhrnného trestu aplikovatelného rozsudku, mu byl uložen trest odnětí svobody, který překračuje zákonem vymezenou výši, když načítáním trestů z odsouzení ostatními rozsudky dosáhl trestu v délce 21 roků. V rámci zde předkládaných úvah odkazuje na problematiku „kumulace trestů“, přičemž poukázal zejména na nález Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. II. ÚS 4022/18, v němž se Ústavní soud zabýval (mimo jiné) problematikou tzv. kumulace výkonu trestů odnětí svobody v případě rozhodování o podmíněném odsouzení ve smyslu §86 tr. zákoníku, resp. o jeho ponechání v platnosti i přesto, že odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Je zřejmé, že Ústavní soud se primárně zabýval odlišnou situací, než ve které se nyní ocitl obviněný. 230. Ve svém dovolání obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť podle jeho názoru odvolací soud zamítl jím podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání tímto soudem s odůvodněním, že jej neshledal důvodným, ačkoliv byly v předcházejícím řízení dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř. Jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm . l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě navazuje a souvisí s výše uvedenými důvody dovolání, které však nebyly shledány důvodnými. Proto ani v tomto směru nebylo možno přisvědčit podanému dovolání obviněného L. H. Dovolání obviněného E. I. 231. Obviněný E. I. svým dovoláním, které založil na důvodech podle §265b odst. 1 písm. b), g), l) tr. ř. napadl výrok o vině (body I. a II. rozsudku Městského soudu v Praze) i trestu a výrok rozsudku Vrchního soudu v Praze, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, neboť má za to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo zamítnuto jeho odvolání, ačkoliv pro to nebyly splněny procesní podmínky. 232. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., obviněný toliko uvedl, že „s ohledem na národnostní složení obžalovaných je přesvědčen o tom, že měl být z rozhodování vyloučen JUDr. Tome Frankič“. Ten měl pak podle přesvědčení obviněného namítnout sám svou podjatost a složení senátu mělo být změněno. 233. Ačkoli tyto námitky typově spadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., touto svou argumentací, kterou však nikterak blíže neodůvodnil, obviněný tento dovolací důvod nenaplnil. Jen na okraj lze dodat, že zejména neuvádí, jakou konkrétní národnost má na mysli a jak by ta která národnost osob vystupujících v řízení mohla k podjatosti jmenovaného soudce vést, když z výroku rozsudku soudu prvního stupně je uvedena státní příslušnost obviněných, nikoli jejich národnost. V této souvislosti je třeba znovu připomenout, že ve vztahu k takto nekonkrétním, argumentačně nepodloženým námitkám obviněného, z nichž není zřejmé, jak se toto tvrzení mělo dotýkat osoby dovolatele, Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 6 Tdo 435/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). 234. V posuzované věci obviněný neuvedl žádné relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti výše jmenovaného soudce odvolacího soudu. Obviněný de facto neuvádí nic, co by svědčilo o tom, že by na jeho straně byl dán poměr k projednávané věci, k dotčeným osobám či orgánům ve smyslu §30 tr. ř. Navíc žádná taková okolnost neplyne ani z předmětného spisového materiálu. Dané námitky obviněného je tak třeba považovat jednak za nepodloženou spekulaci, jednak za projev jeho nespokojenosti s postupem nalézacího a následně i odvolacího soudu, což však nemůže být důvodem pro vyloučení určitého soudce z rozhodování. Jak již bylo výše uvedeno, za takové situace neurčitost dovolací námitky neumožňuje Nejvyššímu soudu přezkoumání její opodstatněnosti. Lze též připomenout, že obviněný je oprávněn podat dovolání jen prostřednictvím svého obhájce, což má mimo jiné garantovat i náležité jeho odůvodnění, a to i s konkrétní dovolací argumentací. Proto se Nejvyšší soud touto dovolací námitkou nemohl zabývat, když dovolatel nevymezil prostor pro její přezkoumání. V této části nezbývá než považovat dovolání za zjevně neopodstatněné, neboť dovolatel neuvedl nic, z čeho by podjatost soudce mohla vyplynout. 235. Pokud obviněný uplatnil rovněž dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., svými námitkami, jimiž ve vztahu ke skutkům pod body I. a II. napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení, které zakládá na tvrzení, že se žádného protiprávního jednání nedopustil, že jeho záměrem bylo dovážet potraviny z Makedonie (spolu s obviněným L. H.), že jediným důkazem ke skutku ad I. mají být odposlechy z jiného řízení vedeného proti obviněnému H., ke skutku ad II. namítá, že o jeho zapojení do činnosti organizované zločinecké skupiny nejsou žádné důkazy, když koupě vozidla a jeho následný prodej nenaplňuje znaky daného trestného činu, že o jeho vědomosti, k čemu bude vozidlo užito, nebyl provedený žádný důkaz, tak ve skutečnosti uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. 236. Ve vztahu ke skutku pod bodem I., kdy měl neoprávněně zprostředkovat dovoz omamné látky prostřednictvím obviněného L. H., který ji na jeho pokyn obstaral a dovezl z Nizozemí, podle obou soudů provedené důkazy spolu s odposlechy zcela jednoznačně prokazují, že se nejednalo o žádný dovoz potravin z Makedonie, ale ve skutečnosti šlo o dovoz zajištěných drog z Nizozemí. V tomto směru soudy důvodně neuvěřily tvrzení obviněného L. H., že obviněný E. I. nebyl do dovozu drog zainteresován. I podle Nejvyššího soudu je správný závěr obou soudů, že obviněný svým jednáním neoprávněně zprostředkoval omamnou látku ve velkém rozsahu, čímž naplnil zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. 237. Namítá-li obviněný dále, že jediným důkazem ve vztahu ke skutku č. I (dovoz 1 kg kokainu) mají být procesně nepoužitelné důkazy - odposlechy z řízení, které bylo vedeno původně samostatně proti obviněnému L. H. v jiné jeho věci, lze odkázat na výše uvedený podrobný závěr k obdobné námitce obsažené v dovolání spoluobviněného L. H. 238 . Stejně tak se Nejvyšší soud nemůže ztotožnit s námitkami směřujícími do naplnění subjektivní stránky trestného činu, jimiž dovolatel vytýká absenci vědomí o tom, že se podílí na trestné činnosti organizované zločinecké skupiny ve vztahu ke skutku pod bodem II. výroku rozsudku soudu prvního stupně. Zpochybňuje závěry soudu prvního stupně vyplývající z provedeného dokazování, kupř. tvrzením, že nebyly provedeny jakékoliv důkazy o tom, že mohl mít povědomost o existenci organizované zločinecké skupiny, že by se účastnil na její činnosti a podpoře, že všechny členy údajné skupiny ani neznal apod. I zde totiž obviněný brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči právnímu hodnocení, které soudy zaujaly. Na skutkovém podkladě jsou založeny rovněž námitky, že závěr o jeho zapojení do činnosti organizované skupiny je naprostou smyšlenkou, stejně jako povědomí, že M. I. spolu s obviněným M. L. založili organizovanou zločineckou skupinu, kterou měl dovolatel podporovat zakoupením motorového vozidla, které pak přenechal této skupině k užívání, přičemž toto vozidlo mělo být užito k obsluze několika pěstíren marihuany. Rovněž závěr, že měl toto vozidlo zakoupit v podstatě fiktivně a účelově zapsat na svou společnost T.-B., a tím vědomě v úmyslu podporovat organizovanou zločineckou skupinu předat členům této skupiny k užívání, není ničím podložen. Odmítá-li dále, že měl vědomost o tom, k čemu bude vozidlo sloužit a není tak v jeho jednání možné spatřovat naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, když pro tento průběh skutkového děje nejsou žádné důkazy, i tyto námitky obviněný ve skutečnosti směřuje proti hodnocení důkazů a z nich vyvozeným skutkovým zjištěním, nikoli proti právnímu hodnocení, které soudy zaujaly. 239. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze poukázat na velmi podrobné dokazování a jeho zhodnocení zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění rozsudku, kde se soud věnoval všem okolnostem, které mu umožnily učinit závěr o vině obviněného bez důvodných pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky mu přisouzeného trestného činu, přičemž nedospěl k žádnému poznatku, který by měl byť jen zpochybňovat otázku vědomí obviněného o charakteru činnosti celé skupiny, tak i vlastního osobního zapojení do ní. Provedené důkazy svědčí o tom, že podezřelý M. I. a obviněný M. L. založili organizovanou zločineckou skupinu a jako její organizátoři se starali o členy této skupiny. Mimo jiné zajišťovali a financovali koupi motorového vozidla tov. zn. Fiat Ducato, kdy ze zachycených zájmových hovorů ve dnech 14. 1. - 30. 1. 2017 (viz č. l. 84 rozsudku soudu prvního stupně) vyplývá jejich společná domluva, že toto vozidlo přepíší na společnost T.-B. obviněného I. E. S tímto vozidlem je spojena i podpora organizované zločinecké skupiny ze strany tohoto obviněného, který dal plnou moc k jeho koupi a přepisu na danou společnost. Toto vozidlo pak dne 8. 3. 2018 převáželo komponenty k pěstování rostlin konopí tzv. indoor způsobem z adresy XY, kdy bylo následně zastaveno hlídkou Policie České republiky. Ve shodě se závěry odvolacího soudu ani Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že provedené důkazy prokazují, že obviněný E. I. jednak zprostředkoval omamnou látku ve velkém rozsahu a jednak podporoval organizovanou zločineckou skupinu. 240. Pokud obviněný spatřuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm . l) tr. ř. ve skutečnosti, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho odvolání, aniž by pro takový postup byly splněny procesní podmínky, neboť bylo namístě rozhodnutí zrušit a nově rozhodnout, případně věc vrátit k dalšímu řízení soudu prvního stupně, nutno uvést, že obviněný uvedený důvod nesprávně dovozuje z nesplnění „procesních podmínek“ k zamítnutí odvolání. K porušení procesních podmínek ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. však nemůže dojít tím, že se odvolací soud dostatečně nevypořádá s odvolacími námitkami obviněného. Uvedené porušení procesních podmínek totiž spočívá v tom, že odvolací soud napadené rozhodnutí vůbec věcně nepřezkoumával, což není tento případ. 241. Protože dovolací námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který byl na jeho existenci založen. 242. Nejvyšší soud konstatuje, že řízení před soudy obou stupňů není zatíženo porušením pravidel spravedlivého procesu, ani jejich postupem nebyla porušena zásada trestního řízení in dubio pro reo , jak je obviněným namítáno. Dovolání obviněného S. J. 243. Obviněný S. J. své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. V rámci své dovolací argumentace pak uplatnil námitky podřaditelné pod dovolací důvod pouze částečně. 244. I když obviněný výslovně neuvádí, v čemž spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., lze se domnívat, že jej hodlal vztáhnout k procesním vadám, na které poukazuje v bodě IV. dovolání, když namítá chybnou právní kvalifikaci jeho jednání pod bodem III. /písm. E, F, G, I rozsudku soudem prvního stupně jako zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku namísto v obžalobě správně popsaného jednání jako přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Má za to, že soud prvního stupně opomněl o tomto skutku popsaném v obžalobě pod bodem III. rozhodnout, když naopak rozhodl, že se dopustil zločinu krádeže, i když z toho nebyl obviněn, obžalován a absentoval i popis tohoto skutku. Odvolací soud však namísto toho, aby věc v této části vrátil a uložil soudu prvního stupně o předmětném skutku rozhodnout, rozhodl o skutku sám. Ve vztahu k přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku mu tak bylo odebráno právo na spravedlivý proces, neboť o skutku popsaném v bodě III. obžaloby bylo rozhodnuto jen odvolacím soudem, čímž byla porušena dvojinstančnost řízení. 245. Nejvyšší soud po přezkoumání napadených rozsudků zjistil, že obviněný byl uznán vinným mj. jednáním popsaným pod bodem III. /E, F, G, I na str. 11, 12 a 14 rozsudku soudu prvního stupně, vztahujícím se k poškození zařízení bytu č. 5 na adrese XY, bytu č. 11 na adrese XY, bytu č. 12 na adrese XY a bytu č. 4 na adrese XY. To se pak odrazilo i v právní větě na str. 16 citovaného rozsudku, podle níž dovolatel společně s dalšími zde uvedenými spoluobviněnými „poškodili cizí věci a způsobili tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou“ odpovídající přečinu poškození cizí věci. Je pravdou, že na to nenavazovala správná právní kvalifikace jako přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, ale skutek byl soudem prvního stupně nesprávně posouzen jako zločin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Pokud v návaznosti na to odvolací soud shledal, že soud prvního stupně pochybil, jestliže pro předmětné jednání obviněného uznal vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, rozsudek ve výroku o vině pod bodem III. /písm. E, F G, I zrušil a nově rozhodl tak, že toto jednání kvalifikoval jako přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, nelze mít k tomuto postupu žádných výhrad (bod 186 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Obviněným uplatněný důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. tak naplněn nebyl. 246. Pokud jde o výtku, že ačkoliv podle výrokové části rozsudku odvolacího soudu se krádeže nedopustil, přičemž v odůvodnění jeho rozsudku pod bodem 331 je opětovně vyjmenován společně s dalšími spoluobviněnými, že se dopustil trestného činu krádeže dle §205 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, lze souhlasit, že se jedná toliko o zjevnou vadu odůvodnění, která však na postavení obviněného neměla žádný vliv a ani tímto formálním pochybením nedošlo k porušení zásad spravedlivého procesu. 247. Ve vztahu ke zločinu na účasti organizované zločinecké skupině dle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku za námitky, které pod rozsah uplatněného dovolacího důvodu nespadají, lze podle Nejvyššího soudu zařadit především výhrady obviněného směřující proti skutkovým zjištěním soudů. Spočívají konkrétně v tvrzení, že v bytě č. 8 v ulici XY v době zadržení sice prokazatelně sám bydlel, ale nebyl zde nikdy spáchán jakýkoliv trestný čin, nikdy se v něm marihuana nepěstovala, že odposlechem M. I. ze dne 7. 3. 2017 bylo prokázáno, že se spolu neznali a je tak nesprávný závěr odvolacího soudu, že naopak tento hovor dokazuje, že se jednalo o organizovanou zločineckou skupinu a M. I. jej měl úkolovat. Rovněž pokud zpochybňuje, že členství v organizované zločinecké skupině nedokazuje ani u něj nalezený telefon BlackBerry, neboť se jednalo o základní model, do kterého nebylo možné instalovat aplikace, přičemž je nepodložená domněnka soudu, že v tomto telefonu měla být nainstalována aplikace SkyECC Universal Encryption ke komunikaci v rámci údajné organizované zločinecké skupiny, ačkoliv tato v jeho telefonu nebyla nalezena ani nebyla žádná konspirativní komunikace z tohoto telefonu zaznamenána. Těmito námitkami ve skutečnosti polemizuje s důkazy ke skutkům v bodě ad III. /E, F, G, přičemž vytýká, že ve vztahu k jeho osobě je odůvodnění rozsudků obou soudů zcela nepřezkoumatelné, mezi provedenými důkazy a závěry učiněnými z těchto důkazů je extrémní rozpor a soudy nepostupovaly podle zásady in dubio pro reo. 248. Pokud jde o jednání pod bodem II., jehož se měl dopustit předložením jako pravého padělaného průkazu k prokázání své totožnosti za účelem uzavření nájemní smlouvy na byt č. 8 v ulici XY, v tomto ohledu odvolací soud důvodně poukázal na závěry domovní prohlídky ze dne 12. 6. 2017, při níž byl obviněný v předmětném bytě zadržen, přičemž předložil pozměněný cestovní pas Chorvatska vydaný na jméno T. V. Rovněž byl zajištěn padělaný občanský průkaz a řidičský průkaz znějící na totéž jméno, což vyplynulo z odborných vyjádření oddělení dokladů a specializovaných činností, odboru cizinecké Policie České republiky. Podle soudů není důvod pochybovat, že tyto doklady obviněný použil také v rámci své činnosti pro organizovanou zločineckou skupinu. Z výslechu svědkyně M. A. ze dne 21. 7. 2017 vyplývá, že pronájem a obstarávání záležitostí kolem bytu organizoval M. I. Rovněž bylo prokázáno, že obviněný S. J. za účelem uzavření nájemní smlouvy k předmětnému bytu užil jako pravý padělaný průkaz totožnosti občana Slovinska, vydaný na osobu D. K., na základě kterého byla na toto jméno uzavřena nájemní smlouva, kdy na fotografii je vyobrazen sám obviněný. Pokud jde o zajištěný telefon zn. BlacBerry, používaný k šifrované komunikaci v rámci zločinecké skupiny, k němu obviněný odmítl sdělit přihlašovací údaje. Z telefonu zn. Samsung pak bylo zjištěno, že se dne 11. 6. 2017 pohyboval na území zachycující oblast XY, XY, přičemž ze znaleckého posudku Ing. Jana Janky z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky vyplynulo, že obsahuje odeslanou SMS zprávu na telefon M. A., z níž je patrno, že byt č. 12 byl pronajat na osobu vystupující pod smyšlenou totožností P. Z. a mimo jiné obsahoval i fotografii pěstebního návodu. Sledováním osob a věcí byly zaznamenány pohyby osob vstupující a vystupující z bytu č. 8, na adrese XY, kdy byli zachyceni S. J., D. I., N. L., I. P., M. L., S. V. a podezřelý D. M. V návaznosti na výše uvedené pak za relevantní, nicméně neopodstatněnou, lze považovat námitku, jíž obviněný zpochybňuje, zda mohla mít organizovaná zločinecká skupina nějaký prospěch z toho, že užíval předmětný byt pod falešnou záminkou. Jak oba soudy shodně uvedly, utajené ubytování členů zločinecké skupiny je třeba považovat za okolnost této skupině prospívající, neboť takový způsob bydlení podstatně snižuje možnost jejich odhalení. Za těchto okolností současně není podstatné, zda v předmětném bytě došlo či nedošlo k nějaké konkrétní trestné činnosti, jak je obviněným namítáno. 249. Toliko procesní povahy je námitka, jíž obviněný vytýká, že ačkoliv k prokázání skutečnosti, že nájemní smlouvu ze dne 25. 11. 2016 a předávací protokol z téhož dne nepodepsal, navrhoval znalecký posudek z oboru písmoznalectví, tento důkaz nebyl soudy akceptován. Jak již výše uvedeno, obecně v souvislosti s rozsahem dokazování je možno konstatovat, že neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12). Pokud tomuto důkaznímu návrhu učiněnému rovněž v průběhu veřejného zasedání ani odvolací soud nevyhověl, v odůvodnění svého rozsudku náležitě objasnil, z jakých důvodů navrhované doplnění dokazování pokládal za nadbytečné, přičemž shledal, že nalézací soud provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou žádné pochybnosti ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., Nejvyšší soud se s tímto postupem obou soudů ztotožnil, přičemž dospěl k závěru, že se v projednávané věci nemůže jednat o existenci tzv. opomenutých důkazů. Ani tuto námitku proto Nejvyšší soud neshledal jako důvodnou. 250. Jestliže obviněný k bodu III. /E, F, G a I zdůraznil, že důkazy ve vztahu k jeho osobě byly soudy hodnoceny v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“ a skutkové závěry jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, ani s touto jeho argumentací se Nejvyšší soud neztotožnil. 251. Namítá-li obviněný ohledně skutku pod bodem III. /E, jímž byl uznán vinným z podílu na provozování pěstírny na adrese XY., byt č. 5, že při domovní prohlídce ze dne 12. 6. 2017 v něm tzv. indoor pěstírna nebyla zjištěna ani zde nebyly nalezeny žádné rostliny, semínka, květináče s hlínou, lampy, elektrorozvody ani závlahové systémy, jen několik pytlů s hlínou a nějaké zařízení v krabicích a absentuje tak jediný důkaz o tom, že zde pěstírna byla, nebo že zde byla plánovaná, podle soudů obou stupňů z provedených důkazů naopak vyplývá, že s touto pěstírnou dovolatele spojují daktyloskopické otisky na lahvích od piva, kdy bylo zjištěno, že v této pěstírně působili i obvinění I., L. a P., přičemž z telefonických odposlechů je zjevné, že ji řídili M. I. a M. L. K námitce, že z fotodokumentace nevyplývá, že by v bytě byla pěstírna konopí, odvolací soud uvedl, že z rozsudku soudu prvního stupně sice vyplývá, že pěstírna nebyla v době prohlídky v běhu, byly zde však nalezeny přípravky a zařízení sloužící k vybudování pěstírny konopí. Soudy odmítly tvrzení obviněného, že byl-li pod písmenem F) uznán vinným z účasti na provozování pěstírny v bytě č. 11 na adrese XY, v něm se sice marihuana pěstovala, on však s pěstováním neměl prokazatelně nic společného. Naopak poukázaly, že i s touto pěstírnou jej spojují nalezené stopy, kdy z odborného vyjádření bylo zjištěno, že na stínítkách s výbojkami byly zajištěny daktyloskopické stopy jak dovolatele, tak i obviněných N. L., S. V. a D. I. Shodný závěr soudy učinily i ohledně jednání pod bodem III. / G), jímž byl dovolatel uznán vinným z provozování pěstírny v bytě č. 12 na adrese XY. Namítá-li, že i v tomto bytě se sice marihuana v bytě pěstovala, ale ani v tomto případě s pěstováním neměl nic společného, z provedeného dokazování naopak vyplývá, že stopy obviněného byly nalezeny též v předmětné pěstírně, jeho DNA byla zjištěna i na digitální váze, která byla kontaminovaná THC a jeho přítomnost byla prokázána výsledky sledování i pořízenou fotodokumentací. Nejvyšší soud v postupu odvolacího soudu, který se s námitkami obviněného vypořádal v odůvodnění rozsudku v bodech 186 – 196, neshledal žádné pochybení. 252. Za hmotněprávní, nicméně neopodstatněnou, shledal Nejvyšší soud námitku ve vztahu ke zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným jednáním uvedeným pod bodem III. /E, F, G a I., podle níž soudy nezjišťovaly stádia pěstování jednotlivých rostlin konopí, když o výrobu marihuany se jedná podle ustálené judikatury jen v případě, kdy rostlina konopí byla sklizena a zpracována v procesu, v němž byla jako vstupní komponent dále upravována do stavu způsobilého ke spotřebě. V daném případě se podle obviněného jednalo o rostliny pěstované (nedospělé) v pěstebních stanech, tedy o proces pěstování, nikoliv o proces samotné výroby, když nedošlo ke sklizení a ani se o sklizeň nikdo nepokusil, přesto bylo soudem toto stádium hodnoceno jako dokonaný trestný čin dle §283 tr. zákoníku, ačkoliv se jednalo o přípravu, maximálně pokus trestného činu dle §283 tr. zákoníku. 253. Tím obviněný nabízí k posouzení otázku, zda je pěstování a následné sušení rostlin konopí obsahujících THC již zpracováním omamné látky ve smyslu její výroby, tedy zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku . Nejvyšší soud připomíná, že judikaturní závěry jednoznačně rozlišují trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 tr. zákoníku a trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku (viz právní závěry vyjádřené především ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr.). Je-li možno již z množství či způsobu pěstování konopí (např. upravování podmínek cílících na co nejvyšší výnos, zahrnující velké vstupní investice svědčící o úmyslu tyto vykompenzovat prodejem získaného produktu apod.) dovodit, že jde o komerční pěstování konopí, je třeba aplikovat ustanovení §283 tr. zákoníku postihující nedovolenou výrobu a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Výrobou psychotropní látky v případě rostliny konopí je neoprávněné zpracování v procesu, v němž je jako komponent konopí dále zpracováváno, a to buď do stavu již způsobilého ke spotřebě nebo k získání psychotropní látky THC (viz uváděné stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 300/2014). 254. Dále bylo tedy třeba zkoumat, zda rostlina konopí byla zpracovávána tak, aby ji bylo možné přímo užít jako drogu (marihuana) anebo za účelem získání psychotropní látky THC. Z popisu skutku v bodě III. /výrokové části rozsudku soudu prvního stupně se podává, že dovolatel a další spoluobvinění: „… od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, jako členové organizované skupiny s vědomím toho, že se dopouštějí protiprávního jednání v rámci takové skupiny, provozovali, řídili a organizovali nejméně na území hlavního města XY a Středočeského kraje tzv. indoor pěstírny s úmyslem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol tím, že se podíleli na pěstování rostlin konopí skrytým způsobem a ve velkém rozsahu, a to s úmyslem získat kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, k čemuž bylo využito moderní technologie, spočívající v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy taková technologie je určena ke zmiňovanému maximálnímu zisku kanabinoidních látek, přičemž agrotechnické podmínky a lhůty byly nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k vytýčenému cíli, to vše v úmyslu získat prospěch co největšího rozsahu“, přičemž tohoto se dopustili jednáním blíže popsaným pod bodem III. / písm. A - K, což se odrazilo i v právní větě na str. 15 výroku rozsudku soudu prvního stupně, podle níž „ …neoprávněně vyrobili a pro jiného opatřili a přechovávali omamnou látku, čin spáchali jako členové organizované skupiny ve velkém rozsahu a v úmyslu získat pro sebe a pro jiného prospěch velkého rozsahu“. 255. K tomu soud prvního stupně uvedl, že v případě indoor farmy na pěstování konopí je vždy zhotovena plantáž, v níž je konopí pěstováno v podstatě průmyslovým způsobem za využití nejnovějších technologií, a to za účelem umělého zvyšování podílů delta-9-tetrahydrokanabinolu v pěstovaných rostlinách. Díky takovým podmínkám je možné v prostředí indoor farem sklízet v průměru každých 10-11 týdnů. Indoor farma tedy představuje kontinuálně běžící provoz, kde dochází k neustálému pěstování rostlin konopí a toto je pak určeno pro širokou konzumentskou veřejnost. Takový provoz je zapotřebí posuzovat odlišně od např. domácí laboratoře na výrobu metamfetaminu, tzv. „varny“, kde dochází k výrobě návykové látky „ad hoc“, zpravidla dle potřeby výrobce. Navíc rostliny vypěstované v podmínkách indoor plantáže nelze využít k žádnému jinému účelu než k abúzu. Svým rozsahem a délkou provozování tzv. indoor pěstíren konopí, včetně investování vyšších finančních prostředků do koupě jednotlivých nemovitostí v rámci organizované skupiny osob, resp. organizované zločinecké skupiny, směřoval společný záměr obviněných k získání prospěchu velkého rozsahu. Z vyhotovených odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie a biologie rovněž vyplývá, že se organizovaná zločinecká skupina snažila vytvořit optimální podmínky pro pěstování rostlin konopí tzv. indoor způsobem, a to za účelem co největšího obsahu účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol (str. 197 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 256. Nálezy pytlů s usušenými stonky rostlin konopí v pěstírnách při domovních prohlídkách nasvědčují tomu, že se nejednalo o pouhé pěstování, ale rostliny byly již zpracovávány – sklizeny, sušeny a byly odděleny toxikomansky využitelné části rostlin – již tedy došlo k výrobě drogy marihuany, a tudíž je nerozhodné, v jaké vegetační fázi byly rostliny marihuany v době, kdy byl obviněný zadržen (k tomu kupř. stopy specifikované na str. 109, 117, 125, 139 rozsudku soudu prvního stupně). Nikoli tedy až další (případně úspěšné) dopěstování daných rostlin konopí, ke kterému však v důsledku zásahu policejního orgánu dne 12. 6. 2017 nedošlo, nýbrž již stav zjištěný přímo ke dni tohoto zásahu je třeba považovat za okamžik ukončení této části předmětné trestné činnosti obviněného, který již k tomuto datu svým dosavadním jednáním zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dokonal. Tento závěr koneckonců podporují i výsledky provedeného dokazování. Právní posouzení soudu prvního stupně je tedy správné. K tomu Nejvyšší soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1460/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 11 Tdo 131/2016) a zejména pak na sjednocující stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněné pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr. Současně je třeba poukázat i na rozhodovací praxi Ústavního soudu, který již rozhodoval o skutkově obdobných věcech a postup obecných soudů ani závěry přijaté shora uvedeným stanoviskem, aplikované v rámci právní kvalifikace i v dané věci, neshledal protiústavními (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. III. ÚS 3660/15, usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 3190/17). Za tohoto stavu Nejvyšší soud námitku obviněného, že se nejednalo o dokonaný trestný čin podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nýbrž toliko o jeho přípravu ve smyslu §20 tr. zákoníku či pokus ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku, odmítl. 257. Pokud jde o námitku, jíž obviněný vytýká, že v rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k jeho účasti na pěstování konopí zcela chybí popis toho, jak se měl na pěstování konopí podílet, a to nejen v rámci organizované skupiny, ale i v jakémkoliv samostatném případě, a ani není uvedeno, jaké pokyny od M. I. a M. L. dostával nebo plnil, lze odkázat na již uvedený závěr k obdobné námitce obsažené v dovoláních I. P. a N. L. v odůvodnění tohoto usnesení. Jen pro úplnost tak lze dodat, že vytýká-li obviněný, že ve skutkových zjištěních není exaktně popsáno jeho jednání, jakým se na přisouzené trestné činnosti podílel, je k tomu nutno zdůraznit, že podstatné je, aby z popisu skutku bylo možné rozeznat naplnění znaků dané skutkové podstaty trestného činu, což nepochybně skutková zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně, splňují. V této části se tedy námitka obviněného S. J., byť v rámci uplatněného dovolacího důvodu relevantně uplatněná, jeví neopodstatněnou. 258. Obviněný do dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnul rovněž námitku proti výroku o uloženém trestu, který hodnotí jako nepřiměřený, přičemž namítá, že o jeho výši by se mělo rozhodovat i s ohledem na to, co měl ve vztahu k pěstování konopí pro zločineckou skupinu dělat, což v jeho případě není z rozsudku zjistitelné. 259. Tuto námitku, jak již výše v tomto usnesení uvedeno, ovšem obviněný nemohl v dovolání relevantně uplatnit, neboť neodpovídá jím zvolenému, ani žádnému jinému zákonem stanovenému dovolacímu důvodu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Přitom dovolateli byl uložen úhrnný trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby uvedené v §283 odst. 4 tr. zákoníku. 260. Pokud obviněný uplatnil rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., z obsahu napadeného rozsudku odvolacího soudu je nicméně zjevné, že tento obviněným uplatněný důvod v dané věci naplněn být nemohl. Předpokladem jeho uplatnění je totiž rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí či odmítnutí odvolání, k čemuž však v posuzované věci vůbec nedošlo. 261. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Postupem soudů rovněž nebyla porušena ani obviněným namítaná zásada in dubio pro reo , ani nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Dovolání obviněného S. V. 262. Obviněný S. V. dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, které opřel o dovolací důvody podle 265b odst. 1 písm. g), k), h) tr. ř. zaměřil do všech výroků jeho se týkajících, a to proti výroku o vině, o trestu a o náhradě škody, když má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení; výrok o trestu v napadených rozsudcích je neúplný a byl mu uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. 263. Obsahem dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s ohledem na jeho hmotněprávní povahu, nemohou být námitky skutkového a procesního charakteru, jimiž obviněný napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení a uplatňuje tak námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci, nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů, vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a vznáší námitky procesně právní povahy. Ve vztahu k zločinu účasti na organizované zločinecké skupině namítá, že nebyla prokázána její existence, že členy této údajné skupiny objektivně spojuje většinou příslušnost k srbské národnosti, že naopak bylo prokázáno, že se mezi sebou skoro neznali, nebyli propojeni ani žádnými osobami organizátorů či zakladatelů skupiny, že neexistovala hierarchie ani vnitřní pravidla skupiny ani konkrétní úlohy konkrétních osob, a ani k tomu nebyl proveden žádný důkaz, kdy ze zachycených odposlechů nevyplývá, že jej M. I. a M. L. úkolovali, a je pouhou spekulací soudů používání k šifrované komunikaci telefonů zn. BlackBerry. 264. K těmto námitkám odvolací soud zdůraznil, že spáchání činu jako člena organizované zločinecké skupiny nevyžaduje, aby pachatel znal všechny jednotlivé články této skupiny a věděl o tom, jaké jsou jejich úkoly. Postačí představa člena organizované skupiny o tom, že existují další osoby zapojené různým způsobem do trestné činnosti. V tomto směru ani odvolací soud nemá pochybnosti, že jmenovaní obvinění měli alespoň rámcovou představu o tom, že existují další osoby zapojené do rozsáhlé trestné činnosti, když jak vyplývá z důkazů, se tyto osoby spolu setkávaly, zejména v bytech a prostorách evidentně sloužících k pěstování konopí, a různým dílem se na činnosti skupiny aktivně podíleli. Lze samozřejmě připustit, že ne každý jeden z obviněných znal všechny členy skupiny, nevěděl o veškeré konkrétní činnosti každého z nich, tato skutečnost však nemá vliv na právní kvalifikaci jednání jednotlivých obviněných. Z provedeného dokazování rovněž vyplývá, že se skutečně jednalo o vícečlennou skupinu, která měla jasnou hierarchii, plánovaně dělila mezi jednotlivé členy skupiny dílčí úkoly a činnosti, na jejichž plnění se pak jednotliví členové podíleli, zajišťovala financování nákladů souvisejících s vytvářením podmínek pro páchání trestné činnosti, aktivně v rámci hierarchie řešila s jednotlivými členy skupiny případné problémy související s trestnou činností. Pro utajení skupiny obvinění kromě jiného používali konspirativní komunikaci mobilními telefony zn. BlackBerry, které byly zajištěny u obviněných J. J., D. Z., N. L., S. J., S. V., I. P. a M. L. a při uskutečněné domovní prohlídce na adrese XY, okres Kolín, kdy pro samotnou komunikaci používali též aplikaci SkyECC Universal Encryption. Při komunikaci mezi shora uvedenými osobami a jejich řízením nelze pominout prokázanou přítomnost obviněného M. L. v celé řadě pěstíren, a tedy jeho osobní kontakt s obviněnými (str. 90 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 265. I v dalších námitkách dovolatel pokračoval v popírání klíčových skutkových zjištění i přesto, že byly ze strany soudů nižších stupňů řádně vypořádány. Tak je tomu, pokud ve vztahu ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, jímž byl uznán vinným jednáním v bodě III. /písm. D, F, H, I polemizuje se závěry odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha ze dne 6. 6. 2017, pokud ohledně zločinu krádeže podle §205 odst. 1, 4 tr. zákoníku namítá, že absentovala jakákoliv konkrétní zjištění a důkazy, kdy, jakým způsobem a kým měl být spáchán, když se lze toliko domnívat, že se krádež měla stát v objektu XY, jehož však nebyl ani vlastníkem, nájemcem či uživatelem, ani na něm nikdy neprováděl žádné zásahy do elektroinstalace, ohledně přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku namítá, že absentovalo uvedení konkrétního poškození konkrétní osobou ani není žádný důkaz, který by měl jeho údajné jednání prokazovat. Skutkovou povahu mají též námitky, jimiž stran zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku sice nezpochybňuje, že při jeho zadržení byl v bytě nalezen padělaný dokument - pas na jméno M. P., nebylo však prokázáno, že by padělal nebo pozměnil veřejnou listinu v úmyslu, aby ji bylo užito jako pravé, natož, aby ji jako pravou užil, případně jako člen organizované skupiny. 266. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu tyto námitky odmítl, neboť nejenže nejsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, ale navíc s nimi nelze souhlasit ani v obecné rovině. Jak z provedeného dokazování soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací, vyplývá, s pěstírnou XY /bod III. /D/ obviněného spojují nálezy daktyloskopických stop, profily jeho DNA (stěry rukavic, trička, bot apod.) i igelitové pytle s obsahem nasvědčujícím, že nejméně v jednom případě obvinění vyrobili přesně nezjištěné množství omamné látky konopí. Dále byl zajištěn cestovní pas České republiky vydaný na jméno D. D., na němž je vyobrazen obviněný S. V., přičemž lustrací v dostupných informačních systémech Policie České republiky bylo zjištěno, že předmětný doklad je evidovaný jako odcizený (ztracený) a následným odborným vyjádřením oddělení dokladů a specializovaných činností bylo zjištěno, že se jedná o pozměněný cestovní pas. Byly též nalezeny faktury na nákup komponentů určených k pěstování konopí, písemnosti s ručně psanými texty, mj. pěstební návody. Sledováním z období od 6. 5. 2017 do 9. 6. 2017 byla prokázána přítomnost obviněného v tomto objektu nejméně ve 13 případech, když jeho spojení s M. I. prokazují i telefonické hovory ze dne 14. 1. 2017 a 16. 1. 2017, jejichž předmětem byl též objekt XY. Jak odvolací soud rovněž uvedl, množství zajištěných rostlin konopí pak vyplývá z provedené domovní prohlídky a jejich využitelnost z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie a biologie. S pěstírnou v XY, byt č. 11 obviněného spojují daktyloskopické stopy na stínítkách s výbojkami. Popírá-li, že otisk prstu na stínítku neprokazuje pěstování konopí, odvolací soud poukázal na fotodokumentaci z provedené prohlídky, z níž vyplývá, že stínítka s jeho otisky se nacházejí přímo v pěstebním stanu. V předmětném bytě byl též zajištěn mobilní telefon zn. LG, ve kterém byla zjištěna zaslaná zpráva pomocí šifrovacího programu SkyECC. Podle odvolacího soudu bylo rovněž prokázáno, že s pěstírnou v ul. XY, byt č. 4 obviněného spojuje nález DNA na nedopalku cigarety Marlboro v kuchyňském dřezu v bytě, který prokazatelně sloužil jako pěstírna konopí i doklad použitý v rámci uzavírání nájemní smlouvy na jméno T. M., na kterém je fotografie dovolatele. Svědkyně M. A. uvedla, že nájem tohoto bytu zařizoval M. I. a u podpisu smlouvy byla osoba vystupující pod totožností T. M. U hlavního líčení obviněného S. V. poznala s tím, že kontrolovala, zda jeho podoba odpovídá fotografii na předkládaném dokladu. V pěstírně v XY, byt č. 4 byly zajištěny gumové rukavice, na kterých byly kromě stop THC nalezeny daktyloskopické stopy dovolatele, o jehož spojení s M. I. ohledně tohoto bytu svědčí i jejich telefonické hovory dne 24. 1. 2017. Jestliže při domovní prohlídce bytu č. 24, ul. XY, XY ze dne 12. 6. 2017, při níž byl zadržen, se obviněný prokázal padělaným průkazem totožnosti, na jméno M. P., státní příslušník Chorvatské republiky s jeho fotografií stejně jako na zajištěném řidičském průkazu a cestovním pasu, kdy následným odborným vyjádřením oddělení dokladů a specializovaných činností, odboru cizinecké Policie České republiky bylo zjištěno, že se jedná o padělky, důvodně soudy jako nevěrohodnou vyhodnotily ohledně zločinu podle §348 tr. zákoníku obhajobu obviněného, že s tímto nemá nic společného. Odvolací soud rovněž zmínil útržek papíru s ručně psaným textem týkající se pěstebního návodu a rušičku signálů, kdy provedeným odborným vyjádřením Kriminalistického ústavu Praha z oboru kriminalistiky, odvětví elektrotechnika bylo zjištěno, že v běžném životě nemá tato rušička signálu žádné legální využití. Oba soudy rovněž dovodily, že provedenému dokazování neodpovídá ani tvrzení obviněného ohledně přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, že z jeho několikeré přítomnosti v nemovitosti XY nelze dovodit, že pěstoval konopí, ale pobýval zde toliko za účelem rekonstrukčních prací. Podle Nejvyššího soudu tak bylo přisouzené jednání obviněnému bez pochybností prokázáno. 267 . Na polemice se skutkovými závěry ve vztahu ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy je založena námitka, jíž obviněný zpochybňuje závěry odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha ze dne 6. 6. 2017 (KUP-4772/č. j. 2017-2306PC), tvrzením, že je zde uvedeno, že za ideálních podmínek může být z 1 rostliny získáno až 100 g sušiny, přesto, že sám soud prvního stupně opakovaně konstatuje, že k ideálním podmínkám pěstování nikdy nedošlo. V tomto směru namítá, že jestliže se z obhajobou předložené listiny St. zastupitelství v Eisenstadtu, Burgenland, Rakousko, podává, že z jedné rostliny se dá získat cca 20g sušiny, soudy uváděná takto vysoká výtěžnost není reálná. V tomto ohledu Nejvyšší soud poukazuje na vyjádření odvolacího soudu, že soud prvního stupně, na rozdíl od státního zástupce, pokud jde o výpočet konkrétního množství THC v jednotlivých bodech rozsudku vycházel nikoliv z ideálních podmínek, nýbrž z odborných vyjádření (str. 70 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud rovněž neshledal pochybnosti o odbornosti pracovníků Kriminalistického ústavu Praha, když naopak z odborného vyjádření z odboru kriminalistiky, odvětví chemie je zřejmé, že tito vycházeli i ze zahraniční odborné literatury a zahraničních zdrojů (č. l. 62072 tr. spisu). Na jeho základě byla provedena komisařem Policie České republiky kalkulace výtěžnosti indoor plantáží (č. l. 6209 tr. spisu), podle níž obvinění mohli mimo jiné v případě ideálních podmínek získat 683 kg sušiny konopí, kdy při ceně při velkoobchodním prodeji 75.000 Kč za l kg mohli utržit finanční zisk kolem 51.225.000 Kč. Jak přitom odvolací soud zdůraznil, kalkulace byla provedena ve prospěch obviněných, když bylo vycházeno toliko z jednoho pěstebního cyklu, ačkoli z vybavení pěstíren lze dovozovat, že těchto plánovali více. Z odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie a biologie nepochybně vyplývá, že organizovaná zločinecká skupina se snažila vytvořit optimální podmínky pro pěstování rostlin konopí tzv. indoor způsobem, tedy za účelem co největšího obsahu účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol (str. 91 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 268. Žádný z uplatněných dovolacích důvodů nenaplňuje námitku ohledně procesní nepoužitelnosti předmětného odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha, opírající se o tvrzení, že toto bylo vypracováno dne 6. 6. 2017, tedy před zahájením jeho trestního stíhání. V tomto ohledu Nejvyšší soud poukazuje na §158 odst. 3 písm. b) tr. ř., z něhož se podává, že „ k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci toho je oprávněn zejména vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení věci třeba, též znalecké posudky“. Jedná se tedy navíc o námitku nedůvodnou. 269. Pokud jde o výhrady spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění napadeného rozsudku, který obviněný shledává nepřezkoumatelný a nedostatečně odůvodněný, spočívající v tvrzení, že odůvodnění obou soudů není v souladu s §129 tr. zákoníku ani s judikaturou Nejvyššího soudu (kupř. usnesení sp. zn. 3 Tdo 684/2014), těmito svými námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění soudních rozhodnutí, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudních rozhodnutí, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.) 270. Relevanci nelze přiznat ani námitce zpochybňující závěry znaleckého posudku PhDr. Marie Svobodové, PhD., znalkyně z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistické audioexpertizy – fonoskopie, opírající se o tvrzení, že jsou důvodné pochybnosti o jeho kvalitě. Přičemž v návaznosti na posudek a výslech znalkyně u hlavního líčení dne 29. 10. 2018, která neměla aprobaci na srbský jazyk, vytýká opomenutí důkazu odmítnutím jejího výslechu a výslech jí přibrané konzultantky Mgr. Vlajnić odvolacím soudem, čímž došlo ke zkrácení jeho práva na obhajobu a spravedlivý proces. 271. Nejvyšší soud mohl poukázat na závěry odvolacího soudu, že znalkyně PhDr. Marie Svobodová, PhD. byla vyslechnuta u hlavního líčení, kde stvrdila závěry svého písemného posudku a vysvětlila stupnici popsanou na č. l. 6882 tr. spisu. Vyjádřila se i k dotazům obhajoby, přičemž uvedla, že záměna hlasu je vysoce nepravděpodobná, ovšem teoreticky možná. Vysvětlila činnost konzultantky Mgr. Vlajnić i důvod, proč tato byla přibrána s tím, že odpovědnost znalkyně je, zda to, co konzultantka popíše, znalkyně skutečně slyší a zda to, co slyší v jednom vzorku, slyší i v porovnávaném vzorku. Zdůraznila, že za závěry znaleckého posudku ručí nikoli konzultantka, nýbrž znalkyně, přičemž by se nemělo stát, že by závěry znalkyně a konzultantky šly proti sobě. To se v daném případě nestalo, neboť v opačném případě by na takovou situaci musela znalkyně reagovat (str. 55 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 272. Pokud obviněný dále namítá, že tomuto jeho důkaznímu návrhu nebylo vyhověno, odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že předmětný znalecký posudek hodnotil ve vzájemných souvislostech s dalšími provedenými důkazy, které s tímto nejsou v rozporu, naopak jeho závěry potvrzují. Rovněž náležitě objasnil, z jakých důvodů navrhované doplnění dokazování pokládal za nadbytečné, přičemž shledal, že nalézací soud provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou žádné pochybnosti ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Nejvyšší soud po zhodnocení předmětné věci dospěl k závěru, že se v projednávané věci nemůže jednat o existenci tzv. opomenutých důkazů. Ani tuto námitku proto Nejvyšší soud neshledal jako důvodnou. 273. Obviněný rovněž uplatnil dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který shledal ve skutečnosti, že v napadeném rozsudku ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody chybí slovní vyjádření „nepodmíněně“. 274. Jak z §122 odst. 1 tr. ř. vyplývá: „byl-li uložen trest, jehož výkon lze podmíněně odložit, musí rozsudek obsahovat i výrok o tom, zda byl podmíněný odklad povolen, popřípadě na jaké podmínky je vázán. Byl-li uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok o způsobu výkonu tohoto trestu.“ 275. Z komentáře k trestnímu řádu (DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s.1008) se sice v obecné rovině podává, že „V případě, že soud ukládá nepodmíněný trest odnětí svobody, musí to být ve výroku výslovně uvedeno….“, Nejvyšší soud nicméně shodně jako státní zástupce ve vyjádření k dovolání dospěl k závěru, že použití slovního vyjádření „nepodmíněně“ nebylo v posuzovaném případě nezbytné. Jak se z odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně podává, obviněný byl mj. odsouzen podle §283 odst. 4 za použití §43 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 roků. Jestliže podle §81 odst. 1 tr. zákoníku lze odložit pouze výkon trestu nepřevyšujícího tři léta, pak nejsou pochybnosti o tom, že obviněnému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Že se jednalo o nepodmíněný trest odnětí svobody je navíc patrno i z výroku o zařazení dovolatele do konkrétního typu věznice, v daném případě do věznice se zvýšenou ostrahou podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Z uvedených důvodů nelze výrok o trestu označit za neúplný. Dovolání je proto v této části zjevně neopodstatněné. 276. Pokud jde o dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jehož rámci obviněný namítá, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, když v tomto směru uvádí, že výše uloženého trestu odnětí svobody ve výměře 13 let je trestem nepřiměřeně přísným, k tomu lze odkázat na bližší argumentaci, kterou Nejvyšší soud v tomto usnesení již reagoval na obdobnou dovolací výhradu s tím, že námitka přiměřenosti trestu žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. 277. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný rovněž projevuje nesouhlas se zařazením pro účely výkonu trestu odnětí svobody do věznice se zvýšenou ostrahou podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Toto ustanovení v době páchání posuzované trestné činnosti ještě neplatilo, když do trestního zákoníku bylo zařazeno zákonem č. 58/2017 Sb., účinným až od 1. 10. 2017, tedy až po spáchání trestné činnosti, která se měla uskutečnit od přesně nezjištěné doby do 12. 6. 2017, a jeho zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou tak bylo protizákonné. 278. K tomu Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že obviněný zjevně opomenul znění čl. II. (Přechodná ustanovení k zákonu č. 58/2017 Sb.), v němž pod bodem 2. je výslovně stanoveno, že „ Při rozhodování o výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého za trestný čin spáchaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona použije §56 trestního zákoníku, ve znění účinném od dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Proto je rozhodnutí o zařazení obviněného do věznice se zvýšenou ostrahou správné a též v této části je jeho dovolání zjevně neopodstatněné. 279. Jestliže obviněný v úvodu svého mimořádného prostředku uvádí, že své dovolání směřuje do všech výroků, jeho se týkajících, tj. i do výroku o náhradě škody, pak v tomto směru nicméně neuplatnil žádnou argumentací. V této souvislosti, jak již výše uvedeno, lze jen připomenout, že ve vztahu k takto nekonkrétním, argumentačně nepodloženým námitkám obviněného Nejvyššímu soudu ani nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit, a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají jejich nepřezkoumatelnost. 280. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Postupem soudů rovněž nebyla porušena ani obviněným namítaná zásada in dubio pro reo, ani jeho právo na spravedlivý proces. Závěrečné shrnutí 281. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany soudů činných v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněných, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly, a s jejich argumentací se lze plně ztotožnit. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. nalézal ještě další argumentaci. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že není pochyb o tom, že obvinění spáchali jim přisouzenou trestnou činnost. 282. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání obviněných M. L., N. S. a D. Z., která podali z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání obviněných L. H., I. P., N. L., E. I., S. J. a S. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je vyhodnotil jako zjevně neopodstatněná. 283. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 15. 7. 2021 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu